uživatel eliminován | 21. 08. 2006, 21:32:09

odpuste ze nedavam velka pismena, pisu jen par prsty a to by me zdrzovalo

kazda liska svuj ocas chvali

pokud to cini soukromne nebo v uzkem kruhu svych pratel a odpurcu, je to jeji vec; ale cini-li tak na manifestacni schuzi svazu lisek nebo na celostatnim sjezdu politicke strany lisek, pak mluvi o liscim ocasu vubec, a sice asi takto: " kolegove a kolegyne, jak znamo, nas lisci ocas vynika nade vsechny ocasy; jen nasim ocasem se slehaji ebonitove desky, cimz vznika elektrina, radio a veskery pokrok. a ceho se nam za tento vynikajici ocas dostava? jenom nadavek a neuznani. /bourlivy souhlas./ se zadnym zviretem nenaklada svet tak brutalne jako s nami liskami. /vykriky souhlasu./ vidme, ze kralem zvirat je privilegovany lev, ackoli jeho ocas nema elektrickych vlastnosti. ba i pes je na tom lepe nez my, ackoli vrti ocasem neuzitecne a neproduktivne. /hlasy: pryc se psy!/ brani se nam pozivat hroznu pod zaminkou, ze jsou kysele. /hanba!/ my chceme, aby se nasemu ocasu dostalo takoveho mista, jakeho si zaslouzi. / potlesk./ dosud jsme my lisky byly vydany nescislnym ustrkum a urazkam; ale nyni si vsechny lisky uvedomi sve vudci poslani a pujdou vpred se svym ocasem v cele." /freneticky souhlas a volani slavy./

karal capek, ln 1929

uživatel eliminován | 21. 08. 2006, 19:43:49

to je pro me moc mysticke

zluna | 21. 08. 2006, 17:18:04 | více příspěvků | napsat uživateli

Už jsem tu dříve uvedl malé dílko Jana Skácela s názvem „Harfa ve sněhu“, pocházející z jeho sbírky drobných próz „Jedenáctý bílý kůň“. Dnes jsem sáhl do druhé sbírky, nesoucí jméno „Třináctý černý kůň“, abych vám zde předložil jeho:

Řádky o radosti

Občas musí mít člověk nějakou radost, třeba nepatrnou, protože jinak by asi umřel jako rybička v akváriu, když se jí nevymění voda. Ale kde vzít v každodenním životě radost a nekrást. Nebyla nám smluvně zaručena v křestním listě a na prodej také není. Moje maminka říkávala, že nejlepší je na radost nečekat, ale udělat ji někomu jinému, zasloužit se o to, aby radost měl někdo jiný. Pevně věřila, ta dobrá duše, že se ta vykonaná radost jednou vrátí.
Před několika lety jsem byl v Číně a tam jsem dal mamince za pravdu. V obchodním domě v Pekingu jsem potkal mladou čínskou rodinu. Muž nesl v náručí děťátko v povijanu, bylo to ještě nunátko, a bylo tak velice milé, jak se tak svýma šikmýma očima dívalo na tento šikmý svět, že jsem se usmál. Už jsem byl na ulici, když mne někdo zatahal za šos kabátu. Otočil jsem se a přede mnou stála ta čínská rodinka, hluboce se oba ukláněli a muž říkal něco, čemu jsem nerozuměl. Z rozpaků jsem se také poklonil a oni se spokojeně vzdálili.
Když jsem o tom vyprávěl tlumočníkovi, řekl mi, že to je docela běžná věc. Ti mladí lidé mně přišli poděkovat, protože pochopili, že se mi jejich děťátko líbilo. Měli z toho radost a já kupodivu také.
Musel jsem jet až do Číny, abych přišel na to, co mi maminka řekla dávno předtím v Brně Králově Poli na Vodově ulici. Ale jsem trochu pyšný na to, že jsem maminčinu pravdu o něco vylepšil. Je to moc krásné, když někomu uděláte radost, ale ještě hezčí je, když se toho dopustíte mimoděk a nevíte o tom.
Podaří-li se vám to někdy, máte z toho radost skoro celý den. A to je dlouhá doba.

uživatel eliminován | 20. 08. 2006, 23:58:24

on asi zabloudil

uživatel eliminován | 20. 08. 2006, 23:15:11

Co teda jako bude, he?

zluna | 20. 08. 2006, 22:45:00 | více příspěvků | napsat uživateli

On byl pan Kant silně věřící člověk a tak myslím, že bibli dobře znal...

mentos5 | 20. 08. 2006, 19:54:59 | více příspěvků | napsat uživateli

většinou ano .... i když pan Kant asi do bible nepřispíval !780!

mentos5 | 20. 08. 2006, 19:48:57 | více příspěvků | napsat uživateli

"To, co si schováváš pro sebe, jsi již ztratil.
To, co dáváš, zůstane tvé navždy." (Josef Recla)

mentos5 | 20. 08. 2006, 19:44:06 | více příspěvků | napsat uživateli

"Milovat bližního svého znamená s radostí plnit všechny povinnosti,
které vůči němu mám." (I. Kant)

mentos5 | 20. 08. 2006, 19:43:13 | více příspěvků | napsat uživateli

smí se sem házet i citáty? !703!

mentos5 | 20. 08. 2006, 19:36:14 | více příspěvků | napsat uživateli

Bavlnko, to je krásný !742!

zluna | 20. 08. 2006, 15:12:34 | více příspěvků | napsat uživateli

Takže pro neděli budeme pokračovat opět Švandrlíkem a povíme si, proč se říká:

Dostat na pamětnou

K této pozornosti můžeme přijít ve veřejných lokálech nevalné pověsti, při posvícenských zábavách nebo na sportovních hřištích. Jakkoliv si však výprask mnoho let pamatujeme, není tento fakt sám o sobě účelem. Dostali bychom nabančeno, i kdybychom na rány okamžitě zapomněli. Opravdová „pamětná“ měla ovšem svůj účel. V dobách, kdy ještě nebyly vedeny v obcích pozemkové knihy, prodával jeden sedlák druhému pole takto: Uzavíratelné kupní smlouvy obešli celý pozemek spolu s rychtářem a malým chlapcem, o němž předpokládali, že bude dlouho živ. Po obchůzce pravil rychtář mladistvému svědkovi: „Pamatuj si a nikdy nezapomeň, že toto pole prodal kmotr Vávra kmotru Jírovi!“ Načež popadl býkovec a uštědřil hochovi důkladný výprask. Tím byl obchod uzavřen a všichni mohli právem předpokládat, že svědek na tento den hned tak nezapomene. Po návratu do vesnice byl hoch odměněn sladkostmi a často dostal i nějaký krejcar. Což se nám po výprasku asi nestane!

zluna | 19. 08. 2006, 21:17:57 | více příspěvků | napsat uživateli

Tak už se nám tu konečně rozproudila docela zajímavá diskuze a doufám, že mě teď neukamenujete, když poněkud zlehčím téma a přidám další kratičké dílko. Tentokrát bude z pera Miroslava Švandrlíka, z jeho knížečky „Proč se to říká“:


Jdi do háje!

Tohoto výroku bylo poprvé použito v kočovné společnosti, které řediteloval slavný Václav Kramuele. Jejím polířem byl milenecký pár, jehož dámská část, jménem Jitka, pocházela z Klášterce nad Jizerou. V době, kdy Václav Kramuele hodlal uvést na scénu Shakespearova Hamleta, se však nerozlučná dvojice poškorpila a hrozilo její definitivní rozpadnutí. Tato krize nastala ve scéně, když Hamlet přikazuje své partnerce: „Ofélie, jdi do kláštera!“ Ofélie, lépe řečeno Jitka, si to vykládala tak, že Hamlet, vlastně Vincenc, pochybuje o jejím hereckém nadání a posílá ji do její rodné obce dojit krávy. Marně jí Václav Kramuele vysvětloval, že jde o klášter s malým k. Jitka mu předložila ultimátum. Buď klášter zamění něčím jiným, nebo se ona stěhuje ke konkurenční Zölnerově společnosti. Kramuele kapituloval. „Poslyšte, Vincenc,“ pravil, „pošlete ji někam jinam!“ „Ale kam?“ zabědoval nebohý Hamlet. „Třeba do háje,“ navrhl direktor. Tak začal Hamlet Ofélii posílat do háje a tato změna nezůstala dlouho utajena. Byla uvítána s takovým porozuměním, že se rčení „Jdi do háje!“ ujalo i v mimodivadelních kruzích.
!524!

uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 20:17:48

Mně naopak kniha Robinson zaujala… V přeneseném významu se dá vlastně chápat jako návod k přežití… kor dnes…. obsahuje časté zamyšlení nad životem a nad člověkem samým, což mě dohání k mnohým úvahám. Je o samotě a o tom, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Umět být samostatný …ale ne osamělý. Popisuje pozitivní lidské vlastnosti…neúnavné překonávání překážek, pocit sounáležitosti, podnikavost, oslava života a jediné možnosti přežití vlastne dvou.. taky si to mohl hodit hned druhý den), založení ideální kolonie…sepětí člověka s přírodou (nevysázel více obilí než potřeboval k životu, nezabíjel více koz než potřeboval) Záchrana Pátka, kterého učil svou řeč, Pátek ho zase učil znát, které rostliny se dají jíst a jak co nejlépe přežít v dané oblasti (tudiž vzájemné obohacovaní). To že byl Robinson „bílý“ a Pátek „černý“ (možnost zamyšlení se nad soužitím různých kultur vedle sebe)… Tužba po domově ( zažít to nick blazska – asi težko nazve svůj domov prdelí) atd….A mravenci… tím je to fuk…hlavně, že jsou… a ještě spousta jich na své objevení čeká…nebo objevitele.. !70!

zluna | 19. 08. 2006, 17:37:49 | více příspěvků | napsat uživateli

U toho Robinsona by se třeba mohlo jednat o fakt, že (mimo jiné) věděl, že oheň je dobrá věc, která nemusí být předmětem strachu, jak je tomu u divokých zvířat. Že jej může využívat, ale že se také musí starat o jeho udržení, když už ho jednou získal. Na druhou stranu musím přiznat, že uplatnění většiny dřívějších vědomostí je v novém prostředí často poněkud diskutabilní.
Jinak to o tom čtení jsi tentokrát napsal zas moc hezky ty a já nemohu, než s tebou souhlasit a poděkovat za vhodnou „myšlenku dne“

Myslíš, že Johnu Donneovi zvoní hrana právě proto, že jeho výrok o tom, že „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe“ znají dnes lidé (pokud už vůbec) spíš jen z díla Ernesta Hemingwaye? !780!

Jak je tomu s mravenci, tak to ti, bohužel, já asi nezodpovím, protože právě mravenci se mnou moc nekamarádí. Vždycky když k nim slétnu a začnu se jim šťourat zobákem v mraveništi, tak z toho zrovna dvakrát „vodvázaný“ nejsou a nechtějí se mnou o ničem mluvit. !1063!