Miss
Video
Diskuze a otázky - Krátká dílka literární
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 245 příspěvků a shlédlo ji 1877 uživatelů .
předchozí | 0 | 90 | 120 | 150 | 180 | 210 | 240 | další
uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 15:41:16
zluna...to jsi napsal moc hezky, Konrad Lorenz by měl z tebe radost...!44!
Nojo, je fakt, že Robinson mě vůbec nebavil...mimochodem nedávno vyšel v nový neplevovský verzi...!189!
Koneckonců dobrá literatura je právě zakoušení jiné možnosti bytí a jiného modu prožívání...a obohacování tímto...proto i čteme jiné příběhy, i když bychom je nechtěli prožívat doopravdy...jak napsal Arno Schmidt, Kdo nečte, nezná svět...s čímž by se sice dalo dlouze polemizovat, ale to už je zase jiná kapitola....;-)
Asi jsem tvor společenský
mám rád víno, zpěv a ženský...
Nakonec jestli nezvoní hrana třeba Johnu Donneovi...!835!
A jak to asi mají mravenci? Taky je jednoho mravence méně smrtí jiného?
A co na to Ferda Mravenec? !835!
uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 15:05:59
Nelituj toho, cos prožil. Vždyť vzpomínky jsou to nejrkásnější, co nám zbývá. A tak si je schovej pro stáří jako cenné perly. A pak je jednu po druhé uchop do ruky a vzpomínej do zapomění. A smrti dej celý náhrdelník....
uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 15:03:00
a tak... jedna rada z článku "Jak přežít v baráku plném teroristů" (ač nejsem zasazen do posledních slov diskuse):
Vystřelené kulky jsou svinstvo a střet s nimi ne vždy můžete ustát. Proto je dobré, když se kulkám budete vyhýbat (největší migrace bývá v samotných zásobnících). Základem je krytí za stěny (tlusté stěny, nikoliv překližkové příčky), matoucí kotouly a přemety, rychlé měnění pozic (pravý kout, levý kout, pravý kout, levý kout, pravý kout, levý kout atd.) a koneckonců i neprůstřelná vesta (tu si můžete snadno vyrobit tak, že si dáte pod triko týden starý bochník chleba). No… a pak… je tu ještě jedna možnost, jak na kulky (myšleno kulky z pistolí) vyzrát. Máte-li v oblibě černé brýle, pseudofilozofické kecy a dlouhé černé pláště, umíte-li běhat po stěně, skákat jako Sergej Bubka a věříte-li si, že jste vyvolení, pak stačí málo… Předpažte ruku a rozevřete dlaň. Kulky vás jistojistě nezasáhnou.
uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 15:02:21
Jsi umě a já u Tebe a všechna ta špína již nás honí se náš netýká. Jsme sami a jsme mladí a náš spánek je čistý, ty má milovaná holčičko z dalekých kvetoucích polí...
zluna | 19. 08. 2006, 14:56:54 | více příspěvků | napsat uživateli
Turek:
Z hlediska čisté matematiky, tak jistě. !512!
Ovšem podíváme-li se na to ze stránky etologie, dal bych spíš za pravdu tomu Hemingwayovi. V tomto smyslu bych chápal lidstvo jako jistou symbiózu jednotlivců. Člověk je přeci tvor společenský, a třebaže většina z nás ráda četla nebo čte příběh o Robinsonovi, málo kdo by chtěl žít odkázán jenom sám na sebe. Nakonec i to je (snad vyjma legendárního Kiplingova Mauglího) poměrně těžko proveditelné, neboť i zmínění Robinson přežíval díky osvojeným znalostem, jimiž jedinec využívá dřívější poznání jiných lidí.
Takže se raději neptejme, komu ta hrana zvoní.
uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 09:38:38
Anebo je tě více, protože smrtí jiného člověka se stáváš větší částí lidstva. !789!
uživatel eliminován | 19. 08. 2006, 00:10:37
"Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;... smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě"
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 23:53:12
.....
walking on the beaches looking at the peaches
......
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 23:45:22
cnost je snad neco uplne jineho -
ja jsem tohle uz nedavno nekde psala nevim kde a proc :
chovej se k jinym tak, jak bys chtel aby se oni chovali k tobe
to je asi ten zaklad
to je treba i jako v tom vtipu kde sergant vola na radu vojaku -
vsichni, kdo maji matku, o krok vpred! - hned nato : vomacko, kam ty se hrnes?
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 23:30:43
No to je právě těžký, je to nástroj k získání kýženého..a já mám radši, když je člověk nediplomatickej a otevřenej...i když to zní třeba hrubě...jenže skoro každej z nás dneska už sahá po diplomacii, protože je to hlavně výhodný....!68!
Ale co se divim, vždyť je to typická evoluční záležitost, být ctnostný...!835!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 22:12:58
diplomacie je umeni spravneho pouziti jazyka k ziskani kyzeneho - nemusi to byt vzdy k vlastnimu zisku. muze byt, ale NEMUSi to byt neuprimnost.
hernajs, me to cesky jde tak klopytave -
hele, kdyz ti reknu - naval... cokoli, tak je vic nez pravdepodobne, ze se na me vykasles a jeste me posles nekam.
kdybych rekla, prosimte, mohl bys - nebo tak nejak, tak mam vetsi chanci to obdrzet.
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 21:43:01
S velkou broskví v dlani
sním o broskvové pani
Až se někdy sejdu s ní
počkám, až tu broskev sní.
!550!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 21:18:36
Ale ať jdeš nebo šplháš, nebo jdeš do kopce, pořád musíš ty lidi tou diplomacií oblbovat...diplomacie je nástroj, jak prosadit své myšlenky, můžeš získat něčí srdce i výhodný post, ale obojí je víceméně hra na neupřímnost...a nemá nakonec větší hodnotu popolézt jen kousek, ale získávat upřímně? Nebo spíš nezískávat, ale být v upřímnosti? !576!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 21:17:23
jak rikam, bud se plaz nebo splhej......
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 21:07:40
kdepak - daleko je po zemi, vysoko je do vzduchu, ne?
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 21:01:28
Teďka jen přemejšlim, jestli to daleko i vysoko neni vlastně totéž...!189!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 20:56:46
do vysky i do sirky, rekla bych. zalezi na tom, jestli chcs splhat nebo kracet
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 20:44:15
Za komunismu do basy a dnes třeba taky do basy. Anebo spíš vůbec nikam. Možná jenom sám k sobě. !76!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 20:41:58
S taktem a diplomacií se dojde daleko nebo vysoko? !789!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 20:40:08
za komunistu do basy.
dnes, nevim.
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 20:36:35
A s pravdou? Kam s tou se dojde? !835!
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 17:55:26
s taktem a diplomacii se da dojit daleko....
zluna | 18. 08. 2006, 17:28:58 | více příspěvků | napsat uživateli
Asi to nebyla ta nejlepší povídka na konec pracovního týdne, tak raději přidám ještě jednu:
Jednoho rána si kalif Hárun al Rašíd dal jako obvykle zavolat vykladače snů, aby mu vyložil sen, který se mu v noci zdál.
„Zdálo se mi, že mi jeden po druhém vypadaly všechny zuby. Co si o tom myslíš?“
„Pane, to není dobré znamení. Ten sen znamená, že všichni tvoji příbuzní zemřou a ty zůstaneš sám,“ řekl vykladač.
Kalif se zachmuřil. Výklad snu ho natolik rozčílil, že milého vykladače vyhnal z paláce a dal si zavolat jiného. Ten mu odpověděl:
„Pane, to je dobré znamení. Ten sen znamená, že budeš žít dlouho, a přežiješ dokonce všechny své příbuzné.“
Kalif si spokojeně mnul ruce: „To byl ale dobrý sen,“ a dal vykladači, který mu ho tak pěkně vyložil, vyplatit sto denárů. Pak si zavolal vezíra a přikázal mu, aby našel prvního vykladače a omluvil se mu kalifovým jménem. Konec konců mu řekl vlastně totéž co ten druhý, ale zvolil špatná slova.
[I ta nejpalčivější pravda se dá říct jemně. Vlídnost je inteligencí srdce.]
uživatel eliminován | 18. 08. 2006, 16:25:54
vzdyt ta rybka vedela ze chce stesti, akorat nevedela kde ho najit. a skoncila tam kde skoncila, protoze nebyla obeznamena se zakernou naturou zraloku.
mela smulu a byla asi i naivni.
z toho by melo vyplyvat - chces-li jit za necim co ti neni zname, opatri si co nejvic informaci a neduveruj kazdemu, kdo ti prijde do cesty.
!5!
zluna | 18. 08. 2006, 13:14:54 | více příspěvků | napsat uživateli
Jestli máte zájem o páteční počtení, tak vám sem dám jednu pohádku:
Pohádka o zlaté rybce
Žila byla jedna zlatá rybka, která si jednoho dne vzala svých šest penízků a vydala se hledat štěstí. Nemusela ani plavat moc daleko a potkala úhoře, který ji povídá:
„Kampak máš namířeno, rybko?“
„Plavu si hledat štěstí,“ odpověděla zlatá rybka.
„Tak to jsi tady správně,“ řekl úhoř. „Za pouhé čtyři penízky si u mě můžeš koupit tuhle nádhernou ploutev, se kterou se ti poplave dvakrát rychleji.“
„No to je výborná koupě,“ radovala se zlatá rybka. Zaplatila, nasadila si ploutev a plavala pryč dvakrát rychleji než dřív.
Za chvíli se dostala až na místo, kde bydlela mohutná sépie. Ta na zlatou rybku hned zavolala:
„Haló, rybko, kampak máš namířeno?“
„Hledám štěstí,“ odpověděla zlatá rybka.
„Právě jsi ho našla, maličká,“ řekla sépie. „Podívej se na tuhle mou trysku. S ní popluješ ještě mnohem rychleji a já ti ji prodám hluboko pod cenou.“
Tak si zlatá rybka za zbývající penízky koupila od sépie trysku a plula dvakrát rychleji než dřív. Netrvalo dlouho a potkala velkého žraloka. Ten na rybku zavolal:
„Rybko, rybičko, kampak máš namířeno?“
„Hledám štěstí,“ odpověděla zlatá rybka.
„Právě jsi ho našla. Dej se touhle zkratkou a budeš tam mnohem rychleji.“ Řekl žralok a ukázal na svou dokořán otevřenou tlamu.
„Mockrát ti děkuju!“ zavolala zlatá rybka a zaplula do žraločích čelistí. A žralok ji spokojeně spolkl.
[Kdo pořádně neví, co chce, velmi snadno končí tam, kde nechce.]
uživatel eliminován | 17. 08. 2006, 18:32:12
Jak to tak vidim, tak napíšu minipříběh o žluně....!835!
zluna | 17. 08. 2006, 18:01:04 | více příspěvků | napsat uživateli
Takže jestli chcete další, tady jeden je:
Co odvál vítr
Na trávníku v městském parku se pod hřejivým jarním sluncem objevily zubaté a silné listy pampelišky. Jedna z nich vystavila na odiv nádherný žlutý květ, nevinný, zlatý a zářivý jako květnový západ slunce. Po nějaké době se květ změnil v lehoučkou kouli, ozdobenou chundelatým pápěřím, které na tenkých nožkách vyrůstalo ze semínek tísnících se v kulatém středu.
A co se malá semínka napřemýšlela! Kolik snů jim přinesl večerní vánek, když si první cvrčkové zkoušeli své serenády.
„Kde budeme klíčit?“
„Kdo ví?“
„To ví jen vítr.“
Jednou ráno se neviditelné a silné prsty větru zmocnily lehoučké koule. Semínka se s ním rozlétla na svých padáčcích.
„Sbohem… sbohem,“ loučila se navzájem.
Většina z nich dopadla na dobrou půdu záhonků a luk, ale jedno, to nejmenší, jen kousek popolétlo a svůj krátký let skončilo v prasklině betonového chodníku. Vítr a déšť tam nanesl trochu prachu, tak ubohého ve srovnání s dobrou, hutnou zemí trávníku.
„Ale všechno to tu patří jenom mně!“ řeklo si semínko. Dvakrát se nerozmýšlelo, pořádně se zavrtalo a hned se dalo do zapouštění kořínků.
Před prasklinou v betonu stála kulhavá a počmáraná lavička. Právě na ni si často sedal jeden mladík. Vypadal utrápeně a neklidně těkal pohledem sem tam. Srdce mu zastíraly černí mraky a ruce měl pořád zaťaté v pěsti.
Když zpozoroval, jak si dva zubaté jasně zelené lístečky razí cestu betonem, hořce se usmál: „Nedokážeš to! Jsi jako já!“ A zašlápl je zpátky.
Ale druhý den uviděl, že se lístky znovu zvedly a místo dvou byly čtyři.
Od toho okamžiku už od tvrdohlavé a odvážné rostlinky nedokázal odtrhnout oči. Za několik dní vyrazil květ. Byl jasně žlutý jako výkřik štěstí.
Poprvé po tak dlouhé době sklíčený mladík ucítil, že se nevole a hořkost, která ho uvnitř tížila, začíná rozplývat. Zase zvedl hlavu a zhluboka se nadechl. Rukou sevřenou v pěst pořádně bouchl do opěradla lavičky a vykřikl: „Ale jistě! My to dokážeme!“
Chtělo se mu plakat i smát. Prsty pohladil žlutou hlavičku květu.
Rostliny vnímají lásku a dobrotu lidských bytostí. Pro malou a odvážnou pampelišku bylo mladíkovo pohlazení tou nejkrásnější věcí na světě.
[Neptej se větru, proč tě donesl tam, kde jsi. I když tě dusí beton, zapouštěj kořeny a žij. I tyto drobné příběhy jsou semínky nesenými větrem. Kde přistanou a co vykonají, to ví jen vítr.]
uživatel eliminován | 17. 08. 2006, 14:02:00
Dik Zluno!5!
zluna | 16. 08. 2006, 10:50:18 | příspěvky uživatele | napsat uživateli
Pojďte si předávat krátké literární perličky
reagovat