Diskuze a otázky - Moj svet

úvodní strana | aktualizovat | dolů

Alternativny

Alternativny | 3. 02. 2009, 20:57:59 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

LEN TAK SOM rozmyslal nad svetom kde by ludia nepili, nefajcili, a neboli barovy, ale bolo by tam vela kaviarniciek, kin, cajovni, rockovych koncertov a vsade plno lasky no ako sa mi zda, toto je dost nenaplnitelne...Moj svet aky krasny vyraz v tomto lahostajnom a nehostinnom svete...

reagovat

V diskuzi je 301 příspěvků a shlédlo ji 5368 uživatelů .

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | 300 | další

Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).

othon

othon | 20. 03. 2017, 18:04:45 | více příspěvků | napsat uživateli

Bratři Slované! Nemají nás za nic!

Víte o tom, že existuje plán elity nejbohatších a nejmocnějších našeho světa na zredukování lidstva na zlatou miliardu? A víte, jaká má být rasová a národnostní skladba této miliardy, která má sloužit elitě? Víte o tom, že její největší část mají tvořit především národy západního světa, přičemž mnohé slovanské národy mají být zcela vyhlazeny? Nebo z nich má být ponechán pouze nepatrný zlomek, určený k zajišťování základní obslužnosti území, které původně osídlovaly.

Pokud nevěříte, zadejte si do internetového vyhledávače název: "Harvardský a Houstonský projekt - Plán na likvidaci Slovanů". Jde o mimořádně zajímavý dokument, jehož charakter dokonale vystihuje tato malá ukázka:

"Ukrajinec si bude myslet, že bojuje proti Rusku, že bojuje za svou svobodu. Bude si myslet, že nakonec dosáhl svobodu. No tehdy se dostane do úplné závislosti od nás. "

"V této válce hlupáků budou slovanští hlupáci oslabovat sebe, ale posilovat nás, organizátory vzájemných válek, přičemž v krvavých událostech nebudeme přímo účinkovat."

Takové jsou tedy zákulisní praktiky elity západního světa, přičemž nadřazenost západu je již i dnes jasně patrná každému, kdo ji vnímat chce. Přesvědčivým důkazem toho, že jsme pro ně pouze lidmi druhé kategorie je třeba stará známá skutečnost rozdílné kvality potravin, které se ve stejném obalu, ve stejné váze a ve stejné ceně prodávají na západě a na východě Evropy.

Rozdílná je pouze kvalita! Lidem druhé kategorie musí totiž stačit i druhořadá! I odpad!

A to ani nemluvě o národech Afriky, či jiných méně rozvinutých zemích, jejichž obyvatelstvo je těmito nadlidmi považováno za bytosti třetí kategorie. Celkem otevřeně o nich totiž říkají, jako o třetím světě. Takto pěkně to mají všechno rozdělené.

Zmíněná, plánovaná cesta k našemu zotročení, ale i k zotročení jiných národů má však své fáze. První fází je zotročení ekonomické, které je víceméně realitou.

Druhou fází je zotročení mentální a třetí zotročení totální, s možností libovolného rozhodování o životě a smrti a o bytí a nebytí.

V současnosti se v plném proudu pracuje na zotročení mentálním, jehož podstatu dokonale vystihl již Goethe slovy: "Není většího otroka jako ten, který si ve svém zotročení myslí, že je svobodný."

Tyto Goethova slova se ve své zvrácené podobě staly hlavním principem mentálního podmanění si slovanských národů střední Evropy, ale samozřejmě nejen jich. Jeho podstata spočívá v tom, že loupežník, škůdce a podvodník vystupuje navenek jako zastánce lidských práv a demokracie. Jako nositel prosperity a světlé budoucnosti lidstva.

Pod maskou podobných, krásných ideálů a za aktivní spolupráce západu poplatných, jidášských médií je mezi jednotlivými národy cíleně vytvářen a udržován takovýto klamný obraz. Jsou jim zároveň neustále mediálně podsouvány správné myšlenky, správné názory, správný životní styl i správné hodnoty.

Je až neuvěřitelné, jak snadno jsme podlehli a stále podléháme tomuto vymývání mozků. Je až neuvěřitelné, jak snadno jsme se zřekli našeho původního, hodnotného a zdravého, a přijali jsme to povrchní, prázdné a nezdravé, co hodnoty pouze předstírá. Je neuvěřitelné, jak bezmyšlenkovitě a nekriticky se mnozí klaní všemu, co k nám přichází ze západu, i samotnému západu, ačkoli ten nás v podstatě nemá za nic.

Jsou mnozí, kteří zrazují vlastní národy čistě pragmaticky, tedy pro peníze. Jsou však také mnozí, kteří tak činí ve své naivitě čistě z vlastního přesvědčení. Z jejich řad pocházejí takzvaní užiteční hlupáci, kteří stojí na straně nepřátel národa, skrývajících se za masku jeho přátel.

A protože oficiální média dávají prostor jedině podobnému, prozápadnímu typu lidí, vypadá všechno úplně jinak, než ve skutečnosti je. Podvodníci, jidáši a jejich služebníci vypadají jako nositelé krásných ideálů a ti, kteří vnímají tuto pokryteckou lež a staví se proti ní jsou označováni za nacionalisty, konspirátory, rusofoby, xenofoby, islamofoby a ještě nevím jaké jiné foby.

A tak velká většina lidí žije v úplně naruby převrácené realitě, ve které je černé mediálně označováno jako bílé a bílé jako černé. Ve které je nepřítel národa označován jako jeho přítel a jeho přítel a zastánce jako jeho nepřítel. Je to skutečně stav, rovnající se absolutnímu mentálnímu vyšinutí, které je ale samozřejmě cílené.

To však, že nás naši takzvaní západní přátelé, byli schopni takovýmto způsobem oklamat je jen naše vina. Vždyť přece již v evangeliích se jasně píše: Dávejte si pozor na všechny, kteří k vám budou přicházet jako beránci, ale ve skutečnosti jsou to draví vlci.

My jsme však ve své slovanské, dobrosrdečné naivitě, ale i ve své povrchnosti myšlení prohlédli toto upozornění a naopak, naši nepřátelé si dali a stále dávají mimořádně záležet na tom, aby vypadali jako beránci. Jsou to však opravdu vlci, kteří chtějí trhat a roztrhat! A pokud se vám zdá toto tvrzení přehnaně radikální, vřele doporučuji studium výše zmíněného Houstonského a Harvardského projektu.

Je již opravdu načase pochopit, co se ve skutečnosti děje pod navenek líbivě prezentovaným povrchem. Je načase přehlédnout realitu našeho rafinovaného mentálního zotročení, které je prováděno tak inteligentně a sofistikovaně, že zotročení, přesně v duchu citovaných Goethova slov žijí v domnění, že jsou svobodní. A ve snaze hájit svou svobodu se přidávají na stranu otrokářů, napomáhajíc tím k vlastnímu zotročení.

Pokud toto lidé nepřehlédnou, budou muset zůstat v otrockém područí a v porobě. Budou muset zůstat pouze levnou pracovní silou a lidmi druhé kategorie, krmenými potravinami druhé kategorie, jejichž mladá generace bude odcházet dělat sluhy západnímu světu. A nakonec budou zotročeni totálně a naprosto, se všemi katastrofálními důsledky, které to sebou přinese.

Zvedněte proto z prachu svou hrdost bratři východní Slované! Zvedněte hlavu a přestaňte se poníženě poklonkovat všemu, co k vám přichází ze západu. A ačkoli je tam mnoho dobrého, i vy máte co nabídnout. Nejste totiž o nic horší, než oni.

Neboť i přesto, že jste tak nepochopitelně snadno propadli zvenčí přicházející nízkosti a balastu, ve vašem nitru a ve vaší duši se přece jen ještě skrývají vysoké hodnoty. Hodnoty ducha a pravé slovanské dobrosrdečnosti. Hodnoty dobra, mravnosti, lidskosti a skromnosti. Jsou tam, v hloubce vašich duší, jenom překryty dnešním konzumním balastem. Dejte jim v sobě vyrůst a rozkvést. Nechte je přerůst do svého každodenního života.

Buďte sví a autentičtí! Staňte se velkými velikostí své vlastní, slovanské podstaty a ne tím, že se budete snažit napodobovat velikost jiných, která pro vás i tak navždy zůstane vnitřně cizí.

Neboť čas Slovanů právě přichází, zatímco čas národů západu pomalu končí. Žel, z podvědomého vnímání této skutečnosti vzniká v mnoha z nich nepřejícnost a nenávist, která způsobuje, že jsou úmyslně házeny klacky pod nohy těm, kteří mají převzít štafetu dalšího vývoje civilizace. A to jsou Slované!

Staňme se proto co nejrychleji vnitřně i navenek hodnými toho, co se k nám jako nějaké určení přibližuje směrem z budoucnosti. Neboť čím tmavší je temnota noci současného úpadku ducha a všech vyšších a ušlechtilejších hodnot, tím blíže je svítání! A my bratři nedopusťme, aby nás toto nadcházející svítání zastihlo duchovně, morálně a mravně nepřipravené.

Neboť našimi největšími nepřáteli nejsou naši nepřátelé, skrývající se za masku přátel, ale především naše vlastní nectnosti. Náš vlastní, fatální nedostatek hrdosti, se kterým se poníženě skláníme před těmi, kteří toho nejsou vůbec hodni. Před těmi, kteří nás tím více nemají za nic, čím více se před nimi skláníme.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 13. 03. 2017, 18:18:38 | více příspěvků | napsat uživateli

Pohlavní uspokojení a uspokojení duchovní

Možná neuvěříte, ale tyto dva druhy naší potřeby po uspokojení mají k sobě velmi blízko. Tak velmi blízko, že většině lidí se slévají dohromady, čehož důsledkem však je, že právě kvůli tomu zůstávají po celý svůj život nenaplnění a neuspokojení. Svým přímo horečnatým a nadměrným uspokojováním tělesnosti se totiž nevědomě a podvědomě snaží uspokojit i své potřeby duchovní. To ale možné není a proto jejich duchovní složka osobnosti zůstává trvale nenaplněná, čehož nevyhnutelným důsledkem nenaplnění celého bytí.

V základním členění má totiž každý z nás tři složky osobnosti. Složku tělesnou, složku duševní a složku duchovní.

Čistě tělesné uspokojování souvisí jednoznačně s naší tělesností. Je to uspokojování těch nejnižších pudů a jeho dokonalým příkladem je poskytování takzvané "lásky za peníze". Jde o prostituci, nebo třeba také o sebe uspokojování, nebo jiné, zvrácené praktiky uspokojování svých nejnižších tělesných pudů, bez jakékoliv duševnosti.

Druhým, vyšším stupněm je uspokojování duševní složky osobnosti, projevující se snahou najít svou spřízněnou duši, se kterou by bylo možné utvořit harmonický vztah. Jde zde o uspokojení a naplnění touhy po partnerské lásce, založené na duševním porozumění a duševní spřízněnosti.

V minulosti mělo takové hledání vzájemné spřízněnosti, která jediná je předpokladem fungujícího partnerského vztahu mnohem větší vážnost, jako je tomu dnes. Projevovalo se to tím, že k prvnímu tělesnému spojení dvojice docházelo většinou až po relativně delší době, která byla ve skutečnosti určena k tomu, aby se potenciální partneři dobře vzájemně znali a měli si možnost uvědomit, zda je mezi nimi opravdu určitá spřízněnost duší, nebo ne. Proto bylo také třeba v křesťanství zažité, že ke vzájemnému tělesnému spojení partnerů mohlo dojít až po uzavření manželství.

Tím vším bylo sledováno jediné: Najít odpovídajícího partnera, který by byl našim co nejdokonalejším duševním doplněním, čímž by došlo ke vzájemnému uspokojení duševní složky osobnosti obou partnerů.

Tělesné spojení takových dvou lidí, kteří se duševně našli, může být pak právě prostřednictvím jejich vzájemné oboustranné duševní lásky pozvednuté na mnohem vyšší stupeň. Již to totiž v žádném případě není pouze to čistě pudové. Již je to vzájemný, láskyplný vztah dvou lidí, který automaticky dává nový, vyšší a ušlechtilejší rozměr i jejich tělesnosti.

Žel v současnosti, pod vlivem abnormálního a úpadkového vyzdvihování tělesnosti, ať již ve filmech, reklamách, časopisech, na internetu, v módě a jinde dochází k prvnímu tělesnému styku mezi potencionálními partnery po druhém, nebo třetím rande. To znamená, že lidé se vůbec hlouběji duševně neznají, nepoznávají a do popředí kladou pouze to tělesné. Není se pak co divit, že v současnosti krachuje téměř každé druhé manželství.

No a nyní přejděme k duchovní složce osobnosti.

Tak, jak může být uspokojena duševní složka naší osobnosti prostřednictvím doplňkové duše našeho partnera, tak, jak prostřednictvím naší vzájemné partnerské duševní spřízněnosti může být legitimní uspokojena i tělesně pudová složka naší osobnosti, stejně legitimním způsobem nás vnitřně žádá o své uspokojení i duchovní složka osobnosti. K její adekvátnímu uspokojení však může dojít pouze prostřednictvím vybudování určitého vztahu k Bohu. Vztahu, který je ve Starém Zákoně přirovnáván ke vztahu nevěsty a Ženicha, ve kterém se nevěsta radostně, plně a bezvýhradně oddává svému Ženichovi.

Osobně znám mnoho partnerství, ve kterých si muž a žena vzájemně duševně velmi dobře rozumějí. Lze tedy říci, že žijí v určitém duševním souladu a že se duševně našli. Že vzájemným harmonickým vztahem dokázali opravdu naplnit a uspokojit duševní složku vlastní osobnosti.

Dále to však žel nejde, protože z hlediska jejich víceméně materialistické životní orientace dosud nepřekročili hranici směrem k duchovnímu a tím pádem nemohli nikdy dojít k uspokojení a naplnění potřeb svého ducha, protože takovou ambici nikdy ani neměli.

To ale znamená, že i přes dokonalé uspokojení své duševní složky osobnosti, jakož i z něj vyplývajícího uspokojení tělesnosti musí zůstat tito lidé navždy v nejvnitřnější části své bytosti nenaplnění.

Neboť ve skutečnosti můžeme naši duši, její potřeby a její naplnění přiřadit k tomu nejjemnějšími výkvětu hmotnosti, zatímco potřeby naší tělesnosti k hmotnosti nejhutnější, avšak náš duch a jeho touha po uspokojení a naplnění stojí nad jemnou i hrubou hmotností univerza a proto nemůže být uspokojena ničím hmotným. Potřeby našeho ducha mohou být uspokojeny a naplněny pouze tím, co k nám proudí od Boha prostřednictvím jeho Ducha. Jedině Pan může naplnit a uspokojit naši nejhlubší a nejvnitřnější podstatu. Nic jiného!

Z tohoto důvodu se například v minulosti mnozí takzvaní "svatí" dobrovolně zřekli uspokojování téměř všech svých potřeb, aby nebyli ničím rozptylováni a mohli se soustředit pouze na hledání spojení se Světlem Nejvyššího.

Je však ale nutné zdůraznit, že podobné odříkání se svých potřeb není vůbec nutné. Zcela totiž postačí, když si uvědomíme, že máme i potřeby svého ducha, o kterých naplnění a uspokojení bychom se měli snažit souběžně s naplňováním a uspokojováním potřeb své duše a svého těla.

Jaké jsou to tedy ty duchovní potřeby, které bychom se měli snažit uspokojit?

Cítíte touhu po dobru? Po tom, aby se vám vše dobře dařilo a vše kolem vás bylo pouze dobré?

Cítíte touhu po tom, aby se s vámi a kolem vás jednalo pouze spravedlivě?

Cítíte touhu po tom, aby se s vámi a ve vaší blízkosti jednalo pouze čestně?

Cítíte touhu po prožívání radosti, štěstí a harmonie?

Toužíte po tom, aby mělo vaše bytí nějaký vysoký a ušlechtilý smysl?

Toto vše a ještě mnoho jiného patří mezi touhy a potřeby našeho ducha, jejichž naplnění se nám může dostat pouze prostřednictvím Světla Nejvyššího. Avšak vždy jen v takové míře, v jaké se my samotní snažíme o dobro, spravedlnost, čestnost, nebo poznávání a naplňování skutečného smyslu vlastního bytí.

Člověče, v první řadě ty sám se usiluj o dobro a dostane se ti dobroty Boží, která má mnohem vyšší cenu než všechno, co ti může nabídnout tento svět.

Člověče, v první řadě ty sám se usiluj o spravedlnost a Spravedlnost Nejvyššího se bude nad tebou vznášet.

Člověče, v první řadě ty sám se usiluj o lásku a ohleduplnost ke všem lidem kolem sebe a požehnání Lásky Pána všech světů se nad tebou rozprostře.

Člověče, usiluj o poznání a naplnění pravého smyslu vlastního bytí a požehnání Tvůrce univerza rozkvete v tvém nitru v podobě štěstí a radosti, které dají tvému ​​bytí plnocennost.

Člověče, pouč se od všech takzvaných "svatých", kteří se zbytečně zříkali svých potřeb jen proto, aby dosáhli spojení s Pánem. Pokud totiž chtěli tohoto spojení tak velmi dosáhnout, zcela určitě by se jim to podařilo i při jejich přiměřeném uspokojování, protože Pán všech světů od nás nevyžaduje žádný asketizmus.

Rozhodně se je ale třeba hluboce zamyslet nad tím, jaká musí být síla prožívání spojení se Světlem Pána, pokud se lidé byli kvůli tomu ochotni vzdát všeho ostatního. Neboť skutečně, lidské oko nevidělo a ucho neslyšelo, co připravil Pán pro ty, kteří jej milují. No a odlesk této neuvěřitelné nádhery, velkoleposti a velebnosti může při dosažení spojení se Světlem Nejvyššího prožívat ve svém přiměřeném odstupňování již také člověk zde na zemi.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

skandian

skandian | 22. 02. 2017, 17:11:16 | více příspěvků | napsat uživateli

nějaké s dlouhodobým účinkem

Altheera1

Altheera1 | 20. 02. 2017, 23:33:09 | více příspěvků | napsat uživateli

!2!!2!!2!!2!

EL.pH

EL.pH | 20. 02. 2017, 17:46:19 | více příspěvků | napsat uživateli

tpč, co tenhle člověk bere za drogy? !20!

othon

othon | 20. 02. 2017, 17:44:54 | více příspěvků | napsat uživateli

Človeče buď človekom! Aj v intimite!


Vopred upozorňujem, že tento text je určený iba ľuďom, ktorí akceptujú duchovný rozmer bytia. Mnohí z nich sa totiž domnievajú, že ak uzavrú cirkvou posvätený manželský zväzok znamená to, že pri uspokojovaní svojej telesnosti môžu v rámci neho robiť absolútne čokoľvek. Že úplne všetko, čo činia pri plnení svojich manželských povinností je tým pádom prípustné a počestné.

Toto je ale zásadný omyl, pretože skutočnú posvätnosť môžu dať vzájomnému telesnému spojeniu iba partneri samotní, pričom rôzne nemravné, ba až zvrátené praktiky ich manželskú intimitu poškvrňujú a znečisťujú. A nijaká sviatosť manželstva na tom nemôže absolútne nič zmeniť. Nemôže posvätiť a očistiť to, čo je nemravné a nečisté.

Tí, ktorí chcú stáť v tomto smere správne tak, ako by ako skutočné ľudské bytosti stáť mali si musia uvedomiť, že k manželskému telesnému aktu je treba pristupovať s určitou mierou čistoty a ušľachtilosti. To môže ich pudovo zmyselnú vášeň pozdvihnúť na vyššiu, ušľachtilejšiu a ľudskej bytosti dôstojnejšiu úroveň.

Vezmime si napríklad skutočnosť, že zvieratá zostávajú pri tomto akte čisté a prirodzené. Ale ľudia nie, pretože práve ich rozum, ktorý zvieratá nemajú, sa im stáva kameňom úrazu. Pretože mnohokrát práve vo svojej mysli a fantáziách strhujú tento akt do nízkosti, ba často až do zvrátenosti.

A jedinci, ktorí nie sú ešte celkom mravne otupení to aj jasne cítia, avšak pokiaľ žijú v manželskom zväzku, posvätenom nejakou cirkvou uspokojujú sa zvyčajne tým, že práve oným cirkevným posvätením je to úplne v poriadku. Tým ale iba prehlušujú vlastné svedomie, ktoré každú bytosť upozorňuje, že pri uspokojovaní svojej telesnosti prekročila hranicu od mravne, a teda duchovne akceptovateľného k mravne i k duchovne neakceptovateľnému. Že človek prekročil určitú hranicu a klesol pod vlastnú dôstojnosť.

Tieto skutočnosti vyciťuje naozaj každý, či už veriaci, alebo neveriaci. Záleží čisto iba na jednotlivom človeku, či bude akceptovať tiché napomínanie svojho svedomia a bude sa snažiť aj pri tomto akte zachovávať určitú úroveň mravnosti a ušľachtilosti, hodnej bytosti zvanej človek, alebo bude toto vnútorné nabádanie ignorovať a svojim oddávaním sa nemravnosti a nízkosti klesne hlboko pod vlastnú úroveň.

Treba totiž vedieť, že pri vysokých kritériách mravnosti sú ľudia schopní dosiahnuť až čohosi takého, ako je nepoškvrnené počatie. To jest počatie, pri ktorom nie je vzájomné telesné spojenie poškvrnené zmyselnou nečistotou, čoho nevyhnutným dôsledkom musí byť úplne iná kvalita plodu, ako pri počatí zmyselnosťou poškvrnenom.

Bude preto určite veľmi poučné pozrieť sa na to, ako tomu bolo v skutočnosti v prípade Márie z Nazareta. Mária mala vnútorné videnie, v ktorom jej bolo zvestované, že sa jej narodí Boží Syn a že bude počatý z Ducha Svätého.

Na zemi sa však môže zrodiť nový človek jedine zo vzájomného telesného spojenia muža a ženy, pretože práve takto to funguje v zákonitostiach nášho univerza, utvorených podľa Vôle Stvoriteľa.

A Syn Boží, ktorý ku nám zavítal na našu zem napokon sám zdôraznil, že neprišiel zákony rušiť, ale naplniť. A preto musel byť aj v prípade jeho pozemského príchodu naplnený zákon nevyhnutného spojenia muža a ženy, predchádzajúci zrodeniu každého nového človeka.

Tentokrát však išlo o počatie nepoškvrnené, pretože Mária, vnútorne silno upriamená na splnenie veľkého prisľúbenia zo Svetla, prežila nepoškvrnené telesné spojenie s rímskym stotníkom Kreolom, ktorého milovala. Kreolus jej sľúbil, že po svojom návrate do Ríma požiada cisára o ukončenie svojej vojenskej služby, vráti sa do Nazareta a vezme si Máriu za manželku.

Ale žiaľ, trvalo to tak dlho, že Mária kvôli pokračujúcemu tehotenstvu, ako i kvôli židovským zvykom už nemohla viac čakať a preto bola duchovne privedená k Jozefovi, ktorý sa mal stať jej náhradnou pozemskou ochranou a záštitou.

No a napokon v čase, kedy do rastúceho detského telíčka vstupuje duša, do lona Márie z Nazareta zostúpil prostredníctvom Ducha Svätého Syn Boží Ježiš.

Čo však má byť vzhľadom k našej téme týmto všetkým povedané? No predsa to, že ideálu nepoškvrneného počatia môže na zemi dosiahnuť každý ľudský pár, ktorý bude pri telesnom spojení dbať o čistou a ušľachtilosť. A to tým, že budú ľudia vo svojej mysli i v celom svojom živote upriamení k vysokým a vznešeným ideálom, ako je dobro, láska, ohľaduplnosť, čestnosť, vnútorná čistota a duchovnosť.

Za takýchto okolností ich to potom nebude ani pri telesnom spojení strhávať nadol, až k živočíšnej zmyselnosti, čím sa ich telesné spojenie, ako i počatie z neho stane nepoškvrneným. Nepoškvrneným nízkou zmyselnosťou, ale ušľachtilé a ľudskej bytosti hodné.

A ak sa ušľachtilé vnútorné naladenie v zmysle vyššie spomínaných hodnôt stane úplne prirodzeným a bude teda prirodzene pokračovať aj po počatí, duša, ktorá sa v príslušnom čase vtelí do tela plodu nemôže byť iná, ako krásna a ušľachtilá, pretože budúca matka si práve stavom svojho vnútra takúto dušu pritiahla. Lebo jednoducho ovocím ušľachtilosti môže byť len ušľachtilosť, zatiaľ čo ovocím nízkosti môže byť len nízkosť.

Takýmto spôsobom môžu teda ľudia svojim prístupom k intimite posúvať náš svet k lepšiemu, vyššiemu a krajšiemu. Alebo ho môžu naopak strhávať stále nižšie a hlbšie, až do úplnej mravnej a neskôr nevyhnutne aj reálnej skazy.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

AlesekBB

AlesekBB | 14. 02. 2017, 06:19:10 | více příspěvků | napsat uživateli

Tyvole kam jsem to vlez?!633!

othon

othon | 13. 02. 2017, 18:12:31 | více příspěvků | napsat uživateli

O problémech, strastech a ranách našeho osudu

Každý z nás se ve svém životě sporadicky setkává s různými většími, nebo menšími strastmi a obtížemi. A když se právě nacházíme v takovémto období, bývá nám nejednou velmi těžko. Často si pak přejeme, aby nás nic podobného nebylo bývalo nikdy potkalo.

Velmi zajímavé však je, že pokud se podíváme zpětně do své vlastní, dávnější minulosti zjistíme, že právě tehdejší strasti a bolesti byly tím, co nás osobnostně posunulo kupředu a prostřednictvím čeho jsme se stali silnějšími a zralejšími.

Časový odstup od událostí nám tedy dává jakýsi nadhled nad věcmi. Ba dokonce je můžeme vnímat až tak radikálně odlišně, že to, co se nám tehdy zdálo být bolestným a nepříjemným se nám v náležitém časovém odstupu jeví jako velmi přínosné a pro náš osobnostní rozvoj velmi užitečné.

Měli by jsme si však uvědomit, že všechno to nepříjemné, před co jsme nejednou životem náhle postavení má zpravidla dvě hlavní příčiny. Za prvé jde o důsledek našich vlastních, minulých chyb a negativních věcí, které jsme v minulosti napáchali a proto se nám právě v takové nepříjemné formě vracejí. Tím je učiněno zadost vyšší spravedlnosti, na jejímž základě musí každý sklidit to, co zaséval.

Za druhé, pokud to není naše takzvaná karma, jde o cosi, co je nám úmyslně předkládáno kvůli tomu, abychom vnitřně, osobnostně, duševně i duchovně zrály. Abychom se právě v konfrontaci se takovýmito druhy problémů stávaly silnějšími, odolnějšími a duchovně zralejšími.

A to tedy v konečném důsledku znamená, že ať už mají naše bolesti, strasti, nebo dokonce takzvané rány osudu jednu, nebo druhou příčinu, v obou případech jsou pro nás ziskem. Neboť v prvním případě prostřednictvím nich splácíme staré viny a v druhém případě se prostřednictvím nich stáváme duchovně silnějšími a zralejšími.

Ať nás už tedy potká cokoliv, s radostí a odhodláním vykročme vstříc všemu, co nám život přináší. Je to totiž jen a jen k našemu vlastnímu dobru! Neboť i když to bude nepříliš příjemné, z dostatečným časovým odstupem určitě zjistíme, jak mimořádně to bylo pro nás užitečné.

Stává se taktéž, že člověk, který se ve svém životě začne usilovat o duchovní hodnoty a o dobro mívá dost naivní představu, že se jeho život od této chvíle stane pouze krásným a slunečním, jako letní den s azurovou oblohou bez jediného obláčku. Ale tak, jak je nereálná jasná, slunečná obloha po celý rok, tak je nereálný život člověka na zemi bez různých bolestí a strastí.

Přicházejí najednou, jako tmavé bouřkové mraky a zastřou bezoblačnou oblohu. Svět náhle potemní a člověk se ocitne v problémech. Pokud ale ví, že je to v každém případě v jeho prospěch, nenechá se problémy deprimovat a zvládá je s určitým nadhledem. Uvědomuje si totiž, že nad temnými oblaky problémů nadále radostně svítí slunce. Slunce Světla a Dobra!

A svou vírou v dobro, svým přesvědčením, že všechno, co jsme na zemi nuceni prožívat je v podstatě pouze pro naše dobro se takto uvažující člověk dokáže vnitřně spojit se Světlem, i přes temné mraky momentálních problémů. Takovým způsobem může pak prožívat jas zářivého letního dne, to znamená spojení se Světlem ve svém nitru neustále, i přes problémy, které jej momentálně trápí, protože si je vědom toho, že nad nimi svítí Slunce a on zůstává s jeho Světlem pevně vnitřně spojen.

A pak je už prakticky jedno, co ve svém životě prožívá. Pak totiž bez větších problémů zdolává všechny strasti a to i takové, pod jejichž váhou by se mnozí jiní lidé zhroutili. Jeho vnitřní spojení s neustále jasně zářícím sluncem Dobra nad mu totiž dává sílu stát pevně ve všech protivenstvích.

A svým zralým postojem se tímto pádem stává morální oporou a posilou mnohým, které jejich vlastní problémy zdolávají. Neboť je snadné mít úsměv na tváři, když se všechno daří, ale mnohem těžší je setrvávat ve vnitřním míru a radostném naladěni v těch největších protivenství. To již vyžaduje velkou sílu ducha.

Takovým způsobem se však člověk opravdu může stát skálou v rozbouřeném moři, nebo bojovníkem, který neochvějně setrvává na své pozici a necouvne ani o krok, i když se kolem něj všechno tříští a hroutí. Takovým způsobem se může také stát mocnou duchovní oporou a vzorem všem, kteří sami nejsou ještě tak silní a proto by bez podobné opory a vzoru mohli v protivenstvích rezignovat na dobro a zhroutit se do propasti zla, které na podobná zaváhání lidí pouze čeká.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 6. 02. 2017, 18:06:32 | více příspěvků | napsat uživateli

Trump! Svět dostal šanci! Využije ji?

Koncem roku 2016 svět balancoval téměř na pokraji vojenského konfliktu USA a Ruska, s tendencí jeho eskalace až do jaderné konfrontace. Atmosféra přímo hmatatelného napětí, s podtextem blízkého světového konfliktu mocností však povolila okamžitě po zvolení Trumpa prezidentem USA a v současnosti je možné pozorovat v tomto směru opravdu značné uvolnění.

To samozřejmě neznamená, že by bylo najednou všechno naprosto bezproblémové, ale minimálně o válce mocností se již jako o skoro hotové věci přestalo mluvit.

Zvolení Trumpa bylo značným šokem pro mocenskou elitu, spojenou s americkými zbrojařskými firmami. Její prezidentskou kandidátkou byla Hillary Clintonová. Byl to šok i pro všechny mediální, politické, mimovládní a mnohé další přisluhovače této elity, kteří za její peníze prosazují její agendu, bez ohledu na zájmy vlastních národů, které zrazují.

Elitě, její přisluhovačům, jakož i malým a velkým zrádcům národů to však tentokrát, i přes téměř stoprocentní ovládání velkých světových médií, i přes obrovské finanční prostředky, použité za účelem vítězství Hillary Clintonové přece jen nevyšlo

Obyčejní, prostí, pracující Američané totiž nepodlehli rozsáhlé mediální manipulaci, která se jich intenzivně snažila přesvědčit o tom, co je pro ně a pro Ameriku skutečně dobré. Obyčejní a prostí Američané již totiž začali mít plné zuby agresivní mocenské elity, která se z nadbytku peněz již zcela neumí vejít do vlastní kůže a cíleně žene svět do konvenční, nebo dokonce až jaderné konfrontace mocností.

Obyčejní a prostí Američané totiž pochopili, že právě oni by na to nejvíce doplatili, protože právě oni by se stali, jak se to říkalo v minulosti, onou "potravou pro děla" a bezbranným cílem prvních odvetných úderů.

Obyčejní a prostí Američané pochopili, že jsou jen obyčejnými pěšáky ve velké rozehrané šachové partii mocných a bohatých tohoto světa. Obyčejnými pěšáky, kterých může být kvůli nejrůznějším geopolitickým a mocenským zájmům klidně a bez nejmenších výčitek svědomí obětovaných jakékoliv množství.

Vždyť nakonec plné právo na život má jen nejužší elita nejbohatších a nejmocnějších, zatímco všichni ostatní a všechno ostatní je tu jen k tomu, aby sloužilo jejich záměrům. A pokud se tyto záměry podaří uskutečnit, pak i tak bude přece nakonec počet všech těchto zbytečných lidí zregulovaný na "zlatou miliardu" otroků elity, která jim milostivě dovolí živořit odměnou za to, že jí mohou sloužit.

To vše ztělesňovala prezidentská kandidátka Hillary Clintonová, přičemž ona sama byla jen poslušnou loutkou a poslušným nástrojem v bezohledných rukou elity.

Donald Trump, i navzdory všem jeho chybám představoval naopak vzpouru proti snahám arogantní mocenské elity. Představoval odpor obyčejných lidí, kteří vytvářejí skutečné hodnoty a budují Ameriku vůči elitě nejbohatších a nejmocnějších. Ti totiž mnohdy pouze spekulativně profitují z jejich práce a ve své zaslepené chamtivosti a touze po moci chtějí dohnat Ameriku i svět do nové velké války doufajíc, že ​​se na ní zase opět dobře nabalí tak, jak tomu bylo v podstatě dosud vždy ve všech posledních válkách.

Ať již je to jakkoli, ať si již byli běžní Američané všech těchto věcí plně vědomi, nebo je vnímali a vytušili jen podvědomě, každopádně se jim podařila velká věc. Podařilo se jim alespoň dočasně zvítězit nad chobotnicí moci a její propagandistickými mediálními lžemi.

A právě tímto přehlédnutím a probuzením se obyčejného amerického občana dostal svět šanci. Dostalo se mu uvolnění napětí a prostoru pro rozvíjení normálního a klidného života. Dostalo se mu toho, o co by s největší pravděpodobností přišel po zvolení Hillary Clintonové, která by v poslušném plnění příkazů elity pouze stupňovala napětí a hnala svět k sebe zničujícímu konfliktu.

Byl nám tedy všem darovaný čas. Tento čas však nesmí být promarněný. Tento čas musí být správně využit, protože destruktivní temnota, skrývající se za záměry nejbohatších a nejmocnějších našeho světa se se stoprocentní jistotou nevzdala svých záměrů.

Jak ale má svět správně využít darovaný čas?

Lidé by měli v první řadě pochopit, že tam, kam jsme se dostali na sklonku roku 2016, to jest na práh nové světové války, jsme se dostali právě prostřednictvím hodnot, které preferujeme a které obecně považujeme za důležité a prioritní.

Jaké jsou to "hodnoty"?

Peníze, majetky, kariéra, moc, postavení, sláva, užívání si a konzumní způsob života. Absolutní a bezvýhradné podřízení se těmto "hodnotám" však sebou nevyhnutelně přináší bezohlednost, chamtivost, podvod, lež, nečestnost, nespravedlnost, nemravnost a mnoho jiného. Neboť absolutní a bezvýhradná orientace na hodnoty nižšího druhu nemůže sebou přinášet nic jiného, než nízkost a zlo. Zlo, které se nabaluje jako lavina, aby nakonec dopadlo na svět v jeho nejhrůznější podobě, ve formě válečného šílenství.

Nikdo samozřejmě netvrdí, že mít peníze, majetek, určité postavení, atd. je špatné. Nikdo netvrdí, že je špatné užívat si radostí tohoto světa. Špatné však je, pokud jsou v hierarchii lidstva tyto hodnoty na prvním místě. Pokud již nad nimi, nebo alespoň vedle nich nic není a jedině oni jsou tím nejdůležitějším, o co lidé usilují.

Pokud totiž nepostavíme vysoko nad peníze, majetky, kariéru, moc, slávu, nebo užívání si čest, spravedlnost, lidskost, dobro, mravnost a ušlechtilost, ztratíme to nejpodstatnější, co z nás dělá lidi a prostřednictvím čeho bychom mohli zlidštit svůj přístup k penězům, majetkům, moci, k užívání si radostí života, nebo k čemukoliv jinému.

Jednoduše řečeno, pouze prostřednictvím ctností se člověk stává člověkem. Člověkem, schopným přistupovat ke všemu v životě správně.

Naopak, absence ctností bere lidem potřebný nadhled nad věcmi a oni se stávají jejich otroky. Otroky peněz, statků, moci, kariéry, slávy, nebo užívání si. Tím pádem se jim však tyto věci stávají prokletím místo požehnání, protože k jejich nabytí neváhají použít jakýchkoliv menších, nebo větších nemorálností. Neváhají se stát jedni druhým vlky.

Lidstvo bez ctností je lidstvem kráčejícím cestami zla. A toto zlo postupně přerůstá celou společností a sílí až do takové míry, že nakonec vyústí do podoby zničujícího vojenského konfliktu, jako jakéhosi vrcholného bodu koncentrace všeho zla.

Pokud náš svět dokázal prostřednictvím zvolení Donalda Trumpa odvrátit toto zlo, protože lidé konečně vědomě, nebo alespoň podvědomě pochopili, že "hodnoty" kterými žijí a kterými nás ustavičně masírují média poplatné zájmům elity nebudou asi správné, pokud jsme přehlédnutím alespoň určité části obyvatelstva získali ještě šanci, musí být tato šance využita. Bezpodmínečně využita k nabytí výše zmíněných ctností, které postavíme vysoko nad všechny ostatní hodnoty, protože jedině tak budeme stát správně, čili v principech dobra a našim údělem nemůže být pak nic jiného, jako dobro.

Pokud ale lidé opět promrhají darovaný čas a nevyužijí jej k nabytí ctností, pokud budou i nadále bezvýhradně sloužit pouze penězům, majetkům, moci, kariéře, slávě, užívání si, konzumu, nebo jiným podobným "hodnotám" ignorujíc a přehlížejíc ctnosti, zlo takovým způsobem jimi samými živené a podporované nakonec zhoustne natolik, že se znovu po nějaké době nevyhnutelně dostaneme na pokraj toho, o co zlu vždy v konečném důsledku jde. Na pokraj zkázy a pustošení jako vrcholného ideálu zla, zhmotněného do podoby sebe zničujícího vojenského konfliktu.

Až se tedy prostřednictvím našeho vlastního života bez ctností opět dostaneme k podobnému zlomovému momentu, jako koncem roku 2016, může se nám stát, že zlo, ztělesněné snahami světové elity bude schopné převážit misky vah na svou stranu a náš svět nedostane žádnou podobnou šanci, jakou dostal v současnosti zvolením Donalda Trumpa. Pak nakonec, v nezbytném řetězení událostí může dojít k tomu, že zhoubné důsledky naší vlastní nemorálnosti a našeho vlastního ignorování ctností nás všechny, nebo alespoň převážnou část jednoduše vymažou z povrchu zemského.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 30. 01. 2017, 17:40:08 | více příspěvků | napsat uživateli

Úder do obličeje bezohledné západní Evropy

Přestože je Evropa materialistická a ateistická, je nanejvýš paradoxní, že právě to, co ve své anti duchovnosti považuje za výmysl a za báchorky se naplňuje před očima celého světa na ní samotné.

Za výmysl a za báchorky je totiž moderními Evropany považována Bible, jakož i to, co se v ní píše. Nicméně právě všechny důsledky imigrace, se kterými se v současnosti Evropa potýká a teprve bude potýkat jsou přímo očividným naplněním tvrdých starozákonních slov: oko za oko, zub za zub. Čili teror za teror, vraždění za vraždění, bolest za bolest a ničení za ničení.

Ano, jde zde o působení železného Zákona zpětného účinku, který je ve spisech nového Zákona definován slovy: co kdo zaseje, to také sklidí. No a Evropa, která v dávnější i ve zcela nedávné minulosti sela ve vztahu k jiným národům a zemím zkázu, ničení a teror, musí nyní zkázu, ničení a teror sklidit.

Ale pojďme pěkně po pořádku a podívejme se trochu hlouběji do minulosti. Do minulosti západní Evropy, která byla minulostí koloniálních mocností. Kolonialismus však ve skutečnosti nebyl ničím jiným, než nepokrytým vykořisťováním a drancováním. Drancováním přírodních, materiálních a lidských zdrojů jiných zemí, jejichž obyvatelé byli lidmi druhé nebo třetí kategorie, jak o tom ještě dnes výstižně napovídá označení: země třetího světa.

Pro ilustraci si uveďme jeden z příkladů chování se koloniálních pánů vůči obyvatelům kolonií. Když svého času indičtí tkalci kvalitou vlastní práce intenzivně konkurovali anglickým manufakturám na výrobu hedvábí, jejich konkurenceschopnost byla zlikvidována tak, že jim koloniální páni usekli prsty.

Určitě by se však daly najít i pozitivní příklady, jakým bylo budování silnic, železnic, nebo jiné infrastruktury. Nicméně fakt, že každá z kolonií usilovala o svou svobodu a osamostatnění přece jen svědčí o tom, že těch negativ bylo pravděpodobně více, než pozitiv.

Žel, ono osamostatnění bylo však víceméně iluzorní, protože otevřený kolonialismus pouze vystřídal kolonialismus skrytý, čili ekonomický a hospodářský. Bývalé koloniální mocnosti totiž silou svého kapitálu ovládli strategické podniky a přírodní bohatství těchto zemí, takže de facto se vlastně nic nezměnilo. Změnila se pouze vnější forma, zatímco drancování nadále úspěšně pokračovalo.

Pokud ale odhlédneme od této dávnější minulosti a nebudeme ji brát brát na zřetel, zcela postačí, když se podíváme do minulosti pouze zcela nedávné, kdy se západoevropské státy společně podílely na rozvratu prosperujících zemí, jakou byla například Libye, a svou mediální a materiální podporou takzvané umírněné opozice mají na svědomí i občanskou válku v Sýrii. Bolest, utrpení a strádání, které muselo snášet a stále snáší civilní obyvatelstvo Libye, Sýrie, ale i Iráku, nebo Afghánistánu je nezměrné.

Může snad pouze z hlediska čistě lidské spravedlnosti zůstat takové něco bez odezvy? Může snad někdo beztrestně pustošit jiné země, ať by byly jeho pohnutky navenek jakkoli ušlechtilé? Je snad opravdu něčím ospravedlnitelná bolest, zkáza, ničení, teror a rozvrat, které západní Evropa způsobila jiným zemím pouze v horizontu předchozích dvaceti let?

Velmi zřetelnou odpověď na všechny tyto otázky nám dává známá lidová moudrost, která říká: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! A vracející se ozvěna bolesti, teroru, zkázy, ničení a rozvratu, rozsévána za účasti Evropy na středním východě začíná nyní přinášet svou přiměřenou ozvěnu u nás doma.

Evropu zaplavují tisíce imigrantů, kteří si ve svém nitru přinášejí především tři věci. Nenávist vůči Evropanům, násilné a nesmiřitelné náboženství a odhodlání časem plně ovládnout a podmanit si evropské národy. K tomu samozřejmě nedojde hned, ale až o pár generací, kdy začnou imigranti pomaličku populačně přečíslovat původní obyvatelstvo.

Pokud jsou tedy současní Evropané ohrožováni sebevražednými atentátníky a islámským terorismem, pokud jsou jejich ženy znásilňovány imigranty a sráženy ze schodů, pokud se atmosféra stále více radikalizuje a mezi imigranty a původním obyvatelstvem dochází k násilným střetům třeba si uvědomit, že to všechno je jen nepatrným zlomkem zla, které napáchaly Evropské země mezi jinými národy. Zla, které se nyní vrací k nim jako ozvěna jejich vlastních činů. Jako dávná ozvěna starozákonních slov: oko za oko, zub za zub.

A pokud by snad někdo oponoval tím, že běžní, obyčejní Evropané, kteří se stávají obětí těchto činů za nic nemohou, není to docela pravda. Tito zdánlivě nevinní jsou totiž přece jen v jistém slova smyslu vinni.

Jsou vinni svým konzumním způsobem života, upřeným pouze na sebe samých, přičemž utrpení jiných na druhém konci světa je absolutně nezajímá. Vždyť je to přece tak daleko.

Jsou vinni svou lhostejností vůči jednání vlastních vlád, které i za peníze z jejich daní ničily a pustošily jiné země. Tito zdánlivě nevinní se totiž nikdy otevřeně nepostavili proti tomu a byli vůči tomu lhostejní. Svým postojem tak ponechali volné ruce politikům, kteří svou mocichtivou bezohledností a svými zločiny rozsévali všude ve světě sémě nenávisti.

A veškerá tato nenávist těch, kterým zavraždily blízkých a zničily zemi na ně nyní začíná dopadat v podobě teroristických činů, které jsou mnohdy jen odvetou za všechno to příkoří a zlo, které jimi bylo způsobeno.

Nikdo samozřejmě nechce schvalovat terorismus, ale třeba si uvědomit, že největší vinu na něm nese ten, kdo dal prvotní podnět k jeho vzniku. A nebyly to arabské země, které začaly první rozvracet Evropu, ale naopak, byla to Evropa, která začala rozvracet arabské země. A svým rozvratem jiných zemí vytvořila podhoubí nenávisti a teroru, se kterým nyní marně bojuje.

Slyšte, vy arogantní země západu, které se domníváte, že žádného Stvořitele není. Právě na na vás samotných se před očima celého světa začíná naplňovat železný Zákon jeho spravedlnosti, jehož účinkům nejste schopni uniknout ani svým ateismem, materialismem a bezbožností.

Copak jste si myslely, že můžete donekonečna ignorovat slova Syna Božího, že nemáte jiným nikdy dělat to, co nechcete, aby jiní dělali vám?

Kdo však tato slova nebere v úvahu a podle nich nejedná, okamžitě, jako pod kola řítícího se auta začne spadat pod účinky železného Zákona zpětného působení, fungujícího v duchu starozákonních slov: oko za oko, zub za zub! Čili rozvrat za rozvrat, ničení za ničení, teror za teror a zkáza za zkázu.

A v těchto tvrdých dopadech účinků Zákona zpětného působení budete muset na vlastní kůži poznávat a bolestně prožívat, že prostě není možné donekonečna beztrestně dělat jiným to, co byste si v žádném případě nepřály, aby jiní dělaly vám.

Nebo to tedy v účincích tohoto Zákona pochopíte a ve svém životě a jednání se podle toho konečně zařídíte, nebo to nepochopíte a budete těmito účinky nakonec absolutně zničení a váš národ zanikne.

Nedělejte jiným co nechcete, aby jiní dělaly vám tedy znamená, abyste neničily a neruinovaly jiné země a národy. Ani vojensky, ani ekonomicky! Pokud tak totiž učiníte, s velkou pravděpodobností se stane, že obyvatelé těchto zemí s vámi samotnými probuzenou nenávistí přijdou nakonec k vám, aby zničily vás i vaši vlastní zemi. A tak se stane proto, aby se na každém, kdo jedná takto zvráceně jako vy do písmene naplnily drsné starozákonní slova: oko za oko, zub za zub.

Nicméně nápravu stavu, který jste způsobily a problémů, které jste vyvolaly musíte začít tam, kde problém nastal, čili v zemích, které jste zpustošily. Právě tam se je třeba soustředit na pomoc, abyste urychlenou nápravou tamních poměrů do normálu otupily ostří nenávisti namířené proti vám a zároveň tím učinily bezpředmětnou potřebu tamního obyvatelstva opouštět svou rodnou zem.

Věz tedy člověče, ty, který se můžeš jednoho dne stát obětí teroru, násilí a vraždění, že ty sám nesmíš nikdy činit jiným to, co nechceš, aby jiní činili tobě. A nemůžeš být vůči takovému něčemu ani lhostejný a nevšímavý ve svém malicherném zaměření se pouze na uspokojování vlastních potřeb, protože i takovýmto způsobem se stáváš do určité míry spolu vinným. Spolu vinným, protože ses minimálně svým vnitřním nesouhlasem nepostavil proti tomu a těm, kdo činí zlo.

Pokud by se ale někdo nadále snažil oponovat smrtí nevinných lidí v Evropě, kteří přece za nic nemohou, tak žel ve smyslu zákona oko za oko, zub za zub platí, že za život nevinného civilisty v Libyi, v Sýrii, nebo kdekoliv jinde život nevinného civilisty v Evropě. Za tento kolotoč násilí však nese hlavní vinu ten, kdo jej rozpoutal prostřednictvím své nenasytné a mocichtivé bezohlednosti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 23. 01. 2017, 17:55:13 | více příspěvků | napsat uživateli

Úvaha o syndromu deprese po tělesném spojení

Žijeme v době přepjatého nadhodnocení ceny tělesnosti, ve které na nás to pudově smyslné doléhá téměř ze všech stran. Z filmů, z reklamy, z internetu, z novin, z časopisů, prostřednictvím módy, a tak dále, a tak dále. No a završením všeho tohoto není samozřejmě nic jiného, ​jako tělesné spojení. Jako akt tělesného spojení dvou pohlaví, který je lidmi obecně považován za určitý vrcholný a velmi příjemný zážitek.

Zvláštní však je, že téměř třetina všech žen cítí po něm depresi. A to i tehdy, pokud byl nadmíru uspokojivý, přičemž někdy jde až o tak intenzivní stavy, že na ně ženy reagují pláčem. Zmíněný problém se však samozřejmě týká i mužů.

Odborný termín tohoto syndromu je postkoitální deprese. A přestože se odborníci snaží uspokojivě objasnit její příčiny, stále zůstává velkou neznámou, proč zmíněný syndrom postihuje i lidi, kteří mají opravdu rádi své partnery a prožívají s nimi velmi naplňující tělesné spojení.

Jelikož ale současní odborníci nezahrnují do svých teorií duchovní rozměr univerza a tím pádem i duchovní rozměr člověka, jakož i všeho co s lidskou bytostí souvisí, nejsou schopni vystihnout pravé příčiny mnoha věcí a proto jsou jejich řešení vždy jen částečné a neuspokojivé.

A právě proto se my nyní pokusme podívat na daný problém z duchovního hlediska, které je pro jeho pochopení klíčové.

V první řadě bychom si měli uvědomit, že problém deprese po pohlavním aktu bude pravděpodobně problémem lidí citlivějších, nebo jinak řečeno, duchovně vnímavějších. Jejich vnitřní, duchovní podstata jim totiž právě takovým způsobem, prostřednictvím tichého hlasu jejich svědomí naznačuje, že cosi není v pořádku a že je to třeba začít řešit. A naznačuje to tím, že lidé cítí po tělesném aktu cosi takového, jako je kocovina po alkoholickém flámu.

Nelze tvrdit, že je to přesně to samé, ale jde o cosi velmi podobného, ​​protože v obou případech chce člověk prostřednictvím těla, čili v čistě tělesné rovině zároveň naplnit a uspokojit i potřeby svého nejhlubšího nitra. Neboť lidé obecně netuší, že mají nejen potřeby těla, ale i ducha. Proto se jim pak v jejich naivitě a nevědomosti obojí slévá do dohromady a oni podvědomě doufají, že uspokojením potřeb jednoho, čili těla, uspokojí i to druhé, čili ducha.

Vždyť ze všech stran, jak jsme o tom již mluvili v úvodu, nám je přece neustále naznačováno, že akt tělesného spojení představuje určitý vrcholný moment, který může naplnit všechna naše očekávání, takže mnozí lidé nakonec opravdu nabývají přesvědčení, že jim to může přinést skutečně štěstí a vnitřní naplnění.

Najednou však pociťují, že byli oklamáni. Že se sice přiblížili až na dosah k čemusi velkému a nádhernému, avšak zůstali stát před jeho bránou a jeho hranice nedokázali překročit ani tím nejintenzivnějším a nejvášnivějším zážitkem tělesného spojení.

Problém je totiž v tom, že podvědomě očekávají více, než mohou dostat. Nebo tělesné spojení jim může poskytnout pouze uspokojení jejich pudů, zatímco onen hluboký vnitřní mír, naplnění duše a prožívání štěstí a radosti, které podvědomě očekávají, mohou dosáhnout pouze svým spojením s Duchem. Tyto potřeby je totiž možné naplňovat pouze v rovině duchovní a ne jinak. V žádné jiné zástupné formě. A protože tělesná vášeň pominula a oni zůstávají duchovně prázdní, cítí zklamání a zmocňuje se jich deprese.

Neboť pohlavní pud nám může zprostředkovat jeden z nejvyšších zážitků v rámci toho, co je nám schopna poskytnout hmota ve svém bytostném druhu. Ale protože člověk je ve své nejvnitřnější podstatě duchovní, jeho vnitřek zůstává nenaplněn. Zvíře tímto aktem dosahuje skutečně svého vrcholu, ale člověk ne. Člověk může dosáhnout vrcholu svého štěstí a naplnění jedině ve spojení s Duchem. Jedině prostřednictvím spojení vlastní, nejvnitřnější duchovní podstaty s vyzařováním Ducha.

Duch člověka však může dosáhnout spojení s Duchem Božím jedině prostřednictvím svého osobního úsilí o naplňování vysokých a vznešených hodnot Ducha, čili každodenním životem v souladu se spravedlností, ctí, dobrem, lidskostí, vnitřní čistotou a ušlechtilostí.

Čím více a čím intenzivněji člověk žije těmito a jim podobnými hodnotami, tím užší a silnější je jeho spojení s Duchem a tím intenzivněji roste míra jeho štěstí, radosti a plnosti bytí.

Uspokojování pohlavního pudu patří totiž k uspokojování čistě fyzických potřeb člověka, jakými jsou třeba potřeba po uspokojení hladu, potřeba po uspokojení žízně, nebo uspokojení potřeby odpočinku. A i když uspokojování pohlavního pudu představuje opravdu výjimečné prožívání, zůstane navždy pouze v hranicích hmoty a proto nikdy nedokáže naplnit nejhlubší podstatu člověka, co se u vnímavých a citlivých lidí projevuje depresí bezprostředně po odeznění tělesného spojení. Neboť člověk zůstává vnitřně nenaplněným a neví, jak by tohoto naplnění dosáhl, přestože po něm hluboce podvědomě touží. Jeho duch v něm po něm touží.

Jak však již bylo řečeno, radost, vnitřní mír a štěstí naplňují nitro člověka jedině prostřednictvím jeho vlastního naplňování potřeb svého ducha po dobru, spravedlnosti, čestnosti, ušlechtilosti, duchovnosti a podobně. Jedině tím se dosahuje stále užšího spojení se Světlem Ducha Božího.

A toto spojení je v konečném důsledku schopné propůjčit i naší dosavadní pudovosti vyšší rozměr a zušlechtit ji. Povýšit ji na úroveň skutečně hodnou člověka, protože do té doby, dokud síla našeho spojení s Duchem nepronikala naším bytím, zůstávala i naše tělesnost nezbytně pouze na čistě pudové úrovni.

Toto je tedy pravá duchovní příčina takzvané postkoitální deprese.

Existuje ale ještě i druhá příčina, kdy nám naše svědomí signalizuje, že forma a způsob naplnění tělesného pudu není v souladu s výškou bytosti zvané člověk. Že jsme prostě formou a způsobem uspokojení vlastního pohlavního pudu klesly pod úroveň, na jaké máme jako lidské bytosti v tomto stvoření stát.

A právě za to, že jsme klesly pod vlastní úroveň nás hryže svědomí a cítíme depresi. Tato druhá příčina se projevuje u citlivějších lidí po pohlavním naplnění, spojeném třeba se sebe uspokojováním, nebo různými jinými, lidí nedůstojný nemravnostmi.

Existují však i jedinci, kteří jsou již natolik mravně a duchovně otupělí, že tyto věci nevnímají. Avšak ti, kteří jsou ještě schopni vnímat tichý hlas vlastního svědomí jsou právě prostřednictvím deprese a rozčarování po tělesném aktu nabádáni svou nejvnitřnější duchovní podstatou k tomu, aby se mravně vzpamatovaly a k naplňování svého tělesného pudu zaujaly ušlechtilejší a čistší stanovisko, které by je posunulo na stupeň, jaký je od nich jako od lidských bytostí jejich Tvůrcem vyžadován. Neboť člověk je ve skutečnosti opravdu schopen zachovávat cudnost i při uspokojování svého tělesného pudu, a to prostřednictvím zachovávání myšlenkové čistoty.

Buďme tedy lidmi ve všem, co děláme a neklesejme pod úroveň zvířat, čehož důsledkem je u těch, kteří ještě vnímají hlas vlastního svědomí pociťování deprese, jejíž prožívání je upozorňuje na to, aby se mravně vzpamatovali. Neboť povinností a posláním každé lidské bytosti je, aby kráčela k výšinám Ducha, čeho nezbytným ovocem bude radost, mír, štěstí a plnost bytí, čehož nemůže nikdy dosáhnout žádným jiným způsobem.

PS. Text je vyjádřením pouze čistě mých osobních názorů a jeho hlavním účelem je inspirovat čtenáře ke svým vlastním úvahám o daném problému.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 16. 01. 2017, 18:11:18 | více příspěvků | napsat uživateli

Proč politické špičky stále zrazují občany?

Naši občané jsou klamáni. Ne však politiky, jak by se na první pohled zdálo, ale především sami sebou. Svou vlastní iluzí, že volbami mohou něco změnit. Svým naivním přesvědčením, že pokud zvolí tu správnou stranu, věci se dají pozitivním způsobem do pohybu a jejich život se stane lepším a kvalitnějším. Že jim prostě stačí zvolit si ty správné vládní představitele a oni se již o všechno ostatní postarají.

Žel, stává se však pravidlem, že naděje občanů a voličů bývají zklamány. Velmi rychle po volbách se totiž ukáže, že u nové vládní garnitury se zpravidla dříve nebo později začnou objevovat téměř tytéž chyby, jako u předešlé. Že také oni, stejně jako ti před nimi zavádějí manipulují, upřednostňují vlastní stranické zájmy, pěstují elitářství a myslí na svůj vlastní, osobní prospěch.

Toto samozřejmě vyvolává v lidech nespokojenost. Klasickým obrazem takové nespokojenosti bývají návštěvníci hospod všech cenových skupin, sedící u piva a svorně nadávající na vládu a politiky.

Všichni tito nespokojenci by však měli vědět, že ke změně k lepšímu nepřijde, ba ani nemůže přijít shora, jak oni očekávají. Měli by totiž vědět, že každý národ má vládu přesně takové kvality, jakou si zaslouží! Přesně takové kvality, jaký je on sám!

Měli by vědět, že zlepšení života ve společnosti nemají v rukou politici, ale oni samotní. Prostí a obyčejní lidé, kteří tvoří základní buňky společnosti. Měli by vědět, že ke změně života k lepšímu dochází jedině tehdy, pokud se jednotliví lidé, žijící ve společnosti sami snaží stát lepšími, čistšími, spravedlivějšími, čestnějšími a lidštějšími. Jedině takovým úsilím jednotlivců o dobro se může začít měnit atmosféra ve společnosti k lepšímu a následně může být pak celý národ obdarovaný dobrou vládu. Může obdržet dobrou vládu, protože si ji zaslouží!

Žádný národ totiž nemůže mít nikdy jinou vládu, než si zaslouží. To je je zákon! Dobrá vláda je odměnou národa, jehož členové usilují o dobro, čest, lidskost, spravedlnost a ušlechtilost. Dobrá vláda je odměnou národa, jehož základní stavební kameny, čili jednotliví lidé usilují o vysoké a ušlechtilé hodnoty.

Kdo tedy opravdu chce změnu k lepšímu, musí se sám začít usilovat stát lepším! Doufat totiž v jakoukoliv změnu k lepšímu bez našeho osobního přičinění v naivním přesvědčení, že to za nás udělá někdo jiný je alibismus. Doufat v to, že já si budu hovět ve svých vlastních chybách, nectnostech a neřestech, že budu povolovat uzdu vlastní nečestnosti, nešlechetnosti, nespravedlnosti a někdo jiný, nějaká dobrá vláda konečně přivodí změnu k lepšímu, doufat v něco takového je čirá utopie a absolutní nesmysl.

Ano, je každopádně maximálně pohodlné sedět někde u piva a nadávat na vládu, která je neschopná. Schopná vláda je totiž podle obecné naivní představy taková, která si dokáže poradit sama. Jedině ona sama má dokázat učinit život lepším, aniž by se v tomto směru museli namáhat běžní, řadoví občané. Vždyť v konečném důsledku, členové vlády jsou přece za to dobře placení.

Takto uvažovat je opravdu velmi pohodlné, protože to hlavní břemeno spočívá na někom jiném, jen ne na mně. Já, obyčejný človíček jsem přece příliš bezvýznamný na to, abych mohl něco ovlivnit. Já se tak mohu maximálně postěžovat a trpělivě očekávat, že se snad jednoho dne stane konečně zázrak.

Lidé, nežijme v podobném bludu a omylu! V bludu a omylu, dokonale vyhovujícím našim slabostem a naší pohodlnosti. Nikdo za nás nic neudělá! Vždy budeme mít jen takovou vládu, jakou si zasloužíme! Jakou si zasloužíme tím, jací jsme my samotní. Jak my samotní vážně usilujeme o dobro, čest, lidskost a ušlechtilost. My, jedině my jsme strůjci vlastní lepší budoucnosti! Pokud neučiníme nezbytný krok a nezačneme sami od sebe, nikdy se žádné lepší budoucnosti nedočkáme! Nikdo jiný nám ji za nás nevytvoří, ani nevybuduje. Žádná politická strana, ani žádní státníci!

Velkou a dosud nepoznanou zákonitostí totiž je, že lidé na vrcholných řídících postech společnosti se všemi jejich chybami a slabostmi představují v jistém smyslu zrcadlo, ve kterém má národ možnost poznat svou vlastní tvář. Zrcadlo, které národu neomylně říká: lidé, takový jste!

V současnosti se totiž na vrcholu společnosti nacházejí mistři našich vlastních chyb. Chyby a nedostatky představitelů politické moci totiž zrcadlí chyby a nedostatky národa, ze kterého vzešly. Pokud tuto zákonitost a toto propojení dokáže národ pochopit a jeho základní buňky, čili jednotlivci se začnou vědomě měnit k lepšímu, pak, jedině pak se budou moci do vedení státu postupně dostávat lidé mnohem vyšších morálních a mravních kvalit. Neboť právě vládu takových lidí si bude pak národ zcela oprávněně zasluhovat.

Myslet si, že já osobně jsem příliš nepatrným na to, abych něco změnil je blud! Je to zásadní omyl, kterým se lidé snaží ospravedlnit svou lenost. Každá společnost se totiž skládá z jednotlivců a morální a mravní úroveň každého z těchto jednotlivců určuje a ovlivňuje morální a mravní úroveň celé společnosti, jakož také úroveň politické reprezentace, která daný národ spravuje.

Vše je tedy úplně jinak! Každý z nás nese obrovskou osobní odpovědnost za to, zda bude naše společnost směřovat k lepšímu. Pokud totiž vážně a zodpovědně začneme měnit sebe samých k lepšímu, začneme tím zároveň měnit k lepšímu absolutně všechno.

A právě o tomto zásadním dosahu jednotlivců na charakter velkého celku společnosti by se mělo začít více otevřeně mluvit. Mělo by se o tom učit a měl by si být toho vědom každý člověk. Každý z nás by si měl konečně uvědomit, jak velká zodpovědnost spočívá na jeho vlastních bedrech.

Pokud ale tuto osobní odpovědnost z nějakého důvodu nepřevezmeme, pokud budeme pouze líně doufat, že lepší život za nás a pro nás vybuduje někdo jiný, nějaký státník, vůdce, nebo správná politická strana, pak si můžeme být stoprocentně jisti, že se skutečného zlepšení kvality našeho života takovým způsobem, jak bychom si to představovali a přáli nikdy nedočkáme.

A zcela na závěr ještě pár slov od Johna Hancocka, které dokonale potvrzují výše popisovanou zákonitost vztahu mezi druhem hodnot, které lidé uznávají a charakterem vlády, kterou musí snášet. Tento moudrý člověk řekl: "Lidé, kteří prokazují větší respekt bohatému padouchu než čestnému a statečnému člověku, který žije v chudobě, si zaslouží být zotročení, protože jasně ukazují, že bohatství, ať již je získané jakýmkoliv způsobem, má podle nich větší hodnotu než poctivost. "

A já jen dodávám, že právě pro tuto jejich vlastní nepoctivost jim vládnou ne příliš poctiví. Skoro tak, jako nám.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 9. 01. 2017, 16:48:12 | více příspěvků | napsat uživateli

Islámský terorismus! Západ není nevinný!

Islámský terorismus je důsledkem vzájemného konfliktu dvou světů. Světa západu a světa islámu. Když ale mluvíme o konfliktu dvou světů, dvou kultur a dvou pohledů na život, měli bychom se rozpomenout na úsloví, které nás výstražně upozorňuje na to, že kde se dva hádají, nemá většinou pravdu ani jeden.

Ve vzájemném konfliktu západu a islámu, projevujícího se sebevražednými, či jinými teroristickými útoky platí totiž toto úsloví do puntíku. Západ není vůbec nevinný tak, jak se svým vlastním občanům snaží namluvit. Právě naopak, ve vztahu k šířícímu se islámskému terorismu nese úplně stejný díl viny. Ba dokonce možná i větší!

Takové tvrzení se nám může zdát až kacířské a to zejména proto, že západ prostřednictvím vlastní propagandy vykresluje sebe sama jako ubohou a nevinnou oběť teroristů. Ale tak tomu vůbec není, protože kdo se zahrává s ohněm, musí se jednoho dne popálit a kdo seje vítr, musí jednoho dne sklidit bouři. Toto univerzum je totiž podřízeno velkému a nekompromisnímu Zákonu, jehož prostřednictvím musí jednou každý sklidit přesně to, co zaséval. Jde o účinky i ve fyzice platného zákona, že každá akce nevyhnutelně přináší odpovídající reakci. Nacházíme se tedy ve světě, ve kterém má všechno své předchozí příčiny. A to i islámský terorismus!

Ale buďme konkrétní a podívejme se z tohoto úhlu pohledu třeba na dřívější útok na pařížskou redakci humoristického časopisu. Na jedné straně byli útočníci, kteří přišli do redakce a začali bezhlavě střílet. Jde samozřejmě o čin maximálně odsouzeníhodný. O tom není ani těch nejmenších pochyb.

Avšak na druhé straně je třeba si uvědomit, že teroristickému útoku předcházelo dlouhodobé znesvěcování věcí, pro islám posvátných. Redakce časopisu byla vícekrát důrazně upozorňována, aby s tím přestali. Upozornění však byly ignorovány a právě tato ignorance se stala prvotní příčinou všeho, co následovalo.

Nikdo nechce obhajovat teroristy, ale třeba pochopit, že věci nejsou černobílé a že neexistují pouze vinni a nevinní, ale že svůj díl viny nesou někdy i oběti samotné.

A tento princip platí ve vztahu k islámskému terorismu jako celku. Jde totiž o něco, co jako Aladina z láhve vypustil západ samotný. A to tím, že se podílel a stále podílí na cíleném rozvratu mnoha arabských států. Ať již kvůli ropě, nebo kvůli jiným mocenským a geopolitickým zájmům, které jsou samozřejmě obratně skrývané za ušlechtilé ideály boje za svobodu, demokracii a lidská práva, aby to nebylo tak okaté.

Celkem nedávno jsme byly například svědky absolutního rozvratu Libye, kde v současnosti vládne chaos a katastrofální propad životní úrovně. A čisté ruce nemá západ ani ve vztahu k Sýrii. Kromě toho je třeba zmínit i Irák a Afghánistán. Jde o státy, kterým se západ snažil vojenskou silou vnutit vlastní představu o ideálním uspořádání společnosti. Takové jednání však nutně vzbuzuje nenávist, touhu po odplatě a po pomstě.

Působí pak opravdu paradoxně a pokrytecky, když se západní státy na jedné straně snaží potírat projevy terorismu a všemožně proti němu bojovat, avšak na druhé straně sami svým jednáním a svým bezohledným přístupem k jiným národům vytvářejí jeho podhoubí. Neboť tento terorismus se rodí z nenávisti islámského světa vůči těm, kteří buď prostřednictvím přímé vojenské intervence, nebo vyvoláváním, podporou a financováním občanských nepokojů, konfliktů a válek záměrně rozvracejí arabské země.

Jaká je však akce, taková je i reakce, říká neúprosný fyzikální zákon. Co kdo rozsévá, to také sklidí! Vinni tedy nejsou jen teroristé, ale i západní mocnosti i s jejich obyvateli, kteří se ve svém konzumním způsobu života vůbec nezajímají o to a neprotestují proti tomu, že jejich vlády kdesi daleko ve světě vraždí, zabíjejí a ničí. A protože západní mocnosti zahubili množství nevinných lidí v zemích islámského světa, v nenávistné touze po odplatě vraždí islámští teroristé nevinné lidi v západních zemích.

Jak se však dostat z tohoto začarovaného kruhu vraždění, destrukce, teroru a násilí? Prvním, kdo by měl přehodnotit své postoje je právě západ. Oni totiž začali první se zlem, terorem a destrukci v jiných zemích. Oni si proto první musí uvědomit a zařídit se podle toho, že nikdo prostě nemůže dlouhodobě a beztrestně dělat jiným to, co nechce, aby jiní v žádném případě nedělali jemu. V těchto prostých slovech, známých již 2000 let je totiž ukryt geniálně jednoduchý princip správného přístupu k lidí k lidem a národů k národům.

Pokud se ale Evropa nenaučí tomuto jednoduchému zákonu lásky, pokud se nebude chovat k jiným národům tak, jak chce, aby se jiné národy a chovali k ní, pak bude muset na vlastní kůži prožívat důsledky železného Zákona zpětného účinku, působícího přesně v duchu starozákonních slov : oko za oko, zub za zub. Co v našem případě znamená: teror za teror, násilí za násilí, vraždění za vraždění a destrukce za destrukci.

Máme tedy před sebou dvě cesty, kterými se můžeme vydat. Buď cestu cti, ohleduplnosti a respektování lidské důstojnosti každého jednotlivce a každého národa, nebo naopak můžeme i nadále kráčet cestou neúcty, bezohlednosti, nadřazenosti, arogance a násilného vnucování své vlastní představy o životě jiným, za což se nám pak v spravedlivém Zákoně zpětného účinku musí nutně dostat úplně stejné neúcty, bezohlednosti, násilí a neštěstí, jaké jsme my sami způsobovaly druhým.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 2. 01. 2017, 18:07:43 | více příspěvků | napsat uživateli

O hlubokých duchovních příčinách současného světového dění

Tento text je pokusem o postižení prvotní příčiny a posledního důsledku velkého světového dění, kterým má být zotročení národů a zredukování lidstva samozvanou elitou na takzvanou zlatou miliardu.

Ano, za fatální nevědomosti výše zmíněných skutečností jsou jednotlivci i celé národy jako ovce nenápadně, ale jistě tlačeni k nastolení nového světového řádu nadvlády elit nad absolutně zotročenými masami.

Nic se však neděje náhodou a vše má svůj hluboký smysl. Pokusme se proto, jak již bylo zmíněno na začátku, najít prvotní příčinu toho, proč vůbec k podobné situaci došlo a zároveň se také pokusme pochopit, jaký hluboký duchovní význam a smysl bude mít konečné, absolutní zotročení lidstva, ke kterému to směřuje.

V první řadě si musíme uvědomit, že vše, co se děje má duchovní podtext, protože my lidé žijeme v rámci univerza, které má duchovní rozměr. A proto skutečné a prvotní příčiny toho, co v současnosti probíhá nemohou být jiné, jako duchovní.

Člověk je totiž bytostí duchovní a jeho nejhlubší duchovní jádro má své potřeby. Třeba potřebu po prožívání takového ušlechtilého citu, jako je láska. Potřebu po prožívání harmonie, dobra a štěstí. Potřebu po spravedlnosti a lidskosti. Potřebu po poznání hlubších souvislostí bytí a potřebu po Bohu.

Člověk dneška je však žel materialista a potřeby jeho vlastního ducha jsou mu víceméně ukradené. To, co jej zajímá především je hlavně naplňování a uspokojování svých hmotných potřeb. Jedině toto se mu stalo vším a o nic jiného se již nesnaží. Dokonce na nic jiného již ani nemyslí. Tímto způsobem však odsunul svého ducha i se všemi jeho potřebami kamsi stranou. Zavřel jej do žaláře a doslova jej zotročil svými, nikdy nekončícími, hmotnými potřebami.

Nicméně lidé této země nepoznali a nepoznávají, že všechno, co v sobě dlouhodobě vnitřně přechovávají a živí má nakonec tendenci projevit se zcela otevřeně a viditelně i navenek. A proto přesně tak, jak to funguje při nemoci, kdy je téměř každá jednotlivá nemoc pouze vnějším zhmotněním námi vnitřně přechovávané negativity a disharmonie, přesně stejně se naše vlastní, dlouhodobé zotročování svého ducha nakonec zhmotňuje do vnějších poměrů, v nichž se nás samotných snaží někdo reálné a fyzicky zotročit. Zotročováním vlastního ducha a ignorováním jeho potřeb si tak lidé sami sobě ukovali otrocké okovy nadvlády peněz, kapitálu, nadnárodních korporací a globalistických elit, usilujících o absolutní světovládu.

A protože lidstvo nechce nic vědět o těchto hlubokých, skrytých souvislostech a ve své slepotě nadále pokračuje v zotročováni vlastního ducha, stupňuje tím nutně i svůj vnější útlak, jehož prostřednictvím jsou lidé postupně připravováni o všechny své svobody. Smyčka na jejich krku se stále více zatahuje, třeba jen takovou snahou o odstranění hotovosti a preferováním bezhotovostního styku, čehož konečným důsledkem mají být podkožní implantáty. A to je opravdu jen jeden z příkladů připravovaného, ​​budoucího zotročení obyvatel.

Lidé jsou však maximálně povrchní a proto nic nevnímají. Dokonce se vysmívají a mají za blázny ty, kteří je na toto nebezpečí upozorňují.

Když se ale nakonec důmyslná smyčka na jejich hrdle zatáhne natolik, že zalapají po dechu, když globalistická elita plně odhalí svou antihumánní tvář skrytou za současnou humanistickou maskou, když začne podle svých zvrácených plánů regulovat počet otroků na zlatou miliardu, když se tedy současné, dobrovolné otroctví ducha obyvatelstva naší planety přetransformuje do vnější podoby obludného, ​​novodobého otroctví, spojeného s utrpením, stupňujícím se až do neúnosnosti, tehdy, i přes všudypřítomnou bolest a hrůzu bude mít toto dění svůj hluboký duchovní význam.

Když totiž lidé poznají, že jim v jejich situaci, kterou si sami zavinili, již nemůže pomoci nikdo a nic, pomalu, a jakoby v probouzení se z hlubokého spánku si začnou uvědomovat, že existuje pouze jeden jediný, na koho pomoc se ještě budou moci obrátit a spoléhat. A sice Bůh!

Bůh, od kterého Ducha se odvrátili tím, že vytrvale ignorovali existenci a potřeby vlastního ducha, tvořícího jejich nejhlubší vnitřní podstatu. Takovým drsným způsobem tedy nakonec dostanou příležitost probudit v sobě k životu duchovní jiskru, která v nich vždy tiše toužila po Bohu, po Světle a po všech vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnotách a ctnostech.

Chápete tedy o čem je ve skutečnosti současné velké světové dění, které se odvíjí před našima očima?

Je o našem vlastním, dobrovolném zotročení ducha, které se zhmotňuje do reálné a fyzické podoby vnějšího zotročení, přinášejícího obrovské utrpení, ve kterém mají lidé ve ztrátě všech svobod, jistot a důstojnosti znovu probudit k životu svého ducha a osvobodit jej.

Neboť jedině lidé svobodní duchem si zaslouží žít ve svobodných poměrech a ve svobodné společnosti, protože oni sami si takovýmto způsobem pro sebe zevnitř navenek tyto poměry zformovali.

Neboť jedině lidé, kteří začnou uspokojovat potřeby svého ducha po osobním životě v souladu s dobrém, spravedlností, ctí a duchovností si zaslouží žít v prostředí a ve společnosti plné dobra, spravedlnosti, čestnosti a všech ostatních vysokých a ušlechtilých hodnot.

Neboť my lidé můžeme v železném a neoblomném Zákoně zpětného účinku, činném v tomto stvoření sklízet vždy jen to, co jsme zasévali. A to ve vztahu k našemu konkrétnímu tématu znamená, že za vlastní, vnitřní zotročení ducha musíme nutně sklidit zotročení vnější.

Pokud tedy chceme přežít svobodný a lidsky důstojný život ve svobodné společnosti, musí tomu nutně předcházet setba svobody vlastního ducha a naplňování všech jeho ušlechtilých potřeb.

No a o všech těchto nesmírně vážných skutečnostech je v současnosti třeba otevřeně mluvit proto, aby lidé dobrovolně nastoupily cestu ke svobodě ducha. Neboť pokud tak dnes neučiní dobrovolně, bude muset nakonec probouzet jejich ducha utrpení, o jakém se jim dosud ani nesnilo.

Pokud tedy nechceme prožít to, před čím jsme byli varováni ve Zjevení Janově, v takzvané Apokalypse, která podrobně popisuje co všechno se přihodí duchovně zotročenému lidstvu, vykročme dobrovolně na cestu k duchovní svobodě. Otevřeme se svému duchu, který k nám tiše promlouvá prostřednictvím našeho svědomí a začněme vědomě naplňovat jeho potřeby, které nás po naší smrti přivedou do výšin Ducha a během našeho života na této zemi ke štěstí, míru, spokojenosti a svobodě.

A mimochodem, víte co ve skutečnosti znamená slovo Apokalypsa? Znamená to proměna. Znamená přeměnu duchovně zotročeného lidstva v lidstvo duchovně svobodné. Žel ale, za cenu utrpení. Utrpení, které by nebylo vůbec nutné, kdyby lidstvo nastoupilo cestu ke svobodě vlastního ducha dobrovolně.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 26. 12. 2016, 17:39:37 | více příspěvků | napsat uživateli

Tajemství nepřetržité modlitby

Hodnota člověka se odvíjí od míry jeho spojení se Světlem. Bez tohoto spojení jsme totiž pouze živočichy. Živočichy, vzdálenými od Světla a jeho hodnot. Až tímto spojením, nebo přinejmenším úsilím o něj se stáváme lidmi a přibližujeme se k velikosti vlastního lidství.

No a právě modlitba je jednou z cest, jak spojení navázat, udržovat a rozvíjet.

Na hodinách náboženství jsme se svého času učili, že andělé v nebi neustále chválí Stvořitele. Že mu dnem i nocí zpívají jásavou píseň chvály.

Přiznám se, že tehdy se mi to zdálo jako cosi nudné. Dnes však už vím, nebo alespoň tuším, že je to ta nejnádhernější věc, kterou může jakákoliv bytost ve stvoření provádět a že dokonce i člověk tady na zemi je schopen dosáhnout toho, co andělé v nebi. Že je schopen chválit, velebit a uctívat Pána takříkajíc dnem i nocí.

Jak je to možné a co vlastně bylo myšleno oněmi andělskými chorály, znějícími nepřetržitě ke cti Pána?

Tou písní a tím chorálem není nic jiného, ​​jako radostný čin! Tvůrčí budování naplněné radostí, která nasměrována ke Stvořiteli zcela spontánně přerůstá v jakousi píseň chvály.

Andělé v nebi tedy chválí, vzývají a uctívají Stvořitele svou tvořivou aktivitou! Svými radostí naplněnými činy! Svou radostnou tvořivou prací, podporující celé stvoření! A této nádherné mety může dosáhnout i člověk.

Jakým způsobem?

Klíčem je radost! Naše radost z nějaké činnosti. Z činnosti, kterou rádi děláme.

Každý z nás určitě prožívá během dne mnoho radostí. Vůbec nemusí jít o radosti nějak extrémní a výjimečné. K našemu účelu docela dobře postačí i ty drobné, jednoduché a obyčejné. Může to být třeba radost z toho, že se probudíme do krásného slunečného dne. Radost z procházky v přírodě, radost ze setkání s přítelem, radost z možnosti dobře si odpočinout po celodenní námaze, a tak dále, a tak dále.

No a ve chvíli, kdy budeme prožívat takovou radost, pokusme se ji nasměrovat k výšinám. Pokusme se ji přetavit do vděčnosti. Pokusme se ji přetvořit v spontánní vzývání, uctívání a velebení Tvůrce.

Mnozí věřící se například zvyknou modlit před jídlem. Modlit se buď slovy, nebo ve svém nitru. Můžeme však vyzkoušet i jiný, výše popsaný způsob modlitby. Můžeme se pokusit povýšit na modlitbu samotný proces jedení. Můžeme totiž přetvořit v modlitbu chvály a díků náš požitek, který pociťujeme při dobrém jídle. Pokud to dokážeme, můžeme se pak takovým způsobem modlit již tím, že jíme, protože jsme byli schopni přetavit v živou modlitbu ten nejpřirozenější úkon, který nám způsobuje požitek a radost.

Nebo jiný příklad: kdysi bylo u našich předků dobrým zvykem pomodlit se před zahájením nějaké činnosti. Sedláci se modlili před tím, než začali sekat louku, nebo před sklizní. My však, na základě zmíněného příkladu s jídlem zkusme vytvořit modlitbu chvály a uctívání Pána z práce samotné. A zkusme to s takovou prací, která je pro nás požitkem a dělá nám radost.

Kristus kdysi řekl: Dva budou ležet na jedné posteli. Jeden však bude vzat a druhý se ponechá. Dva budou pracovat vedle sebe na poli. Jeden však bude vzat a druhý se ponechá.

Navenek se tedy může zdát, že dva lidé vykonávají zcela stejnou činnost. Z duchovního hlediska ale záleží na tom, kam až a do jaké výšky jsou schopni posunout ve vlastním vědomí svůj vztah ke všemu, co činí. Neboť právě tento vnitřní posun ve vědomí je činitelem, který dává zdánlivě navenek stejně vykonávané činnosti vnitřně zcela jiný rozměr. V našem případě rozměr modlitby. Toto je ta nejvyšší hodnota, kterou je člověk vůbec schopen propůjčit svému jednání.

Jde tedy opravdu relativně o jednoduchý způsob, jakým můžeme téměř ze všeho, co děláme zformovat modlitbu a takto vytvořit z celého svého bytí jedinou velkou a nepřetržitou bohoslužbu. Neboť žel pro lidi všech vyznání a náboženství se zpravidla časem pomalu, ale jistě stává všedností to, co nazývají bohoslužbou, zatímco všichni duchovně usilující bez výjimky jsou ve skutečnosti povoláni k tomu, aby naopak právě ze všednosti vytvořili bohoslužbu. Aby ze všeho, i z toho nejjednoduššího a nejvšednějšího co činí vytvořili přirozenou modlitbu, stoupající jako chvála ke Stvořiteli. Aby každým svým pohybem, každým svým nadechnutím a celým svým bytím uctívali Pána. Aby se prostě opravdu staly takovými, jako andělé v nebi. Aby dnem i nocí chválili Boha celým svým bytím a všemi svými radostí naplněnými činy. Neboť ve skutečnosti modlitba nemá být jen nějakým úkonem, pro který si během dne vyhradíme čas. Ve skutečnosti je modlitba životem a bytím samotným!

A klíčem k takovémuto druhu modlitby je radost! Pro materialistu je samotná radost nejvyšším ideálem. Hledá v ní pouze své vlastní uspokojení. Je to tedy něco samoúčelné a v konečném důsledku egoistické.

Pro duchovně založeného člověka se však radost nemá stát cílem, ale prostředkem. Prostředkem, nebo impulsem k symfonii chvály, oslavující Stvořitele. Má se mu stát podnětem k velebení, vzývání a uctívání Nejvyššího.

Z tohoto důvodu zůstávají materialisté, i ostatní nevědomí lidé ve všech svých radostech nesmírně chudí, zatímco radost, vědomě přetvořena v modlitbu chvály a díků Nejvyššímu může učinit člověka v jistém smyslu rovného andělům v nebi. Andělům na nebesích, které právě pro jejich život v ustavičné modlitbě směrované k Pánu všech světů zaplavuje v nezbytném zpětném proudění blažené štěstí vědomí blízkosti Božího majestátu. Svým posvěceným bytím, přetvořeným v modlitbu jsou požehnáním pro celé stvoření a proto se nad nimi neustále vznáší požehnání jejich Pána a Boha. A tuto vznešenou metu mohou a mají dosáhnout i lidé na zemi, aby konečně i na ní bylo tak, jako v nebi.

A ještě jedna důležitá věc na závěr pro všechny ty, kteří se pokusí přetvořit vlastní bytí v trvalou modlitbu. Tak, jak není správně a nevedlo by k ničemu dobrému vynucovat si čistotu svého vnitřního života rozumovým úsilím, stejne tak by nebylo dobré usilovat o trvalou modlitbu čistě rozumovou sebekontrolou. Není tedy na to třeba vůbec ustavičně vědomě myslet při každé naší činnosti a při pociťování každé radosti. To by bylo čistě rozumové a tedy spoutávající.

Opravdu postačí jedno vážné a silné vnitřní rozhodnutí! Rozhodnutí ducha, jehož prostřednictvím se od této chvíle změní každý náš radostný čin v modlitbu chvály a uctívání Nejvyššího. Tímto způsobem se pak bude náš duch modlit i bez toho, že bychom si toho museli být neustále vědomi.

Celkem tedy postačí, když si pouze z času na čas, pokud k tomu pocítíme vnitřní popud řekneme: Ať každá radost, kterou dnes prožiju, každý radostný čin, který dnes vykonám, ať se každé mé dnešní nadechnutí a každý můj pohyb stanou živou modlitbou díků a chvály Nejvyššímu. Modlitbou velebení, uctívání a vzývání Pána, který mi toto všechno dovoluje prožívat prostřednictvím daru vědomého bytí v jeho nádherném stvoření.

A pak se nám bude stále častěji stávat, že si čistě spontánně, nechtěně a sami od sebe uvědomíme, že se modlíme. Že se modlíme, ovšem jinak, než doposud! Uvědomíme si totiž, že se modlíme samotnou činností, kterou provádíme.

A pak přijdou chvíle, náhlé a neočekávané, kdy pocítíme blažené štěstí. Kdy nás zdánlivě bezdůvodně zaplaví radost a hluboký mír. A právě tato radost, tyto chvilky neočekávaného, ​​tichého štěstí jsou pozemským odleskem té radosti a toho štěstí, které pociťují andělé v nebi, nad jejichž hlavami se vznáší požehnání velkého Boha. A toto požehnání dobrotivého a všemohoucího Boha se může vznášet i nad námi! I nad celým lidstvem! I na celou Zemí! Ať je požehnán ten čas!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 19. 12. 2016, 18:10:33 | více příspěvků | napsat uživateli

Zvrácenost nedělního prodeje! A ještě mnohého jiného

Představme si, že by se prostřednictvím otevřené brány v čase náhle v neděli objevil starozákonní prorok před branami Tesca, nebo jiného z podobných supermarketů. Co by asi tak řekl na adresu těch stovek lidí, kteří ve svém konzumním způsobu života a honbě za materiálními věcmi rouhavě znesvěcují den sváteční? Co by asi řekl nám lidem moderní doby, kteří se svým chováním přímo vysmívají všem přikázáním Stvořitele?

Možná by řekl právě toto:

"Za našich časů byl každý přečin vůči svěcení dne svátečního tvrdě a nekompromisně trestán. A i když v současnosti v tomto směru nikomu žádný trest nehrozí, požadavek svěcení dne svátečního stále zůstává pevně zakotven Vůlí Stvořitele do našeho stvoření. Jde o jednu z dominantních požadavek Tvůrce vůči jeho tvorům, kterým milostivě dovolil přebývat ve svém stvoření.

Takto se je třeba na to dívat! Ne z pohledu lidí, ale z pohledu shora! Neboť Hospodin je Pán! Jeho Vůle je ve stvoření určující a je povinností celého tvorstva ji respektovat.

Bídný a ubohý člověče, jak chceš obstát před Nejvyšším, když odejdeš z této země? Čím chceš zdůvodnit a jak chceš obhájit své přestupování Jeho přikázání?

Všechny tvé důvody, na které v této chvíli myslíš, kterými se chceš obhájit a které momentálně považuješ za rozumné, logické, praktické a přijatelné se stanou směšnými a ubohými před oslepujícím jasem majestátu Nejvyššího. Všechny tvé argumenty zblednou jako světélko plamínku zápalky v letním jasu poledního slunce. S úděsem a hrůzou pak pochopíš, že jedině Vůle Nejvyššího je a vždy byla určující. Pochopíš, že bylo od tebe šílenou pošetilostí a slepou, sebevražednou opovážlivostí stavět se proti Vůli, Zákonům a přikázáním Nejvyššího.

Bídný a ubohý člověče, ve své lehkomyslnosti si mnohdy prostupoval přikázání Páně, protože sis myslel, že je Láskou, která ti vždycky všechno nakonec odpustí. Zapomněl si ale, že Pán je zároveň i Spravedlností! Spravedlností nekompromisní a neúplatnou!

A právě proto, že si odmítal Pána, jeho Vůli jeho Zákony a přikázání, odmítne nakonec i on tebe! Protože si neměl v úctě Hospodina, jeho Vůli, jeho Zákony a přikázání, nebude mít v úctě ani on tebe. A protože si zatracoval Pána, jeho Vůli, jeho Zákony a přikázání, zatratí i on tebe. Neboť tak, jak ses ty zachovával k Němu, k jeho Vůli, k jeho Zákonům a přikázáním, zachová se při svém konečném zúčtování i on k tobě.

Není na zemi člověka, ať již věřícího nebo nevěřícího, materialisty nebo ateisty, který by nevěděl o přikázání Stvořitele světit den sváteční. Proto každý, kdo jej prostupuje, prostupuje jej vědomě! Vědomě se staví proti Vůli všemohoucího Hospodina!

Co však za to může takový člověk očekávat? Co může očekávat, když odloží své tělo a ocitne se před spravedlností Nejvyššího? Jeho vlastní poznání viny vědomého porušování Vůle Pána všech světů na něj dopadne jako balvan. Poznání vlastních vín zdrtí jeho duši, která se bude jen těžko vzpamatovávat, pokud se vůbec ještě vzpamatuje.

Lidé, chraňte se překračování přikázání vašeho Pána! V jejich dodržování se totiž skrývá požehnání pro všechny, kteří se tak činí, ale zároveň záhuba pro všechny, kteří to ignorují.

Lidé, přestaňte už konečně lehkomyslně přistupovat k těmto věcem, protože ani se nenadějete a přijde chvíle, kdy budete sami sebe proklínat za svou lehkomyslnost, která se vám trpce vymstí.

Neboť Stvořitel je Pán! Jedině jeho Vůle je směrodatná a určující. Vše, co existuje se musí tomuto nezvratnému faktu podrobit a začít jej respektovat. Kdo tak učiní, bude žít! Kdo tak neučiní, zahyne! Zahyne nejen smrtí těla, ale i smrtí duše! Musí zahynout navždy, protože se nenaučil ctít Vůli toho, který mu život daroval.

Copak tohle je opravdu tím, co chcete a co si sami pro sebe přejete? Copak opravdu jste blázny až do takovéto míry? "

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 12. 12. 2016, 17:37:36 | více příspěvků | napsat uživateli

Známe sami sebe? Tajemství lidské psychiky 2

V předchozím článku jsme hovořili o potřebě nezbytnosti poznání hierarchické struktury vlastního vnitřního života, abychom byli schopni řídit se její nejvyšší složkou a abychom naopak nedůstojně nepodléhali její nižším složkám. V prvním případě budeme totiž nutně kráčet cestou do výšin, zatímco v druhém případě se zase nutně začneme přepadávat do nízkosti.

Řekli jsme si také, že v tom nejzákladnějším členění od nejnižšího k nejvyššímu se naše osobnost skládá se čtyř základních složek. Nejnižší je pud, pak následuje rozum, za součinnosti pudu a rozumu vzniká pocit, a na nejvyšší příčce stojí cit.

Velkým problémem čistého a chladného rozumu, kterému podléhá většina lidí a který žel nepatří mezi to nejvyšší, čím bychom se měli řídit je to, že má problémy s morálním, nebo etickým rozměrem. Rozum je totiž cosi důsledně účelového, co hledá především vlastní prospěch.

Lidé, řídící se pouze rozumem samozřejmě vědí, že společnost musí mít určitá pravidla a zákony, aby mohla dobře fungovat. Avšak na základě chladné rozumové účelovosti, hledící především na vlastní prospěch jsou často tato pravidla a zákony porušována. A to dokonce paradoxně i těmi, kteří je sami tvoří. Viz nečestnost a bezcharakternost na politické scéně.

Z tohoto důvodu to s účelově rozumovou společností, bez pevné opory v mravnosti jde od desíti k pěti. Lidí, ovládaných účelovostí rozumu totiž zajímá především vlastní obohacení. A to třeba i na úkor jiných lidí, jiných národů, či celé naší planety, což má za následek, že ve stále větším úpadku mravnosti a morálky, ve stále více se rozrůstající chamtivosti a egoismu spějeme rychle k velkému kolapsu.

Ano, všechno zlé, falešné a pokřivené pochází buď z čistého rozumu, nebo ze vzájemného spojení rozumu a pudu. Všechno zlo tedy vzniká orientací na nízké hierarchické stupně struktury naší osobnosti, které nejsou korigovány a usměrňovány nejvyšším stupněm hierarchie, čili citem.

Samozřejmě, že rozum nám přinesl také množství dobrého a pozitivního. Bez jeho korekce citem však zůstává chladný a až bezohledně účelový. Vedle mnoha dobrých věcí proto sebou zároveň přináší obrovské množství zla a neštěstí.

Skutečné a pravé dobro může vzniknout jedině tehdy, pokud člověk vnímá svůj cit a řídí se jeho podněty. Pokud se tedy vnitřně orientuje na nejvyšší stupeň hierarchické struktury vlastní osobnosti. Jedině v tomto se skrývá samotná podstata lidskosti a možnost konání skutečného dobra.

Rozhodující a nejpodstatnější otázkou tedy zůstává, jakým způsobem se dopracovat k jasnému vnímání vlastního citu, který je největším pokladem našeho nitra a který nás vždy nabádá pouze k dobrému?

Jak jsme již mluvili v předchozím článku, existují lidé, kteří mají dojem, že se řídí svým citem, ovšem žel, ve své nevědomosti o základní stavbě vlastního vnitřního života se řídí svými pocity místo citu. Čili tím druhořadým, co následuje až po citu. Tedy jak nám samotný pojem napovídá - pocitem.

Na základě své nevědomé záměny citu za pocit musí pak dříve nebo později narazit a upadnout do problémů, či dokonce do neštěstí. A pokud se pár krát takto popálí, zatrpknou ve vztahu ke svému vnitřnímu hlasu a řeknou si, že se již raději budou řídit pouze rozumem. Netuší ale, že v pocitu, který je zklamal a který si omylem zaměnili za cit má prsty rozum. A právě jemu hodlají od té chvíle plně důvěřovat.

Jak však může člověk odlišit pocit od citu, aby se mohl řídit již jenom citem a vydat se tak na cestu skutečného dobra a pravého lidství?

Prvním poznávacím znakem citu je rychlost. Cit totiž zvažuje bleskurychle. Proto se také zvykne říkat, že první dojem je správný. Pocit je o trochu pomalejší, protože se na něm podílí rozumové zvažování.

Druhým rozlišovacím znakem toho, co pochází od citu a co naopak od pocitu je princip obecného dobra a ušlechtilosti. Vše, co tento princip dobra a ušlechtilosti obsahuje, pochází určitě z citu. Jednoduchým poznávacím znakem všech podnětů citu je tedy princip spravedlnosti, ohleduplnosti, lidskosti, mravnosti a ušlechtilosti. Naopak vše, co není pevně ukotvené v těchto a podobných vysokých principech a tedy nese v sobě určitou větší, nebo menší míru nečistoty, neušlechtilosti a egoismu pochází určitě z pocitu.

Kdo chce, může si v tomto ohledu udělat malý pokus. Zkusme si říct: mám takový negativní pocit. A následně: mám takový negativní cit.

Pokud budeme vnitřně zkoumat tyto dvě věty vycítíme, že v druhé větě něco nesedí. Že se prostě těžko vyslovuje.

Proč? Neboť cit může být jenom dobrý a pozitivní! Cit nebývá nikdy ničím zakalený. Zakalený může být jenom pocit.

A mimochodem, pokud tyto dvě výše zmíněné věty v sobě právě takovýmto způsobem vyciťujete, jde jednoznačně o hlas vašeho citu. Ten vám napovídá, co je správné. Musíme tedy pouze přiložit ruku k dílu stát se schopnými tento hlas v sobě vnímat neustále.

A vždy dokonale a neustále se jej můžeme naučit vnímat pouze cestou dobrého chtění. Cestou zásadního životního rozhodnutí konat již jenom dobro. Dobro ve smyslu všeobecného dobra pro všechny.

Našim vážným úsilím o dobro se bude stále více ztenčovat zeď našich pocitů, které nás dosud oddělovaly od vnímání čistého citu. A pokud ve svém konání dobra neustaneme, časem zcela zmizí stěna nízkých pocitů, zahalujících naše čisté cítění a my najdeme ztracené spojení se svým citem.

Vzplane v nás jako jasné světlo a my se staneme bytostí citu! Bytostí, jejíž všechny níže stojící hierarchické stupně osobnosti jsou plně podřízené a usměrňované nejvyšším hierarchickým stupněm, čili citem.

Pak pochopíme, že až v této chvíli a v tomto okamžiku se před námi otevřela brána ke skutečnému životu a k pravému člověčenství, protože jsme se konečně dokázali vymanit z otroctví nižších hierarchických stupňů své osobnosti, kterým jsme až dosud nedůstojně podléhaly.

Otevřou se nám oči a uvědomíme si pravé a skutečné hodnoty. Znovuzrodíme se v realitě ducha a staneme se plnohodnotnými osobnostmi, kterými jsme do té doby nebyli. A to je něco, co rozhodně stojí za to! To je totiž rozdíl jako den a noc. Rozdíl, velmi podobný propastnému rozdílu mezi člověkem a zvířetem. Nebo přesněji řečeno polovičním zvířetem, kterým jsme byli tak dlouho, dokud jsme podléhaly tomu nízkému v sobě.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 4. 12. 2016, 16:44:53 | více příspěvků | napsat uživateli

Známe sami sebe? Tajemství lidské psychiky 1


Na lidech moderní doby je mimořádně zarážející to, že navzdory velkým znalostem v matematice, fyzice, technice, přírodních vědách a v mnoha jiných disciplínách fatálně zaostávají v poznání sebe samých. V poznání struktury a fungování vlastního vnitřního života, což jim nevyhnutelně způsobuje škodu, která se projevuje špatným, pomýleným, ba až sebe destruktivním zneužíváním poznatků, kterými disponují.

Struktura našeho vnitřního života má totiž svou pevnou hierarchii, na jejímž základě je možné jasně rozlišovat prvky vyššího a nižšího charakteru. No a podstata celého problému spočívá v tom, že člověk, který není schopen tyto hierarchické stupně rozlišovat podléhá ve své nevědomosti tím nízkým místo toho, aby preferoval pouze to nejvyšší.

Takovým způsobem pak dochází nutně k tomu, že všechno co víme, ba celý náš pohled na svět ovlivňují a určují nižší složky naší osobnosti. V této skutečnosti je třeba hledat příčinu, proč naše civilizace navzdory všem svým poznatkům tlačí vlastní planetu k ekologickému kolapsu a proč sází na současný, trvale neudržitelný způsob života, založený na pokřivených hodnotách.

Buďme ale zcela konkrétní a v tom nejzákladnějším členění si definujme tři nejdůležitější složky naší osobnosti, kterými jsou pud, rozum a cit.

Pud představuje nejnižší hierarchickou strukturu osobnosti člověka, jasně spojenou s tělesností. Pokud bychom měli pouze pudy a řídili bychom se pouze jimi, bez možnosti jejich korigování vyššími hierarchickými strukturami své osobnosti, žili bychom jako zvířata.

Řádově vyšší složkou naší osobnosti je rozum a z něj vyplývající racionalita. Prostřednictvím rozumu se stal člověk vládcem světa a je jím schopen do určité míry korigovat a kultivovat také vlastní tělesnost.

Rozum je hmotného charakteru a proto je předmětem jeho působnosti všechno to, co je hmotného druhu. Obrovský přínos rozumu spočívá tedy v jeho schopnosti ovládání hmotného světa. Zároveň se v tom však skrývá také jeho omezení. Omezení hmotou a hmotnými kategoriemi prostoru a času, přes hranice kterých se rozum nikdy nedostane. Nikdy proto nebude moci vnímat ani pochopit nic, co přesahuje tyto hranice.

Třetí a nejvyšší složkou lidské osobnosti je cit. Pokud jsme před tím mluvili o rozumu, jehož doménou je hmota, protože on sám je hmotný, při citu je to úplně jinak. Prostřednictvím citu jsme schopni vyciťovat a vnímat úplně jiné dimenze.

Náš cit je totiž projevem vyšší reality Ducha, nacházející se nad hmotou. Prostřednictvím svého citu jsme schopni vnímat a vytušit duchovní rozměr bytí, jehož základní charakteristikou je princip obecného dobra. Princip všeobsáhlého dobra, které v sobě nese všechny vysoké a ušlechtilé ctnosti pravého lidství, jako je například smysl pro spravedlnost, čest, ušlechtilost a jiné, podobné vlastnosti. Cit člověka je tedy velmi úzce propojen s naší nejvyšší podstatou, představující základní element samotné lidskosti - s duchem.

Lidský duch, pocházející z úrovní nadhmotných, z úrovní všeobsáhlého dobra a projevující se citem nás nemůže na základě povahy svého vlastního původu nikdy nabádat k ničemu jinému, než dobru, spravedlnosti, ušlechtilosti, atd. Cit v člověk zůstává tedy vždy a v každé situaci čistý. A to i u toho nejhoršího jedince.

Je to poklad, který nemůžeme nikdy znehodnotit a který bude každého z nás vždy nabádat pouze k dobru a ušlechtilosti. Kdo je proto schopen naslouchat podnětům svého citu a řídit se jimi, kráčí svým životem správně tak, jako lidská bytost jít má. Jedině za takové situace je pak také schopen využívat všech svých nabytých rozumových poznatků správným způsobem, ku prospěchu sebe, jiných, i celé naší planety.

Někdo by však mohl položit otázku: jak je pak ale možné, že člověk cítí někdy závist, nebo nenávist? Neprotiřečí to snad tvrzení, že vše, co pochází z citu je pouze dobré?

Chyba porozumění se skrývá v neznalosti. Žádný člověk totiž nemůže cítit nikdy nic jiného, ​než to, co koresponduje s dobrem. Pokud ale mluvíme o závisti, nenávisti, či jiných negativech, tak tyto člověk pociťuje! Člověk pociťuje nenávist, pociťuje závist, atd. To znamená, že nejde o cit, ale o pocit! A pocity v nás vznikají prostřednictvím součinnosti pudu a rozumu.

Směs pudu a rozumu tedy vytváří pocit. Velmi snadno je to pochopitelné například při tělesné náruživosti, kdy jsou pudy částečně usměrňované rozumem. No a za součinnosti pudu a rozumu vznikají i všechny ostatní pocity. Ať už ty negativní, jako je závist, nenávist, atd., Nebo také ty pozitivní.

Pocity tedy stojí hierarchicky výše než pudy a rozum, avšak níže než cit. A právě pro velké množství negativních a nízkých pocitů, které v sobě chováme nám náš pocitový život znemožňuje vnímání čistého citu. V nevědomosti se řídíme svými pocity, považujíc je mylně za to nejvyšší. Za jakýsi vlastní vnitřní hlas.

Když se pak dříve nebo později popálíme, co je nezbytné, protože jsme se řídili nižšími složkami naší osobnosti, často zanevřeme na svůj vnitřní hlas a přijmeme rozhodnutí, že se podle něj již více řídit nebudeme. Že se raději budeme řídit pouze rozumem.

Netušíme však, že právě rozum byl spolupůsobícím činitelem při pocitu, který nás zklamal a že svým příklonem k čistému rozumu se v podstatě stále přikláníme k nižším strukturám vlastní osobnosti, které nemají nadhled nad hmotou. Jejich možnosti rozhledu jsou proto omezené a musí nás nutně dříve, nebo později přivést ke zklamáním a neštěstím. Neboť žel rozum, navzdory svým vynikajícím schopnostem v hranicích hmoty nemá potřebný nadhled a proto je schopen vidět pouze krátkodobý prospěch.

Naším skutečným vnitřním hlasem je pouze cit a jeho podněty. Pokud tedy nechceme trvale upadat do problémů a neštěstí, měli bychom se naučit jej vnímat a řídit se jím. A o tom, jak se to dá, si povíme v dalším článku.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 28. 11. 2016, 17:01:23 | více příspěvků | napsat uživateli

Kolaps objektivity médií v přímém přenosu při volbách prezidenta USA

Všechny renomované světové média, včetně našich se prezidentskými volbami v USA dostaly do krize. Do krize důvěryhodnosti! Každému, kdo má oči bylo totiž v plné nahotě ukázáno jejich neobjektivní jednání. Jejich absolutní odklon od reálné skutečnosti, kterou by měli objektivně zrcadlit.

Jak se ale ukázalo, média zrcadlí něco úplně jiného. Zrcadlí a vnucují veřejnosti názory těch, kteří je vlastní. A tomuto, v současnosti obecně preferovanému názorovému trendu intenzivně podléhají i naše oficiální média, včetně veřejnoprávních.

Absolutním vrcholem odtržení od reality a dokonalou ukázkou toho, jak je možné nakonec uvěřit vlastní lži je případ společnosti Topix Media, licenčně vydávající časopis Newsweek, která vytiskla s předstihem vydání, oslavující vítězství Hillary Clintonové. Pokud se jim jej nakonec podařilo stáhnout z distribučních sítí, stačilo se prodat 17 kusů, které se okamžitě staly sběratelskou raritou.

Americké prezidentské volby jasně ukázaly, že oficiální média nejen v USA, v EU, ale i u nás již dávno neznají něco takového, jako vyvážené zpravodajství. Že jsou ve skutečnosti pouze hlásnou troubou zájmů mocensky agresivní, globalistické oligarchie USA, úzce propojené se zbrojařskými firmami, kterých prezidentskou loutkou se měla stát Hillary Clintonová přesně tak, jak jí byl dosud Barack Obama. Tato globalistická elita, usilující o nadvládu nad světem tvrdou rukou má vinu na rozvrácení arabského světa, má prsty v rozbití Jugoslávie i v občanské válce na Ukrajině. A je to také právě tato globalistická elita, která se intenzivně snaží vyprovokovat válku z Ruskem.

Aby ale mohla klidně vykonávat své nemorálnosti, finančně a následně názorově ovládla téměř všechny oficiální média, které jí při jejích zvrhlých aktivitách cíleně vytvářejí pozitivní image.

Prostřednictvím médií, různých nadací a nevládních organizací, kterým také tečou peníze z téhož zdroje je ve světě vytvářena jakási jednotná, obecná názorová platforma toho, co je společensky, morálně i politicky žádoucí. Tento názor je médii prezentován jako jediný správný názor skutečného demokrata, občana a člověka.

K současným správným názorům, vytvořeným na objednávku mocných patří například odpor vůči Asadovi a podpora umírněné opozice, jednoznačný odpor vůči Rusku a Putinovi, podpora současné Ukrajinské vlády, podpora procesu imigrace v Evropě, podpora komunity LGBTI, podpora filozofie rovnosti pohlaví, podpora Hillary Clintonové, a tak dále, a tak dále.

Jedině tyto a jim podobné názory jsou těmi správnými a mezi pracovníky médií vládne v tomto směru určitý druh autocenzury. Píší a říkají jen to, co je žádoucí, protože v konečném důsledku si je možné jedině takovýmto způsobem zajistit přiměřený kariérní vzestup a s ním slušné finanční ohodnocení.

V současné mediální praxi tedy alespoň průměrně inteligentní člověk velmi dobře ví, co má psát a co říkat, přičemž cosi takového, jako vlastní názor, objektivita, vyváženost, nebo snad obyčejná lidská čestnost přístupu je něčím, co dnes v médiích nemá místo a co by každého méně inteligentního odvážlivce rychle o místo připravilo.

Velmi to připomíná známou Andersenovou pohádku o císařových nových šatech, kdy všichni jasně viděli, že císař je nahý, ale všichni jej svorně ujišťovali o tom, jaké má nádherné šaty.

V našem konkrétním případě současných médií téměř všichni vědí, nebo si přinejmenším mají možnost zjistit, jaké nemorálnosti se ve skutečnosti dějí, ale oni budou donekonečna stále omílat slova o demokracii, lidských právech, právech menšin, právech imigrantů, nebo o diktátorovi Putinovi. Pokud bychom tedy měli parafrázovat Andersenovou pohádku na dnešní poměry, všichni vidí, nebo alespoň tuší, že císař je vrah, zloděj a zvrhlík, ale všichni svorně křičí, jaký je demokrat a bojovník za lidská práva. A křičí to proto, aby se mu zalíbili a aby měli jeho prostřednictvím lehký a dobře zabezpečený život.

Vždy je třeba přece stát na správné straně, odkud proudí peníze, kariérní vzestup, společenské ocenění i hotové názory. Jednoduše řečeno, média jsou v současnosti propagandistickým nástrojem mocné globalistické elity, která prostřednictvím nich formuje a vtiskuje společenské vědomí do přesně ohraničeného rozmezí, stanoveného elitou. Vždyť nakonec již Hitler a Goebels věděli své o síle propagandy a své o ní věděli i komunisté. Dnes ji tu máme znovu v trochu modernějším hávu, ale stále efektivně si plnící svůj účel. A tím účelem je prezentování lži jako pravdy, zla jako dobra, nespravedlnosti jako spravedlnost, nemorálnosti jako morálky, nebo vraždění jako demokratizačního procesu.

Poučení je tedy velmi jednoduché: vše to podstatné a zásadní, co se v současnosti v médiích nachází je vždy jen tím, co si přeje globalistická elita, přičemž v bezvýznamných věcech lze psát i mluvit pravdu.

No a v prezidentských volbách v USA si tato elita přála vítězství své loutky Hillary Clintonové. Proto její kandidaturu preferovali americké sdělovací prostředky i hollywoodská smetánka. Proto byla také preferována všemi médii v Evropské unii. A proto bezprostředně po zvolení Trumpa zavládl obecný šok. Mediální služebníci mocných, z nichž mnozí sami uvěřili tomu, co říkali a psali nemohli pochopit, jak je možné, že taková rozsáhlá propaganda vyšla vniveč a spolu s ní i těžké miliony vložené do kampaně Hillary Clintonové.

Byly totiž naprosto slepí k tomu, že řadoví američtí občané již mají plné zuby arogance agresivní elity, která má ruce od krve a která věrná své tradici žene svět do další světové války. A i když Trump není pravděpodobně žádný anděl, každá jiná alternativa, než militantně globalistická se obyčejným Američanům jevila jako alternativou mnohem lepší. Proto se nedaly zmanipulovat médii, analytiky, ani utvářením společenského ovzduší v tom duchu, že člověk skutečně osobnostně a intelektuálně na výši může volit jedině Clintonovou.

Souhrnné poučení pro našeho běžného občana v souvislosti s mediální fraškou, která se udála během amerických prezidentských voleb je tedy následující:

Obyčejný člověk by si měl dávat velký pozor na to, co se v oficiálních médiích v zásadních věcech píše a říká, protože je to namířeno vždy proti němu a zaměřené vždy ve prospěch mocných. A přestože problémy běžných lidí jsou elitám zcela ukradené, všemožně a neustále je budou přesvědčovat o tom, jak se vše děje jen kvůli jejich vlastnímu dobru a vlastním zájmům.

Pokud vám tedy budou média říkat, že někdo je váš nepřítel nevěřte jim, protože to není váš nepřítel, ale nepřítel globalistických záměrů světové elity.

Pokud vám budou mluvit o potřebě ochrany vašeho území před cizí agresi tím, že ve vaší zemi rozmístí svá vojska a vybudují své základny nevěřte jim, protože právě tito vojáci a tyto základny se stanou cílem prvního odvetného úderu, jelikož rafinovaně bezohledným záměrem elity je, aby se tyto údery vybily především na evropském území.

Pokud vám budou říkat, že imigranti jsou přínosem pro Evropu nevěřte jim, protože jejich skutečným záměrem je rozvrátit evropské národy, dostat je do vnitřních konfliktů a takovým způsobem rozvrácené pohodlněji a efektivněji plně ovládnout.

Pokud budou neustále stavět do popředí agendu LGBTI, nebo gender ideologie buďte si jisti, že jejich záměry nejsou vůbec humánní tak, jak navenek prezentují. Právě naopak, jejich skutečným záměrem je silný destruktivní dopad na společnost, protože morálně a mravně zdegenerovaný člověk je prostřednictvím svých slabostí mnohem snadněji ovladatelný a manipulovatelný.

Nevěřte ani takzvaným osobnostem, které jsou dnes médii stavěny do popředí, nevěřte analytikům, nevěřte představitelům různých nadací a nevládních organizací, protože v současnosti se významného prostoru v médiích může dostat pouze lidem poplatným zájmům globalistické elity.

A paradoxně, dávejte si pozor i na skutečné dobro, které budou pro společnost opravdu reálně provádět různé, médii vyzdvihovány osobnosti, nebo nevládní organizace, protože v rozhodujících společenských momentech bude celý tento pozitivní společenský kredit zneužit k tomu, aby podpořil "správnou stranu", čili aby převážil misky vah směrem k podpoře zájmů globalistů. Tímto způsobem bylo již totiž několikrát dobro zneužito k podpoře zla, až to budí dojem, že všechno dobro, které vykonávají pro společnost různé nadace, občanská sdružení a nevládní organizace, podporované granty se západu je děláno pouze za tímto jediným účelem.

Ano, každý den jsme vystaveni palbě nejrůznějších médií, ustavičně poslušně opakujících názory globalistické elity, které má takovýmto způsobem intenzivně manipulovaný člověk nakonec přijmout za své vlastní a stát se tak poslušnou ovcí, mající přesně takový názor, jaký má mít a jaký je žádoucí.

Pokud totiž kdysi měli otrokáři své otroky a ti jich bezvýhradně poslouchaly, v současnosti se tato dávno minulá hrubá vnější forma změnila na formu zotročení názorově duševního právě prostřednictvím médií, cíleně z lidí formujících unifikovanou masu, názorově a duševně poplatnou přáním elit.

Není to v podstatě nic jiného, ​​jako ona známá, široká cesta do záhuby. Cesta ubohé konzumní životní filozofie a přesně určené politické orientace, striktně vymezené širokým masám. Cesta do záhuby, kterou všechny oficiální média každodenně usilovně prošlapávají přesně v souladu se zájmy elity, která má s lidstvem své vlastní nekalé a otrokářské záměry. Na významných postech řízení společnosti i v médiích slouží elitě za dobré finanční ohodnocení tisíce jidášů a zrádců národa. Ba dokonce zcela zdarma jí slouží i mnoho naivních hlupáčků.

Správnou cestou je však jedině cesta úzká! Cesta pozorného a zejména svého vlastního zvažování všeho toho, co k nám prostřednictvím médií přichází. Cesta vlastního uvažování, vlastního myšlení a vlastních názorů, protože z výsady myslet každému člověku automaticky vyplývá povinnost zkoumat. Lidé už prostě nesmí bez uvažování a slepě přijímat hotové názory jiných jen proto, že se to tak říká v televizi, píše v novinách, nebo to tvrdí nějaká mediální známá osobnost.

Musíme se tedy naučit uvažovat sami a stále musíme mít na paměti fakt, že za současnými médii stojí lež. Neboť ačkoli momentálně v prezidentských volbách v USA dokázali obyčejní lidé obrovskou moc této lži zlomit, boj dobra se zlem bude nadále pokračovat, protože globalistická elita se rozhodne nehodlá vzdát svých záměrů a bude se je snažit ať již skrytě a nenápadně, nebo i zcela přímo neustále prosazovat.

Buďme proto bdělí! Mysleme! Zkoumejme! Zvažujme! Snažme se s odhodláním čelit lži zla tím, že se my sami upneme k dobru, aby naše dobro, o které se budeme všemožně snažit, aby naše čestnost, spravedlnost a lidskost, o které budeme ve svém životě usilovat mohli nakonec najít spojení s ušlechtilými a vznešenými silami Dobra. Neboť jedině ve spojení se silami Dobra dokážeme odolávat zlu. Jedině ve spojení se Světlem a Dobrem dokážeme nakonec porazit zlo, jehož absolutní vládu na zemi se snaží prosadit síly Zla. A právě těmto silám Zla slouží ve skutečnosti globální elita i současné média, elitě poplatné.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 21. 11. 2016, 17:25:50 | více příspěvků | napsat uživateli

Výstraha určena obyvatelům Evropské unie

Abychom se dostali do obrazu současného dění, stručně si popišme metodiku rozvracení a ovládání států, která již byla několikrát velmi úspěšně zrealizovaná. Představme si tedy zemi, na níž rozvratu máme zájem, protože v ní momentálně legitimně vládne někdo, kdo odmítá naše peníze, či jiné hmotné výhody, aby se stal našim vazalem a tímto způsobem vydal vlastní národ do našich rukou.

Prvním krokem je zahájení obviňování a očerňování dotyčného v očích mezinárodní veřejnosti prostřednictvím klíčových světových médií, které jsou téměř všechny v našich rukou. Je třeba začít s jeho systematickým obviňováním z nejrůznějších věcí, například z toho že je diktátor, že jeho vláda je nedemokratická, že utlačuje menšiny, nebo vlastní obyvatelstvo, a tak dále, a tak dále.

Druhým krokem je aktivní spolupráce s opozicí a její finanční, materiální a později i vojenská podpora. V každém státě, i v tom nejdemokratičtější totiž stojí proti sobě zpravidla dva tábory. Tábor koalice, která je momentálně u moci a tábor opozice, která o moc usiluje.

A právě úsilí o moc nejrozmanitějších opozičních skupin je třeba efektivně využít za účelem rozvrácení daného státu. Za naší štědré finanční pomoci začne být tedy opozice mimořádně aktivní. Začne mnohem intenzivněji bojovat za práva utlačovaných občanů, za svržení zkorumpované, diktátorské, či jiným způsobem národ poškozující vlády.

Začínají se konat protestní shromáždění, postupně prorůstají do občanských nepokojů a do násilných střetů mezi příznivci opozice a vládními represivními složkami. Situace se záměrně stále více radikalizuje, až nakonec námi vyzbrojená opozice začne prosazovat své zájmy se zbraní v ruce.

Naivní opozice, samozřejmě kromě našich přímých přisluhovačů zpravidla věří, že i nám leží na srdci blaho jejího národa, je však námi pouze obratně využita k tomu, aby v podstatě v našem jménu svrhla nám nevyhovující vládu. Jakou cenu za to národ zaplatí a do jaké míry si občanskou válkou rozvrátí svou zemi nás vůbec netrápí. Pro nás je nejdůležitější pouze to, aby se do nové vlády dostali lidé nám nakloněni a za naši pomoc nám zavázáni, kteří se stanou ochotným nástrojem v našich rukou. Jejich prostřednictvím budou schváleny zákony, jaké potřebujeme, abychom mohli efektivně prosazovat své hospodářské a finanční zájmy a tak ovládnout celou zemi, na níž obyčejných lidech nám nikdy nezáleželo. Nebo vlastně záleželo, ale pouze do té míry, pokud nám to přinášelo zisk.

A tohle všechno se děje za ustavičné mediální podpory našich kroků jak v zahraničních médiích, tak v médiích domácích, které nám cíleně vytvářejí image bojovníků za demokracii a materiální blaho daného národa.

Tento jednoduchý scénář byl proveden v Libyi, na Ukrajině a momentálně probíhá v Sýrii. A světová veřejnost je tak efektivně mediálně zpracována, že téměř nikoho nenapadne zásadní otázka, zda je v těchto zemích po takzvaném demokratizačním procesu lépe?

Pouze málo lidí totiž zajímá skutečnost, že se tamní obyvatelé mají stokrát hůře a že zvenčí importovaný boj za demokracii jich uvrhl z hlediska životní úrovně o mnoho desítek let dozadu. V Libyi a na Ukrajině je to již realitou a v Sýrii, ať už zvítězí jakákoli strana, potrvá ještě dlouhá léta, dokud se životní úroveň dostane alespoň tam, kde byla před zahájením ozbrojené konfrontace mezi západem podporovanou, takzvanou umírněnou opozici a takzvaným režimem Bašára Asada.

Rozbití Jugoslávie na samostatné státy a vznik Kosova se udál podle téhož scénáře. V případě Kosova byla zneužita islámská nespokojenost a neoprávněné územní nároky, v případě Chorvatska fašisticko-ustašovská, protisrbská nenávist. I zde stál na jedné straně takzvaný diktátor Milošević, jehož bylo třeba svrhnout a na druhé straně různé opoziční strany, všemožně podporované Západem, přičemž v tomto konfliktu NATO neváhalo bombardovat ani srbské civilní obyvatelstvo.

Irák se z tohoto scénáře vymyká pouze tím, že na základě vymyšlené a nikdy nepotvrzené hrozby výroby chemických zbraní došlo k přímé vojenské intervenci s obvyklými ničivým dopadem pro civilní obyvatelstvo, jeho životní úroveň a hospodářství země. V současnosti tam paradoxně vládne ortodoxní islám, kvůli jehož represím byli donuceni zemi opustit statisíce intelektuálů a představitelů křesťanské menšiny.

Podněcování k nenávisti, konflikty, násilí, vraždění, loupež, rozvrat a mocenské ovládnutí zemí, toto je holá, skutečná a nepřehlédnutelná pravda ve všech výše zmíněných případech, přičemž je fascinující, že evropská média dokázali veřejnost přesvědčit o pravém opaku. Že je i za cenu násilí a lidských obětí dokázali přesvědčit o nezbytnosti potřeby nastolení principů humanismu, lidských práv a demokracie, což celkem pochopitelně nemůže mít jiný, než jenom ten nejblahodárnější dopad na lidi, žijící v tamních, již v této chvíli šťastných zemích, osvobozených od diktátorů a nedemokratických vlád.

Je fascinující, že dobře organizovaná mediální propaganda dokáže skutečnou pravdu převrátit tak, že z černého udělá bílé a stejně fascinující je také i to, že inteligentní a vzdělaní lidé západního světa sebou klidně nechávají takto manipulovat.

Nicméně skutečnost, že se západní veřejnost stává tak snadnou obětí mediální manipulace o něčem svědčí. A sice o tom, že tito lidé nejsou až takoví inteligentní, nebo lépe řečeno, tak citlivě vnímavými, aby poznali, že jim někdo lže a je zavádí. Že jimi manipuluje tak, aby prostřednictvím pěkných slov o demokracii a lidských právech okázale prezentovanými navenek souhlasili s bezohledností, loupeží, vraždou a získáváním mocenského prospěchu, který se ve skutečnosti za vším skrývá.

Tímto způsobem se však evropské obyvatelstvo, neschopné a neochotné odhalovat za mediálními lžemi pravdu stává spoluvinné za zlo, které se kolem nich děje pod pláštíkem dobra. V tomto spočívá obrovská vina obyčejných lidí, protože kdyby svým lhostejným a pohodlným mlčením nepodporovaly vrahy a zloděje, nemohli by tito tak klidně a bezohledně loupit, vraždit a drancovat s vědomím, že mediálně zmanipulované obyvatelstvo Evropy stojí na jejich straně a považuje je za nositele světlejší a lepší budoucnosti lidstva.

Lidé, ve své povrchnosti života a z ní pramenící plytkosti myšlení jste se stali spoluviníky loupežníků a vrahů, jejichž krásná slova jste nikdy vážně nezkoumali. Pouze jste jim naivně věřili a stále věříte, a tímto způsobem jim dáváte mandát k dalšímu vraždění, loupeži a rozvratu.

Jste jako slepci, jejichž duševní obzor je záměrně vtěsnaný do virtuální reality, vytvořené médii na objednávku mocných. Probuďte se již konečně a vnímejte svět takovým, jaký opravdu je. Plným lži, loupeže, vraždy, bezohlednosti a pokrytectví, které se skrývají za řečmi o svobodě, demokracii, lidských právech a podobných vznešených ideálech. Tímto pokrytectvím, které necháváte na sebe lhostejně působit je z vás formována slepá masa, která se vším souhlasí a vše schválí, protože podle vaší naivní představy přece ten, kdo má v renomovaných médiích každý den plná ústa krásných řečí nemůže dělat nic špatného.

Pamatujte však vy všichni povrchní a mělcí, že ten, kdo podporuje zlo se proviňuje! Proviňuje se tím, že bez odporu, lhostejně, či dokonce se schvalováním nechává zlo volně působit.

Vězte však, že odplata za vaši slepotu a lhostejnost už nenechává na sebe dlouho čekat, protože za vaše schvalování válečného ničení a rozvracení jiných národů jménem vznešených ideálů se cosi podobného přibližuje také k vám.

Nepozorujete snad tu ustavičně přítomnou, žlučovitou démonizaci Ruska, kterou jste připravováni na další velké vojenské dobrodružství mocných? Protože s jídlem roste přece chuť! Protože po malých rybách přichází nyní na řadu ryba velká. Ryba až tak velká, že se nakonec může stát zkázou vás samotných a rovněž těch, kteří se i s vaším tichým souhlasem do tohoto dobrodružství pouštějí. A jakpak jinak, i nyní pouze jménem těch nejušlechtilejších ideálů. Jménem obhajování svobody, demokracie, lidských práv a celého civilizovaného světa před agresivním Ruskem a diktátorem Putinem.

Jste všichni ubohými slepci, kteří nevidí, že se spolu se svými vůdci, zaslepenými chamtivostí, bezohledností a touhou po moci řítí do propasti. Neboť pokud slepý vede slepého je opravdu jen otázkou času, kdy se všichni spolu zřítí do hlubiny.

Žijeme ve vážné době, v níž visí nad hlavou konzumního evropského živočicha reálná hrozba dalšího velkého vojenského dobrodružství mocných. Ale on nic nevnímá, protože slepě věří propagandě. Probuzení z toho snu však může být děsivé.

Probuď se proto člověče raději již dnes! To, co ti říkají média není totiž pravda, ale pouze propaganda. Pravdu můžeš uchopit pouze prostřednictvím vnímavosti svého srdce, které ti však žel obrostlo sádlem blahobytného konzumu a lhostejnosti. Svým srdcem a svým svědomím by si totiž musel vždy jasně vycítit, kde se děje bezpráví a kde lidé trpí, i kdyby se ti někdo snažil stokrát namluvit, že je to tak správně a že se tak děje jen kvůli jejich dobru. Nikdy ses snad hlouběji nezamyslel nad utrpením obyčejných lidí v Iráku, Libyi, bývalé Jugoslávii, Ukrajině, Sýrii, jakož i v mnoha jiných zemích, způsobené a vyvolané zvrácenými geopolitickými zájmy bohatých a mocných?

Dávej si však dobrý pozor, aby toto utrpení, ke kterému si byl víceméně lhostejný, protože to bylo daleko, aby toto utrpení nepřišlo nakonec až k tobě samotnému a nechytlo tě pod krk. Aby v tobě, v tom lhostejném konzumním živočichovi nakonec takovýmto drastickým způsobem nezačalo probouzet právě to svědomí, které si nikdy neměl když trpěli jiní.

Probuď se proto člověče a naslouchej hlasu svého srdce a svého svědomí! Nedej se již obelhávat tím, že ti někdo bude malovat zlo jako dobro. Nebuď lhostejným k utrpení jiných! Neboť pokud se nevzpamatuješ a nestaneš konečně člověkem, místo toho lhostejně konzumního a materialistického živočicha kterým si dnes, vše se obrátí proti tobě, abys nakonec i ty velmi trpce platil za svůj vlastní díl spoluviny na všem tom hrozném, co dělo, co si byť nepřímo schvaloval a vůči čemu ses nikdy nepostavil. Třeba jen svým vlastním, čestnějším, spravedlivějším, ušlechtilejším a hodnotově opravdovějším životem.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 14. 11. 2016, 17:23:45 | více příspěvků | napsat uživateli

Proč nám chce Tvůrce vzít svobodnou vůli?


Stvořitel nám daroval svobodnou vůli. Můžeme ji užívat po svém, čili žít v hříchu, nebo žít podle jeho přikázání. Jenže přikázání jsou vlastně konkrétní pravidla. Zákony jak správně žít. Musíme je dodržovat, pokud chceme být spaseni, tedy zcela se jim podřídit. Přestat žít podle své vůle a začít žít podle Vůle Boží. Dobrovolně se vzdát vlastní vůle a zcela se podřídit něčemu vyššímu. Vzdát se svého práva rozhodovat o vlastním životě a přijmout fakt, že jsme bezmocně vydáni napospas někomu jinému.

Není to definice otroctví? I když zřejmě myšlena v dobrém? Stvořitel nám tedy na jedné straně svobodnou vůli daroval, ale ve skutečnosti chce, abychom se jí zřekli a zcela se mu podřídili. Jak je to tedy?

Pokud chceme pochopit princip svobodné vůle ve vztahu ke Stvořiteli musíme se pokusit podívat na tento problém ne z našeho malého, lidsky pozemského pohledu, ale z pohledu Stvořitele. To jest shora směrem dolů k člověku. Jedině tímto způsobem se nám to může velmi jednoduchým způsobem vyjasnit.

Svět, stvoření a tedy také člověk vznikly z Vůle Nejvyššího. Každý z lidí je proto nepatrnou částečkou Jeho Vůle. Tato částečka Vůle Stvořitele představuje nejhlubší a nejzákladnější část naší vnitřní podstaty. No a naše skutečná a pravá svobodná vůle není spojena s ničím jiným, než právě s naší nejvnitřnější podstatou.

To tedy prakticky znamená, že pokud bychom byli schopni naslouchat své nejvnitřnější podstatě a jít cestami, které nám ukazuje, museli bychom nutně kráčet cestami plně totožnými s Vůli Stvořitele. K ní nás totiž právě z naší skutečné svobodné vůle táhne naše nejvnitřnější podstata, jelikož ona sama je nepatrnou částečkou Vůle Nejvyššího, ze které povstala.

Jak jsme tedy již na začátku řekli, celé stvoření, včetně člověka vzniklo z Vůle Boží. V úvodních částech Bible se v kapitole o stvoření světa píše: "Duch Boží se vznášel nad vodami."

Stvořitel tedy tvořil a stvořil svět ze své Vůle. A tuto tvůrčí Vůli Boží nazývá Bible Božím Duchem. Duchem Božím, který se vznášel nad vodami a formoval svět. Byl to tedy Duch Boží, neboli Duch svatý. Vůle Stvořitele a Duch svatý, Duch Boží je tedy jedno a totéž. A jak jsme si na začátku řekli, z této Vůle, čili z tohoto Ducha vznikl člověk. Z tvůrčího a prvotního Ducha Božího, který tvořil světy vznikl lidský duch jako malá a nepatrná část Ducha.

A opět a znovu, pokud mluvíme o pravé svobodné vůli člověka, tak tato je spojena právě z našim duchem. S naší nejvnitřnější duchovní podstatou. Je spojena se svobodnou vůlí našeho ducha, který v nás sám ze své svobodné vůle touží po Světle a po Bohu. A právě tato naše touha po Bohu, po Jeho Světle a po životě v souladu s Jeho Vůlí je skutečným projevem naší pravé svobodné vůle.

To tedy znamená, že kdybychom se pokusili dát svobodu našemu vlastnímu duchu, tento nás ze své vlastní svobodné vůle nemůže vést nikam jinam, než k výšinám a ke vznešeným hodnotám Ducha.

Svobodná vůle není tedy ve skutečnosti vůbec nic z toho, co dnes za svobodnou vůli lidé považují. To vše je jenom obyčejná svévole a holdování vlastním slabostech, či úchylkám. To, co tedy dnes lidé považují za svobodnou vůli jsou pouze nejrozličnější nánosy a nečisté strusky, které jim znemožňují najít spojení se svou skutečnou svobodnou vůlí, která je totožná jedině se svobodou jejich ducha. Ze svobodou jejich nejvnitřnější duchovní podstaty, která povstala z Ducha Božího, z Ducha svatého, z Vůle Stvořitele a je proto automaticky k této Vůli a k ​​tomuto Duchu přitahována.

My lidé jsme sestoupili do hmotného světa za účelem našeho duchovního vývoje a hluboko ve svém podvědomí máme zapsány všechny výše uvedené skutečnosti. Smyslem našeho duchovního vývoje zde na Zemi je probudit je k plnému vědomí. Plně vědomě se ztotožnit s tím, co neseme podvědomě ukryté v hloubce sebe samého. Pokud to dosáhneme, staneme se duchovně zralými, duchovně svobodnými a plně sjednocenými se svou skutečnou svobodnou vůlí.

No a účelem Mojžíšových přikázání, Kristovy nauky, či jiných hodnotných duchovních učení je, abychom se rozpomenuli. Abychom si na základě nauky, přicházející z Ducha vzpomněli na svou nejniternější podstatu. Na to, že jsme duchovními bytostmi, které vznikly z Vůle Boží a proto chtějí ze své nejvnitřnější přirozenosti k této Vůli směřovat.

Náš každodenní život v souladu s naukami, přicházejícími z Ducha má v nás tedy probudit k životu a k plnému uvědomění to hluboko skryté, podvědomé v nás. Máme se prostě tady na Zemi rozpomenout na nádherný, pohádkový sen, ze kterého jsme sem dolů do hmotnosti přišli. Na nádherný a pohádkový sen, jehož je naše nejvnitřnější duchovní podstata nedílnou součástí. Máme konečně pochopit, kým opravdu jsme. Máme odložit naše nejrozmanitější názory, náhledy, touhy a přání, fixované pouze na tento hmotný svět, jejichž pěstování považujeme za legitimní projev své svobodné vůle. Máme konečně najít naši skutečnou svobodnou vůli, která je spojena se svobodou našeho ducha a tím s velkou Vůlí Stvořitele.

Pokud jste se někdy s plnou vážností ponořili například do Kristových slov, museli jste přece tu a tam hluboce vnitřně vycítit, že ve vás něco probouzejí. Že vyvolávají jakousi tajemnou odezvu. Že ve vás něco rozechvívají. Že je to cosi jako jako sen, který se vám kdysi snil a na který se pod vlivem těchto slov začínáte nejasně rozpomínat.

Je to proto, že Kristova slova, nebo slova proroků jsou voláním. Voláním Ducha k duchu člověka! Voláním určeným k procitnutí. Voláním určeným k probuzení. K pozemskému znovuzrození do reality Ducha, ze které jsme přišli, ze které pocházíme a se kterou se máme zde na Zemi opět plně ztotožnit. To je náš cíl a to je smysl našeho života!

Stvořitel nás tedy v žádném případě nezotročuje svými přikázáními, ale naopak, ukazuje nám nimi cestu ke skutečné svobodě.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 7. 11. 2016, 18:16:33 | více příspěvků | napsat uživateli

Bezhotovostní platba jako cesta k totálnímu zotročení

Už jenom ti starší zažili a pamatují časy, kdy dostávali mzdu přímo na ruku, čili v hotovosti. Pak přišla doba, kdy se bylo možné rozhodnout, zda budeme dostávat peníze v hotovosti, nebo na účet. Svoboda výběru nakonec skončila celoplošnou povinností zřízení účtů v bankách.

Tento krok byl samozřejmě zdůvodňován výhodami, jaké to přinese. Argumentovalo se zejména bezpečností, spočívající v odstranění rizika nošení vysokých částek v hotovosti. Peníze bude mít totiž každý bezpečně uloženy v bance, odkud si je může kdykoliv vybírat prostřednictvím bankomatu.

Vždy, když se dělá nějaká změna podobného druhu, probíhá zpravidla podle výše uvedeného scénáře. Na jedné straně se cílená propaganda rozplývá nad pozitivy a výhodami pro běžného občana, ale na druhé straně se pokrytecky mlčí o ziscích, které banky z toho mají. Avšak nehledě od těchto zisků, šlo o jeden z prvních, ale zásadních kroků k úplnému zotročení obyvatel.

Druhým připravovaným krokem má být absolutně odstranění hotovosti, čili reálných, papírových peněz a mincí. Všechny platby by měly probíhat už jenom bezhotovostně, prostřednictvím platebních karet.

V současnosti žijeme v době, kdy je ještě možné platit i hotově, i platební kartou. Vše ale směřuje k absolutnímu odstranění hotovosti.

A opět, jako ve zmíněném prvním případě se bude propagandisticky hovořit pouze o výhodách pro lidi. A opět, jako v prvním případě to bude jenom lesklé vnější pozlátko, skrývající jiné záměry. Pozlátko, zastírající zásadní krok ve smyslu absolutního zotročení obyvatelstva, které se tímto pádem stane vydáno bankám na milost a nemilost.

Bankám? Prvoplánově ano, ale ve skutečnosti lidem, kteří jsou jejich majiteli. Jde o pár nejbohatších rodin světa, které dělají všechny výše zmíněné kroky vysloveně záměrně, za účelem absolutního ovládání všech a všeho. Za účelem absolutního a bezvýhradného ovládání lidí, jejichž finance se dostanou pod kuratelu elity. A elita, v skrytu usilující o světovládu může pak kdykoli finančně zničit každého nepohodlného jednotlivce, či celé skupiny lidí, které by se chtěly jejich záměrům postavit na odpor jednoduše tím, že jim zablokují účty. Takovým způsobem bude možné lidmi manipulovat a prostřednictvím financí je donutit podřídit se životu, nebo přesněji řečeno otroctví v souladu přáními, záměry a představami elity.

No a jelikož obyvatelstvo bude nosit platební kartu neustále u sebe, bude možné jejím prostřednictvím přesně určit pohyb každého jednotlivce, místo jeho pobytu, jakož i to, co konkrétně prodává a kupuje.

Ale protože bude docházet k případům, že někdo kartu nebo ztratí, nebo zapomene, nebo záměrně nebude chtít nosit sebou, přistoupí se k třetímu a závěrečnému kroku. Nejdříve, jak je již zvykem, pouze k dobrovolné nabídce. Později však k povinnosti dát si implantovat podkožní čip.

A propaganda bude opět hovořit pouze o výhodách. Pravý účel však bude úplně jiný. A to završení zotročení lidí, kterými bude možné prostřednictvím implantovaných čipů libovolně manipulovat. Čipy budou mít totiž mnohem významnější funkce, jako je pouze bezhotovostní platba a možnost určení přesného místa pobytu. Existují indicie, že prostřednictvím implantovaných čipů je možné lidi emocionálně a myšlenkově ovlivňovat.

Jako třeba například vy dnes ovládáte svůj televizní přijímač dálkovým ovládáním a pouhým stlačením knoflíku volíte programy, ať už zábavu, sport, film, píseň, nebo cokoliv jiného, ​​na co se budete dívat a co na vás bude vnitřně působit, přesně stejně může někdo z neznámého centra mačkat ovladač a prostřednictvím implantátu ve vás aktivovat různé psychické stavy, jako je třeba zoufalství, strach, úzkost, touhu zabíjet a tak dále a tak dále. Lidé se tímto způsobem stanou doslova roboty v něčích rukou, kterými se dá podle libosti manipulovat. A pokud elita uzná za vhodné, prostě ve vás vyvolá sebevražedné sklony a odstraní vás z tohoto světa vašima vlastníma rukama.

Jinak za účelem absolutního ovládnutí lidské psychiky byly a jsou kromě podkožních implantátů vyvíjeny taky mnohé jiné technologie, jejichž vzájemným spolupůsobením lze doslova modelovat lidskou psychiku a podle potřeby manipulovat lidským vnitřním životem.

Proč by měl každý alespoň co to vědět o těchto skutečnostech?

Proto, abychom se mohli proti ním postavit. Abychom se nenechali jako ovce manipulovat médii, ovládanými elitou, které nás budou lživě přesvědčovat, že vše co se chystá je pouze pro naše dobro a pro náš prospěch. Jen si například vzpomeňme na známou lidovou moudrost: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Buďme si proto dobře vědomými toho, že téměř všechny oficiální média jsou v rukou elity a tato elita nemá s plebsem žádné dobré, ani humanistické záměry. Nejsme pro ně ničím! Jsme pouze masou, která má být zotročena, aby slepě sloužila elitě.

A všechno toto, co se mnohým zdá být nanejvýš absurdní se může dít jenom proto, že lidé ztratili schopnost posuzovat věci srdcem. Protože lidé se stali pouze lidmi čistého rozumu, které lze kdykoli podle potřeby oklamat rafinovanou rozumovou lží. Kdyby však více dbali na hlas svého srdce, byli by schopni vždy rozpoznat za zdánlivě navenek proklamovaným dobrem zákeřně číhající zlo, které dobro vědomě zneužívá jenom jako zástěrku. Jako zástěrku skutečných, černých a zrůdných záměrů.

Dávejte si velký pozor na všechny ty, kteří k vám budou přicházet jako beránci, zatím co ve skutečnosti jsou to draví vlci! Tyto maximálně výstižné slova nebyly nikdy tak aktuální, jako právě dnes.

Rozpoznávat vlky v rouše beránčím však dokáže jenom člověk čistého a dobrého srdce. Člověk, který vnímá hlas svého srdce, čili hlas svého svědomí a řídí se jím. Jedině takový člověk, který je spravedlivým, protože jej jeho srdce a jeho svědomí vybízí ke spravedlnosti, který je čestným, protože jej jeho srdce vybízí k čestnosti, který je ohleduplný, protože jej jeho srdce vybízí k ohleduplnosti, který je dobrým, protože jej jeho svědomí vybízí k dobru, jedině takový člověk je schopen rozpoznávat dobro od zla a zlo, které se za dobro pouze maskuje.

To, zda tedy bude a zůstane jednotlivec svobodným je přímo závislé od svobody jeho ducha. Od toho, jakou míru svobody projevu dá v sobě svému duchu, svému srdci, svému svědomí a svému citu, co ve skutečnosti jedno jest. A jeho duch, jeho srdce, jeho svědomí, nebo jeho cit jej nemohou vést k ničemu jinému, než k dobru, cti a spravedlnosti.

S takovým člověkem pak už však není možné manipulovat, protože se stává schopným ostrého rozlišování mezi dobrem a zlem. Stává se schopným rozpoznávat vlky v rouše beránčím a zlo, které se za dobro pouze vychytrale maskuje.

Jelikož ale lidé obecně nepříliš dbají hlasu svého srdce, hlasu svého citu a svědomí, které je vždy vybízí pouze k dobru, čestnosti, spravedlnosti a ušlechtilosti, protože lidé obecně mnohem více věří kalkulatívně účelovému rozumu, ztratili schopnost rozpoznávat dobro od zla a proto hromadně propadají za oběť zlu, které se zákeřně maskuje za dobro.

A toto zlo, obratně využívající fráze o svobodě, demokracii, lidských právech, multikulturalismu, pokroku, výhodách absolutního odstranění hotovosti a mnoha jiných věcech žene lidstvo jako ovce do pasti totálního zotročení. Do otroctví služby světové elitě, která sama slouží silám Temna.

Neboť žel v tomto stvoření platí neúprosný zákon že ten, kdo není svobodný v duchu, musí nakonec ztratit taky svobodu vnější.

Staňme se proto svobodnými v duchu! Dejme svobodu vlastnímu svědomí, vlastnímu citu a vlastnímu srdci. Naslouchejme jejich hlasu, který nás vede ke spravedlnosti, čestnosti, dobru a ušlechtilosti. Jedině tak se staneme lidmi, podporovanými silami Dobra a tím pádem schopnými čelit nástrahám sil Temnoty a Zla, jejichž službě se propůjčila elita našeho světa.

***

"A všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci přijímají na pravou ruku a na čelo znak a nikdo nemůže kupovat nebo prodávat, pouze ten, kdo má znak."

"Třetí anděl zvolal mocným hlasem: Pokud se někdo bude klaněti šelmě a jejímu obrazu a přijme znak na své čelo a svou ruku, bude pít víno Božího hněvu, které nalévá neředěné do číše svého hněvu a bude mučen ohněm a sírou ..."

"A dým jejich muk bude stoupat na věky věků a nebudou mít odpočinku ve dne v noci ti, co se klanějí šelmě a jejímu obrazu, ani ten, kdo přijal znak jejího jména."

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 31. 10. 2016, 17:16:54 | více příspěvků | napsat uživateli

Jako obyčejní lidé přivolávají třetí světovou válku?

Pokud naše civilizace bude mít ještě cosi takového, jako historii, současné období se do ní určitě zapíše. Čím? No přece krizí velmi podobnou té karibské v padesáti letech minulého století, kdy stál svět pouze na krůček od jaderné války. Dnes to však není Kuba, ale Sýrie, kde se USA a Rusko dostaly do konfliktu, který má nebezpečný potenciál přerůst až do jaderné konfrontace.

O tom, že je věc opravdu vážná svědčí fakt, že Rusové v době největší eskalace krize začali stahovat domů ze zahraničí rodiny diplomatů a že uskutečnily pro nás neslýchané cvičení civilní obrany, v němž 40 milionů lidí nacvičovalo fungování života po jaderném úderu.

Z úst amerických i ruských generálů zněly tvrdá slova na adresu protivníka, přičemž hrozné je, že od těchto mocných mužů vyššího věku bychom přece jen očekávali určitou zralost a nadhled, zatímco jejich verbální projev měl naopak charakter post pubertálních výhrůžek.

A přestože naše civilizace momentálně více méně balancuje na samotném okraji hranice, dělící nás od světové válečné katastrofy, obyčejní lidé žijí klidně svůj život a většina z nich vůbec o ničem netuší.

Nicméně člověk, který o této kritické situaci ví a pozoruje lidi kolem sebe, ponořených do svých problémů, nebo těšících se ze svých radostí, musí si po určitém hlubším uvažování uvědomit, že v jejich hlavách, myslích a hodnotách musí být pravděpodobně něco špatné. Něco zkažené, ba až zvrácené, pokud to znovu dotáhli až na pokraj vražedné války.

V našich hodnotách, v našem způsobu myšlení a v celkovém charakteru našeho životního snažení musí být něco opravdu vrcholně zvráceného, pokud navzdory první světové válce s její oběťmi a materiální devastací, navzdory druhé světové válce s ještě větším počtem obětí a ničením jsme v současné, takzvané moderní době došli až na pokraj války třetí. Války, která může být válkou poslední. A to ne proto, že bychom snad po ní natolik zmoudřeli, ale proto, že nás již nebude a že spolu s námi zmizí také zvrácené hodnoty, kterým jsme věřili. Vražedné pseudo hodnoty, které nás vedly od jedné hrozné války k druhé, až k vlastnímu sebezničení.

Nedávno jsem poslouchal rozhlasový pořad o příčinách vzniku druhé světové války. Říkalo se v ní o Versailleské smlouvě, která byla po první světové válce uzavřena takovým způsobem, že to nutně muselo vést k válce další. V relaci se také mluvilo o tom, že Anglie v tichosti tolerovala Versailleskou smlouvou zakázáno zbrojení Německa tajně doufajíc, že ​​se jeho agrese obrátí na východ směrem ke tehdejšímu Sovětskému svazu. Že ve válečném konfliktu se navzájem položí na kolena problémové Německo a komunistické Rusko, čímž získá Anglie nadvládu nad Evropu.

Hovořilo se tam také o dohodě o rozdělení Polska mezi Ruskem a Německem, k čemuž také došlo, protože několik dní po Hitlerově napadení Polska jej z východu napadla sovětská armáda a obsadila území s Německem předem smluvně dohodnuté. A mluvilo se tam ještě o mnoha jiných podrazech, tajných zákulisních jednáních, nesplněných smlouvách a všechny tyto známé i méně známé historické fakta byly prezentovány jako události, vedoucí ke vzniku druhé světové války.

Ve skutečnosti to však bylo úplně jinak! Ve skutečnosti byly totiž všechny tyto události pouze důsledky, které ve svém dalším řetězení vedly k zahájení války, zatímco jejich pravou a prvotní příčinou byla lidská věrolomnost, lidská zákeřnost, bezohlednost, nenávist, chamtivost, egoismus a ještě mnoho jiných, podobných negativních vlastností, přítomných v hlavách a myslích politiků při všech jednáních a uzavírání smluv.

Ano, právě tyto nejrozmanitější negativní lidské vlastnosti se staly skutečnou příčinou druhé světové války! Tehdejší politická a mocenská elita je totiž nesla v sobě a za jejich vydatného spolupůsobení formovala charakter všech politických jednání, plánů, záměrů, spekulací, úkladů a úskoků, které ve svém souhrnu nakonec vedly až k tragickým událostem druhé světové války.

Nicméně všechny zmíněné negativní vlastnosti politické a mocenské elity v konečném důsledku pouze věrně odrážely všechny chyby a nedostatky toho kterého národa, ze kterého tato elita jako ze základní platformy vzešla.

A přesně stejně je tomu také dnes! Ne mocní našeho světa, ne generálové, ani politici určují charakter a průběh světových událostí. Nebo přesněji řečeno, neurčují je vůbec tak přímo, jak se na první pohled zdá, ale pouze nepřímo.

Nejpodstatnějším činitelem jsou totiž ti nejobyčejnější lidé, kteří charakterem svého myšlení, svých hodnot a své životní orientace určují charakter politické a mocenské elity, která z těchto poměrů nezbytně povstává. A tato elita pak svými rozhodnutími utváří charakter a průběh světových událostí, což však znamená, že prvotní příčinou všeho, co se ve světě děje jsou ti nejobyčejnější lidé. Jejich myšlení, hodnoty, mravnost, morálka a životní orientace. Toto základní a elementární společenské podhoubí se pak zákonitě promítá do způsobu myšlení, jednání, hodnot, mravnosti, morálky, názorů a životní orientace mocenské elity toho kterého národa. A tato elita, na základě svého výše uvedeného, ​​celkového hodnotového naladění pak určuje směřování národů, jakož také charakter světových událostí.

Pokud tedy jsme dnes vystaveni hrozbě třetí světové války, nutně to musí znamenat, že téměř všechny hodnoty a celkové vnitřní naladění obyčejných lidí musí být tak negativního druhu, který ve své gradaci vede dříve nebo později nevyhnutelně k vražedným světovým konfliktům. Ke konfliktům, jejichž hlavními viníky jsou obyčejní lidé, protože negativní charakter všeho toho, co uznávají a čemu věří nevyhnutelně spěje ve svém postupném navyšování až k válečným katastrofám.

Toto je velmi jednoduchý, prostý a zákonitý děj, který byl aktivní již při vzniku první světové války, druhé světové války a je aktivním také dnes. Ale protože národy tento skrytý mechanismus dosud neznají a neustále vnitřně setrvávají ve zvrácených hodnotách, musí opětovně prožívat vlastní minulost, ledaže v novém hávu a v rozdílných formách. Z tohoto jednoduchého a prostého důvodu proto dospělo lidstvo nejdříve k první světové válce, pak k druhé a nyní spěje k třetí.

Jak již tedy bylo řečeno na začátku, cosi velmi podstatné musí být uvnitř lidí špatné. Ale co?

Podívejme se na život kolem sebe a hledejme to tam. Pokud budeme schopni nahlédnout trošku hlouběji pod zdánlivě docela dobře fungující povrch, musíme to tam najít!

Pod vnějším pozlátkem iluze současného, navenek spokojeného a bezproblémového života nemůžeme přece nepostřehnout bezohlednost, chamtivost, podvod a lež, které se pod ním skrývají. Nemůžeme nepostřehnout nečestnost, nespravedlnost a bezbřehý egoismus, jehož je svět plný. Nemůžeme nepostřehnout neušlechtilost, nečistotu, zkaženost, nemorálnost, nemravnost a zvrhlost, v nichž se lidé utápějí. Nemůžeme nepostřehnout surovost a vulgárnost, která se kolem nás šíří až do takové míry, že je to mnohými považováno již za něco zcela normální. Nemůžeme nevnímat bezduše konzumní způsob života, prázdnou poživačnost a nízkou snahu mít pouze plné břicha a plné peněženky. Nemůžeme nevidět ještě mnoho jiných, negativních a zvrácených vlastností, kterým se lidé ve velké míře oddávají.

Něčím jako Sodoma a Gomora je ve skutečnosti tento svět a tak, jak byla zničena Sodoma a Gomora, tak v podobě vraždění a apokalyptických hrůz permanentně dopadá shnilé ovoce pokřivených hodnot zpět na své původce, kteří jsou to pak nuceni prožívat na vlastní kůži v podobě válečných hrůz. Stále zas a znovu, avšak žel, aniž by se poučili. A proto se historie stále opakuje.

Na jakých jen inteligentních a vzdělaných se hrají lidé našeho světa a přitom jsou ve skutečnosti obyčejnými, nepoučitelnými hlupáky, kteří stále dokola opakují tytéž chyby a proto jich neustále a vždy v různých obměnách dobíhá vlastní minulost.

Jak je vůbec možné, že tito vzdělaní a inteligentní lidé, a zvláště našeho moderního věku dosud nepochopili, že jedině dobrem, že jedině rozvíjením a pěstováním dobra se lze vyhnout všemu zlu, a to i tomu největšímu v podobě vraždění a války, protože jedině dobro představuje cestu rozvoje a vzestupu jednotlivců, národů i celého světa.

Zlo, byť jen to nejnepatrnější vede svým nezbytným stupňováním nakonec k sebe zničujícím tragédiím a ke zničení všeho toho, co se ve vzájemném provázání se zlem vybudovalo. Jedině dobro ve svém stupňování může přinášet stále větší dobro a rozkvět. Jedině dobro je život, zatímco zlo je smrt!

No a tím dobrém není nic jiného, ​​než snaha lidí být čestnými, spravedlivými, ohleduplnými, lidskými a ušlechtilými. Lidmi, kteří nehledí pouze na zájmy svého břicha, ale také na zájmy svého ducha. Lidmi, kteří jsou si vědomými toho, že skutečný smysl bytí člověka spočívá přece jen v něčem mnohem vznešenějším, než jenom jíst, pít, mít a užívat si, čili v "hodnotách", které v současnosti vyplňují celý duševní obzor téměř až živočišného druhu existence většiny lidí.

Boj za mír a za mnohem plnohodnotnější život v míru tedy spočívá v obratu ke všem vysokým, vznešeným a ušlechtilým hodnotám. Boj za mír a za právo prožít svůj život v míru je tedy bojem za dobro v sobě a kolem sebe. Je vědomou snahou o čistý a ušlechtilý vnitřní myšlenkový život. Je snahou o dosahování vysokých a vznešených ideálů a ctností. Neboť každá jiná cesta než tato lidí postupně obírá o mír vnitřní, aby je nakonec obrala také o mír vnější a uvrhla do víru ničení a zkázy.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 24. 10. 2016, 16:46:20 | více příspěvků | napsat uživateli

Sýrie, USA, Rusko! Světová válka na spadnutí?

Ve všednosti dnů si mnozí lidé ani nevšimli, že jsme se ocitli na pokraji vojenské konfrontace mocností. Američtí generálové chrlí výhrůžky o ruských vojácích, kteří začnou hromadně přicházet domů ze Sýrie v igelitových pytlích. A také o tom, že již není otázkou, zda-li vypukne válka s Ruskem, ale kdy vypukne.

Co se vlastně stalo? Americké letouny zaútočily na pozice syrské armády, zabili asi šedesát vojáků a mnoho jich zranili. Okamžitě poté následoval pozemní útok takzvané umírněné opozice, bojující spolu s radikály s Islámského státu, co vypadalo jako koordinovaná akce.

Americká strana tvrdila, že šlo o chybné určení souřadnic. Ruská strana to vyloučila jako málo pravděpodobné, protože už déle vládne podezření, že USA podporují každého, kdo bojuje proti Asadovi, a to i včetně teroristů z Islámského státu.

Rusové proto prohlásili, že sestřelí každé letadlo, které zaútočí na vojáky syrské armády. Tím pádem se Rusko dostalo v Sýrii do přímého vojenského konfliktu s USA. A hrozí velké nebezpečí, že jejich spor může přerůst do vzájemného konvenčního konfliktu na území Sýrie a nakonec gradovat až do jaderné konfrontace, jak o tom již zcela otevřeně říká americká generalita.

Proč ale Rusko podporuje Asada? Je Asad opravdu krvežíznivým diktátorem? Na čí straně stojí v syrském konfliktu větší morální právo?

Sýrie byla nábožensky tolerantní, sociálně a ekonomicky stabilní země, orientující se na Rusko. V době, kdy se začaly komplikovat vztahy Ruska s Ukrajinou, začalo Rusko uvažovat o jižní větvi plynovodu, vedoucí do Evropy mimo území Ukrajiny přes Sýrii a Asad s tím souhlasil.

Záměrem USA však bylo něco jiného. Chtěli odstavit Rusko od možnosti prodávat plyn Evropě jižní větví. Z tohoto důvodu se do té doby mírumilovný Asad stal náhle diktátorem, proti kterému začala na způsob importovaných oranžových revolucí vystupovat takzvaná umírněná opozice. Jejím záměrem bylo svržení Asada a nastolení loutkové vlády poplatné zájmům USA, která by následně umožnila vybudování plynovodu z Kataru, čímž by Rusku znemožnila prodej jeho plynu.

Jedno je však třeba zvlášť zdůraznit. Rusko vojensky podporuje Sýrii na žádost legitimně zvoleného prezidenta Asada, zatímco USA vojensky podporují islamisty, kteří místo toho, aby usilovali o politickou změnu přirozenou cestou prostřednictvím parlamentních voleb, usilují o ni se zbraní v ruce, bez ohledu na materiální škody a lidské životy. Ve skutečnosti jde totiž pouze o žoldáky a vrahy, kteří bojují za mocenské a geopolitické zájmy USA tak, jak se to již nesčíslněkrát událo v mnoha jiných částech světa. Kvůli těmto zájmům byla zničena prosperující Libye, což mělo za následek záplavu imigrantů proudících z Afriky do Evropy a kvůli těmto zájmům byl destabilizován Irák.

Avšak tím nejžádanějším soustem americké globalistické elity je Rusko samotné se svými obrovskými přírodními zdroji a to zejména na Sibiři. Za časů Jelcina ho už měli téměř na kolenou a jeho vojenský potenciál byl masivně demontován. Pak ale přišel Putin a Rusko se začalo opět ekonomicky a vojensky stabilizovat. Jak však můžeme v současnosti z úst amerických generálů slyšet, své provokace dotáhli úspěšně až tak daleko, že hlavní otázkou pro ně zůstává, kdy si svou vojenskou silou přivlastní všechny bohatství Ruska? Kdy nastane ten nejvhodnější čas?

Neboť i když v současnosti má Rusko mnohé vojenské systémy lepší a modernější, jako jsou americké, demontáž za časů Jelcina se přece jen podepsala na nedostatečném počtu výzbroje. Pokud tedy již má být válka, podle amerických generálů čím dříve, dokud není Rusko zcela dozbrojené. Stejného názoru je i americká zbrojařská lobby, s níž je ve spojení Hillary Clintonová. Strategickým záměrem USA je vyprovokovat vojenský konflikt Ruska se západní Evropu, aby se síla všech úderů vybila především v evropském prostoru a území USA zůstalo více méně bez újmy, nebo vyvázlo s co nejmenšími škodami.

Přibližně taková je tedy současná situace bez jakéhokoli obalu a mlžení, přičemž však všechny evropské média, poplatné zájmům USA vymývají mozky veřejnosti démonizací Ruska jako agresora a tímto způsobem připravují obyvatelstvo na eventuální válečný konflikt, ve kterém budou samozřejmě NATO a USA bojovat za ty nejušlechtilejší ideály. O tom, kdo je skutečným, zákeřným agresorem však svědčí fakt, že ne Rusko se pomalu přibližuje až k hranicím USA, ale právě naopak. Že právě západ porušil všechny své sliby o nešíření paktu NATO směrem na východ, takže dnes tato agresivní aliance, s rukama od krve tisíců nevinných stojí téměř na ruských hranicích. Velmi jednoduše a stručně řečeno, válku chtějí USA a ne Rusko!

Jak je však něco takové ještě možné v 21. století? Jak je možné, že globalistická elita tak, jak tomu bylo v minulosti, žene svět opět do strašlivé války? Proč jsou národy tohoto světa vydány do rukou bezohledné elity, která si s nimi dělá co chce? Proč toto globalistické Zlo ve své zrůdnosti plánuje zničit civilizovaný svět, ne-li celou planetu? A proč vůbec mohou vládnout na naší planetě takovéto síly Zla? Jak je vůbec možné, že se na vrchol pozemské moci dostávají lidé právě takovéhoto druhu?

To vše je možné pouze proto, že Zlo má obrovskou podporu. Neboť toto Zlo živí, udržují a ustavičně podporují ti nejobyčejnější lidé prostřednictvím všech svých špatných a negativních vlastností, které v sobě mají. A z těchto malých pramínků zla, proudících od všech lidí vzniká řeka, která se vlévá do moře. Do moře Zla, které v současnosti opět v celé své zrůdnosti zvedá hlavu.

A právě globalistická elita, stojící na nejvyšších příčkách hierarchie Zla chce znovu rozpoutat vražednou válku, ve které se Zlo chystá zničit miliony svých vlastních živitelů. Neboť Ďábel, jehož obyčejní lidé naší planety zplodili a vyvolaly k životu svými zdánlivě malými, špatnými a negativními vlastnostmi, tento Ďábel se jim nemůže odměnit ničím jiným, než peklem, které na zemi rozpoutá.

Za všechno toto, co se k nyní nám blíží však mohou ti nejobyčejnější lidé, z nichž každý svým vlastním, jednotlivým zlem, nečistotu a neušlechtilostí umožnil povstat hlavě Draka, která se nás chystá roztrhat na kusy.

Naším největším a nejzarytějším nepřítelem není tedy ten, kdo nám je jako nepřítel v současnosti mediálně předkládán. Naším největším nepřítelem je a zůstává především zlo a negativita, které neseme v sobě a které jsou skutečnou příčinou všeho.

Ano, obyčejní lidé dali svou nízkostí povstat Zlu, které chce zničit svět. Může za to naše vlastní plytkost v myšlení, naše vlastní povrchnost, naše poživačnost, naše chamtivost, bezohlednost, egoismus, materialismus, konzumnost, neušlechtilost, nečistota, nenávist, lež, nedostatek duchovnosti a zájmu o poznání smyslu života a tak dále a tak dále.

Nicméně postavit se proti proti Zlu a bojovat proti němu skutečně efektivně a pravým způsobem je možné jedině dobrem. Jedině rozvíjením a posilováním dobra v sobě, abychom již více nepodporovali Zlo a abychom jej tímto způsobem oslabily.

Bojovat proti Zlu je tedy možné pouze rozvíjením lidských ctností, jako je smysl pro spravedlnost a čest. Rozvíjením dobrosrdečnosti, ohleduplnosti, laskavosti a ušlechtilosti. Rozvíjením touhy po věcech vyšších a vznešenějších, jako jsou pouze ty hmotné. Rozvíjením duchovnosti a hledáním odpovědí na otázky o smyslu vlastního života. Tím vším můžeme v sobě rozvinout dobro a postavit se na odpor proti silám Zla, které v současnosti vládnou světu a chtějí ho zničit, protože se jim k tomu dostalo sil také od nás samotných.

Ubozí nevědomí lidé! Myslíte si, že ke všemu tomu, k čemu na zemi dochází, včetně současné hrozby atomové katastrofy, že k tomu dochází jenom tak náhodou? Musí to mít přece nějakou příčinu! A ta příčina tkví ve vás! V každém jednotlivém druhu zla, které v sobě máte a pěstujete! A to vaše malé a zdánlivě nepatrné zlo, spolu se zlem milionů ostatních lidí dalo sílu velkému Zlu, které nás plánuje bezohledně zničit.

Ubozí lidé, kteří jste vždy ignorovali a stále ignorujete všechny nabádání k dobru, cti, spravedlnosti a ušlechtilosti jako cosi v současnosti již nemoderní, zastaralé a překonané. Pro vaši ignoranci se vám však nyní zlo, kterému jste se tak naivně oddávali jde zhroutit na hlavu, aby vás pohřbilo pod sebou.

Vašim úhlavním nepřítelem nejsou USA, ani globalisté, ani americké zbrojařské firmy, které si přejí válku! Neboť kdybychom snad čistě teoreticky připustili, že by se Rusku podařilo zničit centrum Zla bezohledných, globalistických a světovládný záměrů, povstane toto Zlo po nějakém čase opět, protože jej v podobě zdánlivě malého zla a nectností budou lidé nadále nést v sobě a tím pádem mu dříve nebo později umožní opět pozvednout hlavu.

Výše uvedeným, čistě teoretickým příkladem o vítězství Ruska nemá být samozřejmě řečeno, že jde o nějakou ideální krajinu bez chyb. To rozhodně ne! Nicméně každopádně přece jen současné Rusko představuje určitý zdravější protipól vůči agresivnímu americkému globalismu. Již třeba jenom tím, že si nepřeje válku, ale je k ní záměrně směrované právě americkými globalisty.

Pochopme tedy konečně, že jedině dobro, ono prosté a jednoduché dobro může zachránit svět! Jedině rozvíjením dobra můžeme vzít živnou půdu Zlu a oslabit jej tak, že nakonec padne úplně. Neboť pamatujme, že aneb my zničíme Zlo, aneb Zlo zničí nás! Každý osobně, svým vlastním příklonem k dobru se proto vynasnažme, aby tomuto světu již nikdy nevládli síly Zla, jako je tomu ještě dnes, ale pouze síly Dobra.

Vězme proto všichni, že jedině dobro, totožné se ctí, spravedlností, lidskostí, ohleduplností, ušlechtilostí, laskavostí, skromností a duchovností je záchranou tohoto světa, jako i jeho lepší a krásnější budoucností. Nic jiného nás nezachrání a v ničem jiném není pro nás žádné lepší budoucnosti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 17. 10. 2016, 17:55:37 | více příspěvků | napsat uživateli

O destrukci lidstva jako cíli světové elity

Tento článek je pokusem o demaskování nejrozličnějších způsobů destrukce osobnosti lidí, uplatňovaných v současnosti a zároveň také pokusem o poodhalení příčin, proč se tak děje a koho je to záměrem.

Každý, kdo se vnímavější způsobem rozhlíží kolem sebe nemůže nevidět, ba musí mu to být až nápadné, jak se intenzivně a v masovém měřítku cíleně pracuje na destrukci osobnosti člověka, jakož i vzájemných mezilidských vztahů.

V první řadě jsou to média, která programově šíří povrchnost, plytkost, prázdné senzace a nenáročnou, až primitivní zábavu. Skrytým účelem je vyplňování volného času lidí bezobsažností a povrchností, která z nich formuje povrchní a mělké bytosti, téměř neschopné samostatnějšího myšlení. Tuto úlohu plní televize, především komerční, komerční rádia, bulvární tištěná média a samozřejmě internet.

Dalším destruktivním činitelem je propagování materialisticky konzumního způsobu života. Přijetí tohoto modelu za svůj degraduje myšlení a uvažování lidí pouze na hmotu a věci s ní související. Takže nakonec, pokud i trochu myslí, všechno jejich myšlení je úzce omezené hranicemi hmotného a materiálního světa. Nic vyššího, hodnotnějšího a vznešenějšího pro ně neexistuje. Duchovní rozměr bytí se stává iluzí, něčím absolutně nerealistickým a tedy v konečném důsledku zbytečným.

S filozofií konzumu úzce souvisí honba za penězi a ziskem. To sebou nutně přináší určitý druh bezohlednosti, která deformuje a ničí vztahy. Na mnoha pracovištích proto vládne šikana, podlézavost, nebo udavačství, jejichž prostřednictvím se jedni dostávají k lepším pozicím a lepším penězům jako druzí. Jsme maximálně pracovně vytíženi, žijeme ve stresu a pokud i máme více peněz a větší blahobyt než v minulosti, pocit životní pohody se vytrácí. Nemáme na sebe čas a zanedbáváme své děti, které se stávají oběťmi virtuální reality internetu, oběťmi počítačových her, alkoholu, drog, či mnoha jiných nástrah.

Dalším významným cílem destrukce je útok na morální integritu osobnosti. Lidskost v člověku jako taková je totiž neoddělitelně spojena s principy mravnosti a morálky. Pokud se tyto kvality devalvují, nevyhnutelně dochází k demontáži lidskosti, protože evoluční vývoj naší civilizace je neoddělitelně propojen s rostoucí kultivací mravnosti a morálky. Jejich narušováním sestupujeme na nižší příčky svého evolučního vývoje a stále více podléháme tomu živočišnému v sobě.

Jedním z mnoha nástrojů destrukce mravních principů je třeba trend obnažování lidského těla a z něj vyplývající atak na nejnižší pudy. Není snad reklamy, filmu, nebo bulvárního časopisu, kde by tím lidé nebyli konfrontováni. A již ani nemluvě o internetu. Velmi úzce s tím souvisí i preferování homosexuality jako normy, gender ideologie libovolné zaměnitelnosti pohlaví, nebo snahy o předčasnou sexualizaci nezletilých a podobně.

Dalším z rozkladných činitelů je preferování multikulturalismu a úsilí o narušení, ba až kompletní odstranění národní identity. V Německu je již například hanbou být Němcem. Razí se cesta evropanství, to jest lidí bez národní kultury, národních tradic a národní historie. Čili lidí bez minulosti a tímto pádem i bez budoucnosti.

Cílem jsou občané, nebo lépe řečeno ovce, absolutně vykořeněné ze všeho národního a bez této nejpřirozenější opory snadno a čímkoliv manipulovatelné, přičemž každý zdravý projev národní hrdosti je považován za nacionalismus.

Problém imigrace, který prožíváme je součástí celého procesu. Cílená imigrace není totiž vůbec projevem humanismu, jak se okázale proklamuje. Jde o sociálně inženýrský pokus o destrukci evropského obyvatelstva, jehož intelektuální a duchovní potenciál má být rozvrácený mícháním s lidmi duchovně nižšího vývojového stupně.

Záměrem je tedy jen a jen destrukce. A ti, kteří jsou placeni za to, aby hladce probíhala, ale i ti naivní a hloupí, kteří jsou přesvědčeni, že se tak děje z humanismu, všichni tito okamžitě obviní z rasismu, xenofobie a nesnášenlivosti každého, kdo se ve svém zdravém cítění odvažuje stavět na odpor.

Kdo ale za vším stojí? Do koho rukou se sbíhají všechny nitky? Jak je třeba možné, že německá kancléřka zve do své země statisíce přistěhovalců i přesto, že racionálním Němcům musí být jasné, že je to stojí miliony Eur, že se tito lidé nikdy kulturně nepřizpůsobí a že ani z hlediska pracovního trhu nebudou vůbec přínosem, jak se očekávalo? Jak je možné, že špičkoví němečtí politici jdou proti zájmům vlastního národa, jakož také proti zájmům celé Evropské unie?

Možné je to proto, že zohledňují zájmy úplně jiné a zcela někoho jiného. Zájmy elity, kterým přední světoví lídři slouží. Slouží jim také téměř všechny oficiální média, které jsou ekonomicky v jejich rukou. V duchu destrukce všeho národního a morálního působí i mnohé nevládní organizace, jimi financované. Jde o úzkou světovou elitu, která je vlastníkem velkých nadnárodních korporací a bank, jejichž prostřednictvím ovládá ekonomiku mnoha států světa. Všechny nitky se tedy sbíhají k pár neuvěřitelně bohatým a mocným, stojícím v pozadí.

Jaké jsou jejich záměry? Pravda je bizarní až do takové míry, že jí mnozí lidé nebudou ochotni uvěřit. Přítomnost a minulost elity, to jest nejmocnějších rodin světa je totiž spojena s temnými okultními praktikami. A prostřednictvím nich, jakož i pomocí ekonomických pák usilují o absolutní světovládu. Viz analogii temného okultního pozadí Adolfa Hitlera a jeho světovládných záměrů.

Tito lidé soustředili do svých rukou téměř veškerou pozemskou moc a cestou obecné destrukce bezohledně kráčejí za svým cílem. Kromě mnoha již zmíněných destrukčních činitelů vzniklo například z jejich vydatným přičiněním také množství ozbrojených konfliktů, na kterých se pak neváhali obohacovat finanční a materiální podporou obou proti sobě bojujících stran.

Války jim totiž vždy přinášeli a stále přinášejí hned několik profitů. Materiální destrukci, množství osobních a rodinných tragédií, fyzickou likvidaci podle jejich názoru nadměrného počtu obyvatel a astronomické příjmy. Něco podobným způsobem zvráceného nemůže vskutku cíleně praktikovat nikdo jiný, než ten, kdo se plně propůjčil Zlu a jeho službám.

No a pravým účelem všech zmíněných a ještě mnoha jiných destruktivních činitelů je zastavit a trvale brzdit lidstvo v jeho duchovním vývoji. Trvalo jej držet v nízkých duchovních vibracích a ustavičně je snižovat. Právě z tohoto důvodu je všude po světě záměrně šířený teror, války, strach, nejistota, konflikty a krize. Proto je lidstvo sráženo na kolena pornografií, drogami, mediálními lžemi a mnoha jinými způsoby, které nás mají duchovně držet područí.

Ano, ve světě, všude kolem nás probíhá velký boj temnoty ze světlem. Na straně temnoty je téměř veškerá světská, politická, ekonomická, hospodářská, finanční a mediální moc, která sleduje jediný cíl - duchovní degeneraci lidstva a jeho následné absolutně zotročení. Obyvatelé země s implantovanými čipy se nakonec stanou pouze čísly bez vlastní vůle a populačně budou postupně redukováni na počet vyhovující elitě.

Na straně světla je jednak pochopení pravdy o tom, co se vlastně v děje a čeho jsme v současnosti účastní. Především však jsou to vysoké a vznešené hodnoty, o které se můžeme opřít a prostřednictvím kterých se můžeme vzepřít silám temna, usilujícím o naši duchovní destrukci a následné fyzické zotročení.

Proti ubohé plytkosti a povrchnosti, kterou jsme dennodenně záměrně zahlcovaní můžeme postavit čistotu a ušlechtilost. Čistou a ušlechtilou hudbu, literaturu, výtvarné umění, dramatické umění a v neposlední řadě čistotu a ušlechtilost svého vlastního nitra.

Proti záměrnému šíření a podpoře nemravnosti můžeme postavit pevnou mravnost a morálku, na které budeme dbát již ve svém svém myšlení a cítění.

Proti rozkladným úchylkám v podobě normalizace homosexuality a gender ideologie můžeme postavit zdravý selský rozum, nebo lépe řečeno cítění, jehož prostřednictvím je možné bezpečně vnímat to, co je přirozené a tedy správně.

Proti bezduchému konzumu a materialismu můžeme postavit vysoké hodnoty ducha. Hodnoty cti, dobra a spravedlnosti. Hodnoty nejpřirozenější lidské duchovnosti, která vyciťuje také existenci něčeho mnohem vyššího a vznešenějšího, jak jenom to hmotné.

Proti záměrně vyvolávané a podporované bezohlednosti, opírající se o honbu za ziskem můžeme postavit hřejivou lidskost, sounáležitost, ohleduplnost a úctu člověka k člověku.

Proti multikulturní lži, jejímž účelem je duchovní i duševní degenerace evropských národů, jakož i vytváření permanentních ohnisek konfliktů, pramenících ze vzájemné nesourodosti kultur můžeme postavit své vlastní národní, kulturní a duchovní tradice, které vykazují mnohem vyšší hodnoty, než jsme vůbec ochotni připustit.

Máme tedy dvě možnosti. Buď se přidáme na stranu temna se vší jeho současnou materiální, finanční, politickou a mediální mocí. Odměnou za naše jidášske služby nám bude příjemný a blahobytný život. Všichni podobní pragmatici a jidáši by ale měli vědět, že temnota ve své absolutní bezcharakterností nakonec odkopne i většinu těch, kteří jí věrně sloužili poté, když již splnili svůj úkol.

Nebo se naopak přidáme na stranu světla svým osobním preferováním vysokých, vznešených a ušlechtilých lidských i duchovních hodnot, jejichž prostřednictvím se postavíme proti destruktivním silám temna.

Neboť tak, jak se je schopné zlo a temnota na naší zemi spojovat se zrůdnými silami Zla, směřujícími vše do totálního područí Temna, přesně stejně se je schopné to dobré a světlé na zemi spojovat se silami Světla a Dobra, jejichž záměrem je naopak všestranné povznesení lidstva.

A právě spojení lidí s vítěznými silami Světla a Dobra se panicky hrozí Temnota i světová elita ji sloužící. Ve snaze zabránit tomuto spojení, rovnajícímu se jejich zániku se ze všech sil a všemi možnými prostředky snaží lidi duchovně degradovat. Snaží se je neustále duchovně, emocionálně, mentálně, psychicky i fyzicky srážet, aby nemohly nikdy plně rozvinout své ctnosti a tím pádem nikdy uniknout ze svého otroctví a stát se svobodnými.

Zvedněte proto hlavy lidé a svým zaměřením se ke Světlu, Dobru a jeho hodnotám setřeste ze sebe otrocké okovy, které vám lživě řka o demokracii, lidských právech, nebo multikulturalismu zákeřně zakládá Temno, prostřednictvím utajovaných světovládných snah bezcharakterní světové elity.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

imetcon

imetcon | 13. 10. 2016, 18:22:12 | více příspěvků | napsat uživateli

Pěkně lidem vymýváte mozky !31!

ještě že vám na to dneska většina lidí kašle.

(navíc žádný Hospodin není, je jen Létající Špagetové Monstrum, které podporuje armáda Neviditelných Růžových Jednorožců !2!)

othon

othon | 13. 10. 2016, 18:07:42 | více příspěvků | napsat uživateli

Dnešní člověk nedoceňuje drtivou moc Stvořitele


Když čteme o velkých činech Hospodina, spojujeme si je zpravidla pouze s minulostí. A to je chyba, protože naše přítomnost na tom zhola nic nezměnila. Jediné, co se změnilo je lidská slepota vůči těmto skutečnostem, které kdyby jsme pochopili, mohli by jsme je reálně aplikovat také v současnosti.

V Bibli se nachází velké množství příkladů toho, jak je možné zvítězit i proti obrovské přesile. Jak lze v přeneseném slova smyslu úspěšně zdolávat věci, na první pohled nemyslitelné a z hlediska běžné materialistické logiky naprosto nemožné.

Možné je ale téměř vše, pokud je na naší straně Moc nejvyšší, protože zdar a vítězství se stávají osudem každého, komu razí cestu ruka Páně. A možná právě toto poznání patří mezi to nejpodstatnější, co nám má zprostředkovat Starý Zákon a co můžeme použít a aplikovat také v dnešní době.

Žel, jisté vítězství za podpory vyšší Moci je eventualitou, se kterou racionalističtí lidé dneška již vůbec nepočítají. Jde o poznání, které naše materialistická civilizace již dávno ztratila.

Zkusme si však toto zapomenuté poznání trochu přiblížit a pak jej využít v našem vlastním, osobním životě. Snad ani netušíme, jak moc jej můžeme již v brzké době potřebovat.

Izraelský národ se v dávných dobách starozákonních mnohokrát ocital v situaci, kdy musel bojovat s nepřáteli. V situaci, kdy byla v sázce celá jeho existence. Jeho bytí, nebo nebytí.

Za takových dramatických okolností, balancujících na hranici katastrofy však izraelští králové zpravidla učinili jednu mimořádně důležitou věc. Obrátili se s prosbou na Hospodina a úpěnlivě se k němu modlili za svou záchranu.

Jako odpověď od Nejvyššího následně obdrželi ústy nějakého z proroků slova přibližně takovéhoto významu: Nebojte se! Já Hospodin a Vládce zástupů budu bojovat za vás! Buďte odvážní! Nelekejte se svých nepřátel, protože je vydám do vašich do rukou.

Slova přízně Hospodina byly následně oznámeny vojsku, které se s vědomím jeho podpory odvážné vrhlo na nepřítele a porazilo jej i přes mnohonásobnou přesilu.

Tím se vždy jenom opět potvrzovaly slova Nejvyššího, který povolanému národu kdysi zaslíbil: Když mi zůstanete věrni, když si mě budete ctít a budete zachovávat má přikázání způsobím, že pokud budete muset bojovat proti nepříteli, jeden z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc.

Nicméně tato slova Nejvyššího platí nejenom v boji, ale také v míru. Platí také v každodenním, běžném životě, ve kterém se bude člověku dobře dařit jedině tehdy, když bude ctít Pána tím, že bude zachovávat jeho přikázání.

Ctít si Pána a plnit jeho přikázání! Uvažovat o jeho Vůli a snažit se ji naplňovat v našem každodenním životě. Zpívat mu chvalozpěv prostřednictvím svých čistých myšlenek a dobrých, ušlechtilých činů. Kdo takto jedná, na toho se snese přízeň Páně. Zdar a vítězství, jako i štěstí a radost pak natrvalo zavítají do jeho domu.

Žel Izraelci navzdory mnohým zázračným pomocem na Pána často zapomínali, přestávali si jej ctít a neplnili jeho přikázání. Poté však, místo slíbeného požehnání a pomoci okusili jeho hněv a trestající ruku.

Jistého času se tak jednou opět ocitl Izrael v nebezpečí ohrožení mnohem početnějším nepřítelem. V obavě o svůj národ uzavřel izraelský král smlouvu o spojenectví s jinými králi nežidovského původu. Společně vytvořili alianci, počtem značně převyšující vojenské síly nepřítele.

A tehdy Hospodin vyslal k izraelskému králi svého proroka, aby mu jeho ústy řekl: Protože jsi nehledal pomoc u mě, ale u lidí této země, vydám tě do rukou tvých nepřátel. Nic vám nebude platná vaše aliance! Na tebe a tvůj národ dopustím neštěstí proto, abyste ve své bolesti a bídě konečně pochopili, že s důvěrou se máte obracet pouze na mě jediného.

Na koho a na co se však spoléhají lidé dneška? Především na peníze, na vědu, na techniku, na ekonomiku, na své znalosti a na ještě mnoho jiných, pouze materiálních věcí. Jenom ne na Hospodina!

Lidé žijí v domnění, že si již ve všem vystačí zcela sami a Boha vůbec nepotřebují. Již se totiž staly podle jejich názoru schopnými spoléhat sami na sebe a na to, co vymysleli a vyrobili. Něco Vyšší ji​ž není proto vůbec nutné. Lidé si již mohou volně a svobodně žít tak, jak oni považují za dobré. Klidně proto šlapou po všech zákonech a přikázáních Nejvyššího.

Z hněvem však shlíží Hospodin na lidskou pýchu a domýšlivost. Na lidské namáhání, egoismus a nemorálnost. Směšnými a nicotnými se mu jeví cesty lidské, tak nesmírně vzdálené od respektování jeho zákonů a přikázání.

A pro tohle všechno se v moderní obměně s největší pravděpodobností zopakuje totéž, co kdysi, když se výše zmíněný izraelský král více spoléhal na obrannou alianci vytvořenou s lidmi, jako na Hospodina.

Protože se tedy lidé dneška ve svém životě spoléhají na množství nejrůznějších věcí, jenom ne na Hospodina, protože hledají jen svou vlastní vůli a ne Vůli Nejvyššího, protože šlapou po jeho zákonech a přikázáních, protože si vytvořili své vlastní zákony a své vlastní přikázání, pro tohle všechno budou vydání zkáze!

Jejich díla budou rozbité tak, jak se v hněvu rozbíjí hliněný hrnec! Nemilosrdně a na prach! Neboť ve všem, co vytvářeli nebylo úcty k Nejvyššímu, k jeho zákonům, k jeho přikázáním a k jeho Vůli. Nicméně to, čemu chybí takovýto druh úcty je ve stvoření nepotřebné a jako nepotřebné bude zničeno. Stane se tak proto, aby lidé konečně poznali, že bez přízně Hospodina nezmůžou nic. Že nic nezmůže a absolutně nicotné je všechno jejich vzdělání, všechny jejich peníze, věda, technika, nebo cokoli jiného. To vše je totiž absolutně bezcenné, pokud se v tom nezrcadlí úcta k Nejvyššímu, k jeho Vůli, k jeho zákonům a k jeho přikázáním.

Pak lidstvo pozná, kdo je Pán, vládce nebe i země, před jehož hněvem nemůžete nic obstát. Pak pozná Pána, který silou svého ramene podvrátí pyšné a prázdné lidské dílo. Nebo Hospodin bije a sráží ve svém hněvu vše, co se mu protiví, ale naopak žehná, ochraňuje a pomáhá všemu, co dbá jeho Vůle a jeho přikázání.

Tisíceré požehnání, nebo tisíceré muka! Ty sám jsi člověče způsobem vlastního života, postojem k Hospodinu a k jeho zákonům vybíráš, co chceš. A toho se ti pak z rukou Nejvyššího v spravedlivé odplatě dříve, nebo později zaručeně dostane.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 2. 10. 2016, 17:18:41 | více příspěvků | napsat uživateli

To nejdůležitější v našem životě

Co je tím nejdůležitějším v našem životě, na co bychom měli dbát především? Dbát jako na prvořadé a bdít nad tím se vší svou silou? Co způsobuje to, jací jako lidé jsme a co nás může udělat lepšími? Co nás jako lidské osobnosti může posunout a posouvat stále dál?

Víte co je to? Žel nikde se o tom nemluví a ve školách se o tom neučí. A nemluví se o tom ani v církvích, kde se shromažďují lidé, kteří se chtějí stát lepšími. Ani tam se totiž hledajícím konkrétně neříká, jako a jakým jednoduchým způsobem je to možné zrealizovat.

Říká se jim sice o ideálu dobra, který má být naším cílem, ale už ne o metodě a způsobu, jak se k němu dopracovat. Říká se jim o důležitosti dodržování přikázání, ale neříká se jim o tom, jakým způsobem je možné dosáhnout, aby člověk přikázání neustále neporušoval.

A při tom je to tak jednoduché! Až tak jednoduché, že právě pro tuto zarážející jednoduchost to lidé dosud přehlížejí.

Tím nejdůležitějším, na co bychom měli především a v první řadě dbát je náš skrytý, osobní vnitřní život! Jsou naše city, pocity a myšlenky! To je totiž "kuchyně", ve které se vše vaří. Není přece ničeho, ani toho nejnepatrnějšího pohybu, kterému by nepředcházel citový, pocitový, nebo myšlenkový impuls. Není žádného slova, ani činu, kterému by nepředcházelo naše myšlenkové, pocitové, nebo citové hnutí.

No a to, jakého druhu bude vše, co z nás v podobě slov a činů vychází určuje právě kvalita našeho vnitřního života.

V poznání těchto prostých skutečností spočívá zároveň metodika toho, jako a jakým způsobem pracovat na sobě tak, abychom se stávali neustále lepšími a lepšími. Klíč k ideálu pravého lidství spočívá v našem skrytém, vnitřním životě. V bdělosti nad kvalitou našeho vnitřního života! V bdělosti nad našimi myšlenkami a pocity, které by měly být vždy pouze čisté a ušlechtilé. Pokud totiž bude náš vnitřní život pouze čistým a ušlechtilým, přesně takovým musí být pak zcela automaticky i všechno to, co z nás v podobě našich slov a činů vychází.

Bdělost nad čistotou a ušlechtilostí našeho vnitřního života je tedy tím jediným a zázračným způsobem, jako se každodenně stávat stále lepším člověkem a nakonec se dopracovat až k ideálu pravého lidství.

Ve snaze o bdělost nad svými pocity a myšlenkami je tedy skryté absolutně všechno! V tom spočívá podstata! Kvalita našeho vnitřního života totiž určuje, jací jsme lidé, co jsme za lidé a jestli jsme vůbec lidé. Z řečí, skutků a celkového chování lze totiž snadno vydedukovat charakter a kvalitu vnitřního života každého z nás.

To, jakým člověk tedy opravdu je určuje právě jeho vnitřní život. Pokud se chce měnit a chce změnit k lepšímu, musí se zaměřit na svůj vnitřní život. Musí prostě neustále bdít nad tím, aby jeho myšlenky, pocity a pohnutky byly vždy jenom čisté a ušlechtilé. Aby se sám v sobě vnitřně zabýval pouze takovýmto druhem pocitů a myšlenek.

Člověk musí být stále na stráži a odmítat všechny pocity a myšlenky, které nejsou dobré a ušlechtilé. Neměl by se jimi vůbec zabývat a živit je. Takové něco by nemělo mít místo v jeho nitru.

Nevědomost o těchto věcech a nedbalá lehkomyslnost z ní vyplývající deformuje a křiví vnitřek lidí. Poškozuje jej, protože lidé se v skrytu celkem klidně zabývají nečistými a neušlechtilými pocity a myšlenkami. Tím se však jejich osobnost stává více nebo méně zkaženou, protože jejich vnitřní život není čistý. A z nečistého vnitra pak vyvstávají nečisté slova a činy. Člověk se stává nedobrým a kloní se na stranu zla.

Kvalitou svého vnitřního života si každý z nás buduje ve svém nitru vlastní svět a vlastní říši. Buď říši dobra a ušlechtilosti, nebo říši nepříliš velké čistoty, ani ne příliš velkého dobra.

A teď si zkusme představit, že zemřeme. Že odložíme své fyzické tělo. A najednou to, co jsme dosud nazývali vnitřním, duševním životem se stane skutečností. Říše, kterou jsme vybudovali kvalitou svého vnitřního života se po odložení našeho fyzického těla stane světem, úrovní a realitou našeho dalšího bytí.

Ten, kdo bděl nad čistotou a ušlechtilostí svého nitra se pak ocitne v zemi čisté a ušlechtilé. Nicméně ten, kdo nad čistotou a ušlechtilostí svého nitra nebděl se ocitne v zemi nečistoty a neušlechtilosti. Každému z nás se tedy dostane přesně toho, co si on sám svým vnitřním životem pro sebe zformoval.

Když se totiž říká, že po smrti bude stát každá lidská duše před Pánem zcela obnažena, znamená to přesně to, o čem jsme mluvili. Znamená to, že že náš vnitřní život, ukrytý během naší existence zde na zemi za hradbou fyzického těla se pak, po jeho odložení stane zcela odkrytým a odhaleným. To, co tedy bylo do té doby skryté se odhalí. To, jakým člověk opravdu vnitřně byl se naplno ukáže. Vše bude odkryté v úplné nahotě. A to buď k naší hanbě a pádu, nebo k našemu požehnání a povznesení. To vše máme pouze ve svých vlastních rukou.

Kvalita našeho vnitřního života je tedy tím nejdůležitějším, o co by měl každý z nás usilovat. V bdělosti nad ním, čili ve snaze o udržování svých pocitů a myšlenek v čistotě a ušlechtilosti je totiž skryté všechno. Absolutně všechno! Nejen naše budoucnost po fyzické smrti, ale i kvalita našeho života už tady na zemi.

Neboť ten, koho vnitřní život je ušlechtilý, spravedlivý a dobrý, ten nemůže kolem sebe šířit nic jiného, ​​než ušlechtilost, spravedlnost a dobro. A kdo dobro seje, musí nutně i dobro sklidit. Jako zde na zemi, tak i po odchodu z ní.

Koho vnitřní život však není ušlechtilý, spravedlivý a dobrý, ten kolem sebe šíří nízkost, nespravedlnost a zlo. A kdo zlo rozsévá, musí nutně zlo i sklidit. Dříve nebo později! Ať už tady na zemi, a pokud ne, tak zcela určitě po odchodu z ní.

Toto je nejdůležitějším poznáním v životě člověka. O tomto by se mělo všude mluvit, o tomto by se mělo psát, učit na školách a toto by se mělo otevřeně hlásat z kazatelen. Aby každý věděl a byl si jasně vědom toho, že kvalita jeho skrytého vnitřního života je tím nejvíce rozhodujícím činitelem, který ať už pozitivním, nebo negativním způsobem poznamená jeho nynější, jakož i budoucí osud.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 26. 09. 2016, 16:40:35 | více příspěvků | napsat uživateli

Jak funguje to, co nazýváme osudem, nebo karmou?

Náš osud funguje na tomto principu: Pokud někdo seje svými pocity, myšlenkami, slovy a činy dobro, sklidí dobro. Pokud ale někdo seje zlo, sklidí bezpodmínečně zlo! A to buď v tomto životě, buď po své fyzické smrti na takzvaném druhém světě, nebo při opětovném pozemském zrození, protože ve stvoření platí zákonitost reinkarnace.

Bylo by však možné blíže objasnit tuto konkrétní situaci:

Pan Němeček byl ve svém minulém životě špatný člověk. Vtělil se na zem znovu a nyní je naopak velmi slušný. Sklízí však zlo ze svého minulého života, takže i když se chová znamenitě, hulvát pan Vyskočil mu to dává všechno pěkně na talíři a pan Němeček dodatečně slízne to, co v minulém životě dával slíznout jiným.

Ale co pan Vyskočil v příštím životě?

Pokud se totiž nyní zachoval jako hulvát a slušnému člověku panu Němečkovi ublížil, mělo by se to v příštím životě pro změnu vrátit zase jemu?

Pokud však pan Němeček musel v tomto životě sklidit ovoce svých předchozích nepravostí, tak pan Vyskočil pouze konal svou povinnost a vrátil mu všechno zlo z jeho předchozího života.

Je tedy pan Vyskočil vinen hulvátstvím vůči panu Němečkovi a má být za to ve svém budoucím životě potrestán, nebo pouze konal svou povinnost? A přestože se i choval jako hulvát, nemůže mu to nikdo vyčítat, protože panu Němečkovi to přece musel někdo vrátit, a tedy pan Vyskočil byl pouze vykonavatelem.

Neměl by tedy dostat spíše odměnu za dobře vykonanou práci? Vždyť pokud panu Němečkovi muselo být během tohoto života ublíženo, tak proč za to trestat toho, kdo mu ublížil? Bylo to přece tak stanoveno.

Odpověď: První zásadní věcí, kterou si musíme uvědomit je, že jakékoliv konání zla, ať už z takového, nebo onakého důvodu zůstává vždy zlem, prostřednictvím kterého si člověk ve vztahu k sobě samému nutně navazuje negativní karmické vlákna. Ideálním stavem na zemi, jako i v celém stvoření je totiž jen a jen dobro. Konáním dobra sice člověku také vzniká karma, ale samozřejmě pozitivní, přinášející pouze štěstí a harmonii.

No a my si teď, právě kvůli objasnění výše zmíněné, spletité situace zkusme teoreticky představit ideální stav na zemi, kdy všichni lidé jednají pouze dobro. Špatný je jen jeden jediný člověk, kterému tím vzniká negativní karma, avšak na zemi už neexistuje nikdo takový, prostřednictvím koho by se mu jeho karma vrátila.

V takovém případě se mu musí vrátit jinak, než od lidí. A sice, třeba prostřednictvím nějaké vážné nemoci, či nehody. Nebo prostřednictvím přírodního dění, jako je úder blesku, pád stromu, zřícení střechy při zemětřesení a podobně.

Úplně jinak to však samozřejmě probíhá v současnosti, kdy se na zemi nachází velké množství lidí, jednajících nejrozmanitější zlo. V takovém případě člověk, vnitřně podléhající nějakému špatnému sklonu, jako je třeba zmíněné hulvátství, závist, nenávist a podobně, bude na základě zákona přitažlivosti stejnorodého automaticky přitahován k lidem, holdujícím stejným neřestem. V jejich přítomnosti a prostřednictvím nich pak na vlastní kůži přežije všechny důsledky negativity, které tyto neřesti sebou přinášejí a které i on sám v sobě přechovává, nebo v minulosti přechovával.

Účelem tohoto prožívání je, aby si dotyčný na vlastní kůži uvědomil podstatu a všechny důsledky svých negativních vlastností a poznajíc je jako zlo se jich rozhodl zbavit. Toto prožívání, které se člověka někdy opravdu velmi bolestně dotýká je tedy výchovného charakteru.

Můžeme v tom ale zároveň vypozorovat i fungování velké, univerzální Spravedlnosti, na základě které musí každý z nás jednoho dne sklidit přesně to, co on sám zaséval. Kdo tedy rozséval nenávist, na vlastní kůži musí zažít plody nenávisti. Kdo rozséval závist, na vlastní kůži zažije plody závisti. Kdo rozséval nemravnost, na vlastní kůži zažije plody nemravnosti a nečistoty. Kdo byl hrubý, na vlastní kůži zažije hrubost. A tak je to se všemi ostatními negativními vlastnostmi.

Ale pozor! Lidé, jejichž prostřednictvím se nám v spravedlivé odplatě na základě naší negativní karmy dostává zla tímto způsobem sami páchají zlo, a tedy sami pro sebe navazují negativní karmu. Negativní karmu, která se bude i pro ně rozuzlovat výše zmíněným, negativním způsobem.

Neboť jak již bylo řečeno, ideálním stavem na zemi a v celém stvoření je pouze dobro, zatímco jednáním jakéhokoliv zla každému nevyhnutelně vzniká negativní karma, z účinky které bude muset být dříve nebo později osobně konfrontován.

A tento obludný kolotoč zla, ve kterém člověk páchá zlo a toto zlo se mu vrací prostřednictvím zla, páchaného jinými lidmi vůči němu samému, tento nikdy nekončící kolotoč zla bude pokračovat na zemi do té doby, dokud to každý jednotlivý člověk nepřehlédne a z tohoto kolotoče nevystoupí. Nicméně vystoupit z něj může jedině tím, že se vnitřně diametrálně změní. To jest, že se polepší!

Pokud tedy dokáže tyto skutečnosti pochopit a na základě toho začne vědomě, ve svých pocitech a myšlení, jako i ve svých slovech a činech pěstovat pouze dobro a ušlechtilost, v takovém případě by si měl ještě zvlášť uvědomit, že jeho čerstvě nastoupená cesta dobra mu dobro nepřinese okamžitě a na druhý den. Pokud totiž začal vědomě sít dobro, jeho žeň nastane určitě, ale ne ihned. Ne hned, protože pokud vložíme semínko nějaké rostlinky do země, musíme také nějakou dobu počkat, dokud vyroste a přinese své plody.

Toto zahájení konání dobra je proto obdobím velmi kritickým, protože ovoce dobra, které jsme se rozhodli konat můžeme očekávat až v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti, zatímco z naší minulosti, ve které jsme ještě konali zlo k nám, jako poslední doznívání naší negativní karmy proudí zlo, v spravedlivé odplatě za naše předchozí špatné jednání.

V tomto kritickém období tedy dochází k tomu, že člověk, který se rozhodl konat dobro bývá atakován zlem, na základě čehož si mnozí často kladou otázku, proč tak mnoho dobrých lidí trpí?

My však již víme, že toto utrpení je ovocem předchozí negativní karmy, která se musí rozuzlit, protože každý z nás musí za vše provedené zlo osobně zaplatit až do posledního haléře. Takhle to totiž vyžaduje velká a univerzální Spravedlnost.

Pokud ale člověk pochopí, že zlo, které musí momentálně prožívat je nezbytným karmickým důsledkem předchozího zla, které v minulosti napáchal, a pokud i přesto vytrvá ve svém konání dobra, může si být stoprocentně jistý, že je pouze otázkou času, kdy se jeho karma zcela vyčerpá a kdy naopak nadejde čas žně dobra, které se rozhodl sít.

A ten moment jednoho dne nastane! Za jeho přežití stojí opravdu každá námaha! Špatná karma konečně ustala a ta dobrá konečně nadešla! Tato chvíle se rovná pocitu znovuzrození, i když skutečným znovuzrozením bylo již samotné vědomé zahájení konání dobra. Duše zazáří světlem a život se změní v čistou radost. Člověk, konající dobro sklízí dobro, štěstí a harmonii. A na jejich křídlech letí k výšinám! K výšinám Světla, radosti, štěstí a dobra! Letí nahoru proto, že se konečně zbavil zátěže negativní karmy, která ho do té doby neustále tahala dolů.

Zlo nemá žádné opodstatnění v tomto stvoření! Je neštěstím pro svět i pro každého jednotlivého člověka, který mu holduje. Každým zlým jednáním, ať už prostřednictvím našich myšlenek, našich pocitů, našich slov, nebo činů se dostáváme do soukolí negativní karmy, jejíž účinky nás budou bít, zraňovat a způsobovat nám nepříjemnosti tak dlouho, dokud z tohoto obludného kolotoče zla sami nevystoupíme. Dokud nezačneme konat dobro, totožné se spravedlností, lidskostí, ušlechtilostí a čestností.

Tak dlouho, dokud toto nepochopíme a ve svých životech nerealizujeme, do té doby nás bude tísnit naše negativní karma. A pokud budeme stále setrvávat na pozicích zla a nikdy se neodhodláme plně a absolutně přiklonit k dobru, může se nakonec stát, že se do soukolí naší špatné karmy zamotáme tak, že se z něj už vůbec nebudeme schopni vyprostit. A zákonitý, železný pohyb tohoto soukolí nás nakonec rozdrtí na prach! Na prach, jako něco, co je ve stvoření nežádoucí, protože se to nikdy nedokázalo plně přiklonit k dobru, spravedlnosti a ušlechtilosti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 19. 09. 2016, 17:14:14 | více příspěvků | napsat uživateli

Zoufalý boj proti všemu

V minulosti jsme byli konfrontováni s třídním bojem, dnes tu máme boj konkurenční. Kromě toho ještě boj o nejlukrativnější zakázky, boj o co nejvyšší zisky, boj o trhy, boj o politickou moc a vedle toho všeho boj tisíců lidí o své holé, každodenní přežití.

A tento každodenní a všudypřítomný boj je svědectvím toho, že lidstvo ve svém vnitřním vývoji příliš nepokročilo. Že ačkoli se vnější podmínky radikálně změnily, neustále preferujeme právo silnějšího, na základě kterého po předchozím vzájemném boji nakonec zvítězí ten silnější.

Pokud ale zvítězí silnější, vůbec to nemusí znamenat, že i lepší, chytřejší a morálnější. Spíše opak je pravdou! V boji je přece třeba v prvé řadě zvítězit. A to jakýmkoliv způsobem! Pokud na to přijde, není třeba se zdráhat ani neférovosti, lži, zákeřnosti, či nečestnosti. Ono to v podstatě vůbec nevadí, jen když nám to přinese vítězství a úspěch. Vždyť nakonec právo a pravda budou na straně vítěze. Vždyť dokonce i dějiny píší pouze vítězové.

Takovým způsobem bojují lidé mezi sebou již po celá staletí. Ve všem, proti všem a se všemi. Tento boj je však pouze vyčerpává aniž by naši civilizaci posouval skutečně vzhůru. Proto kráčíme vpřed jenom technicky, avšak vnitřně, čili mravně a morálně zůstáváme téměř na stejné úrovni, jako před staletími. Stále totiž setrváváme na pozicích akceptování nezbytného vzájemného boje všech proti všem, ve kterém vítězí ten nejsilnější, což není ve skutečnosti nic jiného, ​​než starý známý zákon džungle.

Nicméně morální stagnace lidstva na jedné straně, v kontrastu s čistě technickým pokrokem na straně druhé dala lidem do rukou daleko efektivnější možnosti vzájemného boje mezi sebou, což přivedlo naši civilizaci až na pokraj zničení. Na pokraj jaderné konfrontace světových mocností v 60. letech minulého století a žel, ani dnes nejsme od velkého a tragického celosvětového konfliktu příliš daleko.

Je zvláštní, že lidstvo, které se dostalo až k tomuto bodu, to znamená na pouhý krok od vlastního sebezničení si nedokáže uvědomit, že zhoubný princip neustálého vzájemného boje, přetrvávající po celá staletí představuje při současných technických možnostech nebezpečí likvidace celé planety.

Dozrál proto čas, kdy bychom měli už konečně pochopit, že zkázonosný princip neustálé potřeby boje proti všemu, který vnímá jiné hlavně jako konkurenty, by měl být nahrazen principem jiným. Principem hodným skutečné lidské civilizace! Principem hodným člověka!

A sice principem vzájemné pomoci, při kterém silnější nebojuje proti slabšímu, nevítězí nad ním a neprofituje z něj, ale naopak slabšího podporuje a pomáhá mu. Právě v tomto principu je totiž skrytý rozkvět, rozlet a další, netušený rozvoj civilizace na naší planetě.

Neboť až uznáním tohoto principu a přizpůsobením se mu se z neustále bojujícího a všemu nepřátelského polovičního zvířete, kterým je člověk současného typu stane člověk skutečný. To jest, člověk pomáhající, podporující a ochraňující. Čili člověk v pravém smyslu tohoto pojmu.

A tento myšlenkový posun, pokud ho dokážeme udělat, nám následně odkryje a ukáže nové cesty a nové nedozírné možnosti, o kterých lidstvo ve své nynější, nízké podobě nemá ani tušení.

Pomáhej bližnímu! Pomáhej bližnímu a podporuj jej! Jak a kde jen můžeš! To je zákon nové doby! To je zákon nového a lepšího lidstva! To je brána k velké budoucnosti naší civilizace!

Buď lidstvo vykročí tímto směrem a civilizace na naší planetě tím dosáhne netušených met, nebo bude stále pouze bojovat proti přírodě, proti konkurentům a proti takovým, či onakým nepřátelům, až se nakonec zničí.

Nahoru, nebo dolů! Rozkvět, nebo úpadek a zničení! Máme na výběr!

Dodnes v tom žel ještě stojíme nesprávně. Světová ekonomika funguje tak, že ekonomicky a hospodářsky silnější profitují ze slabších. Bohaté a mocné státy využívají populaci chudších států jako levnou pracovní sílu. To ale není princip pomoci a podpory! To je zákon džungle, podle kterého silnější zotročuje slabšího! To je však jistá cesta do záhuby, protože takto to donekonečna jít nemůže! A ani nepůjde!

Je nejvyšší čas na obrat novým směrem! Na investování energie lidstva ne do vzájemného boje, ale do vzájemné pomoci. Do pomoci a podpory slabšímu!

Těžko ale očekávat, že by takto začali jednat mocné světové korporace, téměř až zdivočelé bezmeznou chamtivostí. Jejich nejvýznamnější představitelé totiž v mnoha případech už ani nejsou lidé. Neboť cosi jako lidskost je pro ně neznámý pojem, protože oni uznávají jenom peníze a zisk, a to za jakoukoliv cenu.

Někdo ale začít musí! S tím novým a po novém!

Ale kdo? Přece ty, já a on! Prostí a obyčejní lidé, kteří začnou vnášet principu podpory a pomoci slabšímu do svého vlastního jednání a do svého vlastního myšlení. Vždyť přece právě o tomto mluvil již Kristus. Kristus, jehož miliony lidí formálně uctívají, ale jehož zásadní tezi o lásce k bližnímu jako k sobě samému přetavil do svého vlastního života jen málokdo.

Pomáhej bližnímu! Pomáhej a podporuj jej jako jen a kde jen můžeš! Neboť ten, kdo sám nechce pomáhat, tomu se již v budoucnu žádné pomoci nedostane! Ten bude muset být nakonec odříznut a odstřižen od všech podpor, kterých se mu dosud shora, čili ze Světla dostává.

Vždyť kdo z lidí je tak silný, aby ve svém životě už žádnou pomoc nepotřeboval? Každý, i ten nejmocnější a nejbohatší je ve skutečnosti křehký, ubohý a zranitelný. Absolutně každý je odkázán na pomoc a podporu shora, bez které není ničím. Bez níž bude muset chřadnout a nakonec bídně zahynout. Tak se stane brzy všem, kteří nechtějí pomáhat jiným!

Pomáhej bližnímu! To je zákon! To jsou slova, vytesané do skály, která se má stát milníkem naší cesty do nové a lepší budoucnosti. A tato skála brzy rozdrtí každého, kdo se ji bude snažit obejít!

Pomáhej bližnímu! Pomáhej mu však skutečně, to jest v přísném zohlednění spravedlnosti a lásky! Neboť spravedlnost bez lásky je tvrdá, avšak láska bez spravedlnosti je změkčilá. Pomáhej proto jiným tak, že při tom budeš neustále myslet na spravedlnost, aby tvá podpora nebyla vnímána jako slabost. Pomáhej tak, že opravdu pomůžeš, aniž bys při tom zničil sebe sama a byl nakonec na posměch těm, kterým si pomáhal.

Pomáhej bližnímu! Tak zní volání ke všem, kteří chtějí ve svém vývoji a ve své zralosti konečně vystoupit na stupeň hodný pojmu člověk. Tak zní volání ke všem, kterým se z hloubky duše oškliví polozvířecí a lidské důstojnosti nehodný princip vzájemného boje, nepřátelství, bezohledné konkurence a zneužívání druhých.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | 300 | další


Přihlášení
 
@libimseti.cz

registrovat se

Moje témata

Pro zobrazení tvých diskuzí se musíš přihlásit.

Oblíbená témata

Pro zobrazení tvých oblíbených témat se musíš přihlásit.

k obsahu ↑