Diskuze a otázky - Moj svet

úvodní strana | aktualizovat | dolů

Alternativny

Alternativny | 3. 02. 2009, 20:57:59 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

LEN TAK SOM rozmyslal nad svetom kde by ludia nepili, nefajcili, a neboli barovy, ale bolo by tam vela kaviarniciek, kin, cajovni, rockovych koncertov a vsade plno lasky no ako sa mi zda, toto je dost nenaplnitelne...Moj svet aky krasny vyraz v tomto lahostajnom a nehostinnom svete...

reagovat

V diskuzi je 742 příspěvků a shlédlo ji 35211 uživatelů .

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | 300 | 600 | další

Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).

othon

othon | 30. 11. 2020, 18:20:25 | více příspěvků | napsat uživateli

Nekalé pozadí plošného testování na Slovensku. Neuvěřitelné!

Je čas vážně uvažovat o občanské neposlušnosti, protože Slovensko se stává obětí člověka, jehož chování se začíná vymykat kontrole. Tento člověk uvěřil sám sobě, že chce národu dobře a považuje se za jeho zachránce. Tento člověk nabyl přesvědčení, že jedině on ví jak nejlépe zvládnout epidemii, a proto má právo používat i donucovací prostředky na to, aby dosáhl svého. V přesvědčení, že účel světí prostředky, šlape po důstojnosti vlastního národa způsobem, jaký nemá v celém civilizovaném světě obdoby. Takto se vůči vlastním lidem během epidemie nezachoval nikdo na světě. Prostředky, hodnými diktátora, se pan Matovič usiluje stát světovým lídrem boje proti pandemii, ale vedle toho nezapomíná ani na kapsy svých přátel, ani na své vlastní.

Tento článek vznikl proto, aby se konečně slovenský národ vzpamatoval a nenechal se už více ponižovat člověkem, zaslepeným vlastním velikášstvím a jeho suitou. Pojďme tedy k jednotlivým bodům a podívejme se nejdříve na celoplošné testování.

Cosi podobného v takovém rozsahu neučinil nikdo na celém světě. Nikoho jiného to nenapadlo, jen Matoviče na Slovensku! Pokud se na to já osobně dívám z pozice zdravého selského rozumu, nechce se mi prostě uvěřit, že by byl pan Matovič chytřejší, jako všichni ostatní. Prostě se mi to nezdá a moje tušení, že je za tím něco jiného, se potvrdilo!

Prvním výstražným momentem byla skutečnost, jak vehementně se pan Matovič pustil do prosazování celoplošného testování. Ignoroval všechny připomínky odborné lékařské veřejnosti. Lékařská komora ustavičně vyzývala premiéra na na odbornou diskusi dříve, než se do takového něčeho pustí, ale její apely a výzvy nebyly vyslyšeny.

Na znak nesouhlasu s postupem vlády vrátila primářka transplantační jednotky Národního ústavu dětských nemocí v Bratislavě, Julie Horáková, státní vyznamenání Pribinův kříž II. třídy zpět do rukou prezidentky. Paní Horáková svůj krok zdůvodnila tím, že se jí hluboce dotkly neodborná prohlášení, manipulace s fakty a nerespektování výhrad odborníků ze strany vlády. Boj s pandemii se podle ní stal politickým bojem, založeným na populismu, lži a polopravdách.

Každý lékař studuje svůj obor šest let a pak studuje ještě další roky, aby si udělal všechny atestace. Pan Matovič nestudoval medicínu šest let, svou vlastní diplomovou práci opsal, ale i přesto se spolu se svými kumpány považuje za chytřejšího, než je celá Lékařská komora. Takže nejen že je chytřejší, než všichni ostatní na světě, kteří k celoplošnému testování takového rozsahu jako na Slovensku nepřistoupili, ale je zároveň chytřejší, než celý lékařský stav.

Pan Matovič, ignorující všechno a všechny, nahnal národ jako stádo do celoplošného testování. A nahnal ho do toho pod bezprecedentním nátlakem a pod hrozbami sankcí. Ti, co ho poslechli byli ti zodpovědní a poslušní, a ti co ho neposlechli, byli ti ostatní. Poslušní byli odměněni modrým certifikátem, za který dostali trochu více svobody a ostatní byli zavřeni do karantény.

To, co je na celé věci absolutně odpuzující, jsou praktiky hodné fašistického diktátora, rozdělující národ na dvě skupiny, přičemž jedné skupině zůstávají práva, i když okleštěné, a druhé skupině jsou práva popřeny. Tímto způsobem došlo k hrubému pošlapání důstojnosti národa, na základě přesvědčení pana Matoviča, že účel světí prostředky. Že pokud je účel správný, je možné použít jakékoliv prostředky.

Takové jednání je však odporné! Takto arogantně se nezachoval v boji proti pandemii vůči vlastnímu národu nikdo na světě. Zachoval se tak jen pan Matovič na Slovensku. Ukázkovým příkladem je Rakousko, které se rozhodlo pro celoplošné testování po vzoru Slovenska, ale samozřejmě trochu jinak. Na striktně dobrovolné bázi a ne pod takovým nátlakem jako na Slovensku, protože přece jen v rakouské politické reprezentaci vládne určitá úcta vůči vlastnímu národu.

Ale pan Matovič jako kdyby se utrhl z řetězu. Nakupuje další miliony testů a plánuje další kola celoplošného testování.

Čeho je ale moc, toho je už příliš! A proto Profesní sdružení lékařů podalo v souvislosti s postupem vlády při celoplošném testování oznámení na prokuraturu SR o trestném činu za celou řadu závažných přešlapů, které jsou v dokumentu přesně vyjmenovány.

Proč o tomto trestním oznámení slovenská média mlčí? Protože se úmyslně snaží křivit veřejné mínění a chránit vládu. A také proto, že v závěru trestního oznámení se uvádějí neuvěřitelné skutečnosti. Unie specialistů otevřeně říká, že může jít o podporovaný mezinárodní výzkum na občanech Slovenské republiky. Že výzkum zjevně finančně podporuje WHO společně s Billlom a Melindou Gatesovými, a má být realizován s co největším počtem testů. Výzkum má probíhat po dobu 6 měsíců a samozřejmě, všichni co mu aktivně napomáhají, jsou finančně štědře motivováni. Navíc nelze vyloučit, že na testování je navázáno následné očkování, u něhož se dá předpokládat ještě štědřejší finanční motivace všech jeho garantů.

Slovenská lékařská unie specialistů považuje za důležité objasnit, zda se lidé na Slovensku nestali pod tlakem ambiciózního premiéra a jeho spolupracovníků velkou pokusní laboratoří, která předběhla i africké země třetího světa.

V této souvislosti nelze také opomenout pochybný nákup vakcín při prvním kole celoplošného testování. Realizovala ho malá trnavská firma, která na něm velmi slušně vydělala. Pokud opět zapojíme zdravý selský rozum a uvědomíme si, že premiér pochází z Trnavy, a tuto lukrativní státní zakázku dostala firma z Trnavy, je na první pohled jasné, že tu něco nesedí. A nesedí to i přes prozkoumání nevládní organizací, která potvrdila, že vše proběhlo v pořádku. Jak však víme, nevládní organizace bývají štědře dotovány bohatými zahraničními dárci, a proto hájí jejich zájmy, i když budou všemožně tvrdit že ne. A tytéž zájmy hájí a prosazuje také premiér Matovič, i když také on bude tvrdit že ne.

A tak se nakonec dostáváme k propojení na globální elitu se světovládné ambicemi, vyvíjející snahu o absolutní ovládnutí a zotročení lidstva v podobě Nového světového řádu (NWO). A tato elita si pravděpodobně vybrala Slováky s jejich holubičí mentalitou na to, aby na pozadí koronavirové krize udělala sociálně inženýrský pokus. Pokus, zaměřený na bezohledné podrobení národa za součinnosti médií, spolupracující vlády a silových složek.

Každý jednotlivec, který tuto otrockou poslušnost odmítne, se stává nepřítelem, je zbaven občanských práv a uvržen do izolace. Dobří budou poslušní a zlí, čili ti, kteří se nechtějí podvolit, budou eliminování. Globalistická elita si na vzorku pět milionů pokusných slovenských myší vyzkoušela v malém, jak to jednou bude fungovat celosvětově. Ale pak už dlouhodobě! Už navždy!

Pod záminkou záchrany před něčím, v tomto případě před koronavirem, budou lidé zbaveni většiny svých práv a uvrženi do nesvobody a otroctví. Poslušní do menšího a neposlušní do většího. A lidé budou tomu nakonec ještě rádi, protože pod manipulujícím tlakem médií budou přesvědčování, že se tak děje jen pro jejich dobro. A zdá se, že premiér Slovenské republiky na těchto nechutných věcech participuje. Možná vědomě a možná nevědomě. Ale pravděpodobněji vědomě, než nevědomě. Zachraňuje národ a přitom šlape po jeho svobodě a důstojnosti tak, jako nikdo jiný na světě.

Jak se ale vůči všem těmto obludnostem bránit?

V první řadě pochopením toho, co se to tu vlastně děje. A pak, z toho pochopení vyrůstající, občanskou neposlušností. Občanskou neposlušností, jakou při druhém kole celoplošného testování projevila starostka Karlovy Vsi a pro třetím kole další starostové. Tito starostové byli mediálně prezentování jako černé ovce, ale ve skutečnosti jde o první vlaštovky, signalizující příchod léta. Signalizující nutnost občanského odporu a občanské neposlušnosti vůči koronavirovému šílenství, na pozadí jehož testují světovládné elity za pomoci domácích kolaborantů lidi na Slovensku jako pokusné myši. Třeba vypovědět poslušnost a vzepřít se proti tomu, aby národ už konečně dal najevo, že s ním nelze dále zacházet tak, jak se nezachází s žádným jiným národem na celém světě.

Je potřeba se vzchopit! Je potřeba se vzepřít! Je potřeba se postavit na odpor! Je potřeba odmítnout poslušnost! Nebo Slovákům nezůstalo ani trochu odvahy? Ani trochu hrdosti a lidské důstojnosti?

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 23. 11. 2020, 19:22:48 | více příspěvků | napsat uživateli

O příčině neschopnosti vnímat Stvořitele. Vhodné pro materialisty

V současnosti žije na naší planetě obrovské množství lidí, kteří nevěří v žádného Stvořitele. Nevěří v něho, protože si myslí že neexistuje. Protože jeho existenci se hmatatelně a fyzicky ještě nikomu nepodařilo prokázat. A nač potom věřit v něco, o čem se není vůbec možné přesvědčit, zda je to reálné?

Žel, i přes zdánlivě logický uzávěr tohoto typu lidí, je vše úplně jinak. Nemožnost přesvědčivého ověření si existence Stvořitele totiž není chybou Stvořitele, ale chybou lidí samotných. Je to pouze jejich vlastní neschopnost, na jejímž základě pak vyvozují mylné názory. Ze své vlastní neschopnosti vnímat Stvořitele tedy mylně vyvozují, že neexistuje. Kdyby však člověk opravdu chtěl, je schopen se o tom přesvědčit. Je schopen existenci Stvořitele vnímat a vyciťovat přímo hmatatelně. No a my si nyní ukažme, jak se k tomu dopracovat.

Stvořitel je zdroj záření a síly, vyzařující své Světlo do celého stvoření, čímž ho udržuje při životě. Proto je vše živé závislé od Stvořitele, zatímco jedině On sám je absolutně nezávislý. Kdyby totiž omezil své vyzařování, které bylo za účelem vzniku a existence stvoření rozšířeno známými slovy "Buď Světlo", muselo by vše živé začít postupně chřadnout a nakonec zahynout.

Stvořitel jako zdroj života je tedy ve stvoření přítomen svým vyzařováním. Můžeme si ho připodobnit k silnému vysílači, vyzařujícímu směrem do stvoření na zcela konkrétní frekvenci. A aby člověk dokázal zachytit toto vyzařování, musí být schopen naladit se na jeho frekvenci. Funguje to přesně tak, jako když vysílá nějaká televizní stanice třeba v Praze, a desetitisíce televizních přijímačů po celé republice jsou schopny zachycovat její televizní vysílání proto, že jsou naladěny na stejnou frekvenci. Na nějaké jiné frekvenci by vysílání této konkrétní televizní stanice vůbec nezachytily.

Pokud tedy chce člověk vnímat jsoucnost Stvořitele, musí být schopen a ochoten naladit se na jeho vysílací frekvenci. Aby to pozemští lidé dokázali, posílal k ním Stvořitel své služebníky, aby jim ukázali přesnou frekvenci vnitřního naladění, na základě které se mohou stát schopni vnitřně vnímat světlé vyzařování jsoucnosti Nejvyššího. Šlo o proroky dávných dob a o různé zvěstovatele velkých světových náboženství. Ti lidem jasně říkali, jaké vnitřní naladění je k tomu zapotřebí. Mluvili jim o spravedlnosti, dobru, lidskosti, čestnosti, ušlechtilosti a lásce jako o hodnotách, které se mají stát rozhodujícími při utváření charakteru našeho vnitřního života. Jediné takový by měl být myšlenkový a citový život každého jednotlivce. Přikázání, zákony, podobenství a různá jiná duchovní doporučení nám tedy byla darována proto, abychom naladili do souladu s nimi své nitro, abychom jim přizpůsobili svůj život, a tím dospěli k vlastnímu štěstí i ke kontaktu se Stvořitelem.

V Bibli se například píše: "Jestli sedíš, jestli ležíš, jestli stojíš, jestli cestuješ, nebo jestli děláš cokoliv jiného, neustále přemýšlej o Nejvyšším, o jeho Vůli a o Jeho Zákonech".

Co jiného znamenají tato slova, než jasné označení frekvence vnitřního naladění, na níž je možné zachytit a vnímat vyzařování jsoucnosti Nejvyššího? Pokud se totiž člověk tímto způsobem neustále vnitřně ladí, jestliže se kvalitou vlastního života v duchu cti, dobra, spravedlnosti, lásky a ušlechtilosti stále jemněji a dokonaleji ladí na frekvenci vyzařování Stvořitele, musí přece jednoho dne toto vyzařování nakonec také zachytit. Musí ho zachytit přesně tak, jak ho zachycuje televizní přijímač, naladěný na stejnou frekvenci zvoleného televizního vysílače.

Jedině pokud člověk dospěje až sem, získá úplnou jistotu o jsoucnosti Stvořitele, protože on sám se stal schopným zachytit jeho vyzařování. Tím získá jednoznačný důkaz, že Stvořitel existuje! A pokud do té doby v něho pouze věřil, jeho víra se pak změní v přesvědčení. Změní se v jistotu! V jistotu, opírající se o jednoznačné vnitřní vyciťování! V jistotu, která je ale žel nepřenosná, protože spočívá v individuálním vnitřním naladění se přijímače, čili jednotlivého člověka, na frekvenci vysílače, čili Stvořitele.

Existují tedy na světě lidé, kteří jsou na základě kvality vlastního vnitřního života, a na základě vlastní hodnotové orientace, schopni více či méně jasným způsobem vyciťovat vyzařování jsoucnosti Stvořitele, protože jsou více nebo méně čistým způsobem naladěni na jeho frekvenci.

A existují lidé, jejichž počet v současnosti začíná převládat, naladěni na úplně jinou frekvenci. Na frekvenci hmoty a čistě materiálního způsobu života. Ten je pro ně vším. Nic jiného je nezajímá. A tito lidé nejednou s despektem hledí na věřících, kteří podle nich věří nereálným pohádkám. Nechápou však, že ani program ČT 1 by nebyli schopni zachytit, kdyby svůj televizní přijímač nedokázali naladit na příslušnou frekvenci. Rovněž není možné žádnému člověku zachytit a vnímat vyzařování jsoucnosti Stvořitele, pokud je vnitřně naladěn na zcela jinou frekvenci. Na frekvenci materialismu, užívání si, konzumu, nebo různých požitků a žádostí. Na těchto frekvencích totiž zachycuje úplně jiná vyzařování.

Z tohoto jednoduchého důvodu proto nedokáže prostřednictvím verbální argumentace nikdy nic vysvětlit materialista idealistovi, ani naopak, idealista materialistovi, protože každý z nich je hodnotově naladěn někde úplně jinde, a proto vnitřně zachycuje úplně jiná vyzařování. A ta jsou pak pro každého z nich jeho vlastní pravdou.

Frekvence materialismu, ateismu a konzumu jsou však frekvencemi nízkými a jejich charakteristickými znaky jsou mnohé nízké lidské vlastnosti, jako je například egoismus, chamtivost, bezohlednost, nespravedlnost, neušlechtilost, nemorální zkaženost, a tak dále, a tak dále. Podléháním těmto "hodnotám" se však člověk také ladí na určitou frekvenci, vyzařovanou z určitého vysílače, nebo zdroje. Ladí se na frekvenci protipólu Světla. Ladí se na frekvenci temna! Ladí se na frekvence temna, nízkosti a zla, strhávající člověka i celé lidstvo k úpadku a ke zkáze. V tomto spočívá tragédie nízkofrekvenčního naladění lidí, které vytváří ze života na zemi peklo. Peklo chamtivosti, bezohlednosti, egoismu a nemravnosti. Peklo špatných mezilidských vztahů. Peklo bezohledného, materialistického a konzumního způsobu života, vzdáleného od všeho vyššího a ušlechtilejšího. Takový život žijeme dnes a lidé takového druhu všude kolem nás tvrdí, že Stvořitele není. Tvrdí to však jen proto, že oni sami jsou naladěni na nízké frekvence temna.

Kdyby však dokázali svůj přijímač přeladit na hodnoty vyšší frekvence, kdyby by se tedy dokázali vnitřně přeladit na principy dobra, spravedlnosti, cti, lásky a ušlechtilosti, kterým by podřídili svůj vnitřní život a své vnější jednání, po čase, dříve nebo později, by určitě začali vnímat vyzařování Stvořitele a pochopili by, že existuje. A zároveň by pochopili, že jedině lidský život, takovýmto způsobem vysokofrekvenčně naladěn, má skutečnou hodnotu. Pochopili by, že jedině v takovém druhu naladění spočívá plnocennost lidského bytí.

Frekvence temna, na které je dnešní lidstvo zaměřeno, nás nevedou k ničemu jinému, než ke zkáze! Vedou jen k uboze nízkému promarnění našeho života a k jeho tragické neplnohodnotnosti. A je pak až směšné, když tímto způsobem duchovně neplnohodnotný jedinec namyšleně prohlašuje, že žádného Stvořitele není, protože jemu osobně to ještě prý nikdo hmatatelně nedokázal.

Žel, za daného stavu jeho vlastního vnitřního naladění mu to ani nikdo nikdy nedokáže, a on bude muset dojít až na samotný konec cesty temna, kterou si vybral, a která se rovná záhubě. Rovná se záhubě a zničení jeho vědomého bytí, hodnotově, a tedy frekvenčně beznadějně vzdáleného od vysokého, vznešeného a ušlechtilého vyzařování Stvořitele.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 16. 11. 2020, 19:05:57 | více příspěvků | napsat uživateli

Obludné manévry poskoků světových elit na Slovensku

Proč se v druhé vlně světové pandemie přistoupilo k celoplošnému testování obyvatelstva jedině na Slovensku? Proč toto testování prezentoval premiér Matovič jako jedinou záchranu od cesty do pekla? Proč se cestě do pekla nerozhodl zabránit prostřednictvím podobného testování nikdo jiný? Ani Češi, ani Poláci, ani Němci ani Rakušané? Je snad pan Matovič chytřejší než všichni ostatní? A proč do toho šel i přes nesouhlas slovenské lékařské komory? Proč se rozhodl nerespektovat hlasy odborníků a udělal si po svém? Je to snad génius, jakého nemají nikde jinde na světě?

A proč se jeho genialita projevila až bezprostředně po jeho návštěvě Angely Merkelové? Proč k ní šel? Šel k ní prezentovat tuto svou osobní iniciativu proto, aby si šplhl před těmi, kterým on i Merkelová slouží? Před těmi, kteří si představují svět a jeho uspořádání po svém, a mají dost peněz, moci i poskoků na to, aby své představy také reálně naplňovali?

Svět v současnosti čelí pandemii koronaviru a na jejím pozadí se odehrává boj mezi silami Světla a silami temna. Ve svých předchozích článcích na toto téma jsem se zabýval především tím, kam se nás prostřednictvím pandemie a její důsledků snaží nasměrovat Světlo. Nastal však čas, podívat se detailněji na to, o co se během pandemie usiluje a kam se nás snaží dotlačit prostřednictvím svých poskoků protistrana Světla, čili temno.

Co se to tedy kolem nás ve skutečnosti vlastně děje?

Žijeme v přelomové době, ve které ustavičně narůstá tlak síly Světla, čili tlak neutrální Boží síly. Pokud například chceme, aby rostliny rychle rostly a rychle přinesly své plody, dáme je do skleníku. No a v podobném skleníku se v současnosti nachází také naše zem, na níž pod zvýšeným tlakem Světla zrychleně dozrává vše, co na ní roste. Kulturní rostliny i plevel. Čili dobré i špatné.

A tak v lidech v dnešní době zrychleně roste, rozkvétá, dozrává a přináší své plody vše, co se v nich nachází. Vše dobré a ušlechtilé, ale také všechno nízké a špatné. Proto probíhá stále ostřejší dělení lidí na dvě skupiny. Na ty, kteří více inklinují k hodnotám Světla a na ty, kteří se více přiklánějí na stranu temna.

Je to soud a každý v něm bude muset vynést rozsudek na sebou samým. V znásobení tlaku Světla bude totiž muset všem viditelně ukázat, jaký ve skutečnosti je a k jakým hodnotám ho to táhne. A na základě toho bude pak buď odsouzen, nebo ospravedlněn. Ospravedlněn a odsouzen ne lidmi a jejich úsudkem, ale Světlem a jeho Spravedlností.

A protože většina obyvatelstva naší planety neusiluje o hodnoty Světla a Dobra, ale jen o nízké hodnoty materie a racionality rozumu, protože většina obyvatel naší planety potlačuje svého ducha, svůj cit a své svědomí, rozmáhá se na zemi mnohem více to temné a nízké. A proto se vzhůru vyšvihli lidé temní a nízcí. Lidé citově prázdní, materialističtí, ateističtí a chladně rozumově vypočítaví. Tímto způsobem se vyprofilovala úzká elita, usilující o tomu odpovídající cíle. A jedním z jejích cílů je absolutní světovláda nad lidstvem a jeho úplné zotročení v podobě Nového světového pořádku. (NWO)

A najednou přichází koronavirus a ve vystupňování tlaku Světla se temné elity rozhodují využít světové pandemie k dalším krokům na cestě k zotročení lidstva. Proto jsou opatření proti koronaviru souběžně využívány k tomu, aby mohla být stále více oklešťována svoboda obyvatelstva. Pod legitimní záminkou boje proti pandemii si svět pozvolna zvyká na dosud nepředstavitelné omezování svobody. Vládní opatření, které by byly jindy nepřípustné, jsou dnes možné a přijatelné. Jednotlivé vlády a premiéři se chovají jako novodobí diktátoři. Nařizují, rozkazují, ukládají sankce a dávají pokuty. Vedle boje proti pandemii se podprahově začíná převýchova k absolutní poslušnosti a k tvrdým omezením v nadcházejícím otroctví pod jhem světových elit.

A na Slovensku se šlo ještě o krok dál a bylo odzkoušeno testování celého národa. Nešlo však jen o testování na koronavirus, ale také o testování toho, co všechno ještě lidé snesou a kolik svobody a lidské důstojnosti si ještě budou ochotni dát sebrat. Zda se to setká s odporem, nebo to proběhne hladce. Mnozí nechtěli jít, mnohým se to vnitřně příčilo, ale byli donuceni pod hrozbou sankcí.

Národ byl rozdělen na dvě kategorie lidí. Na ty, kteří byli poslušní nebo byly násilím a pod nátlakem donuceni získat certifikát, a na ty, kteří certifikát nemají. Ti první se stali občany prvé kategorie a ti druzí občany druhé kategorie. Ti první měli větší svobodu a ti druzí byli zavřeni do karantény. Je sporné, zda takovým přístupem nebyla ze strany vlády a premiéra naplněna skutková podstata dvou trestných činů. Trestného činu nátlaku a trestného činu segregace.

Rozdělení společnosti pod ušlechtilou záminkou boje proti epidemii dospělo do stavu, podobného třicátým rokům 20. století, kdy museli židé nosit žluté hvězdy a byli zbaveni všech občanských práv. Je to neuvěřitelné, ale cosi podobného se událo v současnosti na Slovensku, ledaže žluté hvězdy nahradily modré certifikáty. Kdo má alespoň trochu citu pro to, co znamená pojem "svoboda", a to, co znamená pojem "lidská důstojnost", tomu se musí absolutně příčit vše, co se nedávno událo na Slovensku na základě nařízení vlády a za pomoci armády.

V rozhlase jsem zachytil informaci, že učitelé apelují na vládu, aby mohly jít děti co nejdříve do škol, protože trpí sociálním vyloučením a dlouhodobý nedostatek osobního kontaktu s vrstevníky může vést až k duševním poruchám. Učitelé apelují na to, že kvůli koronaviru nemůže být dětem dlouhodobě upřen plnohodnotný život a plnohodnotné vzdělávání.

Ale přesně to samé platí i ve vztahu ke svobodě! Kvůli koronaviru přece nemohou být drasticky omezovány základní práva a svobody! Národ se přece kvůli tomu nemůže dostat na úroveň fašistické segregace a do nenávistného společenské klimatu vzájemných osobních konfliktů mezi těmi, kteří certifikát mají a těmi, kteří ho nemají.

Ptáte se, proč něco takového Bůh dopouští? Proč dovolí, aby se pod tlakem Světla rozvinulo temno až do takové míry, že uvrhne svět do nesvobody, otroctví a plánované potenciální genocidy světové populace na úroveň, jakou si přeje elita?

Toto vše se děje na základě Božího zákona zpětného účinku, jehož prostřednictvím musí každý sklidit to, co zasel. Stvořitel dopouští vládu temna na zemi proto, aby lidé poznali jeho pravou tvář. Aby museli okusit, jaký to bude mít na nich dopad. Aby museli na vlastní kůži prožít, jaké nevolnictví a otroctví má pro ně temno nachystáno.

A to všechno proto, že oni sami tomu napomáhali! Že oni sami to podporovali svou duchovní leností, svou duchovní netečností, svým ignorováním věcí vyšších a vznešenějších, svým materialistickým konzumem a svým potlačováním vlastního citu, ducha a svědomí chladnou racionální rozumovostí. Tímto vším nepodporovali Světlo, ale temnotu, která bujela a sílila. A proto se mistři našich vlastních chyb dostali na vrchol civilizace v podobě bezcharakterní, bezohledné, zvrácené a nenasytné světovládné elity.

Protože lidé naší planety nikdy vážně neusilovali o Světlo a jeho hodnoty, vyhouplo se na vrchol temno. A temnu sloužící světovládné elity začínají stahovat své nečisté drápy lidstvu kolem krku, aby ho udusily.

Tak sklízíme co jsme zaseli! Na základě Hospodinova zákona zpětného účinku budeme muset na vlastní kůži prožívat zkažené ovoce své konzumní lhostejnosti, svého materialismu, své formální duchovnosti a všech svých ostatních chyb a nectností.

Lidstvo není žádnou obětí poměrů, které musí prožívat a které na něj v současnosti tvrdě dopadají, ale naopak, ono samo tyto poměry vytvořilo. My sami jsme zodpovědní za to, co se děje, protože nám bylo blíže více temno, než Světlo. A proto temno prostřednictvím jemu sloužících elit nyní zvedá hlavu a chce nás zardousit.

Protože jsme uvrhli svého ducha, své nejniternější duchovní jádro v nás samotných do žaláře a ignorovali jsme jeho touhu po rozvíjení a naplňování duchovních hodnot, protože jsme se starali jen potřeby těla, rozumu a o hodnoty materie, nezasloužíme si nic jiného, než abychom také my samotní byli uvrženi do žaláře. Za věznění a oklešťování našeho ducha a jeho potřeb se nám samotným nyní v nezbytném zpětném účinku začíná dostávat věznění, oklešťování a omezování našich potřeb. Za to, že jsme upřeli svobodný rozvoj našemu vlastnímu duchu nám je upřena venkovní svoboda, protože platí, že co kdo zaseje, to také sklidí.

Proto se děje to, co se děje! Proto duchovně mrtvý a duchovně nesvobodný svět vrhají zvrácené elity do vnější nesvobody! Elity zneužívají koronavírové krize na to, aby se opět trochu více přiblížily ke svému cíli. Proto nám zakládají na krk smyčku a začínají ji stahovat. Proto si svět začíná pomalu zvykat na oklešťování předchozích svobod a na aroganci takzvaných demokratických politiků, jednajících v současnosti jako diktátoři.

Proto bylo na Slovensku, na vzorku pět milionů obyvatel odzkoušeno, kam až sahá slepá poslušnost obyvatelstva, a co si vůči lidem je ještě možné dovolit. A to vše samozřejmě odůvodněno legitimním bojem proti koronaviru. A protože se zjistilo, že to jde hladce a lidé nechají sebou zametat, protože nejsou schopni přehlédnout vlky v rouše beránka, zkušenosti ze Slovenska budou využity také jinde a při jiných příležitostech. Třeba při povinné vakcinaci, při prosazování bezhotovostního styku, nebo při zavádění plošného čipování. Už však nejen u psů, ale také u lidi! Takové jsou vyhlídky, protože jsme byli duchovně lhostejní a nechali jsme temno rozrůst do obludných rozměrů.

Zásadní otázka nyní zní, co s tím a jak se tomu bránit?

Protesty? Demonstracemi? Občanskou neposlušností? Nebo, když bude už nejhůř, nějakým povstáním?

Jakýkoliv vnější odpor je žádoucí a potřebný, abychom ukázali mocným tohoto světa, že se umíme vzpříčit a že nejsme úplně povolní jako nějaké ovce. Ale to není všechno! To vnější musí být nutně doprovázeno také tím vnitřním! To vnitřní se musí změnit! Svou duchovní lhostejností, povrchností a dogmatismem, svým ignorováním toho, co je vyšší a hmotu přesahující, svou nevědomostí o základních otázkách vlastního bytí a jeho smyslu, svým nepříliš ctnostným a ušlechtilým životem, tímto vším jsme podporovali temno, živili jsme ho, dávali jsme mu sílu aby se mohlo rozrůst, získat moc, a z pozice moci nás nyní připravuje o lidskou důstojnost, snaží se nás zotročit a zahubit.

Proto musíme začít podporovat Světlo! Musíme se duchovně obrodit! Musíme se usilovat stát lidmi dobrými, čestnými, spravedlivými, čistými a milujícími bližních i Stvořitele. Musíme se stát lidmi, znalými smyslu vlastního bytí i Vůle Stvořitele, kterou se musíme naučit respektovat. Jen tímto způsobem budeme podporovat Světlo! A Světlo nakonec zvítězí, porazí temnotu a temnotě sloužící elity. Elity se světovládné ambicemi, které se snaží prostřednictvím nimi nastrčených loutek zneužít koronavirové krize ve svůj prospěch a na dosažení svých vlastních zvrácených cílů.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 9. 11. 2020, 19:34:02 | více příspěvků | napsat uživateli

Královna podsvětí a Král času! Nepoznané fantastické skutečnosti!


Název jako z pohádky, avšak touto pohádkou je naše univerzum, o jehož dějích a skutečnostech lidé dneška vůbec nic netuší. Minulé generace, které nebyly tak technicky orientované, ale mnohem více spojené s prostou, přírodní přirozeností života, o těchto věcech něco tušily. A své tušení, že za vnější realitou se skrývá další, přímo pohádková realita, prezentovaly v různých bajkách, pověstech a pohádkách. Do nich zakódovaly své poselství pro budoucí generace a v něm nám zanechaly vědomost o mnoha mocných bytostech, řídících přírodní děje, nebo provádějících jiné činnosti zásadního významu ve vztahu k naší vnější realitě.

No a my dnes budeme podrobněji hovořit o dvou z nich. O Královně podsvětí a o Králi času.

Dříve ale než začneme, musíme si uvědomit, že ve skutečnosti existuje jen jediný Stvořitel, avšak pod ním se nachází v hierarchickém členění velké množství nejrůznějších vědomých bytostí, přičemž až na samém konci této hierarchie stojí člověk. Všechny bytosti, stojící hierarchicky nad ním plní Vůli Stvořitele, protože dávno pochopily, že jedině v tom spočívá skutečné dobro. Pouze lidé ve své svévoli vybočili z tohoto rámce. Lidé si žijí po svém tak, jak se oni sami domnívají, že je to správné. Lidé se řídí pouze svou vlastní vůlí a nikoliv Vůlí Stvořitele, a tak to také s nimi a s jejich světem vypadá.

Zastavme se ale na chvíli při výše zmíněné hierarchii. Říká se, že ve stvoření vládne Vůle Stvořitele. Ale aby v něm vládla a naplňovala se až do nejmenších detailů, až do takové míry, že ani jen lísteček ze stromu nespadne bez Vůle Páně, musí někdo Jeho Vůlí až do těch nejmenších detailů uskutečňovat. To nedělá Stvořitel sám, ale na to slouží hierarchie bytostí, stojících pod ním. Právě ony jsou na různých stupních a úrovních vykonavateli Jeho Vůle.

Je to přesně tak, jak to funguje v každém podniku. Příkaz ředitele je tlumočen zástupcům, zástupci ředitele ho zprostředkují vedoucím provozů, vedoucí provozů mistrům a mistři pracovníkům. A stejně to funguje také v armádě, kde se rozkaz generála dostane k plukovníkům, potom k podplukovníkům, majorům, kapitánům, a tak dále, až k obyčejným vojákům.

Vůli Stvořitele ve stvoření tedy neprovádí Stvořitel sám, ale provádí ji hierarchie pod ním stojících vědomých bytostí, z nichž každá ji naplňuje na své vlastní úrovni a sobě vlastním způsobem.

Uveďme si konkrétní příklad. Příklad židovského národa, pronásledovaného faraonovým vojskem, který prošel mořem suchou nohou. V Bibli se o tom píše, že "moře stálo po jejich levé i pravé straně jako zeď". Stalo se tak z Vůle Stvořitele, ale tuto Vůli prakticky zrealizovala vysoká bytost, mající na starosti správu vodního živlu, spolu se svými podřízenými. O existenci a činnosti této vysoké bytosti dávné národy věděly a nazvaly ji Neptunem.

No a do kategorie těchto bytostí, spravujících konkrétní oblasti života v našem univerzu, patří také vysoká bytost, nazývaná Královnou podsvětí, a vysoká bytost, nazvaná Král času.

Královna podsvětí, nebo Strážkyně podsvětí! Co jejím úkolem?

Tato bytost stojí na druhé straně bytí, na takzvaném druhém světě. Stojí na jeho hranicích, při přechodu lidských duší ze světa hrubé hmoty, ve kterém žijeme teď, do světa hmoty jemnější.

Na hranicích světa hrubé hmoty a jemnější hmoty teče řeka dvěma směry, jedním nahoru a druhým dolů. Modernímu člověku bude možná bližší přirovnání k dálnici, která jako každá dálnice má dva proudy, přičemž jeden směřuje dolů a druhý nahoru. To dolů znamená do nízkých úrovní jemné hmoty, a to vzhůru znamená do vysokých úrovní jemné hmoty.

No a úkolem Královny podsvětí je dohlížet na to, aby lidské duše, které se na zemi snažili o dobro, čistou, ušlechtilost, spravedlnost a o lásku k bližním, k Stvořiteli i k jeho stvoření byly zařazeny do proudu řeky, směřujícího vzhůru. A aby lidské duše, podléhající na zemi zlu, neřestem, vášním, nečistotě, nespravedlnosti, nelásce vůči bližním, ignoranci vůči Stvořiteli a jeho stvoření byly zařazeny do proudu řeky, směřující dolů.

Proud řeky, směřující vzhůru, nese duše k prožívání radosti, štěstí, míru, a ke stále většímu zdokonalování v ctnostech. A po maximálním lidském zdokonalení, po vybělení svého roucha budou moci takové lidské osobnosti nakonec opustit i vysoké úrovně jemné hmotnosti a vejít do nehmotného, duchovního a věčného království nebeského. Jeho dosažení je cílem každého z nás.

Proud řeky, směřující dolů, nese lidské duše k prožívání bolesti, utrpení, úzkosti, hrůzy a děsu, protože se dostanou do blízkosti jiných duší, které holdovaly stejným neřestem. Zloději se dostanou mezi zloděje, lháři mezi lháře, zvrhlíci mezi zvrhlíky, chamtivci mezi chamtivce, násilníci mezi násilníky, a tak dále.

Tímto způsobem, v stejnorodém prostředí, si duše v nízkých úrovních jemné hmotnosti sami sobě vytvářejí peklo. Vytvářejí si životní prostor, ve kterém žít je utrpení, a ze kterého uniknout směrem nahoru je možné jedině tehdy, pokud se člověku zhnusí jeho vlastní nízkost, pokud v ní nechce již dále pokračovat a touží se polepšit. Jedině pak může začít pomaličku stoupat nahoru, a intenzita jeho snahy o dobro se promítne do intenzity a výše jeho vzestupu směrem nahoru.

Královna podsvětí přísně dbá o to, aby každá duše po opuštění pozemského těla směřovala podle své skutečné hodnoty přesně tam, kam má. Vyloučený je jakýkoliv omyl a jakákoliv "protekce". Královna podsvětí stojí ve Vůli Stvořitele a neochvějně a přísně ji naplňuje. Každý z nás jednou bude muset sledovat směr, ukázaný její žezlem, a to i ti, kteří se v této chvíli tomu smějí a dobře se baví. Potom nikomu nepomůže ani jeho humor, ani jeho zlehčování, ani jeho ateismus, ani jeho rozumové mudrování, ani jeho společenské postavení, ani jeho sláva, moc, nebo peníze. Poté, posouzen přísným pohledem Královny podsvětí, bude poslán tam, kam náleží podle své skutečné vnitřní hodnoty. Čili podle míry své spravedlnosti, lásky, čistoty a úcty k lidem, k Stvořiteli a k jeho stvoření.

Král času! Jde o vznešenou bytost, spravující v hmotném univerzu plynutí času. Ať již jde o nejhrubší, hmotnou část univerza, kde se nacházíme nyní, nebo o jeho jemnější část, kam odjedeme po své smrti.

Proč hovoříme právě o Králi času? Nemáte dojem, že v poslední době jakoby se všechno zrychlovalo? Jakoby čas plynul mnohem rychleji, než před tím?

To není jen dojem, ale skutečnost! Žijeme totiž v době, v níž se vše zrychluje, aby to bylo nuceno, jako rostliny rychlené teplem ve skleníku, vydat své plody. Aby to ukázalo, jaké to ve skutečnosti je. Aby to dobré zrychleně dospělo ke svému vrcholu a rozkvetlo v ctnostech, a aby i to zlé, falešné, nesprávné, pokřivené, nečisté, lhostejné a zvrácené také dospělo ke svému vrcholu, ukázalo svou pravou tvář, a ve svém vrcholném kulminačním bodě se zřítilo samo v sobě. Aby se na vrcholu své zloby obrátilo samo proti sobě a zničilo se. Neboť jen dobro je schopné trvalého a nepřetržitého rozvoje, zatímco osudem zla je po dosáhnutí jeho vrcholu sebe destrukce.

Král času z Vůle Stvořitele zrychluje čas, aby se vše toto ukázalo. Aby se ukázalo, co je v lidech dobré a plně se to rozvinulo, a aby se ukázalo i to, co je v nich špatné, také se plně rozvinulo, a tím dospělo ke zničení.

V zrychleném plynutí času, který mnozí cítí, bude proto muset každý z nás ukázat, kam ho to táhne. Zda více k tomu dobrému, spravedlivému, ušlechtilému, laskavému a duchovnímu, nebo více k tomu špatnému, nespravedlivému, neušlechtilému, nečistému, neduchovnímu a čistě materiálnímu. V zrychleném čase tak bude muset každý vynést rozsudek sám nad sebou. Bude muset ukázat, kým vlastně je a kam se chce zařadit. Bude muset ukázat, jaké hodnoty jsou pro něj prvořadé a jaké druhořadé.

Lidem, kteří budou usilovat k dobru a k duchovním hodnotám, může Král času čas subjektivně prodloužit, aby ho měli dostatek na plné rozvinutí dobra v sobě, a těm, kteří jsou vůči všemu tomuto lhostejní, kteří se tomu smějí a ignorují to subjektivně čas zkrátí, nebo jim ho úplně sebere, protože ve vztahu ke skutečným hodnotám by ho i tak jako dosud, vždy jen promrhali. Neboť jak se píše: "Ten kdo má, tomu se přidá, a ten kdo nemá, tomu se vezme i to málo, co má".

Vinou lidí, vinou zla v nich a mezi nimi, a pod tlakem zrychleného plynutí času nespěje náš set k ničemu dobrému. Avšak ti dobří v něm mohou projít nevyhnutelným negativním děním subjektivně jakoby časově zrychleným způsobem tak, že se jich to téměř nedotkne. Že to bude trvat jen jako chvilka, zatímco ti ostatní budou muset prožívat v nezkrácené míře všechny jedovaté plody svého vlastního chtění, své vlastní vůle a svých vlastních činů. Budou muset v nezkrácené míře poznat a přežít selhání jejich racionálně materialistického pohledu na svět a jejich racionálně materialistických hodnot, které jim zcela zastřely citově duchovní rozměr jejich osobnosti, nedaly mu rozvinout se, a proto v současnosti stojí před všemi těmito skutečnostmi zcela bez porozumění.

Kdo nad vším výše uvedeným hlouběji popřemýšlí pochopí, že vznešené bytosti o kterých jsme mluvili, jsou ve skutečnosti bytostmi mytologii dávných národů. Mytologie řecké, římské, germánské, keltské, nebo slovanské, kde se o nich mluví jako o "bozích". My ale už víme, že to nejsou žádní "bohové", ale věrní služebníci jediného Boha, jehož Vůli naplňují v hmotném světě. A to ať již v jeho hrubě hmotné části, nebo v jeho jemno hmotné části.

Každopádně však, dávné národy dokázaly tyto bytosti vnímat a podali nám o nich zvěst. Zánikem dávných civilizací však jejich "bohové" nezanikly spolu s nimi, ale stále jsou tu a věrně naplňují Vůli Nejvyššího ve všech hmotných světech. V současnosti nastává doba, kdy má vyjít toto dávné poznání postupně opět na povrch, ale má být již vnímáno a chápáno správně. Je již totiž nejvyšší čas, aby člověk stál ve stvoření znalý a vědomý, a ne neznalý a nevědomý tak, jako dosud.

PS. Pohádky nevznikly proto, aby děti usnuly, ale aby se dospělí probudili. Milan Rúfus

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 2. 11. 2020, 19:24:57 | více příspěvků | napsat uživateli

Toto není katastrofická vize! Toto je holá skutečnost!

Každá stavba, která nestojí na pevném základě padne! Tuto jednoduchou pravdu znají všichni stavbaři. Ať již ti naši současní, ale znali ji také ti dávní, kteří stavěli třeba pyramidy. Tato jednoduchá pravda však platí i v duchovní oblasti. To znamená, že pokud se i zde staví něco na nesprávném základě, musí to dříve nebo později padnout. Vytrvat a obstát může jen to, co stojí na zdravém, pevném a pravém základě.

Tyto jednoduché skutečnosti však lidstvo ignorovalo, a proto mu nyní hrozí zhroucení. Hrozí mu zhroucení všeho toho, co vybudovalo na nesprávném a falešném základě.

A co je tím špatným základem? Kde jsme udělali zásadní chybu?

Chyba spočívala v tom, že lidé si na zemi začali myslet, že jsou pány. A jako páni země se začali také chovat. Všechno na ní mělo sloužit pouze jejich prospěchu a jejich uspokojení. Vše se mělo před nimi sklonit a poslouchat je. Člověk se začal považovat za neomezeného vládce tvorstva a jeho osobní chtění a jeho osobní vůle se staly určujícími. Lidská vůle a její prosazování bylo a stále je tím, co určuje chod naší civilizace. Tak tomu bylo v minulosti a naše moderní civilizace to dotáhla až ke svému vrcholu.

Ale po dosažení vrcholu tohoto nesprávného postoje ji čeká pád! Pád ve formě nejrůznějších katastrof a neštěstí, které jsme si tímto způsobem sami pro sebe připravili. Lidstvo totiž dosud žilo v jakési falešné realitě, avšak pád této jeho reality ho vrátí úplně na začátek. A pak, v trpkém poučení z pádu bude muset začít všechno budovat znovu, ale už na pevném a pravém základě.

A co je tím pravým a pevným základem, který vytrvá, a který tak zoufale chybí všemu tomu, co jsme dosud vybudovali?

Zásadní chyba spočívá v tom, že člověk na zemi ve skutečnosti není pánem. A proto se na ní ani nemůže chovat jako pán, kterému má všechno sloužit.

Naopak! On sám sám má sloužit a sklonit se před skutečným Pánem, Majitelem a Vládcem naší země. A proto ne vlastní vůle měla být pro nás určující, ale určující se měla pro nás už dávno stát Vůle skutečného Pána, Majitele a Vládce země. Tato Vůle nás měla zajímat a v souladu s ní jsme měli všechno budovat. Jedině ona představuje pevný základ, na kterém stojí a funguje celý vesmír, a na kterém by obstálo a trvale fungovalo také všechno to, co by na něm vybudovala lidská civilizace. Žádný pád, ani žádné zhroucení by nehrozilo, protože všechno by stálo na pevném a neotřesitelném základě vznešené Vůle Nejvyššího.

Aby lidé nebyli v tomto směru nevědomí, aby věděli co z jejich strany konkrétně znamená řídit se Vůlí Nejvyššího a respektovat ji, obdrželi nejdříve Desatero a potom učení Ježíše Krista.

Žel, upoutání na vlastní chtění a na vlastní vůli bylo u lidí již během Kristova příchodu na zem tak velké, že mnozí jeho učení vnímali jako rouhání Stvořiteli. Stvořiteli, od kterého přicházel a jehož Vůli lidem vysvětloval. A jako rouhače ho nakonec také zavraždili. Tím vydali jasné svědectví o tom, že vlastní chtění a vlastní vůle jsou tou jedinou cestou, po které chtějí a jsou rozhodnutí kráčet. Dokázali, že cesta Vůle Stvořitele je jim cizí a že toho, kdo jim bude o ní mluvit a na ni je upozorňovat jednoduše odstraní, aby je jeho slova zbytečně neznepokojovala.

Dokonce i ti, kteří Ježíše přijali nepochopili, že jeho slova: "Buď Vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi", nejsou jen slova modlitby, ale že je to jediný zdravý základ pravé výstavby. Jedině na něm má být lidmi vše budováno a vytvářeno. Jedině na tomto základě má být postavena hodnotová hierarchie celé civilizace i každého jednotlivce. Jedině v rámci něj se má odvíjet dokonce i náš vlastní vnitřní život. Naše myšlení a cítění. To se však žel nestalo a lidstvo šlo svou vlastní cestou.

A tak, budováním na nesprávném základě svého vlastního chtění a své vlastní vůle jsme dospěli až do vrcholného bodu, ve kterém vnitřní myšlenkový život současného průměrného moderního člověka již vůbec nepočítá s existencí Stvořitele, jako pravého Pána a Vládce univerza. A samozřejmě, tím pádem nepočítá ani z žádnými důsledky, z tohoto faktu pro lidi vyplývajícími. A proto se náš svět, postavený na nesprávných základech, v těchto základech otřese a nakonec zhroutí, protože právě tento chybný základ všeho uvažování se stal zárodkem katastrof. Vlastní domýšlivost a zbožštění vlastního chtění přivede lidstvo do neštěstí.

Vše, co totiž bylo lidmi vybudováno na tomto základě, je nesprávné! Je to zkřivené a falešné! Vznikly pouze smutno směšné karikatury toho, co vzniknout mohlo a mělo, kdyby lidé pochopili, kdo je tady skutečným Pánem a koho Vůlí se je třeba ve všem řídit. Neboť jedině tato Vůle je pravým Dobrem, které vede k dobru, míru, štěstí a spokojenosti.

Protože však k tomuto nikdy nedošlo, Shora bylo viděno, kam to dospěje. Kam lidí nakonec přivede jejich vlastní vůle, nerespektující Vůli Nejvyššího. A tak byla předpovězena Apokalypsa, jako nezbytný cíl nesprávné cesty člověka.

Vším svým dosavadním snažením, postaveným pouze na vlastním chtění a vlastní vůli, šli lidé dlouhodobě proti proudu velké Vůle Nejvyššího. Tímto způsobem však kousek po kousku jakoby napínali ocelovou pružinu. Ocelová pružina se v protitlaku vůle člověka vůči Vůli Stvořitele stále více roztahovala, čímž se ale stále více stupňoval tlak. Až nakonec tlak protichůdného působení bude tak silný, že se tato pomyslná, na maximální možnou míru roztažená ocelová pružina vymkne lidstvu z rukou, a s obrovskou silou se vrátí zpět k východisku, kde bylo ještě vše v souladu s Vůlí Nejvyššího.

Avšak na cestě svého zpětného návratu srazí k zemi a rozdrtí to, co lidé mezi tím vybudovali. Nedotčeno zůstane jen to málo, co se zachvívá ve Vůli Nejvyššího. Tím bude zem očištěna od všeho shnilého ovoce falešného lidského chtění.

A dojde k tomu proto, aby lidé na vlastní kůži a na vlastním prožívání zhroucení pochopili, jaké bylo mylné spoléhat pouze na vlastní chtění a vlastní vůli. Aby pochopili, že tímto způsobem se sice dá projít určitý úsek cesty, ale nakonec, protichůdným působením vůle člověka napnutá ocelová struna Vůle Nejvyššího se stejně vrátí v protitlaku zpět, a na cestě svého zpětného návratu srovná všechno falešné lidské dílo se zemí.

Slovo Apokalypsa znamená proměna! Po pádu na nesprávném základě postaveného lidského díla dojde k přeměně myšlení a k pochopení, že jedině budování na pevném základě respektování Vůle Nejvyššího může zaručit výstavbu, která se nezhroutí.

Toto je předpovězeno a toto se v současnosti s největší pravděpodobností začíná naplňovat. A právě koronavirus je prvním úderem našemu světu. Pod jeho tlakem, jakož také pod tlakem dalších podobných úderů, bude donucen poznat nedostatečnost vlastního chtění, vlastní vůle a vlastního rozumu, na které se tak velmi spoléhal.

Co je možné dělat v dané situaci?

Je možné zmírnit míru trosek! Je možné si uvědomit a pochopit všechny tyto skutečnosti, a začít stavět svůj osobní život, svou hodnotovou hierarchii i své myšlení na nový, zdravý základ. Na základ Desatera a Ježíšova učení.

A všem, v tomto směru otevřeným lidem, to bylo ještě usnadněno tím, že v jejich jazyce, v jazyce člověka moderní doby jim bylo do detailu vysvětleno, jak mají správně stát ve Vůli Nejvyššího tak, aby mohli úspěšně obstát a přejít nadcházejícími událostmi bez újmy. Toto vysvětlení lze nalézt v díle "Ve Světle Pravdy".

Proměna nastává! To dosavadní se začíná postupně hroutit a už nikdy nebude takové, jaké bylo. Pokud budeme svou vůlí, svým chtěním, svým myšlením a svou hodnotovou hierarchií vázaní na to dosavadní a nesprávné, padneme spolu s tím, a provždy zahyneme pod troskami na nesprávném základě vybudované lidské civilizace.

Pokud ale ještě ve zbývajícím čase dokážeme postavit své chtění, svou vůli, své myšlení a svou hodnotovou hierarchii na nový a zdravý základ, spočívající v respektování Vůle Stvořitele, pád současného světa se nás dotkne jen minimálně a jeho trosky nás nepohřbí pod sebou. Zůstaneme žít a začneme tvořit a budovat na novém, pevném, věčném a neotřesitelném základě zohlednění Vůle Nejvyššího.

Kdyby se náš svět k tomu dobrovolně odhodlal již dříve, kdyby dal na různé výstrahy a upozornění, nic z toho co přichází, by vůbec nemuselo přijít.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 26. 10. 2020, 19:33:29 | více příspěvků | napsat uživateli

Koronavirus jako trest Boží se všemi důsledky!

Tento článek by nevznikl, kdybych náhodou nezachytil názor na současnou koronavirovou krizi, který se začíná stále více rozšiřovat mezi obyčejnými lidmi. A prostí lidé říkají, že je to trest Boží. Že nás to Bůh trestá.

A paradoxně, jejich konstatování je ve své jednoduchosti mnohem blíže k pravdě, jako všechna fundovaná hodnocení politiků, zdravotníků a ostatních kompetentních, vyjadřujících se k současné krizi. V tomto konstatování se totiž skrývá jádro celého problému!

Žel, pro moderní lidi je však obecně příznačné, že ve vztahu k jakémukoliv problému se budou raději zabývat tisíci podružnými věcmi, jen ne jeho podstatou. Jen ne tím, co je nejzásadnější, nejvíce rozhodující a prvořadé.

Takto je tomu samozřejmě také v případě koronavirové krize, jejíž stále intenzivnější dopad na náš každodenní život je skutečně trestem Božím. A my všichni bychom si měli v první řadě položit otázku, za co nás to vlastně Pán tak trestá?

Odpověď je jednoduchá: za to, že děláme něco špatně, protože pokud bychom jednali dobře a správně, nebylo by žádného důvodu trestat nás.

A co tedy děláme špatně? Co neděláme tak, jak Stvořitel chce? V čem se tak velmi příčíme Jeho Vůli, že na nás dopustil takové soužení, jehož konečné řešení a definitivně vyřešení je v nedohlednu? Toto jsou zásadní otázky! Tyto otázky si je třeba klást v souvislosti s koranvírovou krizí! Tímto směrem bychom měli uvažovat a hledat! Kdyby jsme tak udělali, odpovědi bychom určitě našli.

Ale žel, tímto směrem se myšlení lidí neubírá, protože naši současníci mají na to svůj vlastní názor. Mají svá vlastní řešení. Řešení, která sice mají z materiálního hlediska své opodstatnění, ale zůstanou vždy jen něčím dílčím a druhořadým, protože jim chybí ambice dopracovat se ke skutečné podstatě celého problému. A ta je duchovní! Nám však chybí ambice problém řešit a vyřešit komplexně, v jeho duchovně materiálním propojení.

V kostelích se začínají objevovat oznámení o slavení mší za odvrácení pandemie. Je to krok správným směrem, ale je třeba si upřímně říci, že mše a modlitby již nestačí. Vždyť přece i před koronavirovou krizí chodili lidé do kostela a modlili se, a přesto k ní došlo.

Modlit se je správné, ale už je třeba úplně jiného druhu modliteb! Už je třeba modliteb činu! Už je třeba, aby se to, co jsme se dosud modlili, v nás samotných uskutečnilo v činu. Už je třeba čin a jednání! Už je třeba viditelnou změnu života! Už je třeba změnu hodnotového systému!

Neboť žel to, co bylo dosud, byly víceméně jen prázdná slova! To však, co se nyní od nás očekává, je reálné jednání. Je reálné jednání v souladu s Vůlí Nejvyššího! A ta nám byla zprostředkována v Desateru přikázání a v Ježíšově učení o lásce ke Stvořiteli a k bližnímu.

To, že nás Pán trestá, je svědectvím nedostatečnosti našich modliteb, které zůstaly pouze v rovině slov a dosud se neproměnily v čin. Dosud se nestaly jednáním. Vůlí Páně dosud neodpovídá ani náš život, ani naše hierarchie hodnot, ani náš způsob myšlení.

Neboť jen čin se počítá! A protože činu není, dopadá na nás trest Boží! Stvořitel nás trestá, aby ukázal, jaký křehký je náš svět a jak rychle v něm může všechno zkolabovat, pokud se už konečně nepohneme správným směrem.

Nejvyšší nám ukazuje, že tady je, že zde vždy byl a vždy bude, ačkoli náš takzvaný moderní svět už v něj nevěří. A proto dává tomuto modernímu světu pocítit, jaký je maličký. Otřásá nim aby pochopil, že musí začít fungovat na novém základě.

Neboť čas dozrál a my se už konečně máme stát pravými lidmi! Lidmi spravedlivými, čistými, dobrými, čestnými a ušlechtilými. Lidmi, majícími v úctě bližních i Stvořitele všeho. Lidmi, pro které jsou hodnoty dobra a ducha na prvním místě a vše ostatní je až na druhém místě.

Pokud toto nepřivedeme v čin, bude konat Stvořitel a všemi našimi dosavadními jistotami otřese tak zásadním způsobem, že v nastávající nejistotě budou lidé donuceni hledat jedinou pravou jistotu, spočívající v respektování Vůle Stvořitele. Spočívající v poznání Jeho Vůle a v respektování Jeho Vůle! V respektování jeho Vůle nejen prostřednictvím slov modliteb, jak tomu bylo doposud, ale zejména prostřednictvím svého reálného života. Prostřednictvím způsobu svého myšlení a prostřednictvím svého hodnotového systému.

Toto je od nás očekáváno a toto je jediná pravá modlitba za odvrácení světové pandemie! Toto je podstata celého problému! Vše ostatní, co se dělá je sice nutné, ale vzhledem k tomu, co máme ve skutečnosti sami v sobě a se sebou z duchovního hlediska udělat, je jen podružné. Všemi vnějšími opatřeními bez duchovní změny v podstatě jen potlačujeme něco, čeho podstatu neznáme, nechceme ji pochopit a přijmout, a proto to, pouze zvenčí potlačeno, propukne časem s novou silou a možná trochu jiným způsobem. Pokud bychom to ale udělali naopak a řešili přednostně podstatu, její vyřešením by zmizely i všechny důsledky a koronavirová krize by ustoupila.

Na důkaz pravdivosti všech, výše uvedených tvrzení, se podívejme na jednu zcela konkrétní oblast. A sice, na oblast umělecké tvorby, která je současnou krizí mimořádně postižena. Umělecká sféra je na kolenou a umělci prosí stát o pomoc, aby mohli vůbec přežít, a aby spolu s nimi přežilo také jejich umění.

Umělci jsou totiž většinou lidé svobodných povolání a nemají stálé zaměstnání. Jsou proto zvyklí na nejistotu. Proto si vytvářejí finanční rezervy, aby dokázali překlenout nejisté období mezi koncem jedné práce a začátkem druhé. Proto i jistým způsobem dokázali překlenout první vlnu koronavirové krize, a po jejím ukončení a letním poklesu infikovaných optimisticky očekávali podzimní období, kdy se budou moci naplno pustit do práce.

Na podzim však přišla ještě silnější, druhá vlna pandemie. Všechny umělecké aktivity jsou omezeny na minimální míru nebo úplně, avšak všechny jejich úspory na horší časy se minuly během první vlny krize. Umělci žádají stát o pomoc a o holé přežití. A nakonec jim asi nezbude nic jiného, než jít na úřady práce.

Ano, umělecká oblast je zasažena mimořádně silným způsobem, avšak řešení této situace má dvě roviny. První rovina představuje řešení klasického typu, čili přes peníze. Přes různé podpory, přes rychlé, takzvané helikoptérové peníze a podobně.

Ale peníze nejsou všechno! Není to totiž tak jednoduché a jednostranné, jak si to představuje naše civilizace, postavená především na penězích. Tento problém má i druhou, mnohem hlubší rovinu. O to se ale absolutně nikdo nezajímá, protože jak již bylo zmíněno, nikoho ani jen nenapadne jít s nějakým problémem až k jeho jádru a podstatě.

A co je onou podstatou v tomto konkrétním případě? K poznání podstaty se dopracujeme prostřednictvím otázky, proč byla takto mimořádně postižena právě umělecká sféra? Proč to právě ji takto extrémně, až existenčně zasáhlo?

Protože umění z vyššího hlediska, které nikoho nezajímá, je tu na to, aby bylo vlajkovou lodí pozdvihování civilizace, národů i jednotlivců k vyšším a ušlechtilejším ideálům. Umění je tu na to, aby dělalo lidi lepšími, ušlechtilejšími a mravnějšími. Aby je vedlo k vysokým a vznešeným duchovním hodnotám.

O těchto věcech minulé generace věděly a například koncem 19. století, kdy se pomalu začala formovat myšlenka naší národní samostatnosti, bylo hlavním cílem většiny literátů především pozdvihování vlastního národa. A to po všech stránkách. Po stránce materiální, po stránce gramotnosti a vzdělání, i po stránce mravní a duchovní.

Nebo můžeme uvést jiný příklad. Třeba barokní hudbu. Jejím cílem bylo pozvedat duše posluchačů k Stvořiteli. "Ke slávě a cti Boží!" Toto psal Johann Sebastian Bach pod své notové partitury.

A co dnes? Dnes umění fatálním způsobem rezignovalo na své poslání posouvat civilizaci, národy a jednotlivce k něčemu lepšímu, vyššímu a ušlechtilejšímu. Současné umění rezignovalo na své pravé poslání. Vysmálo se z něj, přestalo být vlajkovou lodí vzestupu a vykročilo svou vlastní cestou. Cestou dekadence, úpadku, nemravnosti, vulgárnosti a obscénnosti. Umění už neukazuje cestu nahoru, ale dolů do pekel. A současní moderní materialističtí a ateističtí umělci si mysleli, že to tak snad půjde donekonečna. Samozřejmě, velká čest všem výjimkám.

Nicméně Ten, v jehož existenci tito "umělci" již nevěří, jim dal tvrdě pocítit, že zde je a že již má dost toho hnoje, který produkují pod rouškou umění. A proto toto "umění" a jeho tvůrce srazil na kolena. Zahnal je do existenčních problémů, znemožnil jim produkovat další špínu a dopřál jim čas k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, co vlastně dělají a komu tím slouží. Daroval jim prostor, aby si to uvědomili, protože při jejich dosavadní tvůrčí vytíženosti jim chyběl čas na zásadní hodnotovou sebereflexi.

Nyní proto čas mají a měli by ho správně využít. Využít tak, že zásadním způsobem přehodnotí své další umělecké směřování a konečně pochopí, co je pravým účelem umění.

Tyto skutečnosti a tento pohled však žel absentuje ve všech debatách, věnujících se záchraně umění. Říká se v nich vždy jen o penězích a o státní podpoře, jejímž prostřednictvím by umělci překlenuli nejtěžší období, aby pak mohli znovu začít s produkcí stejné mravní, morální, lidské a duchovní ubohosti, jako předtím.

To, o čem jsme mluvili v první části textu, se tedy takovýmto zcela konkrétním způsobem promítá do oblasti umění. A podobným způsobem se to promítá do každé oblasti naší společnosti, ba dokonce také do našeho osobního života. Všude tam na nás v současnosti dopadá trest Boží!

Tento názor prostých lidí je pravdivý, ale nesmí zůstat pouze u konstatování. Musí z něj být vyvozeny konkrétní a zásadní důsledky pro náš každodenní život. Musíme se všichni společně i každý sám za sebe ptát, proč na nás tento trest přichází? Musíme se ptát, co děláme tak špatně, že na nás Nejvyšší něco takového dopouští? Musíme pochopit, v čem se příčíme Vůli Páně, o níž správné pochopení jsme se dosud vůbec nezajímali, a proto jsme ji ani nemohli správně naplňovat. Musíme znát Vůli Nejvyššího, musíme znát co je jí od nás vyžadováno a musíme to začít naplňovat. Musíme se hodnotově obrodit, protože náš dosavadní hodnotový systém byl nesprávný. Musíme se stát novými, jinými a lepšími lidmi. Lidmi skutečnými a pravými! Takovými, jakými nás chce mít náš Pán. Lidmi čestnými, spravedlivými, dobrými, skromnými, čistými, ušlechtilými, laskavými, duchovními a milujícími Stvořitele.

Boží trest na nás dopadá, protože jsme od tohoto všeho na míle vzdálení. Pokud to nepochopíme, pokud si to nepřiznáme a pokud to budeme ignorovat, přijdou na nás další tresty, které nás budou ohýbat a tlačit správným směrem. A my se buď v tomto směru ohneme a podvolíme, nebo nás Vyšší Moc definitivně zlomí. Žádné jiné střední cesty není.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 19. 10. 2020, 19:21:21 | více příspěvků | napsat uživateli

Vítr! Stojí za ním neznámá inteligence, zabezpečující fungování světa!


Žijeme ve světě, který je mnohem záhadnější, než se domníváme. Za jeho normálním, prostým a nenápadným chodem se pro nás dosud skrývají neuvěřitelná a nepoznaná tajemství. Skrývají se za tím, co nazýváme přírodou a přirozeností. Ale protože lidé stále více ztrácejí spojení s přírodou a přirozeností, a orientují se pouze na techniku a elektroniku, rychle ztrácejí i tu schopnost porozumění této oblasti, kterou nabyli a vlastnili naši předkové. Dnes se nám proto zdá jejich minulé poznání něčím bájným, vymyšleným a pohádkovým.

Je paradoxní, že člověk chce odhalovat tajemství vesmíru a jiných planet, zatímco prochází absolutně bez pochopení kolem tajemství, které ho obklopují v jeho bezprostřední blízkosti, a které každodenně utvářejí a formují přírodní dění kolem něj. A takto je tomu také s inteligenci větru, o které budeme blíže mluvit.

Abychom ale vůbec pochopili, o čem je vlastně řeč, s vysvětlováním bude třeba začít úplně od začátku.

Existuje Stvořitel, který je nejvyšší Inteligencí. Je Inteligencí stvořitelskou. No a tato, nám nepochopitelná Inteligence, existující od věčnosti do věčnosti, se rozhodla tvořit a vytvořit stvoření. Stvoření, čili obrovský prostor pro život bilionů nejrozličnějších vědomých bytostí.

Nejvyšší Inteligence Boží však nestvořila a nezformovala stvoření sama a bezprostředně, ale stvořila nejdříve nižší druh inteligence. Stvořila inteligenci výkonnou, aby tato, na Boží příkaz a podle jeho Vůle, začala sama vytvářet, formovat a budovat stvoření. No a právě tvůrčí práce výkonné inteligence stojí za vším, co ve stvoření vzniklo a existuje.

Výkonná inteligence zformovala různé úrovně stvoření. I naši hmotnou a materiální úroveň, a to od jejího prvopočátku až do současnosti. Hmotnost univerza formovala z drobných prachových částic, které postupně koncentrovala do větších celků, a z nich vytvářela planety prostřednictvím gravitace.

Výkonná inteligence pak formovala povrch planet, a mezi nimi také naši planetu. Postupně na ní připravovala podmínky pro život tak, jako připravuje rolník půdu pro výsadbu. A když bylo vše připraveno, zasadila přírodní výkonná inteligence do této půdy semena života, o které se starala a směřovala je ve vývoji od nejjednodušších forem života až k těm nejsložitějším. Až nakonec byl přírodní život na naší planetě připraven přijmout semena lidského ducha. A výkonná přírodní inteligence napomáhala i jejich růstu tak, jako se dobrý zahradník stará o rostliny ve své zahradě.

No a lidský rod na úsvitu věků, ve své jednoduchosti a přirozenosti, byl schopen vnímat výkonnou inteligenci, stojící za přírodním děním. Dávní lidé vnímali inteligenci, stojící za správou vod. Vnímali přírodní výkonnou inteligenci, stojící za správou rostlin a stromů. Vnímali přírodní výkonnou inteligenci, stojící za správou živlu ohně, země, větru a tak dále. A této přírodní výkonné inteligenci, stojící za správou různých druhů přírodního dění, dali konkrétní jména a nazvali ji "bohy", i když mnohé dávné civilizace už tušili, že je to jen výkonná síla, stojící ve službách nejvyšší Boží Inteligence.

Mnohým se to bude zdát neuvěřitelné, ale dokonce také v evangeliích se nachází zmínka o tom, že všechno v našem stvoření funguje právě tímto způsobem. Mluví se o tom v příběhu o Ježíši, který se plavil s učedníky v loďce po moři a usnul. Najednou zadul silný vítr a začaly se vzdouvat velké vlny až hrozilo, že se loďka převrátí. Tehdy učedníci přišli za Ježíšem a řekli mu: "Pane, ty si tu spíš a nedbáš, že hyneme". A on vstal, pohrozil větru a moři, a okamžitě zavládlo velké ticho.

Co se stalo? K čemu došlo? Boží Inteligence, jejíž vtělením byl Kristus, dala příkaz výkonné přírodní inteligenci, stojící za správou vodního živlu a větru, a tento příkaz byl okamžitě splněn. Vítr ztichl a moře se uklidnilo. A mimochodem, také Ježíšovo chození po moři bylo podobného druhu.

No a teď, po tomto nezbytném úvodu, se už dostáváme přímo k větru a k jeho, lidským očím neviditelnému a skrytému poslání, které poslušně naplňuje, a tím zajišťuje existenci pozemského lidstva na naší planetě.

Jak tedy již víme, vítr nefouká jen tak, ale jeho činnost je řízena přírodní výkonnou inteligenci. Základní funkcí větru je osvěžovat ovzduší prostřednictvím nevyhnutelné cirkulace vzduchu. Vítr zajišťuje proudění vzduchu a je zároveň nositelem změny počasí. Přináší tichý déšť nebo bouři, přináší ochlazení nebo oteplení a podobně.

My se však podívejme na avizovanou, skrytou funkci větru. Projevuje se zvláště při silných bouřích, hurikánech a orkánech, kterým téměř vždy předchází těžké a dusivé ticho. Atmosféra je nabitá a doslova houstne. A pak začne foukat vítr, přinášející bouři, a spolu s ní hromy a blesky. Často to způsobí hotovou spoušť, a když vše pomine, nastává opět ticho. Ale už ne to těžké a dusivé jako předtím, ale svěží a radostné. Člověk má dojem, jako kdyby se vše osvěžilo a očistilo. Mnohem lépe se nám dýchá a dokonce také viditelnost je lepší.

Toto vše se však děje nejen na fyzické a hmotné úrovni, ale také na úrovni subtilnější. Na úrovni hmotnosti jemnější, kterou sice my našim fyzickým zrakem nevnímáme, ale vnitřně, duševně ji cítíme. Jde o jemnější úroveň, v níž se kolem naší planety zhmotňuje myšlenková energie lidí. Jak totiž víme, žádná energie se neztrácí, a naše myšlení je také energií. Našim myšlením tedy produkujeme určitou energii a ona vytváří kolem naší planety energetické shluky.

Shluky lidské myšlenkové energie můžeme rozdělit na dva základní druhy. Na pozitivní a negativní.

Podívejme se nejprve na shluky negativní lidské myšlenkové energie. Ty se zdržují a hromadí v určitých oblastech kolem naší planety. Vytvářejí těžkou, dusivou, myšlenkově energetickou atmosféru, a negativním způsobem působí zpětně na svět lidský. Negativně působí na lidskou psychiku a myšlenky, které podněcují k opětovnému vytváření negativity.

V případě shluků pozitivní myšlenkové energie je to podobné, avšak její energetické shluky nezatěžují a nepodněcují k špatnému, ale naopak, oblast, kde se soustřeďují povznášejí, prosvětlují a oblažují. Vytvářejí radostnou atmosféru a pozitivním způsobem zpětně ovlivňují k tvorbě pozitivních myšlenek.

No a teď se dostáváme ke kořenu celého problému, protože žel lidé o těchto skutečnostech nevědí, a proto nebdí nad čistotou a ušlechtilostí svého myšlení a svého vnitřního života. Proto vytvářejí obrovské množství negativní myšlenkové energie, která dusí, těží a disharmonizuje jemnohmotné prostředí kolem naší planety. Pokud by se s tím nic nedělo, neustále lidmi plozená myšlenková negativita by nás brzy všech duševně a psychicky udusila. Lidé by se utopili a zadusili v sebou samým vytvořeném oceánu zkažené myšlenkové energie. Lidé by zahynuli v oceánu zla, vytvářeném jejich myšlenkami závisti, chamtivosti, nenávisti, bezohlednosti, egoismu, lži, podvodu, vypočítavosti, neřesti, zvrácenosti a ještě mnohého jiného.

No a právě funkcí větru na jemnější úrovni je rozmetat na kusy tento lidský, myšlenkově energetický hnůj, a alespoň dočasně od něj osvobodit naši planetu, dokud ho lidé opět nevytvoří a nepřivolají zpět. Měli bychom být proto vděčni vědomé inteligenci, ovládající vítr, bouřky, hromy a blesky, protože všude tam kde přicházejí, ničí zároveň lidmi na myšlenkové úrovni vytvořené zlo, a tím zajišťují, aby byla naše planeta ještě vůbec obyvatelnou.

Žel, takto to dnes s námi vypadá, protože nevíme, že naší základní lidskou povinností je udržovat krb svých myšlenek čistý, a tím formovat pouze shluky ušlechtilé a pozitivní myšlenkové energie, které budou náš svět pouze povznášet a povzbuzovat ho k další myšlenkové a vnitřní pozitivitě. K myšlenkové čistotě a ušlechtilosti, abychom v jejich energetickém vlivu konečně vybudovali pozemský ráj. Abychom konečně vybudovali pozemský odlesk království nebeského na zemi.

Místo toho však, v nečistotě vlastního vnitřního života, vytváříme pozemské království amorálnosti, lidské nízkosti, plytkosti a tisícerého zla, nad kterým se převalují jedovaté mračna negativní myšlenkové energie.

A proto, z času na čas, jako milost Páně, přicházejí vítr, bouře, hromy a blesky, aby rozbily a rozehnaly tato jedovaté mračna a dobro, ještě žijící na našem světě, se mohlo alespoň na určitou chvíli zčerstva nadechnout a nemuselo být definitivně zadušeno. Toto je nepoznaná funkce větru, bouře, hromů a blesků. Jejich údery by ale vůbec nemusely být takové prudké a tak často přinášející i fyzické ničení, kdyby lidé více dbali na ušlechtilost vlastního vnitřního života.

Přichází ale doba, v níž Bůh neučiní tak, jako v příběhu z evangelií a neutiší rozbouřené živly. Právě naopak, nejvyšší Inteligence povstane ve vší své moci a přikáže živlům země, aby definitivně a nenávratně rozsápaly shluky negativní myšlenkové energie. A aby tentokrát neušetřily ani těch, kteří tyto shluky vytvářejí a neustále nově přivolávají.

A pak zavládne míru plné ticho a země bude obnovena a panenská, jako nikdy předtím. A tvořit na ní, i v myšlenkách, bude možné už jen dobro. A každý, kdo by chtěl tvořit jinak, opět po starém, bude ihned rozpoznán a vytržen ze země jako plevel ze zahrady, aby se na ní zlo opět nerozmohlo.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 12. 10. 2020, 16:21:40 | více příspěvků | napsat uživateli

Nejdůležitější věc při koronavirových opatřeních chybí!

Když v minulých dobách čelili naši předkové pandemiím velkého rozsahu, přistupovali k ním úplně jiným způsobem, než my dnes. Viděli v nich totiž v první řadě podnět k pokání. Viděli v nich výstražně zvednutý prst Boží, upozorňující je na to, že dělají něco špatně. Že žijí nesprávně a že to je třeba změnit.

Každé pokání však začíná sebereflexí. Sebereflexí ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a duchovních zákonitostí. Naši předkové se snažili v první řadě znát právě tohle! Právě v tomto se snažili zjednat nápravu! To bylo jejich "proti krizové" opatření číslo jedna!

My se sice také ptáme, co jsme udělali špatně, ale ne z hlediska mravních a duchovních souvislostí, ale jen tak, jako vždy z hlediska materiálního. Mluví se například o čínských mokrých trzích a o katastrofální hygieně, která tam vládne, jako o možné příčině vzniku koronavíru Covid-19. Existují různé konspirační úvahy, které říkají že jde o uměle vyrobený virus, a samozřejmě, existují ještě mnohé další teorie.

Nicméně základní otázka, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitostí, když jsme nuceni něco podobného prožívat, taková otázka nikde nezaznívá. Takovou otázku si lidé dneška vůbec nekladou. Taková otázka je pro ně bezpředmětná a nemá žádný význam. Z hlediska moderního člověka 21. století by bylo vysloveně směšné, kdyby něco podobného zaznělo na setkáních krizového štábu.

Ale právě tato otázka a odpověď na ni je tím nejdůležitějším, co bychom měli vědět, a co by mělo všude zaznívat. Právě naše sebereflexe ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitosti ve vztahu k příčinám vzniku koronavirové krize je ta nejzásadnější. Právě její pochopení a náprava těchto věcí je tím, k čemu jsme ve skutečnosti krizí tlačeni.

Neboť ve skutečnosti se za všemi možnými a potenciálními materiálními příčinami skrývá prvotní příčina, kterou je překračování mravních a duchovních zákonů Toho, bez něhož Vůle v našem univerzu ani jediný lísteček ze stromu nespadne.

No a my se nyní pokusme ze symboliky vnějšího dění, souvisejícího s koronavirovou krizí vydedukovat a poznat, k čemu konkrétnímu nás jejím prostřednictvím tlačí a usměrňuje Vůle Vyšší Moci.

Dříve ale, než začneme, bychom si měli uvědomit, že to, co se kolem nás děje, není vůbec náhodné. Je to vždy zákonité, podléhající zákonu příčiny a důsledku. A vždy to v sobě nese určitou symboliku.

No a právě řeč symboliky představuje hlubší rozměr, který zvenčí, na základě vnějších dějů a situací, proniká do nitra a poukazuje na vnitřní děje. Jeho cílem je upozornit na skryté, vnitřní a skutečné souvislosti vnějších dějů.

Neboť vše kolem nás má rozměr vnější a viditelný, jakož také rozměr vnitřní, neviditelný, ale zásadní. A právě skrytý vnitřní rozměr je tím klíčovým, co určuje charakter vnějších dějů a událostí. Jaký je tedy charakter a podstata toho vnitřního, takový je na základě něj charakter i podstata toho vnějšího.

Jak se to projevuje a co to znamená v souvislosti s koronavirem?

Koronavirus klade na nás všech z vnějšího hlediska zvýšené nároky na hygienu a čistou. A to ve formě zvýšené hygieny rukou, jakož také ve formě ochrany před zvenčí přicházejícím rizikem infekce prostřednictvím nošení ochranné roušky.

Čistota a ochrana! Pokud symbolicky zvnitřňíme tyto dva podněty, které na nás zvenčí klade koronavirus, dostaneme požadavek čistoty a ochrany našeho nitra. To vnější je totiž, jak jsme si řekli, odkazem na to vnitřní a je jeho symbolikou. Je odkazem a symbolikou toho vnitřního, o které jde především!

A právě to vnitřní máme držet v mnohem větší čistotě a ochraňovat to před všemi negativními vlivy. Právě k tomu nás ve skutečnosti zvenku směrem dovnitř tlačí koronavirus! To se nám snaží říct! To je záměrem a cílem Vyšší Moci, stojící za ním!

Lidská bytost se má konečně začít mnohem intenzivněji snažit o čistotu vlastního nitra a o jeho ochranu před všemi zlými, nečistými a negativními vnějšími vlivy. Máme se už konečně začít více snažit o čistotu své mysli, o čistou svých emocí, svých pohnutek, svého chtění, své vůle a svého srdce.

Tlak koronavirové krize nás směřuje k hygieně našeho vnitřního života a k ochraně této hygieny, protože za všemi jejími možnými potenciálními materiálními příčinami stojí jediná prvotní příčina, spočívající ve Vůli Vyšší Moci, která tlačí na lidstvo, aby se stalo mravnější, morálnější a duchovnější.

Vnější symbolika koronavirové krize nás směřuje k vnitřní práci na sobě! K životní nezbytnosti vnitřní práce na sobě, spočívající v zachovávání čistoty našeho nitra a v trvalé ochraně této čistoty! To se v současnosti stává základní podmínkou přežití ve stvoření!

Jedině ten, kdo toto pochopí a začne to v sobě také vnitřně realizovat, jedině ten bude v bezpečí během současné krize i během dalších událostí, které budou přicházet. Jen toto může lidem poskytnout záruku bezpečí! Jen tehdy, když se budeme snažit o čistou našeho nitra a o jeho ochranu před všemi nečistými a negativními vlivy, jen tehdy uděláme pro sebe maximum! K tomuto nás tlačí současné dění, o jehož nejvnitřnějším duchovním rozměru lidé nic nevědí a nechtějí nic vědět.

Protože všechna slova, vybízející lidi k duchovnímu obrození, čili k tomu, aby se stali lepšími, čistšími, spravedlivějšími a duchovnějšími se ukázala být jako kontraproduktivní, nadešel čas činů. Už ne slova, ale reálné dění nás bude bolestivě přesvědčovat a tlačit k tomu, abychom se stali v první řadě vnitřně, a potom i navenek lepšími, spravedlivějšími a duchovnějšími. A tento tlak událostí a vnějšího dění se bude stupňovat do takové míry, že lidé budou donuceni vstoupit do svého nitra a udělat si v něm konečně pořádek. Udělat si v něm pořádek, očistit ho a už potom trvale dbát o jeho čistotu a trvale ji ochraňovat.

Jedině takový lidé budou chráněni! Ostatní budou nechránění a vydání všemu zlému napospas, i kdyby měli roušku čtyřiadvacet hodin denně a úzkostlivě dodržovali všechny hygienické požadavky. Budou nechránění, protože nechtěli pochopit, že v konečném důsledku a v první řadě jde především o hygienu a čistotu jejich nitra a o její ochranu. Jde o čistou jejich mysli, čistotu jejich chtění, jejich vůle, jejich pohnutek, jejich přání, jejich emocí a jejich cítění. Pokud toto nemají jsou nečistí tak, jako kdyby si vůbec nikdy neumývali ruky a nenosili žádnou ochrannou roušku. A proto si je to nečisté nakonec najde a zničí je.

Jen ten, kdo usiluje o čistotu a ušlechtilost vlastního nitra a snaží se ji trvale chránit, jen ten může ochránit své bytí před zkázou. Kdo ale takové úsilí nevyvine, ten ve velkém začínajícím očistném procesu našeho stvoření své bytí nezachrání, protože jeho vnitřní nečistota ho nakonec dožene do neštěstí.

Aby k tomu nemuselo dojít, třeba mít nestále na paměti toto zásadní ponaučení: Udržujte krb svých myšlenek čistý, protože jedině to je cesta k míru a ke štěstí.

To ale znamená, že pokud krb svých myšlenek z jakýchkoliv důvodů čistý mít nebudeme, půjdeme cestou katastrof a neštěstí.

Pokud tedy koronavirovou krizi i její tlak směrem zvenku dovnitř správně pochopíme, a vnitřně zrealizujeme, může se nám stát cestou k míru a štěstí. Pokud však její tlak vnitřně správně nepochopíme a nezrealizujeme, stane se nám cestou k neštěstí a zkáze.

Závěr: Vedle všech hygienických opatření myslete také na čistotu vlastního nitra.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 5. 10. 2020, 17:37:24 | více příspěvků | napsat uživateli

Čím si židé zasloužili svou výlučnost, kterou však ztratili?

Židovský národ se stal v dávných dobách národem povolaným. Povolaným ze všech národů světa. Stal se duchovně povolaným. Ale žel, nakonec nesplnil to, k čemu bylo povolán. Stalo se tak přesně ve smyslu slov: je mnoho povolaných, ale jen málo vyvolených. Vyvolení jsou totiž ti, kteří dokázali i skutečně reálně naplnit své povolání k něčemu velkému. To ale židé nedokázali.

Pojďme však pěkně po pořádku a ukažme si, proč měl židovský národ v minulosti takové výsadní postavení. Jeho výjimečnost spočívala v napojení směrem nahoru. Nebo ještě výstižněji vyjádřeno, ve výši napojení směrem nahoru.

Nad našim hmotným a fyzickým světem se totiž nachází několik jemnějších úrovní, nebo světů. Bezprostředně nad nejhrubší hmotností, v níž v současnosti žijeme, existuje druhý svět. Jde o úroveň hmoty jemnější, než je ta naše fyzická. Tam odcházejí duše lidí po smrti, čili po odložení fyzického těla.

Smrtí se naše duše svléká z těla jako ze šatů a nahá, obnažená, to jest taková, jaká ve skutečnosti je, odchází na druhý svět do jemnohmotné úrovně, kde je zařazena přesně podle své hodnoty. Kvalitní, čili pozitivní, ctnostné a ušlechtilé lidské duše jsou zařazeny do vysokých jemnohmotných úrovní a nekvalitní, čili negativní, nectnostné a neušlechtilé lidské duše jsou zařazeny do nízkých jemnohmotných úrovní. Tyto úrovně pojmenovala souhrnně všechna náboženství velmi výstižnými a jednoduchými pojmy: nebe a peklo.

Nad druhým světem, čili nad úrovní jemnohmonosti, se však nachází další, ještě jemnější úroveň. Jde o úroveň království nebeského. Tato úroveň má mnoho pojmenování, jako třeba říše Ducha, indické Védy ji nazývají úrovní poznání a Buddha ji nazval nirvánou. Nazývá se také věčností, říší Světla a podobně. Do ní odcházejí maximálně zdokonalené lidské duše, které dozrály ke své dokonalosti ve vysokých úrovních jemnohmotnosti, aby potom, po opuštění hmotnosti, dále pokračovaly ve věčném, radostném a tvůrčím bytí.

Dosažení této mety je skutečným smyslem života každého z nás. Je tím jediným na čem opravdu záleží. Každý jiný, lidmi vymyšlený "smysl života" je jen jejich vlastní představou, za kterou se ženou, a kvůli které ztrácejí drahocenný čas, určený k dosažení a naplnění skutečného smyslu našeho bytí, spočívajícího v dosažení věčného království nebeského.

Ale to stále ještě není všechno, protože nad úrovní království nebeského se nachází ještě jemnější úroveň. Je to božská říše. Jde o nesmírně rozlehlou a vznešenou úroveň, do které však již nemá přístup žádná lidská osobnost, protože člověk je bytost duchovní, a jeho místo je vymezeno pouze v hranicích duchovní říše. No a nad božskou říší se nachází Stvořitel samotný.

Takto to vypadá z pohledu ze země směrem nahoru. Nad pozemskou úrovní máme tedy úroveň jemné hmotnosti s peklem a nebem, nad ní úroveň věčného království nebeského, nad ní božskou říši a nad ní Stvořitele. Toto vše se nachází nad námi, obrazně vyjádřeno, nad našimi hlavami. My jsme nyní na zemi jako na dně oceánu, ale když naše duše odloží fyzické tělo a začne stoupat nahoru, pochopí, pozná a uvědomí si existenci všech těchto úrovní.

Avšak pouze tehdy, když je ctnostná a může opravdu stoupat, protože když není ctnostná, zůstane uvězněna a nevědomá v nízkých úrovních jemné hmotnosti.

Všechno toto je nutné znát, abychom pochopili, v čem spočívala výjimečnost židovského národa. A ona spočívala, jak již bylo v úvodu naznačeno, ve výši napojení směrem nahoru.

Indické védy a buddhismus měli napojení do úrovně Světla poznání, do nirvány, jak to oni nazývají, čili do úrovně věčné říše Ducha a do království nebeského. Je to úroveň vznešená a vysoká, představující vrchol všeho, co může člověk při svém maximálním duchovním zdokonalení dosáhnout. Pokud se člověk dokáže skrze svůj ctnostný pozemský život vnitřně spojit s touto úrovní a s bytostmi tam žijícími, může odtud čerpat vše, co duchovně potřebuje, aby správným způsobem stoupal ve svém vývoji nahoru, a po odložení svého fyzického těla mohl vstoupit do této úrovně. To je případ Buddhy a mnoha jiných indických védských mistrů, jogínů, nebo takzvaných "světců". Jejich učení bylo čerpáno z věčné říše Ducha a pozemským lidem ukazovalo cestu, jak se do této říše dostat. V tomto se skrývá velikost a vznešenost indické duchovnosti.

Výjimečnost židovského národa však spočívala v jeho mnohem vyšším napojení. V napojení přímo na Stvořitele a Tvůrce všeho. V napojení na Hospodina, vládce všech světů. Spočívala v pochopení, že jedině On je tím Nejvyšším, co vůbec existuje. A přestože v té době, nebo už dávno před tím existovala v Indii propracovaná filozofie Véd, vnitřní zrání židovského národa dokázalo najít napojení až k samotnému Stvořiteli.

Je však třeba říci, že mnohé národy světa měly tušení o existenci jediného Stvořitele, a jejich tušení bylo více či méně jasné, avšak v té době dokázal jedině židovský národ vstoupit do přímého vnitřního kontaktu s Nejvyšším.

Kontakt se Stvořitelem a vztah k němu! To bylo v těch časech na zemi něco nevídané! A právě proto se stal židovský národ povolaným ze všech národů.

Když se Ježíše ptali, co je pro život člověka na zemi nejdůležitější, mluvil o dvou věcech. Na prvním místě zmínil lásku ke Stvořiteli a na druhém místě lásku k bližnímu. Mluvil o tom, že se máme naučit milovat svého Stvořitele celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou. Mluvil o něm jako o našem velkém společném Otci nebeském, ke kterému máme s důvěrou vnitřně vzhlížet. Všechno toto hovoří o budování úzkého vztahu duše člověka k jedinému Stvořiteli, přebývajícímu vysoko nad všemi světy a úrovněmi. O budování lásky k Němu. Takové něco nenajdete ve východních náboženstvích, zatímco budování vztahu k Hospodinu a hledání lásky k Němu je podstatou Starého i Nového Zákona.

No a právě pro tuto svojí výšku napojení směrem nahoru byly židé povoláni k velkým věcem. Byli povoláni k duchovnímu vedení civilizace. Svou velkou roli však mohli naplnit jedině prostřednictvím skromnosti a pokory, nikoli prostřednictvím ješitnosti, domýšlivosti a samolibosti, které jsou tak velmi rozšířeny mezi všemi lidmi naší planety.

Jejich ješitnost jim znemožnila poznat Mesiáše, a jejich domýšlivost a samolibost ho dohnala k smrti na kříži. Židovský národ tragicky selhal, protože právě pod vedením Ježíše Krista a jeho Slova se měl stát národem, který se z národa povolaného stane národem vyvoleným. Který svým životem podle učení Ježíše Krista ukáže všem národům světa vzor toho, jak mají žít lidé správně na zemi.

V tomto všem židovský národ zklamal, ovšem paradoxně, přesto se domnívá, že jeho výlučnost stále trvá. Pyšně lpí na své výlučnosti a na své dávné povolanosti, která je však již absolutně neaktuální.

Smutným svědectvím jeho omylu, spočívajícím v záměně duchovního vůdcovství civilizace za vůdcovství materiální jsou "Protokoly sionských mudrců". V nich se dopodrobna píše, jak dosáhnout reálné nadvlády židovstva nad světem. A i když mnozí tvrdí, že "Protokoly sionských mudrců" jsou podvrh, zarážející je, že mnohé z toho o čem se v nich píše, se také reálně uskutečňuje.

I proto nejsou židé v oblibě! Své obrovské duchovní, mentální, organizační, podnikatelské a jiné schopnosti totiž nevyužili k šíření vlády Světla, ale naopak zneužili je, aby se oni sami stali vládci. Proto židé dávno ztratili své povolání k velkým duchovním činům, a toto povolání přešlo na jiný národ, který to také neunesl a selhal.

Šlo o národ, který místo duchovní světovlády usiloval o světovládu mocenskou, a uvrhl celý svět o neštěstí. I v tomto národě bylo totiž živé tušení o jeho výjimečnosti, ale jeho výjimečnost nebyla zrealizována správným, čili duchovním způsobem, ale nesprávným snažením o ovládnutí a podmanění si celého světa. Ale to je už úplně jiné téma.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 28. 09. 2020, 19:45:41 | více příspěvků | napsat uživateli

Moderní lidstvo spí a sní svůj sen o materialismu! Probuďme se!

Dávné indické náboženské systémy mluví o světě materiálním, o světě hmoty, jako o světě iluze. Vyjadřují ho pojmem "májá", čili iluze. Staří Toltékové o něm zase mluví jako o hustém dýmu, který nám brání poznat skutečnou realitu.

Pokud se moderní člověk setká s takovouto kategorizací přirozeně nesouhlasí, protože pro něj, ani pro lidi kolem něj, není svět žádnou iluzí, ani žádným dýmem. Naopak, je absolutně reálným, ba dokonce až bolestně hmatatelným. Vždyť pokud přece narazíte do hrany stolu, nebo do nějaké jiné věci, bolestně vás to zraní a vy si na vlastní kůži uvědomíte, že hmota není žádná iluze, ani žádný dým, ale až příliš hmatatelná realita, která nás každodenně přesvědčuje o své reálnosti.

Z tohoto důvodu se dívají materialisté s odmítáním na všechna podobná náboženská tvrzení a považují je za nereálné blouznění. Podle nich jsou právě ony iluzí a dýmem, jehož prostřednictvím duchovně vyšinutí lidé zpochybňují reálnost toho, co je jako jediné reálné a skutečné. A to je hmota!

A tím pádem jsou materialisté s náboženstvími velmi rychle hotovi. Je to pro ně jen blud, kterým se nemá smysl vůbec zabývat.

Jak je to však ve skutečnosti? Kdo má pravdu? Zkusme se trochu hlouběji podívat na tyto zajímavé a zásadní otázky.

Materiální svět není opravdu žádnou iluzí. Je zcela reálný. Ale pozor! Není to jediná realita tak, jak se domnívají materialisté. Kromě něj totiž existuje i něco jiného. Kromě reality materiální existuje i realita nemateriální, nebo jinak řečeno, realita Ducha.

Poznání komplexní pravdy bytí a poznání skutečné reality, která nás obklopuje, spočívá v uvědomění si existence dvou světů. V uvědomění si světa hmoty a světa Ducha.

No a právě člověk, žijící na zemi, v sobě spojuje tyto dvě reality. Jeho tělo, jeho mysl, jeho emoce, jeho duše a jeho duševná hnutí, to vše je hmotného charakteru. Ať už jde o hmotu nejhrubší v případě jeho těla, nebo celého fyzického světa, nebo o hmotu jemnější v případě jeho mysli, jeho emocí a jeho duševních hnutí.

Kromě toho však člověk v sobě nese i nejhlubší podstatu bytí, která je duchovní. A ta se v nás projevuje čistými city.

Citové prožívání má v sobě každý člověk, a právě ono je realitou Ducha! A právě proto můžeme realitu Ducha vnímat jedině prostřednictvím čistých citových hnutí. Jedině tak se k ní můžeme přiblížit, chápat ji a vnímat ji.

Pro porozumění toho, co bylo řečeno, se zkusme hlouběji zamyslet na tvrzením, že Bůh je Láska. Co je však láska? Láska je přece cit! Je to hluboké citové prožívání, což znamená, že k Lásce Boží, a s ním ztotožněné Pravdě Ducha, se lze přibližovat jedině prostřednictvím citu. Jedině prostřednictvím hlubokého citového prožívání, které k nám k ní může otevřít bránu.

Také lidská láska je podobného druhu. Nikdo ji nikdy neviděl, nezvážil a neohmatal. Každý ji však může cítit. A pokud ji cítí, prožívá štěstí. Pokud ji ale necítí a nikdy necítil, je vnitřně vyprahlý, citově prázdný, a tím pádem nešťastný a nenaplněný. Láska, ať už ke komukoliv je tím, co naplňuje náš život a dává mu pravou, nejhlubší hodnotu. Láska je však cit a to znamená, že v její čisté podobě je vždy projevem ducha.

Zásadní chybou však je, že lidé uvízli jen v materiální realitě. Že uvízli jen v realitě vlastního těla, vlastní mysli, vlastních emocí a vlastních duševních hnutí, považujíce tuto hrubou nebo jemnější hmotnost za to jediné, co reálně existuje. Tím ale zúžili komplexnost materiálně duchovního bytí jedině na jeho materiální rozměr. Celé bytí zúžili pouze na materii. Ji považují za to jediné, co existuje.

A samojedinost materie povýšili na božstvo a na jakousi modlu, které se klanějí. Materie, spojená s jejich fyzickou existencí a hmotným světem kolem nich, se pro ně stala vším. Na základě tohoto přesvědčení žijí a myslí. Toto přesvědčení určuje jejich hodnoty, jejich cíle i to, co považují za smysl života. A smysl života vidí jen v rámci své fyzické existence, čili v tom, jak jsou si schopni kvalitně a intenzivně fyzicky užít života.

Na základě přesvědčení o absolutní samojedinosti hmoty vzniklo téměř vše, co vytvořil současný moderní svět. Toto je základní platforma způsobu jeho myšlení. Přibližně devadesát procent všeho duševního bohatství lidstva stojí na tomto základě. Všechna odvětví naší činnosti jsou tím proniknuty. Ať už filozofie, matematika, fyzika, technika, literatura, film, divadlo, politika, společenské aktivity, nebo veřejný a osobní život. Všechno toto je v současnosti postaveno na přesvědčení a vycházející z přesvědčení, že materiální bytí je tím jediným, co existuje a co má hodnotu. Na tomto základě a v tomto přesvědčení se vše kolem nás odehrává, a na základě toho fungují také životy jednotlivců. Jednoduše řečeno, lidstvo žije v jakémsi sebou samým vytvořeném snu samojedinosti materie. Na této bázi uspořádalo celou svou existenci, a na této bázi je utvářena samotná struktura a způsob jeho myšlení.

A právě tento myšlenkový a duševní svět lidí, postavený na přesvědčení samojedinosti existence hmotného světa je iluzí, v níž lidstvo uvízlo a žije. To je ta "májá", čili iluze, o které říkají staré indické texty. To je ten hustý dým, pro který nevidíme skutečnost tak, jak o tom mluví staří Toltékové.

Iluze a dým není tedy hmota samotná, jak se povrchně a prvoplánově domnívají materialisté. Iluzí, neštěstím, dýmem a prokletím je všechno duševní bohatství lidstva, postaveno na falešném základě, že hmotný svět je tím jediným, co existuje. V tomto snu a v této iluzi žije současný materialistický svět! Je to však jen ubohá iluze, jím samým vytvořena a odtržena od skutečné reality. Od reality bytí, které v sobě zahrnuje jak materiální skutečnost, tak i skutečnost Ducha.

Proto miliony lidí na naší planetě prožívají své životy v iluzi a v hustém dýmu, na nesprávném základě postaveného, myšlenkového a duševního světa, který jim zastírá pohled na skutečnou pravdu bytí. Který jim znemožňuje pochopit, že za pravdou materie se skrývá pravda Ducha.

O této pravdě Ducha hovoří všechny náboženské systémy. Na ni se snaží poukázat a na ni se snaží upozornit, abychom se konečně probudili z našeho snu a z naší iluze. Aby nám hustý dým namáhavě nashromážděného duševního balastu lidstva donekonečna nezastíral výhled na komplexní pravdu bytí, spočívající v jejím materiálně duchovním rozměru.

A úplně prvním krokem k tomu, abychom konečně poznali komplexní realitu a překonali iluzi, ve které v současnosti žijeme, je si vůbec vnitřně připustit možnost existence reality Ducha. Toto je totiž něco, co si vnitřně materialisté ani nedokážou připustit, protože jsou tak hluboko ponořeni do své iluze.

Pokud ale dokáží připustit, že to může být jen iluze a začnou si vnitřně uvědomovat, že by všechno mohlo být jinak, už jen připuštění této možnosti a vnitřní práce s ní jim může zpřístupnit cestu k prohlédnutí dosavadní, jejich osobnost omezující iluze, aby se jim v jejich nitru začala postupně vynořovat věčná, zářivá a míru plná realita Ducha. Realita Ducha, která zde vždy byla a vždy bude! Pouze my sami jsme svým iluzorním přesvědčením o její neexistenci ztratili možnost dostat se k ní, spojit se s ní a být konečně šťastní a naplnění.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 21. 09. 2020, 18:11:30 | více příspěvků | napsat uživateli

Ješitnost, domýšlivost, samolibost a jejich zkažené ovoce

Je třeba si přiznat, že sami na sebe se díváme vždy mnohem shovívavěji, než na jiné. Že se vždy vnímáme v lepším světle a máme tendenci ospravedlnit u sebe to, co bychom neomluvili u jiných. Že si přizpůsobujeme realitu tak, jak nám to osobně nejlépe vyhovuje. Ješitnost, samolibost a domýšlivost tvoří určitou přirozenou součást našeho ega. A nejen našeho ega, ale také ega jiných lidí! Ega celého lidstva!

Pokud si však lidé nejsou této vlastní tendence vědomi, pokud si to nepřiznávají, pokud s tím nebojují, absolutně tomu propadají a stávají oběťmi své ješitnosti, domýšlivosti a samolibosti. Jimi ovládaný jedinec už pak není schopen vnímat skutečnou realitu, protože ji vidí jakoby v křivém zrcadle. Proto dotyčný nežije v realitě pravé, ale v realitě nepravé a zkřivené, přizpůsobené svému vlastnímu pokřivení. A to je cesta do zkázy a do neštěstí.

Ale abychom jenom neteoretizovali, podívejme se, co tento stav způsobil v dějinách a co způsobuje v současnosti.

Už v době příchodu Ježíše Krista byli lidé tak výrazně postiženi ješitnosti, domýšlivostí, samolibostí a s nimi spojenou pýchou, že ani Kristus, přicházející přímo od Stvořitele, nedokázal splnit jejich nároky. Nedokázal splnit jejich požadavky na to, jak má očekávaný Mesiáš vypadat, co má dělat a co má říkat. Lidé žili v tomto směru ve svých vlastních představách a nebyli schopni vnímat realitu takovou, jaká ve skutečnosti byla. A protože se Kristus, jako pravý Mesiáš, neshodoval s jejich vlastní představou Mesiáše, zavraždili ho! Vražda Syna Stvořitele byla důsledkem lidské ješitnosti, domýšlivosti, samolibosti a jimi vytvořených představ a nároků na Spasitele, které nebyl schopen naplnit ani samotný Spasitel. Takovéto, samolibě vysoké mínění, má o sobě lidstvo!

Ale působení zkázonosné ješitnosti neskončilo ani po smrti Krista! Naopak, plně se projevilo také u jeho vlastních stoupenců a následovníků! Ti totiž také chtěli vidět Krista jiného, než ve skutečnosti byl. Chtěli v něm vidět zázračnou bytost, stojící nad přírodními zákony. Nechtěli v něm vidět obyčejného člověka, který se narodil na zemi jako člověk, žil a působil jako člověk a jako člověk zemřel. Lidé nechtěli přijmout, že právě v tomto spočívala obrovská oběť Božího Syna, který vstoupil dobrovolně do fyzického těla, a tím se dobrovolně podrobil všem fyzikálním a přírodním zákonům, vládnoucím na zemi.

Stoupenci a následovníci Krista byli postiženi ješitnosti do takové míry, že odmítli považovat poslání Spasitele za splněno tím, že nám přinesl Slovo Páně. Že od svého nebeského Otce přinesl Slovo Pravdy, aby nám v něm ukázal, jak máme žít, co máme dělat a jak máme myslet, abychom mohli dojít k spáse. Abychom mohli dospět k míru plnému životu na zemi, a po svém odchodu ze země do království nebeského.

Lidská ješitnost potřebovala něco víc! A proto udělala z vraždy Mesiáše na kříži cosi úplně jiné, než to ve skutečnosti bylo. Ze surové vraždy Syna Stvořitele, která byla reálným odmítnutím osoby a učení Ježíše Krista, udělala plánovaný akt spásy. Ze vzpoury vůči Stvořiteli a z vraždy jeho Syna udělala lidská ješitnost Boží záměr, jehož prostřednictvím byli samolibí a domýšliví pozemští lidé spaseni. Takováto, jejich ješitnosti dokonale vyhovující, nepochopitelná oběť Krista jim byla mnohem bližší, než skutečná, prostá a jednoduchá pravda, že člověk může být spasen pouze tím, že jedná a myslí v souladu s učením Božího Syna. Takovým katastrofálním způsobem křiví lidská ješitnost vnímání skutečné reality!

A pojďme dál a přibližme se trochu více k naší současnosti. V evangeliích je zaznamenáno, že učedníci mnohokrát správně nechápali, co jim Ježíš říkal, nad čím si on často povzdechl: "Ještě i vy mě nechápete?" A proto také často učedníkům v ústraní vykládal správný význam svých slov.

Nicméně Kristus viděl, že jejich nechápavost je následkem jejich duchovní nezralosti, a ta je zase následkem celkové duchovní nezralosti lidstva. Kvůli tomu nemohl Ježíš lidem zvěstovat vše, co jim zvěstovat chtěl. Proto řekl svým učedníkům: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

Ježíš tedy zaslíbil a zvěstoval příchod pomocníka, Ducha Pravdy, který přijde v době, kdy bude lidstvo natolik duchovně zralé, že bude moci pochopit plnou Pravdu.

A toto zaslíbení se stalo realitou, protože Duch Pravdy opravdu přišel a ukázal světu co je hřích a co jsou nesčetné lidské omyly a polopravdy. Ukázal jim co je spravedlnost, co soud a proč soud přichází. Zprostředkoval jim celou Pravdu v její komplexnosti a celistvosti.

Avšak také Duch Pravdy a jeho dílo narazilo na zemi na starou známou lidskou ješitnost, domýšlivost a samolibost, které chtějí vše vědět lépe, a které ignorovaly Poselství Ducha Pravdy právě pro svou neschopnost vnímat realitu takovou, jaká je, protože nekoresponduje s jejich vlastními, ješitnými představami o realitě. A proto bylo dílo Ducha Pravdy a jeho osoba podrobeny morální vraždě a odsouzeni.

A nyní se dostáváme už k naší nejaktuálnější současnosti. Dostáváme se ke sklizni, k ovoci a k důsledkům, který takovýto přístup lidí k poselstvím ze Světla nevyhnutelně přináší. Lidstvu přichází účet za vraždu Syna Božího! Přichází mu účet za morální vraždu Ducha Pravdy a ignorování jeho Poselství! Přichází mu účet za život, odtržen od Vůle Nejvyššího, manifestované v Ježíšově Slově a v Poselství Ducha Pravdy! Proto se lidstvo dostává do fáze, kdy na něj začínají dopadat nejrozličnější údery, jejichž účelem je otřást jeho ješitnosti, domýšlivostí, ješitností a pýchou, aby se konečně zbavilo tohoto pokřivení duše a mysli, a začalo se dívat na realitu jasným zrakem.

První světová válka a druhá světová válka byly apokalyptické světové válečné konflikty, jaké naše civilizace dosud neznala. Stále více se množí přírodní katastrofy a přírodní anomálie. Hromadí se nejrůznější předpovědi apokalyptického dění, kterému má být naše civilizace vystavena.

Ale mnozí, ve snaze zlehčovat tyto skutečnosti říkají, že všechno toto tu už přece bylo, že se nic mimořádného neděje, a že se vše jen v různých obměnách stále opakuje.

Ano, vše už sice bylo, ale nikdy ne tak zhuštěno a zkoncentrováno, jako v současnosti. Já osobně si například vzpomínám na minulé léto, kdy panovaly extrémní horka. V rozhlase tehdy každých pár po sobě jdoucích dní říkali, že byly zaznamenány teplotní rekordy, nejvyšší od počátku měření, čili nejvyšší za sto let. Nicméně tyto rekordy, také v různých jiných oblastech přírodního dění, již nepřicházejí jednou za sto let jako v minulosti, ale přicházejí v rozpětí několika let, nebo dokonce měsíců, či týdnů. V rozpětí několika let přichází sto roční, nebo tisíciletá voda, nebo enormní horka a podobně.

Ano, všechno toto tu už bylo, ale není možné si nevšimnout, jak se to všechno v dnešní době neuvěřitelně časově zhušťuje.

A všem slepým, hluchým a pochybovačným mohla už dávno otevřít oči rána, kterou zasadil našemu světu koronavirus. Udeřilo to jako blesk z čistého nebe a dokonale to otřáslo celou naší civilizací. Lidé byli vytrženi z běžného fungování a uzavřeni do karantény, aby přemýšleli o tom, co se to vlastně děje a k čemu to směřuje. Aby v tom všem poznali výstražně zdvižený prst Boží! Aby v tom poznali jeho zásah, který je má probudit z jejich ješitnosti, domýšlivosti a samolibosti! Zásah, který je má probudit z jejich smrtelného duchovního spánku, aby ještě včas nastoupili cestu k vlastnímu hodnotovému obratu, a aby se duchovně obrodili. Aby utrpení, bolest a smrt, které v současné koronavirové krizi postihly desetitisíce, nakonec nemusely přijít až k nim samotným, a ledově chladnou ruku je sevřít kolem jejich vlastního krku.

Světové dění dosahuje bodu smrtelné vážnosti a Stvořitel chce, aby tato vážnost byla lidmi poznána! Stvořitel chce, aby už lidé konečně duchovně procitli, a aby s nejhlubší vážností sáhli po Slově Ježíše Krista a po Poselství Grálu od Ducha Pravdy, a svým životem a myšlením je proměnily v čin. Neboť Stvořitel chce mít už konečně na této planetě skutečné, pravé, duchovní lidstvo, a ne tu parodii na lidstvo, bloudící v ateismu, materialismu a v nejrozličnějších dogmatických omylech, které zde živořilo dosud a ničilo vše kolem sebe.

Varujme se proto jako smrtelného jedu vší ješitnosti, domýšlivosti, samolibosti a pýchy, které jsou hluboce zakořeněny v našich duších, a které nám umožňují žít v klamavé realitě. Ale jen dokud nakonec na nás s plnou vahou nedopadne skutečná realita Ducha s její železnou Spravedlností, a jako duchovně mrtvé, a proto ve stvoření nepotřebné, nás definitivně zničí.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 14. 09. 2020, 17:45:39 | více příspěvků | napsat uživateli

Nechtěná pravda o prvních křesťanech a reinkarnaci

O křesťanských církvích je známo, že mají své centrum pro studium sekt, a v něm se věnují zkoumání různých mimo křesťanských, nebo také nestandardních křesťanských duchovních směrů a proudů. Činnost této instituce spočívá ve vyhodnocování toho, v čem konkrétně jsou různé duchovní směry nekompatibilní s pravověrným křesťanstvím. Hlavním účelem její odborného posudku je pomoc křesťanské laické veřejnosti, aby se vyvarovala nejrozmanitějším duchovním nástrahám, které na ni číhají.

A protože mě osobně zajímalo její hodnocení a její názor na určitý duchovní směr, se zájmem jsem si prostudoval její posudek. A právě to je důvod, proč vznikl tento text. Zmíněný odborný posudek se totiž vyznačoval přímo do očí bijící, základní duchovní negramotností. Vyznačoval se smutným nepochopením základních duchovních zákonitostí, které by přece měly být každému, opravdu duchovnímu člověku v dnešní době již zcela jasné.

O co konkrétně jde? Jde o karmu a reinkarnaci, které křesťanství neakceptuje a považuje za blud.

Žel, ale opak je pravdou, protože smutným, a v dnešní době již nepřijatelným bludem, je právě popírání karmy a reinkarnace. A co je ještě zvlášť paradoxní je skutečnost, že při kořenech křesťanství bylo učení o reinkarnaci, čili o opětovném příchodu lidské duše na zem do fyzického těla, zcela přirozenou součástí duchovního poznání prvních křesťanů. Dokonce také v evangeliích můžeme najít několik, přímých i nepřímých zmínek o existenci tohoto poznání.

Celkem konkrétně například v stati, v níž učedníci říkají Ježíšovi, že před příchodem Mesiáše má přijít opět prorok Eliáš, aby mu připravil cestu. A Kristus jim na to odpověděl: "Eliáš už přišel, ale vy jste ho nepoznali a udělali jste s ním co jste chtěli". A tehdy učedníci pochopili, že mluví o Janu Křtiteli.

Jinými slovy řečeno, v Janu Křtiteli přišel na zem znovu prorok Eliáš, co si ještě dnes může každý nezaujatý a věcně zkoumající čtenář přečíst v evangeliích.

Duchovní poznání o reinkarnaci bylo tedy zcela přirozenou součástí prvotního křesťanství, a tak tomu bylo několik prvních století po Kristu. Konkrétně až do koncilu v roce 553, na kterém byla mimo jiné posuzována také otázka reinkarnace. Princip reinkarnace měl své zastánce i odpůrce, a tak nakonec, aby se věc definitivně vyřešila, se přistoupilo k hlasování. Nepatrnou většinou hlasů zvítězili odpůrci reinkarnace, na základě čehož bylo pak toto poznání vyškrtnuto z křesťanské věrouky. I když, jak již bylo zmíněno, v evangeliích o něm zůstaly zmínky.

Zkusme se však podívat na danou problematiku trochu jinak. A sice, z hlediska skutečné pravdy, protože hrubá negace této duchovní zákonitosti, která byla akceptovatelná v roce 553, je již absolutně neakceptovatelná v současnosti, kdy má být lidstvo duchovně znalé.

Celá tato otázka je totiž otázkou vztahu k Pravdě, čili k tomu, jak se věci opravdu mají a jak fungují. Neboť to, jak se věci mají a jak fungují je přece dílem Stvořitele. Jedině Stvořitel sám vložil do chodu univerza všechny zákonitosti. A negovat je hlasováním, a pak je vymazat jako neexistující, je absolutní nonsens. Je to pyšné stavění vůle člověka nad Vůli a určení Stvořitele. To však v konečném důsledku nepřináší škodu Stvořiteli, ale jedině člověku samotnému, který má tím pádem fatální mezery v pochopení fungování nejzákladnějších zákonitostí našeho univerza.

Křesťanský koncil v roce 553 se mýlil, a současné, novodobé křesťanství 21 století nadále setrvává v tomto dávném omylu. Kdo však sám nestojí pevně v Pravdě, není vůbec schopen objektivně posuzovat pravdivost věcí tak, jak se o to pokoušejí různá křesťanská centra pro studium sekt. Křesťanství totiž nemá v tomto směru, ale žel, také v mnoha jiných směrech oporu v Pravdě, ale opírá se pouze o vlastní domněnky, tvrzení, dogmata a nařízení. A nemá oporu ani ve vlastním vnitřním cítění jednotlivců, protože jeho volnost a svobodu spoutává dogmaty, omyly a neměnnými pravdami.

A právě na vnitřní cítění čtenáře tohoto textu bych chtěl nyní apelovat. Chtěl bych apelovat na jeho svobodu ducha, který se v něm projevuje cítěním, a který mu proto může v jeho citu vnitřně napovědět, co je Pravda. Neboť náš duch stojí v pravdě Ducha Božího, a proto, sám stojící v Pravdě, dokáže rozlišovat to, co je pravdivé. Jen mu třeba dát prostor a svobodu, a nenechat ho už dopředu spoutat rozumovými argumenty a hotovými názory kompetentních.

Zkusme se proto nyní právě z tohoto úhlu pohledu podívat na problematiku karmy a reinkarnace.

Pojem karma hovoří o příčinnosti dějů a jevů. Mluví o tom, že vše, co se v našem univerzu děje, se neděje jen tak náhodně, ale je to vždy zákonitým důsledkem tomu odpovídajících a předchozích příčin.

Ve stvoření všechno funguje na bázi příčiny a důsledku. Ukažme si dva příklady: Jestli mě dnes bolí hrdlo znamená to, že jsem včera, když mi bylo horko, vypil sklenici ledové vody. Má bolest v krku je proto důsledkem, kterému předcházela konkrétní příčina. Nebo, pokud se třeba momentálně cítím fyzicky a psychicky dobře znamená to, že jsem byl před chvílí na příjemné procházce v přírodě.

A takto by se dalo pokračovat donekonečna, protože zákonitost příčiny a důsledku platí jak ve velkých, tak i v malých věcech. Platí jak v oblasti vnitřní, psychické a neviditelné, tak i v oblasti vnější, fyzické a zjevné. Osud, nebo karma, čili vše co se nám děje, je tedy vždy jen zákonitým řetězením důsledků, které prožíváme na základě jim předchozích příčin.

Pokud proto někdo koná pozitivně, ať již v oblasti fyzické a viditelné, nebo v oblasti duševní a neviditelné, důsledkem toho bude pozitivní karma, nebo-li pozitivní osud, který ho očekává.

Pokud ale někdo koná negativně, ať již v oblasti fyzické a viditelné, nebo v oblasti duševní, myšlenkové a neviditelné, nevyhnutelným důsledkem toho bude negativní karma, nebo-li negativní osud, který ho očekává.

Ale protože lidé o těchto věcech nevědí, nebo nechtějí vědět, konají věci dobré i zlé, čehož důsledkem je osud, v němž je stíhají věci dobré i špatné.

Veškeré dění v našem univerzu je tedy neustálým řetězením příčin a důsledků. A tato skutečnost není otázkou nějaké víry v karmu. Je to otázkou vlastního osobního nezaujatého posouzení, zda věci kolem nás takovýmto způsobem skutečně fungují. Pokud však budeme pozorně pozorovat život kolem nás, a do tohoto pozorování zapojíme také své cítění zjistíme, že to ani jinak být nemůže.

No a reinkarnace, nebo opětovný příchod duše do pozemského těla, je jen logickým pokračováním zákonitosti karmy, protože řetězení příčin a důsledků nekončí naší smrtí. Pokračuje také po ní na druhém světě, čili v jemnější úrovni bytí. A to, zda po smrti půjdeme do úrovní světlých nebo temných, bude vždy jen zákonitým důsledkem toho, jak jsme na zemi žili, což v podstatě uznává také křesťanství.

Kdo se po smrti dostane do světlejších úrovní, může se dále rozvíjet v nastoupené cestě dobra, a nakonec může vejít do věčného království nebeského.

Kdo se však nedostane do světlejších úrovní, není hned zatracen, ale stále má možnost se rozvíjet a směřovat ke Světlu. A kromě toho dostává ještě také možnost opětovného pozemského vtělení jeho duše zpět do fyzické úrovně, aby se mohl právě zde na zemi výrazným způsobem posunout duchovně vpřed. A aby se po své další fyzické smrti již mohl dostat do světlejších úrovní, a nakonec až do království nebeského.

V Bibli jsou zaznamenána slova, která řekl Hospodin o Marii: "Znal jsem ji dříve, než se narodila". Nejen osobnost Marie, ale osobnost každého z nás se všemi jejími klady a zápory je zformována již dávno před naším narozením. A každé naše pozemské zrození je jen důsledkem toho, jaká tato naše osobnost je. Je důsledkem dokonalé a zákonité příčinnosti, jejímž prostřednictvím se rodíme přesně do takové rodiny, do takového národa, do takové sociální a společenské situace, a v takovém zdravotním stavu, které jsou důsledkem příčin, určených charakterem naší osobnosti.

A pokud jsme mluvili o Marii z Nazareta, právě pro charakter její osobnosti, vnímaný Stvořitelem dávno před jejím pozemským zrozením a dokonale vyhovující Božímu záměru, se stala fyzickou matkou Ježíše Krista, čímž byla omilostněna ze všech lidí. Neudálo se tak tedy na základě nějakého náhodného výběru, ale jedině na základě konkrétních osobnostních předpokladů.

Je to prosté, jasné a logické, a dává to zároveň odpověď na lidmi často kladené otázky typu: Proč se někdo narodil v dostatku a jiný v chudobě? Proč se někdo narodil zdravý a jiný nemocný? Proč trpí děti?

To vše nejsou žádné náhody! Není to žádná libovůle Hospodina! To vše jsou zákonité děje na bázi příčiny a důsledku, a v nich se absolutně dokonalým způsobem naplňuje velká a univerzální Spravedlnost Nejvyššího.

Naše stvoření není stvořením náhod! Je stvořením zákonitého dění a každému z nás se v něm dostává přesně toho, co si zaslouží. A ve stvoření jako celku, tedy v jeho materiální i jemné úrovni, se také naplňuje dokonalá Spravedlnost Nejvyššího. A proto každý nevědomý, který si na zemi přizpůsobuje spravedlnost podle sebe a koná nespravedlivě, na to tvrdě doplatí, protože ve svých omezených kalkulacích zohledňuje jen pozemskou úroveň.

Je nesmírnou chybou křesťanství, že odmítá akceptovat všechny tyto skutečnosti. Je nesmírnou chybou křesťanství, že stojí na pozicích církevního koncilu z roku 553, který vymazal princip reinkarnace a karmy z křesťanské duchovnosti v domnění, že tato zákonitost tím přestane existovat. Není to však nic jiného, než směšná a naivní snaha lidí opravovat fungování univerza, ve kterém se dokonalým způsobem samočinně naplňuje Vůle a Spravedlnost Stvořitele.

Proto konečně procitni člověče, a v nádherném, dokonalém stvoření našeho Páně nežij jako slepý a nevědomý.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 8. 09. 2020, 16:30:59 | více příspěvků | napsat uživateli

Žena a půvab! Duchovně poněkud kontroverzní téma!

Jak se z hlediska mravnosti velmi výstižně říká, léto je sklizní ďábla. Je sklizní ďábla prostřednictvím lehkého letního oděvu, který dráždivě odhaluje tělo. A uvnitř pozorovatele pak vyvolává tomu odpovídající nečisté myšlenky a pocity.

Žel, taková je realita, avšak miliony lidí to považují za klad a nikoliv za zápor. Miliony lidí v tom vidí radost z krásy tělesnosti a vnímají to jako koření života.

Jako světlý protipól bude proto určitě dobré povědět si něco o pravém půvabu ženy. A abychom lépe pochopili, co vlastně znamená pojem "půvab", porovnáme si ho s pojmem "krása".

Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že půvab může být jen jeden, zatímco krása bývá dvojí. Pokud vyslovíme slovo "půvab" v souvislosti se ženou a uvědomíme si, co to v našem nitru vyvolává, zjistíme, že je to cosi ušlechtilé. Že je to cosi vznešené, vysoce stojící a nedotknutelné. Pojem "půvab" v sobě totiž skutečně nese silný duchovní náboj, a proto může být půvab ženy jen jeden. Pravý! Nesoucí pečeť duševní ušlechtilosti!

A úkolem každé ženy v našem univerzu je, aby byla půvabná! Aby se duševní ušlechtilost, kterou je naplněna, přirozeným způsobem projevovala v jejím půvabu. Toho nezbytným předpokladem však je, že žena se bude snažit o dosažení vlastní duševní ušlechtilosti, co není možné jinak, jako prostřednictvím její vnitřní orientace na vysoké, vznešené, ušlechtilé a nadčasové hodnoty. Na hodnoty ducha! Na hodnoty, které mají souvislost s věčností a se Stvořitelem.

Jedině vnitřní orientací ženy na tyto hodnoty může dospět k velikosti své duševní ušlechtilosti. Obecně totiž platí, že nás lidi tím nejzásadnějším způsobem vnitřně formuje to, o co usilujeme. Pokud proto usilujeme o vysoké, ušlechtilé a nadčasové hodnoty, a na ně se orientujeme, stáváme se vnitřně ušlechtilými a spějeme k věčnosti.

Pokud se ale usilujeme jen o hodnoty mnohem nižší, dočasné, přízemní, materiální a málo ušlechtilé, vnitřně se stáváme nízko stojícími a naše bytí nespěje k věčnosti, ale jen k dočasnosti.

Znamená to tedy, že půvab ženy vyrůstá z její vnitřní ušlechtilosti. Pokud žena dosáhne alespoň určitého stupně duševní ušlechtilosti, nevyhnutelně se to projeví v podobě jejího půvabu. A protože půvab bývá spojen s vnitřní orientací na nadčasové hodnoty, je sám nadčasový. To znamená, že při něm není vůbec rozhodující věk. Půvab je spojen s každým věkem. Stejně půvabná může být mladá žena, zralá žena, ale i stará žena.

Takovýmto způsobem má být půvabná každá žena. Její vnitřní duševní ušlechtilost, zhmotněná do podoby půvabu, má působit na všechny kolem ní a povzbuzovat je a vést je k duševní ušlechtilosti. Toho je schopna ženská bytost jakéhokoliv věku a jakéhokoliv typu krásy, pokud v sobě nese ušlechtilost duše. Žena je tedy ve své podstatě světlá bytost, která pokud stojí správně, je schopna pouze svým zjevem a svou přítomností povznášet vše ke Světlu.

Viditelným důkazem této skutečnosti je, že kdekoliv se objeví pravá žena, všude tam se muži snaží být o trochu lepší. Snaží se být galantnější, ohleduplnější a snaží se slušněji vyjadřovat.

Žena káže jiným o ušlechtilosti, aniž by musela kázat! Je půvab to dělá za ni!

Žena vybízí ke Světlu a k snaze být lepší, aniž by musela něco říct! Činí tak bez slov, pouze svým zjevem! Pouze svým půvabem!

Dalším důkazem obrovské moci ženy je také to, že temný luciferský princip udeřil v první řadě na ni, protože věděl, že právě ona je úhelným kamenem, na kterém vše stojí nebo padá. A proto ji vystavil pokušení marnivosti a ješitnosti, čímž se již dostáváme k druhému pojmu, který si blíže objasníme. K pojmu "krása". Zatímco půvab je jen jeden, krása, jak již bylo naznačeno v úvodu, může být dvojího druhu. Může být krása ušlechtilá a povznášející, nebo krása nízká a strhávající dolů.

Krása ušlechtilá a povznášející je spojena vždy s půvabem. Z něj přirozeně vyrůstá, a proto o ní platí beze zbytku vše to, co jsme si už řekli o půvabu. Tento druh krásy poznáme podle toho, že dělá lidi lepšími a má schopnost povznášet nahoru.

Druhý typ krásy je krása bez vnitřní ušlechtilosti. Je to krása, poznamenána ješitností a marnivostí. Je to krása, které chybí duševní ušlechtilost, směřující k pravým, vysokým a nepomíjivým hodnotám. Je to krása, jejíž majitelky jsou zaměřeny k hodnotám druhořadým, nízkým a pomíjivým. Je to krása těla a smyslů. Je to krása, která nepovznáší, ale dráždí a v mužích vyvolává nepěkné a nečisté myšlenky. Je to krása promyšleného módního odhalování tělesných vnad. Je to krása, která chce být "sexy", která chce upoutat pozornost mužů a vyhřívat se na výsluní jejich pozornosti, přičemž ji vůbec nevadí, že jde o pozornost nízkou, smyslnou, hrubou a nemravnou.

Tato krása stojí ve službách ďábla! Stojí ve službách luciferského principu pokušení ke zlému. A muži rádi podléhají tomuto pokušení, opájejí se touto krásou a svou duši zaprodávají nečistému a špatnému.

Tato krása je cestou do pekel a do zatracení. Je cestou do pekel pro tu ženu, která ji přijala za svůj ideál a pro toho muže, který ji přijímá a k ní vzhlíží. Nesmírně bohatou je proto ďáblova žeň v letních dnech, kdy všude vládne jeho principem marnivosti poznamenána, jedovatá a nízká krása, strhávající k branám pekelným její ženské nositelky a její mužské ctitele.

Ženám, jejichž tato slova vnitřně zasahují a nenechávají je lhostejnými, ať je ještě úplně na závěr připomenuto toto: Marnivost a ješitnost jsou cestou k hanebnosti! To však není posláním ženy! To je úkladem temna!

Posláním ženy je být půvabnou! Půvabnou takovým způsobem, že každý její pohyb, každý její posunek a každé její slovo bude odrazem její vnitřní duševní ušlechtilosti. Jedině v tomto spočívá pravá ženská moc a pravá ženská velikost. Jedině tímto způsobem má v našem univerzu působit vznešená bytost, zvaná ženou!

Cui bono? Komu to prospěje? Tuto otázku by si tedy ve vztahu ke svému vzhledu měla položit každá žena. Prospěje to mně samé, mé ješitnosti a marnivosti? A tím pádem temnotě, která se skrývá za každým osobním egoismem? Nebo to prospěje něčemu vyššímu? Něčemu ušlechtilejšímu a světlejšímu, co člověka přesahuje?

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 2. 09. 2020, 17:04:26 | více příspěvků | napsat uživateli

Duchovní pozadí II. světové války. Neuvěřitelné skutečnosti odhaleny!


Položili jste si někdy otázku, kde se v německém národě vzalo přesvědčení, že je výjimečný? Že má nějaké mimořádné poslání? Že má stát nad všemi národy světa? Takové tušení a později i přesvědčení se přece nedá jen tak vymyslet. Musí mít nějaký reálný základ.

A reálný základ skutečně má. Je však duchovní. A v duchovním slova smyslu měl být také uskutečněn.

Duchovní rozměr výjimečnosti německého národa ale nebyl Němci poznán a pochopen, a proto se vše obrátilo nesprávným směrem. A sice, k domněnce o vlastní nadřazenosti, na níž bylo postaveno zvrácené právo zlikvidovat všechny méněcenné a zaujmout jejich životní prostor.

Z toho, co mělo být velké, vznešené, ušlechtilé a přinášející všem národům země požehnání, se tedy nakonec stalo něco obludné, zvrácené a nelidské, co přineslo naší planetě válečný konflikt apokalyptických rozměrů.

Kde se stala chyba? Co se pokazilo?

Abychom to pochopili, bude třeba začít jiným národem, který byl duchovně povolán k velkým věcem. A to byl národ židovský. V něm se měl narodit Mesiáš a Spasitel světa, k čemuž skutečně došlo.

Avšak církevní vrchnost židovského národa Mesiáše nepoznala a dala zavraždit toho, kdo se za něj prohlašoval, a koho učení a zázraky potvrzovaly oprávněnost jeho prohlášení.

Židovský národ zavraždil Mesiáše namísto toho, aby přijal jeho učení, snažil se podle něj žít a pod vedením Ježíše Krista se stal prvním národem světa, žijícím podle Slova Božího. Tímto způsobem by mezi všemi národy země zazářil jako jasné světlo. A všechny národy by ho následovaly. Tak se měl stát z národa povolaného k velkým věcem národ vyvolený, který dokázal tyto velké věci také opravdu uskutečnit.

Kristus však během svého působení viděl všechny chyby a nedostatky židovského národa, tušil jaký osud ho čeká a uvědomoval si, že za nastávajícím selháním povolaného národa stojí ve velké míře jeho duchovní nezralost. Kvůli této nezralosti ani nemohl říct všechno, co říct chtěl. Proto pronesl následující slova, která jsou zaznamenána v evangeliích: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

To znamená, že v daleké době, kdy bude lidstvo duchovně mnohem zralejší, má přijít Duch Pravdy a zvěstovat mu celou Pravdu.

Kola osudu se začaly otáčet a nový povolaný národ, do kterého středu měl jednou přijít Duch Pravdy, začal být připravován na své velké poslání.

To poslání bylo naprosto stejné, jako v případě židovského národa. Německý národ měl v první řadě poznat Ježíšem zvěstovaného Ducha Pravdy, měl přijmout jeho učení, čili Pravdu Boží, Ježíšem lidstvu zaslíbenou, měl začít podle této Pravdy žít, na základě čeho by zazářil mezi všemi národy jako jasné světlo. A ostatní národy by ho následovaly. Německý národ měl tedy vést lidstvo duchovně!

Ale jak se říká, pod svícnem bývá největší tma. To znamená, že tam, kde mělo zavládnout největší světlo, byl ze strany jeho protipólu, ze strany sil temna vyvíjen silný tlak, aby se to nepodařilo a aby se vše zvrhlo.

A tak, jako židovský národ nepoznal Mesiáše, stejně také německý národ nepoznal Ducha Pravdy. Nepoznal svého pravého duchovního vůdce, jehož Poselství měl následovat, a tím splnit svou světlou a vznešenou roli, ke které byl povolán.

Namísto toho uvěřil falešnému vůdci, který to původní, velké a ušlechtilé obrátil v něco obludné, pokřivené a zvrácené.

Německý národ byl ke své velké duchovní roli připravován celá staletí, a v hodině splnění stály za nim pomáhající síly celého vesmíru. Bylo to cosi nevídaného, a německý národ cítil a vnímal, že se stává středobodem vesmírného dění. Tuto skutečnost také vyjádřil známými slovy: "Gott mit uns!"

Síla všech podporujících vyzařování univerza, proudících k německému národu po dlouhá desetiletí byla tak strhující, že v jejím zneužití si fašistické Německo neuvěřitelně rychle, a téměř bez boje, podmanilo celou Evropu. Neboť i když došlo ke zneužití podporujících vesmírných vyzařování, jejich tok nebylo možné zastavit jen tak ze dne na den.

No a mezi jiným měli Němci také podporu živé Ctnosti hrdinského boje. S její pomocí vybudovali disciplinovanou a železnou armádu, která byla téměř neporazitelná.

Ctnost hrdinského boje je v našem univerzu něco, co je živé. Jde o zcela reálnou, živou bytost, existující v jemnější úrovni bytí, než je ta naše fyzická. Tato živá vědomá bytost ztělesňuje ideál hrdinství a vnitřně podporuje, vede a usměrňuje všechny lidi, kteří se v pozemských poměrech snaží o naplnění ideálu hrdinského a rytířského boje za dobro a za správnou věc.

No a tato Ctnost stála také za německým národem a podporovala ho. S její pomocí slavili Němci svá první velká vítězství. Tato Ctnost stála za německým národem, protože byl předurčen k velkému duchovnímu vítězství. Nicméně německá zvěrstva, vzdálená od ideálu hrdinského a rytířského boje za správnou věc měla za následek, že Ctnost ideálu hrdinství dala od nich ruce pryč. Němci ztratili morální právo na vítězství a Ctnost hrdinství přešla na stranu sil, bojujících proti německému fašismu.

Němci nepoznali Ducha Pravdy, neuvěřili jeho Poselství a odmítli posvátný boj za vítězství Světla a dobra na zemi, ke kterému byli povoláni. Místo toho pouze primitivně usilovali o pozemskou světovládu. Německý národ proto ztratil svou povolanost a kosmické síly, které ho dosud podporovaly, se obrátili proti němu a postavily se především na stranu ruského národa, který nesl největší tíhu druhé světové války, a který představoval jedinou reálnou sílu, schopnou porazit německý fašismus.

A tak, jak jako dříve cítili Němci, že je podporují síly vesmíru, stejně tak, když se karta obrátila, cítili i Rusové, že za nimi v jejich boji stojí posvátná síla. Rusové cítili, že jsou to oni, co mají morální právo na vítězství. A také cítili podporu Ctnosti hrdinského boje, stojící za nimi a podporující je.

Toto hrdinství se v řadách ruských vojáků projevilo nesčíslné krát a v různých formách a podobách. V podpoře Ctnosti hrdinského boje a v přesvědčení morálního práva na vítězství obětovali tisíce ruských vojáků vlastní životy, jdouce nejednou proti mnohonásobné přesile a na jistou smrt.

Velká vlastenecká válka má v dějinách Ruska dosud výjimečné místo, protože šlo o neopakovatelné období v historii tohoto národa, kdy ho v jeho spravedlivém boji podporovaly síly vesmíru a ruský národ to jasně cítil a vnímal.

V tušení těchto souvislostí vznikla známá píseň, z níž dosud mrazí, a v níž se hovoří o tom, jak ruský národ povstává v posvátné válce na smrtelný boj. Píseň dokonale vystihuje strhující a vítězné proudění vesmírných sil, podporujících spravedlivý boj proti silám destrukce a temna. Vyslechnete si ji, nechte ji působit na svůj cit a vše toto v ní najdete:

https://www.youtube.com/watch?v=8Y4_2Qa0QQs

Také mnohé ruské válečné filmy z období druhé světové války nesou v sobě tušení všech, výše uvedených skutečností. Takových filmů je několik. Na mě osobně nedávno silně zapůsobil jeden, ve kterém jasně vidět obětavé hrdinství ruských vojáků, ale zároveň také to, jak Němci, přestože úplně na závěr mohli vyhrát, v rozhodující chvíli vnitřně zakolísali a ustoupili. Ustoupili, a pak už ustupovali až do Berlína, protože Ctnost hrdinského boje a morálního práva na vítězství už nestála za nimi a nepodporovala je. Podívejte se na něj:

https://www.youtube.com/watch?v=K5lBbsIXaX8

Vznešená Ctnost hrdinského boje se však opět přibližuje k zemi! A to spolu se silami Světla, které ji mají konečně očistit od všeho, co je Světlu a dobru vzdáleno. Které mají zem očistit od všeho duchovně laxního a lhostejného, od všeho duchovně méněcenného a duchovně mrtvého.

Neboť Duch Pravdy, jehož náš svět nepoznal, lidstvo upozornil na to, že se blíží čas konečného zúčtování celého našeho bytí. Že Stvořitel všehomíra vystaví každému z lidí účet za to, jakým způsobem využil své bytí. Zda k požehnanému úsilí o hodnoty věčné, nebo jen k nízkému úsilí o hodnoty dočasné. Zda k naplňování hodnot ducha, nebo jen k naplňování hodnot pozemských. Zda k rozvíjení duchovního poznání, obsaženého v Slovu Ježíše Krista a v Poselství Kristem zvěstovaného Ducha Pravdy, nebo jen k poznávání věcí pomíjivých a k honbě za pozemským prospěchem a pozemskými požitky.

Na planetě Zemi dochází k rozhodujícímu boji mezi silami Světla a silami temna, a ten je možné vnímat také na pozadí koronavirové krize. Síly Světla směřují lidí během této krize k zamyšlení nad sebou a nad smyslem vlastního bytí. Světlé síly nabádají lidi k zásadnímu hodnotovému obratu a k duchovnímu obrození.

Naopak, síly temna usilují o zneužití koronavirové krize k absolutnímu ovládnutí lidstva a k jeho úplnému zotročení.

Poslední boj nastává a morální právo na vítězství stojí jednoznačně na straně Světla. Vzchop se proto člověče a s hrdinskou odvahou bojuj o své bytí! S hrdinskou odvahou bojuj o své právo žít nadále ve stvoření. Ze všech sil své duše se připoutej k hodnotám ducha, které jsou hodnotami dobra, spravedlnosti, čistoty a lásky k lidem i ke Stvořiteli. Jedině tak se postavíš na stranu Světla, která zvítězí, protože jedině za ní stojí hrdinská Ctnost vítězného boje za správnou věc.

Tvá lhostejnost a tvá tupá orientace pouze na hodnoty materiální tě však spojuje temnotou, která bude poražena a zničena. A ty pak budeš muset zahynout spolu s ní.

Rozhodující boj započal! O vítězi je již rozhodnuto! Pouze každý z nás má ještě možnost rozhodnout se, na kterou stranu se přidá, a jaký konečný osud tím pádem sám sobě nachystá.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

SmoulaSipkar42

SmoulaSipkar42 | 25. 08. 2020, 22:50:52 | více příspěvků | napsat uživateli

OMG Další rádoby vševěd .Nejsi ty Guru něco?!2!

othon

othon | 25. 08. 2020, 18:27:23 | více příspěvků | napsat uživateli

Nejzásadnější informace dnešních dnů! Nepropásněte ji!

Pokud vám něco tvrdí jeden člověk, můžete mu věřit nebo nevěřit. Pokud vám ale úplně nezávisle na sobě tvrdí totéž dva lidé, bude na tom asi něco pravdy. A stejné je to také se závažnou informací, o které jsem často psal ve svých textech, a jejíž mimořádná důležitost se nedávno potvrdila i z jiného zdroje.

O co jde? Náš svět stojí před něčím tak klíčovým a tak zásadním, co tu ještě nebylo. Žijeme v době velkého duchovního zlomu v dějinách naší planety, o kterém pár lidí něco tuší, avšak jako celek je náš svět v tomto směru naprosto nevědomý.

Abychom pochopili nadcházející události v jejich dějinných souvislostech, bude se třeba vrátit k pozemskému působení Ježíše Krista. Ten kvůli duchovní nezralosti a nedostatečné chápavosti tehdejších lidí nemohl říci ani zdaleka to, co všechno jim říct chtěl, protože by tomu nerozuměli.

Proto v daleké budoucnosti, kdy už bude lidstvo duchovně zralejší, zaslíbil příchod pomocníka, Ducha Pravdy, který už bude moci zjevit světu celou Pravdu, a tím uskutečnit to, co chtěl už Ježíš, ale pro duchovní nezralost lidí nemohl.

O Kristově zvěstování příchodu duchovního pomocníka, přinášejícího celou Pravdu se v evangeliích dočteme toto:

"Ještě hodně vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

A Duch Pravdy skutečně přišel a daroval lidstvu své Poselství, které je opravdu hodné velikosti zvěstovatele, zaslíbeného samotným Ježíšem Kristem.

Žel, hodnotu a velikost Poselství Ducha Pravdy poznali pouze nemnozí, čehož důsledkem je, že náš svět bloudí i nadále v temnotách duchovní nevědomosti. A co je zvlášť smutné, v této nevědomosti nebloudí pouze široké masy, ale také nejrůznější duchovní, esoterické, jasnovidní a léčitelské kruhy. Ty z nejrůznějších důvodů, ale nejvíce z ješitnosti, pramenící z přesvědčení o výši vlastního duchovního poznání, nedospěly k Poselství Ducha Pravdy a neznají ho.

Tento stav je obžalobou lidí, neschopných rozpoznávat skutečné hodnoty, přicházející shora od Stvořitele. Třpytivé zrníčka nejrozličnějších esoterických polopravd jsou jim totiž milejší, bližší a pochopitelnější, jako skutečné a pravé duchovní zlato. Duchovní zlato, obsaženo v Poselství Ducha Pravdy, v němž je odhalena celá pravda o bytí člověka, o stvoření ve kterém žije i o Stvořiteli samotném.

Hovoří se v něm o pravém smyslu našeho bytí i o cestě, kterou musíme proputovat, abychom se dostali do království nebeského. Hovoří se v něm o nejpodstatnějších věcech pro každého z nás, o tom kým jsme, odkud přicházíme, kam máme směřovat a co máme dělat, abychom nakonec vítězně završili svou pouť stvořením.

Hovoří se v něm také o čase blížícího se soudu a o účtu, vystaveném každému jednotlivci Stvořitelem a jeho zákony za to, jak žil a o jaké hodnoty usiloval. Hovoří se v něm o tom, jak můžeme projít bez úhony Božími mlýny posledního soudu a být jako moudré panny pozváni k nové kvalitě bytí na zemi i ve stvoření.

A hovoří se v něm ještě o mnoho jiném, čehož znalost je nezbytná pro každého z nás, protože pokud ji nebudeme mít, budeme duchovně bloudit, a nakonec duchovně zahyneme a přijdeme o celé své bytí.

Pravda v celé její komplexnosti, celistvosti a jednoduchosti byla zjevena lidstvu, ovšem masy, ale také duchovně orientovaní lidé, stoupenci různých náboženství, esoterici, jasnovidci a léčitelé ji nepoznávají.

To však ale nemůže nic změnit na chodu dění, blížícího se k naší zemi. Kdybychom byli znalými Pravdy, mohli bychom tímto děním projít zcela bez úhony. Kvůli tomu nám byla ve správném čase Pravda darovaná. Ale protože jsme ji nepoznali, budeme se potácet vstříc nadcházejícím událostem nevědomí, a podle míry naší duchovní nezralosti v nich utrpíme větší nebo menší škodu. A ti nejlhostejnější a zcela duchovně mrtví i definitivní duchovní smrt.

Toto je stav, ve kterém se v současnosti nacházíme, a pouze nemnozí o něm vědí a snaží se ostatních na to upozornit. Pouze nemnozí mají vědomost o Duchu Pravdy, jeho Poselství a o pravé podstatě dění, blížícího se k naší zemi. Jejich svědectví se však ztrácí a zaniká ve spleti nejrůznějších duchovních proudů a směrů. Je to hlas jedné strany, kterému můžeme věřit, nebo nevěřit.

Avšak nastává plnost času a situace se začíná měnit! Už nezní jen osamocený hlas jedné strany! Už zazněl také jiný hlas, potvrzující tato fakta a přicházející z úplně jiného prostředí! Už tu najednou máme dva na sobě nezávislé zdroje, hovořící o tomtéž. To je něco, na základě čeho by měl každý člověk zpozornět a začít se tím vážněji zabývat.

Prvním hlasem je hlas lidí, kteří poznali Ducha Pravdy a jeho Poselství, a druhým hlasem je hlas, přicházející z polo vědomých esoterických kruhů. Je jím hlas známé české jasnovidky jménem Taisha Tauma, která přijímá různé zvěsti. Tuto paní já osobně neznám a chtěl bych zdůraznit, že se z tohoto důvodu distancuji od všeho co říká. Narazil jsem však na jeden její videozáznam na facebooku a na něm dne 1.7.2020 odezněla tato slova (od 6. min. 21. sek.):

„2021 – Sestoupí mezi vás Duch Svatý. Otevře stavidla k tomu, co nebylo lidem doposud nabídnuto.“ To jsem viděla, ale nevím, jak to mám popsat.

„A ti, jenž budou pít z tohoto zřídla, pokročí na své cestě mílovými kroky. Je to skok, přerod, jaký doposud lidstvo nezaznamenalo.“

Ptala jsem se, jestli ani jako ve starých zaniklých civilizacích, jestli se to třeba neopakuje cyklicky. Ne, ani tehdy.

Zde je link na zmíněné video: https://www.facebook.com/taisha.tauma/videos/3107363245988819

Jde o předpověď, která přišla k této paní duchovním vnuknutím, aniž by vůbec věděla o co jde. Sama to nechápe a nerozumí tomu, ale byla to nucena zvěstovat.

Ještě jednou však zdůrazňuji, že od všeho co zaznělo před 6. min. 21. sek. a po 6. min. 21. sek. se já osobně distancuji, avšak výše uvedenou předpověď považuji za mimořádně důležitou.

Duch Svatý a Duch Pravdy! Necítíte v tom podobnost? Obě jména mají na začátku slovo "Duch", což je svědectvím jejich propojení. Je to svědectvím úzkého propojení Ducha Pravdy s přicházejícím Duchem Svatým! Přichází k soudu a o soudu mluvil Duch Pravdy ve svém Poselství. Dva nezávislé zdroje potvrzují tuto skutečnost, a to je k zamyšlení. O to více, že paní Taisha Tauma vlastně ani neví, o čem mluví, i když na druhé straně byla shora uznána za hodnou, aby to mohla zvěstovat.

Duch Svatý, bezprostředně spojen s posláním Ducha Pravdy se blíží k zemi a svět se zachvěl! Byla mu zasazena rána koronaviru, aby byl donucen zastavit se ve svém slepém materialistickém nahánění, a omezením všech aktivit dostal čas na zamyšlení. Dostal čas na přehodnocení života, jeho smyslu a jeho hodnotové orientace. Materialisticky orientovaný svět utrpěl velký otřes a je otázkou, kdy se vzpamatuje, a zda se vůbec vzpamatuje. K zemi se stále více přibližuje silný tlak duchovního principu, který bude směřovat chod naší civilizace do úplně jiných kolejí. A Duch Pravdy ve svém Poselství jasně řekl do jakých.

Kdo si toho bude plně vědom, toho bytí bude dále pokračovat novým směrem. Kdo není až tak špatný a zkažený, ten bude do nového směru ohnutý násilím. A kdo je už zcela beznadějně prorostlý materialismem, ateismem, mravní zkažeností a mnoha jinými neřestmi, toho bytí bude zlomené! Zlomené ve větru mocného proudění Svatého Ducha, vynucujícího bezpodmínečné zachovávání Vůle Boží na zemi! Vůle Boží, jejíž poznání velmi jasně definoval Duch Pravdy ve svém Poselství Grálu, aby ji lidé znali, mohli jí přizpůsobit své bytí, a tím si mohli v nadcházejících událostech své bytí uhájit a zachovat.

"A hle, kámen co stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným!"

A hle, kámen Poselství Ducha Pravdy, který stavitelé církví a různých esoterických, jasnovidných a léčitelských kruhů nepoznali a tím zavrhli, stává se kamenem úhelným nové duchovní výstavby na zemi! K zemi se přibližuje vznešená Pravda Svatého Ducha, aby na ní zvítězila a konečně učinila přítrž vší lidské domýšlivosti na vlastní duchovní poznání, které ve skutečnosti žádným poznáním nebylo!

Neboť pouze malá hrstka lidí byla schopna najít pravou, úzkou cestu ke Světlu, obsaženou v Poselství Ducha Pravdy, zatímco všichni ostatní kráčeli po široké cestě falešné, pokřivené a nedostatečné duchovnosti, která je slepou uličkou.

Blíží se čas, kdy Pravda Páně zvítězí! A spolu s ní zvítězí všichni ti, co budou s Pravdou spojení, na ni vázaní a půjdou její cestami. Je proto opravdu nejvyšší čas, tuto Pravdu hledat, najít a absorbovat do jádra své osobnosti, protože v dnešní době plnosti času není ničeho jiného, co by bylo důležitější!

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 17. 08. 2020, 17:17:14 | více příspěvků | napsat uživateli

Strach! Výjimečně tvrdá recenze knihy Jozefa Kariky

Člověk si myslí, že už viděl a četl tolik negativního, že ho nic nepřekvapí. Ale opak je pravdou, protože hranice se ustavičně posouvají. A posouvají se až do nejdivočejších absurdit. Až ke zcela otevřenému přiznání ke službě negativnímu, černému, temnému a satanskému principu tak, jak to udělal slovenský spisovatel Jozef Karika ve své knize "Strach". V jejím závěru totiž otevřeně mluví o své službě tomuto principu. A to prostřednictvím šíření strachu a úzkosti formou psaného slova.

Já osobně jsem měl možnost seznámit se s třemi jeho knihami, které jeho životnímu krédu plně odpovídají. A je smutné a zároveň hrozné, že takovýto druh literatury se dobře prodává a pan Karika patří k velmi úspěšným a oceňovaným slovenským spisovatelům. Je to však žalostný úspěch, o kterém se hovoří již v lidových pohádkách v tom smyslu, že ďábel, nebo jinak řečeno, temný princip, přichází k člověku a říká: "Upiš mi svou duši a já ti dám všechno, co budeš chtít. Peníze, úspěch, slávu, nebo popularitu".

Ale vraťme se zpět ke knize "Strach". Je to příběh o záhadné, neznámé temné síle, unášející děti. Hlavní hrdina spolu se svými přáteli z dětství po celou dobu bojují proti této síle. Snaží se jí vzdorovat a nějak se s její existenci vypořádat. Avšak v závěru knihy, doslova na posledních pár stránkách, dochází k dramatickému zvratu a hlavní hrdina se přidává na stranu zla a začíná mu sloužit.

No a právě v úplném závěru se nachází přiznání autora, který se do značné míry ztotožňuje s hlavní postavou, k jeho příklonu k negativnímu principu šíření strachu a úzkosti, jako ke svému životnímu krédu. Celkem konkrétně o tom píše přibližně takto: "Pokud chcete vniknout do hloubky osobnosti člověka, musíte ho vyděsit. Když se vám to podaří, je člověk před vámi odhalený až na dřeň. Naplněný strachem a zděšením je donucen vnitřně se zabývat tím, co ho vyděsilo. Avšak prostřednictvím svých intenzivních myšlenek strachu navazuje kontakt s úrovní temnoty, odkud strach pochází. Tím zve temnotu a zlo k sobě samému, do svého nitra. A ono přijde, vnitřně se ho zmocní, začne ho ovládat a začne ho směřovat ke zničení a destrukci, protože právě zničení a destrukce jsou konečným cílem zla."

A autor, do velké míry se ztotožňující s hlavní postavou dále píše: "Tehdy jsem pochopil, co je mým posláním. Je jím šířit strach a úzkost, co se dá také prostřednictvím slova. A já jsem dobrý v psaní. Dokážu psát poutavě a dokážu to také prodat a rozšířit".

Toto jsou závěrečná slova autora knihy "Strach", která mě v negativním slova smyslu doslova fascinovala, protože já osobně jsem přečetl už mnoho knih, ale jak jsem již v úvodu naznačil, takovéto otevřené přiznání ke službě satanistickým a nízkým silám zla jsem dosud ještě nečetl.

Mnozí budou ale určitě namítat, že jsem nic nepochopil. Že je to všechno přece vymyšlené, a že to nelze brát doslovně. Že je to jen spisovatelská fantazie, fikce a fabulace.

Milí čtenáři, není to vůbec tak, protože spisovatelé si své příběhy vymýšlejí jen částečně. Oni je především přijímají! To znamená, že podle toho, jací oni sami vnitřně jsou a kam jsou hodnotově orientovaní, podle toho nacházejí na základě zákona stejnorodosti stejnorodé spojení s příslušnými, jemnějšími úrovněmi našeho univerza. A ve své tvůrčí inspiraci pak čerpají z těchto úrovní. To, co tam viděli, vytušili a zachytili potom zhmotňují do naší reality prostřednictvím psaného slova.

Třeba totiž vědět, že kromě materiální a fyzické reality, v níž se nacházíme momentálně, existují také reality, nebo úrovně jemnějšího charakteru. Jde o úrovně jemné hmotnosti, a tyto jemnohmotné úrovně jsou jemností své substance stejnorodé naší duši. A proto po fyzické smrti odchází naše duše do těchto úrovní. Pokud jsme věřili v dobro a v pozitivní hodnoty, a podle toho jsme se také chovali, odchází naše duše do světlých úrovní. Pokud jsme ale preferovali zlo a negativní hodnoty, a podle toho jsme se chovali, odchází naše duše do temných úrovní, plných hrůzy a děsu.

Existují však citliví a vnímavý lidé, žijící ve fyzických tělech, kteří jsou schopni naladit se na tyto úrovně a čerpat z nich inspiraci pro svoji tvorbu, jako je to například u umělců. Hudebník svou hudbu nevymýšlí, ale přijímá! Básník své básně nevymýšlí, ale přijímá! A ani spisovatel nebo filmový scenárista svůj příběh nevymýšlí, ale přijímá! A přijímá z té jemné úrovně, na kterou se je schopen naladit na základě morálních kvalit své osobnosti. Buď se tedy napojuje na úrovně světlé nebo temné, a pak prostřednictvím svých děl pozemsky zhmotňuje to, co tam vidí. Tím pádem přináší na zem buď světlo nebo temno. Buď naši zem prosvětluje a povznáší, nebo ji špiní a žene do náruče temnoty. Takto to funguje a pan Karika to v závěru své knihy částečně vystihl.

To ale znamená, že ani on svůj příběh nevymyslel, i když možná on sám se domnívá že ano, ale přijal ho ve vnitřním obraze. Žel, v jeho případě, jako také v případě většiny současných spisovatelů, je čerpáno z úrovní nízkých a temných, protože současná literatura je plná nezřízeného sexu a tělesnosti, vulgarismů, násilí, surovosti a mnoha jiných podobných věcí. Mnozí ze spisovatelů slouží negativnímu principu, aniž by si to uvědomovali. A zároveň, aniž by si uvědomovali destruktivní dosah svých děl na osobnost, vědomí a duši čtenářů. Jejich práce je prací pro síly zla, ačkoli práce každého spisovatele by měla být ve skutečnosti pouze prací pro síly světla a dobra. Je to smutné a tragické promrhávání vlastního talentu, za co každý, kdo tímto způsobem jedná, ponese nevyhnutelně odpovídající negativní důsledky. Neboť co kdo seje, to nakonec musí sklidit!

Proto je třeba sít do duší i do vědomí čtenářů ne strach, úzkost, a tím pádem temno a z toho profitovat. Ale naopak, je třeba sít radost, víru v dobro a v jeho vítězství. Jen ten kdo takto činí, zhodnocuje svůj talent pravým způsobem. Avšak pro toho, kdo činí opačně, se nakonec stane jeho talent prokletím.

Pokud se ještě vrátíme ke knize pana Karika "Strach", v každém normálním člověku, který ji čte, převládá podvědomé očekávání, že dobro nakonec zvítězí. Toto očekávání pozitivního konce vládne až do posledních stránek knihy, aby se nakonec vše prudce obrátilo a zvítězilo zlo.

Ať již však spisovatelé píší o čemkoliv, ve o většině případů v jejich příbězích nakonec přece jen zvítězí dobro, protože člověk nese princip dobra skrytý hluboko ve své nejvnitřnější podstatě. A proto v hloubi duše věří v jeho vítězství.

U pana Kariku však vítězí zlo! Vítězí služba zlu a do duše čtenáře, který dočte jeho knihu je zaset osten obavy a strachu. A zároveň je tím v duši člověka zpochybněn světlý princip víry ve vítězství dobra. V tomto se skrývá to černé, temné a satanistické. A kromě toho se v knize poměrně často vyskytují velmi hrubá a vulgární slova, což je jen opět svědectvím o velmi nízkém charakteru jemných úrovní, na které se autor ve své inspiraci napájí.

Jaké z toho všeho plyne závěrečné poučení?

Všichni čtenáři, ale také konzumenti jiných druhů umění, by měli mnohem přísněji dbát na to, co vpouštějí do svého nitra a čemu otevírají brány své duše. Pokud to totiž bude strašidelné, hororové, negativní a nízké, bude to v jejich nitru vytvářet půdu temna, schopnou navázat stejnorodé spojení s temným principem, který pak může do člověka skutečně vstoupit a učinit z něj temnu sloužící stroj. A toto není žádná fikce, ale realita!

Na zemi je záměrně rozesetých proto tolik temných a nízkých podnětů, aby na ně lidé ustavičně naráželi, aby byli s nimi konfrontováni a ve své nevědomosti je důvěřivě přijímali do svého nitra. A tím aby k sobě přitahovali temno, které je postupně a nepozorovaně začne ovládat, a nakonec je stáhne do záhuby a zničí.

Ale tento princip platí také v opačném směru! To znamená, že pokud začneme do svého nitra mnohem vědoměji přijímat především věci krásné, dobré a ušlechtilé, bude to v nás vytvářet půdu světla a dobra, schopnou navázat na základě své stejnorodosti spojení s principem nejvyššího Dobra. A ten může potom do člověka skutečně vstoupit a učinit z něj zářivou bytost, radostně směřující ke Světlu Božímu. Ani to není fikce, ale realita, a záleží jen na nás, ke které z těchto dvou klíčových a protichůdných realit se vnitřně přikloníme.

PS. Nejhroznější pro spisovatele, jako pro lidskou duši je, že když odejde na druhý svět a tam nakonec pozná, co svými psaním vlastně činil, a začne toho litovat, musí nadále setrvávat v nízkých úrovních druhého světa. Tam musí stále trpět, i když už mezitím dospěl k lepšímu poznání. A přestože by už mohl stoupat duchovně vzhůru, jeho vlastní knihy, negativně stále působící na zemi, ho budou jako na řetězu neustále držet v nízkých úrovních jemnější hmotnosti. A to až do doby, dokud se ze zhoubného vlivu jeho příběhů nevymaní na zemi všichni lidé a nikdo je už nebude číst. Do té doby budou tito jedinci, čili spisovatelé, kteří duševně škodili jiným, jako řetězem přikovaní v nízkých úrovních jemnohmotnosti, plných utrpení, hrůzy a děsu, s nimiž se ve svých knihách tak naivně zahrávali.

https://wahrheit7.blogspot.com ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 10. 08. 2020, 18:24:44 | více příspěvků | napsat uživateli

Jak emancipace ponižuje ženské pokolení?

Žena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitřního nastavení úplné jiná, než muž. Je jemnější a citlivější. A právě v tom je její síla a velikost, protože prostřednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnějšího charakteru, než dokáže muž.

A proto je také schopna mnohem intenzivněji vnímat i nejzásadnější sílu, která proudí univerzem. Sílu Páně, která celé univerzum udržuje, živí a pohání. A i když je proudění této síly lidem neviditelné, ve svém vše pronikajícím působení není síly zásadnější a podstatnější.

No a nejdůležitějším posláním žen je vejít do kontaktu s touto silou. Kvůli tomu obdržely od Stvořitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosažení kontaktu, mají přesně tak, jako síla Páně, nenápadně a neviditelně působit na vše kolem sebe a povznášet to nahoru.

Nebo jinak vyjádřeno, hlavním posláním ženy je spojování se Světlem. A pak, když sama stojí v síle Světla, má vše kolem sebe k Světlu povznášet. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dělá Světlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ženy! To je její určení! Kvůli tomu byla obdarována! Pro to má všechny předpoklady! Vše ostatní v jejím životě má být až druhořadé!

O ženském pokolení se zvykne říkat, že je slabé. Pravdou však je, že ačkoliv jsou muži silnější fyzicky, ženy jsou silnější duševně! A to právě tím, že přes jemnost svého cítění jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvyšší a nejpronikavěji působící silou, jaká ve stvoření vůbec existuje. Toto spojení dělá ženu velkou a silnou. Dělá ji duševně mnohem silnější, než je muž. A to jí dává právo usměrňovat vše stávající směrem ke Světlu. Dává jí to právo vést muže, rodinu a celou civilizaci.

Minulé generace tyto skutečnosti tušily a vyjádřily je například ve známém úsloví: "Muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou otáčí". Jde opravdu o výstižné vyjádření, protože mužský princip představuje to vnější a viditelné, v podobě hlavy, avšak ženský princip představuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáčí a směřuje ji tam, kam třeba. Stejně nenápadně, jako působí v univerzu Boží síla, má tedy působit také žena. Nenápadně má směřovat všechno tam, kde je třeba. Čili ke Světlu a k Stvořiteli.

Správné pochopení emancipace spočívá v uznání ženského a mužského principu jako rovnocenných. Spočívá v uznání absolutní rovnosti mezi mužským, vnějším, viditelným, fyzickým a materiálním působením, a mezi ženským, nenápadným, jemným a pomáhajícím působením, směřujícím vše ke Světlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvořiteli.

Správně pochopená emancipace má spočívat v pochopení, že žena, která je silnější duševně, má vést duševně, a muž, který je silnější tělesně, má vést fyzicky, materiálně a viditelně. Tímto způsobem se mají muži a ženy vzájemně doplňovat a vytvářet harmonii. Nikdo nemá být nadřazený a nikdo podřízený, protože každý má svůj vlastní okruh působení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání těchto dvou druhů působení, jako zcela rovnocenných.

Žel, vše bylo ale zkrouceno a pokřiveno, protože žena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostatečným. Žena pošlapala po svém poslání být spojovacím článkem Světla a vše nenápadně usměrňovat ke Světlu. Namísto toho začala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnějším a fyzickém druhu působení. Stále více vzrůstající materialismus totiž začal považovat pouze takovýto druh působení za jediný správný a společensky potřebný. V tomto smyslu bylo potom překrouceno také chápání emancipace. Emancipace v současnosti znamená, že žena má mít právo být ve všem takovou, jako je muž. Že jí mají být dostupné všechny druhy aktivních mužských činností a povolání, a že má pracovat a vydělávat stejně, jako muž.

To skutečné, pravé, ženské a jemné však bylo takovýmto pokřiveným vnímáním emancipace pošlapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ženy stala mužatka, neboli ženská bytost, ve všem se co nejvíce podobající muži. Toto však není emancipace, ale naopak, její výsměch! Je to negace pravého vnitřního založení ženy a jejího pravého působení. Současné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemůže přinést nic dobrého.

Žena má být ženou a muž mužem! Žena se má realizovat v typických ženských povoláních a muž zase v typicky mužských povoláních, protože každý z nich má k tomu své vlastní vnitřní předpoklady a schopnosti.

Materialismus však bez absolutního porozumění tuto přirozenost zcela přehlíží a vytváří něco absurdního a nepřirozeného. Něco, co katastrofálním způsobem deformuje vnitřní podstatu žen, které se snaží být moderním způsobem emancipované. Tímto způsobem totiž ztrácejí vnitřní oporu samé v sobě a neplní si své pravé ženské poslání. Ženy hrubnou a šlapou po jemnosti svých citů a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Světla, a náš svět se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ženy rodí a vychovávají materialistické a ateistické děti, a kvůli tomuto ženskému selhání se naše civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hliněných nohách, kterému chybí pravá vnitřní hodnotová opora.

Vše, co v současnosti vytváříme, je proto jen povrchové a vnějškové. Je to mrtvé, protože je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na naší planetě postihl již mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také našemu modernímu světu. A to všechno proto, že v našem univerzu nelze dlouhodobě přežít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale vše pronikající a vše při životě udržující silou Nejvyššího. To, co toto spojení má, přežije a bude prosperovat. To však, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospěje k zániku. Takto jednoduše to funguje.

No a nejposvátnějším posláním ženského rodu je zabezpečovat toto životodárné spojení. Posláním ženského rodu je spojovat se s jemným prouděním síly Boží ve stvoření, a v podpoře této nejvznešenější síly vést vše stávající ke Světlu, k Výšinám, k Dobru a ke Stvořiteli.

Toto dokáže jedině žena! Aniž by musela řečnit, kázat, nebo nějak jinak viditelně působit. Dokáže to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Světlem. Právě takovéto ženy potřebuje náš svět jako sůl! Naopak, současné moderní a emancipované ženy jsou jeho neštěstím, protože ho odřezávají od Světla, a tím ho směřují do záhuby.

***

Jedině nefalšované, nejčistší ženství může probudit a vést muže k velkým skutkům! Nic jiného.

ABD-RU-SHIN

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 3. 08. 2020, 18:17:02 | více příspěvků | napsat uživateli

O záhadné identitě neznámého z evangelií

Jako tajemná nit a dosud neobjasněná záhada, objevuje se v evangeliích i ve Zjevení Jana znepokojující a záhadná identita neznámého. Přímo, nebo nepřímo se o něm často zmiňuje Kristus, a píše o něm také Jan ve své Apokalypse.

Kdo je to? Co je to za osobnost a jaké má poslání? Pusťme se do tohoto, téměř detektivního pátrání, které rozhodně stojí zato.

Zmíněná záhada nám začíná bít do očí hned na začátku Nového Zákona, v úvodu Matoušova evangelia. V kapitole nazvané "Početí a narození Ježíše" Matouš píše, co řekl anděl ve snu Josefovi o Marii: "Porodí syna a ty mu dáš jméno Ježíš (Vysvoboditel), neboť vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.

A Matouš sám dále dodává: "Toto všechno se stalo, aby se splnilo, co oznámil Hospodin ústy svého proroka:" Hle, panna počne a porodí Syna. A dají mu jméno Imanuel, což v překladu znamená: S námi je Bůh."

Dále se v této kapitole píše: "Když se Josef ze snu probudil, udělal jak mu kázal anděl Páně a vzal si Marii za ženu. Ale nežil s ní, dokud neporodila svého prvorozeného Syna. I dal mu jméno Ježíš."

A naše detektivní pátrání začíná, protože v této stati se nepíše o jedné osobě, ale o dvou! Píše se v ní o dvou osobách s rozdílnými jmény, které mají rozdílné významy. Zcela jasně je tam přece řečeno, že dítěti Marie dali jméno Ježíš. Ne Imanuel! Imanuel je někdo jiný! Stačí pouze minimálně věcný pohled na uvedené skutečnosti, a očividný rozdíl mezi dvěma jmény se stane zjevný každému vnímavému čtenáři.

A pojďme v našem pátrání dál. Ve všech evangeliích se používá slovní formulace "Syn Člověka". Je však velmi zvláštní, že Ježíš často mluví o Synu Člověka ve třetí osobě. Například takto: "Když jednou přijde Syn Člověka". Pan Ježíš tedy o něm hovoří ne jako o sobě, ale jako o někom jiném! No a právě v již zmiňovaném, Matoušově evangeliu, se ze všech evangelií mluví nejvíce o Synu Člověka v třetí osobě, jakoby si apoštol Matouš jako jediný uvědomoval, že jde o někoho jiného, než o Ježíše. Ježíš je přece Syn Boží, co on sám potvrdil před židovskou veleradou, a toto "rouhání" ho stálo život. Syn Člověka je tedy někdo jiný, ne Kristus, a právě proto je v evangeliích často zmiňovaný ve třetí osobě.

A pojďme v našem pátrání dál. V evangeliích se nacházejí zmínky o tom, že Ježíš byl mnohokrát zklamaný z nechápavosti učedníků, kteří jeho slovům správně nerozuměli a vykládali si je jinak, než je on mínil. Proto, jak je také písemně doloženo, si často povzdechl: "Ještě i vy mi nerozumíte?" A proto také často v ústraní učedníkům vysvětloval, co jeho slova ve skutečnosti znamenají.

Nechápavost učedníků a jejich duchovní nezralost, jakož také nechápavost a duchovní nezralost celého lidstva měly za následek to, že Kristus nemohl říct úplně všechno, co chtěl. Nemohl zjevit celou Pravdu, protože by ji tehdejší lidé nepochopili. Tato skutečnost je zaznamenána v Janově evangeliu: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli / nepochopili /. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a vám to oznámí! "Jan 15, 26-27; 16, 12-15.

Pan Ježíš tedy zaslíbil lidstvu příchod Ducha Pravdy v době, kdy už bude duchovně zralejší. On završí jeho poslání a zprostředkuje lidem celou Pravdu, kterou jim Kristus pro duchovní nezralost ještě ve své době nemohl dát. To vše v souhrnu znamená, že se zde opět mluví o někom jiném, o nějaké jiné osobě, která má přijít, a která není totožná s Ježíšem.

A pojďme dále. Zanechme evangelií a podívejme se na Apokalypsu, čili Zjevení Jana. V kapitole 19 ve verši 11 se píše: "Hle bílý kůň a ten, který na něm seděl, nazývá se Věrný a Pravdivý. Spravedlivě soudí a bojuje. Měl oči jako plamen, na hlavě mnoho korun a napsáno jméno, které nezná nikdo, jen on sám. Oblečený byl do pláště, nasáklého krví, a jeho jméno je: Slovo Boží".

A dále se píše: "Z úst mu vycházel ostrý meč, aby jím bil národy." A zase dál: "Sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu všemohoucího Boha."

Pojďme řadu za řadou a větu za větou si rozeberme tato slova. A začněme větou: "Spravedlivě soudí a bojuje". Kristus o sobě řekl: "Já jsem nepřišel svět odsoudit, ale spasit", což je logické, protože byl Láskou. A Láska nesoudí, ale přináší spásu. Proto je také Ježíš nazýván Spasitelem.

Z toho všeho ale vyplývá, že soudit bude někdo jiný! Někdo, koho osobnost tomu charakterově odpovídá. Někdo, koho vnitřní podstata stojí nikoli na bázi Lásky, ale na bázi Spravedlnosti. Neboť jakýkoliv soud je přece vždy spojen hlavně se spravedlností.

Dále si všimněme slova: "... a na hlavě měl mnoho korun a napsané jméno, které nezná nikdo, jen on sám". Jméno Ježíš a jeho osobnost, stojící na principu Lásky, je přece světu dobře známa. Avšak jméno a osobnost tohoto záhadného neznámého je světu neznámá! Nezná ho nikdo, jen on sám!

A dále se podívejme na slova: "Z úst mu vycházel ostrý meč, aby jím bil národy". To znamená, že Slovo, které bude dotyčný přinášet, bude z jeho pozice Spravedlnosti ostré a přísné. Bude jako ostrý meč, který se bude bolestivě a nemilosrdně dotýkat všech lidských omylů, chyb a polopravd, aby je uvedl na správnou míru. Lidstvo bude konfrontováno se skutečnou Pravdou, od které je vzdáleno. A jak víme, Pravda bolí!

No a poslední věta říká: "Sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu všemohoucího Boha". Tato slova hovoří jednoznačně o samotném aktu výkonu Spravedlnosti, a jistě uznáte, že takové něco se absolutně neshoduje s osobností Ježíše Krista, který byl, je a zůstává Láskou. Na něco takového třeba být jednoduše stavěn! Třeba být Spravedlností a stát na platformě přísné a nekompromisní Spravedlnosti!

Pokud si naše pátrání po totožnosti a osobnosti záhadného neznámého z evangelií zrekapitulujeme pěkně od začátku, zjistíme takovýto konečný výsledek: Jeho jméno je Imanuel a toto jméno zůstává lidem neznámé. Je také zároveň Synem Člověka, o jehož příchodu Ježíš často varovně říkal: "Až jednou přijde Syn Člověka ..." A varovně o něm mluvil proto, že přijde k soudu.

Záhadný neznámý je také zároveň Duchem Pravdy, který má lidstvo uvést do plné Pravdy. Který má přinést Slovo Pravdy! Slovo od Stvořitele, tak přísné a ostré, že jím budou národy světa a chyby lidstva bity jako mečem. Ale to jen proto, abychom se pod tlakem přísnosti stihli ještě duchovně narovnat, a jako znalí plné Pravdy mohli úspěšně projít Božími mlýny posledního soudu.

Jistě uznáte, že toto vše jsou skutečnosti nesmírně vážně a důležité. Že jsou to skutečnosti zásadního charakteru, s dosahem na celé naše bytí nebo nebytí. Komu není lhostejný jeho vlastní osud, měl by proto začít pátrat v tomto naznačeném směru. Měl by začít hledat Slovo Pravdy, ostré jako meč, oddělující vše pravé, zdravé a správné, od všeho nepravého, falešného a pokřiveného. Měl by se začít zajímat, jestli něco takového existuje, měl by to najít, a měl by to absorbovat do jádra své osobnosti, aby se nakonec, kvůli své lhostejnosti, neocitl jako hrozen "ve vinném lisu planoucího hněvu všemohoucího Boha"!

Těm, kterých tyto věci oslovují a chtěli by se o nich dozvědět více, než je možné zprostředkovat v krátkém článku, mohu doporučit dílo "Ve Světle Pravdy".

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 27. 07. 2020, 18:14:53 | více příspěvků | napsat uživateli

O klíčovém významu nenápadných věcí

Existují věci tak prosté a přirozené, že si je vůbec neuvědomujeme. A přece mají ten nejzásadnější vliv na celý náš život. To však, že si je neuvědomujeme a nechápeme jejich důležitost, z nás dělá lidi nevědomé. Lidi, nevědomé si těch nejzásadnějších skutečností, které jimi samými hýbou.

Abychom pochopili o co jde, uveďme si příklad. Třeba dýchání. Uvědomuje si někdo v běžném životě, že dýchá? Dýchání je na jedné straně něco mimořádně nenápadné, ale na druhé straně je to jedna z klíčových aktivit, nebo potřeb našeho organismu.

Nejíst vydržíme poměrně dlouhou dobu, nepít vydržíme už méně, ale nedýchat vydržíme jen pár minut. A pokud je kritický limit z nějakých důvodů překročen, okamžitě dochází k nevratným negativním změnám v našem mozku.

Proč o tom mluvíme? Protože tento princip platí obecně! Protože existují, ať už v nás nebo kolem nás také jiné věci, tak přirozené, tak spontánní, tak samočinně a plynule probíhající, že si je vůbec neuvědomujeme, jako by snad ani vůbec neexistovaly. A přece mají na náš život zásadní vliv a determinují ho.

Vezměme si například myšlení. Kdo z nás si uvědomuje, že neustále myslí? Myšlení a nepřetržité tvoření myšlenek je stejně nenápadné a přirozené, jako dýchání. Neuvědomujeme si ho. Jednoduše myslíme a hotovo.

Jako však nenápadnost dechu zaručuje naši každodenní existenci na fyzické úrovni, nenápadnost myšlení a jeho struktury určuje naši existenci a její charakter na duchovní úrovni. Naše myšlení a naše myšlenky určují kvalitu našeho současného bytí i kvalitu našeho budoucího osudu. A protože tato každodenně a nenápadně probíhající myšlenková aktivita je nesmírně důležitá, podívejme se na ni trochu blíže.

Neustálá, neuvědomělá a nevědomá tvorba myšlenek, která v každém z nás probíhá, se vždy pohybuje ve dvou rovinách. V rovině pozitivní a v rovině negativní.

Běžný člověk si neuvědomuje, že neustále myslí, a že směrování jeho myšlenek je buď pozitivní, nebo negativní. A proto se v jeho myšlenkovém procesu nachází z každého trochu. Nacházejí se tam pozitivní i negativní proudy, protože nevědomý člověk prostě myslí jako přijde. Podle toho, jakou má momentálně náladu, podle toho, co ho těší, nebo zlobí. Myslí a uvažuje o tom co vidí, co poslouchá, co čte, přičemž jde vždy o nekontrolovanou směs pozitivního a negativního. Proto se tomu říká nekontrolovaná, nebo nedisciplinovaná mysl.

A protože lidé jsou v tomto směru absolutně nevědomí, neuvědomují si, že pozitivní naladění mysli a tvorba pozitivních myšlenek formuje, ve vší své skryté nenápadnosti, naši přítomnost i naši budoucnost pozitivním způsobem. Nicméně negativní naladění mysli a tvorba negativních myšlenek, ve své nenápadnosti také formuje naši přítomnost i budoucnost, ale žel negativním způsobem.

A je to skutečně tak, protože život a osud každého průměrného člověka je poznamenán směsí pozitivních a negativních věcí, které se mu dějí, a s kterými je konfrontován. Lidé si však neuvědomují, že to všechno je jen ovoce jejich vlastních myšlenek, které neustále plodí.

A pokud se na chvíli vrátíme k dýchání, tak také při něm je velmi důležité, zda dýcháme čistý a čerstvý vzduch, nebo naopak, vzduch znečištěn smogem, nebo nějak chemicky kontaminován. Dlouhodobé dýchání kvalitního, nebo nekvalitního vzduchu bude mít na zdraví našeho fyzického těla buď pozitivní, nebo negativní účinky. Bude mít za následek buď zdraví a dlouhověkost, nebo nemoc a předčasnou smrt.

A stejné je to také v duchovní rovině s naší myslí. Pokud si toto všechno dokážeme uvědomit a začneme své myšlenky vědoměji usměrňovat pozitivním směrem, začneme tím pozitivně ovlivňovat svou přítomnost i budoucnost. A to všechno proto, že jsme se stali vědomými! Neboť jsme si uvědomili věci, které si většina lidí neuvědomuje! Neboť jsme vědomě začali usměrňovat svou mysl pozitivním směrem, a tím jsme zlepšili kvalitu vlastního života.

Takový je tedy rozdíl mezi člověkem vědomým a nevědomým! Lidé však mají být vědomými v těch nejzásadnějších věcech, které se jich dotýkají, protože jejich nevědomost je člověka nedůstojná! Protože jejich nevědomost se podobá nevědomosti zvířete. Vyšvihněme se proto konečně na skutečně lidskou úroveň a překonejme současnou nedůstojnou úroveň polovědomého zvířete.

Toto vše se dá velmi výstižně a stručně shrnout do slov: Udržujme krb svých myšlenek čistý, protože jedině tak můžeme žít trvale ve vnitřním míru a být šťastní. Jedině tak se můžeme stát lidmi vědomými, kteří si uvědomují ty nejpřirozenější souvislosti vlastního bytí, a proto je dokážou správně využít ke svému duchovnímu i fyzickému prospěchu.

A přestože to, co znamená "udržovat krb svých myšlenek čistým", by měl bez problémů pochopit každý sám, přece jen si ještě zkusme objasnit, co to znamená.

Znamená to, že ze svého nitra, ze svého vnitřního života uděláme chrám. A v tomto chrámu dáme prostor jen tomu, co je čisté, spravedlivé, čestné, dobré, morální, laskavé a ohleduplné. Jen takový druh myšlenek máme v sobě rozvíjet! Všemu ostatnímu zamezíme vstup do chrámu našeho nitra, protože to tam nemá co hledat. Nemají tam co hledat myšlenky nečisté, nespravedlivé, nečestné, nedobré, nemorální, nelaskavé a bezohledné.

A mimořádně důležité také je, abychom svou mysl udržovali radostnou! Abychom ve svém nitru nepodléhali smutku, bolesti, úzkosti, strachu, depresi, obavám z budoucnosti a mnoha jiným podobným věcem, ke kterým nás tlačí vnější události. Neboť ačkoli nic z toho nezapadá do kategorie "nečisté", rozhodně to ale spadá do kategorie "negativní". Jsou to negativní věci, které zatěžují naši mysl a tlačí ji dolů, čímž nás připravují o vnitřní radost. Proto bychom jim neměli dávat ve své mysli prostor, neměli bychom se jimi vnitřně zabývat, a neměli bychom je neustále rozpitvávat a rozvíjet.

Jako výborná pomůcka pro udržení naší mysli radostnou nám může posloužit uvědomění si účinků Spravedlnosti Páně, prostřednictvím kterých každý z nás prožívá právě to, co prožívat musí a co mu přísluší. Prožíváme to, co je naším údělem a co si zasloužíme, abychom se zbavili břemene viny, kterou jsme si na sebe naložili. To, co prožíváme se tedy děje kvůli našemu dobru a kvůli osvobození od našich minulých provinění. A to je důvod k radosti!

Měli bychom tedy dbát o to, abychom si udrželi svou mysl radostně svěží. Neboť konec konců, právě s takovýmto radostným naladěním mysli můžeme všechny své problémy vyřešit mnohem snadněji a efektivněji.

Každý z nás se téměř každodenně setkává se situacemi, které jsou v mnoha ohledech nečisté a neradostné. Přesto je naší nejzákladnější lidskou povinností udržet si své nitro čisté a radostné. Jen tím totiž můžeme pomoci sobě a našemu světu. Jen tím můžeme svým vlastním dílem přispět k tomu, aby byl náš svět čistší, světlejší, lepší a radostnější.

Nečistou a neradostnou myslí nepomůžeme ani sobě, ani světu. Tím jen naopak přispějeme pouze k tomu, že bude ještě více nečistý a neradostný.

Znamená to tedy, že podle míry našeho vlastního uvědomění, a na základě naší vlastní vnitřní sebekázně, se můžeme stát buď šiřiteli světla, nebo šiřiteli temnoty.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon

othon | 20. 07. 2020, 19:25:45 | více příspěvků | napsat uživateli

Převratný způsob řešení problémů! Neřešte je!

Účelem tohoto textu je seznámit čtenáře s novou a převratnou metodu přístupu k našim problémům, jejímž prostřednictvím jsme schopni problémy nejen že vyřešit, ale vedle toho ještě navíc získat významný duchovní benefit, schopný nás výrazným způsobem posunout vpřed v našem duchovno osobnostním vývoji. Pojďme tedy na to!

Každý problém, stojící před námi a vyžadující řešení, má tendenci vtahovat nás do sebe. Má schopnost intenzivně na sebe přitahovat naši vědomou pozornost.

Ve snaze řešit problém, se do něj hluboko noříme a stále se jím zabýváme. Přemýšlíme, trápíme se a hledáme řešení. Často kvůli tomu nemůžeme ani spát, nechutná nám jíst, jsme frustrovaní, nebo cítíme hněv a vztek. Cítíme tíhu ve svém nitru, přicházejí deprese, a my jsme nuceni hledat pomoc. Nejdříve u přátel, později u psychologů, a nakonec u psychiatrů.

Jakým způsobem tedy efektivně řešit své problémy?

V první řadě bychom si měli uvědomit, že absolutně všechno, co bylo popsáno výše, se děje v naší mysli. Měli bychom si uvědomit, že problémem se zabýváme, snažíme se ho řešit a zápasíme s ním v našem rozumu a v mysli. Ony jsou vnitřním prostorem, kde to vše probíhá a kde se to všechno děje.

No a to, co je skutečně převratným je uvědomění, že za neschopností vyřešit mnohé zásadní problémy, stojí právě náš rozum a naše mysl, které toho v složitějších případech nejsou schopny. To znamená, že samotný problém není ani tak v problému, který se snažíme řešit, ale v nedostatečnosti rozumu a mysli, které ho nejednou nejsou schopny uspokojivě vyřešit.

Je totiž zvykem, že lidé nejvíce důvěřují právě rozumu a mysli. Domnívají se, že právě ony mají největší kompetenci. Ale o tom, že tomu tak vůbec není, svědčí čekárny psychologů a plné čekárny psychiatrů. Svědčí o tom osudy mnoha lidí, jejichž jejich závažné problémy doslova ničí a vnitřně trvale užírají.

Lidé musí dokázat přijmout fakt, že mnohé naše problémy nejsou řešitelné prostřednictvím rozumu a mysli. Že jsou jimi řešitelné jen načas, jen krátkodobě a nedostatečně, aby pak znovu povstaly v jiné formě a ještě intenzivněji.

Tím se už dostáváme ke klíčovému uvědomění, že pokud se máme dostat z tíživé pasti neřešitelných problémů, můžeme toho dosáhnout pouze tak, že se povzneseme nad nedostatečnost rozumu a mysli. Že přesuneme naše vědomí mimo rozum a mysl.

Kde? Do reality jiné a vyšší! Do reality našeho vyššího "já", stojícího nad realitou našeho nižšího "já", reprezentovaného rozumem a myslí. Musíme se povznést do reality našeho živého ducha, žijícího ve sféře, kde žádných problémů není. Kde je jen štěstí, radost a harmonie.

Toto ale můžeme dokázat jedině tehdy, když pochopíme a hluboce si v sobě uvědomíme, že máme ve svém nitru dvě "já". Že v sobě máme dvě úrovně osobnosti. Úroveň nižší, reprezentovanou rozumem a myslí, a úroveň vyšší, reprezentovanou našim duchem.

Naše nižší, rozumové "já", má spojení s hmotou a fyzickým světem, a naše vyšší duchovní "já", má spojení s věčným Duchem.

Naše nižší "já" je omezeno pozemským pojetím prostoru a času, ale naše vyšší, duchovní "já" stojí vysoko nad pozemským pojetím prostoru a času.

Naše nižší "já" je omezeno materiální realitou, a naše vyšší "já" je spojeno s věčnou realitou Ducha, v níž matérie a s ní související problémy nemají místa.

Pokud tedy dokážeme akceptovat realitu existence dvou "já" v nás, a pokud se vnitřně dokážeme povznést od svého nižšího "já" k tomu vyššímu, dokážeme se tím zároveň odpoutat od všech problémů. Dokážeme se od nich oprostit a získat nadhled nad myslí, a tím také nad problémy, které v mysli rozebíráme, a do kterých nás náš rozum a mysl neustále vtahují.

Tak získáme nadhled a schopnost dívat se na všechno svrchu. Získáme schopnost vymanit se z problémů a ocitneme se nad nimi. Už nás nevtahují do sebe a my se díváme na ně už jakoby nezúčastněně. Jakoby ani nebyly naše.

A právě v tomto spočívá řešení! Naše povznesení se nad rozum a mysl, naše odpoutání se od nich a získání nadhledu, a také naše odosobnění, jsou pravou cestou k nalezení efektivního řešení problému. Nejen toho dočasného, ale skutečného a pravého.

Neboť největší pravda života spočívá v tom, že řešení mnoha věcí, které nás dlouhodobě trápí, se nachází právě ve sféře mimo rozumu a mysli. Ve sféře věčného ducha, který ve své všeobsáhlosti nahlíží najednou minulost, přítomnost i budoucnost, a proto je člověku schopen ukázat správnou cestu a správné řešení všech jeho problémů.

Otázkou teď už jenom zůstává, jak dosáhnout žádoucího povznesení vědomí člověka z jeho nižšího "já", reprezentovaného myslí, k jeho vyššímu "já", reprezentovaného jeho duchem.

Ukažme si dva způsoby, jak je možné toho dosáhnout.

Prvním a nejefektivnějším z nich je modlitba. V dnešním ateistickém světě není mnoho lidí, které napadne hledat řešení vlastních problémů právě tímto způsobem. Také to je jeden z důvodů, proč tak narůstá počet depresí a různých psychických problémů.

K čemu dochází, když se s prosbou o pomoc obrátíme ke Stvořiteli?

Dochází k tomu, že naše vědomí, které je standardně ukotvené v rozumu a v mysli, zabývající se nejrůznějšími myšlenkami a problémy, se povznese v prosbě ke Stvořiteli do sféry mimo rozumu a mysl. Naše vědomí se pozvedá do sféry ducha, získává nadhled, a prostřednictvím duchovního vnuknutí a inspirace přijímá, jak se k danému problému správně postavit a jak jej správně řešit. To vše přijmeme a pochopíme prostřednictvím svého citu, protože náš duch, znalý řešení, se v nás projevuje citem.

No a druhý způsob povznesení se nad naše nižší "já" může být třeba takovýto:

Na jistém ostrově existoval klášter, proslulý tím, že do něj přicházeli lidé moderní doby, plní různých problémů, depresí, a nejednou také ve špatném zdravotním stavu. Po pobytu v klášteře však z něj odcházeli radostní a fyzicky zdraví.

Co zázračného tam s nimi mniši udělali?

Klášterní hosté pracovali v zahradě a plnili také jiné povinnosti, potřebné pro běžný chod života v klášteře. Nicméně jejich prvořadou povinností, bez ohledu na to, jak se cítili a jaké problémy je tam dohnaly bylo, mít neustále na tváři rty, roztažené do úsměvu.

Kdo byl vícekrát za den mnichy přichycen, že tak nečiní, dostal službu navíc, nebo se musel postit o chlebu a vodě.

Milí čtenáři, zkuste si to někdy sami doma. Bez ohledu na to, jak se právě cítíte, a bez ohledu na to, jaké problémy máte. Třeba i násilím zkuste udržet úsměv na své tváři.

Úsměv je totiž výrazem radosti, a radost proudí z ducha. Čistá radost, a z ní pramenící úsměv, ve skutečnosti pocházejí z ducha, ale platí to také opačně. Úsměv a radost se mohou stát naší cestou k duchu.

Jen to zkuste a uvidíte, co to s vámi udělá. Uvidíte, že s úsměvem na tváři nelze hloubat o problémech. Váš úsměv je totiž něčím, co vás je schopno povznést ze sféry hloubavého rozumu a mysli, do sféry ducha a radosti. Prostý úsměv nás je schopen odpoutat od našeho nižšího "já" a povznést k našemu vyššímu "já".

A byť jen v krátkém dotyku s radostí, mírem a harmonií našeho vyššího "já", spočívajícího ve Světle, může potom posílit naše vědomí, může se posílit naše osobnost, a v duchovní inspiraci můžeme přijmout optimální způsob řešení toho, co nás trápí.

Neboť klíč k řešení všeho, s čím si neumíme dát dlouhodobě rady, nespočívá v rozumu a v mysli, jejichž hranice a možnosti jsou čistě pozemské, ale jedině ve sféře pozemské a fyzické neomezenosti Ducha.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 13. 07. 2020, 19:26:10 | více příspěvků | napsat uživateli

Drogy, alkoholismus a jiné závislosti, jako projev tragického duchovního hladu

Na světe existuje množství lidí, holdujících alkoholu a jiným návykovým látkám, což má svou příčinu a svůj důvod. Pokud se totiž nad tím hlouběji zamyslíme, návykové látky lidem něco dávají. Po jejich požití něco vnitřně prožívají, co jim stojí za to. Co pro ně představuje únik z každodenní materiální reality do reality úplně jiné. Do reality mnohem příjemnější a více povznášející.

Aby tedy zapomněli na své problémy, starosti, nebo frustrace, aby zapomněli na vnitřní napětí, strachy, stresy a nenaplnění, utíkají se k prožívání, které jim zprostředkovávají různé návykové látky.

Mnozí lidé na západě, ale také na východě žijí asi takovým stylem života, že celý týden tvrdě pracují a na víkend, v pátek, nebo v sobotu se jdou "rozbít". Jdou se opít do němoty, v neděli se dají dohromady a v pondělí jdou zase do práce. A takto stále dokola. Svým únikem v alkoholu se snaží zvládat každodenní realitu, která je vnitřně nenaplňuje a která je ubíjí.

Co nám naznačují tyto skutečnosti? Jsou jasným svědectvím toho, že mnohým lidem nestačí to, co jim nabízí každodenní materialistická realita. Že prostě potřebují vnitřně zažít a prožít také něco jiného. Nějakou jinou, obsažnější realitu. Že potřebují něco, co je povznese nad každodennost. Že potřebují křídla, aby mohli létat. Že potřebují okusit naplnění, radost, štěstí a hluboký vnitřní klid a mír.

Všechny tyto potřeby jsou plně oprávněné, protože člověk je ve svém jádru bytost duchovní, a proto ji natrvalo nemůže vnitřně naplnit nic z toho, co je hmotné.

Je však obrovským neštěstím a tragickým omylem, když lidé začnou legitimní naplnění svých duchovních potřeb realizovat prostřednictvím neplnohodnotných a podřadných náhrad, jakými jsou alkohol, drogy, nebo třeba nezřízená sexualita. Toto je totiž cesta nepravá a falešná, která dává člověku vnitřně prožívat pouze neplnohodnotný odvar toho, po prožívání čeho vnitřně touží. A ještě navíc musí za to zaplatit cenu postupné devastace svého fyzického těla, ale také cenu devastace vlastní osobnosti.

Samozřejmě existuje i cesta legitimní. Existuje také legitimní cesta ke štěstí, radosti, vnitřnímu naplnění a k hlubokému klidu a míru. A tato cesta je cestou ducha! Je to cesta naplňování hodnot ducha, o které se člověk snaží, o které usiluje, a které na základě svého poctivého snažení nakonec také dosahuje.

No a právě dosažení vysokých a vznešených hodnot ducha dá pak člověku vnitřně prožít pravou jásavou radost, pravé hluboké štěstí, pravé vnitřní naplnění a pravé spočinutí jeho duše v oceánu klidu a míru.

Zde se však ale dostáváme k základnímu kameni úrazu. Pravá cesta ke štěstí, spočívající v naplňování hodnot ducha, totiž na člověka klade požadavky. Požadavky na jeho život v souladu s duchovními hodnotami, jako je spravedlnost, ušlechtilost, ohleduplnost, úcta k jiným, čestnost, dobromyslnost, nezištnost a podobně. Je to cesta, na níž se člověk snaží naplňovat ve svém životě duchovní hodnoty, ukázané lidem v Desateru přikázání a v Ježíšově učení o lásce k bližnímu, jako k sobě samému.

Kdo kráčí po této cestě a tímto způsobem se duchovně namáhá, osobnostně a lidsky roste, a vnitřně začíná stále intenzivněji prožívat naplnění, mír, klid, štěstí a radost. Toto je přirozená a pravá cesta, prostřednictvím které překonává materiální svět se všemi jeho prchavými požitky a vnitřně proniká do trvalého, duchovního světa štěstí, radosti a míru.

Žel, lidé jsou ale pohodlní. Nechtějí se ve svém životě, ani v samotném svém myšlení usilovat o naplňování duchovních hodnot. Lidem padne zatěžko dopracovat se k vlastnímu štěstí a radosti tímto pravým způsobem. Lidem se jeví mnohem rychlejší, pohodlnější a příjemnější cesta alkoholu, drog, nebo přehnané a nevázané sexuality, aby právě jejich prostřednictvím prožívali určité pocity štěstí a radosti.

Ale toto štěstí a radost jsou nepravé a falešné tak, jak je nepravá a falešná cesta, po které k ním dospěli. Je to totiž, jak již bylo zmíněno, cesta, která ničí, devalvuje a sráží lidskou osobnost, až nakonec z mnoha lidí udělá doslova trosky. Trosky, které platí krutou daň za své štěstí a radost.

Za své těkavé štěstí a těkavou radost, protože velmi rychle pominou a člověk upadá do hluboké deprese. Upadá ještě do hlubší deprese a deziluze, než předtím. A to ho pak stále intenzivněji nutí opakovat krátký záblesk těkavého štěstí prostřednictvím nepravých cest, čímž se ale dostává do začarovaného smrtonosného kolotoče. A na konci této nepravé cesty zůstane mnohokrát už jen zcela zruinovaná osobnost, prohýřené tělo a peklo zoufalství bezvýchodné deziluze, deprese a rozervanosti.

Dalo by se to vyjádřit i tak, že sám ďábel nám zlomyslně nabízí prožívání radosti, chvilkového štěstí a naplnění, pokud půjdeme jeho cestou. A všechny tyto věci nám také splní, ale nakonec nás jeho cesta přivede do pekla.

Neboť existuje jenom jediná cesta k pravému štěstí! A to je cesta naplňování hodnot ducha! Jen ona zaručuje štěstí pravé a trvalé! Všechny ostatní cesty jsou cesty falešné a bludné, protože štěstí jimi dosažené není štěstím trvalým. Je to jen iluze skutečného štěstí. Je to jen prchavý přelud, za který každý takto oklamán bezvýhradné zaplatí větší, nebo menší degradací své osobnosti a svého fyzického těla.

A proto věz člověče, že ani alkoholem, ani drogami, ani přehnanou a nezřízenou sexualitou, ani penězi, ani majetky, ani konzumem, ani parazitováním na jiných, ani okrádáním a zotročováním druhých, ani jinými podobnými cestami nedosáhneš pravého štěstí.

Neboť to štěstí, ke kterému tímto způsobem dospěješ, je jen stavbou, vybudovanou na písku, která nestojí na pevných základech. A tato stavba tvého iluzorního štěstí bude stát pevně jen do první velké bouře, která když se do ní opře, stavba se zakolísá a nakonec se zhroutí. A pak se tvé štěstí změní v neštěstí.

Jen budova štěstí, postavená na pravých základech života v souladu s hodnotami ducha dokáže obstát ve všech bouřích života. Jen takové štěstí je štěstím pevným a neochvějným, které obstojí, ať by se dělo cokoliv.

A hle, už se blíží z Výšin k zemi mocná bouře, která se s nebývalou silou opře do všeho, co na zemi existuje, aby prověřila míru pravosti štěstí, o kterém se lidé domnívají, že ho pevně drží ve svých rukou. A v této bouři obstojí jen to, co je pravé, zatímco všechno falešné a nepravé padne. A ten pád bude veliký!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 6. 07. 2020, 18:14:54 | více příspěvků | napsat uživateli

Cesta k probuzení ze snu materialismu

Tento text má být pomůckou pro všechny, kteří žijí v iluzi materialismu, a v tomto nereálném snu promrhávají své životy. A promrhávají je tak, že se ženou za hodnotami materialistického charakteru, které jsou hodnotami jen zde na zemi. Avšak z hlediska celkového kontextu našeho bytí, které je duchovní, je to omyl! To vše je jen dočasné a pomíjející, jako polní tráva. V záři Světla Pravdy bytí lehne rychle popelem celý falešný hodnotový systém, a člověku nezůstane v rukou absolutně nic.

Tento text je ale určen pouze pro ty materialisticky smýšlející, kteří ještě v koutku duše cítí a podvědomě tuší, že by přece jen nakonec mohlo být všechno jinak. Kdo však takovéto slabé tušení a cítění v sobě vůbec nemá, ten je už žel duchovně mrtvý. Toho neprobudí žádný text, ale snad možná ještě nějaké extrémní utrpení a extrémní bolest, které mu roztrhají na kusy celý jeho dosavadní materialistický hodnotový systém.

Pojďme tedy na to a ukažme si, jak je možné dojít k osobnímu pochopení, že člověk a jeho bytí je něčím mnohem větším, než se mu snaží namluvit omezenost materialismu.

Materialismus, ateismus a mnoho jiných názorů, hodnocení, filozofií, úvah a tezí, to vše vzniká v lidské mysli. A naše mysl se obecně vyznačuje tím, že tvoří nepřetržitý proud myšlenek.

Znamená to tedy, že neustále na něco myslíme, a to od rána do večera. Odkdy vstaneme, až dokud nejdeme spát. V mysli ustavičně probíráme své touhy, plány, povinnosti, lásky, závisti i nenávisti. V mysli hodnotíme sebe a jiné, v mysli se odměňujeme a chválíme, nebo trestáme a zraňujeme. V mysli přebíráme své tajné vášně, nectnosti a zvrácenosti, o kterých kromě nás nikdo netuší. V mysli prožíváme své strachy, obavy, úzkosti a deprese. Naše mysl v nás zajímá klíčové postavení, a my jsme proto nevědomky svou osobnost ztotožnili se svou myslí. Přesně tak, jak to vyjádřil Descartes slovy: "Myslím, tedy jsem!" Znamená to tedy, že lidé podstatu svého bytí, své existence a své osobnosti vidí právě ve svém myšlení.

Takovýto postoj je však nesprávný a člověka omezující! Je totiž vězením a pastí, do které nás chytil náš rozum, reprezentován naší myslí, a udělal z nás své otroky. Otroky, kteří v omezení vlastního rozumu a mysli tvrdí, že není žádné duchovno a není žádného Stvořitele.

Pravda o bytí člověka je ale jiná, a povědomí o ní nese každý z nás ve svém nejhlubším nitru. Když se však chceme s touto Pravdou spojit a v sobě ji najít, musíme se vymanit z otroctví rozumu, reprezentovaného naší myslí.

Jaké první kroky je třeba udělat, abychom dosáhli tohoto cíle?

V první řadě si je třeba uvědomit, že podstata naší osobnosti není totožná s naší myslí. Skutečná podstata naší osobnosti je mnohem vyšší a ušlechtilejší, a stojí vysoko nad myslí.

K hlubokému vnitřnímu pochopení této skutečnosti můžeme dospět tak, že začneme hledat, kdo to vlastně ve skutečnosti vnitřně jsme. Můžeme se třeba zamyslet nad tím, že pokud něco vlastníme, mluvíme o tom, že je to naše. Mluvíme o našem domě, našem autě, našem kabátě, atd. No a stejně mluvíme také o naší mysli.

Máme tedy dům, ale neztotožňujeme se s ním, když v něm bydlíme. Máme auto, ale neztotožňujeme se s ním, když v něm jezdíme. A máme mysl, a také bychom se s ní neměli ztotožňovat, když ní myslíme. Je to naše vlastnictví, ale my nejsme rozum, reprezentován myslí. Tak, jako nejsme autem, když v něm jezdíme, a tak, jako nejsme domem, když v něm bydlíme. My jsme tím, kdo je majitelem mysli, domu a auta! My jsme tím, kdo stojí nad vším a pouze to využívá.

Abychom si tuto zásadní skutečnost dokázali uvědomit, zkusme trochu pozorovat svou mysl. Vyhraďme si na to čas a zkusme jednou nezaujatě pozorovat vlastní mysl a své myšlenky. Buďme však jen nezaujatí pozorovatelé, a své vědomí nenechme vtahovat do jednotlivých myšlenek, které budou před námi neustále defilovat.

Jen pouze pozorujme, jak naše mysl myslí a nemíchejme se do toho. Pozorujme svou mysl, jako něco, co stojí mimo nás, co si žije svým vlastním životem a tvoří myšlenku za myšlenkou.

Pokud vážně začneme s takovýmto nezaujatým pozorováním, bez vtažení našeho vědomí do toho, co naše mysl myslí, budeme zpočátku vnímat vlastní mysl jako nějakou zamračenou oblohu, po níž putují oblaka jednotlivých myšlenek. Ale protože do myšlenek nevstupujeme, rychle plynou po obloze naší mysli tak, jako když fouká vítr a rychle žene nízkou oblačnost po reálné obloze.

A my jen pozorujme a do ničeho nevstupujme. A pokud v tom budeme mít dostatečnou trpělivost, začnou najednou prosvítat mezi oblaka našich rychle plynoucích myšlenek maličké kousky čistého, jasného nebe, nacházejícího se za oblaky.

Tyto kousky čistého nebe budou při naší trpělivosti stále stále větší, až nakonec všechna oblaka našich myšlenek odplynou do ztracena, a my budeme hledět na čistou, bezoblačnou a jasnou oblohu naší pravé osobnosti.

Všechny pozemské myšlenky budou pryč a člověk se ocitne v záři, jasu a světle skutečné Pravdy bytí. Pravdy, která je věčná, a kterou proto není možné pochopit, ba ani jen nahlédnout pozemským rozumem a jeho myšlením, protože myšlení je spojeno s lidským mozkem, a tedy s tělem. A naše fyzické tělo tu dnes je, ale zítra ho už není! A proto pomíjivý a fyzicky racionální rozum, který spolu s tělem vzniká a zaniká, nemůže nikdy nahlédnout Pravdu bytí, která je věčná a nefyzická.

Nahlédnout ji a spojit se s ní nám je možné jedině tehdy, když se staneme duchovní. A k tomu dochází tehdy, když se zbavíme všech pozemských myšlenek. Tehdy, když se povzneseme nad vlastní mysl a postavíme se nad ni. Tehdy, když zůstaneme stát na pozici našeho ducha, stojícího nad myslí.

Tehdy se s naším duchem vzneseme do výšky, kde proudí vše pronikající Láska Boží, která nezná hranice pozemského rozumu. A člověk prožije, že je její částí! Bude se v ní koupat a bude ozářen jejím čistým Světlem. Hluboký mír a čistá radost naplní jeho vnitřek. Najednou pochopíme, poznáme a uvědomíme si, že jedině toto je naše pravé "já"! Že je jím náš duch, stojící v míruplném a radostném proudění Ducha Božího.

Pak také pochopíme, jak neuvěřitelně jsme byli omezení naší myslí, schopnou pohybovat se pouze v rámci pozemského pojetí prostoru, času a celého našeho bytí. Našeho bytí, které je mnohem větší a vznešenější, než jsme schopni pochopit rozumem a myslí. Všechno to správně pochopit je možné jedině tehdy, když se svým vědomím dokážeme povznést nad vlastní, omezený rozum a mysl, k Pravdě Ducha.

Descartes se mýlil! Jeho známá věta: "Myslím tedy jsem", je lež! Skutečná jsoucnost člověka není totožná s jeho myšlením! Skutečná jsoucnost člověka je totožná s překonáním našeho myšlení! S povznesením se nad naše myšlení! Jen tak se dotkneme svého ducha a ovládneme svou mysl, která bude od toho dne sloužit našemu duchu. Naše pravá duchovní osobnost bude pak využívat mysl jako nástroj, namísto toho, aby mysl využívala nás, a to až do takové míry, že s ní ztotožníme své bytí a svou osobnost.

Mysl obyčejného nevědomého člověka je jako splašený kůň, který dnem i nocí prostřednictvím myšlenek unáší svého jezdce kde přijde. Mysl duchovního člověka je jako poslušný kůň, který na podnět svého jezdce běží pouze cestami ušlechtilosti ducha. Cestami dobra, spravedlnosti, čistoty a lásky.

Ten první je myslí ovládán, a ten druhý mysl ovládá. Neboť jedině duch je schopen dát mysli správný směr, zatímco mysl samotná to nikdy nedokáže. Neboť jedině duch může směřovat člověka k výšinám Ducha, zatímco mysl ho bude vždy směřovat pouze k materii a k materiální omezenosti.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 29. 06. 2020, 17:39:26 | více příspěvků | napsat uživateli

Víra už nestačí! Je potřeba přesvědčení!

Začnu krátkým poučným příběhem: Velmi dlouho nepršelo a místní farář vyzval vesničany, aby přišli do kostela a modlili se za déšť. Přišli úplně všichni, a jak tak seděli v kostele a modlili se, farář po nich procházel svým pohledem, až uviděl malou dívku, která si se sebou přinesla deštník.

V té chvíli si farář s trpkostí uvědomil, že všichni, co přišli a modlili se, mají sice víru, ale jedině ta dívka měla cosi víc. Měla přesvědčení! Přesvědčení, totožné s jistotou! Přesvědčení, ve kterém není ani těch nejmenších pochyb, že když jdeme prosit Hospodina o déšť, je si se sebou nutně vzít také deštník.

Víra je předpoklad, ale přesvědčení je jistota! Jde o dvě vnitřní kvality, které sice nevidět, protože do nitra člověka nikdo nevidí, avšak vnímavý člověk je může poměrně snadno rozpoznat podle vnějších znaků. Tak, jak to například velmi jednoduše dokázal rozpoznat výše zmíněný farář podle obyčejného deštníku.

To znamená, že na základě vnějšího chování člověka, na základě toho, jak mluví, jak žije a o jaké hodnoty usiluje, můžeme také my poměrně snadno rozpoznat, zda je dotyčný skutečně přesvědčen o dominantním postavení hodnot ducha, nebo zda v tyto hodnoty pouze věří.

Ten, kdo je hluboce přesvědčen o existenci Stvořitele a o absolutně nadřazeném postavení hodnot ducha v našem životě, si na těchto principech postaví celý svůj život. Je to pro něj prvořadé a všechny ostatní věci jsou pro něj až druhořadé.

Neodsuzuje hodnoty materie, ani se jich nezříká, ale jsou pro něj až na druhém místě, protože jako prioritní uznává pouze hodnoty ducha. Hodnoty spravedlnosti, cti, dobra, lidskosti, ohleduplnosti a lásky k lidem i k Pánu.

Kdo v tomto smyslu uvažuje, kdo v tomto smyslu jedná a kdo si v tomto smyslu zařídí celý svůj život, ten je člověkem, majícím přesvědčení. Neotřesitelné přesvědčení o nadřazenosti hodnot ducha nad vším! Neotřesitelné přesvědčení v konečné vítězství těchto hodnot, znamenající pád a zhroucení všeho hodnotově falešného!

Na takovéto pozici absolutního přesvědčení by už v dnešní době měli stát všichni věřící! Ale žel nestojí, protože oni jsou pouze věřící! Věří sice, že něco vyšší existuje, ale nejdou tímto směrem s plným nasazením. Nevsadili na to všechno! Nevsadili na to celé své bytí a celou svou pozemskou existenci! Hodnoty ducha nejsou pro ně absolutní a bezkonkurenční prioritou!

To má však žel za následek, že se jim v jejich životech tlačí do popředí hodnoty vedlejší. Víra takových lidí je pak jen určitou alternativou ve smyslu slov: "co když náhodou". Je to jen jakási pojistka pro případ, že by Stvořitel a jeho Pravda po smrti skutečně existovali.

Toto však už dnes nestačí! Toto je málo! Toto je v přeneseném slova smyslu pouze modlitba za déšť, chápána jako alternativa, která by snad mohla vyjít. Není v tom zásadní síly přesvědčení a neotřesitelnosti jistoty!

Na světě jsou miliony lidí, ne jen křesťané, kteří věří v hodnoty ducha, avšak náš svět se přesto zmítá v horečce materialismu, konzumu a s tím spojených pseudohodnot. A to proto, neboť jen víra v hodnoty ducha nestačí! Neboť tato víra je tak slabá, že jí přerůstají hodnoty materie. Že se skrze ni uvnitř lidí tlačí do popředí hodnoty materialismu. A takováto polovičatost a nedostatečnost je téměř tolik, jako nic.

Jen neotřesitelné přesvědčení, rovnající se jistotě, je tím jediným, co je třeba! Neboť jen neotřesitelné přesvědčení, rovnající se jistotě, může změnit svět k lepšímu! Může přenášet hory a dělat zázraky! Zázraky, spojené s pozvednutím lidského ducha, a s ním spojeným skutečným pozvednutím naší civilizace. Neboť jen civilizace, bohatá na hodnoty ducha, je civilizaci v pravém slova smyslu. Ale tu lze vybudovat pouze lidmi, stojícími v neotřesitelném a živém přesvědčení.

Civilizace, bohatá pouze na hodnoty materie, peněz, majetků a konzumu, bez hodnot ducha tak, jako je ta naše, musí nutně dospět ke zkáze, protože je hodnotově prázdná. Protože je dutá! Protože stojí na hliněných nohách! Protože v duchovním stvoření, ve kterém žijeme, je vše neduchovní už předem odsouzeno k zániku.

Hrozba tohoto zániku visí nad lidstvem jako těžké a hrozivé bouřkové mračno. A až se nevzpamatujeme a víra věřících nedospěje k přesvědčení a jistotě, toto mračno tak ztěžkne, že přeroste v bouři, jakou svět nepoznal. A zachránit se v ní budou moci jen ti, kteří budou duchovní! Jen ti, kteří budou držet v ruce onen pomyslný deštník neotřesitelné jistoty ve vítěznou sílu hodnot ducha, které jsou jedinými pravými hodnotami! Proto je opravdu moudrý člověk staví ve svém životě, ve svém myšlení a ve svém jednání na první místo. Neboť jen takto vnitřně stojící bude moci být připočítán k Světlým silám vítězství. Vše ostatní padne, aby už více, ve své falešné a pokřivené hodnotové orientaci, nikdy nepovstalo!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 23. 06. 2020, 18:41:18 | více příspěvků | napsat uživateli

Křesťanský pohled na pandemii neodpovídá realitě!

Na téma koronavirus jsem napsal několik článků a reakce na ně byly různé. Pozitivní i negativní. Mezi nimi se nacházela také jedna negativní reakce, opírající se o standardní křesťanský pohled. Já osobně si však myslím, že tento pohled není správný a chci vysvětlit proč.

Ve výše zmíněné, negativní reakci na můj článek, citoval jeden ze čtenářů slova známého českého teologa Tomáše Halíka:

"Ve chvílích katastrof ožívají spící agenti zlého, pomstychtivého Hospodina, šíří strach a vytloukají z něj pro sebe náboženský kapitál. Jejich vize Stvořitele je už po staletí vodou na mlýn ateismu. V době kalamit nehledám Páně jako rozhněvaného režiséra, pohodlně usazeného za scénou našeho světa, nýbrž vnímám ho jako zdroj síly, působící v těch, kteří v takových situacích prokazují solidární a obětavou lásku – ano, i v těch, kteří k tomu nemají žádnou „náboženskou motivaci“. Bůh je pokorná a diskrétní láska."

Z určitými částmi textu souhlasím, avšak s jeho celkovým charakterem absolutně nesouhlasím, a svou proti argumentaci začnu poslední větou Tomáše Halíka. V ní tvrdí, že: "Bůh je pokorná a diskrétní láska". Toto ale není vůbec pravda! Toto je jen přání! Křesťané i všichni ostatní lidé by si z celého srdce přáli právě takového Stvořitele. Pokorného a diskrétní milujícího! Ale to je zásadní omyl a blud! Takový Stvořitel nikdy nebyl a nikdy nebude!

Proč? Protože Stvořitel je sice Láska, ale tato Láska je zásadně jiná, než si ji křesťanský svět představuje. Tato Láska je totiž nerozlučně spojena se Spravedlností! Spravedlnost a Láska tvoří spolu nerozlučitelnou jednotu přesně tak, jako tvoří jednotu biblického zjevení Starý Zákon Spravedlnosti a Nový Zákon Lásky. Proto ve vztahu k Nejvyššímu nemůžeme nikdy vzájemně oddělovat Lásku od Spravedlnosti.

A přesně v tomto spočívá klíčový omyl celého křesťanství! Křesťanství chce totiž vidět Stvořitele jen jako "pokornou a diskrétní lásku" a zavírá oči před přísností jeho Spravedlnosti. Vždyť přece Kristus sám zdůrazňoval, že nepřišel Zákon měnit, ale naplnit! Nebo jinak řečeno: doplnit! Ve Starém Zákoně Spravedlnosti přece nesmí být podle jeho slov změněna ani čárka! Tento Zákon však byl doplněn o Nový Zákon Lásky, aby společně tvořily harmonickou jednotu. Jednotu Spravedlnosti a Lásky! Jedině toto je pohled na Stvořitele, odpovídající pravdě! Odpovídající tomu, jak se věci opravdu mají!

Ve Starém Zákoně říká Stvořitel židům, že když se budou řídit jeho Vůlí, čili vždy a všude se budou řídit principem Dobra, bude se jim dařit a budou požehnáni. Pokud ale nebudou kráčet cestami jeho Vůle, to znamená že vždy a všude se nebudou řídit principem Dobra, nebude se jim dařit a namísto požehnání je stihne kletba.

A Nový Zákon je přesně o tom samém! V něm přinesl Ježíš lidstvu poznání principu Boží Lásky, ale ve Zjevení Jana, v Apokalypse se říká, že pokud lidé nebudou myslet a jednat v souladu s principem Lásky, nečeká je požehnání, ale kletba a zkáza.

Vše špatné, co lidi zraňuje, je důsledkem jejich vlastního nerespektování Vůle Stvořitele, na základě čeho na ně dopadají tomu odpovídající důsledky. Sem můžeme zařadit také různé přírodní katastrofy s množstvím obětí. Kdyby totiž lidé žili správně, čili v souladu se Spravedlností a Láskou, k těmto přírodním katastrofám by vůbec nedošlo, nebo pokud by k ním došlo, nikdo by v nich nezahynul, protože Shora by vše bylo zařízeno tak, aby byli lidé včas varováni a aby jim nebylo ublíženo.

Mnohé přírodní katastrofy jsou například důsledkem bezcharakterního ničení přírody, což je přečin vůči principu obecného Dobra a Lásky vůči všemu ve stvoření. Také války s obrovským množstvím obětí jsou důsledkem vzájemné lidské nelásky, bezohlednosti a sobectví. Vše špatné, co nás stíhá, je jen důsledkem našich vlastních pochybení a našeho vlastního oddálení se od naplňování principu Lásky a principu Spravedlnosti.

Lidé dávných dob to velmi dobře věděli! Proto když je postihlo nějaké neštěstí, v první řadě činili pokání a hledali chybu v sobě. To byl správný postoj!

A pokud v těchto kritických momentech, ve chvílích katastrof, které jsou téměř vždy důsledkem odklonu od Vůle Stvořitele, reprezentujícího skutečné Dobro, pokud v těchto chvílích vystoupí lidé, kteří mluví pravdu o tom co se děje, nejsou to žádní agenti pomstychtivého Stvořitele, šířící strach, protože Nejvyšší není pomstychtivý. Je však Spravedlností, jejíž důsledky bolestně dopadají na každého, kdo se na zemi a ve stvoření odklání od jeho cesty Lásky a Dobra, kterou nám ukázal v Mojžíšově Desateru a v Ježíšově učení.

Odmítnutí principu Spravedlnosti, jako nedílné součásti Stvořitele, udělalo křesťanství slabošským a změkčilým. Udělalo ho náboženstvím, které odmítá Pravdu takovou, jaká je, protože chce vidět v Stvořiteli pouze zosobnění svých vlastních přání. Chce v něm vidět pouze slabošské ztělesnění "pokorné a diskrétní lásky".

Jistěže v době kalamit čerpají z velkého, všeobsáhlého Dobra posílení a odhodlání pomáhat všichni ti, kteří v těchto situacích prokazují solidární a obětavou lásku ke svým bližním. To je samozřejmě krásné a správné, protože je to naplněním principu Lásky. Ale to je jen jedna strana mince! Druhou stranou mince je nutnost objasnit lidem i světu, proč k takovým situacím dochází a důsledky čeho jsou. Že jsou vždy důsledky odklonu lidi od Vůle Stvořitele, od jeho principu všeobsáhlého Dobra a od jeho Lásky a Spravedlnosti.

Vždyť přece kdybychom neustále žili v pomáhající lásce k bližním a v úctě a ohleduplnosti vůči všemu stvořenému, nemusela by nikdy přicházet žádná neštěstí, aby byli lidé pod tlakem a v krizových situacích znovu nuceni hledat solidární a obětavou lásku k jiným.

Mluvili jsme o minulých generacích, které měly správný postoj ke katastrofám na nich dopadajícím, protože je vnímaly jako podnět k pokání, k sebereflexi a k přehodnocení života.

A toto je přesně tím, co ve vztahu ke koronavirové krizi potřebují udělat také naši současníci. Sebereflexi a přehodnocení vlastního života potřebují jako sůl!

Současné lidstvo potřebuje vědět, jak a v čem se odklání od Vůle Stvořitele, od jeho principu všeobsáhlého Dobra a od jeho Lásky a Spravedlnosti. Současné lidstvo si potřebuje uvědomit, že jeho dosavadní směřování je nesprávné a je třeba jej změnit.

Toto mají hledat a najít lidé dnešní doby, pod tlakem koronavirové krize zahnáni do izolace a karantény. A to v individuální a osobní rovině, jako i v rovině celospolečenské.

Je vysloveně odtrženo od skutečnosti, mluvit v čase současné pandemie s počtem obětí, blížícím se k číslu 400 000, o Stvořiteli, jako o "pokorné a diskrétní lásce", když nám Pán v reálném dění dává pociťovat něco zcela jiného. Dává nám pociťovat svou Spravedlnost, jejíž důsledky na nás dopadají proto, že jsme nešli cestou jeho Dobra a Lásky.

Jistě znáte moudrá slova, hovořící o tom, že když darujeme člověku rybu, nasytíme ho jednou. Ale pokud ho naučíme ryby chytat, nasytíme ho na celý život.

Pokud parafrázujeme tuto moudrost vzhledem našemu tématu, bude to znamenat, že je určitě správné a krásné pomáhat lidem v neštěstí, ale je mnohem lepší přičinit se o to, aby k podobným neštěstím více nedocházelo. Ale aby k ním nedocházelo, musíme znát příčiny, proč k ním dochází. Musíme poznat, že není možné se bez odpovídajících negativních důsledků dlouhodobě příčit principu Pánova Dobra, Lásky a Spravedlnosti. Tyto důsledky však nejsou žádným trestem pomstychtivého Stvořitele, ale jsou nezbytnou sklizní naší vlastní setby.

Ten, kdo ve chvílích katastrof prokazuje solidární a obětavou lásku jiným se podobá tomu, kdo dává hladovému ryby, aby ho nasytil, co je chvályhodné. Avšak ten, kdo ve chvílích katastrof říká světu pravdu o jejich vzniku se podobá tomu, kdo učí lidi ryby chytat, protože poznáním a odstraněním příčin katastrof se natrvalo zamezí jejich vzniku.

Kdo se pozorněji podívá na současnou realitu, není mu možné nevidět obrovskou míru odklonu našeho světa od Vůle Stvořitele, kterou ignoruje, i od jeho principů Dobra, Lásky a Spravedlnosti. Ba co víc, náš moderní sekulární svět dokonce ignoruje a zpochybňuje samotnou jsoucnost Stvořitele!

Kvůli tomuto všemu na nás dopadla rána koronaviru, zastavila nás, a v samotě karantény nás donutila přemýšlet nad sebou a nad hodnotami, které uznáváme. Koronavirová krize je apelem na nutnost změny hodnotové orientace lidstva směrem k pravým, velkým, vznešeným a věčným hodnotám. Pokud ale lidstvo tuto změnu neučiní, otevře bránu k dalším neštěstím, která budou muset přijít, a která budou nezbytnými důsledky naší ignorance a naší falešné hodnotové orientace.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 15. 06. 2020, 16:04:59 | více příspěvků | napsat uživateli

Koronavirus! Je skutečně začátkem konce?


Já osobně se nezabývám numerologií, ale zhruba vím, o co v ní jde. Proč o tom mluvím? Protože nedávno jsem měl rozhovor s jednou známou, která se věnuje numerologii. Mluvili jsme o různých věcech, a když přišla řeč na koronavirovou krizi řekla mi, že Covid-19, přesněji řečeno číslo 19 s ním spojeno, má z numerologického hlediska velmi zásadní význam a velmi zásadní vypovídací hodnotu. V čísle 19 se totiž nachází první a zároveň také poslední číslo numerologické stupnice.

Pro úplné začátečníky bych chtěl vysvětlit, že v numerologii se čísla počítají takto: pokud máte třeba číslo 259, rozkládá se na čísla 2 + 5 + 9 a výsledné číslo je jejich součtem. V našem případě je to číslo 16, a to se opět rozkládá na 1 + 6. Konečným výsledkem je tedy číslo 7. Čili číslo 259 se zachvívá v sedmičce a číslo sedm nese v sobě z hlediska numerologie určité poselství. Tak, jako každé jiné číslo z numerologické stupnice.

Po tomto nezbytném úvodu se nyní podívejme na číslo 19 a na poselství, které z numerologického hlediska zprostředkovává celému světu.

Jak již bylo naznačeno, jednotka představuje začátek a devítka konec. Poselství čísla 19 v souvislosti s koronavirem je proto velmi jednoduché. Znamená: začátek konce!

Jak to třeba chápat?

Duchovně orientovaní lidé vědí, že existuje mnoho proroctví, předpovídajících konec světa. Jsou to například Sibylina proroctví, Zjevení Janovo, čili Apokalypsa, nebo třeba známý Mayský kalendář, který tuto kritickou dobu situuje přibližně do roku 2012, kdy byl mnoha lidmi skutečně očekávaný konec světa.

Z hlediska vývoje lidstva na naší planetě žijeme tedy ve velmi výjimečné době. Jde o dobu, v níž se má skončit stará paradigma myšlení a chování lidstva, a začít paradigma zcela jiná. Má začít zlatý věk naší civilizace, postavený na preferování hodnot ducha. Na zemi už tedy nemají vládnout jako prvořadé hodnoty materiální. Tato paradigma má padnout a zahynout, a spolu s ní mají padnout a zahynout všichni její služebníci, příznivci a stoupenci, kteří ve svém uctívání modly materie, zisku a konzumu ubližovali lidem, zvířatům i přírodě.

Na zemi má v tomto směru proběhnout velká očista, avizovaná také v evangeliích. Náš svět má být očištěn od všeho balastu a budoucnost má patřit už jen tomu, co je hodnotově pravé. Tomu a těm, kteří směřují k rozvoji duchovního rozměru bytí a k hodnotám s ním spojeným. K lásce, spravedlnosti, ohleduplnosti, skromnosti, ušlechtilosti a k hledání vztahu k Stvořiteli.

Staré mě tedy zaniknout a má vzniknout nové! Avšak těsně před pádem starého a začátkem nového mají na lidi začít dopadat všechny neblahé zpětné účinky jejich vlastního, negativního a pomýleného jednání, jak se o tom mluví například v Apokalypse.

Materialistický svět a jeho hodnoty se mají otřást v základech. Tím dostanou mnozí materialisticky orientovaní lidé příležitost pochopit svůj omyl. Mají poznat hodnotovou nedostatečnost, ve které žili, a přeorientovat se směrem k pravým, čili duchovním hodnotám.

Údery očisty zároveň zasáhnou také všechno duchovně nepravé, falešné, dogmatické a pokřivené. Neboť také to duchovní má být očištěno a má se konečně zaskvět čistou Pravdou, jsouce konfrontováno paprskem Světla skutečné Pravdy. Roztrhána má být temná pavučina všech falešných lidských představ o Pravdě. K tomuto všemu má dojít, toto vše se má stát a toto vše je očekáváno.

A najednou přichází Covid-19 a skutečně otřásá světem lidským. Doslova ho sráží na kolena, zahání lidi do karantény a nutí je přemýšlet o svém životě a přehodnotit ho.

Číslo 19 v označení koronaviru, s jednotkou na začátku a s devítkou na konci, je poselstvím lidstvu, že nastává začátek konce starého paradigmatu myšlení. Koronavirus Covid-19 je prvním úderem starému světu, který se bude muset pod tlakem tohoto a dalších následujících úderů přeorientovat na úplně jiný hodnotový systém, a lidé na úplně jiný smysl života.

Pokud rozložíme číslo 19 klasickým numerologickým způsobem, jako 1 + 9, dostaneme číslo 10. A pokud číslo 10 rozložíme opět na 1 + 0, dostaneme výsledné číslo 1. Dostaneme jednotku, jako nový začátek. Koronavirem Covid-19 došlo tedy k začátku konce starého systému uspořádání věcí a po jeho konci začne něco zcela nového. Začne zcela nová epocha na zemi. Bude to začátek nového duchovního lidstva, kladoucího hodnoty ducha na první místo, a vše materiální až na druhé místo. Kdo toto pochopil a v tomto směru se začne osobnostně měnit, toho bytí bude pokračovat, a ten se bude moci na zemi dále duchovně rozvíjet.

Kdo však toto nepochopí, kdo to bude ignorovat a vysměje se tomu, protože se křečovitě fixuje pouze na to staré a minulé, pro toho bude nezbytný konec starého i jeho osobním koncem. Koncem jeho osobního bytí, které se nebylo schopno vyšvihnout na vyšší level, a proto jako cosi vývojově neperspektivní prostě vyhyne tak, jak vyhynuly různé jiné druhy, které nebyly schopny reagovat na nové evoluční výzvy.

Jak tedy vidět, to co se děje a co se má udát je vtlačeno do symboliky čísel. Pouze je třeba správně dešifrovat jejich poselství.

Nejdůležitější ze všeho proto je, abychom se vážně zaměřili na své duchovní obrození. To, jak se správně duchovně obrodit a jakým je třeba se stát světu ukázal už Mojžíš v Desateru přikázání. Ukázal nám to také Ježíš ve svém učení, postaveném na dvou pilířích. Na lásce k bližnímu jako k sobě samému a na lásce k Bohu. Touto cestou je třeba jít, avšak v její čisté, pravé, původní a nepokřivené podobě.

Ale protože tato čistá a autentická podoba Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení byla lidmi zakalena a pokřivena, dostal náš svět v době soudu duchovní oporu v podobě Poselství Grálu. V něm je možné najít původní podobu Mojžíšova i Ježíšova učení, protože Pravda je jenom jedna, a tuto Pravdu je třeba znát, pochopit a naplňovat.

V současnosti není ničeho, co je důležitější než toto, protože nadcházející dění nás bude všechny tlačit k duchovní proměně, a my bychom proto měli přesně vědět, jak tuto přeměnu v sobě správně uskutečnit, abychom mohli obstát jako duchovně perspektivní a nemuseli být navěky ztraceni a zatraceni.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 8. 06. 2020, 16:06:43 | více příspěvků | napsat uživateli

O existenci Ducha Pravdy a jeho přelomovém Poselství

Svého času přišel na zem Ježíš Kristus, aby nám přinesl Boží Slovo. Slovo, pocházející od Stvořitele, mohl totiž pozemským lidem čistým a nezkresleným způsobem zprostředkovat jedině ten, kdo sám přichází přímo od něj.

Na zemi bylo v té době mnoho duchovních učení, ale vinou lidí, vinou jejich vlastního vylepšování a pozměňování, ztratila tato učení schopnost vést vzhůru ke Stvořiteli. Stala se slepou uličkou, vedoucí kamsi do ztracena. A proto, pokud mělo být lidstvo duchovně zachráněno, musel přijít někdo, kdo by mu ukázal ztracenou cestu ke spáse.

Proto přišel samotný Syn Nejvyššího a přinesl na zem Otcovo Slovo. A v tomto Slově nám bylo jasně ukázáno, jak máme správně žít, myslet a jednat, abychom kráčeli cestou k duchovní spáse, a abychom vedli šťastný, míru plný a plnohodnotný život už zde na zemi.

Lidstvo té doby bylo však duchovně nezralé. Jeho nezralost spočívala v tom, že nebylo schopno poznat velikost a výjimečnost Slova, přicházejícího od Stvořitele. V té době totiž existovalo v Izraeli množství duchovních učitelů a jejich učení, a duchovní nezralost lidí by způsobila, že učení Ježíše by bylo jen jedním z nich. Proto si Kristus spolu s Božím Slovem přinášel na zem také Boží moc, projevující se schopností konat neuvěřitelné činy, nazývané zázraky.

Skutečným účelem schopnosti konat zázraky bylo podpořit váhu a důležitost Kristem přinášeného učení. Zázraky měly být důkazem toho, že Ježíš není jen nějakým obyčejným duchovním učitelem, jako mnozí jiní, ale je výjimečným, a proto je výjimečným také jeho učení.

Duchovní nezralost lidí tehdejší doby tedy vyžadovala oporu zázraků. Dokonce i někteří Ježíšovi učedníci byli k němu přivedeni takovýmto způsobem. Například Šimon Petr a jeho společníci Jakub a Jan, kteří byli rybáři. Stalo se to tak, že jich jednou Ježíš vyzval, aby vypluli na moře a vhodili do něj síť. Ale oni mu řekli, že je to zbytečné, protože celou noc se snažili a nic neulovili. Velikost úlovku je však tak ohromila, že po výzvě, aby se od nynějška stali rybáři lidí a Ježíše následovali, neváhali, a stali se jeho učedníky.

Zázraky, a zejména zázraky uzdravování, byly tedy nedílnou součástí Ježíšova poslání, a působily jako podpůrný prvek jeho Slova, ukazujícího lidem cestu ke spáse.

Žel, důsledkem duchovní nezralosti lidí bylo však také to, že učení Ježíše Krista chápali v mnoha věcech nesprávně a nedostatečně. Toto nedostatečné a nesprávné pochopení bylo problémem nejen u obyčejných lidí, ale dokonce také u jeho vlastních učedníků. Svědectvím toho jsou Ježíšova slova, zaznamenané v evangeliích: "Ještě i vy mi nerozumíte?"

Pan Ježíš chtěl ve skutečnosti lidem říci mnohem víc, než jim řekl. Chtěl jim říci celou Pravdu. Celou Pravdu o Stvořiteli, o jeho stvoření, o zákonech Božích v něm fungujících, o bytí člověka i o království nebeském. Ale Ježíš viděl, že lidé by tyto věci vůbec nepochopili, vzhledem k jejich tehdejší duchovní nezralosti. Proto jim řekl:

"Ještě hodně vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a vám to oznámí!" Jan 15, 26-27; 16, 12-15.

To tedy znamená, že Kristus lidstvu zaslíbil příchod duchovního pomocníka, který má pokračovat v jeho poslání a přinést světu plnou Pravdu, kterou jim ještě on přinést nemohl.

A stalo se! V splnění dávného příslibu Ježíš Krista Duch Pravdy skutečně přišel. A přišel v době, v níž měli být lidé již natolik duchovně zralí, aby plně pochopili Pravdu, přicházející z Výšin. Měli být již natolik zralí, že Pravdu měli poznat samu o sobě, bez podpůrné síly zázraků. Měli ji poznat v tom, jak byla formulována a co přinášela. Měli v ní poznat pokračování díla Ježíše Krista a jeho završení. Síla Poselství Ducha Pravdy měla promlouvat k zralému duchu člověka přímo a bezprostředně. Hloubka, důraz, velikost a ucelenost jeho Poselství měla zasáhnout lidi tak silně, že kromě toho už nebylo nutné žádných jiných důkazů, ani zázraků.

Poselství Ducha Pravdy bylo také lidem zprostředkováno v správném čase. V době, kdy se k naší části stvoření začíná blížit doba posledního soudu. V době začínajícího procesu posledního soudu lidé obdrželi Poselství Pravdy proto, aby byli znalí celé Pravdy, a v duchovní opoře tohoto poznání mohli bezpečně projít mlýnskými kameny posledního soudu.

Význam a dosah Poselství Ducha Pravdy však spočívá také v tom, že nepřichází jen v době začínajícího posledního soudu, ale ono samo je součástí tohoto soudu. Ono samo je kamenem úhelným, na kterém se bude lámat duchovní osud každého člověka. A to v tom smyslu, zda člověk dosáhl takové duchovní zralosti, že v tomto Poselství pozná pomoc, přicházející shora a této pomoci se radostně chopí, nebo ve své duchovní nezralosti zaostal natolik, že v tomto Poselství není schopen rozpoznat Kristem seslanou Pravdu, přicházející shora.

Je to tedy celé přesně tak, jak řekl Ježíš: "Kdo věří ve mne a v mé Slovo, nebude souzen! Kdo však nevěří ve mne a v mé Slovo, už je odsouzen!"

No a v dnešní průlomové době po dvou tisíc letech platí: Kdo věří v Ježíše Krista, v jeho Slovo a v Poselství jím zvěstovaného a seslaného Ducha Pravdy, ten nebude souzen. Kdo však nevěří v Ježíše Krista, v jeho Slovo a v Poselství jím zvěstovaného a seslaného Ducha Pravdy, už je odsouzen!

Lidi tedy nebude nikdo soudit! Soudci si budou oni sami! A to tím, jaký postoj zaujmou k osobě Ježíše Krista, k jeho Slovu a k Ježíšem zvěstovanému Duchu Pravdy a jeho Poselství.

Jakýkoliv postoj, který my sami k těmto třem klíčovým bodům zajímáme, dopadá totiž okamžitě na nás samotné. Lhostejnost, ignorování, posměch, odsuzování, hanobení a podobně, to vše je odsouzením nás samých. Ale stejně v pozitivním slova smyslu i přijímání, přemýšlení, zkoumání, snaha o pochopení, a snaha o formování vlastního života v souladu s těmito principy.

Obecně totiž vždy platilo a platí, že ve všem, o čem člověk vyjadřuje mínění, je možné poznat to, jaký on sám vnitřně je. A proto každý soud, který vynášíme o jiných, je pro bystrého pozorovatele vždy odhalením našeho vlastního nitra. Odhalením toho, jací my sami vnitřně jsme a jak uvažujeme. A v případě problematiky, kterou se zabýváme, to platí dvojnásob.

V splnění zaslíbení Ježíše Krista byla tedy na zemi zakotvena Pravda, a tato Pravda se pro lidi může stát spásou, nebo naopak soudem a odsouzením. Záleží jen na nich. Záleží jen na jejich vlastním postoji. Dokonce i ti, kteří o těchto věcech vůbec nic netuší, k ním tímto způsobem zajímají svůj postoj, protože pokud by byli duchovně svěžejší a čilejší, nemohl by je v dnešní vážné době vůbec minout kontakt s Pravdou. Pokud je ale minul a míjí, je to jen jejich vlastní chyba. Je to jen jejich vlažnost, lhostejnost a absolutní nezájem o duchovní vzestup.

Tak, jako kdysi Kristus nekompromisně kritizoval zákoníky, farizeje, jakož také jiné duchovní autority židovského národa, za všechno chybné, pokřivené a nesprávné, stejně bylo i Ježíšem zvěstovaným Duchem Pravdy označeno všechno nesprávné a pokřivené, co se nachází v křesťanských církvích.

Tak, jako duchovní elity židovského národa brojily proti Ježíšovi a označovaly ho za rouhače, přesně stejně odsoudila vrchnost křesťanských církví Poselství Ducha Pravdy.

Tak, jako hlavní představitelé židovské víry vytýkali Ježíšovi, že jeho učení není v mnohém v souladu s Mojžíšovým Zákonem, protože pro vlastní duchovní zkostnatělost nebyli schopni vypozorovat v rozdílnosti formy totožné jádro, přesně tak zástupci křesťanské církevní vrchnosti vytýkají Poselství Ducha Pravdy, že není v souladu s Ježíšovým učením, protože v rozdílnosti formy nejsou schopni vypozorovat totéž jádro.

A tak všichni ti, kteří jsou dnes proti Poselství Ducha Pravdy, jsou přesně stejným typem lidí, kteří by v době Ježíše Krista křičeli: "Ukřižujte ho!"

Je však jen chybou lidí, že Ježíšovo učení neučinili v sobě skutečně živým, a proto nedospěli do takové duchovní zralosti, která by jim umožnila rozpoznat v Poselství Ducha Pravdy Slovo, přicházející z Výšin.

Ve skutečnosti to však vůbec není tak složité! Ve skutečnosti k tomu vůbec netřeba žádného náročného dlouholetého teologického studia. Ve skutečnosti k tomu třeba jen čistého, volného, otevřeného a dogmaticky nesvázaného ducha. Člověk takového nitra je schopen najít v Poselství Grálu od Ducha Pravdy velikost, pocházející Shora a přicházející na zem v naplnění zaslíbení Ježíše Krista.

Nicméně člověk nitra, zakaleného nečistotou, úzkoprsostí, vnitřní nesvobodou a bázlivě svázaného nejrůznější dogmaty, v Poselství Grálu od Ducha Pravdy nenajde nic, protože se bude bát otřást klamavou jistotou nejrozličnějších pravd, které jsou v tomto Poselství odhaleny a demaskovány jako nepravdy.

Jen odvážné vpřed je Bohu milé!

Mějte tedy odvahu konfrontovat vaše nynější duchovní poznání s poznáním, obsaženým v Poselství Ducha Pravdy a sami uvidíte, zda to, co jste dosud považovali za pravdu, bude schopné obstát Ve Světle skutečné Pravdy.

Odvážně vpřed je Bohu milé!

Nebojte s proto podstoupit tuto konfrontaci! A to každý sám za sebe, protože jedině každý sám za sebe nese duchovní zodpovědnost. Nespoléhejte se v tomto směru na názory jiných, aniž byste sami zkoumali. Kdo totiž sám nezkoumá a řídí se řadami jiných, zůstává navždy nesvobodným duchovním otrokem v područí druhých. A my přece nemáme být otroky! My máme být svobodnými! Proto svobodně a samostatně zkoumejme, neboť nyní jde skutečně o všechno. O celé naše bytí nebo nebytí, protože nezvratný proces posledního soudu již začal.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

CorvusCorax

CorvusCorax | 12. 05. 2020, 23:41:13 | více příspěvků | napsat uživateli

> othon Hele, bav se s Guru, jste oba stejně šáhlý.

gurubhagavan

gurubhagavan | 2. 03. 2020, 22:11:43 | více příspěvků | napsat uživateli

https://gvkb.blogspot.com/2020/03/cim-vice-je-lidi-tim-mensi-je-hodnota.html

othon

othon | 2. 03. 2020, 19:30:39 | více příspěvků | napsat uživateli

Freddie Mercury! Jaké si vzít poučení z jeho osudu?

Nedávno jsem měl možnost nahlédnout do knihy o skupině Queen. Psalo se v ní zejména o zákulisí různých turné, které tato velmi úspěšná skupina absolvovala v druhé půlce sedmdesátých let. Šlo o pohled jednoho z členů kolektivu pracovníků, takzvaných "bedňáků", majících na starosti aparaturu a ozvučení.

Schválně jsem se v úvodu zmínil, že jsem do knihy pouze nahlédl, protože z mravních důvodů jsem nedošel až na její konec. Abyste pochopili proč, uvedu konkrétní příklad.

"Bedňáci", zabezpečující aparaturu skupině Queen, bydleli při koncertních turné v hotelech v blízkosti místa vystoupení. Kromě dřiny s nošením a instalací aparatury však měli také chvíle volna, kdy se nudili. Tehdy většinou holdovali alkoholu a drogám, a vedle toho vymýšleli různá rozptýlení.

Jedním z nich byla třeba demolice zařízení hotelu. V knize se například nachází dobrá rada, že televizor je nejlepší vyhazovat z okna, když je zapojen do zásuvky, protože při dopadu silněji bouchne a létají jiskry.

Na druhý den, když po takovémto mejdanu procházel ředitel hotelu spolu s manažerem skupiny pokoji a počítali škody, manažer, ještě se zbytkovým alkoholem v krvi říká řediteli: "Ještě tam připočtěte ty dvě lampy".

A ředitel na to: "Ale vždyť nejsou rozbité".

Manažer skupiny přistoupil k nim, roztloukl je a říká: "Už jsou."

No a v podobném stylu jsou v knize popisovány také různé sexuální radovánky, takže je pochopitelné, že člověk s určitými mravními zásadami musí knihy zanechat, i když samotná hudba skupiny Queen má své kvality.

V období, kdy ve mně ještě rezonovaly tyto informace, mne napadlo prohlédnout si nějaké živé vystoupení skupiny, protože jeho zákulisí bylo v knize zajímavě popisováno.

Šel jsem tedy na youtube a zadal jsem do vyhledávače "Qeen live" a to, co jsem tam našel, se mnou dost zamávalo, protože kromě sestřihů z různých koncertů se tam nacházelo i video z posledního natáčení Freddieho Mercuryho. Dojem z něj byl hrozný. Bylo to něco maximálně smutné, protože z vitálního a charismatického Freddieho zůstala jen troska. Byl to tak žalostný obraz lidské pomíjivosti i pomíjivosti vší světské slávy, že se to ani nedá popsat slovy.

A pak jsem našel na youtube ještě také jiné, domácí neprofesionální video, z Freddieho osobního archivu. Bylo natáčeno na Vánoce, a na jeho začátku bylo vidět Freddieho, jako obyčejné, malé a ještě nevinné dítě.

Tak jsem měl ve zkratce jako na dlani celý jeho osud od malého dítěte, přes jeho vitalitu a charisma na koncertech, až po nemoc, která byla neblahým důsledkem jeho nevázaného života.

Jaké si je ale z toho třeba vzít poučení?

Každý z nás, ať již slavný, méně slavný, nebo docela obyčejný člověk, dostává na začátku svého života do daru přirozenou dětskou nevinnost a čistotu. Jde o dary nesmírného významu, které vůbec nedoceňuje, a o které postupně přicházíme, ačkoli našim zájmem by mělo být, abychom si je co nejdéle udrželi. Nejideálněji po celý život. Přesně tak, jak nám to kdysi doporučoval Kristus slovy: "Buďte jako děti!" Čili, zůstaňte tak čistí, tak nevinní, tak přirození a tak nekomplikovaní, jako jsou děti.

Dar čistoty, dar nevinnosti, dar upřímnosti, dar přirozenosti a dar jednoduchosti. V našich dětských očích na našich vlastních fotografiích je jasně uvidíme. Jde o vlastnosti a ctnosti, které můžeme nazvat Bohu milými. Kdysi dávno je měl každý z nás, a tak tomu bylo také u Freddieho Mercuryho.

Najednou je však dětství pryč a přichází dospělost. A spolu s ní život se všemi jeho možnostmi, radostmi, vášněmi, požitky a užíváním si. No a ve víru života, do kterého se lidé ponořují, potichu mizí a vytrácejí se všechny jejich poklady z dětství. Přicházíme o svou čistou, nevinnost, upřímnost, přirozenost a jednoduchost.

Tak se v aktivním životě vzdalujeme Vůli Páně, kterému jsme ve svém dětství byli milými. A vzdalujeme se mu svou svévolí, se kterou se žádostivě zmocňujeme všeho, co nám život nabízí, přičemž na nějaké ctnosti a mravnost už vůbec nehledíme. Takto nevázaně žil Freddie Mercury, a vzhledem k vlastním možnostem tak žije obrovské množství lidí. A kdyby tito lidé měli ty možnosti a ty příležitosti, jako různé celebrity, užívali by si stejně intenzivně a nevázaně, jako oni.

Ale nakonec přichází závěrečné zúčtování! Pokud nám totiž předtím život ukazoval převážně svou laskavou tvář a nabízel nám nejrůznější příležitosti, v jeho závěru tvář lásky vystřídá tvář spravedlnosti, a my dostáváme účet za to, jak jsme žili. Účet za to, zda jsme svůj život žili ctnostně, mravně a čistě, nebo jsme naopak žili tak, že jsme se podobnými bezvýznamnými věcmi nikdy příliš nezatěžovali.

A míra našeho oddálení od Vůle Páně a od toho, čím jsme měli být jemu milými, se pak přesně odrazí v dopadu jeho spravedlnosti na nás, abychom v jejích účincích za všechno zaplatili až do posledního haléře.

Někdo začíná tvrdě platit už před smrtí, zatímco jiný hned bezprostředně po ní. Účet však nepochybně každému z nás přijde tak, jak přišel Freddiemu. Tak, jak přichází tisícům lidí na sklonku jejich života, kteří ve svém aktivním období arogantně ignorovali Vůli Nejvyššího a jemu milé vlastnosti a ctnosti.

Obraz z posledních dnů takovýchto lidí je pak stejně žalostný, strašný a smutný, jako na posledním videu Freddieho Mercuryho.

A tak tu tedy máme obraz tří období ze života slavného zpěváka, ale v podstatě také obraz tří období života tisíců jednoduchých lidí. První z nich je období dětské, jako příslib něčeho lidsky krásného, velkého, čistého, dobrého a ušlechtilého.

Druhé období je obdobím aktivního života, ve kterém lidé pošlapou po tomto velkém příslibu a po všech svých předpokladech k lidsky skutečně plnohodnotnému životu. K skutečně plnohodnotnému životu, spojenému s rozvojem ctností, se kterým nemá nic společného obvyklá slepá honba za penězi, za slávou, za mocí, za kariérou, za prestiží, za majetky a za nejrůznějším materiálním užíváním si, jak je to dnes běžné, protože je to na míle vzdálené od čistoty, dobra a ušlechtilosti.

A nakonec přichází třetí období, kdy je nám spravedlností Páně vystaven účet za to, jak jsme žili. Účet, s ohledem ne na to, co jsme pozemsky dosáhli a jakými bohatými a slavnými jsme se stali, ale jedině na to, nakolik jsme byli čistými, ušlechtilými a dobrými. Neboť jedině o toto ve skutečnosti v životě jde! O nic jiného!

Pokud totiž tohoto nemáme, protože nám to bylo lhostejné, spravedlnost Páně nás srazí na kolena, abychom na své vlastní kůži a na svém vlastním utrpení poznali nesprávnost a klamavý charakter hodnot, za kterými jsme se po celý život honili. Nastane čas platit! Ať již na sklonku života, nebo bezprostředně po jeho skončení!

Jen se dobře podívejte na poslední video Freddieho Mercuryho a berte ho jako výstrahu! Jako výstrahu i jako účet za život, vzdálený od původní čistoty našeho dětství, i od života, který je Bohu milý.

Kéž by něco takového v tisícerých obměnách nemuseli lidé nikdy prožívat! Ale to záleží jen od jejich vlastního přístupu k životu a k jeho skutečným hodnotám.

https://www.youtube.com/watch?v=y40LA-5sK4o

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | 300 | 600 | další


Přihlášení
 
@libimseti.cz

registrovat se

Klíčová slova

světmojludiabolaakycajovnikinosómanenaplnitelnekoncertovlenkaviarniciekrozmyslalvelumlahostajnomakonehostinnomlaškykrásnosvetom

Podobná témata

Moje témata

Pro zobrazení tvých diskuzí se musíš přihlásit.

Oblíbená témata

Pro zobrazení tvých oblíbených témat se musíš přihlásit.

k obsahu ↑