uživatel eliminován | 10. 01. 2007, 11:20:42

Vlaši na Kérkonoších

Ták, haverlanti, posaďte se a já Vám budu něco poudat. Šak už je na čase Vám povědít nějakou tu poudačku vodsáď z těch našich kopečků.

Kdysi dávno, ale to už je vopravdu hodně dávno, byly celý Kérkonoše, Jizerský i Vorlický hory zahalený do nádhernejch, hlubokejch, hustejch, nekonečnejch, modro-černejch smérkovejch lesů. Horalové si vyprávěli poudačky zrovímka vo těch lesích. No táhli se přes všechny ty vršky vod Sněžky k Ještědu a dál, přes Krakonošovo království a dál k jeho sousedům Rampušákovi a Muhu. Co Vám mám poudat, byla to strašná nádhera a uprostřed těch lesů moh člověk vobčas najít i ňáký to drahý kamínčí, safíry modrý jako nebe, moc podobný těm, co nosí Muhu na kazajce, a taky rubíny, co se na sluníčku trpytěj jako zkamenělý kapky kérve.

Nejčastějc tam to kamínčí sbírali Vlaši, poněvádž ho nejlíp znali, a taky našinci neměli toliká času hledat pestrý šutýrky, a vodváželi ho do tý jejich Vlašský země, to je prej tam, někde u móře, co maj ten velikanáskej, zlacenej chrám s hafem věží. To jejich hlavní město prej leží skorem na vodě a všude tam prej jezděj lodičky. Šak Joska, co byl tak daleko ve světě, tuhle u Šveců poudal, že do tý Vlašský země se musí jako ku Praze, a pak porád dál na jih až se dojde k tomu móři. Tak ty Vlaši plundrovali ty naše hory, no co budu poudat, ale nejhroznější bylo to, že pán našich velebnejch hor s tím nemoh vůbec, ale vůbec nic udělat.

Nejhorší byl ten, co ho lidi vídávali s velikananánským, rohatým kozlem. Chodil ve vobrovským, vodraným, černým kabátě, do kterýho všecičko, ale úplně všecičko schovával, a pak sed na kozla a vodletěl do tý jeho Vlašský země, kde prej měl vobrovský paláce plný zlata a drahejch kamenů, von Vám to měl bejt taky ňákej kouzelník.

Tu takle jednou de kolem krajánek, ňájakej Francek vod Štěpanic, vracel se zrovinka z cesty po Němcích a u Poláků se taky stavíl, už se těšil, až uvidí mámu a jejich roubenou chalupu, ve kterým všichni zvostávaj. Francek vod budařů už slyšel, jak se Vlaši roztahujou po horách a vopravdu se mu to moc nelíbilo, hlavně to, jak sou ty naše kopce plundrovaný, tak, dyž viděl, jak Vlach chce zrovinka vodlítat, chytil kozla za rohy a chtěl ho setřást, vopravdu se mu to podařílo. Kozel zvostal tady na Kerkonoších a po čásku se zas vobjevil, možná v tý době už poslouchal našeho Krakonoše, ale Vlach roztáhnul ty svý pařáty, a pak ten svůj velikananánskej kabát a už byl pryč. Prostě vodlít.

Tu se z ničeho nic vobjevil před Franckem Krakonoš, jak by ze země vyrost a poudá: "Zato, žes hory naše dobře chránil, tak ti splním přání." Francek se zamyslel a měl takový zvláštní přání, za který mu spousta krajánků, tovaryšů a vandráků děkuje doposaváď, a to, aby každýmu pocestnýmu, co do hor s dobrou přide, Krakonoš dobře ustlal na mechu. Vod těch dob Krakonoš ustýlá dobrem poutníkům a cvrndy střežej jejich nerušenej spánek a vobčas je schovaj i do ňákýho dubu, aby na ně tolika nepéršelo, dyž si Krakonoš usmyslí, že tuhle nebo támhle potřebujou trochu pozalejt.

uživatel eliminován | 18. 11. 2006, 23:09:12

sem rad ze se vam to libi !1280!!646!!977!

Bavlnka | 18. 11. 2006, 21:28:52 | více příspěvků | napsat uživateli

To je mazec !785!

uživatel eliminován | 18. 11. 2006, 20:04:37

Zil byl Jenek a Marka, co bydlili u svyho fotra a macechy. Fotr byl hodnej, ale maceha byla svine. Zakazovala jim hulit a oni meli kvuli tomu porad abstak. Jednou, rekla macecha fotrovi, ze jestli si chce jeste nekdy zahulit, musi odvyste Jenka s Markou do lesa a tam ze je prej ma nechat. Fotr omamen vidinou k zhuleni se tedy svolil, ze deti odvede do lesa. Odvedl je tam, ale Jenek byl tak vychcanej, ze si vzal sebou kaminky a znacil si cesticku, takze se pak vratili zpatky do svy honosny vili s bazenem a pozemkem vetsim nez ten les. Druhy den, je tam tedy fotr zavedl znova a oni uz nemeli kaminky, tak vzali chleba, ten jim ale po ceste sezrali bezdomovci a oni se teda v tom lese ztratili. A jelikoz tam nebyl signal, tak si nemohli ani zavolat, holt -T-mobile je -T-mobile a Jenek se dosti nahlas proklinal, ze si radeji nezakoupil zanovni Nokii od O2. Marka se rozhodla, ze by se meli poucit z prikladu Jenicka a Marenky z ty pohadky a ze se teda kouknou jestli neuvidi Pernikovou chaloupku. Vylezli teda na strom a v dalce videli svetilko, tak se za nim vydali. Ale kdyz dosli ke svetylku, zjistili, ze to neni obycejna chaloupka, ale ze je to pernikova chaloupka, ale ona to nebyla ani obycejna pernikova chaloupka, zila tam totis Hasisbaba a ta jim rekla, ze si muzou vzit kolik perniku jen chtej. Ale na to ji Jenda odpovedel, ze at si nemysli, ze nejsou blbi a ze prej vi jak by to s nema dopadlo a tak ze jestli nema nejakou travu. Hasisbaba rekla, ze nejakou ma a ze jestli chtej, tak ze se muzou kouknout na telku, kde zrovna hrala Sparta s Banikem. Hasisbabka se zeptala Jendy jak mu chutna a von ze prej jeste nic tak dobryho nemel, a jak to prej pestuje. Hasisbabka mu vsechno vylicila a pak jim dala mapu aby se mohli vratit domu. Ale oni si rekli, ze se tam prece nemuzou vratit. Tak sli do nejblizsi banky, vybrali vsechny svy uspory a vodjeli do Holandska. Tam si koupili chalupu s velkou parcelou a zacli pestovat travu tak, jak jim poradila Hasisbaba. Ted maj vetsi deni prijem nez Ceska republika dluhy a dosahli toho, ze se v jejich rodny zemi trava legalizovala a oni teda mohli vydelavat i tady a privadet tak do statni pokladny celkem tucny dane. Tak se stalo, ze v Ceskych zemich je nejvice vyhulencu a vsichni tam hulej, dokud neumreli.

teddinka1 | 17. 11. 2006, 13:04:09 | více příspěvků | napsat uživateli

Rozumim asi tomu jinak, než on to psal

teddinka1 | 17. 11. 2006, 12:55:20 | více příspěvků | napsat uživateli

Jenik_ Jo, líbí se mi jeho básně.
A vůbec básně buřičů.
Přečtu cokoliv, když to zaujme:-)

Jenik_ | 17. 11. 2006, 12:53:56 | více příspěvků | napsat uživateli

teddinka: Je ti patnáct a čteš S.K. Neumanna?

Bavlnka | 16. 11. 2006, 22:54:15 | více příspěvků | napsat uživateli

Slíbená pro Checka a pro ostatní:

Sogjal Rinpočhe
Tibetská kniha o životě a smrti str. 109.

Ti, kdo si osvojí zákon Karmy a dosáhnou uvědomění, si mohou zvolit návrat, aby pomáhali druhým. V Tibetu začala tradice uznávání takových inkarnací zvaných tulku ve třináctém století a pokračuje dodnes. Pravým účelem tradice je, aby zajistila, že se moudrá paměť duchovně uvědomělých mistrů neztratí.
Někdy se rozpomínají na své minulé životy nebo projevují pozoruhodné schopnosti. Jak říká dalajláma: „Pro malé děti,které jsou reinkarnacemi, je běžné, že se rozpomenou na předměty a lidi ze svých minulých životů. Někteří dovedou i recitovat spisy, kterým je ještě nikdo neučil.“

To byl i případ mého vlastního mistra Džamjang Khjenceho.
Když byl můj mistr mlád, měl velmi náročného učitele. Jednoho rána odešel učitel do sousední vesnice, aby tam vykonal obřad za někoho, kdo právě zemřel. Před odchodem dal mému mistrovi knihu nazvanou Zpěv jmen Maňdžušrího, krajně obtížný text dlouhý asi padesát stran, kterému se žák učí normálně celé měsíce. Slova, která pronesl při odchodu byla: „Nauč se to dnes večer nazpaměť.!“
Mladý Khjence byl jako všechny ostatní děti, a sotva jeho učitel odešel, začal si hrát. Teprve před západem slunce, kdy věděl, že se jeho učitel vrátí, si celý text jednou pročetl. Když přišel domů jeho učitel a zkoušel ho, dokázal zarecitovat zpaměti a naprosto dokonale celé dílo.

Normálně by nedal dítěti takový úkol žádný rozumně myslící mistr. V jádru svého srdce však věděl, že Khjence je inkarnací Maňdžušrího, Buddhy moudrosti, a bylo to skoro, jako by ho lákal, aby se „prozradil“. Samo dítě tím, že přijalo tak těžký úkol, mlčky přiznalo, kdo je. Později napsal Khjence ve své autobiografii, že i když to jeho učitel nedal najevo, udělalo to i na něho velice silný a nezapomenutelný dojem.

zluna | 19. 09. 2006, 21:20:03 | více příspěvků | napsat uživateli

Po dalším jednodenním výpadku přináším zas následující drobný příspěvek. Tentokrát jde o jednu z řady Ezopových bajek:


Rytíř, podkoní a liška.

Jeden rytíř jel se svým podkoním a cestu jim přeběhla liška. „Bože, to je obrovská liška!“ vykřikl s údivem rytíř. „Velká? To bych ani neřekl,“ pravil znalecky podkoní, „to já byl za mlada v zemi, kde jsou lišky, na mou duši, veliké jako dojné krávy.“ „Hm, tak by se vyplatilo být dobrým kožešníkem“, poznamenal rytíř a jeli dál.
Za malou chvíli přicválali do lesa a šlechtic se začal modlit: „Bože na nebesích, pane všemohoucí, smiluj se nad námi a dnešní den nás od lži zachovej, abychom ve zdraví a bez úhony překročili vodu, která je před námi hříšnými a mohli v pokoji, a s dobrou myslí dojít pod tvojí ochranou do blízké hospody.“ „Co je to za vodu,“ řekl podkoní, „že se tak vroucně modlíš?“ „Za nedlouho musíme přebrodit řeku a věř nevěř, má takovou moc, že kdokoli do ní vstoupí, a týž den lhal, živ nevyleze.“
Podkoního odpověď zarazila, a sotva přijeli k prvnímu potůčku, povídá s ostychem: „Pane, tohle je ten proud, o němž jsi mluvil?“ „Ne, jen je stokrát větší.“ „Větší? Tak abych řekl pravdu, ta liška tenkrát v té zemi byla velká jako dospělý osel.“
Rytíř něco zabručel a klusali dál. Když dorazili k jinému potoku, podkoní vyzvídal: „Je to snad tahle strouha?“ „Ještě ne, jen počkej, uvidíš.“ „Já se ptám jen proto, abych přiznal, že ta liška nebyla o nic větší než tele.“ „Co máš pořád s tou liškou, mně je to jedno, jak byla veliká!“
Zakrátko přijeli k jiné bystřině. „Pane, promiň mou drzost, ale není to tahle říčka?“ „Není, ale budem tam každou chvíli.“ „Musím ti, pane, tedy něco povědět. Liška, o které jsem dnes mluvil, byla statná jako beran.“ „Zase začínáš s tou liškou, dej s ní už, propánakrále, pokoj!“
Když nakonec sjeli do údolí s obrovskou řekou, podkoní povídá: „Pane, že znova obtěžuju, je snad tohle ona čarovná řeka?“ „Ano!“ přisvědčil rytíř. „A mohu se k něčemu přiznat?“ dodal hanbou zardělý podkoní. „Přísahám pod ztrátou hlavy, že ta liška nebyla o nic větší než kterákoli v tomto kraji.“ „A já tobě přísahám,“ řekl rytíř, „že tahle voda nemá jinou moc než kterákoli jiná řeka.“

[Tlach často snídá, zřídka obědvá, ale téměř nikdy nevečeří]

zluna | 17. 09. 2006, 22:06:52 | více příspěvků | napsat uživateli

Milí věrní čtenáři, omlouvám se vám za včerejší neplánovaný výpadek, který byl způsoben mou nepřítomností. Jak ale koukám, objevila se tu řada příspěvků jiných, tak to nijak nevadilo. Alespoň jste si odpočali od těch mých předchozích dlouhých projevů a tak vás ani pro dnešek raději nebudu zatěžovat ničím obsáhlým. Když jsem přemýšlel, co krátkého vybrat, vzpomněl jsem si znovu na Miroslava Švandrlíka a jeho knížečku „Proč se to říká?“ a jelikož se už kvapem blíží podzim a také s ohledem na svůj nick, jsem se rozhodl, přiblížit vám tu dnes rčení:


A je po ptákách

Autorem tohoto rčení byl známý vrchní číšník z Boston baru na Můstku pan Frida Fuchs, zvaný též Umrlčí hlava. Proslul svého času tím, že se vsadil s profesorem matematiky, že ho vezme na hůl a sázku vyhrál! S ranním rozbřeskem se z něho stával nabob, kterému mohl závidět leckterý milionář. Na objednávku přijelo před Boston bar pět fiakrů. Do prvního položil Frida klobouk, do druhého plášť, do dalšího deštník, a pak aktovku a do pátého si sedl sám. Jelo se do Stromovky na gáblíček.
Pan Frida Fuchs byl městský člověk, který strávil život v zakouřených barech a o venkově měl jen velice mlhavé představy. Teprve když onemocněl, odjel na lékařské doporučení do tiché polabské vísky. Byl jí doslova fascinován. Divil se všemu, co kolem viděl, žasl nad každým živým zvířetem, ale nejvíce ho fascinovaly stovky vlaštovek hnízdících pod střechou stavení. Jenomže nastal podzim a ptáci takřka naráz zmizeli. Frida se po nich marně sháněl, a tak jen zklamaně zvolal: "A je po ptákách!" Toto postesknutí se ujalo nejprve v pražských barech, a později proniklo i do prostředí méně výlučných. Znamená to, že právě skončila nějaká životní etapa, v níž jsme si libovali.

black_Vera | 17. 09. 2006, 12:31:42 | více příspěvků | napsat uživateli

Příběh o Arien

Úvod
Jako každý jiný příběh i tento,bude započat slovy,bylo nebylo.Tak tedy bylo,nebylo jedno městečko a je to už dávno,kdy se ten příběh stal.( Kdo nevěří ve svět fantasie a magie,necht´ se tento příběh neobtěžuje čísti,nepochopil by obsah,který tím předávám.) To městečko se jmenovalo Fairy Hill a v něm bydlela dívka s kouzelným vílím jménem Arien.Její rodina žila v chudobě,otec byl zemědělec a matka švadlena.Bídu zapřičinil vládce kraje sir Marilen Wolf. Chtěl si matku Arien vzíti za ženu, ale ona byla zamilována do otce Arien a dítě mělo přijít brzy na svět .Sir Wolf jim sebral dům a všechny pozemky,museli se uchýlit na kraj městečka do rozpadlé chatrče blízko lesa.
Arien čarodějka
Čím byla Ariena starší, tím více se uzavírala do svého světa a chovala se podivínsky.Ráda se potulovala po lese a v noci navštěvovala starý hřbitov, kde zpívala smutné písně plné zármutku nad osudem jež jí byl přidělen. Nebyla krásná,ani neměla dokonalé tělo,jí to však nevadilo.
Její krása byla vnitřní. Lidé se jí čím dál více vyhýbali,báli se že je čarodějka. A mohla by jim uškodit. Arieně to nevadilo , měla ráda samotu,ale po čase ji lidé začali vyhánět z města , chovali se nepřátelsky,nechápala proč.Pak jí to matka pověděla:,,Úroda tento rok bude velmi malá a dobytek onemocněl,obviňují z toho tebe....,, Ariena tomu nemohla uvěřit, jak lidé mohou býti tak omezení a pověrčiví. Už se ale rozhodla,zítra ráno za úsvitu odejde.Rvalo jí to srdce opustit rodiče ale nemohla jinak.Lidé by ji upálili jako čarodějku a rodičům by tím nepomohla.
Začátek cesty a Přízrak
Vstala ještě za tmy,nevěděla kam půjde ,ale bude to hodně daleko. Vzala si s sebou jen mošnu přes rameno,oblékla si své jediné šaty a přes ramena přehodila černý plášt´. Rozloučila se s rodiči a vydala se na cestu.
Šla lesem,a kolem poledne narazila na potok.Byla unavená , a tak se na chvíli natáhla a usnula. Když se probudila,bylo neco kolem třetí hodiny odpolední. Vstala a napila se z potoka,když se chystala dále zahlédla havrana ,jak sedí na stromě a smutně na ni shlíží. Přišla blíže a počala na něj hovořit. ,,Kdo jsi černý přízraku,máš smutný pohled pln bolesti....,, Havran rozevřel jedno křídlo, z něhož vyčníval kus šípu. Arien se ho zželelo a chtěla mu pomoci proto naň zavolala at´ slétne z větve dolů.Havran tak učinil,slétl a posadil se jí na ruku. Ona ho něžně pohladila pozádech,nevadilo mu to. Sundala si plášt´a položla ho na zem ,pak havrana na něj.Havran byl klidný a nebránil se.
Pomalu začala vytahovat šíp z křídla.Byl naprosto klidný i když se mu v očích zračila bolest. Za chvíli byl zdroj bolesti venku z křídla. Arien si utrhla kus látky ze sukně, aby havranovi ovázala křídlo. Pak si ho posadila na rameno a pověděla mu:,, Chvíli budeš muset cestovat se mnou ,než se uzdravíš. Dám ti jméno pokud ti to nebude vadit. Přízrak.,, Havran jen zakrákal na souhlas a Arienu to velmi potěšilo.Již nebude cestovat sama,tedy alespoň nějakou dobu.
Elfové
Po zbytek dne kráčela s Přízrakem na rameni a jen občas se zastavovala aby si odpočinula.Při každé zastávce ,když hledala nějaké lesní plody aby uspokojila svůj hlad,Přízrak hopkal po okolí a vyhrabával si brouky. Pak pokračovali dále. Zanedlouho se začalo stmívat a museli si najít místo pro přespání,Přízrak našel jeskyňi blízko lesního jezírka. Arien rozdělala oheň pomocí dvou dřívek a Přízrak ulovil krysu. Opečená krysa sice nebyla nic moc,ale nic jiného jí nezbývalo,měla příšerný hlad.Po chudé večeři usnula stulená do svého pláště.
Pozdě v noci ji probudily hlasy a zpěv. Nebála se,vylezla z jeskyně,Přízrak ji zatahal za lem sukně.Omluvila se mu za opomenutí jeho osoby a dala si ho na rameno. Opodál viděla světlo,pomalu se k němu plížila. Najednou ji někdo chytil za rameno,příšerně se lekla a když se otočila spatřila mladého elfa,krásného jako úsvit. ,,Ale máme hosta,promluvil,, Jak se jmenuješ Letní vánku?. Ariena stěží překvapením vykoktala své jméno. Pak ji elf dovedl až k ohni.Bylo tam s ním dalších pět elfů krásných,no jak elfové bývají. Ihned se jí každý z nich představil. První k ní přistoupil a políbil jí ruku s lichotkami za které by se nemusel stydět ani Casanova. Jmenoval se Arvan,druhý se jí poklonil a též políbil ruku,jmenoval se Zien,třetí byl Tuor,čtvrtý Nirien a pátý Kalyps. Avšak efl,který ji polapil v lese se ještě nepředstavil,otálel aby se mohl představit jako poslední. Jmenoval se Raven......měl nádherné jako uhel černé vlasy a milý úsměv.Arien v tu chvíli malém přišla o srdce,ale pamatovala si ,co jí pověděla matka o elfech.Jsou prý nestálí jako počasí.
Pomalu mu vytrhla svou ruku z jeho a přinutila se nehledět do těch nádherných azurových očí. Přisedla si k ohni. Nirien jí přehodil přes záda svůj plášt´ a by Arieně nebyla zima. Pak se pomalu rozpovídali a vyptávali se na to ,proč samotná dívka s harvanem na rameni blodí lesem.Vypověděla jim svůj příběh a oni s pochopením v očích litovali ,že je odsouzena k putování světem.
Zpívali a radovali se že mají tak milou společnost ale jejich příběh Arien neslyšela,ale pomyslela si že se nebude zbytečně vyptávát. Když už bylo kolem třetí hodiny ranní ,tak se všichni společně uložili ke spánku. Zien nabídl Arien svou deku aby se do ní zabalila,on prý bude držet stráž,kdyby něco. A tak unavena usnula klidným spánkem spravedlivých.

teddinka1 | 17. 09. 2006, 12:10:09 | více příspěvků | napsat uživateli

!511!

uživatel eliminován | 17. 09. 2006, 09:31:14

Ziskal jsem soukromou erotickou poezii Frantiska Halase, ktera vysla ve velmi velmi malem vydani. Je to basnicka sbrika THYRSOS.

Tak jen pro ukazku.

DOBRA RADA

Ve sladke tisni klina
nezapominej
je vedle dirka jina
tam prst svuj dej

Vtlac mirne v hloubku
a nadra lehce hnet
ne tvem zvadlem sloupku
hned zacne odbijet

uživatel eliminován | 16. 09. 2006, 19:19:15

aha, ja jsem si myslela, ze si asi spis tak povidali nez to vylozene zdramatizovali. tusim,ze si asi vybrali nekolik episod. ja se na to me dvd tesim, ale jako v mnohych pripadech, kniha je lepsi nez film, zvlast v originale.

fernocroo | 16. 09. 2006, 19:06:09 | více příspěvků | napsat uživateli

Jak věštit z dívčích pohlavních orgánů

Láká vás tajemno a magie? Rádi byste nahlédli, třeba jen o kousek tam, kam se normální smrtelníci nepodívají? Myslíte, že je to výsada jen lidí s nadpřirozeným nadáním? Omyl, zvládne to každý!

Věštění je jeden z fenoménů, který provází lidstvo už od nepaměti. Věštit si nechali králové, vojevůdci, herci i ostatní vlivné osobnosti. Bylo „vynalezeno“ mnoho způsobů, jak toho dosahovat, např. čtením čar života na ruce, pomocí kávové sedliny, karet, postavení hvězd, házení kostí... nutno však podotknout, že se na sto procent jedná o podvody a pokud nějaké to věštění vyjde, tak je to dílem náhody. (navíc, podvod poznáte bleskurychle dle toho, že dotyčný věštitel jednak tvrdí, že je „vyvolený“, zadruhé tak, že za to chce peníze a zejména za třetí – všichni věštitelé tvrdí, že sami sobě budoucnost nepředpovídají protože (n důvodů proč se to nesmí dělat).

To je jasný podvrh a způsob, jak vykličkovat před otázkou „když máte takové nadání, proč si třeba nevyvěštíte čísla na sportku“? Apod. Způsob, který pro určení budoucnosti používám já je jednak pro Vás, čtenáře Aktovky-X zdarma, zvládne ho úplně každý, je jednoduchý a sám ho pro určení toho, co se brzy stane s oblibou používám.

Je trošku nevšední, používám k tomu dívčí pohlavní orgány. Ne sekundární (lze je použít také, ale je to nespolehlivé), nýbrž sexuální orgány primární – totiž stydké pysky. Není to žádná velká věda a funguje to skoro stoprocentně.

Co potřebujete k pokusu: Jednak libovolnou dívku. Pak místnost, kde kromě Vás a dívky, kterou chcete pro věštění použít nikdo jiný není. Je dobré mít trošku přítmí, hodí se pustit i nějakou příjemnou hudbu.

Co nepotřebujete: žádné zvláštní nadání, žádná zaklínadla, nemusíte si ani pomýšlet žádnou otázku, protože to, co se má stát poznáte velice snadno, skoro jako u použití křišťálové koule, takže zapomeňte i na nějaký výkladový slovník enochiánštiny.

Vlastní pokus:

Krok 1) děvče položte na záda na postel a sundejte jí kalhotky.

Krok 2) dejte jí nohy do tvaru písmene V, které je otevřeno směrem k vám

Krok 3) pořádně se zadívejte do místa, kde nohy vyrůstají z těla

Krok 4) pokud nejste silně krátkozraký a bez brýlí, měl byste v tuto chvíli asi 10cm nad postelí velké pysky i ten ďublík mezi nima zřetelně vidět (pokud ne, pak slečnu oholte, pravděpodobně je extrémně ochlupená... a... nebo jsi jí omylem místo na záda položil na břicho a čumíš jí doprdele, ty pako! - otočit!)

Pokud máte krok č.4 splněný, dívejte se pořádně a soustřeďte se. Vteřinu.... dvě... tři... a nyní byste měl začít pociťovat narůstající erekci. A teď přijde ta chvíle, kdy už se vám v podvědomí začne pomalu tvořit přesný obraz toho, co se brzy stane, protože si uvědomíš, že když už se děvče nechalo přemluvit k takovémuhle pokusu, tak - s pravděpodobností téměř hraničící s jistotou - si za pár vteřin zašukáš!!!

(pozn. pokud chcete, aby jistota byla stoprocentní, tak jí v kroku č.1 přivažte ruce k posteli)

Tak vidíte, že i v dnešním, racionálním světě může být magie zábavná, zdarma a hlavně... funguje!

Přeju Vám mnoho úspěšných pokusů a klidně si, když už budete v ráži, můžete natočit nějaké domácí porno!