uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:29:12 |

tak mě napadlo že se sem občas dává něco k přečtení pro ty co se hodně nuděj... tohle jsem psala asi ve 14 ale nevím kde se ve mě vzalo tolik morbidity........

jsem zvědavá kdo to dočte do konce...... asi nikdo :D

Bylo nám 16 a cítili jsme se hrozně spokojený. Hlavně moje hezká nejlepší kamarádka Tereza. Tak hubená a vysoká by chtěla být každá holka. Točila se kolem ní spousta hezkých kluků a ona mohla chodit s kým chtěla.
Idylka ale trvala jen do doby, než se na naší škole objevil novej čtvrťák. Přistěhoval se a dodělával u nás maturitu. Byl nádhernej. Představte si svalnatýho, snědýho, přitažlivýho kluka s dlouhýma tmavýma vlasama a pronikavým pohledem, který se prochází po škole a hází po všech rozpačité úsměvy. Jmenoval se Roman a kámoška se do něj okamžitě zamilovala.
Bohužel se vždy objevoval v doprovodu několika zmalovaných podivných holek. nechtěly jsme se jim podobat, ale během týdne jsem Terku nepoznávala. Začala nosit tmavý oblečení, na krku stříbrnou pěticípou hvězdu a malovala se stejně jako ty holky, který jsme dříve vesele pomlouvaly. Najednou její pěknej obličej působil bledým dojmem, který způsobily tlustý oční linky a rudá rtěnka orámovaná černou konturou.
Její úsilí však nezůstávalo bez úspěchu. Nejdříve si jí všimly Romanova kamarádky, později i on osobně. Nesmály se jí, jak se obávala, naopak ji přijali mezi sebe podezřele vstřícně. Neměla jsem dobrý pocit a pozorovala jsem, jak se mi přítelkyně postupně vzdaluje.
Blížil se konec roku a Terka nemluvila o ničem jiným než o něm. Jak je úžasnej, krásnej a dokonce prý spolu možná začnou chodit. Pořád jsem jí varovala a připomínala jí svý špatný pocity, ale tím víc naše kamarádství trpělo.
Nastal den vysvědčení a dověděla jsem se, že Tereza byla pozvána k Romanovi na chatu. Přemlouvala jsem ať nejezdí, ale ona se na mě naštvala, že prý jí závidím, a nasupeně odešla. To bylo naposledy, co jsem ji viděla.


Měla jsem dobrou kamarádku, která mě neustále přesvědčovala, jak jsem krásná a taky se kolem mě motalo hodně kluků, ale k žádnýmu jsem nepocítila to, co k Romanovi. Přistěhoval se ve druhém pololetí a rodiče ho přihlásily do naší školy, aby zde odmaturoval. Měla jsem však hrůzu z jeho kamarádek. Podivně se malovaly a zle se na mě dívaly. Jednou večer jsem ale přemýšlela, zkusila jejich způsob líčení a najednou si v zrcadle připadala hezčí než jindy. Ve škole mi navíc dodaly odvahu závistivé pohledy nejlepší kámošky Lucky, která se ale maskovala otázkami typu: „Proč se najednou líčíš jako ty nány?“ navíc mě Roman přijal mezi své přátele, takže jsem se ocitla v sedmém nebi. Později mě dokonce pozval k sobě na chatu na prázdniny. Lucka se začala chovat divně. Nakonec mi chtěla rozmluvit nejhezčí část léta. To mě dostalo. Kráva jedna závistivá…


Seděli ve vlaku, tiskli se k sobě a povídali si o malé vesničce na jihu Čech, kam právě míří. Holky zůstaly v jiném kupé takže měla Romču jen pro sebe. Prázdniny ale pěkně začínaj… už se nemohla ani zlobit na Lucku. Na všechno špatný zapomněla a vnímala jen krásu kolem sebe….
,,Páni Romane, ty máš ale bejvák!“ komentovala chalupu po jeho babičce, kterou mu rodiče dali k osmnáctým narozeninám. ,,A to ještě nevíš, co tě čeká uvnitř,“ usmíval se. Stálo to za to. Všude zářily svíčky, stěny pokrývaly červené a černé kožešiny. Nejhezčí byla intimně osvětlená ložnice, která teď patřila jen jim dvěma. Spali spolu. Byla to nádhera. Byl něžnej a trpělivej……….
Z krásnýho snu, ve kterém se Tereze pořád opakovala prožitá noc ji vzbudila hlasitá hudba. Podívala se na hodiny. V místnosti byla tma a ručička, na kterou musela chvíli mžourat, ukazovala půl třetí ráno. Šla se podívat, co se děje.
Hudba byla hrozná. Připomínala spíš skřeky, vzdechy a nářek. Hrála hlasitě, až to rvalo uši. V hale se tančilo… spíše křepčilo… všichni něco bujaře slavili. Dívky si to rozdávaly s klukama kde se dalo, někdo tančil, a ostatní seděli s Romanem kolem kulatého stolu, na němž zářila hořící lebka. Roman ji zavolal ke stolu, dal jí sklenku a povídal, že bez Terky by oslava neměla smysl. Už se stihl trochu opít, takže se začal rýsovat v úplně jiném světle. Choval se hrubě, hlasitě se smál a nadával všem kolem. Dostala strach, ale ani nemukla.
Snažil se ji opít taky, ale nepodařilo se mu to. Zavlekl ji zpátky do ložnice a znásilnil. Vytáhl nůž a zeptal se: ,,S kolika klukama si spala kotě?“ Odpověděla po pravdě, že jen s ním, načež se začal hrozně smát a zatáhl Terezu zpátky do společenské místnosti. ,,Ona byla panna!“ zařval, všichni zmlkli, vypnuli hudbu a kluci se začali radovat. Roman ji táhl zase do ložnice za doprovodu několika kluků a vysvětloval: ,,Oběť musí být hodna svého postavení. Aby sis zasloužila zemřít, musíš spáchat hříchy. Musíš být děvka!!!“ Vůbec nic nechápala, proč by měla umírat… na úvahy bylo pozdě. Několik kluků se na ni vrhlo a znásilnili ji, poté přišli další a další… ta bolest…….
Probrala se v jiném pokoji, kde bylo o poznání více světla. Ošetřovala ji jedna holka namalovaná trochu jinak než ostatní, lidštěji. Vysvětlila, že je Romanova sestra Eliška a omluvila se,že Terezu vrátí zpět do toho doupěte, ale prý musí zachovat domluvu s bratrem, jinak by ji zabil.
Přišel Roman. Nechtěla s ním mluvit, ale on se chystal popadnout ji za ruku a odvléci do té temné ložnice. ,,Nech ji tu ještě chvíli,“ žadonila jeho sestra, „než jí vysvětlím co se děje, je chudinka zmatená“. ,,Dobře,“ odpověděl suše, ,,ale pamatuj si, že to dělám jen kvůli čistotě obřadu. Máš pravdu, je to lepší, než aby se ustavičně vyptávala“
Odešel, ale Tereza věděla, že za chvíli se vrátí a odvede ji s sebou. Eliška tedy začala vysvětlovat situaci : ,,Můj bratr a jeho parta jsou velice nebezpeční lidé, nevím jak ses k nim dostala, ale nemůžu ti pomoci utéct a zachránit tě. Jednou za rok se sejdou v tý chajdě a Roman přivede nějakou holku, která je stejně oblečená jako ty. Společně ji znásilní a obětují SATANOVI během krvavého obřadu. Nikdo ještě nepřežil.“ ,,Ale proč jsou s ním ty holky a nic se jim nestane?“ nechápala Terka. I na tohle dostala odpověď: „To ony ho zatáhli do té hrozné víry. Přivedli pár dalších kluků a starají se Romanovi o dům, v němž zároveň přespávají. Roman je jejich vůdcem, ale oni se nebrání: Holky maj kde spát, kluci si užijí a to za jeden vražedný obřad opakující se jednou za rok ve stejnou hodinu na stejném místě.“
Víc toho vysvětlit nestihla. Rozloučila se s Terezou se slzama v očích, protože zrovna přišel Roman, tvrdě jí sevřel zápěstí a vedl na popravu.
Přítomní se posadili do kruhu a sotva stála ve středu, svíraná z každé strany silným klukem, aby nemohla utéct, začali recitovat něco v latině. Pak ji ti dva postavili do středu obrovské pěticípé hvězdy a pořezali na čtyřech místech- na čele, obou zápěstích, kotnících a na zádech. Vyteklo hodně krve, kterou posbírali do nádob a každý účastník trošku vypil. Potom začali jednohlasně mluvit česky: ,,Satane, dej nám sílu, jež vzejde z této krve, pomoz nám překonat zlé časy do dalšího obětování, tys ten v koho věříme, tys ten, kdo nás povede, dej nám odvahu, pomáhej nám nadále. Žádáme tě o to všechno z čisté víry ve tvé schopnosti. Přijmi zaslouženou oběť“
Následující chvilky prožila nejhorší bolest. Byla to hořká chuť velmi pomalého umírání. Nejdříve ji celou svázali, potom polili horkým voskem, popálili její ruce a nohy a všechno velice pomalu a opatrně, aby ji nezabili a vychutnali všechno Terčino utrpení. Potom jeden z nich vzal nůž a zavrtal ho hluboko do dívčina stehna, vykřikla bolestí, když začal krouživým pohybem hloubit jamku.
Nakonec ji praštili do hlavy lahví od piva, to už ale nemuseli, byla v bezvědomí a pomalu krvácela. Satan se dočkal další nevinné oběti na svou počest ………..

Šla jsem si do obchodu koupit noviny, zaplatila, zastrčila je do tašky a doběhla autobus, který se chystal rozjet. Celá udýchaná jsem si sedla k oknu a vytáhla dnešní tisk. Nemusela jsem dlouho hledat článek ke čtení. Myslela jsem, že dostanu infarkt. Z titulní strany na mě koukal Roman. Usmíval se úlisně na několik těch zmalovaných děvek, co jsem je vídala ve škole. Přemýšlela jsem, co asi dělá na hlavní stránce nejčtenějších novin a pomalu jsem sklouzla na titulek pod fotografií. NEBEZBEČNÝ SATANISTA KONEČNĚ DOPADEN. Že byl satanista věděl každý už od začátku, ale nechápala jsem, proč by měl být nebezpečný. Začetla jsem se tedy do článku:

Devatenáctiletý Roman Andršpach je konečně za mřížemi. V noci ze čtvrtka na pátek 10. července 2001 se ho podařilo zatknout díky výpovědi jeho sestry Elišky, která se přiznala ke spoluvině a byla umístěna do vazby na půl roku. Krutého vraha ale čeká trest mnohonásobně vyšší. Kriminalisté soudí, že minimálně deset let nepodmíněně.

,,A za co?“ říkala jsem si a přeskočila několik nepodstatných vět. Začetla jsem se do výpovědi policistky jménem Kiržová:

,,Tento muž brutálním způsobem zabil nejméně pět dívek. Odvezl je k sobě na chatu, vyspal se s nimi a posléze je znásilnil společně s několika svými přáteli.“

„Proboha!“ vykřikla jsem, až se za mnou otočil celý autobus a lidé si začali něco šuškat. Mě to ale neodradilo a četla jsem dál.

Obřad pokračoval bitím a řeznými ranami do obličeje, zad, nohou a rukou. Oběť byla polita horkým voskem a ve stehně měla kapesním nožíkem vyhloubenou asi 5 cm hlubokou jamku, z níž silně krvácela. Většinou upadla do bezvědomí a vykrvácela, ale raději ji ještě rozbili o hlavu láhev od piva.
Mrtvoly rozřezali na kousky a spálili, aby je nikdo nenašel. Díky včasné výpovědi se podařilo najít zachovalé tělo dívky, jejíž totožnost zatím neznáme. Prohlédněte si prosím její fotografii a poskytněte policii bližší informace.

Podívala jsem se níž na nechutný obrázek zničeného zkrvaveného těla. MOMENT… vždyť to je přece TEREZA……….. Tak tohle na mě bylo silný kafe. Nějak se se mnou roztočila zem a přestala jsem vnímat. Probrala jsem se doma v posteli a máma mě soucitně pozorovala a opečovávala. Prý mě našli v autobuse s tím článkem v ruce. Odvezli mě do nemocnice, ale zjistili, že mi nic není, takže mě poslali domů.

Zbytek prázdnin jsem probrečela a nic mě nebavilo. Měla jsem jet s Terkou k moři, ale máma raději prodala letenky, protože věděla, že teď na to nemám náladu.
Začal školní rok a mě bylo ještě hůř. Každý den jsem potkávala ty děvky, které se líčili trochu jinak, aby je nikdo nemohl nařknout z účasti na obřadu, ale já je poznala !!! Navíc na mě všichni divně koukali a neustále se mě někdo, včetně učitelů, ptal, jestli jsem v pořádku. Měla jsem jich dost, takže jsem na ně většinou zařvala a dali pokoj. Někteří mě pochopili, ale většina spolužáků patřila k závistivým hlupákům, takže mě nenáviděli za to, že jsem učiteli mírněji hodnocena než oni. Dělali mi naschváli, brali mi věci a říkali mi učitelský mazánek.
Cítila jsem se hrozně. Navštěvovala jsem dva roky psychiatra, protože jsem mívala děsivý noční můry. Teď už nějak vyžiju, ale vždycky na začátku prázdnin si vzpomenu na pošetilou kamarádku. Znala ho půl roku, bláznivě ho milovala a dnes toho někde nad náma hluboce lituje.

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 10 uživatelů