uživatel eliminován | 4. 04. 2008, 00:26:53

ladik: tak at se daří já letim taky nebo zítra nevstanu dobrou noc všem ;)

laddiikk | 4. 04. 2008, 00:25:34 | více příspěvků | napsat uživateli

Mysshka: no tak neda se nic delat:( To se nejak prezije!670! ale jako fakt smekam dost dobry !730! NIc valim spat zitra pisu zapoctovku z fyziky:( tak zatim zdarec:)

uživatel eliminován | 4. 04. 2008, 00:23:44

!1354!Heh...Přečetla jsem to zase cele!1354!I ten prwni clanek....A upe super..To jsi fkt wymyslela?Me by to wbc nenapadloAle fkt super...!1354!

laddiikk | 4. 04. 2008, 00:17:58 | více příspěvků | napsat uživateli

Mysshka: no jako me se docela libil aj ten druhej :) a kdyby byly dalsi tak mi je posli kdyz tak jo???:)

uživatel eliminován | 4. 04. 2008, 00:07:03

sakryš... jsem to přepískla jsem si to měla nejdřív přečíst......... ehm.....takže ten druhej příběh radši dejte do ignorace a nebo no comment....... protože jsem ještě neviděla my děti ze stanice zoo ani žádný přednášky a úplně se za tu svojí bývalou neznalost stydim............ a příběh samotnej by vás asi nudil....

uživatel eliminován | 4. 04. 2008, 00:02:47

sakra už je to tu..... tak to radši nečtěte už se projevila ta moje totální neznalost a už se stydim :-((((

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:58:59

no ještě jsem našla jeden ale zase na téma o kterym jsem neměla ani páru.... je to už hodně let O:-) ale tenkrát sem měla pocit že se mi poved..... ještě jsem to ani nečetla tak doufám že se za to pak nebudu stydět...

Věčné téma-drogy
Omluvte prosím všechny chyby v této povídce, týkající se ceny, množství, kvality nebo typu drogy. O drogách toho totiž příliš nevím (asi jako kluk v mojí povídce) Děkuju.

Bylo mi teprve patnáct a ještě jsem chodil na základku. Prázdniny se ale kvapem blížily a já se už nemoh dočkat až nastoupím na nedalekou obchodku. V tý době by mě ani v nejhorším snu nenapadlo, kolik se toho za dva krátký měsíce může změnit.
,,Dvě trojky, to sem fakt nečekala Filipe,“ hubuje zas máma, ale co. Zkoušky už mam za sebou tak mě nějaká ta trojka jen tak nerozhodí. Naopak. Vždyť ještě nedávno mě děsila představa čtyřky z matiky a máti by mohla bejt ráda, že sem to ještě vytáh.
S vysvědčením si hlavu nelámu. Mam teď jiný starosti než se s mámou handrkovat o šanci lepších výsledků. Na větu ,,Kdyby ses víc snažil“ sem zvyklej a radši přemejšlim, jak to bude skvělý, až se v srpnu s kámošema, stejně jako loni vydám na vodu.
Půlka prázdnin uběhla v dost nudnym stereotypu. Vstával sem někdy kolem poledne, dal si oběd, prošel se po vylidněný vesnici a šel spát, aby mi to rychle uteklo-jel sem na vodu takže si naši umínili, že červenec strávíme společně doma, ale jsem rád, že mě alespoň pustěj, i přes nízkej věk (to samozřejmě tvrdí oni!). Loni to bylo těžší. Musel jsem je ujišťovat o zodpovědnosti známých z různých akcí a o tom, že nejsem jedinej čtrnáctiletej kluk, kterej s nima jede (což samozřejmě nebyla pravda, ale jinak by mě nepustili). Vrátil sem se bez sebemenší újmy, takže letos nebyl problém mámu ukecat. S tátou sem se radši nehádal a před odjezdem ho jenom ujišťoval o skvělých zážitcích, kterých jsem měl tento měsíc nespočetně.
,,Tak jsme se tu zase všichni šťastně sešli lidičkové,“ hlásí Pepa, nejstarší z party, když se chystáme rozbalit stany. Už ve vlaku sem si nemoh nevšimnout novýho kluka. Jmenoval se Standa a od zbytku party se velmi lišil. Zatímco my jsme se ještě ve dvanáct váleli smíchy před táborákem, on se už nejméně dvě hodiny schovával ve stanu a myslím, že spal. Bylo to zvláštní, ale i přes svou tichou a klidnou povahu byl stále středem pozornosti. O většině lidí se jen tak mimochodem někdo zmínil jednou za celej pobyt,ale o Standovi se mluvilo neustále a nenašel se člověk, který by mého ,,souseda“ z vedlejšího stanu neznal.
Strávili jsme na vodě jeden skvělej týden, který se ani omylem nedal srovnat se ,,zábavným“ měsícem s rodiči. Všichni mladí nás znali-samozřejmě díky Stáňovi, kterej se spřátelil s celým kempem dřív, než se já stačil vůbec rozkoukat. Večer se konala jedna akce za druhou, a my nevěděli, kam dřív.
Jednou jsem na diskotéce zahlíd nádhernou holku. Nemoh sem z ní spustit oči. Mohlo jí bejt jako mě, měla kudrnatou hřívu do pasu a něžný oči, kterými od baru pozorovala parket. Sebral jsem všechnu odvahu a vydal se, poprosit ji o tanec. Zjistil jsem, ve které části kempu bydlí, že se jmenuje Tereza a další věci, mezi nimiž nemohlo samozřejmě chybět její telefonní číslo.
Od toho dne jsem se s Terkou scházel den co den a cejtil se jako vítr, kterej se spokojeně prohání nad kempem a pohrává si s pramínkem jejích vlasů. Znám ji pár dní, ale sem si jistej, že ona je ta pravá. Je to milá holka se stále dobrou náladou, která by v životě nebyla schopná něco provést. Kluci mi sice často nadávaj, že kvůli holce zanedbávám partu, ale jsou to přece moje prázdniny, ne ? Tak jsem se tedy odpojil od party a věnoval se jenom Tereze. Byly by to nejkrásnější chvíle mého života, kdybych se nedozvěděl tu strašnou věc …
Zjistil jsem to docela náhodou, když jsme vyrazili na další z početných večírků. Tancovali jsme pořád spolu a bylo nám nádherně. Pak ale uprostřed romantický písničky se moje holka rozhodla odejít na vzduch. Nabídl jsem, že jí doprovodím, ale ona na mě začala křičet, že se beze mě na tu chvilku určitě obejde a šla rychle k východu. Její počínání mě rozhořčilo, ale nebyl čas přemýšlet, co jsem udělal špatně. Nenápadně jsem se vydal za ní, zjistit, co se děje. Venku stál hlouček lidí, kteří se o čemsi dohadovali s vysokým klukem uprostřed. Už na dálku jsem poznal Standu. Skryl jsem se v davu a poslouchal, o co jde. Zjistil jsem, že kamarád něco prodává, že proti minulému týdnu hodně zdražil a lidi se snaží usmlouvat alespoň částečnou slevu. O co jde jsem pochopil mnohem později. Dav začal řídnout a já se musel schovat jinde. Moje oči zachytili Terku, která také žádala alespoň malilinkou slevičku. Kde má prý sebrat tolik peněz? Zapomněl jsem na svou anonymitu, vylezl z úkrytu a nabídl se, že peníze jí rád půjčím, když vím, že je potřebuje. Málem umřela radostí, ale nad sumou, kterou požadovala se mi dělalo mdlo. Čekal jsem, že potřebuje tak dvě stovky, ale ona uprostřed nekonečně dlouhých díků vyslovila částku tisíc pět set. ,,Cože? Ale to já mám na celej tejden. Jestli chceš,tak já ti půjčím, ale tolik, to si opravdu nemůžu dovolit.“,,Půjčíš mi alespoň tisícovku ?“ žadonila. Nemohl jsem jí v tom nechat a slíbil jí, že osm stovek Standovi zaplatím. Vytáhla z peněženky sedm set a podala je prodavači. Dostala malý balíček a zaradovala se. Vdechla trošku bílýho prášku a začala mě radostně objímat a znovu srdečně děkovat. ,,Bez tebe bych ty prachy za jeden večer nedala dohromady,dík“. Balíček o hmotnosti necelej gram mě překvapil. Za patnáct stovek jsem vážně čekal něco většího.
Druhý den přišla zase vysmátá a nebýt toho, co se včera stalo, by mě nikdy nenapadlo, že tahle bezva holka může bejt tak náladová. Všiml jsem si, že je dokonce veselejší a uvolněnější než předtím. Nezapomněla na svůj balíček,zbyla v něm asi pětina obsahu, a podala mi ho se slovy : ,,Díky, zasloužíš si alespoň jednu dávku za těch osm stovek.“ Napadlo mně, co to je, ale hned sem to zavrhnul, přece by Tera nebrala drogy. Mile ke mně mluvila svým krásný hlasem a nenechala se jen tak odbýt. Naučila mě, jak s práškem zacházet a já to tedy zkusil, snad mi to nic neudělá …
Bylo to super, měl jsem stejnou náladu jako Terka a společně jsme se vznášeli někde ve vesmíru. Začalo pršet, ale mi si s tím nelámali hlavu a vychutnávali příjemnou atmosféru. Další dny jsem stále navštěvoval Standu, aby mi ,,veselý prášek“ nikdy nedošel. Uběhl nám nádhernej týden ve stále stejný náladě a kluci si začali všímat, že se něco děje. Snažili se najít Terezu, která by jim nějak pomohla zjistit, co se mnou je. Měli nějaké podezření, ale to hned zamítli, protože si mysleli, že Stáňa prodává jenom cigarety. On je totiž mazanej a dospělým radši drogy zatajuje, aby ho nežalovali poldům.
Jednou moje peněženka vyplivla asi padesát kaček. Tyhle poslední prachy mi zbyly. ,,Doháje ! tahle směšná suma mi má stačit na zbytek pobytu a na prášky. Ale co, já se bez těch chemikálií klidně obejdu, hlavně, ať mam co jíst.“ To jsem ale ještě netušil, co takový nedostatek tý povznášející látky může způsobit.
Chystal jsem se navštívit svojí holku, ale v půlce cesty mě přepadly nesnesitelný křeče. Jakž takž sem se doplazil k jejímu stanu. Vylezla vysmátá a řekla suše :,,Měl bys zajít za Standou, nevypadáš nejlíp.“ Bylo mi fakt nesnesitelně a neměl sem náladu ani sílu, plazit se zpátky do naší části kempu a ukecávat souseda o tak velkou slevu. Prosil jsem teda Terku o jednu, jedinou dávčičku, ale ona mě jen upozornila, že její finance nejsou tak obsáhlé, aby si mohla dovolit s těma drogama takhle zacházet. ,,Drogy? Já přece nejsem žádnej narkoman, já s timhle hnusem nechci mít nic společnýho. Tys mi přece tvrdila že je to naprosto neškodný!“,,Vždyť taky je,“ odpověděla nechápavě. Párkrát sem o drogách cosi zaslech, ale nikoho nenapadlo, že bych se s tim moh někdy dostat do kontaktu a tak jediný co sem o drogách věděl, že je to svinstvo a nemam s tim nikdy začínat. Možná vám teď přijdu jako pitomec a nevzdělanec, ale mí rodiče nejsou s těch, který něco dlouze vysvětlujou. Zakážou to a hotovo. Myslí si, že na každym rohu mi řeknou : ,,Na, vezmi si, drogy sou vážně fajn“. Kdyby tohle někdo řek, moc zboží neprodá, protože větu nikdy si nezačínej s drogama všichni znaj. Zatímco, když milým hlasem ujišťují o neškodnosti těch bílých prášečků, který člověku jenom trošku zvednou náladu, jde zboží opravdu rychle na odbyt. Musim si ale přiznat, že tyhle myšlenky mě napadly až teď, kdy se už bez tý látky ani na chvíli neobejdu. Byl jsem fakt blbej! Ale copak vás by napadlo, že vaše holka, tak krásná, milá, nevinná… vás vtáhne do něčeho tak vážnýho? Dál sem už přemejšlet nemoh, protože se opět ozvalo moje tělo, stále postrádající jednu z důležitých složek, na kterou si za poslední týden zvyklo. Najednou…já nevim… ztemnělo mi v hlavě a Terezčin obličej se mi začal ztrácet před očima. Pamatuju si jenom její hlas, kterým komusi něco vysvětlovala.
Probral sem se ve stanu. Skláněla se nade mnou Terka a Standa mi, ne příliš ochotně, podával malou dávku pervitinu. ,,Přemluvila sem ho, aby ti pro vlastní dobro dal dávku za poloviční cenu, protože klukům by určitě nebylo jedno, že nejsi v pořádku,“ řekla tiše. Já si uvědomil, že i přes naší závislost na drogách pořád myslíme jeden na druhýho a co víc, jsme si teď mnohem bližší, protože na vlastní kůži můžeme zažít problémy toho druhého.
Teď mi ale nastal velký problém- musel jsem někde sehnat prachy na další dávku. Obcházel jsem kemp a napadla mě největší špinavost, jaká mohla. Sebral jsem kasičku, z nějakýho časáku vystříhnul fotky postižených dětí, nalepil je na kus papíru a vybíral na zařízení pro ústav tělesně postižených v Brně. Měl jsem špatné svědomí, ale droga mi opět dodala dobrou náladu.
Jak jsem to dokázal nevím, ale až do konce pobytu nikdy nebyla o ,,perník“ nouze. Samozřejmě také díky Terce, která mi pomohla, abych nemusel opět prožít ty hrozný bolesti. Do návratu domů zbýval necelý týden. S Terezou jsme se rozhodli jít na poslední diskotéku za poslední peníze, který jsme-samozřejmě podvodem našetřili. O zábavu nebylo nouze a dost dobře jsme se bavili. Doufali jsme, že se neozve potřeba drogy a dlouhou dobu se také neozvala. Kamarádce se ale udělalo zle a šla rychle najít Standu. Cestou nasbírala pár drobných, ze kterých ale dokázala složit slušnou částku. Standovi ale perník došel a Tera se musela spokojit s něčim jiným. Netušila ale, že tělo přivyklé na pervitin dokáže jiná droga-zvláště pak heroin, který koupila-dokonale zničit.
Zatímco hledala Standu, čekal jsem na ní před vchodem do taneční budovy. Sledoval jsem stále velké hodiny na zdi (měl jsem digitálky, ale kvůli nedostatku financí jsem je musel vyměnit za peníze). Uběhla půlhodina, hodina … a ona pořád nikde. Začínal jsem si o ni dělat starosti, ale hlavou se mi honilo, že určitě přijde, jen se jí nepodařilo odchytit Standu, protože dnešek zrovna nepatřil mezi dny, kdy před dízou prodával heroin, pervitin, cigarety a další.
Po dvou hodinách to už mí nervy nemohli vydržet a já se vydal jí hledat. Pobíhal jsem po kempu jak šílenej a každýho se ptal, jestli mojí holku nezahlíd, ale marně. Pár lidí ji potkalo, ale to krátce po tom, co odešla z diskotéky. Byl jsem na dně. Neměl jsem ponětí, co budu dělat, kdyby se jí něco stalo a ani kde teď je. Vyděšenej jak pes jsem se s někym srazil. A hele-Standa. Řekl mi, že Terku potkal a že jí drogu prodal. Perník mu ale došel a ona byla nucena si koupit něco jinýho, jenom aby zabránila absťáku. ,,Co koupila?“,,Heroin,“řekl Stanislav v klídku. ,,Heroin? Ale vždyť ta látka má úplně jiný složení.“,,Nic se nestane neboj, určitě se za chvilku někde objeví“. Možná bych mu na to i skočil, jsem přece v oblasti drog nezkušenej, kdyby nepřiběhla Terčina nejlepší kámoška Monika se slzama v očích a neřekla nám, co se stalo.
Šla se zrovna vykoupat do sprch a chtělo se jí na záchod. Nic divnýho, ale u jednoho ze dvou záchodů byla dlouhá fronta. Stoupla si teda k tomu druhýmu a čekala. ,,Máš to marný holka, to se načekáš,“ upozorňovala ji jedna starší paní. Čekala, i když ve frontě stáli už jen tři lidé. Přišlo jí to divný a šla se zeptat údržbáře, proč nechal v provozu jenom jedno ,,wécéčko“. Dověděla se ale, že v provozu sou obě a upozornila údržbáře, aby nezapomněl dveře odblokovat. Udělal to hned a Monča se vyděsila k smrti. Na zemi ležela Tereza z injekční stříkačkou v ruce.
,,Zavolali záchranku, ale bylo to marný, pomoct už jí opravdu nešlo.“ Stěží dořekla poslední větu svýho vyprávění a já se najednou přestal ovládat. Ačkoli jsem uctíval zásadu, že kluci nejsou hysterky, slzy mi vytryskly proudem a já se choval úplně šíleně. Vrazil sem milýmu Stáňovy takovej pohlavek, že bych se ho nedočkal ani od táty, kdyby zjistil, v čem jedu. Všechno s vytřeštěnýma uslzenýma očima pozorovala Móňa, která (teď nevim jestli naštěstí nebo bohužel) neměla ponětí o co go. Já utek do svýho stanu a dva dny tam úplně sám myslel na to, jaká byla Terezka bezva holka, přestože mě vtáhla do toho svinstva. ,,Škyt.“ Co teď? Život bez milovaný osoby nemá smysl. Doma bych měl stejně jenom problémy a ze školy by mě hned vyloučili, teda pokud by mě vůbec vzali.
Žít dál by opravdu nemělo cenu. Stejně bych zanedlouho dopad jako moje holka. Vzal sem žiletku, klukům řek, že se musim oholit, i když moje puberta zatím moc hormonů, po kterých rostou fousy, neprodukovala. Bylo jim to sice divný, ale počítali s tim, že když sem ztratil mě nejmilejšího člověka na světě, budu se chovat zvláštně. Na záchodech sem čekal, až všichni vypadnou, chvíli ještě přemýšlel a v duchu pozdravoval mámu s tátou.
Sakra-do umývárek vešel Pepa vyčistit si zuby. Předstíral jsem nedostatek pěny na holení a poslouchal jeho ,,promlouvání mně do duše“. Říkal, že jemu se to sice nestalo, ale dobře rozumí mýmu trápení, protože on by taky trpěl, kdyby se totéž stalo jeho holce. ,,Dost! Už nechci žádnej soucit! Na tyhle blbý kecy už je fakt pozdě! Nechte mě všichni na pokoji!“ Spustil sem na dvaatřicetiletýho Pepču, přestože rozhodně nepatřim mezi drzý nevychovaný ,,teenagery“. Chápavě sebral z umyvadla kartáček a aniž si vyčistil zuby, chystal se odejít, abych se moh v klidu ,,oholit“. ,,Počkej!“ zastavil sem ho. Otočil se a poslouchal, co mu chci. ,,Pozdravuj mámu.“ ,,Jak víš, že zítra přijede moje máma?“ ,,No kdesi sem se o tom doslech.“ Naštěstí ani teď kámošovi nedošlo, co se chystám udělat a ujistil mě, že určitě bude. Doufám, že jeho vedení není tak dlouhý, že až se stane, co se má stát, bude pozdravovat mojí máti a ne tu svou.
Tak. Teď vypadnul. Chvíli přemejšlim a těšim se, až se setkám s Terkou. Jestli v nebi nebo v pekle, to je mi fuk, hlavně jí chci znovu potkat. Pokud nic z toho neexistuje, aspoň se už kvůli ní nebudu trápit. Vzal sem žiletku a vší silou zajel do zápěstí. ,,Jauvajs!“ Všechno se začlo ztrácet, nevnímal jsem nic, jen neskutečnou bolest. Ale i ta se začla vytrácet …
Probral sem se v bílým pokoji. ,,Že by nebe?“ Vim, že na šestnáct sem trochu důvěřivej, ale kde jinde bych byl, když sem ,,před chvílí“ spáchal sebevraždu. Nebylo to tak složitý, jak popisujou v literatuře. Je to bolestný, nelze to vzít zpět atd. Já se do nebe dostal hned. Ruka se ozvala znovu. Copak v nebi lze cítit nějakou bolest? Podíval jsem se na zápěstí obvázaný bílým obvazem.
Do místnosti vešla moje máma. Máma? Ale co v nebi dělá máma? Vrtá mi to hlavou, ale nemam moc času přemejšlet, protože se na mě spustí vlnobití výčitek. ,,Proč jsi to proboha udělal? Víš, jaké jsme si o tebe s tátou dělali starosti.“ ,,Mami, co děláš v nebi?“ ,,Zlato, tvojí holku nezachránili, ale tebe se jim ještě podařilo zachránit.“ ,,Co se stalo, já chtěl umřít, kde je Terka ?“ ,,Filipe, Kuba (jeden z kámošů, o nichž sem se zatím nezmínil) tě našel na záchodě a zavolal sanitku. Celou noc tě dostávali z nejhoršího. Měli jsme strach, nechceme tě ztratit, máme tě rádi …
Tak nějak to tenkrát bylo. Teď sedim z vůle rodičů, kámošů a z části i své vlastní za zamřížovaným oknem protidrogový léčebny, pozoruji stále vycházející a zapadající slunce a sem čistej. První dny bez perníku byly těžký, ale teď je to Ok. Na srpen ani Terezu se mi však nedaří zapomenout a sem si jistej, že nikdy už se tak nezamiluju. Zaprvé o to ani trošku nestojim, protože nechci dělat tak bláznivý věci jako minule a zadruhé mam pořád v hlavě jenom svojí ,,bývalou“ holku, která kvůli drogám a Standovi, musela tak tragicky zemřít. Vím, že i ty by sis přála, abych se tý závislosti navždy zbavil.

Miluju tě Terko
Tvůj Filip

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:58:34

!1424!

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:56:30

!1354!Heh...Přečetla jsem to cele....!1354!A upe super..To jsi fkt wymyslela!1333!?Me by to wbc nenapadlo!981!Ale fkt super...!1252!

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:53:37

a co nejaky vecny vytazek !5! ?

laddiikk | 3. 04. 2008, 23:52:13 | více příspěvků | napsat uživateli

Mysshka: No tak neda se nic delat kdyby neco tak mi pisni nebo tak neco jo???:)

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:50:59

je to chytlavý, dobře napsaný a hodně drsný!785!

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:49:51

JERSEY-666-teď nekecáš!383!

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:49:20

Mysshka-no tam byla jeden čas aj rubrika kam posílali svoje povídky a tak!383!

uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 23:49:13

luxus!969!!1190!!1237!