uživatel eliminován | 27. 01. 2009, 19:54:11 |

na inteligenci některých lidí...

týká se to tohohle článku:
http://www.magazin.cz/lifestyle/3166-chteli-aby-se-ze-me-stala-chodici-kostra

a konktrétně zoufalý reakce jedný slečny:
Mohla si za to sama, každý člověk má mít svou hlavu. Většina mých kamarádek (i já) drží diety, mám oblíbené pro-ana stránky. Ty holky jsou velmi chytré, jenom to přehání. Zhubnout ano, být křehké, ano.... Ale ať si každá dělá, co chce. Mně se náhodou tenhle životní styl líbí, jelikož když jsem vážila díky anorexii 46 kilo, měla jsem sebevědomí jako nikdy jindy. Proto si přeju zase přestat jíst. Máte pak strašně velkou vůli a všechno se daří.

tak jsem se nějak rozepsala a nevím jak moc se čtou články ale tak vzkaz pro holky který pořád berou anorexii jako životní styl a láká je to zkust....

rrroumi: jsi normální? kdysi jsem byla na okraji týhle nemoci taky i když se svým sklonem k požitkářství a lásce k jídlu jsem tíhla spíš k bulimii ale tak nějak jsem běhala 5 km denně, 3x týdně jezdila 20 km na kole a jednou týdně byla ve fitku.... skoro jsem nejedla nejdřív to začalo nevinně- vynechala jsem k snídani kakao a musli... pak jsem se vyhýbala sladkostem a nakonce jsem skončila jen na ovoci a od 3 odpoledne jsem nejedla... zhubla jsem za 3 měsíce asi 6, 5 kg a jak mě každej chválil tak mě to motivovalo pokračovat... pila jsem 7 l vody denně a měla plnou hlavu jen jídla a nutnosti pohybu.... a nejhorší bylo že jsem v tomhle období vtáhla nechtěně do stejnýho problému i kamarádku která se mnou inspirovala a držela dietu i když to neměla zapotřebí... já jsem skončila po 3 měsících kdy můj organismus byl vyčerpanej a málem se se mnou rozešel přítel taky jsem se hádala pořád doma a nevydržela jsem nic pořád jsem chtěla jen spát když jsem zrovna neběhala venku....... ale kamarádka musela přerušit studium a teprve ted nastoupí do třetáku znovu na druhý pololetí a snad už vyléčená..... a mě se to zvrtlo ještě i potom a měla jsem zkažený celý léto- i když jsem měla relativně pěknou postavu sice jsem nebyla štíhlá ale to se svojí kostrou asi nebudu nikdy, chodila jsem k dietoložce a styděla se oblíknout si plavky... taky jsem se nějak rozežrala když jsem povolila od striktních diet a cpala se chipsama, sušenkama a vším co jsem si 3 měsíce odpírala.... nejhorší hádku jsem zažila v létě s přítelem na dovolený- byli jsme v třeboni a půjčili jsme si kola ale bylo asi 35°C a já odmítlla jít k vodě /jako celý to léto/ že jsem hnusná a tlustá a donutila jsem ho jet celej den asi 65 km na kole sice po rovině ale velkou část cesty i po silnici takže byl utahanej a naštvanej... navíc jsem snědla za ten den jen dvě jabka protože jsem na sobě už cejtila že jsem přibrala od tý doby co jsem upustila od striktní diety... a večer jsme přijeli já jsem usnula (to jsem zapomněla dodat že v době kdy jsem blbla jsem měla skoro až odmítavej postoj k sexu) a probudila se v deset totálně zničená a vyhládlá... dostala jsem záchvat a snědla 3 chleby s tlustou vrtsvou másla - ne margarínu ale toho hnusnýho tučnýho.. a pak v domění že přítel spí jsem šla s výčitkama zvracet..... a on mě načapal takže to byla jedna z našich největších hádek málem jsem o něj přišla... vyčítal mi tu dřinu co pro mě musel obětovat, vyčítal mi že u nich nevečeřim a večer se cpu jak prase, vyčítal mi návštěvy záchoda.. a taky z něj vypadlo že mě měl plný zuby natolik že nebýt se mnou na dovolený tak už si dávno začal s jednou kolegyní která se mu líbila... a nějak jsem s tím od tý doby sekla ale bylo to pro všechny krušný období a nechtěla bych to zažít znovu... pravda, někdy si vyčítám že nemám dost vůle zapracovat na sobě důrazně ale zdravě a jsem prostě baculka na druhou stranu jsem ráda že jsem normální, neztratila jsem nejskvělejšího kluka se kterým můžu být a dokážu myslet i na jiný věci než co nejíst, kdy mám "příjemnej" pocit hladu a jestli jsem dost cvičila.......

reagovat