www.tecka.cz | 24. 02. 2009, 19:06:44 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Tento smutný příběh je o jedné učitelce z mateřské školky. Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé kovbojské boty. A dítě ji poprosilo: "Pani učitelko, pomožte." Tak oba tlačili, tahali, pořád se do těch bot nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podívá na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Tak se učitelka podívala a opravdu. Paní učitelka zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali tentokrát na správné nohy. Potom se chlapeček na botičky podívá a říká: "To ale nejsou moje boty." Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho aby na něho řvala: "To jsi nevěděl dřív?" jak původně chtěla, tak s námahou zase botičky sundala a chlapeček říká: "To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mi je nechává nosit." Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. A když mu po té úporné námaze pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?" A chlapeček říká: "Já je mám nacpané v botičkách."

reagovat