uživatel eliminován | 11. 03. 2009, 07:41:34

> Malavon
to bych neměla slohovky věčně celý červený, většinou sice kvůli blbý interpunkci ale ona to projíždí celkem poctivě, aspon to tak vypadá a jednu slohovku dokonce četla nahlas před celou třídou že se jí hrozně líbila ale na tom má zásluhu právě i líbko protože mi pár lidí poradilo námět, kterým se ještě k danýmu tématu zabývat a učitelce se líbila ta mnohopohlednost !2! a od tý doby hledám často oporu tady a často to pomohlo, i když uznávám že tahle je dýlkou trošku nad minimálním limitem... máme mít alespon stránku a půl A4 a tohle je snad 2x tolik tak se nedivím že se to nikomu číst nechce, nicméně mě by to docela pomohlo

uživatel eliminován | 11. 03. 2009, 07:38:22

!1423!

uživatel eliminován | 11. 03. 2009, 07:34:47

kdyby to aspon bylo něco, na co chceš slyšet odpověd, tak by to moná někdo přečetl...ale chtít po nás, abychom ti opravili chyby? ...to je drzost a naivita v jendom !811!

uživatel eliminován | 11. 03. 2009, 07:33:54

Jindy naopak přehlídneme jasné signály naznačující nečestnost člověka a naivně mu naletíme, což nás také poznamená. Stejně jako vnímáme jiné, i my sami můžeme dělat chyby, které ovlivňují okolí a skrze vnější prostředí také nás. Nikdy se vám nestalo, že se vám líbila osoba opačného pohlaví, snažili jste se usmívat, flirtovat a místo toho se vám dostalo narážky jako například „co čumíš“? Nebo jste nezmátli druhého člověka natolik, že místo aby si uvědomil váš zájem, začal najednou hledat nedostatky pro které se stal středem vašeho pozorování? I mě přítel kdysi říkal, že z dob, kdy jsme se ještě neznali si pamatuje můj pohled plný nezájmu a opovržení, doslova prý vražedný, který měl být jen snahou zaujmout jej očním kontaktem.
Co říci závěrem? Snad jen, že pohledů na komunikaci je spousty. Lidé ale čím dál více ztrácejí svoje komunikační schopnosti a dovednosti. Na vině je v nemalé míře i celosvětová pavučina- internet, který ovládá volný čas stále mladších lidí. Ti se pak snadno naučí komunikovat neosobně, případně si hrát na někoho, kým nejsou a v běžném životě mají problémy se začleněním. Podobně působí i televize, kdy se člověk odpoutává od reality a vysní si svůj svět na základě různých fantastických příběhů nebo romantických infantilních románů. Mezi lidmi tak vzniká čím dál větší propast, která může mimo trápení a bolestivé rány způsobovat nepřímo i velké lidské konflikty či války. Zkusme alespoň své děti jednou naučit držet při sobě, neubližovat druhým a snažit se porozumět okolí, místo aby se každý nadále zabýval jen svými problémy, vlastním úhlem pohledu a snahou co nejvíc získat na druhém člověku, klidně i na jeho úkor. Měli bychom začít co nejdřív. Nikdy nevíme, kdy lidé budou muset spojit síly v problémech a vybudovat společně lepší svět.

uživatel eliminován | 11. 03. 2009, 07:32:38

mooooc dlouhý na Andwiii co neumí číst... !16!

uživatel eliminován | 11. 03. 2009, 07:30:06

Pak existují jiné děti, které se naopak snaží v partě najít chybějící rovnováhu a upínají se na ni, možná až příliš. I když se role v dětském věku prostřídají, protože každý hledá své začlenění různými způsoby, citlivější děti často zůstanou níže než jejich otrlí vrstevníci a jizvy takto vzniklé, v podobě komplexů méněcennosti, v nich zůstanou nejspíš do konce života, pokud se jim nepodaří je porazit či potlačit, což není jednoduché. Tyto děti pak vyzařují nejistou energií a stávají se terčem posměchu, útlaku, šikany a špičkování vrstevníků, kteří časem nabudou dojmu, že musí před kamarády působit jako frajeři a že kritika či ponižování ostatních, kromě jiných negativních vlivů jako popíjení alkoholu, kouření, užívání drog či špatný prospěch, působí drsně a pomůže jim získat obdiv a úctu v partě.
Dalším obdobím, které může zanechat šrámy na duši, je puberta a s ní spojené hledání partnera. Naštěstí všechny tyto rýhy v srdci nemusí být jen bolestné, ale mohou i potěšit, pobavit, či zanechat spousta příjemných zážitků a vzpomínek. Než narazíme na pravý protějšek, procházíme složitou křižovatkou. Potýkáme se s nedorozuměními, špatnou volbou či nepříjemným odmítnutím, kdy dotyčný člověk nemá velké komunikační dovednosti, rozvinutou empatii či vychování a může nás odbýt velmi nevybíravým způsobem ve formě urážek či posměchu. I to, bohužel, zanechává v našich srdcích špatné stopy. Další šrámy způsobují různé hádky, konflikty a v neposlední řadě rozchody. Čím větší komunikační blok však stojí mezi dvojicí, tím těžší následky mohou vztahy mít. Proto je třeba vždy kvalitně komunikovat, poznat druhého a vyjádřit i vlastní potřeby a zájmy. Jinak dochází k nepochopení,depresím ve vztahu, nevěrám či bolestnému rozchodu. Vztah však, jak už bylo zmíněno, nezachovává jen bolestivé rány. Zde totiž platí, v ideálním stavu, že člověk nalezne rovnováhu, kdy se stává osobností ve středu vesmíru druhého člověka a jeho zájmů, zažívá euforii, na svět se dívá růžovými brýlemi a štěstí z něj vyzařuje na dálku. I tento pocit si uchováme celý život v sobě, dokonce velmi ochotně.
Další úsměvy přinášejí komunikační chyby mezi mužem a ženou. Nejeden autor se snažil shrnout je do obecně platné pravdy. Jediné, co je jisté, že mozek muže a ženy pracuje trochu jinak a většinou proto, aby se opačné pohlaví doplňovalo. Proto vznikly i různé druhy mužské a ženské práce, mužských a ženských vzorců chování a podobně. Protože se však rozdíly čím dál více vytrácejí, ženy nosí kalhoty a vykonávají mužskou práci, někteří muži se naopak stávají zženštilejší, baví je nakupovat, starat se o domácnost či zevnějšek, a dnešní doba je obtížná, co se komunikace týče, vzniká mezi těmito dvěma skupinami téměř konkurenční souboj o to, která z nich je lepší. Muži napadají ženskou logiku, ženy zase mužskou inteligenci a podobně. Nejedna televizní soutěž se zaměřila právě na tuto problematiku a porovnání mužů a žen obecně. Mě osobně však nejvíce zaujala jedna publikace, která se stala základem vzniku tohoto odstavce. Kniha nese název Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše a obsahuje praktické rady, jak ve vztahu k opačnému pohlaví předcházet komunikačním chybám a nedorozuměním. Text slouží spíše k pobavení než jako skutečný návod, přesto však v knize lze najít spousty velmi výstižně popsaných modelových situací. Například co potřebuje žena, jaké potřeby má muž, jak probíhají nejčastější partnerské konflikty a podobně. Nejednou jsem se s přítelem ocitla na hranici zbytečné hádky a zůstal ve mně odkaz této publikace, který způsobil, že místo pokračování v konfliktu podle očekávaného scénáře, jsem propukla v nezadržitelný smích, protože mě v tu chvíli napadlo- ano, ta knížka vážně funguje a tohle je přesně ta situace, a hádka byla zažehnána.
Celou dobu ale mluvím jen o verbální komunikaci. Lidé však s okolím mluví ještě tichým jazykem výrazu tváře, gestikulace, postoje, či tónu hlasu. V pravěku se lidé dorozumívali hlavně kombinací různých zvuků a neverbálních projevů. Protože se jedná o období dávno minulá a lidé neustále zdokonalovali řeč, schopnost vcítit se do druhých či číst jejich mimoslovní signály v náš čím dál více zaniká. Proto dochází k častým nedorozuměním i touto cestou. Vzpomeňme si, kolikrát nám jsou lidé na první pohled nesympatičtí, protože se prostě neumí tvářit přívětivě, a když je poznáme blíž uvědomíme si, jakou jsme udělali při jejich odsouzení chybu. Jindy naopak přehlídneme ja