uživatel eliminován | 15. 03. 2007, 19:46:15 |

si tohle: Ženy jsou kouzelná stvoření. Ale když začnou švitořit, nejeden muž se začne poohlížet po bezpečném zvukotěsném úkrytu, sluchátkách nebo lepící pásce. A tím to teprve začíná. Ženy totiž nejsou stejně jako muži dokonalé - i když se jim to nesmí říkat, protože by se urazily.

Lehké švitoření
Ne, že by na mluvení bylo něco špatného, muži občas taky otevřou ústa aniž by si do nich strčili kus tlačenky s cibulí. Jenže když narazí žena nad zákuskem a vídeňskou kávou (ženy mají v genech větší cit pro sladké, protože v pravěku byly sběračky bobulí) na zajímavé téma jako je rozdíl v kvalitě domácí a práškové polévky, skrytý význam nového účesu kolegyně z práce nebo tzv. "měsíční úplňková dieta", nedá se zastavit. Muži mají naštěstí sluchové zařízení vyvinuto tak, že jim levé ucho s pravým spojuje tunel a ten propouští všechny ženské úvahy dovnitř a hned zase ven. To je také jediný důvod, proč zatím z onoho nevinného švitoření žádnému muži neexplodovala hlava.

Drbání na záchodcích
Zatímco švitoření se dá snést bez větší újmy na zdraví tím, že informace se pouští dovnitř a ven a muž k tomu v pravidelném rytmu říká "Hmmmm." "Jistě miláčku" a "Naprosto s tebou souhlasím, miláčku"(což zároveň vyvrací tvrzení žen, že muži nedokáží dělat dvě věci zaráz!), drbání je silná káva. Ano, muži si občas taky "zadrbou", nescházejí se ale kvůli tomu na záchodcích, natož aby pořádali summity ve firemní kuchyňce (pod průhlednou záminkou vaření kávy!). Zatímco švitoření může být i milé, drbání je škaredé.

Drahé maličkosti
Nejen, že ženy chtějí, abychom do zdí přibíjeli další a další poličky (což rafinovaně odkládáme), ale ještě je neustále zaplňují maličkostmi, jejichž praktický význam se rovná efektivitě lžičky hladomorky. Co je to za mánii kupovat si vonné svíčky, keramiku, palmy a obrázky, když jejich jedinou funkcí je tahání peněz z peněženky a chytání prachu? Proč je třeba jich mít co nejvíc? Proč je třeba mít pěkný pokoj ještě hezčí a hezký pokoj ještě pěknější? A proč existuje vyšší stupeň této úchylky, který se projevuje ranním postáváním před skříní (v horším případě nad krabičkou se šperky), vzdycháním, pobíháním po bytě a zoufalým oznamováním světu (nebo komu) "že na sebe nic nemám!" Jediný pohled do skříně přitom jasně usvědčuje ženy ze lži, protože skříň je většinou ošacení plná.

Ukliď si to po sobě
Ačkoli se najdou i ženy, které po sobě zanechávají ležet kalhotky uprostřed obýváku a muži, kteří si stěžují, že ta jejich je "děsná bordelářka" (zaslechnuto v tramvaji), většinou jsou to ženy, kdo chodí mužům v patách a uklízí po nich s vyčítavými pohledy a komentáři. Bylo by to pochopitelné, kdybychom my muži měli prokazatelně v úmyslu po sobě ponožky, trenky a talíř od včerejší snídaně neuklidit, my to ale v úmyslu výhledově máme. Ženy tak vyvíjejí zbytečnou činnost (ten talíř se samozřejmě zašpiní ihned poté, co ho umyjí), nechají se jí vytáčet a ještě tím stresují muže (už bez toho umíráme dřív). Proč? Pro slepičí kvoč.

Jak to myslíš?
Tak jak to říkám. Ženy jsou z nějakého záhadného důvodu přesvědčeny, že muži říkají věci, které mají zcela jiný, většinou mnohem negativnější význam, než se zdá. Jejich schopnost udělat z komára velblouda jde tak daleko, že pokud si člověk do pěti minut hlasitě nevšimne, že jim nový účes sluší, vydedukují z toho, že vypadají jako opička džu-džu a urazí se. Namísto toho, aby se s tím svěřily pak navíc vysílají telepatické vlny a očekávají, že muž je zachytí a nakonec ono kýžené "Tobě to dneska sluší, miláčku, " oznámí. Když se to nezdaří, je celý večer v tahu. A to všechno jen proto, že člověk není obdařen telepatickými schopnostmi. Je to normální?

Ženská logika a nepraktičnost
Ženská logika je něco, o čem se nedá nic moc napsat, protože to s největší pravděpodobností neexistuje. Jen žena je schopná lepit si podpatek sekundovým lepidlem nad svými nově vyškemranými a zakoupenými kalhotami (a přilepit se k nim!), jen žena je schopna zeptat se prodavače, jestli si u něj kupuje dobré zboží, a jen žena je schopna vézt si sebou na vandr kosmetický kufřík a sprej proti mravencům. Nejhorší je, že ženy se v takových situacích tváří, jako že muž je ten blbec.

Chtějí se vdávat
Toto téma jsem podrobně rozebral zde. Ženy se prostě chtějí vdávat. Prý ne všechny, ale myslím, že je to jen součást dezinformační kampaně.

Hloupé otázky
Základní hloupou otázkou je "Máš mě rád?" Navzdory tomu, že ženy přečetly tisíce rad v ženských magazínech, ze kterých se dověděly, že otázka "Máš mě rád?" se nemá mužům klást, i nadále ji kladou (což je zároveň další ukázka výše zmíněné ženské logiky). Nejhorší na celé věci je, že i když muž odpoví "Ano", může výsledek dopadnout, jako kdyby řekl "Ne." Rozhoduje totiž něco tak pofidérního jako je váš TÓN a jejich POCIT. A ten v okamžiku, kdy mlátíte do poličky ve snaze přibít ji ke stěně, není ideální. Ženy mají na skladě i další "smysluplné dotazy": "Líbím se ti?" (co na to chcete říct?), "Budeš mě milovat i za 20 let?" (Jak to mám proboha vědět?) a "Nemohl bys být jemnější?"

Uráží se
Ženy se uráží. Zrovna teď se jich polovina urazila, protože ony se neuráží. Faktem je, že špatná odpověď na otázku "Líbím se ti?" (např. "Jo, "namísto nadšeného "Takhle ti to ještě neslušelo! Skvělý nový model!" vede k uražení. Nedoporučuje se ani komentovat půvaby okolo procházejících modelek; okatě neposlouchat, co se říká; nestát na straně partnerky, i když je se svým názorem zcela mimo; nepopřát v den narozenin jako první - a k Vánocům ji obdarovat namísto parfému pěkným zánovním struhadlem ("Myslel jsem, že se ti bude hodit." . V každém z těchto a 10 000 dalších případů je pak nutno si partnerku usmířit. Problém je to tak vážný, že někteří lidé se dokonce živí psaním návodů, jak na to.

Nemají pochopení pro koníčky
Většinou je nezajímají auta. A fotbal. Nenávidí počítače. Nepřitahuje je pornografie. Nerady provozují sporty, u kterých se člověk může ušpinit, zpotit jako prase a zlomit si nehty. Nerozumí politice. Neví nic o letech do vesmíru, jaderné fyzice a některé ani nenajdou na mapě Atlantický oceán. A navíc v ničem z toho nechtějí soutěžit - dokonce ani v čůrání do dálky! A nezajímají je auta. A fotbal. A nenávidí počítače...

Dramatizují všechno
Ženy všechno hrozně dramatizují, vyloženě nesnáší, když je mužům jedno, že sousedka na chodbě louská ořechy, Dáša Havlová má nový kostým a do Země za 350 000 let narazí meteorit, čímž zahyne celé lidstvo. Čím víc jsou přitom muži v klidu, tím víc to ženám v těle vře. Při explozi pak nepomáhá nic (kromě včasné evakuace do nejbližší hospody). S ženami se zkrátka člověk (to jako muž) nenudí. Naštěstí se na ně pěkně dívá (vůbec po téhle stránce se s nimi dá dělat spousta zajímavých věcí, které u v hospodě u piva s kamarády praktikovat nelze), mužům se soužitím s nimi rozšiřují obzory v citové oblasti, takže z nich nerostou zas až tak úplně surová, cynická a smradlavá hovada a když je člověku nejhůř (nebo i nejlíp) není nic příjemnějšího, než obejmout křehké ženské tělo (pokud možno bez celulitidy). Taky nám ženy dávají potomky, vaří, perou (ne, že bychom to nedovedli, ale nemáme na to čas) a mají spoustu dalších milých vlastností, kterými tu hromadu zneklidňujících nešvarů kompenzují. Takže jsou vlastně docela fajn. Pokud ovšem nedrbou, nedramatizují, neuráží se, nebrečí, nekřičí, nestěžují si, že je všude "bordel jak v tanku", nešmejdí vysavačem člověku za ušima a nemají hloupé otázky. Ano ano, šmarjá! Máme vás rádi! Takové jaké jste! Ano... i s tou celulitidou!

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 7 uživatelů