uživatel eliminován | 5. 05. 2008, 14:42:20 |

Jedna z nejzajímavějších evolučních teorií lidské inteligence říká, že motorem jejího vývoje byly závody ve zbrojení na poli klamavých strategií. Homo sapiens se naučil klamat svou kořist, aby ji ulovil, a také své predátory, aby jim unikl. Neméně významné přitom bylo, že se naučil klamat i své vlastní společníky, protože právě ti jsou jeho konkurenti na trhu zdrojů a reprodukčních příležitostí. Dobří podvodníci měli reprodukčně navrch nad svými beznadějně upřímnými kolegy. V prostředí podvodníků není rozumné být důvěřivý naivka. Vyplatí se naopak opatrnost a schopnost odhalit pokus o podvod. Takové obranné strategie nutí podvodníky, aby vylepšovali své klamavé strategie, což zase tlačí na pokrok v metodách odhalování podvodníků. Tato spirála vede ke stále sofistikovanějším strategiím a v těchto závodech ve zbrojení drží krok jenom ti inteligentní. Hlupáky, co se snadno nechali napálit, vymazala skrytá ruka přírodního výběru.

Klamání je založeno na ovlivňování chování poskytováním zavádějících informací. Nelze oklamat kámen, protože kámen nereaguje na základě zpracování informací. Sofistikované klamavé strategie předpokládají, že podvodník má něco jako "teorii mysli" druhých bytostí. Umí odhadnout, že druhý aktér má nějaká přesvědčení a touhy, a že může ovlivnit jeho chování tím, že ho uvede v omyl. Dokáže svůj podvod naplánovat a ušít namíru konkrétnímu jedinci v konkrétní situaci. Ovšem pokud je i ten druhý tímto způsobem vybaven, situace se výrazně komplikuje. Předvídám, jak bude ten druhý reagovat na mé kroky, ale zároveň musím počítat s tím, že on dělá totéž vůči mně. Nestačí už jen "číst" mysl druhého, ale je potřeba provádět složité "výpočty" ve stylu: Já vím, že on ví, že já vím, že on ví. A k tomu je zapotřebí výkonný mozek. Dobrý sociální hráč umí myslet o krok dopředu než jeho protihráči. Máte pocit, že ho máte přečteného, ale nakonec vás překvapí.

Mozek při takových aktivitách vykonává mnohem víc práce než by se mohlo na první pohled zdát. Vědomí je jen špička ledovce, většina toho, co se odehrává v naší mysli, je nám skrytá. Klamání druhých je paradoxně snadnější, když zároveň dokážeme klamat sami sebe, že říkáme pravdu. Takové "upřímné lži" totiž působí mnohem přesvědčivěji. Nervózní lháři jsou špatní lháři, je to na nich vidět. Úspěšnější jsou lháři, kteří sami neví o tom, že lžou. Aby naše mozky mohly efektivně klamat ostatní, musely se naučit zároveň klamat i své vlastní majitele. Schopnost sebeklamání je fascinující nástroj sociální manipulace. Někteří psychologové ale naopak zdůrazňují vědomou složku lidské mysli. Tvrdí, že schopnost sebe-uvědomění zvyšuje schopnost klamat druhé. Uvědomujeme si své vlastní mentální stavy, protože nám to pomáhá číst mysl ostatních, abychom je mohli lépe klamat a efektivněji s nimi manipulovat.

Lidé se dokáží vcítit do mentálních stavů druhého člověka, ať už s dobrým nebo špatným úmyslem. Podvodník vykazuje ke své oběti empatii, už méně však sympatii. Ken Binmore říká: „Podvodník může úspěšně empatizovat se starou paní, aby našel ten správný příběh, který ji připraví o její životní úspory. Ale tím, že ji obere o její peníze, s ní ani v nejmenším nesympatizoval. Aby s ní sympatizoval, musel by cítit určitý zájem o její prospěch - musel by alespoň zčásti vnímat její budoucí nesnáz jakoby byla jeho vlastní. Ale profesionální podvodník takovou nesnáz necítí. Může si představit, jak by se cítil jako bezbranná stará paní, ale nezaměňuje tyto hypotetické pocity se svými vlastními potřebami a touhami. Vcítí se do její kůže, aby viděl věci z jejího hlediska, jen proto, aby zneužil její slabosti. Cítí k ní empatii aniž by k ní zároveň cítil jakoukoli sympatii."

Empatii si většinou spojujeme s prosociálními sentimenty a dispozicemi jako jsou soucit, sympatie a ochota pomáhat. Nicméně je docela možné, že evoluční funkce empatie nebyla jenom sympatická.

reagovat