uživatel eliminován | 12. 11. 2009, 21:49:14 |

!POZOR! Nedoporučuje se číst osobám s odporem ke čtení a absencí smyslu pro humor. Vím, že je to dlouhé a určitě tam bude i dost chyb, ale takovej je život...Takže mi nemusíte znova psát, to, co už vím

Pro ty, co si sedli před odrazovky právě teď: Toto je pokračování ze včerejška(stejnš to nikdo nepochopí, ale co už)


"tak tedy do parku" řekl jsem si "no a kdy tam vyrazíme?" zeptal jsem se jí nesměle, přitom jsem se urputně snažil nohou rozmazat jakýsi flek na zemi "pro mě asi příjdeš večer v sedm ne ty debile" odpověděla mi "ano má drahá, jak si přeješ" chtělo se mi brečet radostí, ale jako správný zástupce mužskéh pokolení jsem překonal tento projev slabého ducha

Škola utekla rychle při pomyšlení na večerní rande, keré bylo ještě potřeba zvládnout před tím, než konečně odhalím tan její závoj čistoty a nevinnosty, přičemž proniknu svým mocným nástrojem bohů hluboko do jejího těla...Při pomyšlení na tento kopulační proces jsem pociťoval silný tlak v podbříšku, proto jsem nectěl nic ryskovat a šel jsem raději na toaletu- na velkou.

Konečně jsem dorazil domů a tak jsem se mohl plně věnovat přípravám na nejvíc nejskvělejší den mého krátkého života, který se náhle začal stáčet tou správnou cestou a to vše jen díky mé vysněné Božence.

Jsem častým čtenářem ženských časopisů a již v té době jsem věděl, že vzhled založený na vypiplaných detailech je to nejdůležitějši pro většinu žen. Pustil jsem se tedy do práce. Vykoupal jsem se, umyl jsem si tvarůžek, vyčistil jsem si zoubky, ostříhal nehtíky a napičifukoval jsem se nějakým parfémem, co jsem dostal od našich ke svátku "MOTCHKA" se to tuším jmenovalo.

Byl jsem tedy připraven vyrazit, na svoje první rande, potřeboval jsem ale dodat ještě trochu kuráže. Stoupnul jsem si tedy před zrcadlo a začal jsem se zběsile fackovat, přitom jsem skrz zuby agresivním hlasem procedil otázku"kdo je tady kanec kur.va?"
"drž hubu ty debile" zněla maminčina odpověď z kuchyně
"promiň maminko" omlouval jsem se. Tak tedy znova a s trochu menším důrazem jsem zopakoval otázku, tentokrát jsem se fackoval jen jednou rukou a druhou jsem si mačkal zadek, abych se přesvědčil jak ho mám pevný a sexy(to holky rajcuje)
"ty seš pi.čo kanec" konečně jsem si spokojeně odpověděl

Takto posílen novou dávkou sebevědomí jsem vesele vykročil do nového života. Škoda, že to nikdo neřekl pejskaři, který nechal svého psa vysrat se před vchod našeho baráku, a tak jsem první krok ve svém novém životě nasměřoval do hromádky oslizlých hoven, pocházejících zřejmě z nějaké zaručeně zdravé lahůdky pro Vaše pejsky.

"Kur.vaaaaaaaaaaa" řval jsem jako smyslů zbaven. Nestíhal jsem a tak mi nezbylo nic jiného, než se po zbytek cesty za svojí vysněnou pokoušet dostat hovno z podrážky svých nedávno zakoupených, velice kvalitních a pohledných bot.

Dorazil jsem tedy před dům své vysněné. Svého malinkého problému na podrážce jsem se ještě zcela nezbavil, ale nechtěl jsem jí nechat čekat. Zazvonil jsem tedy na zvonek. Nic. Zkusil jsem to znova, přitom jsem podržel zvonek o něco déle. Zase nic. "Ty pí.o jedna" zvonil jsem ve zběsilém tempu. "Jakej ko.kot to tam zase votravuje?" ozval se jakýsi chraplavý hlas z útrob domu. Rozhodoval jsem se, zda utéct, či setrvat a konečně získat srdce své milované, i kdyby mě to život mělo stát. Rozhodl jsem se, že zůstanu.

Delší dobu se nic neozývalo a už už jsem chtěl znovu zkusit štěstí se zvonkem. Zaslechl jsem ale nějaký šramot, pozorně jsem tedy naslouchal a odhadoval, co to asi bude. Po chvilce se za hlučného rachocení a kvílení pantů otevřeli dveře, ve kterých stál seschlý dědek, nahrbený pod tíhou stáří, na sobě měl jen tílko, které vykazovalo známky letitého opotřebení a absence jakéhokoliv styku s vodou, jeho seschlé, vychrtlé tělo působylo dojmem, že kdyby vedle něj stálo nebohé dítě z afriky, tak dědek by byl asi tím, komu bych hodil korunu. Jeho hlava, která se ve stařeckých záškubech pomalu zvedala tak, aby na mě mohl pohlédnout připomínala hlavu želvy, vychrtlý krček, který snad jen zázrakem udržoval tíhu nepřiměřeně velké hlavy v porovnání s tělem se musel každou chvíli zlomit. Ale nestalo se tomu tak.

Trvalo snad hodinu, než se ke mě ten smradlavý, prašivec dobelhal v trenkách a ve finále si ještě ulevil tesně přede mnou, což u očividně udělalo radost, jelikož se jeho vrásčitá huba otevřela ve křečovytý úsměv doprovázený blekotajícím smíchem. Smrdutý zápach snad až z jeho útrob, který se dral na svět skrz otvor v jeho lebce, kterému naivně říkal ústa se nedal vydržet. Až teď jsem si uvědomil, že je to ten připosranej dědula, z tramvaje, na kteréhu jsem tuhle něco hulákal.

Zřejmě si vzpoměl ve stejnou chvíli, jelikož výraz jeho polomrtvé tváře se rázem změnil a najednou mi připadal o několik let mladší, ani jsem nezaregistroval, kdy stihl mávnout svou francouzskou holí a jebnout mě ní po hlavě tak, že vy vyhrkly slzy"tu máš ty zkurv.ysynu jeden" oznamoval další útok

"Dědo, nech ho, je to můj kamarád" zaslechl jsem snad nejkrásnější větu, která mi jistě zachránila život. Božka doběhla k bráně snad krásnější než kdy před tím. Odpolední sluníčko se odráželo v jejích mastných vlasech a jemné krůpěje potu orosily její tvarohově bílou, pleť posetou uhry, viděl jsem se v jejích krásně zářících očích, které mi připomínali věčně rejdící očka našeho selátka Pašíka. Velikost jejich očí byla několikanásobně podpořena zvětšovacím efektem brýlí, které nosila s věčně upatlanými sklíčky. Uchechtla se, nedopatřením ji z nosu vytekla dlouhá kapka soplu, který jedním krásným smrknutím zase dostala na svoje místo, přitom se jí na nosánku udělali malinké vrásky jako když cení zuby.

Nebylo pochyb o tom, že je to moje životní láska, proto jsem jí podal ruku a honosně jsem jí pomohl přes schůdek u jejich vrat. Otočili jsme se spolu a vyrazili jsme směr nedaleký park. Chtěl jsem tuto krásnou chvíli ještě podtrhnout něčím romantickým. Ale ve chvíli, kdy jsem otevřel pusu, abych mohl vyřknout snad nejromantičtější věc, která mě kdy napadla, přistál mi na temeni hlavy nechutný chrchel, který mi jako pozdrav na rozloučenou poslal ten páchnoucí dědek. Doufal jsem, že ho při tom záchvatu smíchu, který odhaloval jeden jediný nažloutlý zub v jeho tlamě, dostane infarkt, ale bohužel to ten chcípák přežil



UŽ SE MI DNESKA NECHCE PSÁT, KDYŽTAK V TOM ZASE BUDU POKRAČOVAT ZÍTRA, JESTLI BUDE MÍT NĚKDO ZÁJEM

reagovat