uran235 | 24. 10. 2008, 16:09:35 | více příspěvků | napsat uživateli

je to otázka sebeurčení a vyspělosti osobnosti, malé děti maji tendenci manipolovat okolním světem, stačí aby zakřičeli a dostanou napít, nebo je přebalí, postupně se sžíváme s okolní světem, který už funguje sám o sobě a není to jen hračka, co čeká na projevy naší vůle. Pak příjdou první lásky, tady záleží na osobnosti, jesltli na "milovanou" osobu hledíme jako na hračku, automat na kafe, kam hodíme pár mincí a víme co dostaneme, nebo jako na svobodného jedince, stejně jako na sebe.

Nějakou dobu trvá, než dokážeme ocenit, že s námi druhý je protože chce, aniž bychom ho nějak nutili. Tehdy se člověk odprostí od závislosti, kdy dokáže přijímat a dávat lásku, aniž by si ji vynucoval. Další stupeň je přát milované osobě tolik krásného a milého, stejně jako to už umíme dopřát sobě. Už nemusíme být přímými hybateli, radujeme se s ostatními, když se jim líbí konzert (není důůežité zda sami umíme hrát na nějaký nástroj, nebo ne), když si zatančí (třeba lépe než s námi), ...

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 15:56:39

tak to ti neporadím!1370!!1124!

uživatel eliminován | 24. 10. 2008, 15:54:04

určitě nejsi sama !1044!ve vztahu žárlí každej..nebo aspoň ten kdo miluje jo !1190!..ale taky to musí mít určitou míru !1350!