uživatel eliminován | 4. 02. 2008, 14:59:36 |

Marvin stál na kraji můstku. Na robota zas nebyl tak malý.
Jeho stříbřité tělo se blyštělo v prašných paprscích slunce a vibrovalo spolu s budovou vystavenou palbě.
Proti obrovskému stroji však vypadal žalostně maličký. Tank ho začal zkoumat sondou. Pak sondu zatáhl.
"Z cesty, maličký robote!" zavrčel tank.
"Bohužel," odporoval Marvin. "Nechali mě tu, abych tě zastavil."
Znovu se objevila sonda, aby zkontrolovala údaje. Opět se stáhla.
"Cože? Ty a zastavit mě?" zařval tank.
"Vážně, budu muset," řekl prostě Marvin.
"Čím jsi vyzbrojen?" zahřměl tank nevěřícně.
"Hádej."
Motory řvaly, součástky skřípěly. Relé molekulární velikosti v mikromozku tanku se konsternovaně zmítala.
"Hádat?" opakoval užasle.

Zafod a neznámý muž se vrhli do jedné z chodeb, pak zahnuli do další a ještě do další. Budova se stále pohupovala a otřásala.
Zafodovi to přišlo divné. Pokud chtějí vyhodit dům do povětří, proč se s tím tak párají?
S obtížemi se dopotáceli k jedněm z mnoha neoznačených anonymních dveří a opřeli se do nich. Veřeje náhle povolily, takže oba vpadli dovnitř.
Toho trmácení, těch malérů, myslel si Zafod, všechno to neležení na pláži a nelenošení - kvůli čemu vlastně? Jediná židle, psací stůl a špinavý popelník ve stroze zařízené kanceláři. Až na trochu tančícího prachu a nového, převratného typu sponky na papíry byl stůl prázdný.
"Kde je Zarniwúp?" zeptal se Zafod. Cítil, že smysl celé téhle divočárny, od počátku dost nejasný, mu začíná definitivně unikat.
"Je na intergalaktické cestě," informoval ho muž.
Zafod se ho snažil odhadnout. Seriózní typ, říkal si v duchu, žádný vtipálek. Nejspíš věnuje hodně času pobíhání sem tam houpajícími se chodbami, vyrážení dveří a pronášení záhadných poznámek v prázdných kancelářích.
Dovol, abych se představil," promluvil znovu muž. "Já jsem Rústa, a tohle je můj ručník."
"Ahoj, Rústo," řekl Zafod.
"Ahoj ručníku," dodal, když mu Rústa předložil ohavný starý květovaný ručník. Zafod nevěděl, co s ním, potřásl mu tedy jedním cípem.
Za oknem s řevem přelétl obrovský plžovitý kovově zelený létající talíř.

"Jen pokračuj," pobízel Marvin obří bitevní stroj. "Stejně neuhodneš."
"Chrrr...," vydal ze sebe tank. Celý se chvěl nezvyklou námahou zvanou přemýšlení. "Laser?"
Marvin důstojně zavrtěl hlavou.
"Nojo, to by bylo moc jednoduchý," mručel tank. "Antihmotové paprsky?" odvážil se.
"Příliš primitivní," pokáral ho Marvin.
"Ach jo," rachotil tank zkroušeně. "Chrmm... co takhle elektronový beranidlo?"
Tohle Marvin neznal: "Co je to?"
"Vypadá takhle," zahučel radostně stroj. Z věže se mu vysunula ostrá špice a bleskově vyplivla oblak smrtonosného světla. Za Marvinovými zády se s rachotem zřídila zeď, proměněná v hromadu prachu. Trochu se zakouřilo a prach se usadil.
"Tohle teda ne."
"Ale nápad to není špatnej, co?"
"Moc dobrej," pochválil Marvin.
"Už vím," zachrochtal tank po delší úvaze. "Určitě máš ten nový xantický restrukuračně-destabilizační zenonový emitor!"
"Pěkná věcička, že jo?" prohodil Marvin ledabyle.
"Fakt ji máš?" zhrozil se tank.
"Ne."
"Aha," chrochtl kolos zklamaně. "To potom musíš mít..."
"Jdeš na to zgruntu špatně," vysvětloval Marvin. "Zapomněls na jednu základní věc ve vztahu lidí k robotům."
"Chrmm, já vím," vpadl mu do řeči tank, "je to...," a znovu se těžce zahloubal.
"Uvažuj," pobízel Marvin. "Nechají mě tady, obyčejného robotího sluhu, abych zastavil tebe, obrovský těžký bitevní stroj, a sami utečou, aby si zachránili kůži. Co myslíš, že mi tu nechají?"
"Éé... chrmm...," mručel tank zděšeně. "Řekl bych, že nějakou strašně ničivou zbraň."
"Jo, to bys řekl ty," rozhořčil se Marvin. "Víš, co mi tu nechali, abych se mohl bránit?"
"Co?"
"Nic."
Následovala nebezpečná pomlka.
"Nic!" zařval tank.
"Vůbec nic," potvrdil Marvin chmurně. "Ani elektronickou plácačku na mouchy."
Těžký stroj nadskakoval zuřivostí.
"To teda přestává všechno!" řval. "Nic? Copak vůbec nemyslej?"
"A mě přitom tak strašně bolí všechny diódy a na levý straně," naříkal tiše Marvin.
"To by si jeden upliv, co?"
"To jo," souhlasil Marvin upřímně.
"Já můžu puknout vzteky," burácel tank. "Asi vodprásknu tady tu zeď!"
Elektronové beranidlo zablesklo další dávkou smrtonosného světla a zrušilo přilehlou zeď.
"Víš, jak mi je?" šeptl Marvin trpce.
"Prostě vzali roha a tebe tu nechali, co?" hřměl tank.
"Přesně tak."
"Asi jim vodprásknu i ten jejich pitomej strop," zařval tank a odpráskl strop můstku.
"To je ovšem výkon," zamumlal Marvin.
"To eště nic není," chvástal se tank, "klidně dokážu vodprásknout i podlehu, to budeš mrkat!" řekl a odpráskl podlahu.
"Sakramejdlo!" řval stroj, když se řítil z patnáctého poschodí. Dopadl na zem a rozbil se na cucky.
"Tak zoufale pitomý stroj jsem už dlouho neviděl," povzdechl si Marvin a odploužil se pryč.
!27!

reagovat