uživatel eliminován | 9. 08. 2008, 00:14:34

ja bych jim usekal ruce neco za neco

uživatel eliminován | 25. 01. 2008, 13:56:43

Ty seš ten bůh viď jak jsi tady už kolikrát psal,tak si ty svoje koňský řeči nech pro sekty kam se scházejí lidi tvého druhu!511!!540!

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 17:08:54

!1381!KGC!1381!DEE-LOC a.k.a PEST!1381!

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 17:06:16

woj.....hele máš doma otevřený okno prosimtě???????

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 17:05:55

!1341! vidim ze s tebou sohlasu par lidi zbytek omezenci

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 17:02:34

WOJ4: !1326! kvůli mě snad ani né ale skus to kvůli sobě a ironii si nech pro jiné

WOJ4 | 24. 01. 2008, 17:01:27 | více příspěvků | napsat uživateli

Qetulka.t normálně se kvůli tobě nad sebou zamyslím !2!

WOJ4 | 24. 01. 2008, 17:00:14 | více příspěvků | napsat uživateli

tyler558 : jasný pak sem přijedou turisti a nestačej se divit, se ani nedivim že si myslej že tu lezem po stromech

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 16:59:29

Kde pramení vandalismus

Málokterému lidskému společenství se podařilo to, co starogermánským Vandalům. Propůjčili svoje jméno společenskému jevu táhnoucímu se kulturními dějinami lidstva jako ona pověstnáčervená nit v lodních lanech Královského námořnictva Jejího Veličenstva.

Když Vandalové 2.června roku 455 zpustošili Řím, vešli do dějin tím, že město nejen vyplenili, pobili muže a znásilnili ženy, to je ostatně kolorit chování všech vítězných dobyvatelů všech národností a všech dob, ale navíc nesmyslně zničili obrovské kulturní bohatství tehdejší civilizace soustředěné v chrámech, ve veřejných budovách a v domech patricijů.

Hlavním rozlišovacím znakem vandalismu jako kategorie chování jednotlivceči skupin, je nesmyslnost ničení hodnot materiální i duchovní kultury a civilizačních vymožeností. Konkrétní projevy vandalismu, které jsou pro běžného občana nepříjemnější než svědivka, nás obklopují prakticky všude, ať již v primitivní formě zničených laviček, telefonních automatů, počmáraných zdí apod., nebo v nejsofistikovanější formě počítačových virů. Je však nutno odhlédnout od jevových forem vandalismu a tázat se po motivaci vandalskýchčinů.

Připustíme-li,že každé lidské chování je motivováno, třeba i podvědomě, musí mít i vandalské chování motivační pozadí. Zde by měl být ukryt i klíč k pochopení jevu, k jeho uchopení a k odlišení vandalismu od jevově podobných, nebo dokonce shodných projevů chování jedincůči skupin.

Vandalismus versus instrumentální násilí
Vandalismus může nabýt formy závažné trestnéčinnosti, ale to, zda je naplněna skutková podstata určitého paragrafu trestního zákoníku, nebo se jedná jen o přestupek, to opět není pro etiologii vandalismu podstatné. Rozbití okna i zapálení rekreační chaty je z motivačního hlediska v podstatě totéž vandalské chování. Proto nemá smysl ani snižovat věkovou hranici trestní odpovědnosti podšestnáct let věku. Vandalismus není programová trestnáčinnost!

V prvnířadě je proto nutné odlišit vandalismus od programového, instrumentálního násilí, kde ničení kulturních hodnot a civilizačních výtvorů není samo o sobě cílem, ale jen doprovodným jevem jinak motivovaného chování.

Angličané ve dvou "opiových" válkách zničili tisíciletou kulturuČíny. Motivací zde byl zisk z distribuce a prodeje drog. Jejich chování je proto velmi snadno pochopitelné. Na tvorbě zisku stojí přeci ten nejdokonalejší společenskýřád současnosti, měřeno ekonomickou úspěšností, vojenskou silou, a tím i svým politickým vlivem.

Když však Rudé gardy obdobně důkladně zničily poklady tibetské kultury, a to z důvodů ryze ideologických, je již motivace jejichčinů pochopitelná hůře. Přitom sklon jedince pociťovat svoje kolektivní já, svou ideologii, své náboženství, svou rasu, svůj národ atd. jako nadřazené "těm druhým" je přirozený. Pramení z hlubiny lidské psýché, pravděpodobně ze snahy obsazovat cizí loviště a likvidovat nepřátelské kmeny protivné pouze tím,že nás, "lidi", tito "ne-lidé" ohrožují již pouze svou existencí jako konkurenti v boji o přežití. Kultura ovšem vždy utrpí, naposledy (ale určitě ne naposled!) v Jugoslávii. Etiologicky to však vandalismus pravděpodobně není.

Agresivita a lidská přirozenost
Poučné experimenty s lidskou agresivitou (Břicháček, 1994) odhalují nebezpečí podléhání autoritě v kolektivním jednání a nebezpečí ospravedlňujícího vlivu určitého typu sociální role pro vypuknutí agresivního chování vůči slabším. Téměř nikdo není imunní vůči vlastní tendenci k agresi!

Proto je velmi nebezpečné institucionalizovat agresivitu a násilí vůči jedinci, skupině, národu jako legitimní nástroj represe, a tím násilí ospravedlňovat (Keller 1999). V předvečer ničivého, v historii lidstva prvního globálního konfliktu zvolaly Dějiny ústy dobrého vojákaŠvejka: "Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku!". Víme, jak to dopadlo. Násilí jako nástroj výchovy lidstva k dobrotě skutečně asi trvale udržitelné není.Můžeme proto uzavřít,že spálení alexandrijské knihovny, označované za nejvandalštějšíčin v kulturní historii lidstva, stejně jako všechna zvěrstva a pustošení náboženských, národnostních a ideologických válek v dějinách tak pravděpodobně nejsoučiny vandalskými, ale "jen" přirozeným lidským chováním motivovaným archetypální tendencí získat pro svůj kmen nový, většíživotní prostor. Tato motivace leží v pozadí všech "knoflíkových" válek a všech bitev Horňáků s Dolňáky, které plní učebnice dějepisu. Podstatné je,že kulturní bohatství a civilizační výtvory jsou ničeny převážně účelově, aby příslušníkům protivného kmene byly odříznuty podmínky existence, aby vyhynuli nebo aby opustili teritorium. Následně jsou na dobytém území vztyčovány chrámy nových bohů na troskách pohanských svatyň. Ideologie, nejrůznější -ismy a ideály všech Světlých stezek tvoří jen jakousi kolektivní racionalizaci kryjící skutečné motivační pozadí agrese a ničení. Jako kolektivní racionalizace válečného pustošení posloužila i idea humanismu! Viz humánní, humanistické (či humanitární?) bombardování Srbska.

Chování vedoucí k zachování druhu podporuje moudrá příroda slastí dostavující se při jeho provádění. Aktivity vedoucí k rozmnožování jsou proto celkem příjemné! Z hlediska přežití je užitečné (a proto i slastí doprovázené) agresivní chování vedoucí k zabíjení nepřátel! Přes potíže s pojmem "agrese" (Říčan, 1999) můžeme použít pojmu "teritoriální agrese" jako souhrnného pojmu pro chování směřující ke zničení nepřátel a zničení jejich existenčního zázemí v zájmu udržení a rozmnožení vlastního kmene.

Ničit pro ničení samo
Motivace vandalskýchčinů je naproti tomu pouze ničit, a to pro ničení samo. Lze-liživot jako takový a následně materiální kulturu lidstva a civilizační vymoženosti charakterizovat snižováním entropie, tedy zvyšováním uspořádanosti prvků, věcí (a idejí), pak vandalismus působí jednoznačně proti. V oblastech, kde vandalismus přemůže civilizaci, vznikne pustina. Pustina ve smyslu "druhotná poušť" tam, kde kdysi byla zavlažovaná pole, kde stály chrámy a paláce, ale kde dnes lze buď jen přežívat na animální úrovni lidské existence, nebo "žít" v uzavřených a pečlivě střežených ghetech "obytných zón", za jejichž hranice lze vyjet jen v "obytném modulu" klimatizované a opancéřované limuzíny.

Pochopení jevu vandalismu ztěžují situační proměnné a okolnosti poutající pozornost, a odvádějící tak úsilí o pochopení jeho vnitřní dynamiky k pouhému popisu vnějších, jevových stránek. První frekventovanou okolností je skupinový charakter nejničivějších, a tudíž i nejsledovanějších forem vandalismu. Je pravda, že parta, stejně jako určitá sociokulturní charakteristika jedinců (úroveň vzdělání, charakteristické rysy výchovy) nebo alkohol, tvoří důležité situační parametry spouštějící vandalské chování. Nejsou však příčinou vandalismu, i když je zřejmé, že určití jedinci jsou k vandalskému chování náchylnější a že anonymita jedince ve skupině a alkohol destruktivní chování odbržďují. Náhrobky na hřbitově v Pacově u Říčan zničila skupina dvou lidí – zletilá dívka a nezletilý chlapec. Na některé výkony je však potřeba více síly – například vytržení betonové lavičky na nástupišti a její odhození na železniční trať. Samotný počet rukou, ani posila v alkoholu však pravděpodobně nejsou podstatnými okolnostmi pro vysvětlení motivacečinu. Vandalskýčin vykolejení vlaku způsobuje zpravidla jedinec. Náročnou konstrukci počítačového viru, který málem způsobil pandemii síťových systémů v globálním rozměru, zvládl geniální středoškolský student, a to také sám. Společným znakem však byla anonymita – buď anonymita skrytí v davu, nebo anonymita jedince vůči technickému systému. Společnou byla i snaha aktivně zasáhnout do běhu dění, aktivně se projevit, vyrýt stopu do tváře světa.

Racionalizace vandalského chování

Jevovou stránkou ztěžující svojí nápadností pochopení motivačního pozadí vandalismu je i frekventovaný výskyt jakési "kolektivní persóny", pseudoideologické, pseudonacionálníči pseudoekologické rétoriky a symboliky zakrývající nahý destruktivní charakter chování. Habitus "kolektivní persóny" vede postupně k výlučnosti, nebo dokonce vyloučenosti skupiny ze společnosti. Následné manifestní odmítání všeobecně přijímaných hodnot je pravděpodobně projevem vlastního, autonomníhoživota oné persóny. Významná může být i snaha racionalizovat si svoje vandalské chování do formy generačního protestu, anarchismu, odplaty za skutečnáči domnělá příkoří atd.

Vandalské činy jsou vlastně výkřiky odloučenosti, vyloučenosti, osamělosti jedince či skupiny. Na rozdíl od pokřiku (například: "Ať žije ten či onen..", nebo: "Nechť zhyne to či ono.."), který ještě něco sděluje, nemá výkřik obsah, který má být někomu sdělen. Výtvorům graffiti rozumí zase jen výlučná, úzká skupina graffiti. Pro ostatní jsou jejich výtvory výkřikem, a to výkřikem hlasitým, nepříjemným, jak už výkřiky bývají. Výkřikem je tak i třeba zničení taktovky Mistra v Muzeu Bedřicha Smetany, stejně jako zlomení stromku v parku nebo činy Unabombera. Výkřik je anonymní stejně jakořev, je-li křičících více. Křik má možná na něco upozornit. Prvotně to však není snaha upozornit na sebe jako na jednotlivce. To ostře odlišuje motivaci vandalskýchčinů odčinů jevově podobných, typučinu Hérostrata, kde motivace je právě upozornit na sebe.

V pozadí motivace vandalismu je nuda, prázdnota a z ní klíčící potřeba "aby se něco dělo". Možná spolupůsobí i zvědavost, co to udělá. Nutkavá potřeba zasáhnout do světa svojí aktivitou, touha vyrýt svoji značku na piedestal necitlivého světa. Vandalové se proto uchylují mimo běžnou komunikační normu, nechtějí participovat, a proto vyjadřují ničením svůj nesouhlas se společností, uvnitř které sice fyzickyžijí, ale s níž se neztotožňují.

Vandalové produktem doby
Vandalismus se v průběhu kulturních dějin lidstva vyskytoval vždy jako forma odmítnutí kultury společnosti vystupující vůči jedinci nebo celé skupině jako nepřátelská, odmítající. Pohromou se stal až s vynořením postindustriální společnosti, v době televize a exploze masmédií (Černoušek, 1998).

Má-li pravdu C. G. Jung, staví-li jako bezpodmínečný požadavek pro vývoj osobnosti přísné odlišení jedince od kolektivní psýché, nutí nás k zamyšlení, kde se stala chyba v individuaci oné masy jedinců otravujících nás, "spořádané občany", svým křikem (Jung, 1994). Není snad důstojnějšího tématu pro společenské vědy a užitečnějšího pole působnosti pro snahu přispět ke zkvalitněníživota, než poznat příčiny dobrovolné odloučenosti, vyloučenosti jedinců a skupin ze společnosti a pokusit se o nápravu.
!1242!

WOJ4 | 24. 01. 2008, 16:57:25 | více příspěvků | napsat uživateli

Qetulka.t : no tak o čem je tahle diskuze ? jo pusinko ty budeš teda pěkně blboučká kravička , větší blbost si snad vyplodit nemohla

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 16:56:41

je to hnus!!1180!

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 16:56:23

Seru vam na vas rEp!1081! !1317!

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 16:55:21

dee_loc: jojó, ty budeš asi pan Někdo !811!

Diwka_na_koshteti | 24. 01. 2008, 16:54:12 | více příspěvků | napsat uživateli

!785!!785!!785!!785! Už se poprali?!785!!785!!785!!785!

uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 16:53:47

Alexxxxandr: no to víš, my jsme tu taková velká štastná rodinka ze všech koutů světa... tebe se taky nikdo netázal tak už nemluv....