AlpaKikin | 12. 06. 2011, 01:39:32 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Napsal Martin Daneš

A dost mě to pobavilo o půl druhé ráno !1358!

Dočtěte a jdem diskutovat !2!

V jednom filmu Woodyho Allena se zoufalá hrdinova sestřenice, dlouhodobě neúspěšná v hledání životního partnera, svěří bratranci v Allenově podání s traumatizujícím zážitkem. Seznámila se na inzerát s neobyčejně sympatickým chlapíkem. Byl něžný a pozorný a ona se do něho zamilovala. Jednoho dne jej pozvala k sobě na návštěvu. Svlékl ji donaha, připoutal za ruce a nohy k pelesti a pak na ni přičapl a vysral se. Odešel a nechal ji tam ležet, spoutanou a s lejnem na břichu.

„Už na to nemysli, má drahá,“ konejšil ji filmový Allen, „nakonec je furt lepší bejt posraná než mrtvá.“

Připouštím, že mi leckterá erotická prasárna není cizí, neboť vyznávám zásadu, že sex není sexem, není-li aspoň trochu perverzní. I když řadu z nich osobně neprovozuji, dokážu se vzrušit představami. Jsou ale představy, které mě ani trochu neberou: pornofilm, jehož aktéři se pomazávají vlastními výkaly, bych si možná ze zvědavosti pustil, leč nevylučuji, že bych se vzápětí nešel vyzvracet.

Muž aktivně holdující koprofilii ve mně automaticky budí podezření, že trpí deficitem mužnosti. Pokud se mu zaboha nepostaví, může si to kompenzovat řití, z níž čas od času každému z nás něco vyleze. Příjemci těchto nadílek jsou mi zcela nepochopitelní. Pamatuji si, že jsem jednou jako kluk při zlézání umělých skalních stěn v pražské Grébovce rozmázl rukou hovno ukryté v jakési proláklině. Bylo už starší a dost možná psí, nicméně i přes ustavičné drhnutí dlaně solvenou jsem z ní ten neopakovatelný puch cítil ještě druhý den.

Není mi zkrátka pomoci: ať se snažím být sebevětší chlívák, hovno pro mě žádnou spojitost s erotikou nemá. Když se vyseru a partnerka jde hned po mně na záchod, stydím se v hloubi duše za smrad, který tam po mně zůstal, třebaže za něj objektivně vzato nemohu. Poté, co ze záchoda vyjde, nenápadně sonduji, jak si stojím a zda jsem u ní přežil coby erotický objekt. Děvče bývá v tu chvíli milosrdné a zpravidla předstírá rýmu. Je to trapná situace pro oba.

Příznivci „kaviáru“ tyhle problémy neznají. Pro ně platí jiná zásada: Škoda každého hovna, které padne vedle. Má to své výhody, z nichž největší je neomezení věkem a fyzickou kondicí. Najdou-li se dva takoví fajnšmekři a vydrží-li jim to spolu, mohou si užívat denně bez viagry i po osmdesátce (s jejich ubývajícími silami však jednou nevyhnutelně přijde den, kdy vyvstane otázka, kdo je po aktu omyje).

Přesto mám silný pocit, že se od dob markýze de Sade, v jehož 120 dnech Sodomy se počínaje Kruhem hovna až po vražedné finále takřka jediný sexuální styk neobejde bez polykání lidských exkrementů, význam koprofilie v erotice lehce přeceňuje. Sám žádného koprofila neznám a ač si na nedostatek fantazie myslím stěžovat nemohu, představuji si jen obtížně dialog dvou příznivců „kaviáru“ ve stylu: – Koukej na tu blonďatou kost, člověče, tu bych z fleku posral. – Já taky, už to na mě jde! Anebo vzájemné špitání dvou koprofilně orientovaných dívek prokládané výbuchy smíchu: – Víš, on je božskej a kdybys viděla to jeho lejno! – Nic mi neříkej… povídej, je velký?

Zatím jsem se nebyl ptát po videopůjčovnách, jak jdou na odbyt kazety s fekální tématikou, pokud nějaké ve své nabídce mají. Leč i kdybych to udělal a dozvěděl se, že se vcelku „točí“, neznamenalo by to ještě zdaleka, že ti, kdo si je půjčují, si místo na záchod chodí ulevit do partnerčina lůna. Drtivou převahu mezi nimi nepochybně budou mít zvědavci vybuzení například četbou markýze de Sade, již by se k tomuto druhu zábavy propůjčili leda ve snu.

Realita je totiž jedna věc a její různorodá zobrazení druhá. Zdá se, že Sade otevřel v uměleckém ztvárnění erotiky téma, v němž převládá autorská licence motivovaná snahou spojit ve výbušné kombinaci dva totální protiklady: začátek s koncem, plodivou energii s rozkladem a zmarem. Kýženým efektem je radikální negace sexu coby činnosti, jejímž výhradním posláním je početí nového života, jak nám po dva tisíce let vtloukají do hlav křesťanští ideologové. V uvedeném smyslu se i já ochotně zařadím do zástupu nadšených vyznavačů koprofilie.

Sestřenice hlavního hrdiny ze shora zmíněné Allenovy komedie hledala pravou lásku a našla jen někoho, kdo se na ni vysral. Doslova a do písmene. Není divu, že ji to pořádně sebralo. Posoudíme-li však celou věc z jeho pohledu, ten dobrý muž si to s ní užil dle svého gusta. A o co jiného jde ženě, která miluje, než o to, poskytnout svému vyvolenému maximum radosti a slasti? Allenova filmová sestřenice možná opravdu nalezla to, po čem se tak dlouho marně pídila, a v šoku z nezvyklé zkušenosti jí to ani nedošlo. Co je oproti vědomí, že dávám štěstí, troška toho puchu a případná nutnost vyprat podělané prádlo? Kdyby byla matkou, prala by je taky, s úsměvem a veselou písní na rtech.

reagovat