uživatel eliminován | 1. 03. 2008, 17:53:12 |

i cizí myšlenky. Před časem Hospodářské noviny informovaly o tom, že profesor západočeské univerzity Ivo Budil jeden ze svých odborných článků patrně opsal. V určité míře a za určitých podmínek to však může být legální.

V akademické sféře se plagiátorství považuje za jeden z nejhorších mravních poklesků, kterých se vědec může dopustit. Na druhou stranu je přece běžné, že v odborném článku se autor opírá o myšlenky jiných kapacit, občas se téma článku zrodí na základě vášnivé debaty u skleničky dobrého pití. Kde leží hranice mezi krádeží a dovoleným vytěžením myšlenek jiného člověka?

Právní ochranou výplodů lidského ducha se zabývá celý jeden podobor právní vědy, a to právo "duševního vlastnictví". Nezabývá se přitom jen autorským dílem, ale též i uměleckým ztvárněním jiného díla, např. zpěvem, tancem, hereckým výkonem apod., záznamy těchto výkonů, vynálezem, zlepšovacím návrhem, ochrannou známkou či průmyslovým vzorem.

PŮVODNÍ NÁPAD JE PRÁVNĚ VOLNÝ. Autorské dílo je jedinečný výsledek tvůrčí duševní činnosti člověka. Proto autorským dílem nebude např. obrázek, který namaluje k tomu naprogramovaný počítač na základě člověkem vymyšleného programu. Naproti tomu autorským dílem bude i výtvor člověka, který je duševně zaostalý. Potíž na první pohled může nastat s díly, která od jinak zcela duševně zdravého autora do vínku příliš mnoho duševna nedostaly. Například některé krabice, v nichž se dá prý i bydlet, občas ovšem mohou v náhodném kolemjdoucím vzbudit pochybnosti o architektově tvůrčí invenci. Ale věřte, že jakýkoliv architektonický projekt je autorským dílem.

Podmínkou, aby autorské dílo bylo dílem, není to, aby bylo trvale zachyceno; např. tedy je autorským dílem mluvená přednáška, ačkoliv hlas přednášejícího nikdo nenahraje, podobně je autorským dílem i melodie, kterou na místě vymyslí - a třeba i vzápětí zapomene - hráč na hudební nástroj apod. Postačí totiž, aby bylo dílo projeveno do podoby, která je lidskými smysly vnímatelná.

Na druhou stranu nejsou autorským dílem duševní projevy v "embryonálním" stadiu, např. námět, myšlenka, postup, matematický vzorec apod. Takže originální myšlenky, stručně vyjádřené nápady, zajímavá témata odborných prací atp., které zazní při skleničce vína, jsou právně "volné" a může je využít kdokoliv.

Teprve až jejich zpracováním, tvůrčím dotažením alespoň do úrovně rozpracovaného díla, získávají zákonnou ochranu, ať z toho nakonec vyjde autorské dílo, ochranná známka, vynález či průmyslový vzor. Přesto však původní nápad zůstane právně volný. Proto k dosavadním nesčetným výsledkům lidské duševní činnosti budou (mohou) neustále přibývat nové a nové variace na drama Romea a Julie nebo všelijaké typy sladkého, perlivého, dohněda zbarveného nápoje s příchutí koky apod.

HRANICE PLAGIÁTORSTVÍ. Ačkoliv myšlenku jako prazáklad již stvořeného díla smíte užít při tvorbě svého nového díla, její původní tvůrčí vyjádření již je pro vás tabu. Z toho je patrné, že hranice plagiátorství a nového zpracování téhož nápadu může být křehká a velmi tenká, výsledky si mohou být dosti podobné.

Není přece vyloučeno, že dva lidé vymyslí a zrealizují tentýž nápad prakticky shodným způsobem nezávisle na sobě, a to i v různém čase. Jen velmi obtížně se plagiátorství dokazuje, dá-li si např. plagiátor literárního díla tu práci, že zachová myšlenky, ale pečlivě změní jejich slovní vyjádření a pro jistotu změní i sled jednotlivých dílčích závěrů, nota bene pokud do toho vnese i kus své vlastní práce. Odhalit dobře udělaný plagiát, rozlišit jej od poctivého nového díla, je dosti náročné a někdy i nemožné.

Některá díla, byť budou jedinečná a smysly vnímatelná, přesto zákon z důvodu veřejného zájmu vylučuje z působnosti autorského zákona. Jde o úřední díla, tedy všelijaká rozhodnutí, právní předpisy apod., dále o listiny založené ve veřejném rejstříku - tato díla ztrácejí charakter autorského díla vložením do rejstříku - a výpisy z něj. Autorskoprávní ochranu nepožívají ani obecní kroniky a státní symboly a další podobná, autorským zákonem nejmenovaná veřejná díla (např. symboly krajů a obcí). To však neznamená, že by tato díla vůbec nebyla chráněna proti zneužití (viz např. zákon o státních symbolech a zákon o užívání státních symbolů) nebo proti padělání (viz trestný čin pozměňování a padělání veřejné listiny).

Autorské právo k autorskému dílu, jakmile je jednou stvořeno, je nedotknutelné a nevyužitelné. Neplatí to absolutně, zásahy jsou možné, ale jen a pouze na základě dovolení vyplývajícího ze zákona. Nedotknutelností autorského práva se nemyslí nedotknutelnost konkrétního fyzického vyjádření autorského díla, "nosiče"; ta vyplývá z vlastnického práva k fyzickému nosiči díla. Jinými slovy, protiprávní fyzické zničení jednoho konkrétního výtisku knihy se řeší podle pravidel ochrany vlastnictví ke knize jako hmotné věci, zatímco např. přemalování obrazu jako autorského díla (nehmotného statku) se řeší podle autorského zákona.

ZÁKONNÉ LICENCE. Využití autorského práva je možné jen na základě zákona, a to zejména autorského zákona. Ten umožňuje z již stvořeného díla těžit na základě tzv. licence. "Oprávněná osoba", adresát licence, může v povolené míře autorské dílo využít, např. tím, že ho zpracuje do jiného díla, dílo rozmnoží a uvede na trh apod.

Zákonné licence (autorský zákon rozlišuje ještě tzv. volné užití, ale valný rozdíl od opravdové zákonné licence nenajdete) dávají oprávněným osobám za určitých podmínek právo legálního zásahu do jinak nedotknutelného pelu autorského díla. Nejběžněji využívanou zákonnou licencí je právo dané každému člověku - autorské dílo užít pro své nekomerční účely. Neumožňuje však šířit rozmnoženinu díla, protože to už by znamenalo vykročit z mezí užití pro sebe. Užití pro sebe se na druhou stranu vykládá tak, že je tolerováno užít dílo též pro potřeby vlastní rodiny či úzký okruh přátel.

Nejčastěji je tato licence využívána pořizováním kopií autorského díla. Pokud to bude zrovna úplatně pořízená tisková rozmnoženina, musíte sice zaplatit do kasičky příslušného autorského svazu náhradní odměnu v řádu desítek haléřů za kus, ale to je jen výjimka. Jinak se za nekomerční využití díla pro osobní potřebu přímo neplatí. Poplatek za nenahrané nosiče (zejm. prázdné kazety, diskety či cd-romy) či za kopírky apod. je již zahrnut v konečné spotřebitelské ceně.

Další významnou licencí ze zákona je citace. Díky citaci smíte do svého díla, kritiky, recenze apod. zahrnout výňatek nebo v případě kratičkých dílek celé dílo, pokud přitom uvedete, kdo je citovaný autor, název dotčeného díla a jeho pramen. Z povahy věci lze citovat jen v literárním díle a v přednášce, v jiných dílech ne. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby při hraní Beethovenovy skladby najednou dirigent oznámil, že přijde několik not, které Mistr opsal z Mozarta. Identifikaci citace můžete uvést přímo v textu, ačkoliv běžnější je přenechat ji poznámce pod čarou.

Mezi další zákonné licence se řadí úřední a zpravodajská licence, licence na užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a užití díla školního. Významnou je také licence pro knihovny, archivy, muzea a další sociální instituce, které mají právo zpřístupňovat autorská díla veřejnosti, resp. svým klientům, a dále licence na užití díla pro potřeby zdravotně postižených.

Licenční smlouvy mají přednost před autorským zákonem, takže smluvní licence může dovolit větší zásah do práv autora, ale na druhou stranu může zákonem daná práva limitovat víc, podmínit je úplatou apod.

JAK SE BRÁNIT. Pokud je autorské právo protiprávně dotčeno, lze se tomu samozřejmě bránit. Dotčený autor, respektive dědicové jeho majetkových autorských práv, mohou podat u soudu žalobu na určení autorství (má význam tam, kde došlo ke sporu, zda dotyčný je vůbec autorem, či v jaké míře je spoluautorem), žalobu proti ohrožení autorského práva či proti porušení autorského práva (např. žalovaný je povinen zdržet se šíření nelegálně vydané knihy apod.).

Dále může autor, resp. dědic, žalovat o odstranění následků zásahu do práva, např. může požadovat zničení protiprávně vydaných knih a nakonec může též žádat o náhradu majetkové škody, vydání bezdůvodného obohacení (např. zisk z prodeje nelegálně vydaného díla) a o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu (omluva a pokud by nestačila, též i peněžitá částka). Na návrh vítězného žalobce může soud přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. Promlčecí lhůty jsou dvou až tříleté, záleží na druhu nároku a dalších okolnostech případu. Její běh zastavíte, když nejpozději v její poslední den doručíte žalobu.

Další cestou obrany je podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu porušování autorského práva podle paragrafu 152 trestního zákona. Podmínkou trestnosti pachatele je mimo jiné i to, že pachatel svůj čin spáchal úmyslně a že zásah do autorského práva byl protiprávní, tedy nedovolený. Výhodou oproti žalobě k soudu je to, že oznamovatel nemusí přesně znát identitu pachatele, naproti tomu oznamovatel nemá prakticky žádnou kontrolu nad vývojem procesu a v rámci trestního řízení se krom nároku na náhradu škody (pokud bude výše škody předmětem dokazování) v žádném případě nedočká uspokojení svých ostatních práv. Trestní oznámení nevylučuje souběžné podání žaloby a vedení soudního sporu. Trestnost činu se promlčuje ve lhůtě tří let, u závažnějších forem pět let (např. když pachatel získá přes půl milionu korun).
!31!!24!!20!!12!!11!!5!!2!!1!!2!!5!!11!!12!!20!!24!!31!

reagovat