uživatel eliminován | 11. 02. 2009, 20:49:11 |

chjo zase píšu slohovku no...
¨a zase blbý téma a nevim co psát....
tak smolim tohle.....
je to na téma odpovědnost člověka v dnešní době


Odpovědnost znamená postarat se o sebe, i o okolí. Zajistit, aby vše dobře fungovalo a nikde nic nechybělo. Zařídit si kvalitní život. Dokáže ale člověk být zodpovědný sám za sebe? Ve které době se člověk dokáže postarat nejen o sebe, ale i o rodinu?
V našem státě se první hranicí zodpovědnosti stávají patnácté narozeniny. Dosud žil člověk bezstarostný dětský život, nyní získá občanský průkaz a částečně zodpovídá za své jednání. Za přestupky může dostat pokutu, za trestní čin jít dokonce odpykat trest, ne však do skutečného vězení, ale jen do diagnostického ústavu pro mladistvé. Většinou má také dokončenou školní docházku, proto může nastoupit i do pracovního poměru. Otázkou ovšem zůstává, zda najde práci, která ho bude dostatečně uspokojovat, při tak nízké kvalifikaci. Některé věci si ale můžeme dovolit až v 18ti letech, kdy se z nás stávají opravdu dospělí lidé, rozhodující sami za sebe. Většinou však ještě žijeme u rodičů, dnes není kam spěchat s osamostatňováním. Proto se můžeme maximálně rozhodnout, zda studovat vysokou školu, vzít si úvěr nebo si zajít na skleničku či udělat řidičský průkaz. Odpovědní za vlastní živobytí ale stále nejsme. Hlavní úlohu za nás stále přebírají rodiče. Kdy se tedy z dětí stávají nezávislí dospělí?
Doba opouštění rodinného hnízda je individuální. Existují případy, kdy potomci odcházejí sotva dosáhnou zletilosti, pro jiné končí rodinná idyla maturitou či výučním listem a nástupem do práce. Dnes ale i mnoho pracujících stále žije s rodiči. Důvod je prostý, chybí jim dostatek finančních prostředků, aby si mohli dovolit luxus, kterým je samostatný a přitom plnohodnotný život. Osobně by mě také nelákalo vzdát se výhod soužití s rodinou a všech radovánek na úkor zodpovědného rozpočtu na celý měsíc- bydlení a obživy. Nevěřím, že při dnešních cenách bych si mohla dovolit různé nákupy oblečení nebo diskotéky, či jiné výlohy navíc. Kdy je tedy vhodné zakládat vlastní rodinu?
Dnes existují dvě skupiny lidí. První nedbá na živoření a předčasnou odpovědnost a dítě si pořídí, většinou neplánovaně v raném věku. Člověka to jistě leccos naučí, ale musí se také vzdát spousty věcí, občas to bývá dokonce na úkor studia. Druhá skupina naopak často odkládá děti až na pozdní dobu. Na období, kdy dokončí studium, třeba vysokou školu, zajistí si kvalitní zázemí a vystoupají vysoko na žebříčku kariéry. U slavných osobností jako jsou například herečky nebo zpěvačky se ale často stává, že biologické hodiny neslyší tikat a už je na dítě příliš pozdě, proto přistupují k adopci. Ve vyšším věku hrozí také vyšší zdravotní rizika a komplikace. Někdy to může být dokonce smrt rodičky.
Často diskutovanou otázkou je také hranice sexuální odpovědnosti mladistvých. Spekuluje se, zda povolit sex mládeži od čtrnácti nebo patnácti let. Podle mě jeden rok rozdílu nehraje roli. Snad jen v tom, že pokud jsou dnes sexuální radovánky povoleny mládeži v patnácti letech, a dopřávají si jich často i čtrnáctiletí, mohlo by se stát, že by průměrný věk prvních sexuálních zkušeností ještě klesl. Na druhou stranu v době velké sexuální osvěty už se téměř není čeho obávat. Děti se již v občanské výchově na základní škole učí o antikoncepci a plánovaném těhotenství. Proto myslím, by se neměla například antikoncepce zakazovat ani mladším dívkám. Rozhodně je lepší se chránit, než pak šokovaně zjistit, že tak mladá dívka už otěhotněla. Odpovědnost v této otázce leží samozřejmě i na rodičích, jak své děti vychovávají, hlídají a poučí o ochraně. Rozhodně by však podle mě dívky do sedmnácti let děti raději vychovávat neměly, protože většinou jsou pořád samy dětmi, i když jsou případy, kdy se změní k nepoznání a s výchovou nemají problémy. Záleží ovšem i na pomoci rodičů, protože málokdo může v tomto věku zajistit novorozeněti kvalitní zázemí sám.

reagovat