Diskuze a otázky - TRAPAS
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 32 příspěvků a shlédlo ji 544 uživatelů .
uživatel eliminován | 7. 05. 2009, 14:57:13
¨bral bych to..=D akorát kdyby mi ho aspon přeblafla..=D
Pessy | 7. 05. 2009, 14:57:09 | více příspěvků | napsat uživateli
> kelie-1 jak na začátku prej dlouhé a stejně si to přečetla!981!!1082!!1082!
janickaa_k | 7. 05. 2009, 14:55:06 | více příspěvků | napsat uživateli
bože lidi...se nedivim že jste všichni tak negramotní, když jste líní !31!přečíst pár řádků... !31!
Pessy | 7. 05. 2009, 14:54:46 | více příspěvků | napsat uživateli
> janickaa_k tak toť otázka jak to bylo když ho uviděla :-D alee dokážu si to představit právě ten pohled jakej musela mít když ho tam tak viděla!969!
janickaa_k | 7. 05. 2009, 14:53:58 | více příspěvků | napsat uživateli
to je dobrá blbost...asi by mu manželka zpívala když ho našla jen v ponožkách se sekretářkou...!1400!
_Paaajinecka_ | 7. 05. 2009, 14:53:27 | více příspěvků | napsat uživateli
Wohóóó!927!!927!!927!Dobřeeeeee!927!!927!
Pessy | 7. 05. 2009, 14:52:46 | více příspěvků | napsat uživateli
tak to je už na každáým ja nemám co dělat a tak se chopím každé příležitosti...tak nečtu dlouhý články ale toto je celkem úlet
AnaBelL_AViTiA | 7. 05. 2009, 14:51:45 | více příspěvků | napsat uživateli
Trapasy mám každej víkend..!906!
Pessy | 7. 05. 2009, 14:50:23 | příspěvky uživatele | napsat uživateli
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani: "Ahoj miláčku!" Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?" Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala: "Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!" "Nemusíme se vlastně vůbec vracet." "Nezajdeme ke mně?" Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?" "Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil. Odešla do ložnice... a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem se zapálenými svíčkami. Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Za nimi šla tchýně s tchánem, moje matka a můj šéf s ostatními spolupracovníky. Všichni společně zpívali narozeninovou písničku.
...seděl jsem na gauči... a na sobě jsem měl jen ponožky...
nechtěl bych !733! !733!
reagovat