Lukas_67 | 6. 04. 2007, 15:58:28 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Udělejte si 5 minut,protože to stojí za to...


Usnesení

(doslovný přepis)

Městský soud v Brně rozhodl soudcem v trestní věci proti obžalovanému ing.arch. Lumíru Šimečkovi, nar. dne 26.2.1951, trvale bytem Brno, Křídlovická č. 53,

takto:

Podle § 68 trestního řádu se obžalovaný bere do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm.a), písm.c) trestního řádu.
Odůvodnění:

Na obviněného byla podána Městským státním zastupitelstvím v Brně dne 27.1.2003 ke zdejšímu soudu obžaloba, ve které je mu kladeno za vinu, že se v době a jednáním tam specifikovaným dopustil trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst.1 písm.a) trestního zákona.

Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 31.3.2003, obžalovaný převzal předvolání dne 12.3.2003, ale bez omluvy se k hlavnímu líčení nedostavil.

Z připojených spisů soud zjistil, že obžalovaný byl odsouzen dosud nepravomocným rozsudkem Městského soudu v brně ze dne 27.9.2002, sp.zn. 12 T 70/2002 pro obdobný trestný čin, dále trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a dvojnásobný trestný čin útoku na státní orgán dle § 154 odst.2 trestního zákona, kterých se měl dopustit na různých místech soudů a policie od 2.4.2001 až 2.10.2001 a uložen mu trest odnětí svobody v trvání 9-ti měsíců, podmíněně odložený na 2 roky. K tomuto ani odvolacímu soudu se obžalovaný rovněž nedostavil a jeho jednání v přípravném řízení korespondovalo s posuzovaným, kdy jakkoli odmítl spolupracovat, pouze si vytáhl na policejním oddělení pivo ke konzumaci.

Pro obdobná jednání byl i po roce 1990 opakovaně stíhán a pětkrát přestupkově projednáván, kdy napadl různé osoby a instituce z pokračování v komunistických křivdách (například i ve škole). S jakýmikoli orgány státní moci odmítá spolupracovat, což mu nebrání, aby nezasílal přípisy, stížnosti a udání, které musí být prošetřovány. Například v posuzované věci stížnost obžalovaného na zasahující policisty, kteří dle vlastního vyjádření obžalovaného vůbec neznají, tedy ani jeho občanský přístup k nápravě zločinů minulosti, musela prověřovat Inspekce ministerstva vnitra. Vzhledem k osobě obžalovaného nelze ukončit věc bez vyšetření jeho duševního stavu, ke kterému z neznámého důvodu v přípravném řízení nedošlo. Obžalovaný byl v minulosti již opakovaně k této otázce šetřen, jelikož se nepodařilo dosáhnout jeho spolupráce se znalci, bylo nařízeno jeho pozorování v Psychiatrické léčebně usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28.4.1994, sp.zn. 7 Nt 957/94 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.9.1994, sp.zn. 9 To 526/94. Ve věci jednoho z předchozího trestního stíhání (kdy házel předměty a hanobil tehdejšího prezidenta republiky, tedy symbol boje proti komunismu) byl dne 22.9.1993 vzat do vazby poté, co veškerými orgány moci demokratického státu jednal opět přezíravým a pohrdavým způsobem. Z této byl propuštěn dne 4.10.1993 po přijetí slibu a záruky manželky obžalovaného. Všechny přibrané znalce z oboru psychiatrie obžalovaný odmítl a napadal pro údajné zneužívání lékařské vědy. Obžalovaný byl dále uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 29.8.2002, sp.zn. 4 T 138/2002, který nabyl právní moci dne 5.10.2002 ze spáchání trestného činu výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona, kterého se dopustil dne 8.8.2002 a uložen mu trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 1 roku. Obžalovaný se nedostavil, ač řádně předvolán, ani ke Krajskému soudu v Brně na jednání dne 5.2.2003.

Ze všech těchto skutečností byl na obžalovaného vydán dne 10.dubna 2003 příkaz k zatčení, který byl realizován dne 24.4.2003 policií, která musela provést násilné vniknutí do bytu na Krondlově ulici číslo 18, které není trvalým bydlištěm obžalovaného.

Při výslechu před soudcem nezměnil předchozí způsoby a zvyky, odmítl komunikovat a opustit dokonce celu.

Po zhodnocení všech skutečností, chování a přístupu obžalovaného soud dospěl k závěru, že na jeho straně existuje konkrétními skutečnosti odůvodněná obava, že v případě svého propuštění by nadále se skrýval před trestním stíháním a v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, by mohl pokračovat. Nelze vytrhnout z kontextu jedinou skutečnost, že obžalovaný převzal řádné předvolání k hlavnímu líčení, které by bez dalších okolností mohlo proběhnout v jeho nepřítomnosti. Tento se nedostavil dosud ani jednou dobrovolně tam, kam byl předvolán, maří součinnost s lékaři, policií, znalci i soudy. Státní moc neuznává, všech svých práv využívá, ale nerespektuje dodržování žádné povinnosti, která je po něm vyžadována. Jeho osobní účast v řízení bude přitom nutná, minimálně v rámci zkoumání jeho duševního stavu a jeho příčetnosti, o kterém má soud oprávněné pochyby, obžalovaný byl čtyřikrát hospitalizován v psychiatrické léčebně a pětkrát ambulantně léčen. Přitom mu z důvodu jeho nedávného odsouzení a dalších stíhání hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody (§ 72 odst.2 písm. b) trestního zákona), eventuálně ochranná léčba. Koneckonců právě tyto důvody únikové vazby vyplývají z toho, že obžalovaný se opakovaně dopouští protiprávného a svévolného chování i vůči osobám, které nemají a nikdy nic neměly nic společného s režimem, za jehož odpůrce se považuje (dvěma zakročujícím policistům bylo v roce 1989 devět let). Soud nemá nejmenšího důvodu postupovat vůči obviněným z opakující se trestné činnosti odlišným způsobem jen z důvodu možného konfliktu s osobami vystupujícími či se vydávající za ochránce občanské společnosti, demokracie či obdobných snadno přisvojitelných pojmů. Samotný motiv jednání případného pachatele je totiž jen jediným určujícím znakem stupně společenské nebezpečnosti trestného činu, pro který je obžalovaný ohrožen trestem odnětí svobody do tří let.

Soud proto rozhodl tak, jak shora uvedeno, okamžik započitatelného trvání vazby stanovil okamžikem omezení obžalovaného na svobody, kdy i ostatní lhůty předpokládané trestním řádem byla zachována.

reagovat