Oky | 25. 10. 2008, 14:50:22 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Hrozně často jsem byl s kámošema venku, hrávali jsme skoro pořád fotbal na malinkým hřišti, kterýmu říkáme Družstevka. Ze začátku to tam bylo super, plot kolem, všechno koše, branky se sítěma, sice se to postupem času hodně změnilo, ale to se sem teď nehodí. Jak jsem říkal, skoro pořád jsme hráli fotbal, lidi mě brali takovýho jakej jsem byl, ono jsem byl vlastně v podstatě normální, tak nevím proč by mě i tak nebrali že. Měl jsem počítač, nějakou 486 na kterým jsme hrávali blbosti jako je bomberman, wacky a takový. Častěji jsme hráli u nás doma, v paneláku v bytě hru který jsme říkali rukomlátička, nebojte se nic špatnýho, měl jsem takovej zelenej balónek, malinkej, a hrálo se 1 na 1, jeden si stoupl ke dveřím u balkónu, a druhej ke dveřím u vchodu do pokoje, bylo to lemovaný postelí, takže nám ten míček nějak extra nikam nelítal. Stříleli jsme vždycky proti sobě tím míčkem, jako kdyby jste hráli tenis, nataženou rukou, ale nemohl sis míček třeba vyhodit, musels hrát ze země na svojí půlce, nejčastěji od svojí brány, protože když jsi to vytáhl až do půlky místosti, tak to nebylo takticky dobrý. Hrávali jsme proti sobě, a já si v duchu říkal, že jsme v tom dobrý, vymysleli jsme dobrej sport, a jednou chci aby byl na olmypiádě. V týhle svouvislosti na nás hodně nadávali sousedi, hrávali jsme to když nikdo nebyl doma a dělalo to strašnej randál. Jednou dokonce vyšel to dlouhý jedno poschodí, zazvonil, já otevřel a on nás seřval že jsme prasata a tak, a že ať toho okamžitě necháme. Na 1 den jsme dali pokoj, ale znáte to.
Určitě si ještě hodně lidí z vás pamatuje, jak naši hokejisti v Naganu vyhráli zlato, táta mi o tom koupil kazetu, kde byly sestřihy toho nejlepšího z Nagana, vždykcy jsme se dívali hlavně na ten hokej s kámošema, a pak jsme vzali hokejku, tenisák, nějaký polštáře, a postel byla brána. Pamatuju si že vždycky ten komentátor řval 5 minut po každým důležitým gólu, a my jsme hráli že jeden byl golman, a druhej na něj dělal jakoby nájezdy, ten golman měl kšiltovku (lapačka) a polštář (vyrážečka). Dělalo to snad větší humbuk než rukomlátička, a tak nás měli zase o něco víc sousedi pod náma rádi. Ale co, aspoň jsme se nenudili.
Co si pamatuju tak jsme vymysleli hrozně moc her, hlavně venku s kopačákem, třeba jsme hráli o zeď squash, nebo jsme prostě střileli mezi 2 klepačama (to kde se klepe prádlo) a normálně fotbal z brány do brány. Ale hlavně jsme pořád hrávali ten fotbal, takže to nás dost zlepšovalo, a proto jsme byli zatím lepší než ostatní, člověk by neřekl co mu takvej „street“ fotbal dá.
Jednou o prázdninách jsme jako klub jeli na první soustředění, bylo to kolem jedný chaty jednoho trenéra, my jsme kolem spali ve stanech a běhali jsme na hřiště. Ono by to nebylo moc důležitý, kdyby většina mojich kamarádů nebyla ročník 91 (já jsem 92) a nedostal jsem kapitánskou pásku nad svým ročníkem, a zároveň mě trenél nominoval abych hrával i s ročníkem 90. Možná vám to přijde divný, ale pro mě to bylo hodně, protože ten kluk s těma brejličkama a divným běháním přecejen nehraje tak špatně.
Jezdíval jsem do Brna za paní doktorkou Svačinovou na kontrolu očí, jedno bylo divný, na to že se mi oči neměly zlepšit, jsem měl najednou 5 dioptorií, a musel jsem si zase dělat nový brelje, což bylo stejně dost často, hodně jsem je rozbíjel když jsem byl venku. Oči se mi zlepšily, a doktorka řekla, že se to možná zlepší až to bude úplně v pohodě, byl jsem moc rád, protože se mi brýle fakt nelíbily.Ještě si ze zastávek u paní doktorky Svačinové pamatuju jedno divný slovo, protože jak jsem seděl na chodbě a čekal než budu na řadě, tak jsem si četl nápisy kolem, a bylo tam jedno slovo, Optalmodynamografie, nějaký oddělení tam, a od té doby jsem vždycky hledal nějaký delší slovo, a co si myslím, tak jsem zatím ais nenašel.
Škola byla v pohodě, jen nás ve 2. a 3. Třídě přemístili na jinou budovu, celkem daleko od školy, ta budova byla učiliště, byly jsme tam jen 2 třídy ze základky, jinak samí učňové, ale skoro jsme je nepotkávali. Proto jsem se nejvíc skamarádil z lidma z té druhé třídy, kde jich pár taky hrálo fotbal, takže jsem je znal, a poznal i ty další. Škola šla v pohodě až do té páté třídy. Ale o tom kdyžtak víc v dalším pokračování.

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 5 uživatelů