uživatel eliminován | 12. 01. 2008, 11:09:54

koukni se na : www.liter.cz
nebo na : www.cituj.cz
tam je toho dost

uživatel eliminován | 12. 01. 2008, 11:07:52

Platonická láska je jako striptérka,platí pravidlo: Koukat ale nesahat

Život je jako běh v rozvázaných botách. Dřív nebo později si stejně rozbiješ hubu

Život je běh ke smrti,běh ve kterém se nikdo nemůže třeba jen na okamžik zastavit nebo zpomalit

'Za každou krásnou věcí je nějaký druh bolesti.

Štěstí je jako děvka.Za to,že s námi chvíli bylo,musíme draze zaplatit

Směješ se, celý svět se směje s tebou, pláčeš, pláčeš sám..
!1018!!326!!1011!!17!!854!!1000!!995!

uživatel eliminován | 12. 01. 2008, 11:06:52

Nečum píčo!406!

uživatel eliminován | 12. 01. 2008, 11:01:19

miluj ale nazamiluj se...... !799!

uživatel eliminován | 20. 03. 2007, 23:40:23

- Nenávidíme mnoho lidí jen proto, že jsme příliš pohodlní hledat možnost, jak je milovat....
-Láska může být šílená,ale zešílet z ní může člověk jen žárlivostí...

uživatel eliminován | 13. 03. 2007, 11:13:17

Kam a Rád
byl kdys kdes pes, rci jak chceš-byl to zlí pes. Svět zval ho Rád. a ten pes Rád šel dnes na ves. Na vsy byl ruch a kmit. Od všad hluk byl, když pes vyl. Pes vyl furt dál-aby ne-měl hlad-hlad jak vlk. Co by žral? Kur i tur byl pryč. Ale tu šel tam muž, zván též Kam-ten jak ho shléd,řval jak ďas. Aby ne, zub jak kel a řev jak ir. Když pes polk, hned zas blil. Řve dál však. Kam však už ví-ty máš kaz! a řveš jak ďas. Vzal si nůž a zub ven dal. Od těch dob, pes a muž(KAM A RÁD), jdou svět a kraj jak noc a den sem a tam.

Vzpomínáte ještě na Wericha-Pán, děd, vnuk, pes a hrob? Asi sem tam nasekal hafec chyb, za to sorry...

uživatel eliminován | 13. 03. 2007, 11:07:08

My Dva

Není moc cest,které jsme prošly.
Není moc hor,které jsme vyšly.
I těch par bouřek a slzavých údolí,
i těch par puchýřů na duši.

Není moc básni,které jsme četly,
není moc květin,co právě kvetly,
není moc rad co píšeme si za uši.
Ale je spousta přání co máme na duši.

Je spousta dni co nás ještě čeká.
Tisíce těšení,milion smíchu,vagóny nápadů,
co valí se jak reka.

A tak dnes už vím,ze vše má svůj rub i líc
a každý usměv má svůj plac
dnes už vím,ze má si smysl říct,
kdo nehraje není hráč.

Už vím,není láska bez slz či pláče,
bez bolesti či hráče,co musí hrát,
aby byl milován a umel milovat
a přitom druhému srdce darovat.

Ať už malé nebo velké,
ať už sladké nebo slané,
ale z lásky darované.
Pro to „male“ a často tolik chtěné či nechtěné.
Pro to,jenž nás tolik spojuje
a mysli stale koluje.

Říkáme si co by,kdyby.
Co by bylo,kdyby žilo.
Snad by trochu štěstí melo.
Snad by trochu lásky a radosti získalo
a druhým darovalo.

A přesto šance není,
vždyť pohřbili jsem ho v krvi.
Vždyť před námi je ještě mladí.
Proč tolik mne to trápí?

Ze nejsme přeci jenom starší
a nedali jsme mu šanci,
šanci na život, jenž mu patři.
Vždyť byl to tvor jako každý.

Často si říkám…..

Co asi prožíval,tam uvnitř v lidském tele?
Co v mysli skrýval s každým pohybem?
A přec nevím co cítil?
Neviděl jsem ho a už neuvidím,

Proč tolik mě to trápí?

Ze nepoznám to co melo naše geny,
Ze ve mne objevili se mateřské pudy.

Jen teď v mysli mi zůstane
stejně tak jako matka co nezůstane.


Už nevím jak říct,ze nechci se bát,
o to co může se s Tebou stát,
ze nejsi mi lhostejná,ze jsi pouze jediná.

Nevím jak říct,ze zas umím se od srdce smát
a lásku rozdávat
a nevím jak říct,ze mam Tě moc rad
a chtěl bych Tě milovat
a znovu štěstím objímat.

Nevím jak Tvou lásku znovu získat,
nevím jak navrátit čas.
Neumím to,přiznávám….
Nejsem žádný ideál….

Jen vím,ze lásku umím darovat,
po tom co osud mi ji krutě vzal a na nic se mě netázal.
S bolesti jsem dlouho žil,ve vzpomínkách se topil

A Tebe náhle objevil.
A s Tebou objevoval jsem se svět
A s nim štěstí, lásku, radost,ale i starost.

Je na Tobě znát,
že v hlavě myšlenky máš.
A v nich slova tajemná,
snad se těmhle podobá…

Proč střetají se sny a realita?
Tu otázku si stále kladeš.
Čím to, že nedokáží splynout?
To bolí - takhle si zvyknout!

Kam poděly se jak med sladké sny?
Život, ten zloděj, bezcitně je vzal!
Teď už jen trpce chutnají mé dny,
tak ráda bych je opět snila dál.
Rozbouřené city ztišila polibkem,
proč láska nejde zrušit rozumem?
Já se zamilovala snad omylem.
A teď mám srdce obtížené olovem.

Možná, že slušel by mi cynismus?
Tak aspoň neublíží žádný muž.
Však sarkasmus mi nikdy nebyl vlastní,
jen bojím se,
zda mé srdce ještě někdy se zasní?
Už neptám se,
mé srdce obalil ledový kryt.
Já cítím jen,
budu s tím prostě muset žít!

A náhle vyslovuješ slova,
na než zapomenout se nedá.
V mysli stále kolují
A rozum pohlcují.
Slova jenž každý těžko tvoří…

Opouštím Tě, Ty víš, že muselo to být.
Však stále miluji Tě, přestože nemohu Tě mít.
Dělí nás životy i roky.
My nesmíme udělat ty osudové kroky.
Chvíli, jen chvíli, bylo krásné snít
o tom, co všechno mohlo by být.

Však jsou tu stále
ta hrozná slůvka - kdyby a ale.

Máš mě moc rád, já vím,
přesto ne natolik, abys mě opustil.
To já jsem ta,
která musí mít sílu za nás dva.
Život totiž není vždy jen hra.

Naše vzájemná láska
nepřekoná bariéry, které mezi námi stojí,
tak nestěžuj si, i mě to přece bolí.

Vím, jak se cítíš.
I já se trápím, roním hořké slzy.
Konec naší lásky přišel moc brzy.

Chce se mi křičet,
Chce se mi smát,
Chce se mi plakat
Chce se mi lhát

Chce se mí utíkat
Chce se mi usínat
a sny si nechat zdát.

Jenže něco mě drží
a tělo blokuje,
mysl při tom stávkuje,
že nelze utéct od boje

A v tom náhle odpovím,
to co mi na mysli ulpí…

Ne, neopouštěj lásku,
tak nádhernou,
ztratila bys tím naději,
na chvíli společnou.

Už brzy přijdu k Tobě,
s kyticí, vždyť mě znáš,
a prožijeme spolu,
ten přenádherný čas.

A že ta chvíle zdá se,
jen zlomek času být,
neznamená to ještě,
ji navždy zahodit.

Vždyť ani Ty dnes nevíš,
co bude za pár dní,
a nikdo z nás ni silou,
budoucnost nezmění.

A proto snažně prosím:
zůstaň a věř, že zas,
za krátkou, krátkou chvíli,
se bolest změní v jas.

A tvé srdce z kamene,
přikládá polínko do ohně,
že stává se z něj žár,
co dělí stále nás.

Já z Tvých rtů odezírám,
Slova co mi našeptáváš.
A jsou často zmatená.
Kdo poví mi, co tohle znamená….

Proč je tvá láska tak bezohledná?
Je jako ta voda nedohledná.
Nač myslíš, když do srdce mi stále bodáš?
A tvou pomocnou ruku, kdy mi ji podáš?
Proč prosíš a nemožné chceš po mně?
Já životem chci jít stále rovně.

To bys už mohl vědět.
Už znáš mě nějaký čas.
Nech mě jak ptáčka letět.
Tak poslechni můj hlas.

Nám už nezbývá žádná naděje.
Krb nehoří tu pro nás dva.
Je to plamen, který nás nehřeje.
A na dně srdce hyne odvaha.

Nemohu se zpronevěřit sobě.
To neudělám ani kvůli Tobě

Pak náhle…někdo mi řek,
Že bylo to,to co bylo výše,
v těch jednadevadesáti slovech.

A jediné co na to říci se dá…

Má láska není bezohledná,
je jenom zoufalá a bědná.
Nestojí ale proti Tobě,
to bych se musel vidět v hrobě.

Nesmím však být tak smutný, vím,
moc silný by byl tenhle rým.
Chci svojí láskou s Tebou stát
a milovat Tě, mám Tě rád !

Pomocnou ruku, zde ji máš,
a neboj se mě, už mě znáš.
Že budu s Tebou, dobře víš,
a na tom už nic nezměníš.

Tak znovu prosím: buď jen má,
ať podivné se Tobě zdá,
co mohu Ti dát ? Lásku ? Jen ?
Je to snad pravda nebo sen ?

Je to však pravda, dobře víš,
že se mnou prožít všechno smíš,
a pro nás oba, milá má,
ta chvíle právě nastává.

Ne, tím nic neztrácíš, to víš,
ba naopak, mě máš, si piš,
a já Tě rukou, pevnou svou,
chci chránit cestou dalekou.

Co dodat ? mám Tě mám,
v srdíčku svém Tě schovávám,
a vidět Tě snad smím už zas
by lásky naplnil se čas.

Pak do kostela často chodívám
a svou modlitbičku si zde tvořívám.
Modlitbičku, kterou každý zná,
Modlitbičku, jenž se nám podobá...

Teď žiji už jen nadějí,
i přesto, že čas nic nezmění.
Je to můj lék, umět snít,
Já jinak nedokázal bych dál jít.
A tak si stále sním,
navzdory tomu, že se o skutečnost rozbíjím.
Však nejlepší náš přítel bude čas,
snad zahojí tu bolest v nás.
Ale mou lásku tu neztratíš,
a v mojí věrnost, v tu doufat smíš,
pokud jí ty sama nezničíš.
Oba víme, že jsme udělali chybu,
kterou musíme teď napravit,
i za tu cenu, že spolu nikdy nebudeme žít.

A to nás někdy trápí.
Vždyť….

Láska není jen okamžik,šepot a laskání.
Je to i převeliké vyznání.
Souznění duší, vzácné a vyjímečné,
to zůstává a bude trvat věčně.

Jsou chvíle loučení, tak přetěžké.
V tu chvíli není pro co žít,
však po úzkosti přijde klid.
V duši je mír a naděje.

Když víš,ke komu musíš jít
těšit se, držet za ruce,
pak víra, láska, souznění,
budoucnost Tobě odmění.

Jsou chvíle návratu, vytoužené.
A je zas síla dále žít,
hledat a nalézat Tě zpět,
být spolu, nikdy naposled.

Já se Ti vrátím, vím to, vím,
zůstanu s Tebou, rozumím,
jsem plný lásky k Tobě jen
a nebude to dál už sen.

Bude to rychleji, než zvíš,
Já se pak ozvu, uvidíš,
A budu s Tebou, lásko má,
tak jak mě znáš, Ty kouzelná.

A náhle z mých slov vyznívá….

Vždyť láska není fráze, je to co se poznává.
Nenajdeš ji na ulici ani v pizzerii.
Musíš okusit, jak chutná láska.
Plnými doušky.
A nesmíš myslet jen na sebe.
Pak pochopíš.
Pochopíš, že láska je největší
síla, která na světě existuje.
Chce se Ti křičet: miluji !
A cítíš, že nemáš mnohdy dostatek sil, vykřičet
tu sílu lásky, kterou jsi poznala.
Pak teprve jsi šťastná. A miluješ. A opravdově.
To nepochopí, kdo bláznivě a bez předsudků nemiloval.

A největší štěstí můžeš zakusit,
jen když miluješ nezištně a opravdově.
A myslíš na druhého.
A dáváš se mu celý.
To je láska, která nezná překážek.
Za takovou lásku stojí žít.
Nesmíš zklamat, nejen sama sebe,
ale tu křehkou a něžnou bytost,
která Tvoji lásku opětuje.
Jedině tak můžete být šťastni.
Oba dva.

A proto….

Stojí za to žít a milovat.
Stojí zato dávat a přijímat.
Jen nesmíš šidit!
Jinak ztratíš celý svůj život
a nebudeš mít do smrti klid.
Proto miluj opravdově a bez zábran.
Mysli na druhého a dělej mu radost.
Snaž se vymýtit bolest z vašeho vztahu.
Buď šťastná, že miluješ a jsi milována.

Je to nejvyšší stupeň štěstí,
važ si toho, že máš možnost
takové štěstí zakoušet a raduj se !
Stojí to za to.?!?

Ale co naplat?

Ani slova, co píši Ti.
Nezmění to, co koluje Ti v mysli.

Víš,nejsem žádný hrdina,
jakým chci být navenek.
To jen dělám ramena,
uvnitř však mám jen smutek.

Nejsem žádný hrdina,
ani chrabrý rek.
To jen Láska, sbohem dala,
mám teď velký zármutek.

Nejsem žádný hrdina,
dělám jako nic.
Slzy mám však na krajíčku,
nepřiznal bych nikdy víc.

Nejsem žádný hrdina,
hrdinové mlčí přec!
A já vznáším svoje stesky,
i když nejsem zbabělec.

Nejsem žádný hrdina,
nemusím jím být.
Můžu přece stesky svoje,
nahlas projevit.

Kde jsi Lásko a Tvůj pohled,
laskavý jak den?
Už ho nikdy nemám spatřit,
když se rozejdeme?

Kde jsi Lásko a Tvůj úsměv,
sladký jako med?
Už tu nikdy nemá zářit,
když zamrzne jako led?

Kde jsi Lásko a Tvá náruč,
měkká jako len?
Nechceš přece dneska říci,
že to vše byl jenom sen?

Kde jsi Lásko a Tvůj dotyk,
měkký, něžný, mazlivý?
Nemám už ho nikdy cítit,
i když budu dlouho živý?

Kde jsi Lásko a Tvé tělo,
to krásné baroko?
Bylo to a vždycky bude,
pastva nejen pro oko!

Kde jsi Lásko a Tvá ústa,
hebká jako plyš?
Budou někdy políbena,
když je odvrátíš?

Kde jsi Lásko se svým "NEVÍM",
které říkáš nejraděj?
Mám to dneska míti zcela,
nelítostnou beznaděj?

Ne, nejsem žádný hrdina,
srdce mi teď žalem puká.
Vyléčí se ještě někdy,
ze Tvé ztráty Lásko krutá?

Neopouštěj, zůstaň….protože…

Tvé sny jsou k tomu, aby byly
a každé ráno dál se žily.
S nadějí pak po celý den,
byl jimi člověk okouzlen.

Neodháněj je, nech je žít,
jak kouzelné je spolu být,
už oba víme, lásko má,
v myšlenkách stále zůstává.

Život je krásný, pro nás dva,
není to chvilka prchavá.
Jen najdi cestu z kruhu ven,
Tvá láska je mým osudem.

Není to omyl,mít mě ráda,
víš dobře, co nám dává,
ta víra naše společná,
a láska není zbytečná.

Tvých citů vážím si,
jak nikdy snad,
a ledy musí mimo stát.
Ty dávno jistě sama víš,
že už mě nikdy neztratíš.

Tak už se usměj, milá má,
není ta cesta zoufalá.
Je plná lásky,míru,přátelství.
Jak drahokam se Tvoje láska skví,
tak křehká, blízká, čisťounká.
A pro nás oba křehounká.

Nezlob se, jen Ty a Wojtek teď ví,
že spolu s Tebou v duchu sní
Tvůj velký, dobrý kamarád
a chtěl by vedle Tebe spát.
Jen jako pírko lehounké,
co pohladí Tě, milounké...

Je půlnoc. Čas spánku, velkých snů.
A do těch příštích´, letních dnů.
Víš dobře, kde mě vyhledáš,
jak pevnou ruku ve mě máš.

Tak proč opouštíš mě lásko má?

Proč láska k Tobě tolik bolí ,
je to tím, že se bráníme ?
Proč ústa Tvá mě líbat chtějí ?
Já neřeknu ne, Tobě ne.

Jsem navždy Tvůj, dívenko milá,
nelze Tě nechat samotnou
V životě Tvém se stále snoubí
být mojí ženou určenou.

Proč nevoláš a nepíšeš mi,
jak kdysi dřív co minutu,
jsem stále s Tebou,
zamyšlený a věřím v Tvoji dobrotu.

Nemohu křičet na lesy,
proč tady nejsi a kde jsi?
Proč stále čekáš, váháš jen ?
Nebude dlouhý podzim ten.

Ozvi se, lásko, raděj hned,
než uteče nám celý svět.
Chci jenom s Tebou věrně žít
a dobrým mužem Tobě být.

Tak čekám.

Proč nevoláš ?
Zdalipak ještě vzpomínáš ?

Přijď ke mně a pak spolu jen,
prožijeme ten svůj krásný sen.

Co chtěl jsem říct, řekl jsem.
Teď už jen bílou holubici
pozoruji v letu.
Ty lehká křídla a ladné pohyby.
Paprsky slunce hladí mou tvář.

Kéž ptákem bych byl a létat směl.
Můj život již mě omrzel.
Mít křídla a letět do oblak,
říct sbohem zemské tíži.
Nech si své břímě je mi na obtíž.

Za šumění větru letět výš a výš.
A již bez té tíže, životem se vznášet a plout.

Jen mít ty křídla….

M I L U J I T Ě

uživatel eliminován | 24. 02. 2007, 15:28:01

16.02 19:06 Láska ....... Anulka1312
Milovat znamená žít, a srdce někoho mít. Mít srdce neznamená vlastnit ho, nýbrž milovat a ctít ho. Když pocítíš cit, snaž se jej uchopit, je to láska a ne vráska, budeš spokojený, vždyť nad lásku není!!!

--------------------------------------------------------------------------------

další »

!615!

Cupas | 20. 02. 2007, 22:24:19 | více příspěvků | napsat uživateli

muj vytvor: kdyby byla prvda že laska bolí
mě by umlaatila holí

uživatel eliminován | 17. 02. 2007, 09:51:43

Přátelství je láska bez křídel. BYRON
Kašel, kouř a lásku lze zakrýt velmi těžko. FRANKLIN
Nejstarší a největší láska je láska k životu. PLUTARCHOS
Kdo miluje žertem, bývá milován. Kdo miluje srdcem, bývá oklamán.
Život je velkým jevištěm, ve kterém musí člověk hráti. Někdy však srdce krvácí a tvář se musí smáti.
Žádný člověk není hoden tvých slz. A ten co je, tě nikdy nerozpláče.
Láska je mocnější než zapomenutí. HUGO
!11!

uživatel eliminován | 17. 02. 2007, 09:44:49

Proč milujeme někoho, kdo si to nezaslouží?A proč odmítáme toho, kdo by nás nosil na rukou?...TO jsou nezodpovězené otázky, na které dostaneme odpověď až se to obrátí...!1271!

Prooč člověk nemůže milovat toho, koho by milovat měl, a proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí..?!1271!

Nejhorší je zklamat se v někom, komu slepě důvěřujeme!1271!

Jednou mi někdo řekl, že člověk si nikdy nemá ubližovat sám, protože vždycky se najde někdo, kdo to udělá za nás!1009!

Milovat není jen mít rád, milovat je věřit, odpustit a znovu podat ruce, milovat je rozdělit duši i srdce [!1271!] proto neztrácej čas na muži, který není ochotný ztrácet čas na Tobě! [!1123!]

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.. [!1123!]

Njebolestivější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít..!1009!

AŽ JEDNOU PŘIJDE TEN, CO NA STŘEPY ROZBIL TVŮUJ ŽIVOTNÍ SEN, TAK ZATNI PĚSTI, A ŘEKNI, VŽDYŤ STŘEPY PŘINÁŠEJÍ ŠTĚST!521!

Časem člověk lituje všech hříchů, kterých se dopustil - a také těch ,které zapomněl spáchat.. [!1123!]

Člověk pozná, že někoho miluje, až když ho ztratí...!1271!

Lááska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.
!1271!

Nikdo nesetře Tvoje slzy,tak dobře ,jako Ten co je způsobi

Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublíížil, aby neviděl ,jak moc tě to bolí [!1250!] [!1009!]

Loučení je chvíle, kdy je třeba stát se hrdinou [!405!] ,překonat bolest [!1009!] ,potlačit slzy [!1271!] ,vysmát se snum [!1350!] a s úsměv říct sbohem....Už nikdy! [!1123!]

uživatel eliminován | 17. 02. 2007, 09:41:45

'Předstírat lásku tomu, koho nemiluješ, je mnohem jednodušší, než předstírat nenávist tomu, koho miluješ.'!1123!

Láska je dlouhá nit,která se snadno přetrhne.Dá se sice navázat,ale uzel zůstane!!!1009!

'Milovat znamená cítit a mít rád, milovat znamená bojovat a vyhrát. Milovat znamená trpět a zemřít, milovat znamená věřit a lásku prožít. Milovat, to není jen slovo. Když se řekne miluji, znamená to mnoho!!1123!

Od té chvíle, co miluje, nevidí ani nejmoudřejší žádnou věc tak, jakopravdu vypadá!1123!

Láska je jako sklo, rozbije se když ji uchopíš příliš jistě nebo příliš opatrně!551!

Jen proto, že Tě někdo nemiluje tak, jak bys Ty chtěl, neznamená, že Tě nemiluje, jak nejvíc umí!11!

Miluj toho, koho máš ráda a neboj se zrady, drž se svého srdce a ne cizí rady!551!

Lépe než nenávidět a mstít se,je zapomenout a milovat znovu...!551!

Opravdová láska bolí,opravdová láska tě dokonale obnaží,opravdová láska tě vynese daleko nad tebe samotného,a proto tě opravdová láska zdrtí.Jestliže tě láska nerozdrtí,pak to není láska!409!!551!

Nevěřím , nevěřím že láska je jen pouhý klam. Láska je. Vím to, vím, Vždyť na ni právě teď umírám!900!

Když někoho miluješ nechej ho odejít, , když se vrátí bude navždy Tvůj , když se nevrátí nikdy Tvůj nebyl a nemiloval Tě
!1009!

Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.. !11!

Co je to láska??? Láska je štěstí co v nás se skrývá. Láska je kos, který krásně zpívá. Láska je,když Tě má někdo rád. Láska je,když chceš své srdce někomu dát. Láska je Slunce,když mrak odpluje. Láska je drak co vylezl ze sluje.

Kdykoli jsem odolal pokušení, bylo to krásné, ale když jsem mu podlehl, bylo to stokrát krásnější
!11!

uživatel eliminován | 17. 02. 2007, 09:14:43

jennifer
ten 3 je krasny.. dekuji

uživatel eliminován | 15. 02. 2007, 22:23:03

!977! Dekuji vam vsem, kdo jste prizpeli svym citatem, basni.. moc vam diky a budu jen rada kdyz v tom budete pokracovat.. Moc krasne citaty.. dekuji! !977!

andilek..cra | 15. 02. 2007, 21:58:05 | více příspěvků | napsat uživateli

,,...pro většinu lidí je jejich vlastní osoba, stejně jako ostatní, brzy probádána a vyčerpána. Pro ně důvěrnost vzniká především pohlavním kontaktem.
(...)
Všechny typy tělesného sblížení mají tendenci časem ztrácet na významu. Důsledek toho je, že člověk hledá lásku u nové osoby, u nového cizince. opět se cizinec proměňuje v ,,důvěrně známého" člověka¨, opět zážitek zamilování je povznášející a intezívní a opět ztrácí více a více na intenzitě,až skončí v přání po novém dobývání, po nové lásce - VŽDY S ILUZÍ, ŽE NOVÁ LÁSKA BUDE JINÁ NEŽ TY PŘEDCHOZÍ. Těmto iluzím napomáhá klamnost pohlavní touhy.

Erich Fromm, umění milovat