DzejkobDeRastignac | 18. 04. 2011, 23:13:27 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

NAT: Co se to k čertu děje?

(Oknem neohrabaně prolézá pochmurná, zahalená postava. Vetřelec má na sobě černou kápi a přiléhavý černý oděv. Kápě mu zakrývá hlavu, ale ne obličej, který patří muži středního věku a je mrtvolně bledý. Trochu se podobá Natovi. Hlasitě si odfoukne a pak zakopne o parapet a spadne do pokoje.)

SMRT (neboť to není nikdo jiný): Panebože, málem jsem si zlámal vaz.

NAT (zděšeně přihlíží): Kdo jste?

SMRT: Smrt.

NAT: Kdo?

SMRT: Smrt. Poslechněte - můžu se posadit? Málem jsem si zlámal vaz. Třesu se jako osika.

NAT: Kdo vlastně jste?

SMRT: Smrt. Máte sklenici vody?

NAT: Smrt? Co to má znamenat, smrt?

SMRT: Co je to s váma? Vidíte ten černý kostým a nabílenou tvář?

NAT: Jo.

SMRT: A je dneska masopust?

NAT: Ne.

SMRT: No tak jsem smrt. Můžu teď dostat sklenicí vody - nebo limonádu?

NAT: Jestli je tohle nějaký vtip -

SMRT: Jaký vtip? Je vám sedmapadesát? Nat Ackerman? Pacifická 118? Leda že bych to zvoral - kde mám objednávku? (Hrabe se u kapse a konečně vytahuje kartičku s adresou. Zdá se, že všechno souhlasí.)

NAT: Co mi chcete?

SMRT: Co chci? Co si myslíte, že asi chci?

NAT: Děláte si legraci. Jsem zcela zdráv.

SMRT (nepřesvědčeně): No jo. (Rozhlíží se.) Pěknej byteček. To jste dělal sám?

NAT: Měli jsme tu dekoratérku, ale pomáhali jsme.

SMRT (dívá se na obraz na stěně): Líbej se mi ty děcka s velkejma očima.

NAT: Nechci ještě odejít.

SMRT: Vy že nechcete odejít? Prosím vás, nezačínejte. Je mi už beztak dost špatně z toho šplhám.

NAT: Z jakého šplhání?

SMRT: Vyšplhal jsem po okapu. Pokoušel jsem se o dramatický vstup. Viděl jsem velká okna a vás, jak si čtete. Říkal jsem si, za pokus to stojí. Vyšplhám nahoru a vstoupím s trochou, však víte... (Luskne prsty.) Přitom jsem se chytil patou do nějakého psího vína, pak povolí okap a já visím na vlásku. Potom jsem si roztrhnul kápi. Podívejte, prostě se seberte a jdeme. Byla to namáhavá noc.

NAT: Vy jste mi zlomil okap?

SMRT: Zlomil. Není zlomený. Je jen trošičku ohnutý. Vy jste nic neslyšel? Žuchnul jsem dolů.

NAT: Čet jsem si.

SMRT: To muselo být něco pořádně zajímavého. (Vezme noviny, které Nat četl.) "Šťára na studentky při marihuanové orgii." Můžu si to půjčit?

NAT: Ještě jsem to nedočet.

SMRT: Hm - nevím, jak ti to mám říct, kamaráde...

NAT: Proč jste prostě nezazvonil dole?

SMRT: Povídám ti, že to jsem moh, ale jak to vypadá? Tímhle způsobem rozjedu aspoň malý drama. Něco pořádnýho. Čet jsi Fausta?

NAT: Cože?

SMRT: A co kdybys tu měl společnost? Seděl bys tu s důležitýma lidma. Já jsem smrt - a to bych měl zazvonit a přešlapovat ve dveřích? Kde máš mozek?

NAT: Poslechněte, pane, je hrozně pozdě.

SMRT: Jo. No tak půjdeš?

NAT: Kam?

SMRT: Na onen svět. Tam. Do záhrobí. Do věčných lovišť. (Podívá se na své koleno.) To je ale ošklivý škrábanec. První kšeft a ještě určitě dostanu otravu krve.

NAT: Počkej chvíli. Potřebuju čas. Ještě nejsem připraven odejít.

SMRT: To je mi líto. Nemůžu ti pomoct. Rád bych, ale nastal tvůj čas.

NAT: Jak může nastat můj čas? Právě jsem fúzoval s Módními originály.

SMRT: Co na tom záleží, o pár slupek víc nebo míň. NAT: Jasně, co ti na tom sejde, tobě to může být jedno. Vy máte určitě všechny výlohy placený.

SMRT: Tak půjdeš už?

NAT (prohlíží si ho zkoumavě): Je mi líto, ale nemůžu uvěřit, že jsi smrt.

SMRT: Proč? Kohos čekal - filmovou hvězdu?

NAT: Ne, v tom to není.

SMRT: Mrzí mě, jestli jsem tě zklamal.

NAT: Nerozčiluj se. Nevím, ale vždycky jsem si

myslel, že budeš... no... vyšší.

SMRT: Měřím 170. Na mou váhu je to průměr.

NAT: Vypadáš trochu jako já.

SMRT: Jak bych měl vypadat? Jsem tvoje smrt.

NAT: Dej mi trochu času. Jeden den.

SMRT: Nemůžu. Co ti mám na to říct?

NAT: Jeden den. Čtyřiadvacet hodin.

SMRT: K čemu ti budou? V rádiu říkali, že zítra má

pršet.

NAT: Nemůžeme se na něčem dohodnout?

SMRT: Jako na čem?

NAT: Hraješ šachy?

SMRT: Ne, nehraju.

NAT: Jednou jsem viděl tvůj obrázek, jak hraješ šachy.

SMRT: To jsem nemoh být já, protože šachy nehraju. Leda tak ginové žolíky.

NAT: Ty hraješ žolíky?

SMRT: Jestli hraju žolíky? Je Paříž město?

NAT: A jsi dobrý, co?

SMRT: Moc dobrý.

NAT: Řeknu ti, co uděláme.

SMRT: Nesnaž se smlouvat.

NAT: Zahrajem si žolíky. Když vyhraješ, půjdu hned. Když vyhraju já, dáš mi ještě trochu času. Trošičku - jeden den.

SMRT: Kdo má čas hrát žolíky?

NAT: No tak. Když jsi tak dobrý.

SMRT: I když bych si docela zahrál...

NAT: No tak. Nebuď srab. Budem hrát půlhodinku.

SMRT: Já bych vlastně neměl.

NAT: Karty mám tady. Nedělej fóry.

SMRT: No tak dobrá, pojďme. Chvíli si zahrajem. Aspoň se uvolním.

NAT (přináší karty, blok a tužku): Nebudeš toho litovat.

SMRT: Nech si ty řečičky. Dej sem karty a přines mi limonádu a něco na zakousnutí. Proboha, přijde tě navštívit cizí člověk a ty nemáš ani brambůrky nebo preclíky.

NAT: Dole na talíři jsou nějaké sušenky.

SMRT: Sušenky. Co kdyby přišel prezident? Taky by dostal sušenky?

NAT: Ty nejsi prezident.

SMRT: Rozdávej.

(Nat rozdá a obrátí pětku.)

NAT: Nechceš si zahrát o desetinu centu za bod, aby to bylo zajímavější?

SMRT: Tohle pro tebe není dost zajímavé?

NAT: Hraju líp, když jde o peníze.

SMRT: Jak myslíš, Nede.

NAT: Jmenuju se Nat Ackerman. Ty ani neznáš moje jméno?

SMRT: Ned nebo Nat - hrozně mě bolí hlava.

NAT: Bereš tu pětku?

SMRT: Ne.

NAT: Tak lízej.

SMRT (lízá a prohlíží si karty): Panebože, vůbec nic tu nemám.

NAT: Jaké to je?

SMRT: Jaké je co?

(Během následujícího dialogu lízají a odhazují.

NAT: Smrt.

SMRT: Jaké by to mělo být. Prostě tam ležíš.

NAT: Je něco potom?

SMRT: Aha, sbíráš dvojky.

NAT: Ptám se, jestli je něco potom?

SMRT (nepřítomně): Uvidíš.

NAT: Aha, takže něco doopravdy uvidím?

SMRT: Možná že jsem se nevyjádřil úplně přesně. Odhoď.

NAT: Dostat z tebe kloudnou odpověď je pěkná fuška.

SMRT: Teď hraju karty.

NAT: Tak dobrá, hraj, hraj.

SMRT: Zatím tě krmím jednou kartou za druhou.

NAT: Nepřehlížej odhozy.

SMRT: Já je nepřehlížím. Jenom je rovnám. Co bylo navrchu?

NAT: Čtyřka. Ty už můžeš zavírat?

SMRT: Kdo říkal, že už můžu zavřít? Ptal jsem se jenom, co bylo navrchu.

NAT: A já se jen ptal, jestli je tam něco, na co se můžu těšit.

SMRT: Hraj.

NAT: To mí nemůžeš nic říct? Kam půjdem?

SMRT: My? Po pravdě řečeno, ty se zhroutíš na podlahu.

NAT: Aha, už se nemůžu dočkat! Bude to bolet?

SMRT: Bude to jedna dvě.

NAT: Skvělý. (Povzdechne.) To mi tak scházelo. Člověk fúzuje s Módními originály...

SMRT: Co takhle čtyři?

NAT: Zavíráš?

SMRT: Stačí čtyři?

NAT: Ne, mám dva.

SMRT: Děláš si legrací.

NAT: Ne, prohráls.

SMRT: Prokrista, a já si myslel, že sbíráš šestky.

NAT: Ne. Rozdáváš. Dvacet bodů za vítězství a dva za karty. Dávej.. (Smrt dává.) Takže se musím zhroutit na podlahu, co? Nemůžu stát nad pohovkou, až se to stane?

SMRT: Ne. Hraj.

NAT: Proč ne?

SMRT: Protože se zhroutíš na podlahu! Dej mí pokoj. Pokouším se soustředit.

NAT: Proč to musí být zrovna na podlaze? Nic víc neříkám! Proč se celá ta věc nemůže stát, když budu stát u pohovky?

SMRT: Udělám, co budu moct. Můžem už hrát?

NAT: Nic víc neříkám. Připomínáš mi Moe Lefkowitze. Taky je tvrdohlavý.

SMRT: Já mu připomínám Moc Lefkowitze. Jsem jedna z nejhrozivějších postav, jakou si člověk vůbec může představit, a jemu připomínám Moe Lefkowitze. Co je to zač, kožešník?

NAT: Přál bych ti být takový kožešník. Shrábne osmdesát tisíc ročně. Tkalouny. Má vlastní fabriku. Dva.

SMRT: Co?

NAT: Dva body. Zavírám. Co máš v ruce?

SMRT: Mý karty vypadaj jak basketbalový skóre.

NAT: A je to v červených.

SMRT: Kdybys tak pořád nemluvil.

(Znovu rozdají a hrají dál.)

NAT: Cos tím předtím myslel, když jsi říkal, že je to tvá první fuška?

SMRT: Co bys asi řek?

NAT: To mi chceš namluvit, že přede mnou ještě nikdo nešel?

SMRT: Jasně že šli. Ale nebral jsem je já.

NAT: A kdo je bral?

SMRT: Jiní.

NAT: To jsou ještě jiní?

SMRT: Jasně. Každý má svou osobní smrt.

NAT: To jsem nevěděl.

SMRT: Proč bys to měl vědět? Kdo jsi?

NAT: Co tím chceš říct, kdo jsem? Copak jsem nějaký nýmand?

SMRT: Nýmand zrovna ne. Jsi výrobce konfekce. Kde bys přišel ke znalosti věčných tajemství?

NAT: O čem to mluvíš? Vydělávám báječný prachy. Dvě děti jsem poslal na univerzitu. Kluk dělá v reklamě, holka se vdala. Mám vlastní dům. Jezdím chryslerem. Moje žena má, co si zamane. Služky, norkový kožich, dovolenou. Právě teď je v nejluxusnějším hotelu v Miami Beach na Floridě. Padesát dolarů denně, protože chce být poblíž své sestry. Já mám za ní jet příští týden, tak kdo si myslíš, že jsem - nějakej pobuda z ulice?

SMRT: Dobrá, dobrá. Jen se neurážej.

NAT: Kdo se uráží?

SMRT: Jak by se líbilo tobě, kdybych se hned urazil?

NAT: Copak jsem tě urazil?

SMRT: Neříkals, že jsem tě zklamal?

NAT: Co jsi čekal? Že pozvu celou čtvrť na večírek na tvou oslavu?

SMRT: O tom nemluvím. Myslím já osobně. Jsem moc malý, jsem tohle, jsem tamhleto.

NAT: Říkal jsem, že vypadáš jako já. Je to jako odraz v zrcadle.

SMRT: Dobrá, dávej, dávej.

(Hrají dál, hudba sílí a světla se zhášejí až do úplného zatmění. Pak se světla zase pomalu rozsvítí, je už později a hra skončila. Nat počítá.)

NAT: Šedesát osm... sto padesát... No, prohráls.

SMRT (nešťastně převrací karty): Věděl jsem, že nemám odhazovat tu devítku. K čertu.

NAT: Takže se uvidíme zítra.

SMRT: Co tím chceš říct, že se uvidíme zítra?

NAT: Vyhrál jsem den navíc. Dej mi pokoj.

SMRT: Tys to myslel vážně?

NAT: Dohodli jsme se.

SMRT: Jo, ale...

NAT: Nezkoušej na mě žádný ale. Vyhrál jsem čtyřiadvacet hodin. Přijď zítra.

SMRT: Nevěděl jsem, že doopravdy hrajem o čas.

NAT: Tak to máš smůlu. Měls dávat pozor.

SMRT: Kam se mám na čtyřiadvacet hodin vrtnout?

NAT: To je mi jedno. Hlavně, že jsem vyhrál další den.

SMRT: Co mám podle tebe dělat - chodit po ulicích?

NAT: Ubytuj se v hotelu a jdi do biografu. Dej si sprchu. Dej pozor, ať tě nezavřou pro potulku.

SMRT: Sečti to ještě jednou.

NAT: A taky mi dlužíš osmadvacet dolarů.

SMRT: Cože?

NAT: Je to tak, kámo. Tady to máš - přečti si to.

SMRT (hrabe se v kapsách): Mám tu pár jednodolarovek, žádných osmadvacet dolarů.

NAT: Můžeš mi dát šek.

SMRT: Z jakého účtu?

NAT: Podívejme, s kým hraju.

SMRT: Žaluj mě. Kde bych si držel konto?

NAT: Dobrá, dej mi, co máš, a budeme si kvit.

SMRT: Poslechni, já ty prachy potřebuju.

NAT: Nač bys je potřeboval?

SMRT: O čem to mluvíš? Pojedeni do záhrobí.

NAT: No a?

SMRT: Víš, jak je to daleko?

NAT: No a?

SMRT: A kde vezmu na benzín? A na mýtný?

NAT: Pojedem autem!

SMRT: Uvidíš. (Rozčileně.) Poslechni - zítra se vrátím a ty mi dáš šanci vyhrát ty prachy zpátky. Jinak jsem v hrozným maléru.

NAT: Jak chceš. Sázíme dvakrát tolik nebo nehraju. Určitě vyhraju navíc týden nebo měsíc. Možná léta, když vidím, jak hraješ.

SMRT: Zatím nemám kam se vrtnout.

NAT: Nashle zítra.

SMRT (je vytlačován ke dveřím): Kde je tu dobrý hotel? Proč vlastně mluvím o hotelu; stejně nemám žádný peníze. Půjdu se posadit do bufetu. (Bere noviny.)

NAT: Ven, Ven. To jsou moje noviny. (Vezme mu je.)

SMRT (odcházeje): To jsem ho nemoh prostě sebrat a jít. Musím s ním začít hrát žolíky.

NAT (volá za ním): A dávej dobrý pozor, až půjdeš dolů. Na jednom z těch schodů je uvolněný koberec. (A po této narážce slyšíme strašlivou ránu. Nat povzdychne, přejde k nočnímu stolku s telefonem a vytočí číslo.)

NAT; Haló, Moe? To jsem já. Poslouchej, nevím, jestli to nebyl nějaký vtip nebo něco, ale právě tu byla smrt. Hráli jsme chvíli žolíky... Ne, smrt. Osobně. Anebo někdo, kdo tvrdí, že je smrt. Ale, Moe, je to takový nemehlo!

reagovat