uživatel eliminován | 30. 05. 2008, 12:56:50 |

Už ani nevím proč jsem začal hrát. Možná z nudy, možná ze žalu, kdo ví. Prvně jsem chodil hrát, protože se mnou nikdo nechtěl chodit ven, no a potom se mnou nikdo nechtěl chodit ven, protože jsem hrál. Geniálně jednoduché. Ale ve výsledku je to stejně jedno. Jako každej počínající gambler jsem nejdřív vyhrával. Po stovkách, ale vyhrával. A to mě na tom bavilo, ten pocit kdy jsem s díky od herny přebíral svoje vyhraný peníze. Něco jako když zloděj okrade zloděje, chápete? Triumf. Přecejenom není prdel přechcat automat kterej to má vypočítaný a většinu těch zoufalců co tam jdou prohrát výplatu s nadějí na zbohatnutí obere. To vždycky sedával v jednom podniku u rulety, pokaždý u svýho šťastnýho stolu na kterej nedám dopustit a sázel tam svůj osvědčenej systém. Kouřil jednu cigaretu od druhý a chlastal. Občas se poštěstilo že přijela na hru i nějaká ta baba a chvíli pařila se mnou. Nikdy to nebyly žádný missky, ale byl na ně hezčí pohled než na chlapa, to je snad jasný. Většinou vydržely tak 5 minut, než prohrály peníze co dostaly od manžela na nákup a pak jsem tam zase zůstal osamocen. Když se hodně dařilo výhry pedaly tak jsem minerálku z hernu vyměnil za Perrier, který jsem si nechal dovážet kurýrem přímo na místo a pak jsem ho u rulety cucal. Když jsem hrál, neměl jsem ani chuť na šukání, ten zvuk kuličky létající ve spinneru mi stačil bohatě ke štěstí. Nepotřeboval jsem vedle sebe dlouhonohý blondýnky, kterým bych platil drahý večeře a vína v Soho. Stačila mi jenom ta kulička a výherní čísla. Občas jsme taky pařili s kámošem v tandemu, ale to nám moc nedával, většinou jsme svoje vklady prohráli a šli jsme domů až když jsme neměli nic. Za to když se zadařilo tak jsme si třeba v Impexu půjčili Lambo a pak s ním objížděly letoviska českých tzv. úspěšných lidí - Máchač a Živárnu jak se jim přezdívá. Nebalili jsme tam kundy ani moc nechlastali na diskotéce, spíš jsme se jenom tak z marnotratnosti projížděli v tom Lambu a bylo. Víc jsme ani já ani von nepotřebovali. Hru a trohu toho vzrušení. Postupně nám hra nahradila milenku i manželku a byli jsme v herně denně. Jenom jsme tam seděli, pili pivko a sázeli na čísla, barvy a všechny tyhle sračky. Až se jednou stalo to co se stát asi nemělo. Nebo možná mělo a ten odpad jakým jsme byli a jsme pořád bylo potřeba vyvézt někam pryč od slušných lidí v oblecích a Octávkách na lízačku. Nevím čí to byl nápad, asi můj, každopádně jsme k tomu dřív nebo pozdějc dospět stejně museli. Štěstí nám ten den ve hře přálo a nutkání vyhrát víc a víc v nás hlodalo už nějakou dobu. Jenomže znáte to, matematická výhody, maximální sázka a tyhle věci přes který se prostě nešlo přehooupnout. Tak jsme si řekli že to uděláme. Teď a tady, nebude v tom nic těžkýho a taky si budem moct koupit ty káry a možná i nějakej ten domek za Prahou, kde si budem potřásat rukou se spokojenejma sousedama který považujou bydlení v tomhle satelitu za naplnění svýho životního snu a s masochistickou vervou se ráno co ráno autem proplétají ucpanou D1. Rozhodli jsme se že rozbijeme bank jinde než v ruletě. V hračkářství jsme si opatřili takovou tu dětskou pistolku co střílí bílí kuličky, každej jednu po 300 Kč nebo kolik to stálo. Pakatel. Tu výzvu jsme už museli naplnit, už to nešlo zpět. Vydělat pistolkou za tři kila několik mega to byla fakt pokušení pro hráče jako jsme byli my. Když o tom tak zpětně přemejšlím, byl to dost naivní nápad myslet si že nám daj peníze a my pak s nima v klidu nastoupíme do metra a pojedem je roztočit na Azurový pobřeží. Ale o tom jsme vůbec nepřemejšleli. Prostě jsme přišli do komerčky, namířili na pokladní tu trapnou kopii krochny a čekali že nám dá nějaký cashe. Nic se nestalo tak jsem jí to zkusil vysvětlit trochu důraznějc, ale asi nebyla blbá a poznala co to držíme v ruce. Nebyl čas riskovat dál tak jsme radši vypadli, jenomže znáš to. Natočenej na kameře bez jakýhokoliv maskování a ještě ke všemu bez peněz, člověk na svobodě nevydrží dlouho. Druhej den už na kluci z kriminálky měli a tahle hra skončila. Až nás pustěj, budem mít to nejlepší za sebou a už si další věci neužijeme.Pokud teda nevlezem dřív nohama napřed. Ale koneckonců proč ne, kdo z mladejch může říct že jezdil po Živárně v Lambu. Moc jich asi nebude

reagovat