uživatel eliminován | 27. 02. 2016, 13:47:20 |

Je statisticky doloženo to, že jenom 1% lidí na světě má správnou práci, se kterou jsou spokojení, a 99% lidí, zde nemá správnou práci, kde je chyba? Jak si sakra může člověk užívat vstávání brzo ráno, vyskočit z postele, obléknout se, nasnídat se, učesat se, a bojovat s hromadnou dopravou, aby se dostal na místo, kde v podstatě produkuje zisk jenom pro stát a zaměstnavatele a sám za to dostane jenom minimální mzdu, a přitom musí být vděčný za tuto ubohou příležitost? Lidé se bojí, že když nebudou pracovat, nebudou mít peníze, tedy ekonomicky nepřežijí. Skutečnost, že jsou nuceni do pozice pracujících, z nich dělá přímo ekonomické otroky.

Honí se za prací, aby byli úspěšní, do konce svých sil. Ztrácejí čas, svobodu a následně také spokojenost a štěstí. Těsně předtím, než si koupí drahou vstupenku do krematoria, rekapitulují a zjišťují, že nic zde nestihli a život si neužili. Prohráli v kostkách se smrtí i vlastní popel. Jak je to možné, říkají si. Vždyť jsem celý život dělal to, co ode mě bylo očekáváno, abych byl správným zaměstnancem! Jenom 6 hodin denně jsem tvrdě prospal, a zbytek jsem věnoval naplno práci pro rodinu a zaměstnavatele! Proč po mě zde nic nezůstalo? Kde je vidět všechna ta pracovní píle?

Práce je jenom relativní pojem. Práce krade nenápadně člověku roky života salámovou technikou, aniž by měla nějaký hlubší smysl, než je ziskový kontext. Bez ní si člověk připadá zbytečný, protože sama o sobě vytváří iluzi své nezbytnosti. Práce je vnímaná jako nástroj k uspokojení sobeckých potřeb, jako prostředek k sobeckému štěstí. Celý depresivní konzumní centrální systém je na otrocké práci postaven. Co je to konzumní společnost? Soubor všech lidí, jejích členů. My však pozorujeme, že velká většina populace štěstí skrze práci nedosahuje. Nejsou totiž schopni vydělat dostatek peněz, aby si vykoupili vlastní čas.

Nedělají to, co dělat chtějí, dělají to, co přinese poptávka, aby získali prostředky k tomu, co dělat chtějí, viz úvodní citát. Pokud není každý jeden z nich uspokojený, pak je společnost nakažená a musí dojít ke změně. Proč pracujeme? Nikdo nedokáže dělat všechno, tj. vypěstovat si na zahrádce zeleninu, na poli obilí, ulovit maso, vše zpracovat, do toho stavět dům, vyrábět nástroje, všechno pak na trhu prodávat, vzdělávat se, učit druhé a tvořit kulturní odkaz. Otázka zní: proč pracujeme? Můžeme pracovat z jiných důvodů, než z existenčních? Všichni ti, kteří považují práci za nějaký nástroj, za prostředek k dosažení uznání, peněz, společenského statusu, jsou právě těmi lidmi, kteří podporují špinavost celého systému.

Jako když viry roznášejí bércový vřed po celém těle. Práce není a nemá být o výhodách a jistotách. Ty byly vymyšleny až tehdy, kdy nastala potřeba práci nějak objektivně společensky měřit. Osobně jsem přesvědčen, že pokud jedinou motivací „pracujícího člověka“ jsou peníze, pak je práce vlastně naprosto zbytečná, protože není nástrojem k uspokojování potřeb, jak se tvrdí. Jsou jím samotné peníze. V dnešní společnosti je nepřirozené nepracovat. Lidem totiž nebyla představena jiná alternativa. Jak získat peníze? Ukrást? Zdědit? Vyhrát? Podnikáním? Investicí? Nebo snad prací? Je fyzická práce poslední zoufalý pokus, jak přijít k penězům.

Všichni chtějí sobecky studovat práva a ekonomiku, a kdo bude v téhle republice pracovat za malou mzdu v továrně jako dělník? Peníze jsou sice jen cáry bankovního papíru nebo jenom čísla v počítači na vašem kontě, ale jejich podstatou je výhoda a jistota. Lze pomocí nich naplňovat své potřeby. Skrze práci to, obávám se, není možné. Pracovat totiž znamená naplňovat cizí potřeby tím, že vyměňujeme svůj čas za dané peníze, uspokojení přichází až druhotně. Máme jakožto koneční tvorové vymezený čas na tomto světě a rozhodujeme se, co s tím časem uděláme.

Jak může tolik lidí znevažovat sami sebe a pracovat? A co hůř, pracovat pro peníze?! Práce je vlastně jen substitucí peněz, nikoli naopak. Peníze jsou rájem, práce je peklem. Pracovní činnost ve specificky lidském slova smyslu vznikla už s inteligentním člověkem. Je to aplikovaná vnitřní síla každého, díky níž upravuje okolní prostředí k obrazu svému. Já si myslím, že pracující lidi jsou jako virová nákaza. To oni ničí ekosystém, protože ničí sami sebe. Tím, že lidé pracují za peníze, si sami přivazují k noze dluhový kámen. Když je pak krize hodí do vody, samozřejmě že už nevyplavou. Naučit se říkat druhým ne, je možná obtížné, ale začnete si, sami sebe vážit a budete dělat to, co vám udělá radost.!1124!

reagovat