ThomassJ | 20. 10. 2007, 14:12:48 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Jsem nesmělý a nejsem ten týpek co přijde a vykřesá známost z ničeho.
Přesto si myslím, že nejsem vůbec nespolečenský a dokáži se bavit s každým.
Rád se večer seberu a jdu se projít ven, do ulic, nasvícených jen pouličním osvětlením a tu a tam svítícím oknem .
I když už bývá chladno, mě to nevadí, hřeje mě krása pražského večera.
Jak kráčím ulicí, potkávám mnoho zamilovaných párů, procházející se zrovna tak, jako já, .... ale sám.
V restauracích, kavárnách i hospodách vidím to samé. Bavící se a spokojeně vyhlížející dvojice.
Je podzim a čas do Vánoc určitě uteče jako voda a pak se k tomuto obrazu přídá ještě další...muži a ženy, kluci a holky, přemýšlející, jak udělat druhému radost.
A když tohle vše vidím a zapřemýšlím nad tím, cítím se jako bezdomovec,
...začíná mi být trošku chladno...chladno u srdce.

Chybí mi někdo s kým bych se šel večer projít.
Chybí mi někdo, koho pozvat na vačeří.
Chybí mi někdo, na koho myslet před Vánocemi.
Chybí mi někdo, kdo mi dá citoví domov.
Chybí mi někdo...kdo cítí to samé, co ja.

Nejsem žádný básník, ani literát, píšu to tu pro to, že bych rád aby si těchto několik málo řádků
přečetlo alespoň pár slečen, které si myslejí, že by mohly být pro ně...a ozvou se.

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 6 uživatelů