uživatel eliminován | 31. 05. 2008, 17:54:58 |

Ahoj..Jen bych chtela vedet,jak se vam to libi...

Thomas King byl docela normální člověk, ve svých 38 letech měl manželku, dvě krásné děti, rodinný dům v renesančním stylu, dokonce i psa. Pracoval u firmy, která se zabývala montováním bezpečnostních zařízení v domě. U téhle firmy pracoval už dlouhých 10 let. Plat měl docela slušný, ale ne dost, aby si mohl koupit, co by chtěl. Už na začátku bylo řečeno, že je to docela normální člověk. Jeho noční činnost totiž bývala poněkud…neobvyklá. Po večerech, když manželka usnula tvrdým spánkem, před nímž jí dal do čaje pilulku na spaní, se vykrádal z domu a bavil se voyeurstvím nebo…zabíjením. Začalo to před dvěma lety, když mu bylo 35. Tehdy byl ještě obyčejný zlodějíček, který si přivydělával kradením cenných věcí v domech bohatých lidí, kterým nainstaloval zabezpečení. Tehdy, 26.července 2005, si vybral dům pana Fishera, starého zbohatlíka, který bydlel sám, jen se svým ratlíkem. Alarm mu nainstaloval před dvěma lety. Vytipoval si, kdy pan Fisher není doma, kdy chodí spát, kdy vstává. Měl dokonalý plán, chtěl to udělat jako obvykle, vypnout alarm přes čtečku kombinací, přijít, vybrat dům a zase tiše odejít. Když v 22.15 klidně odblokoval všechna bezpečnostní zařízení v domě, byl si skoro jistý, že všechno půjde hladce, jako vždy. Opatrně se rozhlížel po domě, jeho oči už přivykly tmě, přesto si rozsvítil malou baterku, kterou koupil v bazaru. Přešel halou, k schodišti. Měl namířeno do ložnice, kde chtěl začít prvně. Podíval se na hodinky – „22.25, ano, mám ještě čas, Fisher přijede z večírku až za hodinu a půl, dřív mu to jeho vychování nedovolí“ řekl si v duchu. Začal pomalu stoupat po schodech, když najednou uslyšel škrábání a kňučení. Na chvíli ztuhnul, když si vzpomněl, že má Fisher doma, v psí místnosti, zavřeného ratlíka. „Ten člověk fakt neví, co s pěnězma, když zařizuje pokoj i svému psovi.“ Opět se uklidnil, a tak začal stoupat po schodech výš, nyní však uslyšel něco jiného, šustění peřiny, dupnutí nohou na podlahu.. Strnul v temném očekávání, co přijde. Zhasnul baterku a nehybně stál na schodech, lehce přikrčen. Na chodbě se rozsvítilo. Chtěl začít utíkat, jenže se nemohl ani pohnout. Teď uviděl blížící se stín starého pána, jak se šourá směrem ke schodišti. Uslyšel, jak pán volá : „ No jo, Johnny, už jdu, zapomněl jsem, že jsem tě nedal nahoru, do pelíšku, odpusť mi. Za chvíli jsem u tebe!“ Thomas zpanikařil, popadl nebližší sošku, kterou měl po ruce a rozběhl se proti stínu. Teď už byl pán na konci chodby, úlekem nadskočil… „ Ani se nehni, jinak tě zabiju!!!“ křičel Thomas. Starý pán jen nehybně stál. V duchu přemýšlel, co má udělat. „Mám na něj skočit? Ne, je ozbrojen a navíc je velký a svalnatý.. Já jsem starý a vetchý. K telefonu se taky nedostanu. Tak snad jen můžu čekat, co bude.“ „ A nebo… Ano, třeba se mi ho podaří překvapit..“ Starý pán se rozběhl proti Thomasovi, ale Thomas byl rychlejší. Jedním skokem ho srazil na zem a do hlavy ho začal bezmyšlenkovitě mlátit soškou. Po pěti minutách přestal, ale až po 15 minutách si uvědomil, co vlastně udělal. Chvíli jen tak zíral na mrtvé tělo starého pána a potom začal přemýšlet. „Musím se zbavit těla!“ Proběhlo mu hlavou.. „Ten dědek stejně nemá žádné příbuzné, ale co když ho přece jenom někdo bude hledat?? Tak ho nenajde..“ Thomas se potichu zasmál. „ Teď musím zlikvidovat veškeré důkazy.. Nejprve se vrátím dolů, všechno zkontroluju, potom odtáhnu tělo do auta, a zavezu ho na most, kde mu přivážu závaží na nohy a hodím ho do vody. Vrátím se zpět do baráku, uklidím tu, znovu to zablokuju a odjedu domů. Jak to řekl, tak to taky provedl. Po měsíci byl Thomas stále ještě jako na jehličkách, ale když zjistil, že policie je bezradná, byl čím dál klidnější. Noc co noc, po celé dlouhé dva měsíce vzpomínal, jaké to bylo, zabít člověka. Jak to bylo snadné, jak jeho teplá krev stékala po jeho rukách a soška se bořila hlouběji a hlouběji do proražené lebky, jak snadné bylo znovu a znovu udeřit. Zjišťoval také, že vražda starého pána v něm nevyvolala lítost, ale chtíč. Chtěl zabít někoho dalšího, toužil po prolití krve. Znovu toužil vidět mrtvé zkrvavené tělo v očích s výrazem hrůzy. Přinášelo mu to uspokojení. Tři měsíce od vraždy, kdy už se na ni zapomenulo, montoval alarm v době takové mladé rozmazlené paničky. Manžel jí odjel na dva týdny na služební cestu do Ameriky. Hned jak ji uviděl, zatoužil po ní. Chtěl ji vidět mrtvou, jak bezvládně leží u sebe v domě, obličej zkroucený do bolestivého úšklebku. Už tehdy mu bylo jasné, že ji musí zabít.. Ale ne rychle, tentokrát bez zlosti, se slastí a potěšením si chce vychutnávat její pomalou a bolestivou smrt. Od toho dne začal spřádat plány, jak ji zabije. Když byl alarm po dvou dnech domontován, zavolal šéfovi, že je bohužel nemocný a na týden nemůže přijít do práce. „ Zas mi to ten blbec sežral“ zaradoval se, že šéf je tak čestný, že nechce ani pomyslet na to, že by mu Thomas mohl lhát. Manželce řekl, že si vzal týden volna, aby si mohl odpočinout, že je ze všeho unavený. Když manželka odešla ráno do práce, děti do školy, Thomas se umyl, oblékl se a zahájil průzkum jejího denního programu. Když tam v 8.20 dorazil, ještě spala. O deset minut později už uviděl nějaký pohyb za oknem. Ano, byla to ona, zrovna vstala z postele a jde do koupelny. Thomas vyčkával a přitom stopoval čas. Po 30 minutách se otevřely dveře koupelny a vyšla ven ona, vysoká, štíhlá a dlouhonohá blondýna s obličejem jako panenka, teď už namalovaná a oblečená. „ Musí tam mít ještě jedny dveře..Do šatny. Kde jinak by vzala to oblečení?“ pomyslel si Thomas. Začal vzpomínat, jak se jmenovala, věděl, že Phillipsová, ale na křestní jméno si ne a ne vzpomenout. „ Už to mám! Jane! Jmenuje se Jane Phillipsová!“ málem že nevykřikl radostí. Jane sešla dolů do kuchyně a nasypala si corn flakes do misky s mlékem. Do sklenice si nalila pomerančový džus a usedla k novinám. Thomas se už začínal pomalu nudit, když konečně po dvaceti minutách vstala od stolu, hodila misku i sklenici do dřezu a šla k venkovním dveřím. Thomas se přikrčil za zídkou, doufal, že ho neviděla, příště si bude muset dávat větší pozor. Skočil do auta a čekal, co se bude dít. Jane nastoupila do svého Lamborghini Reventon, dupla na plyn a rozjela se směrem do centra. Thomas sice také dupnul na plyn, ale jeho Chevrolet Camaro SS 69, bohužel takové rychlosti nedosahoval, takže se držel docela kus od ní, ale ne tak daleko, aby ji ztratil. Jeli asi 30 minut po dálnici, než vjeli do centra. Zastavila na parkovišti, vystoupila z auta a vrhla se do davu lidí. Thomas na chvíli zpanikařil, že ji ztratí, ale rychle našel místo a vrhnul se za ní. Za chvíli ji uviděl, jak míří k nejdražšímu a nejznámějšímu obchodu v Anglii – k Harrod’s. Vešla dovnitř. Thomas chvíli postávala a poté vešel dovnitř také. Ochranka u vchodu mu řekla,že si má dát aktovku buď na jedno rameno nebo do ruky. Thomas si ji vzal do ruky a následoval Jane přes kosmetiku, kabelky, parfémy až po oblečení. Zdálo se, že si ho za celou dobu ani nevšimla. Když konečně po třech hodinách pro Thomase zdrcujících nákupů vyšla ven z obchodu, zamířila zpátky k autu. Thomas nasedl také do auta a následoval ji. Jela domů. Když v 15.30 dorazila domů, Thomas opět vylezl z auta a dal se do zkoumání jejího dalšího programu. Zbytek dne už zůstala Jane doma. Když přišla, převlékla se do oblečení na aerobick, pustila si kazetu a začala cvičit. Thomas po hodině a půl pozorování skákající ženské už neměl náladu vůbec na nic. Byl hrozně znuděný a měl hlad. Přesto ale vydržel a když v 22.35 šla spát, ulevilo se mu. Manželce vysvětlil, že byl s kamarádem na pivu a že je pozvaný i na zítra. Tak to pokračovalo dalších pět dní, kdy si Thomas dokonale zmapoval celý průběh jejího dne.V neděli, sedmý den ode dne, kdy ji začal pozorovat už měl zpracovaný plán a už se těšil, jak ji dnes zabije. „ Mám všechno? Nůžky, skalpel, rukavice, provaz, nůž, masku, lepící pásku, plastový pytel. Snad ano.“ Thomas doufal, že nic nezapomněl, protože i bez jedné jediné věci by celý plán mohl ztroskotat. Ve 22 .40 už stál před Janeiným domem. Viděl, jak vyšla z koupelny ve flanelovém pyžamu, zalarmovala, zhasla a lehla si do postele. Počkal, až odbylo dvanáct hodin, nasadil si rukavice a masku a pomalu se přehoupl přes zídku. Zkontroloval okolí, připlížil se k domu. Bylo to hodně riskantní, přikrást se až k hlavním dveřím, kde se jedině dá odkódovat alarm, ale venku bylo pusto, nikde ani živáčka a v domech okolo už také všichni spali. Thomas už byl u dveří, zapojil čtečku, odblokoval alarm, otevřel dveře, které neostražitá dívka nezamykala a vešel dovnitř. Dům byl vevnitř opravdu krásný, vkusně zařízený. Po dvou dnech, co tu strávil, dům docela znal. Věděl, že ložnici má nahoře, hned napravo od schodů. Vydal se po schodech, tiše, bez hluku. Poslouchal i sebemenší zašustění, ale v domě bylo naprosté ticho. Už vyšel do 1. patra. „ Tak a je to tady“ v duchu se hihňal Thomas. „ Konečně ji dostanu.“ Potichu se připlížil ke dveřím do ložnice, byly otevřené. Jane spala. Vešel do pokoje, přistoupil k posteli, uchopil jí jednou rukou obě ruce a druhou jí zalepil ústa. Jane prvně nevěděla, co se děje, ale za okamžik se vzpamatovala a začala se bránit. Podařilo se jí vykroutit ruku z mužova sevření a poškrábat mu obličej. Muž zaklel a rychle ji chytil i druhou rukou, snažila se ho kopnout, ale klečel jí na nohách. „ Je to beznadějné!“ křičela v duchu Jane, přes slzy už skoro neviděla. Snažila se ho zeptat, co chce, ale přes zalepená ústa to nešlo. Muž jí svázal ruce, teď přešel k nohám, snažila se mu utéct, ale vždy byl rychlejší. Jako by předvídal, co chce udělat. Jane se snažila prosit, ať jí neubližuje, ale bylo to marné. Muž měl ve tváři výraz plný běsu, chladnokrevnosti a na něco se těšil. V tu chvíli ještě Jane nevěděla na co, ale brzy to poznala. Thomas byl se sebou na výsost spokojen. Vyšlo to podle jeho představ, Jane ležela svázaná na posteli, se zalepenými ústy. Vytáhl si potřebné náčiní. Viděl děs v Janeiných očích a naplňovalo ho to radostí. Pomalu k ní přešel, sundal si masku a usmál se na ni.
„ To snad ne! To je ten, co mi montoval alarm..sakra…sakra..Jak se to jmenoval??Thomas..Ano, Thomas King.“ Jane nevěděla, co má dělat, toho muže trochu znala a nikdy jí nepřipadal nebezpečný. Věděla, že neuteče. Mohla jen doufat, že se Thomas King slituje, ale po pohledu do jeho tváře o tom silně pochybovala. Hlavou jí proletěl obličej jejího manžela, rodičů, kamarádu. Zážitků z celého života, smutné i radostné chvíle. Jane se stáhlo hrdlo jako by se každou chvíli měla udusit. Začal plakat ještě víc. Teď už věděla, že zemře.
„ Tak Jane, pamatuješ si mě? Já jsem Thomas King, montoval jsem ti tu zabezpečení. Víš, už jen pohled na Tebe ve mně vzbuzoval chtíč…Chci Tě zabít. A bude to hodně dlouhé a bolestivé.“ Thomas si Jane prohlížel a přitom se mu do hlavy vkrádal nápad, jak ji bude mučit. „ Víš co, Jane? Já ti dám šanci přežít a utéct…“ Přistoupil k ní, vytáhl skalpel a dvěma rychlými pohyby jí přeřezal obě achillovky.Rozvázal jí nohy a zakřičel na ni: „ Běž! Ale mi stejně neutečeš..“
Jane na sobě zpozorovala jeho zkoumavý pohled. Nevěděla, co si myslí a ani si to nemohla domyslet. Najednou řekl, že jí dá šanci na útěk. Srdce jí poskočilo radostí.. Náhle ucítila palčivou a bodavou bolest v obou patách. Thomas se dal na hlasitý smích, při kterém jí odvazoval nohy. Když zakřičel: „Běž!“ Jane se o to opravdu pokusila, ale ihned spadla na zem, neschopna pohybu. Strašně to bolelo, Jane si přála, ať umře, ale Thomas vypadal, že její trápení jen tak neskončí. I když byla nevěřící, začala se modlit k Bohu, ptala se, za co jí to dělá, proč zrovna ona musí tak trpět. V tu chvíli ji Thomas chytl a posadil zpátky na postel.
Pokus o útěk se mu velmi líbil, pobavilo ho to. Teď zvažoval, co bude dál. Stále si opakoval : „Hlavně pomalu, nikam nespěcháme. Ještě máme celou noc před sebou.“ Přistoupil k posteli a podíval se jí na paty. „Čistý řez.“ utrousil přitom. Tak a teď si budeme hrát. Uchopil ji za rozřezané paty, obmotal jí kolem nich provaz a pověsil jí k trámu, co čněl do stropu. Jane hystericky řvala přes lepící pásku, ale Thomas nepocítil ani trochu viny či lítosti. Visela hlavou dolů a snažila se nějak odvázat, ale svázané ruce a bolest jí to nedovolily. Thomase už začínala nudit, rozhodl se, že to skoncuje. Nůžkami přestřihl provaz, Jane spadla na zem. Shýbnul se a začal ji škrtit. Snažila se bránit, ale už neměla moc sil, Thomas mačkal její krk silněji a silněji až se přestala vzpírat úplně. Postavil se a začal si prohlížet spoušť, kterou v domě napáchal. Všude kolem něj byla krev, rozstříkaná v různých úhlech a množství. Rozhodl se, že tentokrát odklidí jen tělo, protože tohle by stejně nešlo vyčistit. Roztáhl si plastový pytel a zabalil do něj mrtvolu. Musel postupovat velmi opatrně, opatrně tělo skoulel ze schodů a přes trávník ho dotáhl do auta. Poté se vrátil zpátky, celý dům znovu prošel, zalarmoval ho a nasedl do auta. Rozhodl se, že nejlepší způsob, jak se zbavit těla, je, ovázat ho závažím a hodit ho z mostu do řeky. Tak také udělal.

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 1 uživatel