uživatel eliminován | 12. 12. 2007, 12:57:32 |

Žila byla kdesi daleko princezna. Každé ráno vstala a kochala se v zrcadle svojí krásou, která ač nebyla nesmírná, mohla by oslovit nějakého toho ženicha. Když bylo princezně 14 let a nějaký ten kousek, dostala se jí do ruky depeše s názvem "princezna rebelka". V ní se psalo o dalších krásných princeznách které mají prince jaké jim všechny závidí...Princezna se zasnila jaké by to bylo být jako ony...do vysoké společnosti zvány, svým milým hýčkány...Roky plynuly, celulitida na stehnech se úspěšně rozvíjela, milé princezně se přehouplo 20 let a stále ne a ne si pro ní její vysněný prince přijet ve svém kočáře taženém 200 koňmi. Sestry už byly dávno vdané za místní mladíky a playboye, pomáhaly mužům v hospodářství s chovem velbloudů a pestěním Anananasu a žily spokojený život. Tedy jak pro koho, pro princeznu byl takovýto spokojený rodinný život ztělesněním noční můry. Každý den se v potu tváře plahočit po poli ve starém šedivém oblečení, mít jen jeden kočár a děti vychovávat v malé chatrči. Ne, ona si počká na svého hrdinu, je přesvědčená že ON přijde...na takový klenot přeci jen tak nenarazí...Uplynuly další roky a princezně počalo pomalu na dveře ťukt staří. Přehoupl se 22. rok a vyvolený stále nikde. Po večerech princezna propadala smutku, co když prince nepřijede a ona zůstane do smrti sama...neměla také raději vzít za vděk obyčejným mládencem z okolní vsi? Ale jdi ty, říkala si..Přece bys nevzala za vděk nuzákem, ty princezna....raději sama než s nějakým pobudou...čas plynul dále až najednou : Kde se vzal, tu se vzal do paláce princezny jakýsi obchodník zabloudil. Bůh suď zda se ztratil na své obchodní výpravě nebo ho osud zavál do těchto kočin, buď jak buď princezna mu očarovala. Říkal si, to by bylo něco panečku, sice mi už pomalu táhne na 40 ale taková krasavice by mě dokázala pustit do žil 2. mízu. Koumal až si mohl mozek vykoumat jak to zařídit aby princezna přijala jeho pozvání a strávila pár dní v jeho přepychovém sídle. Jeho obavy však byly marné, jeho pěstěný vous, zkušenostmi ošlehaná tvář muže který ví co chce a vkus pro luxusní odívání učarovaly princezniným očím. A tak slovo dalo slovo a za chvíli už princezna i se svým vyvoleným na svatební cestu vyráželi. Princezna byla jako v ráji, nejlepší světové destinace, nejvybranější pochoutky a pozornost vyvoleného nebrala konce. Nebrala konce ani po návratu z cesty do rozlehléjo paláce který nechal muž kousek za hlavním městem vystavět. Bylo tam vše co si člověk mohl přát, parní lázně, špičkoví kuchaři, mnoho lokajů a ložnice ve které kraloval její muž s velkým M. Spokojená princezna zaslepena luxusem ani nepozorovala že jí ve tváři přibývají vrásky a její fyzická krása se pomalu vytrácí.. Všiml si toho však její král a byl tím znepokojen. Už nebyl nejmladší a při ohledu na stárnoucí královnu si tím více uvědomoval svůj věk. Hlodalo v něm pokušení zda opravdu toto je tvor vedle kterého chce zestárnout...Hlodalo až nahlodalo a král se vydal na obchodní cestu. Na cestu která měla jeden jediný cíl: Najít náhradnici za stárnoucí královnu. Dílo se podařilo a pak to šlo rychle,když se mocný muž objevil ve svém paláci po boku své nové nastávající. Královna ač neoplývala bystrostí pochopila odkud vítr vane a jala se sama vyklidit pole před mladší a krásnější konkurentkou...vyšla z paláce, přešla tržiště, prošla hlavní branou a šla daleko, daleko od města...šla několik dní až došla do jakéhosi města. Vyčerpaná svým životem který najednou nabral tak nečekaný směr posadila do písku s rukami zabořenými do tváře a usnula...

A to je konec pohádky

reagovat