Miss
Video
Diskuze a otázky - Pod pyramidami v Gíze se skrývá rozsáhlý jeskynní komplex
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 41 příspěvků a shlédlo ji 920 uživatelů .
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 21:56:43
je nám to jasný...a v tom jeskynním komplexu lítá tutanchamon
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:54:52 | více příspěvků | napsat uživateli
Jakmile byla zjištěna přítomnost tohoto neobvyklého útvaru, slezla do jeskyně i skupinka vědeckých speleologů, kteří se snažili co nejlépe nález zadokumentovat. V rámci této činnosti se pokoušeli dostat co nejdále do podivného tunelu. Ve chvíli kdy byly zabráni do své práce, byli bez jakéhokoliv varováni napadeni neznámými asi 4 stop vysokými tvory. Ti podle svědectví použili nějaký neznámý druh tepelného paprsku, kterým zničili technologické vybavení.
Tvorové byli podobní těm, které ufologové označují jako "greys". Ve chvíli útoku se jeden ze speleologů nacházel v přirozeném výklenku, takže nebyl účinkem zbraně zasažen přímo. Nicméně poté co útok pominul a neznámé bytosti zmizeli, zjistil, že technologické vybavení je kompletně zničené a jeho kolegové byli zabiti. Sám stojící nad touto tragédií zjistil, že na něm hoří oděv, který se mu nedařilo uhasit. Na mnoha částech těla byl silně popálen. Přesto se mu podařilo dostat se z jeskynního komplexu na povrch a ve velmi zbídačeném stavu se dostal do nejbližší vesnice, kde varoval lidi a popsal jim vše, co se odehrálo. O několik dní později v důsledku rozsáhlých popálenin zemřel v nemocnici.
Je zajímavé, že vyšetřováním tohoto případu se ujalo vojsko, i když šlo o civilní záležitost. Vojsko nakonec dynamitem odstřelilo vchod do podzemí, který by měl být v současné době komplexně zavalen.
QUEST INTERNATIONAL (c/o 15, Pichard Court., Temple Newsam., Leeds, L515 9AY., ENGLAND U.K.), je nejprestižnější britský ústav, který se zabývá výzkumem fenoménu ufos. Jeho členové jsou složené především z vysloužilých příslušníků policie, bezpečnostních oddělení a vojska. Tato organizace dodnes vyšetřuje jeden z nejpodivnějších případů kolize neidentifikovatelného létajícího objektu, ke které došlo dne 7. května 1989. Všimněte si, že od incidentu uběhlo již bezmála dvacet let, ale stále velmi intenzivně se mu věnuje velmi široká pozornost, ale i publicita. Proč? O tom vám budu vyprávět v další části tohoto seriálu.
Věřím, že jsem obnovením dalších pokračování "Kosmického konfliktu" udělal radost alespoň některým čtenářům samozřejmě, že budu rád za zpětnou vazbu, která je pro pisatele vždy velmi důležitá. Možná, že i někteří z Vás jste zažili zvláštní příběh nepodobný tomu, o čem diskutujeme v tomto seriálu. Pakliže tomu tak je, neváhejte a napište mi ho. Velmi rád takové případy zveřejním a možná dodají odvahu dalším, kteří takto zjistí?? "že v tom nejsou sami".
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:54:29 | více příspěvků | napsat uživateli
Takže po delší době a na množství žádostí od čtenářů pokračujeme v seriálu "Kosmický konflikt". Věřím, že všichni čekáte na další pokračování příběhu člověka, která před mnoha lety ve Spojených Státech zažil velmi dramatickou osobní zkušenost s plazí formou inteligence. Vzhledem k tomu, že v současné době nemám ještě dokončení tohoto příběhu zpracováno, vrátíme se k němu a dokončíme ho v některém z příštích pokračování. V této části bych ale velmi rád navázal na problematiku Malty, které jsme se věnovali v prvních částech našeho příběhu.
Nejde tu totiž pouze o tento ostrov, ale o stovky a stovky dalších podobných případů, které byly zaznamenány po celém světě o lidech, kteří zmizeli doslova beze stopy. Šlo především o oblasti málo prozkoumaných jeskyní a místa kde se často vyskytovaly jevy spojené s fenoménem ufos. Často se na těchto místech byl také zjištěn výskyt velmi podivných tvorů. Asi nejznámější kauzou je případ policejního strážníka Herba Shermera. Tento člověk popsal svůj případ velmi detailním způsobem a odpřísáhl, že k němu došlo v Ashlandu, stát Nebraska krátce po půlnoci 3. prosince 1967.
Shremer ve své výpovědi přímo sdělil:
"Byli to tvorové vysocí asi 4 až 5 stop vysocí. Jejich uniformy byly stříbrně šedé barvy, velmi lesklého charakteru. Na hlavě měli jakési přilby podobné těm pilotním. Na pravé straně přilby měli připevněnou malou anténu a to v místě, kde se u člověka nachází ucho. Jejich hrudník byl podstatně většího charakteru a tělo bylo velmi svalnaté. Velmi zvláštní byly jejich oči. Jejich panenky totiž byly štěrbinovitého charakteru. Když se na mne dívali vůbec nemrkali. Měl jsem velmi nepříjemný pocit. Jejich nos byl ploché a ústa vypadala spíše jako nějaká štěrbina."
Podle přítomného psychologa musel Shremer skutečně prožít nějaký velmi traumatizující zážitek. Celková charakteristika těchto tvorů vykazovala jednoznačné reptiloidní rysy. Jenže případ policisty Shremera není zdaleka jediný.
Jiný velmi podivný případ se odehrál v Kanadě. Časopis "CRYSTAL BALL NEWSLETTER (P.O. Box 4080., Torrance, CA 90510) publikoval článek pod názvem "The Shaver Mystery" ve kterém se líčí tragický incident, který se odehrál v jižní Kanadě. Tento příběh by měl být speciálně zajímavý pro českého a slovenského čtenáře. Vědeckým týmem byla do komplexu podzemních chodeb spuštěna skupina speciálních sond. Jedna ze sond nakonec narazila na jeskyni, ve které byla objevena velmi zvláštní věc. Hluboko v jejím nitru byla objevena dokonale válcovitá šachta, která se šikmo svažovala hluboko dolů do nitra země.
Šachta byla geometricky absolutně dokonalá a musela být produktem nějaké vyspělé inteligence, ale rozhodně ne přírodních procesů (podobné tunely byly nalezené na různých místech světa, speciálně bych chtěl upozornit na případ tzv. "Měsíční šachty", která by se měla nacházet na jednom konkrétním místě na Slovensku - k tomuto našemu specifiku se vrátím ještě v jiné reportáži).
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:53:40 | více příspěvků | napsat uživateli
Nicméně mne to utvrdilo v přesvědčení, že bych měl z tohoto bytu co nejrychleji vypadnout a to pokud možno pod nějakou důvěryhodnou záminkou. Přesto mi to nedalo, abych se na strategii rozmístění baterek pana H. přímo nezeptal. Došlo k tomu ve chvíli kdy jsem byl obsloužen dalším čajem a na stole se objevil nějaký koláč. Vzhledem k tomu, že jsem již velmi slně pochyboval o duševním zdraví človíčka jenž opět seděl předem mnou, jsem koláč ochutnat s díky odmítl a jen s velkým přemáháním jsem si usrkl horkého a docela chutného čaje modlíce se, aby šlo skutečně jen a pouze o čajové ingredience.
"Než budete dále pokračovat ve svém vyprávění?? víte já už ehmmm budu muset jít. Nezlobte se, ale mám ještě nějakou schůzku na Smíchově. Opravdu se nezlobte. Přesto mi to nedá, promiňte, abych se nezeptal na ty vaše baterky co máte všude po bytě".
Přítomný se ostře zahleděl do mých očí. Jeho pohled mne velmi překvapil. Byl to skutečně ostrý pohled velmi bystrého vědomí, které mělo hodně daleko do chorého rozumu.
"No dobrá pane. Jak chcete, ale znovu Vás upozorňuji, že netrpím žádnou duševní chorobou ani poruchou. Nic podobného mi nikdy diagnostikováno nebylo. Takže to za prvé. A nyní k Vaší otázce. Víte?. Oni bytostně nesnáší přímé světlo!!! Ty baterky jsou tedy jaksi když přijde na věc skutečně zapotřebí. A za třetí pane - žádnou schůzku nemáte, vaše výmluva je ubohá a velmi naivní, víte?"
Zasmál se mi přímo do tváře. Mimochodem myslím, že nemusím nijak sáhodlouze vysvětlovat jak jsem se cítil. Jeho odpověď mne doslova přibyla do sedačky a vyjeveně jsem na pana H. hleděl. Musel jsem tedy skutečně vypadat v tuto chvíli velmi přitrouble protože se v následující chvíli začal můj hostitel doslova nezřízeně smát. Když přestal opět se na mne podíval a řekl:
"Pane Chvátale to co jsem vám sdělil není nějaký hloupý vtip". Následovala krátká pauza a dodal: "To je teprve začátek. Takže jestli Vám milý příteli mohu radit, zapomeňte na Smíchov, vezměte si tadyhle kus jahodového koláče a poslouchejte. O.K.?"
Němě jsem přikývl a skutečně si vzal první kousek koláče do úst a začal opět naslouchat. "Takže, kde jsem to vlastně přestal. Aha, v té místnosti??".
"V jedné chvíli se otevřeli dveře. Spíše odsunula jedna část stěny. A do místnosti vešel muž. Přinesl mi jídlo, které položil na stůl. Vybídl mne abych se posadil a sám se usadil na jedné ze židlí proti mně. Dlouho na mne hleděl a pak vytáhl nějaké zařízení, které vypadalo jako dnešní elektronický diktafón, ale bylo podstatně menší. Z ničeho nic na mne promluvil.
"Jmenuji se podplukovník Carlson. Vzhledem k tomu, že jste měl u sebe své osobní doklady víme, kdo jste, odkud jste, víme vše o vaší rodině v Československu a víme také proč jste zde v USA.." Suše jsem polkl. Vůbec jsem netušil zda se mnou hraje nějakou hru a nebo to co říká je skutečná pravda, ale vzhledem k tomu co jsem doposud prožil jsem si neděl žádné iluze.
"Kde to jsem pane?" Hlesl jsem. "Dvě věci. Především aby bylo jasno - ptát se budeme mi a vy budete odpovídat. Tímto jsou role definitivně dány, a za druhé. Přesně tuto otázku jsem se chystal položit já vám. Takže máte tušení a nebo nějakou povědomost o tom, kde se nacházíte?"
"Jakýsi sedmý smysl mi napovídal, že to co se právě děje vedle okolo mne není žádná sranda a že možná nikdy v životě ve skutečností nepochopím k čemu jsem se přimotal. Rozhodl jsem se, že tomu vojákovi přede mnou pokud možno co nejdetailnějším způsobem popíši co jsem dělal v posledních dvou dnech. Dvou dnech?
Vždyť jsem vlastně ani neměl sebemenší tušení jak dlouho jsem se v tomto divném zařízení nacházel. Když jsem si představil ten poprask u nás doma (myslím v republice) v souvislosti s tím, že jsem prostě jen tak zmizel v USA ježily se mi chlupy po celém těle. Ale nyní jsem se musel soustředit na každý detail toho co jsem dělal od chvíle kdy jsem se rozhodl vydat na ten svůj proklatý výlet do Skalistých Hor.
A podplukovník (či kdo to vlastně byl - o jeho skutečném příjmení jsem si nedělal žádné iluze) pozorně naslouchal?
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:53:15 | více příspěvků | napsat uživateli
V této části seriálu bych chtěl pokračovat velmi zvláštním příběhem člověka, kterého z pochopitelných důvodů označuji iniciálami F.H. Volně tak navazuji na materiál ze čtvrté části.
Uvědomuji si, že to co nyní povím bude znít zcela absurdně, ale na mou duši se to stalo. Jak jsem ležel na zemi viděl jsem jak se osvětlenou chodbou ke mně přibližují dvě postavy. Jedna byla robustnější a větší a ta druhá byla podstatně přirozenějšího charakteru. Když se ke mne přiblížili zjistil jsem hrůzou, že ta druhá postava je nějaké zvíře či co. Měla obrovské hadí žluté oči a zeleno šedavou šupinatou pokožku na rukách. Tedy v místech kde se dalo vidět jelikož byla oblečená do nějaké světle modré kombinézy, ale spíše to připomínalo potápěčský skafandr. Všiml jsem si také, že v horní části paží měla na obleku přítomný nějaký kruhový emblém s jakýmsi znakem. Tvor na mne hleděl bez jediné emoce??
O to více mne šokovalo když vedle něho stál?. člověk.. Normální člověk, snad voják. Měl na sobě také podobnou kombinézu oranžovo - červené barvy. I on měl na stejném místě umístěný nějaký znak. Bohužel jsem si nezapamatoval jak vypadá. Byl jsem neuvěřitelně vyděšený. Prostě jsem netušil co se v následujících minutách stane. Nevěděl jsem kde se nacházím, jen v hloubi duše jsem se utěšoval tím, že se mi to všechno jen zdá. Jenže jak jsem pochopil záhy, nešlo vůbec o žádný sen.
Ono zvíře co vypadalo jako "miniaturní dráček" (ve skutečnosti to bylo vysoké minimálně dva a čtvrt metru) vytáhl z pouzdra u pasu jakousi tyčinku a když se jí dotkl mého těla upadl jsem opět do bezvědomí. Nevím kolik času uběhlo když jsem znovu probral, ale měl jsem neuvěřitelný hlad. Byl jsem ve čtvercové místnosti, která byla ozářena jemným nazelenalým luminiscenčním světlem. Všechno to vypadalo velmi přízračně. Místnost byla bez oken a prakticky bez nábytku. Ležel jsem na posteli a kousek ode mne u zdi byl stůl a dvě židle. Jinak nic. Když jsem místnost prozkoumal pohledem rozhodl jsem se, že vstanu a trochu se projdu. Měl jsem na sobě pouze spodní prádlo a nic jiného. Nevím pane Chvátale jestli jste schopen se alespoň trochu vcítit do é tehdejší situace, ale víte, byl jsem totálně desorientován. Nevěděl jsem kde jsem, kolik je hodin ani kterého dne. Nevěděl jsem zda je den či noc. Bylo to velmi stresující."
Pan H. se otřásl a dopil čaj. Pak se na mne podíval, takovým tím zkoumavým pohledem. Naše oči se střetly a já si uvědomil, že již pěkných pár minut rozvažuji o tom, zda nemám před sebou nějakého duševně chorého člověka. A on jako kdyby to vycítil, když řekl: "Já vím, co si myslíte che?che?". Ušklíbl se. "Ale věřte, že ať jsem cokoliv - blázen zcela jistě ne". "No jo, to říkají všichni", pomyslel jsem si, ale nahlas jsem se zeptal kudy na toaletu.
"První dveře vlevo na chodbě". Já mezitím udělám ještě jednu várku čaje. Co říkáte?.". Ale to již jsem otvíral dveře od toalety. Rozsvítil jsem a první věc na kterou mi padl pohled nebylo to co si asi čtenář myslí. Nýbrž zcela něco jiného, velmi prozaického, a ve své podstatě přímo podivného. Byla to velká kovová baterka, taková ta čtverhranná pověšená na háčku. Bylo to sice samo o sobě zvláštní, ale řekl jsem si, že je připraven na jakoukoliv situaci. Jenže to nebylo zdaleka vše. Během následujících zhruba 15-ti minutách jsem zjistil, že můj hostitel má další kus zavěšený hned u dveří na chodbičce. Další dvě baterky v "pohotovostní poloze" jsem objevil v obýváku a další pak v kuchyni s nepříjemným tušením, že to zdaleka není konečný počet.
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:52:42 | více příspěvků | napsat uživateli
Když jsem ani po 15-ti minutách nenarazil na konec musel jsem si odpočinout. Snědl jsem vepřovou konzervu s chlebem (díky igelitu z něho nebyla promočená houba) a napil se vody z lahve. Přemýšlel jsem o své ne zrovna dobré situaci, ale snažil jsem se nepropadat panice. I proto jsem se myšlenkami znovu soustředil na jeskyni. Bylo zde skutečně výrazně tepleji. Váhal jsem zda má smysl pokračovat dál do nitra hory. Rozum m říkal abych si zdříml a jakmile se bouře venku uklidní soustředil všechny síly na nalezení nějakého civilizovaného místa. Ale jaksi mne iritovalo, že jsem ještě nenarazil na její konec. Bylo to zvláštní. Nakonec zvítězila zvědavost a tak jsem zaktivoval druhou louč a odvážně pokračoval v pochodu dál do jeskyně. Po nějakých deseti minutách chůze se začala podzemní prostora rozvětvovat do pěti samostatných užších tunelů.
Zastavil jsem se rozhodnut se vrátit, neb jsem nechtěl zabloudit v bludišti podzemních chodeb. V zákmitech fosforeskujícího žlutého světla jsem ale ke svému úžasu zjistil, že stěny ve všech menších rozvětvených průchodech jsou hladké s pravidelnými okrouhlými rýhami po celém obvodu. Vstoupil jsem do jednoho z tunelů a začal stěny zkoumat podrobněji. Bylo to neuvěřitelné. Prsty jsem se dotýkal jakési umělé hmoty okrově šedavého odstínu. Vzdáleně připomínala beton, ale byla pórovitější konzistence a nestudila. Nakonec jsem nalezl při vstupu do každé z pěti menších chodeb jakýsi jakoby gravírovaný symbol. Trojúhelník špicí nahoru a v něm takový klikyhák".
V tu chvíli se pan F.H. přemístil k velké skříni. Když jí otevřel viděl jsem, že byla plná papírů (dokumentu v deskách). Neskrýval jsem překvapení. Muž se na mne podíval a řekl mi:
"Zde se nachází mnoho tisíc stran perfektní dokumentace vztahující se k mému příběhu. Pakliže toto a následující naše setkání dopadnou dobře, předám vám všechny tyto materiály k vašemu dalšímu studiu. Já je již zřejmě potřebovat nebudu".
Nevěřícně jsem polkl. V hlavě se mi honili nejrůznější myšlenky. Mám před sebou blázna a nebo stojím na prahu jednoho z nejúžasnějších příběhů svého dosavadního života? Z mého rozjímaní mne vytrhl můj hostitel: "ÁÁ!!! Tady to je. " V ruce držel desky na kterých bylo fixou napsáno "AKTA "178 B 11". "Tady v těchto deskách jsou seskupené všechny důležité symboly. Ehm?.. Spíše grafické aktivační klíče k navázání komunikace, ale je zde velmi mnoho dalších symbolů o kterých nevím dodnes co znamenají". Usmál se na mne pan H. Chvíli se ve složce přehraboval až s vítězoslavným pohledem vytáhl jeden papír na kterém byl velmi pečlivě narýsován příslušný znak.
" Tak to je ono. Přesně toto", strkal mi papír pod nos a prstem ukazoval na znak.
(Tehdy ještě nebyly k dispozici "Dokumenty Lacerta", ale dnes ?. Je to prostě neuvěřitelné. Shoda je prakticky absolutní.pozn, J.CH.).
Pohledem jsem zkoumal symbol a vyzval společníka aby pokračoval v povídání.
"Pochopte, že to všechno bylo absolutně divné. No, co bylo dál?? Ruksak jsem nechal u vchodu jednoho malého tunelu. Za prvé jsem nechtěl, aby mi překážel. Bylo zde skutečně málo místa a za druhé jsem stejně neměl v úmslu jít daleko. Jenže nakonec všechno dopadlo jinak".
"Jak"?!, hlesl jsem??
"Po několika minutách mi zhasla druhá louč a zbylé tři jsem nechal v batohu. Ocitl jsem se v absolutní tmě. Jenže když si oči přivykly na tmu a já tápal rukama kolem sebe uvědomil jsem si existenci nepatrného přísvitu který jako vycházel odněkud přede mnou. Chtěl jsem zjistit jeho zdroj a proto udělal jsem několik kroků dopředu. Jenže to se ukázalo jako osudová chyba.
V jedné chvíli jsem šlápl do prázdna a ztratil rovnováhu. Na hladkých stěnách jsem se neměl čeho chytit a začal jsem padat do jakési prohlubně. Po několika vteřinách pád přešel v klouzavý pohyb který trval mnoho minut. Ležel jsem na zádech a sjížděl někam do nitra země. Ještě než jsem ztratil vědomí jsem si uvědomil, že mám vyražený dech a pak každou vteřinou všude kolem mne sílilo nazelenalé světlo.
Když jsem se probral, zjistil jsem, že ležím na nějaké umělé dlažbě která fluoreskovala. Rozmlženým zrakem jsem vnímal, že se nacházím v nějaké evidentně umělé chodbě. Slyšel jsem jakési blížící se hlasy z pravé strany. Pomalu jsem otočil hlavu tím směrem a zakaleným zrakem jsem vnímal dvě velké postavy, které šli přímo ke mně. Strach mi stáhl hrdlo tak, že bych nevydal ani hlásku. Rozmlžený zrak se mi v následujících několika vteřinách konsolidoval natolik, že jsem (stále l
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:52:10 | více příspěvků | napsat uživateli
Pán H. se dlouze napil, křečovitě sepjal ruce na stole a spustil:
"Víte velmi těžko se mi o celé věci hovoří. Postupně pochopíte proč. Jen chci abyste věděl, že to co Vám nyní sdělím jsem za celých deset let nikomu neřekl, ani STB, která mne mnohokrát velmi nevybíravým způsobem vyslýchala. Vlastně by mi ani nikdo nevěřil.
Na začátku osmdesátých let jsem pracoval na velmi vysoké pozici resortu zahraničního obchodu u velmi známého podniku, který se jmenoval "Koospol" se sídlem na Praze 6. V roce 1982 jsem byl jako obchodní zástupce odeslán na několik měsíců služebně do Spojených Států. Předpokládám, že si vůbec neumíte představit s jakými peripetiemi, prověrkami a dalšími skutečnostmi za tehdejšího režimu taková cesta souvisela. V podstatě jsem měl záruku v tom, že následující měsíce (a to i po návratu do Česka) prožiji v nekonečném stresu a strachu. Ale tato obchodní mise z mé strany prostě nešla odmítnout. Jenže to jsem vůbec netušil, že můj život zcela od základu změní zcela jiná okolnost.
Poslužte si", strčil přede mne talíř se sušenkami. Prohrábl si vlasy, odkašlal a pokračoval:
"Víte, já nevím jak tu dlouho ještě budu. Fakt, že mohu někomu předat svůj životní příběh je pro mne hned z mnoha důvodů velmi zásadní, nehledě na to, že bude pro mne obrovskou úlevou konečně ze sebe sundat toto bezmála desetileté břímě".
Samotná cesta do Států proběhla v pořádku i všechny formality spojené s mým ubytováním a zhruba pětiměsíční činností v jednom velkém městě ve státě Colorado. Dostal jsem služební vozidlo. V tu dobu jsem byl velmi vášnivý turista a tak jsem se rozhodl, že každý víkend se podívám na nějaké zajímavé místo. Příroda je v USA jedinečná a úchvatná. Zhruba po dvou měsících pobytu jsem se rozhodl, že následující čtyři víkendy budu věnovat toulkám v přírodě v oblasti Skalistých hor. Jako cizinec jsem absolvoval dokonce i odborný kurz speciálně zaměřený na všechny ty důležité věci, které jsou turistovi zapotřebí v takové divočině.
Moc jsem se těšil a proto jsem na svou první víkendovou cestu vyrazil již v pátek odpoledne se stanem, batohem na zádech komplexně vybaven na pobyt až do neděle. Auto jsem nechal zaparkované na odstavném parkovišti nedaleko jedné z mnoha budov "stráže parku". Vytáhl buzolu a vyrazil. K přenocování v parku jsem musel mít speciální povolení, ale díky mému postavení ho zase nebylo tak těžké získat. Stejně jsem byl rozhodnut se potulovat jen po okolí a postupně se seznamovat s krajinou. Teprve další víkend jsem chtěl jít hlouběji do parku, ale počítal jsem s tím, že si sebou vezmu průvodce - strážce. Ono takové setkání třeba s medvědem není vůbec žádná maličkost.
První noc proběhla zcela ideálně. Bylo jasno a já jsem vydržel prakticky až do rozbřesku relaxovat pod nádherně čistou hvězdnou oblohou. Teprve zde jsem byl v lůně přírody, na hony vzdálen jakémukoliv světlu a civilizovanému světu schopen přijmout onu nezměrnou nádheru svitu hvězd. Takovou nádheru jsem v životě nezažil. Víte tento doslova transcendentní zážitek mám dodnes hluboko ukryt ve svém srdci.
V sobotu jsem šel celý den po své trase a vše probíhalo jako po másle. Jenže někdy kolem čtvrté hodiny odpoledne přišla prudká bouře a průtrž mračen. Musel jsem se někde schovat neb jsem nechtěl být vystaven působení blesků a potřeboval jsem se nutně alespoň trochu osušit.
V tu dobu jsem se pohyboval v poměrně vyvýšené a skalnaté oblasti. Pršelo tak, že nebylo vidět na pět metrů dopředu a voda na zemi vytvářela malé potůčky. V rozbahněné půdě se šlo velmi těžko. Tak se stalo, že na svahu se mi smekly nohy a já jsem jel po zádech několik desítek metrů než jsem se zastavil o stromy. Byl jsem příšerně vyděšený (to jsem ještě ani náznakem netušil, že ta skutečná hrůza přijde za několik hodin).
Ležel jsem na zemi všude kolem mne se blýskalo a já počítal kosti ve svém těle. Přitom jsem zjistil, že jsem někde na té hliněné skluzavce ztratil kompas. Jiný jsem neměl. Věděl jsem, že to je velký průšvih. V českých lesích se bez buzoly obejdete, ale ve Skalistých horách jste ve zcela jiné situaci. Nesmírně jsem se bál, že jsem si něco zlomil. To by byl konec. Když jsem se postavil na nohy a zamával rukama jsem věděl, že až na pár boulí, naraženin a škrábanců jsem celý. Sebral jsem ze země batoh a jal se hledat nějaké suché místo. Nutně jsem si potřeboval odpočinout.
Takto jsem se plácal po lese ještě asi dvě hodiny, když se mi podařilo objevit poměrně velkou jeskyni. Už se smrákalo.
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:51:17 | více příspěvků | napsat uživateli
Zazvonil jsem, a nic?.. Zazvonil jsem podruhé a začalo odemykání petlic či něčeho podobného. Skutečně ten člověk na druhé straně snad půl minuty odemykal své dveře skrze celý systém různých zámků. Přiznám se, že to na mne vůbec dobře nepůsobilo, ale to jsem ještě nevěděl co mne čeká o chvíli.
Nakonec se dveře otevřely a v nich stál poměrně malý človíček s obrovskými brýlemi. Chvíli na mne překvapeně koukal, jako kdybych byl nějaké zjevení a pak spíše sám pro sebe hlesl: "Ano, jste pan Chvátal. Tak pojďte dál". Vstoupil jsem do malinkaté předsíňky, ale pan F.H. mne postrkoval dál do spíše menšího bytu se slovy: "Nezouvejte se, vůbec se nezouvejte. Já jsem mnoho let rozvedený a žiji jako starý mládenec sám v tomto malém bytě?.". Náhle se uprostřed věty zarazil a pak dodal: "Víte ono to slovo "sám" není zase až tak přesné, ale k tomu se dostaneme".
Sedl jsem si do takové hrozně měkké pohovky. Víte, takové té co do ní zapadnete hodně hluboko, takže má člověk až dojem, že až budete potřebovat vstát, tak se vám to jen tak nepodaří. "Jsem rád, že jste nakonec přišel", huhlal z kuchyně pan H. a já se přitom rozhlížel po malinkém pokoji.
Nejvíce mne zaujal skutečně obrovský stůl a veliká skříň. V duchu jsem si říkal, proč takový malý člověk potřebuje tak ohromný stůl. Sám jsem se tomuto srovnání v duchu pousmál, ale to již přede mne stavěl můj hostitel hrnek s čajem. Posadil se proti mně ke stolu, zamyslel se a začal vyprávět svůj příběh.
(V podstatě již během našeho prvního setkání jsem se dozvěděl jeho kompletní osu, kterou chci zde prezentovat. Během následujících dalších čtyř setkání jsem se dozvěděl skutečnosti a obdržel materiály poměrně zásadní důležitosti, které jsou dodnes nástrojem mého bádání a studia včetně mých kolegů v zahraničí. Pevně věřím, že až přijde ten správný čas dospěji k jejich veřejné referenci).
regulovcik | 14. 08. 2009, 21:50:46 | více příspěvků | napsat uživateli
Maltský incident samo o sobě není ojedinělým případem zmizení lidí za velmi podivných okolností. Dnes a denně prakticky po celém světě můžeme sledovat podivné a neméně zvláštní epizody tohoto typu. Samostatnou kategorií jsou akta týkající se údajných únosů do jakýchsi mimozemských zřízení. Po určitou dobu jsem sledoval tyto případy napojený na mezinárodní statistickou síť dat.
V mnohých případech se v blízkosti takové události nacházely jeskyně a to jak umělého i přirozeného charakteru. Je zajímavé, že mnoho z nich je lokalizovaných právě do USA. V této souvislosti mne zhruba před 16-ti lety vyhledal člověk, který mi během několika našich společných setkání sdělil neuvěřitelný, ale zřejmě pravdivý osobní příběh, který zažil v době kdy několik měsíců trávil služebně v Státech. Hned na úvod bych měl poznamenat, že nejsem sice žádný psychiatr či odborník na duševní nemoci, ale jako laik jsem v průběhu asi pěti společných setkání nezaznamenal v chování dotyčného muže nic co by opravňovalo k nějakému takovému podezření.
Pan F. H. mne vyhledal sám na podzim v roce 1992. Bylo to nějakou dobu poté co ukončila svou činnost tehdejší Československá Archeoastronautická Aociace ve své původní podobě. Byl jsem jejím zakládajícím členem a v podstatě jsem byl rád, že se tak stalo. Z tohoto rozpadu se pak zrodily jiné podobné instituce z nichž mnohé fungují dodnes. Někdy na konci září mi zavolal dotyčný člověk poprvé s tím, zda jsem ten Chvátal z "Čs.AAA".
Když jsem mu tuto informaci potvrdil, začal na mne naléhat, že ho musím navštívit neb má pro mne k dispozici svůj neuvěřitelný osobní příběh, který se týká přítomnosti inteligentního mimozemského života na naší planetě. Prý jde o jeho osobní zkušenost, která mu doslova převrátila život vzhůru nohama.
Pochopitelně mne obsah našeho telefonického rozhovoru silně překvapil. Víte, když vám zavolá zcela neznámý člověk a bez obalu naznačí skutečnosti jež jsou sami o sobě silně kontroverzního charakteru (i když jsem byl s těmito a podobnými tématy prakticky v každodenním kontaktu a dnes tomu není jinak), přesto máte pochyby.
Nakonec jsme se domluvili, že se na druhý den setkáme u něho v místě bydliště. Jenže, jak se říká, "člověk míní a osud mění"?. Pod tlakem jiných okolností jsem na tuto schůzku dočista zapomněl. Jaké bylo však moje překvapení, když jsem měl dotyčného pana F.H. za další den znovu na drátě s připomínkou nerealizované schůzky. Takže došlo k druhému termínu, který byl naplánován pokud si dobře pomatuji na neděli.
Dny ubíhaly jeden za druhým a já stále nosil v hlavě blížící se schůzku s tajemným neznámým. Na jedné straně se začala projevovat badatelská zvídavost, na straně druhé zase rozum, jenž mi velel vše hodit za hlavu, na F.H. zapomenout a věnovat se něčemu solidnějšímu. Nakonec to dopadlo, tak jak to zřejmě dopadnout muselo. Zvítězil badatelský entuziasmus v kombinaci se stále sílící zvídavostí (pravda asi tam byla i nějak zamixována zvědavost), ale stalo se, že jsem v 18.00 hodin stál před dveřmi v 11. patře ohromně vysokého paneláku v blízkosti konečné stanice metra trasy "C" - Háje. Mimochodem ty paneláky tam stojí dodnes.
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 21:16:28
Děkuji, nadchlo mě to.
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:53:43 | více příspěvků | napsat uživateli
V tomto ohledu nelze vynechat ani svědectví mnoha místních obyvatel, které několik dní po události slyšeli jakoby naříkající a křičící dětské hlasy, které se ozývaly hluboko z podzemí. Nikdo ovšem nedokázal určit z jakého místa vlastně hlasy vychází. (K této poslední informaci by bylo potřeba přistupovat s jistou dávkou opatrnosti. Rozjitřené vědomí dokáže udělat své a jsem schopen si představit jak musela místní obyvatelstvo zpráva o tragedii dětského školního výletu zasáhnout).
Případ, který jsem vám právě popsal není zdaleka ojedinělý. Po celém světě bychom jen za posledních několik desítek let nasbírali stovky podobných svědectví. Jsem pevně přesvědčen, že ve velké většině případů nelze brát tyto případy na lehkou váhy a rozhodně nebudou produktem choré mysli a nebo nějakých záměrných fikcí sloužící pro pobavení jejich autorů. Konečně tyto závěry potvrzuje i můj vlastní výzkum v této oblasti.
Pokud tedy přijmeme možnost existence jakéhosi globálního podzemního světa, který by mohl obsahovat rozličná tajemství a ve kterém s největší pravděpodobností přebývají více či méně inteligentní formy života - bylo by jistě na místě si položit otázku jak je možné, že doposud jeho existence unikala pozornosti lidem na povrchu. Odpověď nebude jednoduchá. Osobně jsme přesvědčen o tom, že v historických dobách našich předků se všeobecně vědělo o této záležitosti.
Nutně musela existovat široce rozšířená o této skutečnosti povědomost. Můžeme vzít v úvahu (čistě namátkou) dodnes poměrně často používaný termín "PODSVĚTÍ". Jak samo slovo napovídá, dotýká se oblasti, která se nachází "pod klasickým světem". Vzpomeňme na obrovské množství různých historických literárních pramenů a ústních tradic zaobírající se problematikou "podsvětí". Nakonec zjistíme, že toto téma bylo možná jedním z nejrozšířenějších v té nejširší rovině lidské populace. Během výzkumu na mne intenzita reflexe tohoto tématu v tradičním prostředí naší civilizace chvílemi tak silně zapůsobila, že jsem nabýval dojmu jakési vzájemné symbiotické koexistence existující mezi lidmi na povrchu a bytostmi v podzemí.
Mimo incident na Maltě, kterého jsme se letmo dotkli existují stovky a stovky velmi závažných svědectví o lidech, kteří doslova beze stopy zmizeli ve neprozkoumaných jeskyních oblastech podzemí. Samozřejmě, že velké množství případů spadá do klasicky tragických epizod lidí, kteří přecenili své síly a nebo jejich odvaha nebyla zcela na místě a svůj život ukončili na dně nějaké podzemní propasti nebo podobně. Já mám ale na mysli zmizení lidí kde okolnosti případu nenaznačují klasický průběh událostí. Velmi často se místa kde tito lidé mizí kryjí s oblastmi chronicky známými vysokým počtem případů výskytu fenoménu "ufos". Dokonce mnoho těchto objektů bylo viděno vylétávat z jeskynních prostor.
Příští část začnu poměrně senzačním vyprávěním jednoho Čecha, který ještě za dob tvrdého komunismu měl jako obchodní zástupce možnost dlouhodobě pobývat v tehdejší USA. Tento člověk jako nadšený turista trávil hodně času na dlouhých výletech. Jednou se na několik dní dostal i do oblasti známých Skalistých Hor a zde zažil příběh, který ovlivnil celý jeho následující život.
- pokračování -
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:53:01 | více příspěvků | napsat uživateli
Jeden velmi zajímavý článek na toto téma napsala slečna Lois Jessupová, která v té době pracovala jako zaměstnanec britského velvyslanectví a později jako sekretářka pro "Informační kancelář města New York" spíše známou jako (NYSIB). Její materiál se objevil v časopisu "Borderland Science", který vlastnil Riley Crabbs a vydával ho za pomocí Borderland Sciences Research Foundation (B.S.R.F.). Později byl přetištěn panem dr. Allenem v jeho knize "Enigma Fantastique".
Slečna Jessupová ve svém článku prohlašuje, že navštívila Maltu a známé Hypogeum před tragickým zmizením dětí a pak krátce po něm. Píše, že při její první návštěvě v katakombách se jí podařilo přesvědčit průvodce jí nechal samotnou blíže prozkoumat "pohřební místnost", která se jak víme nachází na konci poslední a nejhlubšího patra katakomb. Průvodce nejdříve o tom nechtěl ani slyšet, ale pak se nakonec přece jen nechal přesvědčit řekl ji, že může jít, ale pouze na "její vlastní riziko". Když se na něho podívala měla intenzivní pocit, jakoby tento člověk něco skrýval, cosi velmi zásadního o čem se bál hovořit.
Aby dosáhla nejvzdálenějšího konce "pohřební místnosti" musela se plazit po zemi (jak víme je zde extrémně nízký strop) přičemž svíčka v její ruce signalizovala jejím přátelům kde se přesně nachází. Na konci "síně zemřelých" se proplazila malým otvorem a ocitla se ve velké jeskyni a před ní zela do nedozírné hloubly bezedná propast. Ona stála jako na přirozené římse na kraji této propasti. V mihotajícím se světle svíčky spatřila na druhé straně podobnou římsu a za ní něco jako ústí do podzemní chodby a nebo tunelu.
A nyní se stalo něco doslova neuvěřitelného. (Prosím čtenáře, aby si na celou věc udělal svůj vlastní názor. Podle informací, které mám k dispozici slečna Jessupová přísahala, že věc se seběhla skutečně tak jak to později sama popsala ve svém materiálu).
Ve chvíli, kdy stála na portálu u propasti se na druhé straně v místě ústí dalšího tunelu se prý objevilo v jedné řadě několik velmi podivných stvoření velkého vzrůstu humanoidního vzhledu se silným ochlupením od hlavy až k nohám. (Přesnost popisu budeme muset brát s rezervou přece jen měla Jessupová v této chvíli k dispozici pouze světlo svíčky a vzdálenost mohla být i mnoho metrů).
Poté si povšimla jak k ní zvedli ruce přičemž se zvedl poměrně silný průvan (Jessupová hovoří přímo o silném větru), který zhasl svíčku kterou držela v ruce. Ocitla se v naprosté tmě. Pak na svém těle ucítila jak o ní zavadilo něco mokrého a kluzkého (očividně zvíře nějakého neznámého druhu). Jessupovou zachvátila panika a úzkou průrvou se snažila prosmýknout zpět do "pohřební komory v Hypogeu. Když se jí to podařilo a její pohled se stkal s očima průvodce cítila jakoby tento člověk věděl zcela přesně co se stalo.
Týden na to došlo k tragické události zmizení více jak třiceti dětí o které jsem v předchozích odstavcích již referoval. Je pochopitelné, že jí tato příhoda nenechala spát. Stále se vracela k tomu co prožila. Nakonec se rozhodla, že "Hypogeum" znovu navštíví. Tak se po několika týdnech vrátila na místo kde, jak sama prohlásila, prožila ten nejděsivější zážitek svého vlastního života. Na místě se ale setkala s jiným průvodcem, který v "Hypogeu" pracoval". Když se zeptala na jeho kolegu, kterého poměrně přesně popsala, dostala zamítavou odpověď. Takový člověk prý v "Hypogeu" nikdy nepracoval. Slečna Jessupová v této chvíli pochopila, že je jí něco velmi důležitého zamlčováno. Instinkt jí zároveň říkal, aby se již dále nesnažila pátrat tam, kde je jí cesta zapovězená.
Jessupová se tedy snažila pátrat na vlastní pěst. Seskupila poměrně velké množství různých zpráv ve sdělovacích prostředcích a tisku. Oficiální verze snažila přesvědčit veřejnost o tom, že šlo o nešťastnou náhodu s tím, že pod dětmi propadly zdi "Hypogea". Je ovšem zvláštní, že pátrací skupiny, které po mnoho dní doslova prolezly každý kout v inkriminované oblasti nenašly sebemenší stopy po zmizelých dětech a jejich učitelích.
V tomto ohledu nelze vynechat ani svědectví mnoha místních obyvatel, které několik dní po události slyšeli jakoby naříkající a křičící dětské hlasy, které se ozývaly hluboko z podzemí. Nikdo ovšem nedokázal určit z jakého místa vlastně hlasy vychází. (K této poslední informaci by bylo potřeba přistupovat s jistou dávkou opatrnosti. Rozjitřené vědomí dokáže udělat své a jsem schopen si představit jak musela místní obyvatelstvo zp
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:43:34
Překopíruješ ho jsem prosím a nebo mi na to dáš odkaz? Chtěla bych to dočíst !1365!
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:39:57
Wow !1418!
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:30:17 | více příspěvků | napsat uživateli
Několik kilometrů na jih od hlavního města Vallety se nachází malá vesnice Casal Paula. V roce 1902 při výkopu hluboké studně se zdejší dělníci doslova prokopali do podzemí. Objevili totiž skupinu starověkých a vzájemně propojených jeskyní na které navazovali jakési chodby a to hned v několika patrech pod sebou. Tento unikátní komplex více stupňovitých katakomb se stal později známý jako "Hypogeum Hala Saflienti".
Na konci třetího - tedy nejhlubšího patra katakomb se nachází komora, která je nazvána "pohřební síň". Jde o prostor, jehož výška je pouhých několik desítek centimetrů. Takže pokud by se někdo chtěl vydat do jejího nitra musel by se doslova plazit po zemi. Existují pověsti, které říkají, že "pohřební síň" neukončuje tento podzemní labyrintní systém chodeb a komor. Za ní dál se prý nachází další oblasti, které z doposud neznámých důvodů nikdo neprozkoumal.
Snažil jsem se k této věci zjistit něco víc a proto jsem rozjel vlastní pátrání se zajímavým výsledkem. Mám za to, že se všechny tyto aktuální legendy vztahují k jistému článku, který vyšel v roce 1940 v "National Geographic Magazine". Vlastně šlo o seriál, který měl několik pokračování. Popisoval zmizení několika osob ke kterému za poměrně záhadných okolností došlo právě uvnitř zmiňovaných katakomb.
V době II. světové války byla mnoho podzemních průchodů, včetně starověkých katakomb začleněno do opevnění ostrova. Tyto podzemní prostory také sloužily jako přirozené protiletecké kryty a zásobárny potravin.Znamená to, že v během války zde nacházelo přirozený úkryt místní obyvatelstvo. Zjistil jsem, že článek v "National Geographic Magazine" mluvil velmi všeobecně. Ve skutečnosti došlo k něčemu daleko závažnějšímu.
V tomto podzemním hypogeu totiž ve skutečnosti za velmi zvláštních okolností beze stopy a najednou zmizelo přes 30 dětí včetně několika učitelů !! Ihned se rozjela tajná a rozsáhlá pátrací akce během které se snažili záchranáři prozkoumat další doposud neznámé podzemní prostory, které navazovaly na ty, které byly veřejnosti přístupné. Děti a učitelé se nalézt nepodařilo, zato v doposud neprozkoumaných místech byl učiněn doslova hrůzo strašný nález. Bylo objeveno přes 30 000 lidských koster mužů, žen i dětí jejichž stáří sahalo až do neolitického období. Kostry byly různě zdeformované a nasvědčovaly, že tyto lidské oběti museli těsně před smrtí čelit něčemu hroznému. Za několik týdnů poté byly na pokyn vlády tyto prostory technicky velmi bytelně zapečetěné, tak aby se do nich nedostala žádná živá bytost.
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:28:13 | více příspěvků | napsat uživateli
ale na maltě se odehralo drama kdysi
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:26:03
el.Danielle
...já sem si to myslela :OD...když jdu po chodníku slyšem funění :OD...
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:24:15
> ...Porn-Chicken... : jooo všichni dinosauři se schovali v podzemních jeskyních které podpletly celý svět a žijou v podzemí !1193!
A když má někdo žaludeční potíže, tak vznikají zemětřesení a tsunami !1193!
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:22:24
..dinosauři?...
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:21:49
No prý tam našli i nějaké extrémně jedovaté pavouky, takže už i z toho důvodu bych tam nelezla !1418!
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:20:24 | více příspěvků | napsat uživateli
vyskytuje se tam kapanek jiny druh plazu kapanek větší
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:19:48 | více příspěvků | napsat uživateli
i když o žadne vladce mrtvych nejde
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:18:40
> libor123 : A nebo to je vchod do podsvětí který chtěli těma pyramidama zabarikádovat !1193!
A sežral je tam Seth .. vládce mrtvých !1193!
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:17:57 | více příspěvků | napsat uživateli
vice informaci zde: http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/2574-kosmicky-konflikt-1-novy-serial-se-zasadnimi-informacemi/
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:17:32 | více příspěvků | napsat uživateli
> libor123
o to ani tak nejde jde tu o něco jineho
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:16:45
podle mě je tam tak rozsahle bludiště že třeba ty kosti opravdu nikdo nenajde :) a jestli jo tak k nim přihodi ty svoje :D
uživatel eliminován | 14. 08. 2009, 20:15:26
V Gíze jsem byla pyramidy viděla,o jeskyních nic nevím!1350!
regulovcik | 14. 08. 2009, 20:07:48 | příspěvky uživatele | napsat uživateli
kdyby se zkusil podivat do těch nižších mist tak asi by odtamut nevylezl živy a jestli jo tak to co by viděl by ho zaskočilo a vyrazilo mu dech to co by viděl pak by si vickrat nechtěl tam vlezt ani za milion par lidi vi o co se jedna a to diky dezinformaci v mediích
reagovat