gondik | 8. 02. 2006, 00:41:15 | více příspěvků | napsat uživateli

Kev: sup sup ;))

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 19:31:28

Pohled soch provázel zatmění
kamenná slza vzpomínky nemění
kde neplyne už čas
kde zadrhl se hlas
tam slovo mé v sochu se promění

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 18:29:55

gondik: Hovnec???!102!Ty jsi admin?

gondik | 7. 02. 2006, 18:01:08 | více příspěvků | napsat uživateli

barusa: na saspi - Admin ;)

Aliqua | 7. 02. 2006, 14:54:06 | více příspěvků | napsat uživateli

mno to je asi tak nejlepsi co jsem napsala!!

Aliqua | 7. 02. 2006, 14:43:12 | více příspěvků | napsat uživateli

Drahý příteli,
Jsou to 4 dny,co to na mě přišlo. Už ráno,když jsem se probudila,jsem se cítila unavená. Trošku jsem se přes den dala dohromady a myslela jsem,že mě to přešlo.Večer ale znovu přišla únava a zvýšila se mi teplota. Těžko jsem usínala a ještě hůř se probouzela. Oteklé oči, ucpané dýchací cesty,horečka. Tak vypadalo následující ráno. Ani jsem se nesnažila vstávat z postele. První polovinu dne jsem strávila u televize. V posledních hodinách můj zájem o „vymoženost dnešní doby“ ochabl. Hučelo mi v hlavě,věnovala jsem se radši čtení. Ale i toho jsem musela za chvíli nechat,horečka se zvýšila a řádky se mi před očima rozplývaly jako v mlze. A tak jsem se zbytek druhého dne,než mě přemohla únava,věnovala sebelítosti,proč zrovna já musím takto trpět. Další den se má nemoc dostala na nejvyšší bod. Moje sebelítost neznala mezí. Bylo mi hrozně. A pak se to stalo. Ne,neděste se drahý příteli. Tím co Vám popíšu trpěla jen moje psychika, ale jsem za to ráda.
Jak jsem se už zmínila,moje nemoc byla ve vrcholném stádiu ,a tak jsem kolem poledne upadla do blouznivého stavu. Nerozeznala jsem co je moje bujná fantazie a co skutečnost. V okně se objevila záře a tam jakási postava. Její ženská tvář byla plná dobroty. Pokynula na mě rukou a mě nezbývala jiná možnost než to poslechnout. K mému velkému úžasu jsem se zvedla z postele velmi lehce a vstoupila jsem do světla k té ženě. Ocitly jsme se ve velké hale. Všichni lidé kolem mě seděli na křeslech. Ten pohled nebyl vůbec příjemný. Vidět tolik postižených a zmrzačených najednou,kde vy si připadáte jako někdo navíc,až moc zdravý a vyvolává to pocity viny. Sice nedefinovatelné ale velmi tíživé. Ono vidět někoho na vozíčku na ulici,kde většina lidí kolem vás je zdravá. Na ulici se můžete otočit jinam a za pár minut zapomenout. Ale být jimi obklopen je něco jiného. Když jsem to viděla,něco se ve mně začalo bourat jako zdi,které se rozpadají po menších a větších kusech. Ale bylo to velmi neurčité.
Pak se prostředí změnilo. Já a ta žena jsme se ocitly v malé místnosti. Bylo poměrně šero,nesvítilo se a mladá žena seděla s černými brýlemi v křesle. Na nohou měla otevřenou knihu. Podivila jsem se,jak může při tak slabém světle číst. Její prsty kmitali po stránce knihy,jako by psala na stroji. Přišla jsem blíž,stránky byly čisté.V tu chvíli mi to došlo-ta žena byla slepá.Byla mladá a krásná. Lítostí se mi zalily oči slzami. Cítila jsem,jak mě něčí ruka jemně chytla za rameno a když jsem si osušila slzy byla jsem opět ve svém pokoji. Záře z okna pomalu mizela a já usnula. Probudila jsem se pozdě odpoledne. Horečka opadla,mohla jsem líp dýchat.
Víte,drahý příteli,hodně jsem o tom zážitku přemýšlela. Po bytosti co mě provázela pátrat nebudu. Není podstatné,jestli to byl výplod mé fantazie nebo ne,stejně jako prostředí do kterého jsem se možná podívala. Důležité je,co to zanechalo v mé mysli a duši. Věřte,drahý příteli,ráda bych Vám řekla,co se ve mně děje,ale slovy to popsat neumím. Je to změna někde hluboko uvnitř,změna,která se nedá vyjádřit,jenom zažít. A proč vám to vlastně píšu?
Pochopila jsem že něco kritizovat nějakou situaci a urážet ty,co se snaží o změnu není správné. Člověk je stvořen k něčemu jinému než k nenávisti a sebelítosti,ale k soucitu a pochopení. Život je mnohem víc než si umíme představit. . . . . . . . . . .

S pozdravem Vaše přítelkyně

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 14:40:56

tak to naštve!102!

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 14:39:03

NO nevím, net mi přijde něco jako jiná realita.. když mám v reálu jedno jméno, tak ho mám i na netu.. ale tak to je věc názoru...

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 14:33:35

barusa: stejný jako všude jinde!409! nemám zapotřebí se někdenějak shcovávat...!109!

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 14:25:24

srdce mi praska
uz zadna laska
v nem neni
nebyla
jen mi lhal
srdce rval
na kusy
v tela ven
rve ho ten
kdo rikal
miluji te......

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 14:17:21

jaký máte na saspi nicky:)?

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 02:12:35

Tak jako

Tak jako uspat
ptáka v letu
jako přečíst
nenapsanou větu
jak típnout
bosou nohou
cigaretu

tak těžké
je rozesmát
Tvoje oči

Tak jako křehký slon
v prodejně porcelánu
jako dvouhlavňové dělo
co nemá ránu
jak míchačka
při stavbě
stanu

tak zmateně
se cítím
já

uživatel eliminován | 7. 02. 2006, 02:11:18

Taky přihodím...

uživatel eliminován | 6. 02. 2006, 22:35:14

Dívka smutná se ke knížce upíná,
Sní o krásném princi a sladce usíná.
Ráno se probouzí do dalšího rána,
Do dalšího snění, otevírá se jí brána.
Mezi lidmi je jak šedá myška,
Před trápením ji chrání knížka.
Je sama a upíná se na své snění,
Kdy ji potká to pravé probuzení?

gondik | 6. 02. 2006, 22:27:05 | více příspěvků | napsat uživateli

NoName

Procházím se skrze noc,
a pevně věřím v onu moc ...
Umět milovat a mít rád,
s životem se denně prát ...
Jak běžec na dlohou trať,
předběhnout čas a jen si přát ...
K dobru mít pár drobných chvil,
abych u cíle pochopil ...
Že to celé není jen o spěchu,
ani slovech a úspěchu ...
Ba že skutky tvoří svět,
a já snad u cíle budu smět ...
Pohlédnout ti do očí,
uvidět v nich celý svět ...

Tvé oči však tu náhle zvlhnou
a já beze slov pochopím ...
Že skutky se dnes nekonají
a tvému světu zevšedním ...