uživatel eliminován | 12. 03. 2008, 08:40:05 |

Co je to korupce

Korupce je jev, který nemá hranice. Existuje rčení, že každý je úplatný, záleží jen na výši nabízené částky. Úplatek je považován řadou lidí za ten správný klíč, který dokáže otevřít každé dveře. Korupce se vyskytuje na všech kontinentech, ve všech typech státních útvarů a politických zřízení, ve všech sférách státní správy a ve všech historických obdobích vývoje lidské civilizace. Možná nebude příliš odvážné říci, že korupce je stejně stará jako stát a státní úředníci.

Je zvláštním paradoxem, že jakmile se korupci snažíme nějak prakticky uchopit, její univerzalita náhle mizí a korupce nám začne ukazovat i svou druhou velmi individualistickou až sobeckou tvář. Např. jestliže nějakou skutečnost veřejně označíme jako korupci, rychle zjistíme, že ne všichni budou s námi souhlasit. Oporu pro svůj názor dokonce nemusíme najít ani v právním řádu.

Je celkem pravděpodobné, že lidé žijící v různých sociálních prostředích budou mít i různý názor na to, co korupce je a co není. A když se rozhlédneme za hranice státu, zjistíme, že to, co je v jedné společnosti trestně stíháno jako korupce, je v jiné společnosti zcela běžnou a legální praxí. Vyžadování úplatků od zahraničních firem se v některých rozvojových zemích považuje za součást povinností státního úředníka. V některých rozvinutých zemích se zase toleruje, nebo dokonce legalizuje a podporuje uplácení úředníků v zahraničí. Ještě pestřejší je chápání korupce z pohledu různých historických období.

Korupční transakce probíhají většinou utajeně a nedají se tedy zkoumat běžnými metodami, založenými na přímém pozorování zkoumaného objektu. Výzkum korupce se většinou musí spokojit s různými symptomy, indiciemi a nepřímými svědectvími, kterých bývá sice hodně, ale nejsou průkazné.

Fenomén korupce na sebe bere v praktickém životě několik vzájemně se lišících podob. V České republice se běžně pod slovem korupce rozumí úplatkářství. V zemích západní Evropy jsou do korupce zahrnovány i takové jevy jako např. vydírání ze strany úředníků nebo politiků, zneužívání postavení a pravomocí, zpronevěra veřejných prostředků, braní provize z veřejných zakázek, zvýhodňování známých a příbuzných.

Samo slovo korupce je latinského původu a vychází ze slovního základu rumpere, tj. zlomit, rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz corruptus označuje následek takového zlomu a ten, kdo jej podstoupil, je pak zkažený, zvrhlý anebo zvrácený. V očích běžného člověka korupci vždy doprovází zrada závazků vůči celku a jeho morálním zásadám. Laické chápání korupce je skutečně velmi široké a v podstatě zahrnuje jakékoliv neoprávněné přijímání či nabízení materiálních nebo nemateriálních zisků, přičemž je úplně jedno, kdo daný zisk přijímá, resp. komu je nabízen. Společenské vědy (např. sociologie, politologie, ekonomie) na rozdíl od obecně laického chápání výrazně zužují předmět svého zájmu na sféru veřejných funkcí a úřadů.

Korupce je zvláštním fenoménem sama o sobě. Funguje jako sociální systém, má svá vlastní pravidla hry, vnitřní mechanismy svého vývoje podmiňující její sílu, pronikavost a rychlost šíření ve společnosti. Je nadindividuálním kolektivním jevem schopným vykonávat na jednotlivce nátlak. Šíří kolem sebe tzv. korupční klima, které dokáže měnit postoje jednotlivců i ovlivňovat chování mas.

Korupce jako odchylka od normálního chování

Odborníci nejčastěji na korupci nahlížejí jako na deviantní chování. Korupci charakterizují jako chování, které se z důvodů dosahování soukromých (osobních, rodinných, úzce skupinových) nebo finančních zisků odchyluje od formálních povinností vyplývajících z role veřejného činitele anebo přestupuje tyto normy při uplatňování určitého typu soukromého vlivu. Ve zkrácené formě by se dalo říci, že jde o zneužívání postavení, moci nebo autority veřejného činitele pro soukromé zisky.

Někteří autoři jako základ pro identifikaci korupce považují veřejné mínění, resp. takové překročení norem, které je za korupci považováno veřejným míněním. To znamená, že se může jednat také o normy zvykové, o normy dobrého nebo korektního chování apod. Trestem za jejich překročení může být i "pouhé" veřejné anebo dokonce jen soukromé odsouzení či odepření přízně.

Korupce jako byznys

Podle některých odborníků lze o korupci mluvit tehdy, když veřejný činitel považuje svůj úřad za obchod, jehož zisk se snaží podle situace trhu maximalizovat. Maximalizace zisku ale nesouvisí s jeho užitečností pro společné dobro, ale na tom, jakou část z tohoto zisku může dotyčný převést na své soukromé konto.

Korupce jako porušení norem

Ti, kteří se potírání korupce věnují i prakticky, se přiklánějí k definici korupce jako deviantního chování, které se odchyluje od norem regulujících vykonávání funkcí veřejných činitelů. Formální část těchto norem je celkem zřejmá, a proto lze kontrolovat jejich porušování. Navíc se tyto formální normy dají, i když s většími či menšími obtížemi, unifikovat i v mezinárodním měřítku.

Podle návrhu konvence OSN o postupu proti korupci se za korupční jednání považuje nabídka, slib nebo předání jakékoli výhody v něčí prospěch jako nepřiměřené pohnutky pro výkon povinností a vyjednávání, požadavek přijetí jakékoliv takové výhody jako nepřiměřené pohnutky pro výkon nebo nevykonání povinností. Stejně definuje korupci také Rada OECD v doporučeních týkajících se uplácení při mezinárodních obchodních transakcích.

DŮVODY KORUPČNÍHO JEDNÁNÍ

Proč a jak vzniká korupce

Obecně uznávaným názorem zůstává, že základním zdrojem korupce je lidská touha po zisku či osobním úspěchu. Na druhé straně také platí, že toto obecné vysvětlení vzniku korupce je nedostatečné a nemůže uspokojit toho, kdo pátrá po konkrétnějších příčinách korupce v jednotlivých zemích nebo institucích. K tomu, abychom pochopili, proč někde je korupce ve stadiu nahodilých izolovaných případů a jinde zase ve stadiu organizovaného zločinu, je zapotřebí prozkoumat, za jakých podmínek se touha po zisku a úspěchu stává nezvladatelnou, v jakém prostředí nachází korupční chování příležitost uplatnit se formou korupčního chování a jaké další podněty toto chování povzbuzují nebo utlumují.

Korupční příležitosti a podněty

Příležitost pro korupci nastává všude tam, kde jsou veřejným činitelům svěřovány pravomoci. Nejlepší korupční příležitosti poskytují případy, když činitelé mohou skrytě a neomezeně rozhodovat o rozdělování požadovaných statků. Jinak řečeno, čím více administrativy, čím více státních regulací a čím vrstevnatější je systém vyřizování záležitostí občanů, tím více je možností pro skryté rozhodování i korupčních příležitostí.

Podle odborníků závisí míra korupce i na různých korupčních podnětech, kterým jsou vystaveni úředníci a žadatelé. Je to například:
Výše úplatku - může sehrát rozhodující roli pro vyvolání korupčního chování.
Způsob fungování administrativy - komplikovanost, nepružnost a neefektivnost systému vyřizování záležitostí navádí občany k urychlování administrativní procedury formou úplatků.
Normativní systém - v případě, že oficiální systém norem a pravidel výkonu funkce veřejného činitele je nejasný, zvyšuje se prostor i motivace ke korupčnímu chování.
Systém kontroly - jestliže je tento systém nerozvinutý, zanedbávaný (zkorumpované jsou i orgány vytvořené pro boj proti korupci), anebo dokonce potlačovaný, riziko odhalení korupce je velmi nízké a motivace ke korupci se zvyšuje.
Systém trestů - nedokonalost zákonů postihujících korupci a nízké sazby za jejich porušování vedou ke zvyšování pravděpodobnosti výskytu korupčního chování.
Kvalita úředníků a jejich oddanost spoluobčanům - nerozvinutá nebo zanedbávaná byrokratická kultura, resp. absence etického kodexu výkonu funkce veřejného činitele se projevuje v nedostatku loajality ke svému úřadu a nízké osobní distanci od klientů, což představuje další podněty pro korupční chování.
Klientelismus - zvyk vyřizovat své občanské záležitosti zákulisní formou prostřednictvím sítě známých, loajalita k rodinnému klanu, skupině přátel také reprezentují specifický soubor podnětů ke korupčnímu chování.
Účast na politice - nízká účast občanů na politice vyúsťující ve znovuzvolení zkorumpovaných politiků, slabost, resp. neexistence kolektivních protestních akcí namířených proti korupci a zkorumpovaným veřejným činitelům, kteří tak získávají pocit neomezených možností zneužívat svůj úřad pro soukromé účely.
Obliba veřejných činitelů - nízká reputace veřejných činitelů je nezavazuje k dlouhodobým investicím do vlastní cti a morálního image a uvolňuje tak prostor pro korupční chování.
Kult rychlého zbohatnutí - ve společnosti, kde vládne představa, že správné je rychle zbohatnout, se nelze ubránit tomu, že mnozí veřejní činitelé budou chtít zbohatnout za každou cenu, tj. i za cenu vlastního zkorumpování.
Chudoba - nízké platy úředníků snižují jejich obavy ze ztráty zaměstnání, povzbuzují je k bočním výdělkům a vyvolávají u nich "neukojitelný apetit" po úplatcích.
Korupční vzory - čím více budou lidé přesvědčeni, že veřejní činitelé i ostatní lidé jsou zkorumpovaní, tím náchylnější budou ke korupčnímu chování i oni sami.
Tento seznam důvodů korupce si nečiní nárok na úplnost, rozhodně však najde své uplatnění i v případě České republiky.
Do jaké míry v České republice platí korupční poučka o zázračných schopnostech peněz, vypovídají následující údaje. S výrokem: "Peníze dokážou otevřít každé dveře!" předkládaným občanům v reprezentativním sociologickém průzkumu:
* zcela souhlasilo 35%
* spíše souhlasilo 43%
* spíše nesouhlasilo 14%
* rozhodně nesouhlasilo 4% dotázaných a
* další 4% dotázaných svůj názor neuvedla.
Korupce má své výnosy, ale může mít i své náklady, k nimž patří např. riziko odhalení a s ním spojená ztráta zaměstnání, ztráta dobré pověsti, podstoupení vysokého trestu, konfrontace s oběťmi korupce, skandalizace v médiích, ale i vydíratelnost a ztráta nezávislosti apod. Na druhé straně nemilým protivníkem v boji proti korupci jsou nejen korupční zisky, ale i "náklady na slušné, zákonné chování". Odolávání korupčnímu pokušení a volba korektního postupu může znamenat roztržku s přáteli, rodinou, podezřívavé postoje kolegů, nechápavé odsouzení širšího okolí apod.
Zisky z korupce mohou být naopak vyvažovány zisky plynoucími z korektního chování. Tyto zisky jsou zpravidla nehmotné, a tak mají pro řadu lidí jen symbolický význam. Jde např. o zachování integrity osobnosti, morální satisfakci, udržení dobré pověsti, pocit bezpečí apod.
Perpetuum mobile
Korupce bývá připodobňována k infekčnímu onemocnění, které se geometrickou řadou šíří z ohniska nákazy. Tento postřeh je založen na existenci zvláštních mechanismů vývoje korupce - tzv. začarovaných kruhů, které procesu šíření korupce dodávají fatální, ale i velmi dynamický charakter. K nejznámějším z nich patří tzv. začarovaný kruh působení korupčního klimatu. Korupce, a zejména veřejně známé a nepotrestané případy korupčního chování, vytváří a šíří kolem sebe zvláštní společenské klima, obsahující často přehnané fámy a pověsti o zkorumpovanosti veřejných činitelů. Pod vlivem korupčního klimatu se korupce zdá všudypřítomná a všemocná, lidé ztrácejí smysl proti korupci bojovat a korupční chování se jim začíná jevit jako efektivní a tolerovatelné. Korupční pravidla a normy, které tvoří součást korupčního klimatu, pronikají do širších vrstev obyvatelstva a stimulují další šíření korupčního chování, jež má za následek zase další posilování korupčního klimatu atd.
"Začarované korupční kruhy" vyvolávají dojem, jako by korupce mohla žít sama ze sebe. Stačí, aby jednou vznikla, a pak už se vlastními vnitřními mechanismy dokáže šířit dál a dál až do nekonečna, jako perpetuum mobile. I když korupce nežije jen sama ze sebe, má úžasnou dostředivou schopnost vtahovat do svých začarovaných kruhů nové a nové zdroje, které dynamizují její šíření ve společnosti. Čím více je korupce, tím větší je potenciál pro její další růst. Poznání tohoto efektu je velmi důležité pro ty, kteří se snaží proti korupci bojovat. I sebemenší polevení v boji proti korupci totiž znamená umožnit jí rapidní růst.
Dát nebo vzít úplatek se chápe jako něco, co se očekává, co "se patří". Naopak v případě nenaplnění tohoto očekávání se jedinec může obávat, že bude vystaven negativním sankcím svého okolí.
V Čechách se traduje historka o obvodním lékaři, který když odcházel do zasloužilého důchodu, předal svému nástupci sklep odzdola až ke stropu naplněný lahvemi alkoholu nejrůznějších značek. Na rozpačitý dotaz mladého kolegy, proč to dělá, mu podal následující vysvětlení: "Již od svého mládí jsem byl zarytý nepřítel alkoholu a abstinentem jsem zůstal až doposud. Navíc jsem byl také idealista a braní úplatků jsem považoval za ponižující a odporné jednání. Nejdříve jsem se to snažil svým pacientům vysvětlit. Oni však mé důvody nechtěli chápat a hbitě přesedlávali na jiné značky, anebo mi vnucovali peníze. Brzy jsem ale zjistil, že odmítáním úplatků je urážím a vzbuzuji v nich nepříjemné pocity. Hlavně nedůvěru a podezření, že asi nejsem tak dobrý lékař, když za své služby nepožaduji stejný honorář jako ti ostatní, kteří jsou skutečně dobří lékaři. Abych si zachránil svou profesionální pověst, musel jsem se přizpůsobit a výsledkem je tenhle sklep plný alkoholu, který mně osobně nic neříká".
Živnou půdou pro výskyt korupce jsou především slabá místa nebo nedostatečnost oficiálního systému pravidel.
Zajímavý "korupční" příběh se odehrál na jedné moravské univerzitě. Vysokoškolský učitel zde nabízel uchazečům o vysokoškolské studium, že jim za úplatek zařídí, aby byli na studium přijati. Zavázal se, že v případě, když se mu to nezdaří, obdržené peníze zase vrátí. Své slovo také vždy dodržel a úplatek si ponechával, jen když byl uchazeč skutečně přijat. Finta ovšem spočívala v tom, že pro jeho přijetí neudělal zhola nic. Uchazeč byl jednoduše přijat na základě schopností projevených při přijímací zkoušce. Dotyčný učitel zkrátka vydělával na podvádění lidí řídících se korupční morálkou.
KORUPCE A JEJÍ SPOLEČENSKÁ MOC
Navzdory výše uvedenému není přežití a hladké fungování korupce ve společnosti úplně bezproblémové. Kromě ataků policie a soudů musí korupce odolávat i dalším antikorupčním aktivitám státu, jako jsou různé kampaně, kontrolním orgánům nebo zvláštní komisi pro potírání korupce. Když jsou rizika odhalení příliš vysoká, stává se korupční chování pro veřejné činitele méně atraktivní. Korupce se ale proti těmto atakům snaží bránit samotnou svou podstatou.
Jedním z nejběžnějších způsobů, jak ochránit zkorumpované činitele před výše uvedenými hrozbami a zároveň rozšířit pole příležitostí pro uplatnění korupce, je tzv. klientelismus. Vytváření klientských sítí v politice a státní správě znamená průnik příbuzenských a přátelských vztahů do sféry dodržování práva a pravidel výkonu funkce veřejného činitele. Vztahy důvěry a solidarity mezi zkorumpovanými a korumpujícími snižují riziko vzniku nedorozumění a porušování dohodnutých pravidel. Konexe v řídících orgánech státní správy i v politické sféře zvyšují možnosti zapojit tyto osoby do korupčních transakcí. Korupce se stává organizovaným zločinem, její podnikání se začíná blížit svými praktikami firmám a korporacím.
Kde se korupci daří a jaké jsou její důsledky?
Není jednoduché vyjmenovat všechny oblasti, kde se korupci daří. Situace je odlišná v jednotlivých regionech i státech. Každý region má svou kulturu, tradice a historii. V každém regionu prošla korupce jiným vývojem. Nejlépe to lze ilustrovat na příkladu států střední a východní Evropy. Po změnách, které se v této oblasti odehrály počátkem 90. let, se pomalu mění i charakter korupce. Pro transformující se ekonomiky je příznačné, že jednotlivých případů korupce spíše ubývá, zároveň však prudce roste jejich závažnost. Dobře se jí však daří ve státní správě, v soudnictví, ve zdravotnictví a v dalších oblastech.
Korupce v armádě
Škody způsobené korupcí jsou v armádě, díky tučnému objemu jednotlivých zakázek, skutečně závratné. Vyčíslit jejich celkovou hodnotu lze přitom jen velmi obtížně. Leckdy v sobě totiž skrývají dominový efekt a celkových následků se ani není možné dopátrat.
Korupce mezi úředníky
Jen stěží lze jednoznačně určit, ve které oblasti je korupce nejrozšířenější. Nebudeme však jistě daleko od pravdy, když do skupiny, kde se korupci daří velmi dobře, zařadíme oblast státní administrativy. Svalovat ale korupci kvetoucí mezi úředníky pouze na jejich nízké platové ohodnocení je zjednodušování tohoto problému. Jedním z poměrně rozšířených opatření proti korupci mezi úředníky je podávání majetkových přiznání. Ne všude je však postoj k zavedení majetkových přiznání tak jednoznačný
Korupce v soudnictví
Institut soudu má ve vztahu ke korupci poněkud specifické postavení, neboť je zmocněn vykonávat rozsudky nad těmi, kdo se svým chováním prohřeší proti závazným normám chování, které si společnost stanovila. Například i nad těmi, kdo uplatili, anebo úplatek přijali. Co se však stane, když slepá spravedlnost dostane na jednu misku svých vah tučný úplatek? Korupce v soudnictví bezpochyby velmi agresivně útočí na samy základy občanské společnosti, značně oslabuje právní vědomí občanů, snižuje práh citlivosti k etickým a morálním normám chování. Smutným faktem je proto skutečnost, že právě soudy se v nejedné zemi světa drží na špici žebříčku nejzkorumpovanějších institucí.
Korupce ve zdravotnictví
Nejméně humánní formou korupce je korupce ve zdravotnictví. Ne vždy má onen "neškodný" český rozměr. Naše strejcovské "víme přeci, co se sluší a patří a lahvinka dobrého koňaku ještě nikomu neuškodila", může vyvolat otázku, k čemu vlastně slouží systém zdravotního pojištění a proč platíme každý měsíc pojišťovně příspěvek, když bychom mohli lékařům platit (jak jsou ostatně mnozí zvyklí) v naturáliích.
Korupce ve zdravotnictví se pochopitelně netýká pouze vztahu pacient - lékař. Týká se i všech státních orgánů s pravomocí kontrolovat, zdravotních pojišťoven či dodavatelů zdravotnických přístrojů, léků a materiálu.
Korupce a soukromý sektor
Také soukromý sektor citlivě vnímá korupční tlaky. Většinou jsou totiž soukromé firmy těmi, co jsou nuceny či naopak dokonce ochotny vytáhnout peníze ze své kapsy. V některých zemích bez zaplacení tučného úplatku nedostanete vládní zakázku, v jiných jako výrobce ani neproniknete do maloobchodní sítě. Zvláště v transformujících se ekonomikách, kde se prostředí pro podnikání teprve utváří, musí začínající podnikatelé standardně počítat se značnou finanční sumou vymezenou na uplácení státních či bankovních úředníků.
Diskuse nad možnou změnou podnikatelského prostředí většinou končí argumentem: "my bychom s uplácením rádi skončili, ale když neuplatíme my, uplatí naši konkurenti". To, jak uplácení byznysu škodí, si uvědomují zejména firmy, které patří na daných trzích ke špičce. Jejich konkurenční výhoda daná lepším produktem či službou je totiž úplatky ze strany konkurentů s méně kvalitnějšími službami zcela eliminována.
Korupce a sdělovací prostředky
Překotný vývoj technologií na sklonku 20. století posunul vývoj lidstva do stadia, v němž se nejvýnosnějším obchodním artiklem staly informace. S jejich rostoucí silou však roste i tlak a snaha tyto informace ovlivnit. Přirozeným terčem těchto snah jsou média, která jsou prostředníkem mezi zdrojem informace a jejími příjemci. Přestože korupce v médiích není (a ani nemůže být) tak masovým jevem jako v jiných oborech, její společenská nebezpečnost je velmi vysoká.
Korupce ve sportu
Sport již dávno není pouze ušlechtilým koníčkem a zábavou. Stal se z něj tvrdý byznys. A tak není divu, že se řídí stejnými pravidly jako kterékoliv jiné odvětví obchodu. Na sportovních výsledcích nezávisí pouze vstřícnost štědrých sponzorů, ale také pozornost médií platících astronomické částky za přenosová práva a kvetoucí průmysl sázkových kanceláří. Všudypřítomné peníze vytvářejí na sportovce, jejich trenéry i manažery obrovský tlak.
Nemalý šok způsobili sportovním příznivcům zástupci Mezinárodního olympijského výboru. Celkem sedm jeho členů je podezřelých z přijetí úplatku od organizačního výboru zimních olympijských her v roce 2002 v Salt Lake City. Pořadatelé her jsou podezříváni, že mezi členy Mezinárodního olympijského výboru a jejich rodinné příslušníky rozdělili více než 400 000 dolarů na stipendia na amerických univerzitách.
KORUPCE A ČESKÝ PRÁVNÍ ŘÁD
Problematika korupce a jejího postihování je českým právním řádem upravena ve dvou rovinách. První rovinou je oblast veřejnoprávní, kterou postihují obzvláště normy trestního zákoníku. Postihování korupce je však upraveno i normami soukromoprávními, a to konkrétně obchodním zákoníkem. Trestní zákoník obsahuje vymezení čtyř skutkových podstat trestných činů, které naplňují definici korupce. Těmito trestnými činy jsou zneužívání pravomoci veřejného činitele, přijímání úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství. V určitých případech, o kterých bude pojednáno dále, může být korupční chování kvalifikováno též jako jiné trestné činy (např. podvodu).
Přijímáním úplatku je podle trestního zákona jednání, kdy osoba v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek. Pro pochopení tohoto zákonného ustanovení je třeba vysvětlit pojmy "obstarávání věcí obecného zájmu", "přijmutí úplatku", "slíbení úplatku" a konečně pak termín "úplatek". Současně je třeba předeslat, že níže uvedený výklad není závazný, neboť závazný výklad může být pouze soudní, a to vždy jen u jednotlivých trestních případů.
Pojem obecný zájem znamená, že se v daném případě jedná o oblast, na jejímž fungování má zájem celá společnost či určitá sociální skupina. Pod pojem obstarávání věcí obecného zájmu je tedy nutno zařadit jednak veškeré činnosti orgánů státní moci a dále pak veškeré činnosti při uspokojování lidských potřeb, které mají celospolečenský rozměr.
Věcí obecného zájmu tedy bude určitě rozhodování soudů či činnost pracovníka stavebního úřadu, ale i postup lékaře při léčení pacientů, přijetí ke studiu na střední či vysoké škole nebo činnost pracovníka pohřební služby. Trestným činem by tak bylo i jednání vedoucího pracovníka např. epidemiologické stanice, který by od svých podřízených pracovníků přijímal různé "dary" za to, že při kontrole nevyvodil důsledky ze zjištěných závad a nedostatků v jejich práci. Naopak přenechání pořadí na přidělení určitého druhu zboží či možnosti si toto zboží zakoupit za peněžní odměnu zřejmě trestným činem přijímání úplatku není? O tento trestný čin by však mohlo jít tehdy, kdyby osoba obstarávající věci obecného zájmu za úplatu při stanovování takového pořadí někoho upřednostnila. Věcí obecného zájmu je též řádný výkon vojenské služby.
Trestného činu přijímání úplatku se tedy dopustí např. voják, který přijme od jiného vojáka jakoukoli věc, aby neoznámil nadřízenému, že se vrátil z dovolené pozdě. O věc obecného zájmu však naopak nejde u trenéra, jenž přijal větší peněžní částku za to, že uzavřel dohodu o činnosti ve fotbalovém oddíle, ani u brankáře, jenž peníze převzal za podepsání přestupu. Je totiž jejich vlastní věcí, a nikoli obstaráváním věcí obecného zájmu, zda změní zaměstnání nebo místo svého sportovního působiště.
Za úplatek se považuje určitá neoprávněná výhoda, které se dostává tomu, kdo úplatek přijímá, či jiné osobě s jeho vědomím. Úplatek může mít majetkovou i nemajetkovou povahu, tj. úplatkem není jen poskytnutí peněz, ale i např. služeb, výhodných informací atd. Vzhledem k tomu, že zájmem společnosti vyjádřeným v trestním zákoníku je netolerance k jakékoli formě úplatkářství, není zákonem vymezena hranice, od jaké hodnoty úplatku je poskytnutí úplatku trestné. Úplatkem je tedy i věc nízké hodnoty , jako je např. bonboniéra či květiny. Přijetí úplatku takto nízké hodnoty však již pravděpodobně nebude trestným činem, neboť pro spáchání trestného činu musí být naplněna též jeho tzv. materiální stránka, kterou je společenská nebezpečnost příslušného jednání. Tu posuzuje případ od případu soud podle toho, za jakých okolností a jak byl čin spáchán, jaké měl následky, jak významný společenský zájem jím byl napaden, ale i podle toho, kdo tento čin spáchal, jakou k tomu měl pohnutku a jaká byla míra jeho zavinění.
Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku musí existovat souvislost mezi přijetím nebo poskytnutím úplatku a obstaráváním věcí obecného zájmu. Přitom je lhostejné, zda byl úplatek přijat před obstaráváním věci obecného zájmu, v průběhu tohoto obstarávání či po jeho ukončení, a to i tehdy, nebylo-li přijetí úplatku předem domluveno. Není také podstatné, zda byla na základě přijetí úplatku poskytnuta výhoda nezákonná, nebo zda ten, kdo úplatek přijal, jej přijal za to, že řádně plnil své povinnosti.
Okresním soudem byl například odsouzen primář interního oddělení nemocnice za trestné činy přijímání úplatku a zneužívání pravomoci veřejného činitele, spáchané tím, že nejméně v deseti případech přijal úplatky ve výši 7500 Kč za příslib kvalitní lékařské péče.
Pachatelem trestného činu může být tedy pouze osoba obstarávající věc obecného zájmu, popř. osoba, která při tomto obstarávání spolupůsobí. Trestný čin přijímání úplatku může být spáchán třemi formami jednání - přijetím úplatku, přijetím slibu o poskytnutí úplatku a vyžadováním úplatku.
Přijetí úplatku osobou obstarávající věc obecného zájmu je spácháno tehdy, když tato osoba úplatek skutečně přijme. Taková osoba může být potrestána až 2 roky vězení nebo zákazem činnosti.
V případě, že si někdo dá slíbit poskytnutí úplatku, jedná se na první pohled pouze o přípravu spáchání trestného činu. Trestní zákoník však takové jednání považuje za samostatný trestný čin a trestá jej stejnou sazbou jako přijetí úplatku.
Při žádosti o úplatek musí osoba obstarávající věc obecného zájmu sama aktivně dát podnět k poskytnutí úplatku. Tento podnět nemusí být výslovný a postačí pouze, aby se jednalo o projev (třeba i mimický), z něhož je nepochybné, že pachatel se snaží navodit atmosféru, která vybízí druhého k nabídnutí úplatku, a poté, co mu je úplatek nabídnut, tento úplatek neodmítne. Při žádosti o úplatek není pro trestnost tohoto činu rozhodující, zda je pachateli úplatek skutečně poskytnut či nabídnut.Ten kdo o úplatek požádá, je trestný přísněji - hrozí mu 6 měsíců až 3 roky.
Na 1 rok až 5 let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin v úmyslu opatřit sobě nebo druhému značný prospěch (tj. 200.000 a více) nebo jako veřejný činitel, tj. jako volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu, a používá přitom pravomoci svěřené mu zákonem v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů.Veřejným činitelem je také osoba zastávající funkci v zákonodárném nebo soudním orgánu nebo v orgánu veřejné správy cizího státu nebo v podniku, v němž má rozhodující vliv cizí stát, nebo v mezinárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného. Na dva až osm let může být odsouzen ten, kdo spáchal takový čin v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu (tj. 1 milion Kč a více) nebo spáchá -li čin v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch (tj. 200.000 Kč a více).
Společenská nebezpečnost přijetí úplatku či akceptace slibu poskytnutí úplatku na základě projevené žádosti o úplatek se posuzuje pouze při výměře trestu. Přijetí úplatku, souhlas se slibem úplatku či žádost o úplatek musí být vždy učiněn úmyslně.
Mezi korupční trestné činy je třeba též zahrnout též zneužívání pravomoci veřejného činitele. Toho se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch buď vykonává svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu, překročí svou pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci. Za takové jednání hrozí veřejnému činiteli 6 měsíců až 3 léta. Pokud by veřejný činitel svým činem obstaral sobě nebo jinému značný prospěch (tj. v hodnotě vyšší než 200.000 Kč), nebo by jím způsobil vážnou poruchu v činnosti podniku nebo organizace, nebo by způsobil značnou škodu (tj. více než 200.000 Kč) nebo jiný závažný následek, mohl by být potrestán na tři až deset let.
KORUPCE VE SVĚTĚ
Jak významnou roli korupce ve společnosti sehrává, si dnes uvědomují snad ve všech zemích světa. V zemích s totalitním režimem tamní mocní dobře vědí, že jejich vláda je založena právě na zkorumpovaném systému a osobních výhodách zainteresovaných jednotlivců. V demokratických režimech jsou si stejně dobře vědomi, že nekontrolovatelné rozšíření korupce znamená konec demokracie.
V mnoha zemích právě probíhá proces transformace ze systému totalitní správy státu k systému demokratické správy. Je vcelku pochopitelné, že hluboce zakořeněné nešvary, které si s sebou společnost nese jako šrámy totalitní minulosti, nelze šmahem vymýtit. K tomu, aby se společnost posunula kupředu, si musí pomoci systémovými změnami a změnou myšlení lidí.
V čem tkví příčina přetrvávajícího příznivého a shovívavý postoj občanů k ní. Hluboké porevoluční společenské změny s sebou přinesly orientaci na uspokojení výhradně vlastních potřeb. Nezbytná daň za korupci, jejíž výše se ve státním rozpočtu nikde výslovně neuvádí, je zřejmá až po hlubším pátrání. Nemalý podíl viny bezpochyby nese i sám stát a porevoluční euforie těch, kdo jej na počátku 90. let reprezentovali.
Bylo by ale pošetilé domnívat se, že korupce je výsadou transformujících se zemí a že vznikla ve chvíli, kdy tyto státy udělaly první nejisté krůčky na cestě k tržnímu hospodářství. Opak je pravdou. Korupce trápí nejen tyto země, ale všechny státy světa bez výjimky.
Abychom mohli porovnat úroveň výskytu korupce v jednotlivých zemích, je nezbytné zvolit si vhodné měřítko. Právě určení měřítka však může představovat značnou svízel. Policejní statistiky postihují pouze nepatrný zlomek všech případů. Optimistické zahraniční prameny uvádějí asi 1%, což není právě reprezentativní vzorek, na jehož základě bychom mohli usuzovat, jaký je reálný stav.
Při porovnávání korupce je třeba také rozlišovat mezi "drobnou korupcí", kam lze zařadit například podplácení dopravních policistů, lékařů či níže postavených úředníků a "velkou korupcí", která bývá převážně spojena s privatizací, státními zakázkami či výběrovými řízeními. Nezanedbatelnými faktory při srovnávání korupce jsou rovněž výše úplatků a jejich frekvence.
Jak však někteří bystří politikové hbitě rozpoznali, nemusí pro ně být důsledky korupce vždy záporné. Naopak, mohou být veskrze pozitivní. To však platí pouze za předpokladu, že jsou splněny dvě základní podmínky. Podmínka číslo jedna - korupce musí být vyvezena za vlastní hranice. To je starost byznysmenů, politiky to trápit nemusí. Podmínka číslo dvě - politik musí byznysmena podpořit.
Korupce pochopitelně nemá pouze hospodářské důsledky. Její rozšíření má za následek erozi celého společenského systému.
JAK NA KORUPCI?
Korupce nabourává základní demokratické hodnoty, negativně ovlivňuje morálku společnosti, zpomaluje rozvoj a brání volné soutěži. Její zhoubný vliv ničí po léta budované demokratické systémy a důsledky zasahují snad všechny obory lidské činnosti. Boj proti ní je proto bez nadsázky věcí každého občana. Opomine-li vláda tuto důležitou skutečnost a nebude-li o ní s občany dostatečně komunikovat, jsou jakékoliv reformy předem odsouzeny k neúspěchu.
Přirozeným počátkem rozsáhlých celospolečenských změn je vytvoření široké antikorupční koalice ve složení vláda-občanská společnost-soukromý sektor. Každá z těchto složek plní v koalici svou specifickou úlohu. Vláda se svým vstupem do koalice zavazuje korupci eliminovat. Role občanské společnosti je důležitá zejména při překonávání odporu těch, kteří mají zájem na zachování statu quo. Úkolem soukromého sektoru je vyvíjet nepřetržitý tlak na privatizaci a deregulaci. Soukromý sektor by se měl také více podílet na aktivitách tradičně vykonávaných státem. V rámci České republiky se považuje za vhodné:
Transparentní přístup státu k občanům, umožnit veřejnosti přístup k informacím v co nejširším rozsahu. Prosazovat přijetí příslušné legislativy (zákon o svobodném přístupu k informacím).
Posilovat nezávislost soudního systému jako jednoho ze základních kamenů, na němž je efektivita boje proti korupci postavena.
Věnovat pozornost problematice konfliktu zájmů.
Striktně vymezit podmínky pro financování politických stran, především oblast sponzorských příspěvků a darů.
Zavádět etické kodexy do všech oblastí státní správy a firemní etické kodexy či profesní kodexy v soukromé sféře.
Vláda by měla podporovat nezávislé studie a průzkumy zaměřené na spokojenost občanů se službami státních institucí.
Vláda musí aktivně omezovat existující příležitosti ke korupci. To se týká zejména monopolů, různých forem regulace, udělování licencí, pravidel postupu kontrolních orgánů atd.
Zdokonalovat právní systém s důrazem na:
zrušení požadavku na prokázání skutečnosti, že úředník, který přijal úplatek, za něj také poskytl adekvátní protislužbu
zavedení majetkových přiznání u vybraného okruhu zaměstnanců státní správy a jedinců zastávajících veřejné funkce (včetně jejich rodin) + ustavení povinnosti objasnění původu příjmů plynoucích z jiných zdrojů
zavedení systému pravidelného monitorování příjmů a "životního stylu" veřejných činitelů na postech s významnými rozhodovacími pravomocemi
zavedení legislativy, která by umožňovala zkonfiskování nezákonně nabytého majetku úředníků vinných z trestných činů korupční povahy
ochranu obětí korupce a jejich rodin
zavedení systému monitorování dárků přijatých úředníky
nemožnost využívat imunity k ochraně před stíháním pro trestný čin korupční povahy
zvážit zavedení metody operativní kombinace, spočívající v nasazování agentů předstírajících korupční jednání
Zvážit možnost zřízení kontaktních poradenských center (popřípadě telefonních linek) pro oběti korupce provozovaných nezávislou nevládní organizací.
Viditelně umístit na všech úřadech etické kodexy zaměstnanců státní správy společně s kontaktem, kam se má občan obrátit, není-li se službami úředníka spokojen.
Zavést přednostní vyřízení věci v rámci správního řízení za zákonem stanovený vyšší správní poplatek.
Výčet opatření či zákonů, které lze přijmout a jimiž lze bránit korupci v rozkvětu, nikdy nebude úplný. Žádný demokratický systém není vůči korupci zcela imunní. Než se však pustíme do hledání nových protilátek, měli bychom si uvědomit, že jednu neobyčejně silnou už v rukou máme. Světlo. Korupce totiž nemá ráda, když je na ni vidět.

JE TO KRÁTKÉ TO SI MUSÍŠ PŘEČÍST

NECHCI SLYŠET VÝMLUVY !!!!!!!

!31!!24!!20!!11!!5!!2!!1!!2!!5!!11!!12!!20!!24!!31!

reagovat