M-A-R-P-H-Y | 1. 03. 2008, 09:24:04 | více příspěvků | napsat uživateli

jef:Jj, z Mostu, ted prave premejslim, jestli mam jit do Mekace na snidani, nebo ne....S mym stestim se to vrati hned, jak vylezu z baraku....!925!

uživatel eliminován | 1. 03. 2008, 09:22:24

Satanismus, má velmi starou tradici. V průběhu dějin vystřídal řadu forem. Podle předmětu svého uctívání je zřejmé, že vždycky burcoval k boji.
Předmětem uctívání v kultickém satanismu je vůdce vzbouřených andělů Satan. Křesťanská teologie a tradice zná celou řadu jmen, která se vztahují k této vůdčí bytosti duchovního zla. Nejznámějšími jmény jsou Ďábel (řecky "Diabolos", totéž co v hebrejštině "Satan", tedy pomlouvač, neboli žalobce, podobně jako u soudu), Lucifer (latinsky "Světlonoš") a další jména.
Počátky satanismu se běžně spojují až s obdobím středověku. Jeho charakteristické prvky se však projevily již v prvních stoletích exisetence křesťanství. Za zvlášť podnětné pro pozdější satanismus lze považovat antické divadelní frašky, parodující křesťanské mše. Právě tyto hříčky komediantů vytvořily základní a pestrý výběr zesměšňujících prvků, které, jak se zdá, dodnes ani příliš nezměnily svoji formu ani obsah. Nástup křesťanství do mocenských pozic v římské říši (od 4. stol.) tyto divadelní frašky odstranil z veřejného života. V ústraní a v paměti nepřátel Krista však přežívaly dál.
O prvním satanském spolku se dochovaly zprávy z doby počátku křesťanství. Původně mělo jít o část sekty zvané mesalini, nacházející se převážně v Antiochii. Někteří z těchto mesalinů začali uctívat Satana. Proto se jim začalo říkat sataniani. O této sektě se dochovaly zprávy ještě z 11. století. jejich obřady se vyznačovaly hromadným sadismem a masochismem, pohlavním míšením ve tmě, údajně i lejnožroutstvím i kultickým zabíjením dětí. To vše měli provádět proto, aby ze sebe odstranili všechno božské a stali se tak snadnější kořistí démonů a tím i samotného Ďábla. O další podobné společnosti jsou zprávy ze 13. století z Německa. Obyvatelé východního Frízska odmítli odvádět desátky církvi a ze vzdoru (podle bully papeže Řehoře IX. z r. 1233) údajně přistoupili k uctívání Satana. Říkalo se jim luciferiáni. Jejich zvyky a obřady, jak jsou popisovány v papežské bulle, se výrazně shodovaly se způsoby, které praktikovali pozdější satanisté. Objevovaly se při nich symboly ropuchy, černého kocoura, kostlivce a používali zvláštní hesla, kterými se navzájem zdravili. Měli hlásat, že Satan byl neprávem odsouzen a že se opět dočká své nádhery a slávy.
V minulosti mívali přívrženci Satana ještě řadu dalších zvyků, mezi které patřilo umísťování podoby kříže na podešve obuvi, aby mohli šlapat po svatém symbolu. Součástí satanských rituálů byly tzv. černé mše, neboli mše svatého Sécaireia. Černá mše hanobila katolický obřad. Měla se odbývat zpravidla na opuštěném rozbořeném kostele, nebo na podobném kultickém místě. Mši sloužil nehodný kněz se svou milenkou, nebo s prostitutkou. Obvyklá menší liturgie byla mumlána pozpátku, hostie byla černá se třemi ďábelskými růžky. Místo vína měl černý kněz přisluhovat vodou ze studny, do kterého byla předtím vhozena těla nekřtěných dětí. Znamení kříže dělal nohou na zemi. Světlo obstarávaly černé svíce. Za oltář sloužilo tělo nahé ženy. Černé mše byly nezřídka provázeny psychotickými stavy přítomných, jejich hysterickými záchvaty, spiritistickými a podobnými projevy. Ke zvýšení magické síly byly údajně používány i lidské oběti. Obřady byly tradičně uzavírány hromadnými sexuálními výstřednostmi. Černých mší existuje množství variant. Rituály bývaly zpravidla orientovány podle toho, co si od nich vykonavatelé slibovali (poškození nepřítele nebo jeho smrt, vyvolávání mrtvých, milostná magie apod.).
Původně měl být satanismus jen záležitostí nejnižších vrstev jako určitá forma projevu odporu proti církevní i světské vrchnosti, avšak je historicky doloženo, že byl praktikován i v nejvyšších kruzích, zejména ve Francii v 16. - 18. století. Jako důvody, které měly vést příslušníky vyšších kruhů k satanismu, se dnes uvádí kromě víry v magii především duševní poruchy, deviace a také touhy po vynalézavých erotických zážitcích.
Za duchovního otce moderního satanismu je snad možné považovat mága 20. století Alistera Crowleyho. Ten díky svým cestám po Asii a zkušenostem z početných tajných společností mystiků obohatil evropský okultismus o četné nauky démonismu a sexuálně magické praktiky. Crowley založil množství mystických sekt a tajných společností. V některých okultních společnostech, do nichž byl přijat, brzy zaujímal vysoká postavení, za co vděčil svým mimořádným schopnostem v tomto směru. Měl vyhlašovat, že v předchozích životech byl slavnými postavami okultismu (Eliphas Levi a hrabě Cagliostro). Jeho velkým snem bylo založit magickou kolonii, kde by se svým obdivovatelům mohl zjevovat v podobách démonů. Nedlouho před koncem života se stýkal s mystiky nacistické třetí říše. Míval ve zvyku vystupovat pod jinými jmény. Údajně napsal "Antibibli", ve které svým padesáterem vyzýval, aby člověk nedbal na morální zábrany, ale aby si podle libosti dělal, co chce. Přestože ho obdivovalo mnoho okultistů, je i v těchto kruzích považován za šarlatána a podezříván z toho, že si v podstatě ze svých přívrženců tropil posměch.
Historie zná další stoupence filozofie zla. Patřil k nim bezesporu i Donatie Alphonse Francois, známější jako markýz de Sade, který rozhodně neměl do svého smýšlení daleko k činům. pověstný v tomto směru byl také maršál a šlechtic Gilles de Retz, zvaný "modrovous", který se dopouštěl rituálních vražd na počest Satana. Za oběma nijak zvlášť nezaostávala čachtická paní Alžběta Báthoryová se svými bestiálními vraždami mladých dívek.
V oblasti literatury a filozofie jsou prvky satanismu shledávány v dílech romantického básníka lorda Byrona. Obdobný duch je shledáván v Baudelairově básnické skladbě "Květy zla". Asi před pěti lety bylo mezi věřícími poměrně módní hovořit o satanských prvcích v sympatiích Karla Marxe vůči antickému bohu Prométheovi, vzbouřenci proti vládci bohů Diovi. V poslední době byl objeven pro naši veřejnost filozof českého původu Ladislav Klíma, který také nešetřil projevy blasfémie vůči křesťanství.
V 60. letech 20. století se vzedmula vlna moderního satanismu. V roce 1966 byla v San Francisku založena Satanova církev. Její velekněz Antonn Szandor La Vey v témže roce prohlásil, že Bůh zemřel a nastává doba uctívání Satana. Tato církev po třech letech existence čítala asi 6 tisíc členů. Magistr satanis Antonn Szandor La Vey napsal "Satanskou bibli", ve které se snaží přesvědčit, že Satan si zaslouží božské pocty, neboť je silný, laskavý ke svým, uznává pomstu místo slabosti a také představuje všechny hříchy, které uspokojují člověka jako živočicha. La Vey chodí neustále v oděvech a maskách představujících ďábelské podoby. Kromě magických symbolů s oblibou nosí fašistické znaky, o nichž tvrdí, že se jednou stanou silnými magickými symboly. K dalším známým satanským společnostem v USA i v Evropě patří kromě jiných také Asmodeova společnost, Církev posledního soudu a Satanská bible.
Za zvláštní odrůdu lze považovat satanismus, který je šířen prostřednictvím žánrů moderní hudby. V oblasti industriálních směrů jde například u filosoficko-hudebního sdružení Come Organisation o programové oslavy masových vrahů a šílenců. K nejoblíbenějším patří bezesporu falešný mesiáš Charles Manson, kterému bylo prokázáno 36 vražd, zřejmě kultických (mj. zavraždil i herečku Sharon Tateovou). Manson, jehož zásluhou se zřejmě satanismus dostal do rockového metalu, se vyhlašoval za mesiáše, který prý vyprovokuje gigantickou válku, po níž má zůstat naživu 144 tisíc vyvolených. Ve vězení pak Manson prohlašuje, že je napůl Bohem a napůl Ďáblem. Před popravou pak hovoří o tom, že je víc Satanem než Bohem.
Vděčnou hrdinkou industriálních žánrů (skupina Come Organisation) je také nacistka Ilze Kochová, která při mučení měla lidem stahovat kůži zaživa. Nadšení zde budí i činy Adolfa Hitlera a kambodžského PolPota jakožto osobnosti, které dokázaly pohnout masy ke genocidám ohromných rozměrů. K základním bodům programu této hudební skupiny patří umné využívání zvuků k vytváření iluze hrůzy a poukazování na špínu v duši člověka. Come Organisation chtějí být ventilem, či spíše stokou, která tuto špínu vyplaví z člověka ven.
Dnes vcelku populární metalový satanismus využívá halasně razantní a dynamické hudby, která je jinak typická pro všechny metalové směry. Vybíjí se v teatrálním líčení hrůz, kosmických katastrof, vizí nebe a pekla apod. Hvězdy satanistického metalu se nechávají zvěčňovat na obrázcích v co nejpříšernějších podobách a silně tak podporují jakýsi kult ohyzdnosti, který dnes není jen výsadou rockové atmosféry. Na jevištích jsou používány různé efekty a rekvizity ve formě řetězů, upírských plášťů potřísněných krví atd. Zpěvák Vincence Fournier vystupuje pod jménem čarodějnice z 18. století (Alice Cooper) a předvádí na jevišti příšerné zjevy včetně iluze vlastního gilotinování.
Metalové skupiny, propagující satanismus, prezentují ho nezřídka jako nějaké programové hlásání revolty proti těm, kteří jsou nahoře s tím, že si uvědomují, že boj je nutný, ale nevede k ničemu, protože na konci není nic jiného, než vlastní zkáza. Všechno je prý špatné, samý hnus, jen Satan prý je dobrý, ale jen pro ty, kteří ho uznávají. Satan je vzorem, hýřícím ošklivostí a neustále provokující své nepřátele. Od svých věrných žádá jen to, aby ho následovali do zkázy, což je typické pro každý druh satanismu.
Party tzv feťáků-satanistů mají vytvořeny své vlastní rituály na základě toho, co pochytily z písňových textů, nebo nápodobou od starších, nebo z jiných part. Zdobí se satanskými symboly (Petrův kříž, pentagram), vytváří si pověry (obavy ze Satanovy pomsty), vyznávají svátek Satana (dne 6. 6. každého roku podle satanského čísla 666). O tomto svátku přijímají nové členy na základě přísahy a někdy při tom devastují hřbitovy.
Příčinami rozdílných stanovisek a silných rozporů stále zůstává otázka posedlosti a tím i vymítání zlých duchů z posedlého člověka. V zásadě se rozlišují dva stupně posedlosti:
- oprese (napadení)
- obrese (obléhání, obklíčení, blokáda).
U prvně jmenovaného stupně jde o působení časově omezené, ve druhém případě o delší nebo i trvalý stav. Jednotlivé případy se vzájemně liší co do intenzity projevů a důsledků.
Některé příklady oprese:
- pocity stísněnosti
- jasnozření
- věštectví
- časově omezená znalost cizích jazyků, kterým se dotyčná osoba nikdy neučila
- náhlé záchvaty extáze a šílené, zpravidla něčím vyvolané
- náhlá změna myšlení jako když přes člověka jedná někdo druhý
- mediální projevy.
Některé příklady obrese:
- trvalý stav sebeobviňování z těžkého provinění
- některé choroby duševní i tělesné
- těžká závislost na klasických drogách a jiných toxických látkách včetně alkoholismu, tabakismu, kofeinismu atd.
- duchovní vlivy přijaté z okultismu, teosofie a některých orientálních nauk.
Otázka určování posedlosti osob je vždy velmi citlivá. V minulosti byla tato oblast značně zneužívána, např. v masových čarodějnických procesech. Bylo prokázáno, že drtivá většina osob popravených za čarodějnictví neměla s těmito záležitostmi nic společného. K určitému zneužití může docházet i v dnešní době, zejména v sektách při řešení názorových rozporů.
Podle mínění psychiatrů a spisovatelů, kteří se vážně zabývali fenomény posedlosti, nedochází už k výskytům tzv. klasických příkladů, neboť úměrnost počtu těchto jevů je závislá na nevzdělanosti, absenci intelektu a odpovídajícího společenského vědomí obyvatelstva. Praxe a svědectví současných exorcistů, tj. osob zabývajících se praktickým vymítáním zlých duchovních sil z lidí, však předkládají důkazy, že boj s čistými projevy démonismu je sváděn i dnes v nijak neztenčené míře a nikoliv jen u výše zníněných skupin obyvatelstva. H. A. Maxwell Whyte ("Vláda nad démony") uvádí některé potíže, se kterými postižení lidé vyhledávají pomoc v exorcismu: revmatismus, srdeční těžkosti, plicní nemoci, bolesti krku, žárlivost, zlostnost, nenávist, sebesoucit, vražda, sebevražda, kouření, opilost, nezákonný sex, drogy. Jako příklad citlivého postupu při exorcismu popisuje Ernst Benz ("Parapsychologie und Religien") příklad faráře Gassnera z 18. stol. Když tomuto faráři přivedli člověka, u kterého se domnívali, že je posedlý, tázal se ho napřed na obtíže a pak opatrně vyzkoušel formu malého exorcismu. Pokud se u dotyčného neprojevily charakteristické znaky (zloba, odpor, křeče, pád na zem atd.), předal nemocného lékařům, neboť se prokazatelně nejednalo o posedlost.
Démonologie!
Moderní vědec je přijímá se soucitným úsměvem, který u něj vyvolává všechno transcendentální. Dokonce i v táboře okultistů se tento obor tajných věd přijímá s velkou nedůvěrou a nezřídka je přímo odmítán.
Představte si, že by k vám najednou přistoupil člověk, tvor, podivín, prostě "man", který by vám slíbil, že vás zbaví všech problémů, jaké máte či dokonce, jaké vás v budoucnu neminou, zaručí vám úspěch, věhlas, moc, bohatství nebo třeba skromnější lásku, pochopení, vyrovnanost, klid, za úpis podobný faustovské smlouvě. Přijmete?
I když nevěříte na démony, satana, propadnutí duše peklu apod., přece jen, nezapochybujete trochu?
Pokoušet ďábla si netroufne ani ten největší skeptik. Jeho skepticismus se projevuje právě a jen v tom, že se na toto téma nehodlá bavit, nemíní nad tím ani přemýšlet, natož cokoliv popírat.
Také postoj dnešní katolické církve je podvojný: na jedné straně existenci nižších i vyšších duchovních bytostí uznává, na druhé straně se ale církev chová v duchu odpovídajícímu současnému vládnoucímu materialistickému trendu, neboť nadsmyslové fenomény naopak zase odmítá.
Ještě dnes je démonologie zcela temnou oblastí, protože se každý ostýchá k tomuto předmětu otevřeně přistoupit. Nechybějí sice badatelé, kteří v oblasti démonologie všestranně experimentují a získávají přitom obdivuhodné výsledky, ale tyto výsledky pronikají jen zřídka na veřejnost, protože pro každého, kdo otevřeně hájí realitu fenoménů a uznává je za skutečné zážitky, to znamená velké riziko. Materialistická osvěta, která nadsmyslové síly nechce uznat, je hned připravena označit za hlupáka nebo podvodníka každého, kdo se odváží za její okruh poznání. Čím prostěji a přirozeněji podává takový badatel svoje zkušenosti a zážitky, tím je podezřelejší a více napadaný, a to nejenom materialisticky zaměřenými skeptiky, jejichž přístup sice pramení ze slepého předsudku proti všemu nadsmyslovému, ale v základě je jejich upřímným přesvědčením, nýbrž v největší míře tak zvanými "také okultisty" a obchodníky s okultismem, kteří jsou nepříteli všeho prostého a jasného.
Zda může člověk získat všechno pozemské blaho skrze jednání a smlouvy s démony, lze těžko říci. Jisté ale je, že taková jednání a smlouvy, jestliže jsou astrálně nebo skutečně uzavřeny, skrývají v sobě pro lehkomyslného egoistu takový zdroj nebezpečí, o jakém ani nemá ponětí. Síly, které tímto způsobem přivolá, ho budou proti jeho vůli ovládat a uvrhnou ho do strašného duševního zmatku, v němž číhá šílenství a smrt.
V této oblasti by vůbec měly experimentovat pouze osoby, které jsou tělesně i duševně zcela zdravé. Ti, kteří se cítí povoláni osvětlit zde panující temnotu, se mohou pustit do práce, protože ve hře jsou problémy, jejichž konečné rozřešení je pro mnohé již dlouho potřebné.
SNOUBENÍ NEBE A PEKLA
Rintrah řve a potřásá svými ohni v obtíženém vzduchu;
mračna hladová se nadýmají nad propastí.
Kdys pokorně a nebezpečnou stezkou
spravedlivý člověk bral se podél
údolí smrti.
Růže jsou sázeny, kdy trny rostou,
a na neúrodném lánu
zpívají včeličky.
Tu nebezpečná stezka byla vysázena,
a řeka a pramen
na každé skále a na každém hrobě,
a na vybledlých kostech
vyrážela rudá hlína;
až zlosyn opustil stezky pohodlí,
by kráčel stezkami nebezpečnými, a zapudil
spravedlivého člověka do neplodných podnebí.
Teď plazící se had se pohybuje
v pokoře mírné,
a spravedlivý člověk zuří v pustinách,
kde lvi se potulují.
Rintrah řve a potřásá svými ohni v obtíženém vzduchu;
mračna hladová se nadýmají nad propastí.
Ježto je započato nové nebe, a jsou tomu nyní třicet tři roky, co nastalo, Věčné Peklo vstává k životu. A hle! Swedenborg je Anděl, sedící na hrobě: jeho spisy jsou rozvinutá lněná roucha. Nyní je vláda Edomova a návrat Adamův do ráje:
Bez protiv není pokroku. Přitažlivost a Odpuzování, Rozum a Síla, Láska a Zášť jsou nutny Lidské bytosti.
Z těchto protiv tryská to, co náboženství nazývají Dobro a Zlo. Dobro je nečinnost, poslušná Rozumu. Zlo je činnost, tryskající ze Síly. Dobro je Nebe. Zlo je Peklo.
HLAS ĎÁBLA
Všechny Svaté Knihy, anebo posvátné zákony byly příčinou těchto Omylů:
1. Že Člověk má dva skutečné jsoucné prvky, totiž: Tělo a Duši.
2. Že síla, zvaná Zlo, je jedině z těla a Rozum, zvaný Bůh, jedině z Duše.
3. Že Bůh bude člověka ve věčnosti trýzniti proto, že je poslušen svým Silám.
Ale naopak toto jest Pravda:
1. Člověk nemá Těla odlišného od Duše; neboť to, co nazýváme Tělem, je část Duše, rozlišená pěti Smysly, hlavními branami Duše do tohoto věku.
2. Síla je jediný život a je z Těla a Rozum je hranice čili vnější druh Síly.
3. Síla je Věčná Rozkoš.
Ti, kteří potlačují touhu, činí tak, protože jejich je dosti slabá, aby se dala potlačiti, a potlačovatel čili rozum si osvojuje její místo a vládne tou, jež nemá vůle.
A jsouc omezována, postupně se stává nečinnou, až je jen stínem touhy.
Dějiny toho psány jsou ve Ztraceném Ráji a Vládce čili Rozum zván je Mesiáš.
A prvotní Archanděl čili držitel velení nad nebeským vojštěm, je zván Ďábel čili Satan, a jeho děti zvány jsou Hřích a Smrt.
Avšak v Knize Jobově Miltonův Mesiáš zván je Satanem. Neboť tyto dějiny byly upraveny oběma stranami.
Skutečně zdálo se Rozumu, jako by Touha byla zapuzena; ale Ďáblovo líčení je, že Mesiáš padl a utvořil nebe z toho, co ukradl Propasti. To je ukázáno v Evangeliu, kde se modlí k Otci, aby seslal utěšitele čili Touhu, aby Rozum měl Myšlenek, na nichž by budoval, ježto Jehovah z Bible není nikdo jiný než ten, jenž sídlí v planoucím ohni.
Rozuměj, že po smrti Kristově on se stal Jehovou. Avšak v Miltonovi Otec je Osud, Syn je poměr pěti smyslů a Duch Svatý Vacuum!
Poznámka. Příčina, proč Milton psal v poutech, když psal o Andělech a Bohu, a proč psal svobodně, když psal o Ďáblech a Peklu, je ta, že byl opravdovým Básníkem z družiny Ďáblovy, aniž o tom věděl.
Vyvolávání duchů
jak na to
Místnost, ve které hodláte vyvolávat duchy, musí být zatemněna, prostor by měly osvětlovat jen svíčky, kterých může být maximálně 13. Duchařská seance může začít po 18. hodině a musí končit nejpozději ve 3. hodiny ráno. Všichni přítomní by se měli obléknout do tmavého oděvu, nejlépe do černé barvy. Před zahájením seance se může tlumeně pustit vážná hudba, vhodné jsou barokní chorály.
Na spiristickém stolku položte kruhovou desku, např. z bílé čtvrtky či lepenkového papíru o poloměru zhruba 30 cm, obtaženou černou fixou. Uvnitř je třeba narýsovat kružnici o poloměru 20 cm a do vzniklého kruhu vepsat písmena abecedy a číslice od nuly do deseti. Na jednu stranu vnitřního kruhu napište ANO, na druhou NE, doprostřed do menšího kroužku vepíšte NEVÍM a proti němu NEMOHU. Potom si ještě připravíme dvě svíčky a skleničku. Z přítomných lidí vybereme médium - člověka, který je odvážný a nemá blízko k hysterii. Tento člověk se musí naučit několik magických formulí, které slouží k přivolání ducha a k ochraně před démony. Přítomní se posadí kolem spiritistického stolku. Ten, kdo organizačně vede seanci, zapálí dvě svíčky, vezme připravenou skleničku a vyzve zúčastněné, aby do ní každý dýchl. Poté se touto sklenkou uhasí obě svíčky a sklenička se postaví dnem vzhůru do kruhu na slova NEVÍM a NEMOHU. Přítomní položí dva prsty na obrácené dno skleničky a nastává čas pro médium. Magická formule - ABRAKADABRA - vytvořená spojením tří krátkých aramejských slov, znamenají v překladu "oživuji mrtvého". Předříkává se tak, že se postupně ubírá jedno písmenko: ABRAKADABR, ABRAKADAB, ABRAKADA ... atd. Při posledním písmenku se duch zjeví. Médium vyzve ducha ke kontaktu. Jeho přítomnost se nejčastěji projeví závanem studeného vzduchu. Je nutné, aby všichni přítomní zachovali chladnou hlavu a ticho. Médium se zeptá, s kým má tu čest, a to tím způsobem, aby duch mohl odpovídat jen ANO nebo NE. Sklenička se sama začne k těmto písmenkům pohybovat. Má-li médium pocit nebezpečí, může jej zažehnat slovem AGLA - je to kabalistická magická formule složená z hebrejské věty: "Ty jsi mocný ve věčnosti, pane", a zapuzuje nečisté okultní síly.
Na závěr seance se médium postaví se vztyčenými pažemi a s dlaněmi nahoru a vyslovuje své prosby a díky duchům, kteří přišli k magickému stolečku.

M-A-R-P-H-Y | 1. 03. 2008, 09:21:58 | více příspěvků | napsat uživateli

Ale nejlepsi bylo sledovat, jak zacali sici z Mostu chodit na ICQ, kdyz je to probudilo...!811!!811!

uživatel eliminován | 1. 03. 2008, 09:20:20

no já top tady už mám přez 2h

uživatel eliminován | 1. 03. 2008, 09:19:59

M-A-R-P-H-Y:sakra a ted je klid, me na to bavi koukat :D jako venku bych si to predtim asi nedal :D kdyz jsem videl ten vitr :D

uživatel eliminován | 1. 03. 2008, 09:18:24

nám tady leje a bouří a blýská se jak nevim co !564!

uživatel eliminován | 1. 03. 2008, 09:17:03

kdyz jsem pred 20 minutama vstal myslel jsem ze uz je konec :D uz jsem jenom cekal ranu, zablesk !764!!670!

M-A-R-P-H-Y | 1. 03. 2008, 09:11:50 | více příspěvků | napsat uživateli

Hmm a venku je zase klid....To nemelo prestavat, aspon by bylo na co koukat...!1326!