uživatel eliminován | 3. 02. 2008, 19:18:25 |

Je vlahý večer, jdu z hospody a dnes opět nejdu sám. Jde se mnou má opice.!906! Deset piv se mnou i s mou opicí pěkně zamáválo. Určitě bych takhle došel v pořádku domů, nebýt toho náhlého nutkání v mém močobém měchýři. Sloup veřejnéhoho osvětlení se mo sám nabídl na označkování. Kdybych si včas všiml opodál ležícího psa, určitě bych si své konání rozmyslel. Ale má opice mi řvala do ucha: "Tak už to pusť, ať mají vořeši vztek!"!1193!
Dodnes to vidím před očima, jako zpomalený film. Moč ze mě vystříkla přesně na obnažené dráty vedoucí k lampě. Takovou prdu jsem v životě nedostal a to se do mě ztrefila i kobyla z blízkého statku. Odlétl jsem pět metrů daleko a ještě jsem u toho jiskřil. Deset minut v komatu stačil, abych se vzpamatoval. Má chlouba se scvrkla v modrozelenou deštovku a odmítala vylézt zvlastní dírky. Začal jsem si připadat jako žena a ještě mě v tom utvrdil můj hlas přeladěný nepříjemně vysoko. Má chlouba nechtěla vylézt ani na mé obvyklé uklidnování: "Vylez srabe, jdem jenom čůtar!" Snad mě !1190!nepoznal po hlase. Spíše se zatáhl dál do útrob měho těla s myšlenkou žít si svůj vlastní život. Jen mi vyslal do mozku signál, že potřebuje doktorskou pomoc a dřív než před doktorem nevyleze. Přece se nenechá ob nějakého vola jako já zabít. Doktor na pohotovosti byl zřejm šprýmař, protože při pohledu na mou scvrklou chloubu pronesl ortel: "Upadne!"!690!!309!
Pak vytáhl ze zásuvky papír. Zřejmě chtěl napsat úmrtní list na mé ego. Dnes už jsem já i smou chloubou v pořádku, ale od té doby nemám rád přísloví, že chybami se člověk učí!!1085!

reagovat