uživatel eliminován | 30. 04. 2008, 14:17:36 |

Bible, kniha Genesis, kapitola 38.:
8. Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.
9. Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl [símě] na zem, aby nezplodil synů bratru svému.
10. I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal [Onan]; protož ho také zabil.

Historie a součnasnost

Masturbace byla již od středověku považována za něco, co značilo působení ďábla. Zda tomu bylo kvůli nenávisti církevních otců (kteří se zachovávali povětšinou kvůli moci a penězům v celibátu, není tudíž divu, že cítili jistou závist vůči sexuálně aktivním lidem) či zda má tato představa opravdu kořeny již v knize Genesis, to se asi nikdy nedozvíme. Tresty za sebeukájení byly poměrně tvrdé, avšak ženy trpěly mnohem víc. Zatímco si muž odříkal svých pár otčenášů, tak žena musela žít pod dohledem v odloučení a v pohlavní čistotě třeba i několik týdnů. V současnosti se i mezi teology rozšířil názor, že Onanovi věnované verše se týkají asi spíše přerušované soulože nežli masturbace jako takové.

Dnešní katolická církev se však pevně drží starého dogmatu. Pro potvrzení tohoto názoru si stačí přečíst některý z katolických článků na serveru www.vira.cz. Kupříkladu ocituji úryvek z jedné doporučované knihy (Hans Rotter – Masturbace: Symptom poruchy v mezilidských vztazích z knihy Sexualita a křesťanská morálka).

…Z masturbace nevyplývají samy o sobě žádné škody na zdraví. Mohou se nicméně vyvinout převážně psychické symptomy strachu z viny, trestu a pocitů méněcennosti. Neboť masturbace je ze své podstaty náhražkovým jednáním, v němž je zřejmá diference mezi významem milujícího sebeodevzdání a převážně egocentrickým dosažením slasti…

Samozřejmě existuje mnoho dalších křesťanských církví, často velmi nejednotných a tím pádem názorově různorodých. Pojetí biblických zákonů se často liší i sbor od sboru. Obecně lze říci, že všechny církve masturbaci nedoporučují, ale zas málokteří protestanti ji berou jako nějaký závažnější hřích.
Jednotliví křesťané

Ale abychom pronikli do toho, jak se skutečně věci mají, tak si musíme důvěrně popovídat s několika jednotlivci-křesťany a zjistit, jak to berou oni. Provedl jsem menší sondáž mezi svými přáteli, jak od katolíků tak i od protestantů, a výsledky mě poněkud překvapily. Respondentům jsem nejprve předal dotazník s několika otázkami a na zajímavé věci jsem se jich poté ještě doptal. Tedy, jaký je váš názor na masturbaci pánové a dámy…

První objekt, sedmnáctiletý katolík z malé vísky poblíž velkého města (říkejme mu třeba pan Jaroslav) píše: „Řekl bych, že si tím musí projít každý :-)… Jsou některé věci, které jsou silnější než já… Nedokážu říci, jestli to může člověku uškodit nebo naopak, ale je potřeba se snažit s tím bojovat. Přiznám se, že zezačátku jsem měl docela výčitky svědomí…“

Pan Antonín (17), protestant (Jednota bratrská) z městečka o deseti tisících obyvatel se k celé situaci staví trochu radikálněji: „Myslím si, tedy vím z vlastní zkušenosti, že onanie je jako droga, jako čokoláda, tabák a tak. Vtáhne vás to a už nepustí, musí se to omezovat a nejlépe s tím přestat úplně, i když to jde jen málokdy. Je to náhražka za lásku. Myslím, že hrozí, že si pak člověk ani nebude chtít někoho si vzít, protože si bude stačit sám.“ (Zde jsem Tondovi doporučil pár článků k prostudování, prostě mi to nedalo.)

Další zajímavý názor vzešel z pera slečny Hany (19, větší město, křesťanka bez církevní příslušnosti s pěkně kudrnatými hnědými vlasy :)): „Můj názor je takový, že to tady prostě je a bude. Nevadí mi, když to někdo dělá, nevadí mi, když to dělám já. Nemyslím si, že je na tom něco špatného. Samo sebou znám lidi, u kterých se to už podobá mánii, ale věřím, že je to přejde.“

Zeptal jsem se jí na Onanovy verše a ona chladně odpověděla: „To se netýká žen, ale mužů, to zaprvé. Pak taky nevidím ani zmínku o masturbaci, tohle je o něčem jiném, i když to náš tradiční zkostnatělý systém asi nepřijme.“

Zajímalo mě, proč se názor pana Jaroslava liší od názoru jeho církve, odpověděl bez rozmyslu: „Sice názor církve respektuji, ale nejdůležitější je můj vlastní. I když to člověk dělá, tak jsou na světě i důležitější a podstatnější věci, kterými by se církev měla zabývat.“

I od paní Hany jsem chtěl vědět, proč si myslí něco jiného než většina křesťanů: „Věřím v Boha a Bibli, ne v církev. Je to něco, co chtělo a dodnes chce mít monopol na ducha lidí. Raději si verše vykládám po svém, než abych papouškovala po ostatních. Ono to většinou dopadne stejně, ale třeba v téhle otázce…je to prostě vidět, že jsem někde jinde.“

Pana Antonína jsem se zeptal s kapkou ironie v hlase, jaktože tedy spousta lidí žije s tímhle „heroinem“ bez sebemenších problémů: „To máš jako se všim… Prostě to občas nevyjde, i třeba když jinak jo. Stačí to riziko. Potkal jsem lidi, co s tim problémy měli.“

Poslední otázka nám utvoří celkem zajímavý obrázek. Stačí porovnat následující odpovědi s odpověďmi předchozími. Tedy, masturbujete?

Jaroslav mě svou reakcí přímo šokoval: „No, já se tedy přiznám… :-) Dřív jsem to dělal víc (asi třikrát týdně). Teď se mi to daří i omezovat. Dokonce právě teď jsem si od toho dal od září pokoj.“

Antonín odpověděl velmi krátce: „Třikrát týdně.“

Hana se pouze usmála, pronesla něco o tom, že to je už moc důvěrné (což jsem v oné naprosto upřímné atmosféře čajovny naprosto nechápal). Dostal jsem z ní jediné smysluplné slovo: „Moc.“ (Poté se začala podezřele hlasitě smát. Nevím, co si o tom myslet.)
Jak to tedy je?

Je tedy zřejmé, že mezi mladými bývá církevní dogma o masturbaci soustavně porušováno, někdy s výčitkami svědomí, jindy se skálopevným přesvědčením ve správnost svého soukromého výkladu Písma. To, že je někdo členem církve má sice v této věci vliv na jeho psychiku, ale alespoň podle mého názoru, spíše záporný. Lidské tělo zmítané přirozenými pudy se dostává do konfliktu s duchovním přesvědčením. Vzniká jakási prapodivná „schizofrenie“, což obvykle nebývá dobré.
!12!

reagovat