Miss
Video
Diskuze a otázky - -NOVÝ ZAČÁTEK-
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 26 příspěvků a shlédlo ji 812 uživatelů .
ashley-tisdale | 11. 12. 2009, 17:37:19 | více příspěvků | napsat uživateli
dobrýýý......!1424!!1424!
uživatel eliminován | 10. 12. 2009, 13:46:42
KIDwithFUTURE: jak to?!1285!
uživatel eliminován | 10. 12. 2009, 13:46:17
.juRy: tak dneska se pokusím sesmolit další pokračování!1285!
uživatel eliminován | 10. 12. 2009, 13:42:53
nejlepší je 4 a 7 odstavec :)!1123!!1026!
uživatel eliminován | 10. 12. 2009, 13:16:12
náhodou uplně super to je že joo??-.- kdo to nepřečte tak si to jenom myslí protože když nakousne první 2 věty nejde to nedočíst!942!
.juRy | 10. 12. 2009, 02:30:26 | více příspěvků | napsat uživateli
(přečetl jsem 1 a 2 část , prosím o pokračovaní)!1133!
.juRy | 10. 12. 2009, 02:29:45 | více příspěvků | napsat uživateli
je to super , chci pokračovaní prosím!1133!
uživatel eliminován | 10. 12. 2009, 01:59:51
teď je zrovna taková příhodná doba pro "strašidelné" příběhy
uživatel eliminován | 10. 12. 2009, 01:58:57
!1285!!1285!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 15:09:41
_-_DeniczKa_-_: jestli ti tohle přijde dlouhý, tak tě lituju!1358!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 15:02:48
Adelmus: tak doufám, že pokračování nezklame!1285!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 15:02:12
POkračování!1285!
Žena smířená s tím, že už nemá kam uniknout jen tiše očekávala co se bude dít. Další zhasnutí světla a chodba přede dveřma se ponořila do naprosté tmy. Mercz se škubnutím odtrhl ode dveří, když na dlaních kterými se o ně opíral ucítil pohyb na druhé straně dveří. Byl to nepříjemný pocit, když si uvědomil, že od toho pohybu ho dělí jen pár centimetrů masivních dveří. Sebral veškerou odvahu, aby mohl přiložit oko znova ke dveřím, teď už oběma rukama křečovitě svíral svou pálku, připravenou trefit cokoliv v případě nutnosti. Don se projevil jako velice užitečný pomocík v nouzi a se staženým ocasem se vrátil ke své paničce, aby se mohl schovat u jejich bezvládných nohou.
„Pane Bože, co se tam děje Samueli?“ ptala se znepokojeně matka „je tam ještě ta chudinka“ vyzvídala. Mercz jí ale neodpovídal, adrenalin, který mu teď proudil v žilách místo krve ho doháněl k šílenství, nevěděl zda má otevřít dveře a neznámého člověka ztřískat jak psa, zavolat policii, nebo jen vyčkat co se bude dít dál. Není to přeci jeho věc, ale zuřil kvůli tomu, že se to odehrává před jeho dveřma. Pořád se soustředil na tmu, která panovala na druhé straně jeho dveří. Jediné světlo, které viděl pocházelo z pod sousedových dveří. „Proč ten dědek nevyleze, dyť má bouchačku“ uvažoval nad nečinností souseda, bývalého policisty v důchodu. Jeho úvahu přerušil ohromný náraz do dveří za kterými stál. Instinktivně od nich odskočil, ale náhlý pohyb neustál. Než se stihl zvednout, z podlahy, zaslechl další hluk, doprovázený občasným tlumeným vyheknutím ženského hlasu. „Co to...“ nestlihl ani domyslet, jeho instinkt byl rychlejší než zdravý rozum.
Rychle odemkl všechny zámky na dveřích a s baseballovou pálkou vyběhl přede dveře do tmy. Don sebral zbytek své odvahy a pokoušel se vymanit ze sevření své paničky, která ho držela pevně za obojek „zůstaň Done“ uklidňovala ho. Mezitím se její syn opět zvedal z podlahy, na které se ocitl hned po vyběhnutí z bytu, kdy zakopl o cosi ležícího mu v cestě. Světlo z předsíně bytu osvětlovalo prostor na chodbě přede dveřma, tak mu netrvalo dlouho, než zjistil o co zakopl. Nestihl se však ani pořádně zděsit, když se v okamžiku zase ocitl ve vzduchu, bez kontaktu se zemí. Ucítil jen tupou bolest, kterou mu způsobyl náhlý náraz zády o stěnu chodby. Světlo, které doposud jen občas problikávalo teď už díky bohu svítilo normálně, což však nedokázal ocenit díky neustávajícím úderům na hlavu, přicházejícím neznámo odkud. Na chvíli se vzpamatoval, když před obličej vložil levou ruku, která pohltila další útok. V tom samém okamžiku stačil otevřít dostatečně oči a zaostřit na nepřítele. Byl jím ten neznámý zkurvysyn, který se mu snažil utrhnou hlavu nekončícími útoky.
Trvalo jen okamžik než se útočník přizpůsobil obraně své oběti a zaútočil na žebra. Mercz měl pocit, že z něj zbyde jen bezvládná hromádka zlámaných kostí plná sraček rozmašírovaných silou útoku, který ještě nezažil. Prošel už mnoha vyhrocenými situacemi, ze kterých nešlo vyjít jinak , než pěstním soubojem, ale tohle se nepodobalo ničemu, co doposud zažil. Síla úderů byla zdrcující. „Done, k noze“ zaslechl svojí matku z bytu volající na psa, který už nesnesl pomyšlení , že někdo ubližuje jeho pánovi, jeho modle, kterou bezmezně miloval a oddaně poslouchal. Vše se odehrálo během několika kratičkých vteřin, proto si Mercz uvědomil až po chvilce, že další útok nepřichází. Útočník teď ležel na zemi zápasící s mohutným Donem, který se rozeběhl z bytu a jeho padesát kilogramů vážící, rychle zozpohybované tělo nárazem skolilo protivníka na zem. Don je pes cvičený k tomu aby dokázal zadržet člověka bez toho, aniž by mu nějak zvlášť ublížil, ale tomuto neznámému útočníkovy šel přímo po krku, do kterého se mu hned poté, co ho srazil k zemi zakousl. „To je chlapák, trhej Done“ podpořoval ho v zuřivosti jeho pán, přitom se držel za žebra „rozsápej toho kripla“ procedil přes zuby zuřivě. No neznámý chlap se ukázal být odolnějším, než se zdálo, jediným úderem do hlavy omráčil Dona, který nestihl ani vyjeknout bolestí, jen se dezorientovaně zapotácel a povolil sevření. V tu samou chvíli vytriskla útočníkovy z ran na krku tmavá, skoro černá krev. To už ale Mercz stál na nohou i se svojí pálkou a v záchvatu zuřivosti zpracovával protivníkovu hlavu pálkou. Měl pocit, že se mu ta jeho škeble musí rozletět, ale muž ležící na zemi se jen rychle zvedl a úskokem stranou se vyhnul další ráně. Pořád měl na hlavě kapuci, která na jeho hlavě držela jako přilepená, pořád mu nebylo vidět do tváře.
Merczova matka jen zděšeně naslouchala dění na chodbě před bytem, tuto kakofonii přerušil výstřel z pistole „Same, Samueli co se děje, kde jsi“ volala na svého syna „Done“ zkoušela přivolat psa, který však nepřicházel. „Jsem v pořádku mami“ odpověděl jí po chvilce Mercz „nic se neděje, to byl jen pan Pavlík“ uklidnoval matku, oznámením že výstřel pocházel z pistole bývalého policajta pana Pavlíka.
„Díky Bohu, že jste přišel“ děkoval Mercz starému pánovi v trenkách a tílku, který teď nedokázal soustředit svůj vyděšený pohled na jediné místo a tak rejdil očkama po chodbě zděšen představou, že by se ten chlap, kterého trefil do hrudníku zase objevil. „Co to do prdele bylo za magora?“ Konečně zapištěl vyděšeným hlasem soused, který kdysi dostal vyznamenání za odvahu při výkonu služby. „To kdybych věděl“ odpověděl mu Mercz který si až teď všiml Bezvládně ležící Donovo tělo.
„No tak, chlapáku“ posadil se na zem u jeho těla, přitom ho hladil na mohutné hlavě „tohle sme si nedomluvili, takhle nemůžeš odejít“ pokračoval a dusil v sobě zbytky lidskosti, které se ve formě slz draly na povrch. Don se začal probírat z bezvědomí. „No konečně, ty simulante“ promluvil k němu zcela vážně Mercz. Odpovědí mu bylo radostné uslintané olíznutí tváře doprovázené chaotickým máváním Donova ocasu. „Rád vidím, že už je ti dobře“ u úšklebkem si utíral slinu z obličeje.
„Kam šel?“ přerušil uvítací ceremoniál pořád se potící soused se zbraní v ruce. „Nevím“ odpověděl mu Mercz „ale nejspíš někam dobelhá a zdechne, zasáhl jste ho dobře“ přemýšlel nahlas. „Každopádně jste mohl zasáhnout dřív“ vyčítavě se díval na ustrašeného starce a přitom se držel chvíli za čelist, chvíli za žebra. Dědek na jeho slova nereagoval, dál se jen ptal „kdo je sakra ta ženská?“ To bych taky rád věděl“ odpověděl mu Mercz dívaje se na tělo jen vzdáleně připomínající kdysi krásnou ženu. „Ještě jsem jí tady neviděl“ pokračoval Mercz. „Mami“ zvolal na svou matku svěrem k otevřeným dveřím bytu „zavolej policii a záchranku“ pokračoval. „Ty si myslíš, že jsem tak blbá a ještě jsem to nezkoušela?“ zněla odpověď z útrob bytu „zkoušela jsem to už několikrát, ale pokaždý mi to hlásí, že je obsazeno a že mám vyčkat, až se uvolní operátorka“ sdělovala mu. „To není možný“ pochyboval stařík „tak si to zkus sám ty chytráku“ zněla podrážděná odpověď Merczovi matky. „Co teď, pane Pavlík“ otočil se na dědulu Mercz s otázkou, na kterou nečekal smysluplnou odpověď od senilního dědka. „Musíme se přesvědčit kam zmizel ten maník“ nepřekvapila ho tahle nelogická odpověď „já na něj z vysoka seru, jediný, co teď udělám je, že se s matkou zabarikáduju doma a počkám ráno na fízli“ reagoval podrážděně „Stejně mi příjde divný, že nikdo jinej nevylezl, dyť je tady plnej barák lidí“ uvažoval nahlas Mercz. Přerušil ho však hluk z nižších pater. Ozývalo se štěkání psů, které po chvilce končilo bolestivým vytím které následovalo ticho, brek dětí trval také jen chvíli, byl vystřídán ječením žen a křikem mužů. Don se opět necítil ve své kůži proto se stáhl do pomyslného bezpečí své oblíbenkyně. „Dělej mladej, vem matku a rychle přijďtě ke mě“ začal se vzpamatovávat dědula „no tak dělej kurva, na co čekáš“ řval teď na váhajícího Mercze, který se také vzpamatoval a když mu došlo, že ten starej parchant bude mít doma jistě slušněj arzenál zbraní, tak mu najednou ty tři bezpečnostní zámky, které instaloval nedávno na svoje dveře připadali směšné. „Pojď mami, rychle“ pomáhal své staré matce na kolečkové křeslo aby jí mohl převézt k sousedovi. „Proč musíme odejít?“ vzdorovitě se ho ptala matka „neptej se prosím a poslechni mě pro tentokrát, pak ti to vysvětlím“ další její výhrady proti urychlenému přesunu z jejího bytu, ve kterém bydlela už dvacet let ani nevnímal, jen jí rychle převezl do vedlejšího bytu. Právě včas
papajohn | 9. 12. 2009, 09:29:33 | více příspěvků | napsat uživateli
co to je? nejakej pribeh!1382!to neprectu cely..wem lenoch!1258!!1134!!1382!!1382!
_-_DeniczKa_-_ | 9. 12. 2009, 09:24:56 | více příspěvků | napsat uživateli
delší by to uz neslo ?=o)
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 05:52:05
teď to nebudu číst ale přečtu si to!811!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 05:43:40
!1302! nechce se mi to číst !1302!
sk8_is_gr8 | 9. 12. 2009, 03:30:29 | více příspěvků | napsat uživateli
uz se nemuzu dockat pokracovani!969!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 02:57:52
tak se zatím všichni(dva) mějte a dobrou!1285!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 02:56:57
Adelmus: no zkusil bych to, kdybych ráno nemusel vstávat...!1285! večer to tady už bude!1285!
Adelmus | 9. 12. 2009, 02:53:41 | více příspěvků | napsat uživateli
> Mercz tak to zkus..stejnak to proseru, ale zkus to no.!2!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 02:48:22
Adelmus: no dneska pokračování už asi ani nemá cenu psát, protože bych to stihl tak max. do 4!1285! hodím sem něco zítra...no vlastně už dneska večer!1285!
Adelmus | 9. 12. 2009, 02:43:28 | více příspěvků | napsat uživateli
s tebou je to k posrání..než sem hodíš pokračivání, zase budu spát. !326!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 02:35:44
jinak není to podle skutečných událostí a už vůbec ne podle skutečných osob...to jen pro případ, že by se stal zázrak a někomu by se to chtělo číst!1358!
uživatel eliminován | 9. 12. 2009, 02:34:32 |
Tak zase sem dám něco, co vás zaručeně nasere, protože je to dlouhý a nikdo to nebudete chtít číst, taky je tam asi hodně chyb(nevím, nečtu to po sobě)Pokud to někdo přečte, tak ho obdivuji a předem gratuluji
Jen slabě poblikávající světlo pouliční lampy osvětlovalo chodník na sídlišti, kde stála jakási postava, vedle níž neklidně pobíhal pes mohutné stavby těla, tato rasa, Stafordshirského bulteriéra se Samuelu Merczovi líbila už dlouho, proto si před léty pořídil štěně„tak už dělej prosimtě, nehodlám tady mrznout celej večer Done“ káral svého psa. Vedle samuela se Don cítil jako druhý vůdce smečky, proto se hrdě nosil a dával tak najevo svou pýchu. Dnes ale jeho obvyklou vrozenou hrdost vystřídal neklid, který zpozoroval i jeho pán Samuel. „co se děje chlape, snad mi nechceš říct, že se něčeho bojíš“? Posměšně se ptal svého psa Sam. „Prosimtě na nějakej vřískot opilců už jsi snad zvyklej nebo ne“
Samozřejmě nečekal žádnou odpověď, ale znepokojovalo ho, že jeho pes, který je cvičen jako služební pes pro ostrahu, se leká halekání opilců. Přitom si uvědomil, že to halekání je něčím divné, není to jako každý víkend, tentokrát se vřískot a různá ječení ozývají ze všech stran. „To jsou ale magoři, ty lidi“ pomyslel si v duchu „pojď Done, jdeme domů“ vyzval svého věrného přítele, kterému tím očividně udělal radost, protože se chtěl dostat do bezpečí bytu v šestém patře, kde bydlel jeho pán i se svojí nemocnou matkou.
Odebral se tedy ke vchodu do paneláku ve kterém bydlel. V přízemí nesvítilo světlo „už zase pomyslel si“. Don byl stále neklidný a tak se k němu Samuel nahnul, aby ho mohl pohladit „neboj, nikomu neřeknu jaká jsi padavka“ drbal ho za ušima posměšně. Don se mu za to odvděčil upřeným pohledem do očí. Náhle však začal vrčet, čím víc se přibližoval výtah, tím víc byl Don podrážděný, teď už cenil zuby a byl připraven k útoku na nepřítele, kterého očekával z výtahu. „Uklidni se Done, kolikrát ti to mám vysvětlovat“ procedil na něj Sam, který tušil, že Don takhle vyvádí kvůli sousedovic psovi, se kterým se bytostně nesnáší.
Výtah s těžkým bouchnutím dorazil do přízemí. Samuel v očekávání, že vystoupí soused i se psem držel dona dál ode dveří výtahu, aby předešel jakémukoliv kontaktu těchto rivalů. No nikdo nevycházel a když pohaslo světlo i ve výtahu, tak mu bylo jasné, že Don zase žřejmě jen ucítil jen tak nenáviděný pach, který tu zanechal sousedovic pes. „Ty seš fakt histerka“ prohodil k Donovi a povolil sevření vodítka, aby mohl otevřít dveře výtahu. V tu chvíli však Don vystartoval jako raketa a vrhl se na ještě zavřené dveře. „Do prdele, dyť tam nic není, tak se podívej“ Sam tlumeně káral svého psa, aby nerušil sousedy, otevíraje dveře výtahu. Opravdu nic v něm nebylo i přes to však do něj Don rychle vlezl, aby mohl pročmuchat každičký centimetr podlahy. Mercz, jak Samuelovi všichni říkali i když měl raději oslovení Sam jen nechápavě kroutil hlavou. Tohle chování u Dona ještě nezažil a doufal, že bude schopen ho odnaučit těmto móresům. Vstoupil tedy do malého prostoru výtahu, jehož většinu teď vyplňovala jeho postava, která sice nebyla nijak zvlášť mohutná, ale v prostoru, kam se sotva vejdou dva lidé vypadala ohromně. Na lesklém číselném panelu s tlačítky, které označovala jednotlivá patra zvolil číslo šest. Výtah se pomalu rozjížděl. Už byl ve třetím patře, když zaslechl charakteristické bouchnutí vchodovýma dveřma a následné třískání o plechové dveře výtahové šachty. Které teď byli zablokované. „Další ožrala, co se chce dostat rychle domů, aby mohl hulákat do záchodové mísy“ promluvil k Donovi, který se teď ježil a tlumeně vrčel. „Taky je nemám rád, opilce“
Samuel Mercz byl člověkem, který nemá mnoho přátel a ani ta hrstka lidí, které si připouští k tělu o něm toho mnoho neví. Většina z nich vi jen, že bydlí s nemocnou matkou a že má psa, ta většina jsou kolegové z práce, kteří ho akceptují jako mlčenlivého, skoro chladného člověka, s naprosto lhostejným přístupem ke všem ostatním, proto je ani nezajímá co je za jeho pohrdáním ostatníma lidma a jeho nechutí trávit delší dobu ve společnosti více lidí najednou. Vědí jen, že svou práci jakožto ochranka v jistém hotelu dělá dobře, nemají mu tedy po profesní stránce co vyčítat.
Výtah dorazil do šestého patra, kde již poblikávalo osvětlení na chodbě, takže Mercz mohl bez problémů nalézt správný klíč od bytu. „Hlavně že jsi třískal na dveře a teď, když máš možnost, tak si ten zasranej výtah nepřivoláš“ pomyslel směrem k osobě, která před chvílí bušila na dvěře od výtahu v přízemí, no teď když je výtah volný nejevý zájem „no jo, ožralci“ dodal ještě v duchu „určitě ho tam ráno potkáme se válet u dveří Done“ dokončil dedukci.
Málem upustil klíče, které pracně vydoloval z kapsy, když se mu skoro až do morku kostí zaryl ohlušující jekot který způsoboval, že se mu naježili chloupky na zátylku. Podobný bolestný křik ještě jaktěživ neslyšel. Don začal nepříčetně štěkat, proto se ho Mercz snažil rychle uklidnit a během chvilky zmizel za dveřma svého bytu. Don ještě chíli zuřivě vrčel, když se Mercz díval skrz kukátko ve dveřích, na chodbu, zda nezpozoruje nějaký pohyb. Nevěděl odkud ten děsivý zvuk šíleně ječícího člověka pocházel, proto jen zamknul dveře na dva západy a uzamkl i bezpečnostní zámky, které tam instaloval na popud své matky nedáno. Značně rozrušen z věcí, které ještě nezažil v tomto jinak klidném paneláku si připravil ke dveřím i svojí kovovou baseballovou pálku, kterou si koupil před lety už ani neví z jakého důvodu.
„Ahoj mami“ pozdravil svou matku, kterou v obývacím pokoji sedící před televizí vzbudil Don radostným máváním ocasu a uslintaným olíznutím její tváře, kterým jí takhle pokaždé oznamoval úspěšné zakončení procesu venčení. „aaaaale fůj ty psisko jedno, uslintaný“ s úsměvem se snažila odtlačit od sebe stále dotírajícího dona otíraje si tvář „to mám zase radost, že jsi zase zpátky, hrozně mi chyběl ten bordel co děláš“ pořád mluvila na Dona, který se teď před ní rozvaloval, aby ho mohl podrbat na břiše. „Ahoj Same“ konečně zvedla oči od psa, aby se podívala na svého syna. „Tak co, je tam zima?“ ptala se ho s úsměvem, který způsobovalo Donovo netaktní vtírání se do její přízně. „No ani...“ Mercz nestačil dokončit myšlenku, když Don z ničeho nic vystartoval ke dveřím, kde histericky štěkal a snažil se prohrabat se skrz plovoucí podlahu.
„Nevím co mu je, takhle blbnul i venku“ Mercz překřičel Donovo štěkání s vysvětlením pro matku. „Uklidni se už ty magore!“ Vztekle vzal psa za obojek a snažil se ho odtáhnout ode dveří. Najednou zazvonil zvonek. Don se pustil ještě do běsivějšího štěkání, ač se to zdálo nemožné. Mercz ho pustil, aby se mohl podívat skrz skleněný průzor ve dveřích na chodbu. Byla tam naprostá tma, což nechápal, protože na chodbě jsou instalována pohybová čidla, která se rozsvítí při sebemenším pohybu. „Kdo je tam, Same, slyšíš, kdo to je“ křičela jeho matka z obýváku, pořád sedící v křesle přikrytá dekou, jen se trochu nadzvedla a točila hlavu tak, aby mohla nastavit pravé ucho ve směru ke dveřím odkud se ozíval ten neskutečný hluk, který způsoboval hlavně Don. „Nevím“ odpověděl jí Mercz, aby stejnou otázku mohl položit sám, i když vzhledem ke tmě na chodbě nečekal odpověď. Zaslechl jen mohutné bouchání na dveře. Tentokrát ale na ty sousedovy. Náhle se rozsvítilo i světlo, které jen rychle probliklo, aby zase zhaslo a po chvilce znova. Přerušované blikání světla nestačilo k detailnímu obrazu, ale stačilo Merczovi to k tomu, aby si všiml jakési šílené ženy pobíhající od jedněch dveří ke druhým volaje o pomoc. Měla na sobě jen bílou noční košili. Když zaslechla, že se kdosi za dveřma ozval okamžitě se otočila zpátky ke dveřím od Merczova bytu aby na ně znova mohla ze všech sil zabušit a se slzami v očích prosit o pomoc. „No tak jí otevři proboha“ křičela na něj matka. „Seru na ní“ odpověděl nervozně „ Bůh ví co je zač“
„Pro krista pomozte mi, prosím“ volala žena ze všech sil a stejně intenzivně bušila do dveří, čímž skoro přehlušila Donovo neustálé štěkání.
„Jdi jinam ty couro feťácká“ volal na ní skrz dveře Mercz. „Bože ty jsi ale bezcitnej parchant, copak jsem tě takhle vychovala“ volala na něj zase matka z vedlejší místnosti. „Kdybych mohla, tak tam dojdu sama, abych jí otevřela a tobě dala facku“ nepřestávala s vyčítavým tónem, přičemž se marně snažila dosáhnout na svoje kolečkové křeslo, aby si na něj mohla sednout.
„Buď už konečně zticha mami“ otočil se směrem k obýváku. Když opět přiložil oko ke skleněnému hledí ve dveří, zase viděl jen tmu na chodbě. Cítil ale, že je za dveřma pořád někdo je, slyšel to tiché dýchání. Ta žena přestala bušit do dveří, Don se už nezmohl ani na výštěk, jen zuřivě cenil zuby směrem ke spodní hraně dveří odkud cítil všechen ten strach a bůh ví co ještě. Mercz nevěděl co dělat, proto instinktivně sáhl pro svou kovovou pálku, pořád se dívaje skrz dveře. Rychlé probliknutí světla odhalilo, že se nepletl, u jeho dveří se pořád krčila ta ženská, ale na chodbě se objevil další člověk. Byl to chlap, kterému nebylo vidět do tváře, ale problikávající světlo stačilo k tomu, aby odhalilo jeho vysokou postavu, která se pomalu, sebejistým, skoro jakoby neohroženým krokem, blížila k ženě. „Můžeš si za to sama ty krávo, když si začínáš s ožralcema a výtržníkama“ pomyslel si Mercz. „Určitě je to ten magor, jak mlátil do výtahových dveří“ problesklo mu hlavou.
Postava chlapa, oblečená sportovních, šusťákových kalhot, kožené bundy a mikyny, s kapucou, kterou měl ten chlap přes hlavu, už byla v bezprostřední blízkosti tiše brečící ženy opírající se o Merczovy dveře....
Pokračování mám momentálně v hlavě!1285!
reagovat