uživatel eliminován | 9. 03. 2008, 15:52:26 |

Proč je člověk sám

Tak sedím u sedmdesátého pátého papíru bankovních výpisů a drtím do compu číslíčka .. z repro se linou písničky, které jsem poslouchal, když mi bylo 6 a na koberci v obýváku jsem si stavěl z dřevěných kostiček a patron z revolveru hrady a bojiště virtuálních bitev. A při písničkách stažených z prastarých kotoučů i s typickými chybami, šumy a svisty do MP3 na mne dýchla nostalgie a smutek ..

Proč je člověk sám .. proč nemá rodinu .. blízké .. vždycky jen sám za sebe ..

Když se to nepovede s rodiči, tak nedůvěra zůstává celý život .. že jsou lidi vesměs svině, na tom se shodneme asi všichni ..

Ale když se zachovají jako svině vlastní .. vlastní krev .. ke svým dětem .. jak si to pak má jeden přebrat .. skončit jako bezdomovec a být vyhnán z domova .. bez příčiny .. jen kvůli duševním stavům vyšilující psychicky nemocné matky .. a kvůli pasivitě a zbabělosti masochistického otce .. pamatuji si to jako včera i když je to dvacet let .. vánoce na Masarykově nádraží .. smrdící bezdomovci kolem .. a cikánka z herny, která se přišla vymočit do čekárny, protože na záchodě je to drahé (tehdy dvě kč) ..

Sice jsem na rozdíl od většiny dětí neznal pohlazení či polibek, matka nikdy nepohladila a pak vydala zákaz "s tatímkem se nemazlí" čímž intimnosti v rodině skončily .. ale nebylo to tak zlé .. jako dítě si neuvědomujete tu nejistotu a nedostatek opory či sympatií a myslíte si, že doma je doma a cítíte se bezpeční i když reál je úplně jiný ..

Občas rád vzpomínám na ty okamžiky, kdy jsem se cítil v bezpečí (do cca 8mi let než matky neléčená duševní choroba pokročila k domácí roli bachaře) .. a kdy jsem o světě ani o lidech nic nevěděl a žil ve svých naivních představách i ideálech ..

No a teď s odstupem mnoha let .. kdy se otec chodí podívat jednou do roka na návštěvu a naříkat si jak je na něj "zlá" a decentně vynecháváme témata, proč mi nepomohl, když jsem byl na dně .. kdy jsem ji neviděl 10 let a nechybí mi to a kdy si připadám jak sirotek .. tak si člověk o to více uvědomuje, že nikam nepatří ..

Pro většinu lidí je důležitá jejich tlupa .. rodina .. nejbližší .. a dobře vědí, že se o ně mohou kdykoliv opřít .. ale málokdo si dovede představit, jaký je život, když se o nic a o nikoho opřít nemůžete .. ať už jde o morální oporu nebo finanční či materiální nebo jen to bydlení .. těžko si představit, že když se vám něco nepovede, že není na světě nikdo kdo by pomohl .. dokonce, že duševně chorá sadistická matka bude jásat štěstím, že chcípáte na chodníku v zimě hlady a že "ona to říkala" že to s vámi dobře nedopadne ..

Odrazil jsem se ode dna a není to špatné .. i ten můj byt, který z počátku vypaadal jako tragédie se najednou stává luxusní adresou .. kradlácké cikány ze čtvrti postupně vystěhovávají tím, že se jim vyplatí prodat byt a jít jinam a ještě jim zbyde na pět let života na frajeření .. dělnickou hospodu na rohu zavřeli a otevřeli vedle luxusní krámy s klavírama, rákosnickou večerku a pizzerii .. ukrajinci, co po večerech pásli své přítelkyně zmizeli a místo nich se přistěhovali jiní, kteří mluví sice stejným jazykem, ale jezdí v BMW a je kolem nich ticho .. čtvrť se proměnila .. kolem vyrostla spousta luxusních bytů a vraždění prodavačů v zastavárnách v okolí ustalo ...

Ale já si říkám .. jaký má všechno to snažení smysl .. deset let šetřit na byt .. nervovat se .. bojovat .. pracovat .. prakticky nežít .. vědět, že jeden špatný krok a není kam jít .. úspěch nebo neúspěch .. a k čemu to ? Ano .. jsem teď už rád sám .. kam co položím, tam to najdu .. ale občas je mi líto, že nemám rodinu .. ani svou ani tu odkud jsem přišel .. je to stejné jako by byli všichni mrtví už teď .. i já .. je to všechno úplně zbytečné .. jako bych tu nikdy nebyl .. jako by tu vůbec nic z toho nebylo .. co z toho bude za sto let ? Nic .. a každému to bude všechno jedno .. a je to jedině dobře ..

Ale je to smutné ..

Ještě že tu nemám žádnej chlast .. jinak bych se ožral
!31!!24!!20!!12!!11!!5!!2!!1!!2!!5!!11!!12!!20!!24!!31!

reagovat