uživatel eliminován | 22. 11. 2009, 18:58:04 |

KDO NECHCE, AŤ TO NEČTE!!!
doufám, že mi to sem nebudete zase psát, já vím, že JE TO DLOUHÝ, a to že JSOU TAM PRAVOPISNÝ CHBY vím taky, tak mi to už psát nemusíte díky.
Jinak díky všem, co to čtou už od prvního dílu

V takto emotivně vypjaté situaci jsem musel přemýšlet rychle, protože můj konec se blížil s každou promrhanou vteřinou. Proto, když jsem zaslechl podivný zvuk připomínající velice hlasité, přerušované prdění, porozlédl jsem se, abych zjistil co ho způsobuje.

V tu chvíli jsem dostal nápad který mi pravděpodobně zachránil život.

Hluk způsobený babetou řítící se mým směrem, kterou řídil jakýsi pihatý skřet co sotva došlápl ze sedačky na zem mi zněl v uších jako hudba z nebes.

Co na tom, že babeta měla palivovou nádrž, která velice připomínala dvoulitrovou lahev od Pepsi s dírkou na dně, do které vedla palivová hadička. Toto řešení absence nádrže naznačovalo pouze vynalézavost toho malého, pihatého chlapce s SSáckou helmou zřejmě ještě po dědečkovi, jenž se evidentně angažoval v odboji. Chlapcova zamračená tvář zkroucená důsledkem soustředění, které musel vynaložit, aby se při náklonu nad řídítky udržel ve správném úhlu, tak, aby jeho pravá ručička mohla držet plynové madlo zkroucené až na doraz, čehož následkem byli jeho bílé klouby na ručičce a smrtelný výraz v očích. Jeho zářící rezavé vlásky vyčuhovali zpod okraje staré německé helmy, která sice nemohla zastávat bezpečnostní funkci, ale vypadala efektně.

"Tu mašinu musím mít" řekl jsem si a doběhl jsem chlapce, který kolem mě právě prosvištěl na babetě.

"Pujč mi jí" prosil jsem ho běžíc vedle něj
"Naser si" zněla jeho odpověď, přitom se na mě ani nepodíval, jen dál drtil plyn."Nebiď svině ty vole a puč mi to, nebo tady zdechnu" křičel jsem na něj přes hluk pocházející z kovového oře svojí prosbu
"No tak zdechni, co je mi po tobě" tentokrát se na mě otočil, jen aby se mohl ušklebit a vypláznout svůj slizký jazyk skopčáckého fracka.

Snad mi to bůh odpustí, ale byl jsem v zoufalé situaci. Proto jsem toho malého smrada lehce pohladil na tváři svojí skoro nemohoucí rukou. Následkem toho se řídítka rychle jedoucí mašiny, začala zmítat ze strany na stranu a kdybych to parchantě ještě neshodil ze sedačky, tak by do mě jistě vrazil, ba co hůř, třeba by se i vyboural a toho bych já nechtěl být příčinou.

Nasedl jsem tedy hrdě na svoje nové jednostopé vozidlo a přidal jsem plyn až na doraz. Po chvilce mě ten malý rezavý hajzlík doběhl, nejdříve vyhrožoval, pak prosil, posléhe brečel a když jsem si ho dál nevšímal tak po mě hodil svou vzácnou helmu. "Háááhááá netrefííííl deeeebííííl" smál jsem se mu. Už vím proč nikdo, dokonce ani bůh nemá rád rezavé lidi...mají tuhý kořínek.

Podcenil jsem vůli tohoto satanova potomka a ve chvíli, kdy jsem zpomalil, aby se za mnou vechny kopulace schopné ženy či dívky stihly otáčet a obdivovat mojí nadupanou mašinu, znova mě doběhl ten malý harant s krysopsí hlavou a strčil mi klacek mezi dráty předního kola.

Zrovna ve chvíli, kdy jse hodil svůj nejvíc sexy svůdný pohled na jednu slečnu, která se i s davem svých kamarádek dívala mým směrem. Věděl jsem, že na tehle mašině jsem neodolatelný, což dosvědčovali i nefalšované úsměvy holek, které se na mě velice snaživě usmívali, všiml jsem si, že některé u toho i rudly a hladily se po břiše jakoby naznačovaly, že tam jednou budou nosit mého potomka...Prostě ve chvíli, kdy jsem se stal alfa samcem a tím nejlepím možným potenciálním otcem pro děti všech žen a dívek co mě sledovaly, se klacek z mého předního kola dostal do kontaktu s vidlicí, což způsobylo téměř okamžité zastavení.

Při takto působících fyzikálních silách jsem nemohl nic, než jen odevzdaně vyhlížet vhodné místo pro ukončení svého letu vzduchem. Bravurně jsem zvládl tuto nelehkou úlohu a s ubrečeným vyheknutím jsem dopadl svojí tvářičkou přímo na asfalt, stačil jsem se ještě překulit tak, abych té silniční lišeje nepobral až moc. Neustálé kutálení a kontakt s drsným povrchem měli za následek to, že jediné co z mého oblečení zbylo byla jedna moje bota a slipy s mickey mousem.

Připadal jsem si jako akční hrdina, proto jsem se těžce zvedl ze země, utřel jsem si slzy a nudli, abych se mohl hrdě vzpřímit. V tu chvíli jsem si všiml, že slečna, která se na mě před tím hodně usmívala, se teď usmívá ještě víc, až skoro histericky, stejně jako všechny její kamarádky, proto jsem je jakožto jejich nový hrdina, idol, vyvolený, no prostě jejich nový masturbační materiál nechtěl zklamat a prohodil jsem uvolněně "to dám znova ty vole, teď u otho ještě zatleskám"


POKRAČOVÁNÍ MOŽNÁ PŘÍŠTĚ

reagovat