uživatel eliminován | 2. 12. 2009, 21:32:11 |

!POZOR! Je to dlouhé(takže mi to nemusíte psát), taky tam bude určitě dost hrubek a překlepů(to už mi taky nemusíte psát). Nikdo vás to nenutí číst, takže mi nepište že se vám to nechce číst, raději rovnou jděte na další diskuzi.
Jinak tohle je šesté pokračování příběhu- ti co to čtou od začátku vědí...


"tak dělej, znova a teď u toho zatleskej borečku" řekla mi hned poté, co se přestala tak mohutně usmívat, přičemž od její malinké pusinky s přehnaným podkusem ulítávali kapičky slin. Její brada, kterou by mohla prorážet ledové kry v arktickém oceánu, pokrytá tisíci drobnými puntíky černé barvy se při tom sladce pohupovala. Její krásný zvířecí smích přerušovalo tu občasné zachrochtání, tu hluboké heknutí, obojí doprovázeno zrudnutím pihatých tvářiček tvarohově bílé barvy poseté drobnými ďůlky. Její krásné čelo, které se jakoby bortilo přes obočí se při každém nádechu svraštilo, aby se pak mohlo při následném smíchu znova roztáhnou odráželo veškeré sluneční paprsky dopadající na mastnou pleť. Prudkým škubnutím zvedla svu ručku do výše svých ramen, aby dalším prudkým škubnutím mohla upravit svoje rezavé vlásky, připomínající koňskou hřívu. Napočítal jsem jich pět v každé ze třinácti řad. Poté co provedla tuto rituální změnu z půvabné samice lidské rasy na ještě půvabnější cosi z jiné dimenze zvedla křečovitě zkroucenou dlaničku s aristokraticky zahnutým malíčkem, který jako jediný ukazoval mým směrem se znova hodlala spustit ten svůj neodolatelně sexy smích.



Přerušil jsem jí arogantním pohledem doprovázeným občasnýmy záškuby koutků úst "hele, pro dnešek stačilo, mašina by to nezvládla" odpověděl jsem neskrývajíc hrdost nad kvalitně provedeným kaskadérským kouskem.

Pohledy všech lidí byli upřené na mě, nedivil jsem se, každá kopulaceschopná dívka či žena obdivovala mé božské tělo zahalené pouze do cárů co zbyli z mých slipů a jediné boty, která už nebyla tak pohledná jako na začátku dne. "seš skoro nahej ty vole" zaznělo z davu před tím, než někdo spustil hurónský smích. "No samozřejmě, jdu se totiž koupat" zachraňoval jsem situaci vědom toho, že nedaleké koupaliště mi snad bude dostatečným útočištěm před sourozenci z Jedličkova ústavu a jejich prašivé staré krysy belhající se jistě za mnou.

Všiml jsem si zvlášť uhrančivého pohledu. Jedna z mých nově nabitých fanynek na mě upřela své zraky, její světle šedé oči vrhali mým směrem tisíce zamilovanýh pohledů, až se mi nechtělo věřit, že takto božské stvoření ke mě evidentně vzhlíží s nadlidskou bázní. její krásný pohled ale náhle přerušila něčí ruka, která jí vrazila do dlaně bílou hůl a nabídla jí své rameno jako oporu se slovy plnými smíchu "pojď Eliško, škoda, že toho mentála nevidíš"...nechápal jsem co se děje.

Teď ale stejně nebyl čas na přemýšlení, musel jsem se někam ukrýt a jak už jsem naznačil, měl jsem namířeno na koupák...Vykročil jsem tedy sebejistým krokem a ladně jsem kladl jednu nohu před druhou, přičemž jsem sexysticky házel boky. Jedinou botu, která mi ještě zbyla jsem ladným švihem zahodil do davu fanoušků, kteří se prali o to, kdo uhne jako první.

Zřejmě přitahuji i gaye, protože mohutný svalnatý chlap u vstupu na koupaliště, který nekompromisně kasíruje všechny příchozí se na mě jen velice mile usmál a pobídl mě ke vstupu zadarmo slovy "ty vole běž, nebo se pochčiju, kámo seš fakt exot" Toto jsem považoval za lichotku, která byla navíc okořeněná cizím slovem, takže jsem se na něj ani nemohl zlobit, že mě takhle okatě balí.

Hned po vstupu na koupák jsem se porozhlédl. Situaci kolem bazénu jsem zhodnotil jako ideální pro svůj další důkaz nadlidských schopností kterýmy jsem byl od přírody obdařen.

Vylezl jsem tedy na skokánek, který byl ze dvou skokánků jakožto třímetrový tím nižším. "Čumte všichni na mě" zvolal jsem . Však marně, nikdo se nehodlal otáčet za někým, kdo skáče z tak nízkého skokánku. Vylezl jsem tedy na ten vyšší, který měl tuším deset metrů. Znova jsem se porozhlédl po svém království, v této výšce jsem slyšel poze tlukot svého vlastního mocného srdce a silně vanoucí vítr.

Zahlédl jsem zajímavého poloplešatého pána, který seděl hned vedle bazénu. Jeho tělo už dávno dosáhlo jateční váhy dospělého vola. Pod sebou měl rozloženou deku, na níž měl připravený svůj obídek skládající se z pětilitrové sklenice plné utopenců, dvou bochníků chleba a šesti pet-lahví jakéhosi nazlátlého moku. Při konzumaci svého evidentně velice oblíbeného jídla nezapoměl před každým zakousnutím našpulit své oteklé rty a gurmánsky mlasknout. Jeho skoro nepatrné oči schované kdesi v útrobách obtloustlé, sluncem spálené lebky se čas od času při mrknutí dostali na světlo, aby se po pár setinách vteřin zase schovali pod tlustá víčka vyzařovali neskutečnou slast, způsobenou nezřízenou konzumací zdravé svačinky.

Nadechl jsem se z plných plic. "čumte všichni na mě kur.vááááá" zahulákal jsem ze všech sil, až mi naběhla žilka na čele a mirně se mi podlomila kolena. Tentokrát se veškeré dění kolem bazénu pozastavilo, opět jsem byl jejich hrdinou, opět ke mě vzhlíželi všichni s němou úctou i pán požírající utopence, při vypětí všech sil zastavil svou ruku v půli cesty k počátku jeho trávícího traktu aby mohl zvednout svou hlavu, mím směrem.

Bylo naprosté ticho. "mami, to je ten pán co se posral ne?" zaslechl jsem to malé ďáblovo parchantě, které znám už z atobusáku, jak se dotazuje své matky, kterou bych upálil jako čarodějku. Nečekal jsem na další narušitele této posvátné atmosféry a proto jsem se rozeběhl k okraji skokánku. Skok, který jsem chtěl předvést jsem si už mnohokrát představoval a tak jsem se nebál selhání....


POKRAČOVAT BUDU ZASE NĚKDY PŘÍŠTĚ, POKUD BUDE ZÁJEM...NERAD BYCH OTRAVOVAL

reagovat