uživatel eliminován | 29. 01. 2008, 19:30:34 |

Společnost svým způsobem chce, abyste lhali
Myslíte si, že umíte dobře lhát a že Vám to jde ?
Potřebujete lhaní ke svému zaměstnání a nebo jednoduše po Vás společnost svým způsobem chce, abyste lhali ?
Zkuste se zamyslet nad tím, jak jste dobrými lháři a zda vůbec lež jako takovou, jako fenomén ke svému životu potřebujeme.
Je těžké zabývat se tím, je- li lež pro lidstvo potřebná nebo nikoliv, je těžké polemizovat nad tím, zda lež jako fenomén je nutná pro lidstvo a lidskou společnost či nikoliv.
Jaký má význam tak zvaná "milosrdná lež" v našem životě ?
Dokážete lhát "přímo do očí" a nebo jste jedni z těch, co raději než by lhali za sebou zavřou dveře ...
Možná, že společně přijdeme na to, je-li lež potřebná pro lidstvo a jeho vývoj a nebo nikoliv - podíváme-li se do historie, která by pro všechny lidské bytosti měla být velkou učebnicí, zjistíme, že, pokud prozkoumáme dějiny zevrubně, státníci, politikové, vojevůdci, teologové, kněží, ti všichni museli ať chtěně nebo nechtěně lhát - pro svůj prospěch, pro myšlenku; z jakéhokoliv důvodu, byla-li lež pro "dobro věci" ... poznali však druzí lidé, podobně jako dnes, zda to, co říkají myslí skutečně upřímně a nebo je prozradilo jejich vlastní tělo ?
Pokusíme se společně na tyto a jiné otázky odpovědět.
Jistě není bez zajímavosti, že čím výše někdo stojí na společenském žebříčku, tím jsou jeho gesta jaksi menší, skromnější a naopak.
Podobně má vliv na gesta člověka jeho věk - čím jsme starší, tím více se snažíme o to, aby naše řeč těla byla "zabržděnější",snažíme se o to, aby naše gesta nebyla tolik "rozmáchlá", snažíme se prostřednictvím těla nedávat tolik o sobě najevo.
Můžeme tedy říct, že to, v jakém se nacházíme věku a na jakém společenském stupínku stojíme má vliv na to, jak se v komunikaci s druhými lidmi projevujeme.
Co však ale takové osobnosti naší historie jako například Adolf Hitler, který byl znám svými rozmáchlými gesty "pro davy" a o němž je známo, že svá gesta dlouhé hodiny cvičil před zrcadlem ?
Což takhle Josef Visarionovič Stalin, který se vlastně ( aspoň tak můžeme soudit podle dobových záběrů ) vlastně téměř vůbec tělem neprojevoval?
Nejlepším příkladem pro pochopení řeči těla jsou ti, kteří se lhaní teprve učí : totiž děti.
Všichni rodičové ví, že pokud jim dítě lže, nebo se k tomu aspoň chystá, začne si ústa, resp. obličej zakrývat rukou.
S tím, jak stárneme naše podvědomí tento jakýsi nevědomý reflex transformuje do gest jiných, podobných a nebo je nejlépe ztrácíme : gesto se posouvá jinam ( zadrhávání, šoupání nohama, utírání si neexistujícího smítka z koutku oka apod. )
Dospělí tedy svoje podvědomí takříkajíc neposlouchají natolik slepě jako děti - nebo se o to aspoň snaží a tak je výsledkem omezení gestikulace, nebo, jak bychom mohli tuto skutečnost nazvat - gesto se "sublimuje" do gesta jiného : například - již se nesnažíme zakrýt si ústa, ale podrbeme se ve vlasech, kde nás ve skutečnosti nic nesvědí, poškrábeme se u nosu, promneme si víčko.
Stejně tak tomu zpravidla je i u gest, která běžně používáme vlastně nevědomky - vyvstává nám nyní ale otázka, jestli můžeme jako lidé spolu těmito gesty komunikovat tak, abychom nám ostatní rozuměli i bez toho, aniž bychom něco řekli, resp. zda si lidé mohou ( ať již v užší, nebo širší skupině ) sdělovat názory a myšlenky na to či ono jen a pouze prostřednictvím řeči těla bez toho, aniž by vypustili jedno slovo z úst.
Domnívám se, že ano - tato skutečnost jistě funguje zvláště v uzavřenějších skupinách lidí, kteří se navzájem znají, ví toho o sobě mnoho a tak mohou odhadnout, nebo po delší době přímo poznat co si ten nebo onen člen skupiny myslí bez toho, aniž by to vyjádřil slovně.
Bere se obecně za platné, že čím je tedy člověk starší, tím je těžší a obtížnější tomu kterému člověku porozumět.
Je tomu ale skutečně tak ?
!1144!

reagovat