uživatel eliminován | 19. 01. 2008, 14:20:59 |

Jak moc se na Internetu lže

Lhaní patří zcela neodmyslitelně k našemu životu. Jak se ovšem projeví lež v takovém prostředí, jakým je kyberprostor? Pokusme se prozkoumat, jak moc se na Internetu lže. Dokážeme zde odlišit bez vodítek mimiky a gest pravdu od pouhého klamu? A jakým způsobem?
Lež, klamání, zatajování informací, uhýbání od kontroverzních linií rozhovorů apod. neodmyslitelně patří k našemu běžnému životu. Ač většina z nás přiřazuje pravdu a pravdomluvnost k nejvyšším životním hodnotám, občas lže v podstatě každý z nás. V běžném světě se nám při udávání nepravdivých informací staví do cesty řada překážek – náš komunikační partner může poznat neupřímnost z gest, mimiky, barvy hlasu; může nás prozradit třeba také to, že různým lidem podáváme nestejně zkreslená fakta, atd. Často se tedy lhát bojíme, abychom nebyli odhaleni.
Internet – ideální podnebí pro lež
Psychologické aspekty komunikace na Internetu lži notně pomáhají. V čistě textovém rozhovoru nemá druhý komunikační partner šanci spatřit naše uhýbavé pohledy ani nervózní tření nosu. Díky dostatku času na odpověď se také můžeme vyhnout odhalení způsobenému unáhlenou promluvou. Dokonce můžeme díky záznamům z minulých rozhovorů porovnávat, co jsme kde řekli, a následně vytvořit daleko ucelenější falešnou realitu.
Odhalení lži na Internetu ani tolik nebolí. Kvůli neustálé možnosti setrvávat v anonymitě a měnit identity se nemusíme výrazně bát o svoji pověst (na rozdíl od reálného světa, kde nás mohou rychle prohlásit za lháře, což není zrovna lichotivá nálepka). Navíc jsme neomezeni v získávání nových kontaktů, nemusíme se tudíž držet stále stejných lidí – nemusíme k nim být zas až tolik féroví. Lhaní samotné nám méně tlačí na svědomí– mnoho z nás považuje svůj virtuální život za cosi téměř nesouvisejícího s životem reálným, často necítíme odpovědnost za své výroky na Internetu.
Jak moc se v kyberprostoru lže?
Pokud se zeptáte běžného uživatele Internetu na tuto jednoduchou otázku, pravděpodobně vám odpoví "hodně." A nebude daleko od pravdy. Samo sebou musíme rozlišovat jednotlivá dílčí prostředí virtuálního světa. Většina výzkumů v této oblasti se vedla způsobem vyplňování dotazníků, a tudíž naráží na problémy lidské schopnosti odhadovat podobné jevy. Přesto byly získány zajímavé výsledky. Například převážná část respondentů považuje osobní stránky za autentické (své vlastní – 91 %, cizí – 78 %), přesto někteří teoretici považují právě takovéto weby za místo velkého zkreslování informací o své vlastní osobě.
V jedné ze studií byl objeven zajímavý jev, který by se dal stručně vyložit jako "všichni lžou, já to ale nedělám". Většina odpovídajících považovala výskyt lží na Internetu za velmi běžný, ovšem jen třetina z nich uvedla, že se lží dopouští. V českém prostředí se podařilo nasbírat zajímavá data v rámci Světového projektu o Internetu (září 2005). 28 % respondentů souhlasilo s prohlášením "lhaní na Internetu považuji za normální". Statisticky významně se přitom odlišovaly odpovědi mužů a žen – muži s tímto souhlasili častěji. Také se projevil rozdíl ve věkových skupinách – 38 % 12-15letých oproti 20 % 41-50letých. Jedno z vysvětlení spočívá v tom, že se mladí lidé častěji pohybují na chatech, které jsou obecně vnímány jako velmi prolezlé přetvářkou. Na otázku, zda jsou morální pravidla na Internetu určitě jiná než v reálném světě, odpovědělo kladně celých 62 % dotázaných.
Z výsledků bychom mohli snadno odsoudit kyberprostor jako místo plné nepravdy a klamu. Takové hodnocení je ovšem unáhlené. Musíme se krátce zamyslet nad tím, proč vlastně uživatelé zatajují pravdu. Častou motivací uváděnou v odpovědích v různých výzkumech bývá „bezpečnost“. Lidé se bojí, že jejich reálná identita bude odhalena, a proto se uchylují k nejrůznějším vytáčkám. Samozřejmě můžeme najít i jiné důvody: např. „hra“, kdy uživatel „zkouší“ něco jiného a „hraje si“ s vlastní identitou. Lži a lhavost obecně na Internetu lidem naprosto nebrání sdílet detaily ze svého soukromého života. V říčce zanesené bahnem se tudíž skrývá spousta pravého zlata.
Proč se na Internetu lže
Jedním z často udávaných důvodů byla tzv. „kompenzace“ – způsob, jakým se člověk vyrovnává s neúspěchy, řeší konflikty či reaguje na vzniklou frustraci. Lže se tedy proto, aby lidé zakryli své nedostatky jak momentálního, tak trvalého rázu. Jako další z kategorií autorka uvádí „proniknutí do komunity“ – uživatel se snaží dostat do internetového společenstva, a tak musí změnit realitu (např. muž snažící se vstoupit do klubu lesbiček změní své pohlaví na ženské). S tím úzce souvisí „průzkum neznámého“, kdy se snažíme z čiré zvědavosti proniknout někam, kam dle reálné identity nezapadneme (pro většinu z nás to může být třeba výše zmíněný klub lesbiček). Pokud začneme pátrat po něčem konkrétním a musíme kvůli tomu zalhat o sobě, pak to děláme pro „zisk informací“. Dále ještě autorka vymezila motivace „únik z nudy“ a „snaha zalíbit se“. Mezi posledními pak uvedla „ochrannou lež“, což je koncept spočívající v tom, že osoba klame, aby ostatní neuvedla do nepohody (např. říká, že „je v pohodě“, i když tomu tak není), a „bezpečnostní důvody“ rozebrané výše.
Zřejmě můžeme vymezit ještě několik kategorií internetových lží nebo celé roztřídění pozměnit – přesto si myslím, že podobné kvalitativní studie mají velký potenciál notně poodhalit tu nejdůležitější otázku, a to je právě - „proč?“
Jak odhalit kyberprostorový klam
Bez vodítek známých z reálného světa je velmi těžké zjistit, kdy nám druhý člověk lže. Lidé volí různé techniky – někteří se spoléhají na intuici, jiní na podobné věc úplně rezignují. Faktem ale zůstává, že lež se dá lépe než jen čistě pravděpodobnostně rozeznat díky lingvistickým zvláštnostem – je méně komplexní, člověk se v ní méně vztahuje k sobě a používá více negativně zabarvených slov. Počítačový program zohledňující tyto faktory dokáže odhalit lež z 67 %, což je již statisticky významné. Za další zajímavou možnost považuji sledování reakční doby. Čím déle čekáte na odpověď, tím víc je pravděpodobné, že vám druhý lže. Na Internetu ale toto neplatí tak úplně vždycky, přeci jen nevíme, jestli si náš komunikační partner nešel třeba uvařit kávu.
Lidé často využívají i jiné strategie. Porovnávají různé informace od jednoho člověka, občas pokládají kontrolní otázky, a tak zkoumají, zda se jednotlivé výpovědi neliší. Důvěru v nás také vzbuzuje to, když nám komunikační partner poskytne bohatou paletu informací. Nejlépe působí důkazy z reálného světa (jako jsou fotografie, obrázky dokladů apod.). Musíme ovšem vždy pamatovat na to, že i taková věc se dá zfalšovat anebo jinak upravit.
!941!!1024!!1144!!1158!!1154!!1242!!1154!!1158!!1144!!1024!!941!

reagovat