mamuuut | 9. 09. 2007, 15:46:59 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Kamarádi nevim jak začít...sype se na mně celý život.Už od mala sem to měl naprd nikdo si se mnou nehrál,neměl jsem vůbec žádné kamarády(ty nemám do dnes)..pak přišla základní škola kde jsem zase neměl kamarády a asi od 3tí do 9té třídy mě šikanovali,byl jsem nesnášen celým kolektivem a já sem za to nemohl (nikdy jsem jim nic neudělal,nebavil jsem se s nima jen oni mě furt ponižovali,napadali narážkami no klasická šikana)...
Nakonec sem to psychicky nevydržel a v 9té třídě to začlo ..začlo se to řešit a pak sem byl i 2x u psychologa.Ten mě poslal do takovýho kreslícího kroužku kde se s malou skupinkou lidí kreslilo na dané téma bylo to ubohý ty lidi byli ubohý a nebyla to pro mě žádná terapie jen ztráta času tam sem po čase přestal chodit..
Po nejhorších letech svýho života přišla výběrová škola...no nevim co víc k tomu říct začlo to samý..nejsem sice šikanovan ale jsem přehlížen a z těch lidí mám deprese a vrací se mi ty strašný pocity které jsem míval na zákl.škole a mám strach z toho tam jít(ikdyž to tam neni tak zlý jako na základce)..nemohu tam kvůli psychice chodit už je o tom informována i tříd.profesorka a byl jsem u školního poradce.Oba se mi vysmáli když jsem řekl že mám z těch lidí deprese a jak se věci mají.
Nikdo pro mě nemá pochopení,jen maminka a babička Ted sem teda zas začal k jednomu psych. chodit byl na nic,ted zítra jdu zas k jinému...jenom vlastně marně čekám že mě ty psychologové doporučí na psychiatrii kde mě někam zavřou.Nezvládám život,nezvládám žít,nevim proč žít,nemám chut žít ani důvod tu být rodiče říkaj žej im jen ubližuju,necítím lásku. -jsem nemilován,nenávidim se a mám neustálou potřebu se trestat za to jaký sem(sebepoškozování),jsem odporná zrůda a nedokážu se změnit,,mám pocity viny za všechno,občas když se to vše nahromadí mám deprese které trvají i měsíc kdy se ani neovládám a jen brečím a nemám ani chut existovat a cokoli dělat a ztrácím zájem o všechny činnosti,pak mám fobii ze tmy,ze samoty samota mi nedělá dobře,mám furt pocit že mě někdo sleduje-slyším někoho jak je za mnou,jak chodí po bytě..to už vážně neni normální...
Vlastně ani nečekám zázrak jen jsem to bral jako vypovídání se...a pokud se najde někdo kdo tomu rozumí kdybyste mi třeba doporučily co dělat ale já už ztratil naději na všechno...nejsem schopný být mezi lidmi,jakékoli činnosti asi nikdy nebudu moct pracovat..jsem neschopný nezvládám ani tenhle primitivní život a hroutím se z toho ...nikdy nebudu šťastný prostě už nemám naději na nic...
Dík za prostor k vypovídání se

reagovat