uživatel eliminován | 17. 01. 2008, 08:25:49 |

Předem upozorňuji, že nejsem slepý a opravdu dobře vidím. To jen, abyste si nemysleli, co jsem to vyváděl.

Jednou jsem šel od kamaráda domů a napadlo mě (z vlastní lenivosti), že bych si tu 15-ti minutovou tůru mohl zkrátit minimálně na polovic, kdybych jel jednu zastávku autobusem. A tak jsem se tedy vydal na místo, kde se schází podobní lenivci jako já. Na zastávku. Co na čekání nesnáším ze všeho nejvíc, je to…ehm…čekání. A tak jsem se rozradostnil, když jsme uviděl svoji kamarádku. Byla ke mně otočená zezadu, ale byl jsem si jistý, že to je ona. Stejné vlasy, stejné oblečení, stejná postava. Připlížil jsme se tedy k ní a objal jsme ji. Hlavu jsem vyklonil do boku, abych ji mohl pozdravit.

,,Ahoj Klári,"zazubil jsem se. Ano, Klára to opravdu nebyla. Dívka na mě zírala slaďoučkým pohledem (už jsem ji samozřejmě neobjímal ) a odpověděla mi hlasem, který až nápadně připomínal medvěda:,, Já nejsem Klára. Jsem Lenka. O co se snažíš? Sbalit mě?"

Té dívce se nedalo vymluvit, že jsem se ji opravdu snažil nesbalit, pouze jsem si ji spletl. Během jejího monologu přijel autobus. A jelikož se dívka chystala nastoupit, tak… Tak jsem šel pěšky!818!!818!!818!!818!

reagovat