Diskuze a otázky - HOPER-Jak jsem se stal hoperem

PippoLibro | 4. 12. 2007, 17:34:40 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Jak jsem se stal hoperem

Tak jsme se s Boženkou rozhodli, že se stane ze mne hoper. Změna je život a proč by z emouška nemohl být hoper? Jenže to má háček. Podle nového nařízení každý nový adept na hopera musí absolvovat vstupní pohovor.

Týden jsem se pilně připravoval ze všeobecného rozhledu. Boženka rozhodla, že ke komisi půjdu v černém obleku, aby všichni věděli, že to s hoperstvím myslím vážně. Přešila babiččiny staré černé šaty na slušivý oblek a na krk mi uvázala slušivou vázanku, kterou jsem vybojoval nad jedním bezdomovcem u kontejneru na sídlišti.

Nastal den D a stanul jsem před komisí. Byl jsem příjemně překvapen. Za stolem seděli čtyři mládenci, z nichž tři byli dokonce hezčí než moje Boženka. Každý z nich měl na hlavě čepici s kšiltem otočenou na jinou světovou stranu. Tři neustále žvýkali, čtvrtý hleděl na mne nehybně. To bude asi předseda komise. Měl jsem pravdu. Když se mu asi po 15 minutách podařil odlepit jazyk od horního patra a vyplivnout žvýkačku, položil mi první otázku.

„Kdy vznikl rap?“ Byl jsem mírně zaskočen. Čekal jsem otázku z dějepisu, ale ve svém studiu jsem došel pouze až po Kartágo. Povídám si: Pippo, nedej se! Využij své klasické vzdělání! Rap, rap..... podobné je slovo rapl. Raplové jsou mezi námi odjakživva. Vyhrkl jsem: „Odjakživa!“
Čelnové komise uznale pokynuli hlavami.

„Čím se vyznačují rapové skladby?“ zněla druhá otázka. Opět jsem byl zaskočen. Žádnou rapovou skladbu jsem dosud neslyšel, ale vzpomněl jsem si na má abonentní operní představení v divadle. „Dlouhé krásné vydržované tóny,“ odpověděl jsem radostně, že to vím.

„Poslední otázka: 50 Cent.“
Tak s tímto si na mne, holoubkové, nepříjdete, pomyslel jsem si. Matematiku jsem šprtal až do včerejší půlnoci.
„Jeden cent má 100 kg, tedy 50 centů = 5000 kg = 5 tun.“

Najednou se všichni čtyři postavili a plouživě kráčeli ke mně. Díky tomu, že se několikrát zaplantali do svých kalhot velikostí XXXXXL a upadli, stačil jsem zaujmout obrannou pozici džiu džitcu. Ale bylo to zbytečné. Už mi podávali ruce a předseda komise pravil:
„Vítej v našich řadách. Jsi fakt největší......“ Co jsem největší, nevím, protože se mi samou radostí zatočila hlava a já se ocitl na zemi. Tak jsem hoperem a tady mě, hopeři, kamarádi, kluci zlatí máte!