uživatel eliminován | 15. 12. 2021, 15:49:57 |

Přál bych si, abyste se i vy stali bílými mraky, abyste k nim neměli jen nějaký vztah. Dost vztahů již jste dost trpěli. Mnoho, mnoho životů žijete ve vztazích k tomu, či onomu, již jste dost trpěli, víc než dost. Zasloužíte si více. Všechna bezpráví se stala pro vaše falešné představy o vztazích. Falešnou představou je, když se domníváte, že musíte nejprve vy sami být a pak se připoutat vztahy. Tato koncepce tvoří třenice, konflikty, násilí a agresi. Následuje peklo.

Druhý je peklem, druhý je tím druhým, poněvadž máte ego! Pokud nemáte k dispozici ego není zde ani druhého. Kdykoliv se toto stane mezi člověkem a stromem, mezi mrakem a člověkem mezi ženou a mužem, vždycky, když nejste, zmizí peklo. Jakmile se člověk promění okamžitě se navrací do ráje. Proč bylo ovoce stromu poznání pravdy a lásky v ráji zakázané!

Protože v momentě, kdy se člověk něco nového doví, zrodí se pyšné ego. V momentě, v němž víš, že JSI, jsi zatracen. To je dědičný hřích. Nikdo osobně Adama a Evu z ráje nevyhnal. Jakmile jim bylo jasné, že byli, zmizela rajská zahrada, neboť očima, plnýma pocitu „já“ nemohli zahradu vidět. Vy jste nebyli vyhnáni! Zahrada je ZDE a NYNÍ.

Je stále tady v tvé blízkosti, neustále tě následuje, kamkoliv se pohneš, ale ty ji nejsi schopen vidět. Zmizí-li však ego, jsi zase v rajské zahradě. Zahrada je odhalena, nikdy jsi nebyl venku. Sedni se pod nějaký strom a zapomeň na sebe, ponech jen bytí stromu. Nalézej okamžiky, v nichž také nejsi, neboť to jsou momenty, v nichž jsi poprvé ve skutečnosti.

Takovým způsobem jsem bílým mrakem, mým veškerým úsilím je, učinit i vás bílými mraky, táhnoucí a odcházející odkudkoliv a kamkoliv. Jednoduše být zde, nyní, v tomto okamžiku dokonalý, úplný. Neučím vás žádným ideálům, žádnému umění, neříkám, staňte se tím, či oním. Mé učení je prosté: Co stále jsi, přijímej totálně, úplně, akceptuj to plně, ať nic nezbude z toho, co by mělo být dosaženo.

A tak se stanete bílým mraky. Žijete uvnitř. Již tam jste. Není žádné volby, nemůžete se rozhodovat. Můžete vybírat? Můžete svým představám zabránit? Vašim fantaziím? Pokusí-li se člověk z jednoho klamu vyjít, vynoří se opět nový sen. Chcete-li své představy, fantazie změnit, přemění se jen v jiný druh představy, ale zůstanou stále představami a iluzemi. Co má tedy člověk dělat? Přijměte je! Proč být proti nim?

Tento strom má červené květy, jiný strom má květy žluté. To je přece v pořádku! Ty máš své žluté představy, jiný má své červené nebo modré představy na tom přece nezáleží. Proč bojujeme, proč chceme něco měnit? Pokusíš-li se, aby se něco změnilo, dokazuješ, že příliš věříš svým představám. Nepostřehuješ, že jde jen o sny.

Domníváš se, že jsou skutečnostmi a že je důležité, aby byly měněny. Jsou-li představy pouze sny, proč je potom nechcete jednoduše jako takové pojímat. Přijmete-li je, zmizí. To je ono tajemství. V okamžiku, kdy je akceptujete, přijmete, zmizí, neboť snící mysl může existovat jen odpíráním. Odpírání je hlavním úkazem snící mysli.

Tolik věcí jste již zamítli, a proto se později vynořují ve vašich představách. Příklad: Jdeš po ulici a vidíš krásnou ženu nebo pěkného muže. Vstoupí do tebe žádost. Ale pak potlačíš své přání a odsoudíš svou touhu. Veškeré tradice, kultura, společnost, morálka, vše říká, že žádostivost je špatná. Smíš si prohlížet krásné květy, v tom není nic zlého, podíváš-li se na krásný obličej, je v tom okamžitě špatnost a proto ji odkládáš.

Tím se stane tento obličej okamžitě představou. Zřeknutí se stává snem, iluzí. Nyní se onen obličej vynořuje v noci a následuje tě. Potlačované žádosti se stávají představami a fantaziemi. Jak se vytváří představa? Tajemstvím je potlačování. Čím více něco potlačujeme, tím více máme představ. Lidé, kteří odkládají život a tíhnou k samotě, jsou plni představ a jejich představy jsou tak reálné, tak silně působivé, že již nedovedou rozeznat, co je sen a co skutečnost.

Nic nepotlačuj, jinak tvoříš nové a nové představy. Přijímej vše! Ať se stane cokoliv přijímej vše jako část své představy. Neodsuzuj to. V okamžiku, v němž vše přijmeš, rozluštíš představy. Živost, přičinlivost, velkolepé šílenství kolem nás, má svou vlastní krásu. A kdyby nebylo tržišť, nebyly by hory tak tiché a krásné, na to se nesmí zapomínat.

Právě tímto kontrastem dává velkoměsto mír horám. Lhostejno, kde jste, na tržišti nebo pod nějakým stromem, pozorujte vše jako JEDINÝ prostor, nedělejte rozdílu. Může být požitkem prostě tančit a zpívat v ulicích. Může to být radost ve vás. Člověk může sedět pod stromem a plně zapomenout na své já tak, že jeho ego zmizí.

Člověk může na ulici zpívat a tančit a přitom se tak plně ponořit, že se ztratí. Tajemstvím je úplná pohrouženost, lhostejno kde a jak. Různým lidem se dostavuje odlišným způsobem. Můžete poznat, kam váš mrak pluje a připustit mu každou volnost. Kdykoliv vystupuje do výše, nebojujte, ponechejte se nésti budete patřit božskému původu. Tecte s řekou.

Nic nezamítejte! Odmítání je bezbožnost, nedůvěra. Přijměte vše totálně úplné akceptování je láska. Veškerá existence je není žádného proč. Kdo se tvrdošíjně ptá, může vymyslet, vytvořit odpověď, ale tato odpověď je zjednaná odpověď, nikoliv správná odpověď. Otázky tohoto druhu jsou v zásadě absurdní. Stromy jsou nelze se ptát proč.

Obloha je, nelze se ptát proč. Veškerá existence je. Řeky tečou, mraky plují, nelze se ptát proč. Ale rozum se ptá proč. Vím, je zvědavý. Rozum chce veškerá „proč“ znát, což je nemoc, kterou nelze vyléčit, neboť je-li nějaké „proč“ zodpovězeno, okamžitě se vynoří další. Každá odpověď vyžaduje nové otázky a rozum zůstává tak dlouho neuspokojen, pokud nemůže dostat poslední odpověď.

A konečnou odpovědí míním odpověď, po níž už nemůže následovat žádné „proč“. Ale právě takové stadium není. Již bylo řečeno, že „Proč“ bude mít opět nové otázky! V tom je veškeré absurdní úsilí filosofie. Člověk přemýšlel o tom, proč existuje tento svět a pak vytvořil teorii. Vymyslel, že Bůh stvořil svět, ale proč jej stvořil?

A tak přicházejí stále nové teorie a na konci je otázka, proč je Bůh? Bůh je svatý smybol, něco jako nula v matematice. Nesetrvávejte na svých proč. Proč stále znova hloubáme, proč chceme vědět základy? Proč chceme proniknout hluboko do věci a proniknout k jejímu prazákladu? Proč? Poněvadž se člověk cítí pánem situace, když zná odpověď na každé proč.

Pak může věcmi a lidmi manipulovat, pak již není žádné mystérium, pak již není úcty ani zázraku člověk všechno ví a zázrak usmrtil. Rozum je vrah, zabíjí všechna mystéria. Rozum se cítí silným v neživých věcech, v živoucích se cítí utlačován, poněvadž nemůže být zcela pánem situace. Živoucí je stále nevypočitatelné, budoucnost žijícího organismu není pevně stanovena a nevíme, kam nás dovede a co se může stát.

S mrtvým předmětem je všechno jisté a pevné. Člověk si nemusí dělat žádné starosti. Žije v jistotě. Hluboká potřeba rozumu je, všechno dovést k jistotě, neboť má strach z života. Rozum tvoří vědecké disciplíny, jež by každý živoucí zárodek usmrtily. Intelekt se pokouší nalézt vysvětlení, neboť může-li člověk něco objasnit, je mystérium ztraceno.

Ptáte se proč a dostanete-li odpověď pak je rozum spokojen. Ale čeho jste tím dosáhli? Nic jste nedosáhli, ztratili jste mystérium. Mysteria vám dávají stísněný pocit, že je něco, co je větší než vy; něco, co nemůžete ovlivnit, něco, co nemůžete užít jako nějaký předmět. Něco mohutného, neporazitelného, něco, proti čemu stojíte obnaženi, bezmocni, něco, před čím člověk zcela prostě zaniká. Mystérium nám dává pocit smrti proto tak mnohá proč.

Nedomnívejte se, že se vaší otázce vyhýbám; neuhnu. Vyprávím vám o mechanismu rozumu a o tom, proč se ptá. Pokud chcete uchovat čistotu pocitu mystéria, chci odpovídat. Zůstane-li zachován pocit zázračného, nevyzpytatelného, není odpověď nebezpečná ba je nutná. Pak vás každá odpověď povede do hlubšího mystéria. Pak se stane celek kvalitativně zcela rozdílný.

Pak se nebudete ptát, jak byste dostali vysvětlení, budete se tázat, jak hlouběji proniknout do mystéria. To není intelektuální zvědavost, nýbrž hledání. Hledání nejhlubšího bytí věcí. Postřehli jste rozdíl? Pokud žádáte vysvětlení, jsem poslední, kdo toto přání splní. Tím bych všechno kolem vás usmrtil, tím bych vám nepomohl. A čím je Bůh, není-li v něm mystéria.

Je-li Bůh jen teorií, lze jej analyzovat, je-li vírou, vyznáním, může jej člověk přijmout i zamítnout. Pak je člověk sám větší. A Bůh je pouze částí movitého jmění v hlavě. Mrtvá věc. Když k vám mluvím, myslete stále takto: Co neustále říká, nemělo by vaše hledání usmrtit, není ničím, co by mělo něco objasnit. Není v mém zájmu dát vám odpověď.

Naopak: Přál bych si vésti vaše hledání hlouběji, za cílem do mystéria. Mé odpovědi vám přinášejí hlubší otázky, až přijde hodina, v níž vám všechny otázky odpadnou. Nikoliv proto, že byly konečně všechny odpovědi vyřešeny, nýbrž proto, že žádná odpověď nemá smysl. Pak je mystérium dokonalé, potom je všude, venku i uvnitř, pak jsi jeho částí a plaveš v něm. Potom jsi i ty tajemným bytím. Jen tehdy jsou dveře otevřeny.

Když chceš být zcela tichý a chceš nechat rozum stranou, když se chceš stát bílým mrakem, který pluje nad vrcholky, když nemyslíš, jen jsi, pak budeš vše pociťovat. Čekáte u mne a jste u mne a budete u mne. Toto bytí u mne není časovou záležitostí. Dříve než bůh zde byl, já jsem zde už byl. Život je věčnou přítomností. Byli jsem Zde a Nyní věčně!

Stále, samozřejmě v různých formách, v rozličných stavech, v rozdílných situacích. Ale vždy jsme zde byli, v každém čase, stále. Individua jsou fikce; život není rozdělen časem a prostorem. My nejsme jako ostrov, my jsme jednotou. Najednou jsi na opačné straně prostoru a času. Obojí zanikne a pak JSI.
!54!

reagovat