uživatel eliminován | 8. 05. 2007, 14:07:42 |

Předem upozorňuji, že se nejedná o humorný příběh,není na něm nic vtipného, ale o biblickou bajku, kterou jsem sepsal na počest svého včerejšího nočního zážitku.

Před pár dny se do mého mufloního výběhu v Kotcích, kde žiji bez elektřiny, bidetu a pitné vody, dostavil můj vilný strýc s hedvábnou růžolící se prasečí pokožkou, aby mi sdělil, že můj praděd Melichar nedávno zesnul při bujaré souloži s kebabem a byl zakopán v nedaleké výlevce, zabalen do pytle od žita a pokydán vrstvou hnoje. Odkázal mi prý před smrtí značné jmění. Strýček mi svou vrásčitou paží předal skrz díru zrezlého plotu obálku se 790 Kč, píšťalku na dobytek, podvazkový pás a hrst ječmene. Velmi mne takto kratochvíle dojala, zamáčkl jsem potní slzu ze svého podpaží a odebral se do chléva, kde se skýtá moje kostěná truhla z vrabčích pařátů, do které celý život syslím dukáty, abych si za ně jednou mohl pořídit děvče bujných tvarů. Vyslal jsem poštovního holuba ke zdejšímu mlynáři, aby mne vzal s sebou do města, že nastala ta pravá chvíle najít si nevěstu. Vzal jsem si modré oteplováky, ulízl si patku včelím medem, zbyky vlasů smotal do drdolu, zapíchl do něj pletací jehlici, na záda připevnil flašinet z překližky a nastoupil do zatuchlé mlynářovic Tatry. Zhruba za tři dny jsme dorazili do města. Byl jsem rozjařen z množství krásných žen, spoře oděných. Následoval jsem jeden slepičí párek do nedaleké krčmy u Karlova náměstí a vstoupil dovnitř. Před vstupem jsem si sundal boty, jak jsem zvyklý, vytřepal slámu ze šusťáků a přisedl si ke skupince mladých děvčat. Chvíli jsem na ně jen tak mlčky zíral, sem tam si pročísl husím drápem kadeře, sem tam hodil svůdný úsměv bezzubého kata, ale žádná dívka se neměla ke konverzaci. Popadl jsem tedy svůj flašinet a začal totiž biblickou klikou a zpívat tesknou píseň. Během chvíle mi byl flašinet rozšlápnut a já vyhozen před práh, za bujarého veselí a potlesku ostatních. Obul jsem si své galoše a proběhl davem až do spodních pater hospody. Tolik vnadných vemenatých žen, osamocených, bez mužů! "Ty budeš hustej hulič, že?" Otázal se mě místní šaman, vyzáblý muž s třesoucí se rukou, ozdoben řetězy a ornamenty. Nechápal jsem, co se po mě chce, tak jsem ho odstrčil prasečím kopytem, které nosím pro štěstí a přisedl si k dalším ženám. Všiml jsem si, že před nimi leží sklenice s pálenkou, tak jsem si v ní smočil svůj knír, který se mi začal třepit. Dívky vstaly a beze slova odešly. Uronil jsem několik tuleních slz a najednou spatřil JI. Krásnou černovlasou bytost s třpytkami, zelenýma očima, opálenou pletí, pěstěnou kyčlí a nalakovaným nehtem. Mé srdce zaplesalo. Kvapně jsem přiskočil a s šarmem barového seladona pronesl "Já pěl bych ódy na krásu tvou, jen když budeš dívkou mou! Složím sonet na tvou krásu, na loutnu před okny ti zahraji, na harfě libé tóny zabrnkám a u nohou jako postřelený datel ležet do kuropění budu" Na čež jsem políbil dívce ruku s žulovým prstenem. Ještě ten večer jsem přišel o panictví. Sám jsem nechápal, jak je to možné, že pomocný mlynář, kolchozník s tváří biblického minotaura dokázal na recitaci básně duševně postiženého chlapce, kterou jsem smotanou do motouzu nalezl před místním sanatoriem, sbalit takovou krásnou ženu. Po aktu mne dívka požádala o 2000 Kč. Nechápal jsem proč, ale byl jsem oslněn krásou, že jsem jí předal svou kostěnou truhlici, pytel žita, sousedovic Husqarnu a několik výtisků Receptáře.
Přátelé, nač se pokoušet sbalit místní dívky, které vám NIKDY nedají, jen z vás tahají rozumy, rady na různé opravy či studijní účely, nebo si jen krátí chvíli pri setí ječmene, proč nevyrazíte do nějakého gotického podniku a za mrzký peníz nepořídíte překrásnou samici, která vám dá vše, co vám na očích vidí. Nemarněte již čas nad častováním svého ohambí nad jejich květnatnými fotografiemi a vrhněte se do víru života !11!

reagovat