Miss
Video
Diskuze a otázky - Diskuze tak trochu...
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 1398 příspěvků a shlédlo ji 15756 uživatelů .
předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | 120 | 150 | 300 | 600 | další
Kaleidoskop | 21. 06. 2012, 14:50:29 | více příspěvků | napsat uživateli
Sonet jako talisman
Amulet
Aby tě před zlým chránil
(takový už je svět)
dávám ti amulet
a nos jej bez přestání
Je proti chvílím krutým
zahání z duše hlad
a toho kdo má rád
uchrání před uřknutím
Snad z nebe na zem spadlo
to vzácné zaklínadlo
Ve světle létavic
do stříbra jsem vyryl
SINE AMORE NIHIL
bez lásky není nic.
/Jan Skácel/
... je až neskutečné, jak se nám písmenka zaryjí pod kůži, když je máme spojená s konkrétní situaci...!62!
Kaleidoskop | 19. 06. 2012, 19:21:05 | více příspěvků | napsat uživateli
Zbožňuji a nedááááááááááám.!356!
Kaleidoskop | 19. 06. 2012, 19:20:21 | více příspěvků | napsat uživateli
Rozchod
Jsme sami,
jako by nám někdo ublížil.
Marně po kapsách hledám,
co bych ti mohl dát.
Ale to není bolest
podle mojí chutě
a v hájích při Moravě
jinačí konce bere láska.
Pod lesem pádil listopad
jak jelen bez hlavy.
Tělo měl huňaté
a vyválené v listí.
Padalo,
padalo v lese habrovém,
bez stenu kroužilo
a jelen bez hlavy
pod lesem hnal
na tenkých nohách tryskem.
Běžel a běžel,
v polích uháněl,
krev na slabinách,
hlavu uťatou.
!1270!
/Jan Skácel/
Kaleidoskop | 19. 06. 2012, 19:17:06 | více příspěvků | napsat uživateli
Andělé
Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé
Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje
A marně za mne z rozbořených zvonic
dřevěné zvony budou vyzvánět
Zelené sněhy nedosněží
andělé bílí nevrátí se zpět
!12!
/Jan Skácel/
Kaleidoskop | 19. 06. 2012, 19:12:07 | více příspěvků | napsat uživateli
Naděje s bukovými křídly
novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
!356!
/Jan Skácel/
AlpaKikin | 6. 05. 2012, 16:29:40 | více příspěvků | napsat uživateli
Václav Hrabě
A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky
!54!
AlpaKikin | 3. 03. 2012, 00:19:58 | více příspěvků | napsat uživateli
J.H Krchovský
Moc jsem si neužil...a čas tak utíká!
musím si na noc dát k posteli budíka
- stačí půl dvanácté? Nařídím radši čtvrt
nerad bych nakonec zaspal i vlastní smrt
„Nastává už tvůj čas, rozkoší zešílíš!
- měl jsi rád hubený?“ (štíhlá až přespříliš)
blondýnka! (víc než to...) A ještě panna jste!
přišla jsi v pravý čas, v hodině dvanácté
!54!
AlpaKikin | 30. 11. 2011, 19:59:46 | více příspěvků | napsat uživateli
nevypadalo to tam zle
měla macatý stehna
a krásně se smála
smála se všemu
měla žlutý závěsy
a já skončil
a odkulil se
a než odešla do koupelny
sáhla pod postel a
hodila mi jakýsi hadr.
byl ztvrdlý
naškrobený spermatem ostatních
chlapů.
utřel jsem se do prostěradla.
když se vrátila
sehnula se
a já to uviděl zezadu
v plné kráse
když pouštěla
Mozarta.
AlpaKikin | 24. 11. 2011, 12:56:05 | více příspěvků | napsat uživateli
> Kaleidoskop - Já taky - holt vrány k vránám sedají - a buki to věděl !2!
Kaleidoskop | 24. 11. 2011, 12:55:18 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin:
"není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.
nikdo nikoho nikdy
nenalezne."
Úplně v tom čtu sebe.!608!
AlpaKikin | 24. 11. 2011, 12:52:40 | více příspěvků | napsat uživateli
> Kaleidoskop - Jo tak !1358! - on píše samý dobrý věci - poslední dobou na něm ujíždím !2!
Kaleidoskop | 24. 11. 2011, 12:47:31 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin:
Jaké huhlání?!1069!
Jen, že to Bukowski napsal hezky...
AlpaKikin | 24. 11. 2011, 12:26:27 | více příspěvků | napsat uživateli
Ch. Bukowski
Ovadlý žralok
mi jde po koulích
když procházím oddělením masa
hledaje salámy a sýr
fialově zmalované paničky
osahávající
avokáda po 75 centech
vědí, že můj nákupní vozík je
předimenzovanej čurák
jsem muž s křiklavými hodinkami
stojící v hospodské telefonní budce
který cucá jahodově červený cecek
v nepřehledném filadelfském davu.
náhle se všude kolem ozve křik
ZNÁSILNĚNÍ ZNÁSILNĚNÍ ZNÁSILNĚNÍ
a já ho strkám do čehosi pod sebou
obarvené zrzavé vlasy, páchnoucí dech, modré zuby
míval jsem rád Moneta
moc jsem ho míval rád
připadalo mi zvláštní, jakým způsobem
zacházel s barvami
ženy jsou strašně drahé
psí obojky jsou drahé
začnu prodávat vzduch v tmavooranžových pytlících
pod značkou "měsíční květy"
míval jsem rád láhve plné krve
mladé dívky v kabátech z velbloudí vlny
Prince Valiant
kouzlo Pepka námořníka
zápas spočívá v zápase samotném
jako vývrtka
pořádnému chlapovi se nedostane korek do vína
tohle už napadlo milióny mužů
při holení,
že vzít si život je možná lepší než
zbavovat se vousů
plivni na hadřík a očisti si zpětné
zrcátko, uháněj jako o život, opilej vocase,
kurvy zvítězí, blázni zvítězí
ale ty přesto vyraž jako kůň ze startovacího boxu.
!54!
Kaleidoskop | 23. 11. 2011, 20:46:51 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin:
Tak, jak snadno a lehce...!1270!
AlpaKikin | 23. 11. 2011, 17:24:18 | více příspěvků | napsat uživateli
Ch. Bukowski
sám se všemi
tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého
ale lidi nepřestávají
hledat
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.
není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.
nikdo nikoho nikdy
nenalezne.
městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní
nic jiného se
nenaplní
AlpaKikin | 17. 11. 2011, 13:40:12 | více příspěvků | napsat uživateli
Muhih Muhihovitý
Chcete ucítit přítomnost Boha?
Množte se, souloží se opijte.
Božská podstata je právě v tom.
Nejhlubší primitivismus se schovává
za pláštěm sexuálních hrátek,
kde remíza a zlatá střední cesta
nikdy nebude mít cíl, protože jen
v nekonečnu se skrývá ta nejpodstatnější
pohádka plná kouzel o nás všech...
AlpaKikin | 14. 11. 2011, 20:01:47 | více příspěvků | napsat uživateli
> bilejdigital první díl na rychlovku - omlouvám se za chyby, ale nebyl čas !2!
Nejvzácnější Perla - IV. Proměny
Král umřel. Královna Lorena se zahalila do smutku. Liam oslavil dvacáté narozeniny a byl zvolen panovníkem. Život šel dál.
Jednoho dne dvě víly dřepěly na vysokém pahorku a pozorovaly horizont. Dřepěly jako dva holubi na bidle. Pod nimi mořský útes, co se bouřlivě navážel do skalních stěn, jako kdyby je chtěl porazit. Klidný vánek jim čechral vlasy. Brunet a blond kadeře splývaly v jedno. Dva protipóly a přitom v jednom.
„Hele, to že jsme vyčarovaly ty tři zajímavé postavy bylo fajn že?“ řekla víla Rwe.
„Jojo, a ty jména! Nemohly jsme je vymyslet lépe. Žebřítko, Odmítavšínovéjméno a Křesílko. Koho by to napadlo,“ smála se víla Polárka.
„Hlavně, že nám to Liam spolknul. Ale zase ví, co je to láska,“ usmála se Rwe.
„Však o to šlo,“ potvrdila Polárka. „Jen to rajčátko je opravdový,“ pohladila ešus.
„Chodí tu jedna kouzelnice po království. Myslím, že by tu proměnu zvládla. Zná tajné, magické formule. Jsme sice mocné, ale na některé věci potřebujeme i někoho jiného,“ pronesla Rwe a otřásla se. Trochu zima. Zamávala šátkem a přiblížila slunce.
„Jak se jmenuje?“ zeptala se Polárka. Naděje v proměnění rajčátka na vílu vzrostla.
„Bílej Digitál,“ odpověděla Rwe.
„Bílej Digitál? Tak furt lepší, než třeba šedej Gandalf,“ smála se Polárka.
„To jo,“ uchechtla se Rwe a pokračovala :
„Musíme za králem Liamem. Má svoje špehy. Určitě tu kouzelnici najdou,“
A tak se na pahorku zablesklo a dvě víly zmizely do králových komnat.
„No ahoj Liame,“ pozdravily jej současně víly. Liam se jako vždy zlekl. Zrovna sepisoval smlouvy s novýma sedlákama. Veškeré akry půdy, co jim byly přiděleny na starost se musely sepsat. A tak když se zjevily víly, upustil pero a báně s inkoustem se vylila na medvědí koberec.
„Sakra, tohle mi nedělejte,“ zabědoval Liam.
„Překvápko ne?“ zasmála se Polárka.
„Potřebujeme pomoc. Hledáme jednu kouzelnici. Jmenuje se Bílej Digitál. Potřebujeme tvoje špehy,“ řekla bez obalu víla Rwe.
„Není problém,“ odpověděl Liam. Vstal od stolu a odešel sezvat radu. Jakmile vše vyřídil, vrátil se.
„Hotovo, ode dneška je kouzelnice v pátračce“ řekl hrdě.
Královský snajpr a špeh jménem Vilém Chtěl klečel v křoví a napínal tětivu. Srna v jeho zorném poli poklidně pojídala trávu.
„Mírný vítr dva palce do leva. Náklon o pár stupňů. Ostré paprsky slunce neovlivní nic,“ komentoval si pro sebe a byl připraven vystřelit. Tu se z ničeho nic srnka proměnila v ženu. Vilém Chtěl vydechl. Co to sakra? Není to Bílej Digitál? Ano je. Přesně podle popisu.
„Hej ženo ! Král s tebou chce mluvit !“ zakřičel špión Vilém Chtěl.
„Ale? Já taky,“ zvolala Bílej Digitál.
„Proč jsi byla srnou?“ ptal se Vilém Chtěl.
„Vždycky jsem to chtěla vyzkoušet,“ usmála se Bílej Digitál. A tak špión Vilém Chtěl doprovodil Bílého Digitála na hrad. Tam už kouzelnici očekávali víly a král Liam.
„Dokážeš to slečno Digitále? Proměnit rajčátko ve Vílu?“ zeptala se s nadějí Polárka.
„Ale ano...jistě bohyně,“ uklonila se Bélej Digitál. Momentíček. Vytáhla čutoru, napila se a pronášela :
„Ach ty kečupe změň se ve vílu
a ty nečum bože, dej mi sílu.
Ach ty rajče, změň se v ženu
k čemu kečup? K čemu?
My chceme ženu!“
a zamávala kouzelnou čutorou. Tu se z rajčátka stala víla. Slečna rajčátková. Víla polárka udiveně vydechla. Rwe se usmála. Liam jako vždy nechápal.
„Odkud to umíš?“ zeptal se Liam.
„Kdysi jsem dělala instruktorku na koňské spřežení, ale kšeft nešel, tak jsem se vrhla na kouzelnictví. Jsem samouk,“ řekla skromně Bílej Digitál. A tak tu stálo pět lidí a udiveně na sebe hleděli. Moudrý člověk by šel slavit, ale čekali je povinnosti. Ze severu se na království hrnulo třicet tisíc hladových goblinů. A s tím se holt někdo vypořádat musel. Ať už Liam a jeho vojsko, nebo víly, nebo záhadná Bílej Digitál.
AlpaKikin | 13. 11. 2011, 17:09:06 | více příspěvků | napsat uživateli
> bilejdigital - Růžovou Ostravu píše kamarádka !2!
Dal jsem ta na komenty prostor v levo na hlavní stránce !331!
bilejdigital | 13. 11. 2011, 17:04:07 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin Růžová Ostrava,také dobrá!513!!513!!513!
a víly jsou lepší.
Tobě nejde na ten tvůj blog,nikam napsat komentář nebo tak něco????
bilejdigital | 12. 11. 2011, 16:44:37 | více příspěvků | napsat uživateli
tohle je na řadě,ted jsem dočetla tamto!513!
AlpaKikin | 12. 11. 2011, 14:02:32 | více příspěvků | napsat uživateli
> Signor.Thomasino - Ptej se Bohů Tome !54!
bilejdigital | 12. 11. 2011, 14:02:25 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin takže si jdu uvařit kafe a pak si to přečtu!5!
Signor.Thomasino | 12. 11. 2011, 14:00:21 | více příspěvků | napsat uživateli
Je napodobitelná poezie nonsensu? !925!
AlpaKikin | 12. 11. 2011, 13:51:44 | více příspěvků | napsat uživateli
Božíííííííííí
Miluji !54!
Růžová Ostrava
V časech úplně stejně dobrých jako zlých a stejně zlých jako dobrých, kdy se vnímání času nepřipouštělo, stal se v jednom malém bytečku, v jedné malé vísce zvané Ostrava, nebývalý zázrak. On to vlastně ani tak pro všechny účastníky zázrak nebyl. Spíše šlo o takovou každodenní, nevšední záležitost. Nezasvěcenému by však při návštěvě tohoto bytečku spadla čelist jako rotvajlerovi, co týden nejedl a náhle dostal svou porci "malého dítěte".
Tehdy zasedly ke kulatému stolu, ze kterého sálala neutralita a rovnováha, tři elementy. Bůh Křesílko, Bohyně Žebřítko a Bohyně Odmítavšínovéjméno. Nejsvětější trojice, co v takových chvílích odmítala připustit, že umí napočítat do tří, vymýšlela další, nový svět, kterým pobaví sebe a celé okolí. Po úvodním rituálu stáli všichni tři, ač jejich tělesné schránky seděly na kuchyňských židlích, na obilném poli. Klasy čechral vítr jako sukni prostituce. Kůži každého z nich líbal teplotou, kterou si elementy přály. Dlaně se dotýkaly chvějících se klasů, které byly na dotek jako ten nejpříjemnější materiál světa. Všichni tři cítili přítomnost začátku i konce, znali obojí. Teď jsou tady, aby vymysleli nový svět. Inspirovalo je úplně všechno včetně vůně vůní, co se dostávala k jejich čichovým receptorům.
"Dostal jsem skvělý nápad!" vypadlo z Křesílka. "Ale když ho zrealizuju, budete zase nasrané," doplnil v obavách Křesílko. Obě Bohyně se začaly hystericky smát. "My?" vypadlo z Bohyně Odmítavšínovéjméno. "Sem s ním!" povzbudila Křesílko Bohyně Žebřítko. "Počkejte, mám lepší," vstoupila do rozhovoru Odmítavšínovéjméno. Bůh Křesílko se zatvářil zahambeně, Bohyni Žebřítko to bylo jedno, jelikož si byla plně vědoma toho, že oba nápady spojí. Ať už zazní jeden první, druhý druhý, či naopak. "Mohli bychom po té naší ostravské vísce rozšířit rajský plyn lásky," navrhla Odmítavšínovéjméno. "Aha," řekl Bůh Křesílko, který se stále nedokázal smířit s tím, že nedostal, jakožto Bůh, první slovo. "Malej," pohladila Boha po hlavičce Žebřítko, protože si všimla, jak nemožností promluvit trpí. "Ale není to vůbec blbý nápad!" doplnila Bohyně Žebřítko. "Ale jak to zrealizovat, aby si toho nikdo nevšiml?" zamyslela se Odmítavšínovéjméno. "A chcete vědět, co napadlo mě?" zeptal se Bůh Křesílko. "Ne," usmály se jako jedna Bohyně, poté se začaly smát. "Mám to! Zasadíme nový strom, který prohlásíme za národní strom místo lípy. Nebo ne... za strom ostravského státu! Vezmeme normálně jeden klas, kterému vdechneme stromový život a zasadíme ho tam, kde by ho nikdo nečekal," usmála se svému nápadu Bohyně Žebřítko. "Kde by to jako nikdo nečekal?" zeptal se stále poněkud uraženě Bůh Křesílko. "No, to je přeci jasné. Dáme ho k ostravským lagunám. Tam přeci lidé chodí jen s rouškami, které si nasazují tak, že jim zakrývají polovinu očí. Mimo to se tam nikdo nadvakrát nerozhlíží, ale spíš se soustředí na dech," doplnila Bohyně Žebřítko. "To je geniální nápad. Celá Ty!" pochválila Odmítavšínovéjméno Žebřítko. "Já vím, dík!" řekla iniciátorka útoku na dobrou náladu Ostraváků. "A jako vás pořád nezajímá, co jsem vymyslel já?" zkusil znovu Křesílko. "Ne," zanotovaly Bohyně. Bůh sklopil hlavičku a začal se smiřovat s tím, že jen tak nepromluví. Bohyně dál plánovaly a plánovaly, až se Křesílko srovnal se ztrátou své "mužnosti" a usmál se. "Tak co Tě napadlo?" zeptaly se opět jako jedna Bohyně. "Kdo jsi říkal, že bude nasranej?" zeptala se Odmítavšínovéjméno a začala se smát. "Jééé, fakt můžu, můžu?" vyskakoval radostí Bůh Křesílko. "Jen, pokud chceš," smála se Bohyně Žebřítko. "Tak jo, tak jo! Mě napadlo, že bychom Ostravákům mohli vsugerovat, že žijí u moře a že existují bájné bytosti jako je Pegas, nebo mořské víly. Já bych začal dělat malého chlapce Liama," líčil zapýleně Křesílko. "Začít dělat? Fakt jako začít?" nemohla si nerýpnout Odmítavšínovéjméno "Vždyť Ty jsi malý chlapec." Obě Bohyně se zase smály, až brečely. "Klid, mám slovo," snažil se hrát drsného Křesílko. "Takže! Já bych byl ten malý chlapec Liam, který se zamiluje do ostravské princezny. Vy byste byly víly. Ty, víla Polárka a Ty víla RWE," ukázal na Odmítavšínovéjméno. "Hm," zaznělo z úst obou Bohyní. "A co budou dělat všichni ostatní?" zeptala se Bohyně Žebřítko. "Budou fandit Liamovi, aby dostal princeznu... Anebo alespoň její ruku," smál se Křesílko. Obě Bohyně se začaly zase smát. Úplně živě se jim před očima rozjela nešikovnost, s jakou bude Křesílko získávat celou, nebo alespoň ruku princezny. "OK. A jak se ta princezna bude jmenovat?" zeptala se Odmítavšínovéjméno. "Niké!" řekl Bůh. "Niké? To zní jako - Neké - konečně už nekéééceeeej," smála se Žebřítko. Bůh se začervenal. "Za pravdu se nečervená. To bychom tady museli být všichni naprosto rudí," usmála se Žebřítko a ukázala na dokonalost kolem sebe. Bůh se usmál. Ještě nějakou dobu tam všichni stáli a plánovali a plánovali. Pak se přenesli zpátky do Ostravy. Bůh v ruce svíral jeden klas. Jak všichni náhle seděli u kulatého stolu, dýchli na klas, který se zatřásl a začala z něj vycházet růžová pára. "Proč se to nemění ve strom?" zeptal se zamyšleně Křesílko. "Nemám páru," odvětila zamyšleně Žebřítko. "Tak to bude Stromoklas růžovolistý. Alespoň už má strom ostravského státu jméno. Stromoklas růžovolistý!" uzavřela debatu Odmítavšínovéjméno. "Jdeme ho zavrtat?" vyzvala nadšeně Žebřítko. "OK," řekli všichni jako jeden. Trojice se tajně vkradla do areálu lagun. I když mají Bohové vstup povolen úplně všude, jsou chvíle, kdy si i oni chtějí zahrát na dobrodruhy a navíc chtějí být nenápadní. "Ty debile, nemohls na sebe hodit něco, co nezáří kilometr daleko?" dloubla Bohyně Odmítavšínovéjméno do Křesílka. "Počkej, pořeším," reagoval okamžitě Bůh a sundal si fosforeskující tričko. "To jsi tomu fakt pomohl," smála se Žebřítko, která sledovala neopálenou kůži jak září ještě víc než reflexní vesta, které Křesílko říkal tričko. "Tak to asi na sebe zase hoď, Batmane," smála se Odmítavšínovéjméno. "No jo, furt," řekl smířeně Křesílko a zase se oblékl. "Co tady, sakra, děláte?" zakřičel na trojici nejaký neznámý hlas. "Utíkej vpravo, zmateš ho!" zakřičela Žebřítko. Bůh se rozběhl na druhou stranu, než běžely Bohyně. Jak běžel, vypadal jako zaječí zadek. Chvíli šel vidět, chvíli zase ne. Buď jak buď, hlídač se za ním vrhl. Během honičky: kdo z koho, kdo ze zajíce, kdo po zajíci, zasadily Bohyně Stromoklas růžovolistý. Umístily ho na to nejviditelnější místo, protože si byly jisté, že právě to nejviditelnější jde nejméně vidět. A měly pravdu. Už se jim to v životech několikrát potvrdilo. "Dupačííí, prýýýč," zavolala Žebřítko a dala tak Bohovi najevo, že má opustit areál. Chvíli se za nimi ozýval vytočený hlas vrátného, který brzy na to zavolal "A stejně vás milujuuuu". "Už to začíná působit," usmála se Žebřítko. "Jak jako dupači? Proč jsi mi řekla dupači?" zeptal se opět poněkud dotčeně Křesílko. "Bo jsi mi připomínal zajíce. A ti dupou, ne? Bo to jsou ježci," zamýšlela se nesmyslně Žebřítko, která víc než nad odpovědí, přemýšlela nad dobrodružstvím, které je všechny čeká. Na éru růžového plynu.
uživatel eliminován | 2. 11. 2011, 17:23:53
> AlpaKikin..joo, medvědi to mají nejlepčejší - zimní spánek a klídek !1073!
bilejdigital | 31. 10. 2011, 19:50:26 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin Tak bacha !1305!at se nezhulíš tak moc,na popel....!513!jojo je fajn a žádný chmury a ani básně,právě ani ta můza mě nelíbá..
AlpaKikin | 31. 10. 2011, 19:35:27 | více příspěvků | napsat uživateli
> bilejdigital - No není to fajn bez depčení? !2!
Bych se taky nejraději zazimoval - kdesi do urny, ať je klid !2!
bilejdigital | 31. 10. 2011, 19:33:32 | více příspěvků | napsat uživateli
> AlpaKikin Tak ted se ještě zahrabat,poslední přípravy na zimní spánek?
Tak my se máme bezvadně,žádné špatné myšlenky,žádné smutné básně a depky.
A jak se máte vy?
Koukám kocour a rum to jistí...
předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | 120 | 150 | 300 | 600 | další
AlpaKikin | 15. 12. 2010, 09:58:10 | příspěvky uživatele | napsat uživateli
Pro M.Slezar
Chtěl jsi po mě rozumnou diskuzi?
Zkusím to...
Co takhle poezie lidé???
Jak by se měla psát?
Umíte stvořit něco smysluplného, melodického a přitom něco, co zahřeje na duši?
Pište názory, rady a i básně ať lidé pochopí, že dnešní doba je hodně o písmu !54!
Tady je příklad mého kamaráda třeba :
„Poezii se samozřejmě nedá měřit, ani vážit; o kvalitě jednotlivých kusů se můžeme hádat do nekonečna, ale zásadní orientační body lze určit. Někde úplně nahoře hodnotového žebříčku bude zřejmě princip vzácnosti - co umí tento, neumí každý. Připočtěme emoční působivost a intelektuální hloubku v poměru, který přísluší tomu či onomu poetickému žánru. Poezie by neměla být blbá, banální, napodobitelná, ani samozřejmá ve smyslu - tohle samozřejmě napíše každý. Pracuje-li autor s banalitou, blbostí, napodobitelnem, jistě to smí, pokud má i nějaký další cíl.“
reagovat
V anketě hlasovalo celkem 49 uživatelů