uživatel eliminován | 24. 07. 2007, 17:36:53 |

Vesmír, místo pusté a prázdné, prostor to nehostinný, biologickým formám nepřátelský a celkově bez života. Jenže, tak je tomu pouze teď a tady. Jak dobře víme, „kdysi dávno v předaleké galaxii“ a za nějakých tři sta let právě v té naší se to životem jenom hemží.

Poslat na e-mail | Tisknout | Sekce: Konzole / Recenze | Čteno: 271
Vesmír, místo pusté a prázdné, prostor to nehostinný, biologickým formám nepřátelský a celkově bez života. Jenže, tak je tomu pouze teď a tady. Jak dobře víme, „kdysi dávno v předaleké galaxii“ a za nějakých tři sta let právě v té naší se to životem jenom hemží. A protože všude kol kolem naší matičky Země duo kapitánů Kirk & Picard už objevilo docela všechno všecičko objevitelné, nezbylo jejich následovníkům nic jiného, než se nechat přenést na opačný koncem Mléčné dráhy a tam páchat Flotilou posvěcené a léty prověřené dobro.

Byl, nebyl jednou jeden server, který se jmenoval Star Trek Games.CZ. A poněvadž jsem s jeho zřizovatelem dlouhodobě zadobře, rozhodl jsem se jej opět po čase potěšit nějakým tím článek. Co z toho vzniklo, si můžete přečíst níže. Ale... Jedno malé upozornění předem: nedává to smysl, nepochopíte to a článek vůbec jsem se rozhodl na GP zařadit jen z toho důvodu, že tak učiním skoro s každým, ať si o tom, kdo chce, co chce, říká.

A právě takový osud potkal i statečnou posádku (už se nemohu dočkat, až bude nějaké sci-fi popisovat útrapy té opomíjené „zbabělé“) ošklivé a celkem ubohé lodi U.S.S. Voyager NCC-74656. V jejím čele stojí žena, kapitánka, madam, paní… Prostě Katka Janewayová. A protože samicím to odjakživa pálilo (ostatně kdo sedí doma na zadku, když muži riskují život honem za potravou), vymyslela naše drahá velitelka společně se svým ušatým přítelem, panem Tuvokem, věc nevídanou.

Už tak skvělé, dokonalé, efektivní a neomylné výsadkové týmy Hvězdné flotily se totiž jala rozšířit o skupinu speciálních mariňáků, panáčků a panenek na odstřel s příznačným jménem Hazard Team. A proč, že se k tomu rozhodla? Aha, já to ještě neřekl. No to víte, v Delta kvadrantu je totiž odjakživa dost rušno a na rozdíl od „slušných“ padouchů jako jsou Klingoni a Romulané, zdejší sektory okupují samá podivná individua, zlotřilá prohnilá chátra a skupiny či rasy usilující přinejmenším o vládu nad celým vesmírem.

A jak se to tak podivně semele, najednou kde se vezme, tu se vezme, ha, opět nepřítel. Posádka lodi se moc nevyptává, narušitele rozstřílí na cimpr campr, aby tak sama sebe „zcela nečekaně“ uvrhla díky explozí vyvolané šokové vlně do jakési vesmírné kapsy. Kapsa to ovšem není ledajaká. Nejenže bez ohledu na čas a prostor ukrývá kdejaký dobře známý vesmírný xindl, jež je třeba po zásluze eliminovat, ale ještě k tomu navrch i potvory nové. A jako na potvoru, jo, opět jedni z mimozemšťanů nemůžou sedět jen tak na zadku a místo toho se pustí do spřádání plánů na ovládnutí galaxie.

Vy to ovšem nenecháte jenom tak, není se třeba bát. Na nic se neptáte, nikoho se nedovolíte a hnedle jdete okrádat ostatní „kapsoidní“ spoluvězně, což je patrně jakési lokální hobby, na němž participují i skoro všichni ostatní. Chraň bůh, aby se před vás někdo postavil a slušně na vás zabzučel něco v tom smyslu, že vám přeje hezký den, ale že ty lodní součásti by se mu ještě mohly pro přežití hodit. To pak nemilosrdně spražíte paprskem každého namodralého vesmírného motýla, co vám přijde do cesty.

No co, ale vše se nakonec zdárně vysvětlí, tudíž zpočátku imbecilně vyhlížející a kýčovitý příběh přeci jen nabere něco na zajímavosti. Žel bohu, to co se zdá být přibližně v polovině hraní jako zajímavě rozvedená partie s řadou možných odboček a návazností, se nakonec ukáže být přeci jen poměrně povrchním a stručným vyprávěním, které nijak akční titul typu Elite Force neznehodnocuje, ale zároveň jej zcela jistě ani nepovýší do sfér „skoro plnohodnotné televizní epizody“.

Ale já tu plácám k příběhu, vylívám si srdéčko a přitom jsem se ještě ani slůvkem normálně nezmínil o tom, proč vlastně smolím tento text. Položil jsem si otázku. A odpověď na ni jsem se rozhodl vyvolat do světa. Do světa konzolového, Star Trekem takřka neposkvrněného. A toto dilema hamletovského typu stojí na jediné větě tázací: „Stojí ještě dnes EF za koupi?“

Dnes, tím myslíme polovinu roku 2004. A EF, ten i na značně opožděné konzolové reinkarnaci má už možná i nějaký ten rok-dva za sebou. Máte PS2? Váháte s koupí? Zdá se vám cena nadsazená? Hledáte odpověď? Nezdá se vám těch otázek už nějak příliš? A těch zkratek? A co překlad KOTORu (Star Wars: Knights of the Old Republic - pozn. Kovi)? Taky trvá nekřesťansky dlouhou dobu. Ano a co pak Morrowind? A proč všichni ztrácejí tolik času s jeho kritizováním?

To jedna otázka důležitější než druhá, a vy po mně chcete odpovědi! Přitom já vám je prostě nemůžu dát, vždyť překlad fantasy RPG takové komplexnosti skutečně musí dát zabrat i regulérním profíkům. A co pak amatérům? A jakto, že se nám tu objevila další otázka? A proč si Katka změnila účes? Jak je možný, že Borgové vypadají v každé sérii jinak?

Já prostě nezvládnu odpovědět na všechno, takže snad chápete, proč tak strašně nenávidím tuhle stupidní práci, za kterou se nedočkám ani slova díku a přitom mi už jen tenhle debilní text bez stopy informací o hře samotné sebral půl druhé hodiny času z mého krátkého života. Samozřejmě, ano, chvíli jsem si musel oddechnout hraním flashového tučňáka, ale vy byste si nechtěli odpočinout? Ne? Ne? Jak bych vás chtěl vidět! A pak, proč já vždycky musím psát recenze na ty nejhorší hry, zatímco ty dobré zůstanou Kovimu (to je sprostá pomluva - pozn. Kovi)?

Aha, takže vás to nezajímá? Já se na to asi podívám tedy podrobněji a uvidíme, kdo je tady pánem, já vám totiž říkám, že styl volného proudu myšlenek má jedině budoucnost a ne ty slinty, co tady na čtenáře pouští náš nejmenovaný pan super, extra, mistr, šéfredaktor, moc mám rád Drakena a JDho – Martin Kovář. Kurva, mě ten článek tak strašně sereeeee.

Takže, teď vám něco řeknu. Jediný potěšení mám z toho, že si tohle všechno Kovi bude muset přečíst, protože na rozdíl ode mě a toho časožroutu GP buzeruje všechny přispěvatele STG tím, že provádí kontrolu textů (svatá pravda - pozn. Kovi). Ale to jsem odběhl od tématu, vraťme se k mé pozici v tomto webu.

ST hry se odjakživa dělí na průměrné (minimum - ty (ne)recenzuje Mae), výborné (ještě menší minimum – (po)dělá Kovi) a totální hovadiny (maximum – k těm jsem odsouzen já). Uvedu vám nyní pár příkladů. Tak například: „Kdo asi tak recenzoval EF2?“ Ano, správně, byl to Kovi. „A co v té době recenzoval pan Spock?" Ano, byl to Star Trek: Pinball. „Kdo si užíval se SFC3?“ Ne, špatně, já jsem to nebyl, byl to Kovi. „Ptáte se, co jsem dělal já?“ Psal jsem recenze na trekové digihry. A už vás vidím! „Digihry? Cože, ony vyšly nějaký trekové digihry?“ Jo, vyšly, jenže si toho jaksi nikdo nevšiml a já vám říkám s tím je konec.

Já požaduji úctu, požaduji respekt, odškodné, nahé ženské, něco k jídlu a požaduji, aby tady konečně někdo uznal, že Klingon Treason byla svého času nejlepší česká ST hra. A dokud se tak nestane, tak zapomeňte na to, že bych vám já řekl, co si myslím o konverzi EF na PS2. Nic, prostě nic, nic a nic.

Koukám asi dvě minuty na obrazovku. Uplynulo dalších pět minut. Po deseti minutách: abyste byli v obraze, uvažuji o tom, jestli mám šetřit vlastní sily a potenciál, zabalit tenhle článek a se smajlíkem ho poslat Martinovi, nebo se sebrat a začít v půl jedné v noci konečně psát něco pořádného. Poradíte mi? Asi ne, já vím.

Víte, co mi leze děsně krkem? Že tenhle článek stejně nebude nikdo číst. A když o tom i někdo zauvažuje, délka ho nutně odradí. A když už ne délka, tak jeho první dvě poměrně magoriální strany docela určitě. Navíc tenhle web stejně nikdo s PS2 nečte, tudíž absolutně netuším, proč jsem se vlastně rozhodl napsat nějakou pořádnou (cítíte také ten přesně neidentifikovatelný rozpor mezi předešlým slovem a výše situovanými odstavci?) recenzi na mizerně zkonvertovaný EF, jež se tu mohl prozatím „pochlubit“ pouze totálně mimoňským preview, které mimo jiné vstoupilo do historie odborným odhadem Jardy Kováře, co se skvělé délky titulu týče.

Výborně, další dva odstavce jako od magora. A to jsem se vám ještě ani nepochlubil, co jsem dneska dělal (ale ne - pozn. Kovi). Vstal jsem v půl deváté (na mě dost výkon), protože roznašečka letáků projela všechny zvonky na baráku. Pak jsem dost konzolově pařil, bojoval celé dopoledne s připojením k netu a viry a nakonec se užíral průběžně tím, jestli bych se neměl osmělit a nepozvat třeba někam spolužačku (Nebo spíše spolustudentku? Ne tak ne, slovo „spolustudentka“ automatická kontrola pravopisu ve Wordu nezná, tudíž neexistuje.) Jiráčkovou (Mae, zbystři! - pozn. Kovi). Mezitím jsem samozřejmě dělal i jiné věci, jako přijímal potravu, nebo… však vy víte, ale hlavně… hlavně jsem, k čertu, ani o krok nepohnul s tímhle článkem.

Chvíli jsem uvažoval, že bych vám pověděl něco o sestrách Jiráčkových (ANO! ANO!! - pozn. Kovi), ale kdyby byly tak internetově zvědavé, jako jsem já (a že to riskovat nemohu), nechtěl bych pak vidět, co by asi říkaly, kdyby se jim dostal tenhle text do ruky. Zůstaneme tedy jen u toho, že jsou to obě moc hodné a milé holky.

Tak, to bychom měli další dvojici zbytečných odstavců. Že bych šel spát? Ne, já tohle prostě musím dopsat, musím se dostat k tomu vlastnímu popisu hry! Ano, dávám si to jako předsevzetí, vytyčuji si tento cíl, pozdvihám ruku do nebes a… pálím se o žárovku, protože jsem idiot a neuvědomuji si, že jenom slunce svítí daleko z vesmíru.

Proč jenom jsem neudělal tu zkoušku z občanského práva (protože ses na to zase vykašlal a já ti říkal, že tě Češková vyhodí - pozn. Kovi)? Proč jenom budu trávit celé léto stejně nudně jako loni, předloni a rok předtím, zatímco „sestry“ se budou válet na pláži v Řecku (jedete někdo v létě do Řecka? - pozn. Kovi)? A proč si jenom nejsem jistý, zda-li je přitažlivější dvojice Lursa & B´Etor nebo Klára & Kristýna (protože jsi blázen, co moc čumí na Star Trek - pozn. Kovi)?

Proč proboha nejdu spát a tak plýtvám vlastním časem? No, to bych ještě věděl, protože jsem… Mimochodem, doplnili jste si tam něco, nebo to čtete jako, že jsem pan tři tečky? To by mě vážně zajímalo, kdyžtak mi to napište, stejně už mi chodí víc spamu než normální pošty, tak se alespoň rozptýlím. Jenže vy mi nic nenapíšete, tudíž jsem opět promarnil další minutu a vytvořil novou trojici nic neříkajících psychadelických odstavců. Nenávidím slovo „odstavec“. To je jako „podstavec“. No, nedeptá vás to (mně je to docela putna - pozn. Kovi)?

Když jsme tak u toho, myslíte, že se s tímhle článkem dočkám Koviho anotace na TD (to jako TrekDnes a máš to mít - pozn. Kovi)? Dočkám se vlastně vůbec jeho zveřejnění (nepochybně, to si nemohu nechat ujít - pozn. Kovi)? Aha, to bych měl rychle napsat něco k věci. Jo, jo, už to píši, už to píši. EF je hra podle Star Treku. Ne, ne, to není dobré. EF je pěkná hra. No to už vůbec ne. Ježíši, já nedám dohromady jednu větu! A hele, věta a dává smysl. A další. Spojení „a další“ už asi nebyla věta, co? Ale tohle ano! Jsem to ale Kafka.

Kde je moje preview na Borg Assimilatora? Toho se člověk asi jen tak nedočká (exkluzivní informace přímo od Cyberlore doplněné dosud neviděným screenshotem se tu objeví co nevidět - pozn. Kovi). Ty máš taky dost času, co Kovi, že všechno tohle čteš, protože už končíme třetí stránku a pakliže se dám nakonec i do toho recenzování, dost možná vytvořím svůj vůbec nejdelší článek. Ale to už asi nebude dneska.

Pustím si nějakou písničku, je tu nuda. Tak jsem si v 00:58 pustil celou antologii The Temptations. Teď vůbec netušíte o čem mluvím, že jo? Koukejte se podívat na www.thetemptations.tk (ty se to, Kovi, ani neopovažuj smazat (chraň bůh - pozn. Kovi)), nebo mě naštvete, hudební barbaři. Ty pozitivní sluneční texty mě daly nějak dohromady. Snad to zvládnu dopsat dřív, než dojde ne těžce depresivní „Papa Was a Rolling Stone“.

Kovi, slibuji, už budu mluvit o hře a když už to čteš, nechceš mi udělat radost a pro jednou jako to dělají ve všech časopisech tenhle text šéfovsky opoznámkovat (Ne, určitě nechce – pozn. Mr.Spock) (ale jo, jsem přeci šéf - pozn. Kovi). Tak zpět ke hře; po dvou stránkách blábolení. Výkon, extra výkon, super výkon, mega výkon, giga výkon, nůž Henkelbach s broušením „ever sharp“ (moc koukáš na reklamní kanál - pozn. Kovi). Neeee, jsem to ale idiot! Já už to vážně hulit nebudu, přísahám, může si to stará Prokopová klidně spořádat sama.

A co říkáte Superstar? Raději nic, je mi to jasný. Prosím, je tu ještě někdo, kdo před tím článkem neutekl (přiznávám, jsem tu stále - pozn. Kovi)? Hm, hm, ticho, tak asi ne. Kovi, ne, prosím, já se polepším. Pochop, já mám duševní problémy, nech mě zabít alespoň jednu krávu a budu v cajku (tak tohle naštěstí pochopí jen lidi, co chodí pravidelně k Peškům - pozn. Kovi). Vážně, no vážně, nooo. Teď jsem jako Polly z „Třídy číslo 402“. Hezký seriál z FOX KIDS, viděl jste ho někdo? Asi by byla náhoda, kdyby se nám tu sešel nějaký vytrvalý čtenář, konzolista, kabelista a zároveň infantilní cvok jako já… (smutná náhoda - pozn. Kovi) Tak ne.

Sakra, „Cloud Nine“, ten mě vždycky rozhýbá. Dennis Edwards byl vážně solidní sólista. A Paul těsně před sebevraždou taky válí. Jo, holt byla to mastná parta. Potřebuji skleněný mozek TV Prima a Krampol si může nechat mozek vlastní, stejně chlastá až to hezký není. Pálí mě prsty:-(. První smajlík, to je dobrý ne? Každá jiná socka z BW už by jich měla v podobném textu jak naděláno. Na druhou stranu by vám ale tahle socka asi něco řekla o EF, protože tyhle tradiční konvence se tak nějak od nejčtenějšího e-magazínu o hrách asi čekají (Tiscali Games jsou stejně lepší - pozn. Kovi).

Už nemůžu psát, asi to nechám na zítra. Však je 01:16 a já musím zítra pádit za magistrou Benešovou. Asi to ještě dodělám. Tak jo, dopíšu to, ať to má Kovi po ránu už v poště. Mimochodem, poslední dvoj-otázka: „Co teď dělá Kovi?“ Chrápe (čirou náhodou pravda, ale zase vstávám v sedm - pozn. Kovi)! „Co dělám já?“ Vytvářím mu materiál pro aktualizaci. Musel jsem si odskočit na Lapiduch; ten Tycho de Brahe snad vůbec nechrápe.

Řekněte mi, pochopili jste alespoň příběh? OK, tak vezmeme na paškál konečně i ten zbytek (jen aby - pozn. Kovi). Vizuální zpracování ve své době nepatřilo vůbec k nejhorším, ale co si budeme namlouvat, na rozdíl od konkurenčního současníka The Fallenu až překvapivě rychle zastaralo. O konverzi EF na PS2 se postarala mimo jiné společnost Majesco, což zaručuje hráči všechno možné, jen ne kvalitně odvedenou práci, a ta se na první pohled projeví zejména v grafice a související věcech.

Předně se nedá ani vzdáleně hovořit o tom, že by byl modifikovaný Q3 engine převeden na PS2 zcela beze zbytku, což je pěkná ostuda. Bez ohledu na všechny další skvěle vypadající 3D akce se to totiž už mnohem dříve a podstatně lépe podařilo jiným titulům jako třeba právě mateřské Q3: Areně. Odmyslete si vysoká rozlišení, detailní textury, částicové a světelné efekty z PC a máte konzolový Elite Force jako vyšitý. Oh, málem bych zapomněl, připočíst musíte otřesné trhání a pekelný framerate.

Tým pracující na konverzi nejenže mnohé efekty zcela vypustil, ale díky jeho zásahům do barevného a světelného ladění nečekaně efektivně pohřbil i veškeré atmosférické levely. Borgskou krychlí počínaje a třeba závěrečnými úrovněmi konče. To tam je typické VOY zelené podbarvení borgských lokací i vojáků. Tady vás čeká spíše něco na způsob „Q Who“ a prvních TNG epizod. Borgové jako u vás v obýváku.

Co pokazit nešlo, je zvukový a hudební doprovod – také dopadl skoro na jedničku. S přihlédnutím ke stáří titulu a jeho rázu žádný problém. Dabing, pasující hudební motivy, nejrůznější efekty a ruchy; žádná výhrada z mé strany. Zachovat se díkybohu podařilo „týmu prasičů" i originální skripting, jenž sice jasně vypovídá o tom, jak rychle vývoj v interaktivní oblasti postupuje, ovšem stále je bez omluv a mhouření oka přinejmenším nadprůměrný.

Pochvalu zaslouží ovšem i konverze týmové hry, jelikož splitscreen multiplayer skutečně obstojí i v tvrdé konzolové konkurenci takových současných pecek, jako je poslední James Bond či SSX 3. Asi největší přínos a překvapení, jaké na vás v podobě jinak spíše odfláknutého remaku EF čeká – pro mě tedy jistě. Máte-li tedy již nějakou tu známost s PC titulem za sebou, rozhodně můžete užít u televize nejednu příjemnou chvilku a zároveň máte možnost vychutnat skutečně vše, na co jste byli už zvyklý.

Potenciál replayability není u EF zrovna nejžhavější, ale pakliže se už jednou s titulem setkáte, věřte mi, že časem chuť na další meeting opět získáte. Otázkou je, zda-li to samé mohu tvrdit o sobě já? Jakožto majitel PC bych dal asi přednost původnímu titulu a po konzoli sáhl pouze v případě MP hry, jelikož dva ovladače se shánějí přeci jen snáze, než dva počítače na společné domácí síti. Bez zkušenosti s originálem by vás však mohl EF i po letech docela nažhavit.

Co dnes ale působí na kupujícího spíše jako studená sprcha? Předně je to stejně jako před lety mizerná délka hry, kterou bych si dovolil shrnout pod spojení „víkend to jistí“. Dnes jsem si už také nemohl na rozdíl od prvního setkání s hrou na PC nevšimnout silných nedostatků v poměrně primitivním level designu posledních úrovní či řadě naprosto stupidních a zbytečných úkolů, které prakticky nijak účelněji neslouží ještě v tomto ohledu potentnímu příběhu.

Ovšem jiný šálek kávy jsou třeba vaši oponenti a zbraňový arzenál. Skladba nepřátel je docela bohatá, různorodá a lišící se prostředí od prostředí. Potěší také dnes často a zbytečně opomíjené průběžné souboje s bossy. AI sice zrovna nekandiduje na cenu „Mozek roku“, ale rozhodně se mi nestalo, že by mě ze soustředění vyrušila nějaká vyložená skopičina či nelogičnost počínání některého z cílů. Váš anihilační repertoár pak vyžaduje hlubokou poklonu, jelikož je nejen velmi různorodý a bohatý, ale také vpravdě vyvážený a k užitku přesně podle situace a protivníka.

Jsem příliš unavený, abych řekl více, ale mé resumé je následující. Na konzolích existuje tak žalostně málo ST her, že opomenout byť i jedinou (třeba ne stoprocentní) je takřka hřích. Star Trek: Voyager - Elite Force je hra stará, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co na nás Activision obecně vyvalil. Dáte-li jí trochu času, obrníte-li se silnou dávkou trpělivosti a přimhouříte-li nejednou oko, můžete EF i na obecném poli PS2 her pasovat přinejmenším do kolonky průměrná. A to, věřte, nevěřte, není při té konkurenci opravdu málo. A abych zodpověděl onu prvotní otázku – pod pětistovku má tahle hra smysl, ano, to sakra nakonec má. Je 02:01 a já jdu spát… Balkán i v úterý trápila tropická vedra. Na jihu Rumunska se očekává, že teploty vystoupí do rekordní výše 43 stupňů Celsia. V zemi vlně veder podlehlo již 30 osob. Na mnoha místech v Chorvatsku, v Bulharsku a v Makedonii zuří v horku a suchu lesní požáry.
24.7. 2007 16:01

BUKUREŠŤ/SKOPJE - V Rumunsku si vlna veder vyžádala už třicet obětí. Dvanáct lidí zahynulo v pondělí. Rumunské nemocnice přijaly za posledních 24 hodin 19 000 lidí s potížemi vyvolanými mimořádnými horky. Na osm set osob zkolabovalo v rozpálených ulicích.
Ministerstvo financí v úterý zvýšilo odhad růstu ekonomiky pro rok 2007. Původně předpokládalo, že HDP poroste o 5,3 procenta, podle nejnovější predikce by to mělo být o 5,8 procenta. V roce 2008 by růst měl být pět procent.
24.7. 2007 14:20 - 15:04 Aktualizováno

PRAHA - Nová předpověď na příští rok v sobě zahrnuje i vlivy reformy veřejných financí. Pro srovnání v roce 2006 rostl HDP o 6,4 procent a v prvním čtvrtletí letošního roku o 6,1 procenta.

V současnosti se na růstu HDP podílí zejména spotřeba domácností. Do konce roku 2007 se podle predikce budou domácnosti snažit urychlit investice do bydlení i opravy a rekonstrukce bytů, aby využili nynější snížené sazby, která by s reformou mohla vzrůst.

Stříbrná fotbalová dvacítka už dorazila do Prahy

Čeští fotbaloví reprezentanti do dvaceti let, kteří na mistrovství světa vybojovali stříbrné medaile, už dorazili do Prahy. Tým přiletěl z Kanady krátce po třinácté hodině linkou přes Frankfurt nad Mohanem. Na ruzyňské letiště je přišli přivítat fanoušci a příbuzní, při slavnostním uvítání nechyběl ani premiér České republiky Mirek Topolánek.
24. 7. 2007 14:07 - 24. 7. 2007 14:52 Aktualizováno PRAHA

Fotbalisté v červených dresech národního týmu a s medailemi kolem krku hned po příletu zamířili do salonku letiště, kde už je vedle Topolánka očekával i předseda ČMFS Pavel Mokrý. Ten vyzdvihl úspěch mužstva: „Je to předpoklad k tomu, aby tito hráči v budoucnosti uspěli i v A týmu,“ zakončil svou řeč.

"Vracíte se jako hrdinové," přidal se v krátkém proslovu i Topolánek, jenž obdržel od kapitána mužstva Jana Šimůnka a útočníka Martina Fenina reprezentační dres. Poté premiér připil šampaňským mladým fotbalistům na další úspěchy.
Museli jsme podřídit taktiku

Dalším bodem byla tisková konference s hráči Šimůnkem a Feninem, trenérem Miroslavem Soukupem a vedoucím výpravy Rudolfem Baťou. "Určité cíle jsme měli, tím základním bylo postoupit ze skupin. Nikdo z nás však nepočítal s tím, že bychom si mohli zahrát finále MS," připomněl Soukup s čím jeho tým do Kanady odlétal.

Zároveň trenér odpověděl na kritiku defenzivní taktiky jeho týmu. "Museli jsme si najít cestu, jak konkurovat týmům jako Argentina nebo Korea. Potřebovali jsme udělat výsledek a tomu jsme chtěli podřídit i taktiku. Fotbal možná nebyl v úvodním utkání pohledný. Ale přesvědčili jsme se, že můžeme konkurovat komukoliv. Tuhle cestu jsme zvolili záměrně," řekl kouč, jenž se brzy zapojí do povinností u fotbalistů Brna, kde je asistentem.

"U trenérů se slovo dovolená moc nezná. Žádná nebude. Ve středu nás čeká v Brně přijetí u primátora pana Onderky, pak už se budeme připravovat na ligu. Takže hurá do práce," připomněl své povinnosti v Brně.
Fenin: Ještě jsem toho tolik neukázal

U svých ligových týmů se budou muset hlásit i Fenin a Šimůnek. "Velké oslavy v Česku asi nebudou, každý se musí vrátit do klubu," řekl Fenin a doufá, že přece jen stihne krátkou dovolenou. Objev šampionátu má údajně také řadu nabídek ze zahraničí. "Uvidíme, co bude teď, nevím. Jestli bude mít někdo zájem... Bylo by to pro mě něco nového a moc by to potěšilo. Já se ale rád vrátím do Teplic. Ještě jsem toho tolik neukázal," tvrdil skromně.

Také Šimůnek je připraven nastoupit do přípravy pražské Sparty, detaily ještě probere s trenérem Michalem Bílkem. Svou další pozici v týmu úřadujícího mistra ale nechtěl příliš komentovat. "Hodně mi pomohlo působení v Kladně. Cítil jsem na sobě, že jdu fotbalově nahoru. Šampionát byl pokračováním," řekl hráč, pro nějž zůstane velkým zážitkem, když před finálovým zápasem MS představoval své spoluhráče prezidentovi FIFA Seppu Blatterovi.

Švento v Anglii uspěl, Derby chce se Slavií jednat

Český fotbalový vicemistr Slavia Praha možná přijde o jeden ze základních stavební kamenů svého kádru. Jedenadvacetiletý slovenský levý záložník Dušan Švento totiž podle slov manažera Milana Lednického uspěl na testech v celku nováčka nejvyšší anglické ligy Derby County a kluby v nejbližší době začnou jednat o případném transferu.
24. 7. 2007 15:56 DERBY
Co jsem získala
Tak určitě si nepamatuju všechny přínosné okamžiky, ale jeden je naprosto nezapomenutelný, a to mé podání přihlášky na střední hotelovou školu, obavy z přijímaček, dvouměsíční každodenní učení a připravování se na ně a jejich následné složení a obrovská radost. To pro mě rok 2006 symbolizuje asi nejvíc.

Co jsem ztratila
Nejvíc mě napadá slovo iluze. Nevím, jestli se to tak dá říct, ale stalo se něco, co mi tak trochu otevřelo oči a zanechalo to ve mně docela velkou jizvu. Asi mě to trochu změnilo a myslím, že jsem tím ztratila trochu bezstarostnosti, týkající se mý osoby. Poznala jsem na sobě spoustu chyb, kterých jsem si předtím nevšímala a které mě teď fakt nenechávaj v klidu. Mrzí mě spoustu věcí, které jsem udělala a i spoustu těch, které jsem neudělala. Zjistila jsem, že se nesnáším a přitom mám život hrozně ráda. Nesnažte se mě pochopit, je to stejně nemožný=)

Co jsem zažila
Bylo toho určitě spousty. Hodně dobrých i špatných okamžiků. Na co ale vzpomínám nejvíc jsou pařby jako byla ta o loňským Silvestru, různý slivenecký akce, kterejch za ten rok málo opravdu nebylo=), hlavně tedy na prázdninovej výlet na Slapy, kde to bylo maximálně dokonalý a na další a další kalby a akce.

Kluci
Počínajíc Ondrou, končíc Ondrou=D Sakra, chtěla jsem skončit někým jiným, ale jaksi by to nebylo asi úplně pravdivé=) Zvláštní, kolik toho ve mně zanechá kluk, s kterým jsem nikdy nechodila a do kterýho jsem nikdy nebyla zamilovaná. Nebo byla?
Ondra se mi líbil, pak ve mně vzbudil naději a to mě na chvíli oslepilo a já ztratila hlavu. Ale jak bych to byla já, kdybych se do někoho slepě zamilovala, že?=) Pravdou je, že se mi nějak vryl do paměti a pořád ve mně něco zvláštního zanechal, sama nevím co. Jednu chvíli jsem do něj docela udělaná byla, to přiznávám. Bylo to v tu dobu, kdy jsem měla dost velkou šanci. Pak najednou bum. Hrozná rána a rázem jsem spadla někam hluboko. Nemohla jsem se odsud hrozně dlouho vyhrabat a divím se, že jsem to vůbec dokázala. Jestli vůbec dokázala, asi to ve mně pořád ještě tak trochu je... A asi zůstane. Chtěla jsem na něj zapomenout. Co v takovou chvíli napadne snad každou holku? Tehdy jsem ve Slivenci často vídala Lukáše. Hezkej je, tak proč ne, řekla jsem si a rozhodla se, že ho budu mít=) Načež jsem zjistila, že když si člověk něco usmyslí, není tak lehké to získat=) Avšak se mi to stejně povedlo=) A pak... O Petrovi vám povídat nebudu, páč bych stejně nemohla napsat přesně to, co chci, protože by si to přečet a ...(ne, že bych chtěla psát něco špatného, ale snad mě chápete a ty taky, Peťo=)).
A na závěr mě napadá jenom věta, že snad mě ta moje tendence rozcházet se s klukama do dvou měsíců během tohohle roku přejde=)

Rok je prostě dlouhá doba. Spoustu věcí jsem už dávno zapomněla (no jo, ta paměť mě fakt zlobí=)), ale co vím je, že se toho stalo hodně a že jsem se za tu dobu určitě aspoň trochu změnila... Celkem hodně věcí se změnilo (viď Veru?=)). A ať byl jakej chce, je to určitá část mýho života, která se nezmění a vždycky zůstane přesně taková, jak na ní teď vzpomínám. Můžu jen doufat, že rok, kterej máme všichni před sebou nebude o nic horší, spíš naopak=) Dodatečně všem přeji krásný rok 2007.
Komentáře
[1] Olí, 16.1.2007 14:26

To bylo krásný shrnutí!!=))
I mě toho tenhle rok docela dost přinesl, ostatně jako každý rok, že=))
No jinak tu bylo pár narážek, který jsem ani přes veškerou snahu nepochopila, kdy nastal ten okamžik, kdy ti padly iluze, otevřely oči a navíc to v tobě zanechalo jizvu? No nic..
Máma vždy když komentovala to, co se nám zas událo tak říkala docela hezkou frázi, která v češtině zní asi takto : Vše, co se děje, se děje k lepšímu." Nebo tak nějak, pokud budeš chtít, pokusím se to přeložit nějak jinak. Jo, ještě říkala, že člověk si ty události přitahuje. Mysli na to hezký, tak, teda aspoň podle mámy, k sobě hezký věci přitáhneš! =))
Přeji úspěšnější rok 2007!
[2] klar¡, mail, web, 28.1.2007 12:04

to nejsou žádný narážky. jenom mám pocit, že od určitý události jsem se trochu změnila a trvalo mi celkem dlouho, než jsem se dostala do normálu, ve kterém se ostatně stále ještě necejtim. řeknu ti to někdy osobně. myslím, že víš o co jde, ale je to tam napsaný fakt blbě... ale to je schválně=)Úvod
Rozhodování, kam letos pojedeme, nebylo vůbec těžké. Věnujeme se totiž studiu švédštiny a tak bylo jasné, že naše chatrné znalosti budeme chtít vyzkoušet právě u domorodců. Navíc Švédsko je zemí zaslíbenou jak pro příznivce dopravy (kvality se tam opravdu nabažíte), tak i pro příznivce trekkingu (přítelkyně a konec konců i já máme tuto činnost v oblibě). Toho druhého si ale užijeme spíše v létě, kdy bychom chtěli opět navštívit tuto zemi.

Přípravy na cestu
Tento bod už byl daleko náročnější než pouhý výběr lokality. Jednak se několikrát měnil termín - původně jsme chtěli v zimě, ale vzhledem k návštěvě i severních oblastí jsme toto zavrhli. Potom byl problém v termínech Honzových zkoušek na VŠ, kterou dokončuje. Další věcí byly finance. Zde je nutnou podotknout, že Švédsko nepatří zrovna k nejlevnějším destinacím, pokud pobíráte průměrný český plat. Podrobné vyčíslení nákladů naleznete v kapitole Rozpočet. Honza se nakonec rozhoduje, že s námi nepojede, což mrzí nás i jeho, ale náklady jsou poměrně vysoké a on letos vzhledem k diplomové práci a posledním zkouškám nemůže pracovat tak jako loni.

Další věcí bylo naplánovat délku cesty a podle toho i navštívená místa. Na délce jsme se shodli, a to na 1 týdnu, a podle toho se už plánovalo, kam se podíváme. Švédsko je zemí rozlehlou a to je znát. Navíc jsme se nechtěli soustředit na jednu oblast - to až příště - ale na zemi jako celkovou. To znamená od jihu až po sever.

Další věcí byla návštěva našich kamarádu tam. Jelikož se zajímám o dopravu, tak jsem se účastnil některých diskuzí na jejich serverech. Tam jsem se seznámil s Björnem, se kterým jsme si postupně vyměňovali e-maily, adresy a mobily. Ten nás pozval do svého bydliště, což je Göteborg.

Další naší kamarádkou je Verunka. Tu jsme s přítelkyní Renatou náhodně potkali ve vlaku mezi Havlíčkovým Brodem a Prahou. Verunka je dcerou emigrantů z Čech, kteří odjeli před výdobytky socialismu. Podařilo se jim to v roce 1968 v krátké době, kdy byly otevřeny hranice. Verunka bydlí ve Stockholmu.

Takže byla jasná tato 2 města, která jsme ale stejně chtěli navštívit a zbývalo co dál.

Bylo jasné, že tato cesta bude především o dopravě, protože počasí v polovině dubna je ve Švédsku o dost chladnější než u nás.

Nakonec po dlouhých úvahách jsme zvolili návštěvu těchto společností:
MHD Stockholm SL
MHD Göteborg Göteborgs Sparvägar
Doprava po severu Länstrafiken Norrbotten (sídlo v Överkalixu)
MHD Lulea LLT Lulea
MHD Umea Ultra Umea + Polarbuss trafik
IDS Linköping Östgöta trafiken (sídlo v Linköpingu)

Následně jsme řešili, jak se do Švédska dostat. Bylo jasné, že po Švédsku nejvíce budeme používat železnici včetně nočních vlaků a tudíž si koupíme nějaký pass na danou oblast. Tudíž jsme začali přemýšlet i o železnici z Čech do Švédska. Bohužel zde je nutno říci,že TCV tarif je opravdu skutečnou brzdou rozvoje mezinárodní vlakové dopravy. Do Švédka existuje několik málo cest po železnici, přičemž nepočítám přechody Norsko - Švédsko.

Za prvé je možno jet přes Dánsko do Kodaně a odtud jezdí nepřeberné množství vlaků do Malmö, ale i dále na sever bez přestupu. Jenže nevýhodou je větší vzdálenost a tudíž vysoká cena TCV jízdenky. Výhodou je velký výběr vlaků.

Druhá možnost byla jet do Hamburgu a odtud "gumákem IC" na trajekt Puttgarden - Rodby a do Kodaně. Jenže jsme chtěli dorazit ještě v rozumné době do Göteborgu za naším kamarádem a první vlak z Hamburgu jede tak brzo, že se na něj z ČR nelze vhodně dostat. Výhodou je samozřejmě menší vzdálenost na TCV jízdenku.

Třetí možností byla cesta do Berlína a potom Berlin Night Express, který jede do Malmö přes trajekt Sassnitz-Trelleborg. Vychází to nejpříznivěji kilometricky, ale noční vlak v tomto období ještě nejezdí denně a navíc je počet míst značně omezen maximální délkou vlaku kvůli trajektu.

Další varianty byly dosáhnout Švédska neželezničně. Autobus jezdí z Prahy, ale jen 3x v týdnu a cesta do Stockholmu trvá 28 hodin, což je pak nejméně na 2 dny odpočinku po dojezdu. Jel jsem takto jednou do Španělska a raději už ne. Určitou výhodou se zdála být cena 990 Kč, ale ta je jen na určitý typ jízdenky - buď objednat dlouho dopředu nebo naopak na poslední chvíli,což jsme si nemohli dovolit.

Letecky se dá cestovat z Prahy až do Stockholmu. Na Internetu a v reklamách jsou ceny letenek sice od 3 000 Kč, ale opět problém - letenek za takový tarif je tak málo, že na ně prakticky nelze dosáhnout. Jednak musíte být mladší 26 let nebo strávit v cíli cesty víkend - resp. noc ze soboty na neděli, a letět domů. Obyčejná letenka nám byla ochotně nalezena také, ale od 10 000 Kč výše, přímo u specializovaného prodejce letenek. Výhodou je bezesporu čas - a to 2 hodiny. Nicméně k tomu je nutno připočíst, že stockholmské letiště Arlanda je vlastně až 40 km za Stockholmem. Doprava do samotného města pak autobusem zabere 1,5 hodiny, případně lze použít Arlanda Express (vlak). Ten ale zase stojí 180 SEK (1 SEK = cca 3,26 Kč). U odbavení v Praze musíte být alespoň 2 hodiny předem!!! Nízkonákladový přepravce Snowblake, který kdysi do Prahy létal, už tuto destinaci opustil.

Nakonec jsme zvolili variantu železniční, protože k EuroDominu pro Švédsko automaticky vzniká nárok na zlevněné jízdné z ČR až na pohraniční bod Švédska, a to jak na cestu tam, tak na cestu zpět. Zvolili jsme cestu přes Berlín - ta je nejkratší, navíc jsme chtěli k Björnovi do Göteborgu dorazit včas a ne až někdy večer. Zde se ukázala problémem malá kapacita vlaku. Jeli jsme totiž ze soboty na neděli, a to se Švédové houfně vrací z "chlastacích" akcí v Evropě. Nakonec byla místa volná jen v lůžku, ale toto jsme si dali i na cestu zpět, kde už nebyl problém. Přece jenom jsme měli obavy z opitých spolucestujících. Ostatní jízdenky a rezervace nám byly vydány naprosto bez problémů. Nákup jsme uskutečnili jako vždy ve Wasteelsu na pražském Hlavním nádraží. Pan Fól, který nás obsluhoval, pak zajisté patří mezi profesionály ve svém oboru a dokáže poradit různé varianty, pokud něco nelze vydat.



1.den - sobota 16.4.2005
Dnes to všechno začne. Ráno po probuzení už nikam nemusíme, protože já i Renata máme volno. Já začínám balit podle paměti a zkušeností z dřívějších cest a Renata má na totéž seznam v počítači, který vypracovávala asi 3 měsíce. Zhruba v poledne zjistí, že by potřebovala nejspíš karavan a ne baťoh a tak to celé předělá. Vše máme hotovo asi ve 14 hodin a pak už jen tak chodíme po bytě a zevlujeme. Nastává ona známá chvilka nervozity zda vše klapne tak jak má apod.

Vše je pryč v 16:17, kdy nastupujeme do linky č. 10 a jedeme od našeho bydliště na I.P. Pavlova a pak metrem C na Nádraží Holešovice.

Odtud hodláme pokračovat EC 170 Hungaria. Vlak přijíždí o 5 minut později a to kvitujeme s povděkem - na území ČR přijel o 16 minut později. Navíc v Berlíně nemáme zase takovou mezeru, abychom si mohli dovolit velké zpoždění. Vlak veze maďarské vozy a to jak velkoprostorové, tak i oddílové. Dáváme jednoznačně přednost oddílu a na druhý pokus se usazujeme. V kupé jsme úplně sami a cestou k nám nikdo nepřistoupí. Vůz je velmi pěkný, má pohodlné sedáky a je i čistý z venku. Sem tam jsem vídával maďarské vozy špinavé a zaprášené z venku. Nevýhodu spatřujeme v nemožnosti vypnout v oddíle klimatizaci (teplotou nejde ani regulovat). Zvláště po setmění sedíme ve vlaku v lehkých svetrech. Navíc je klimatizace poměrně hlučná.

Renata se jde projít po vlaku a zjišťuje,že je obsazen z poloviny. Za hranicemi se obsazení ještě sníží. Na hranicích je vše v pohodě a do Berlína už dorážíme přesně. V Čechách jel vlak okolo 140km/h, hned za hranicemi ale výrazně pomaleji. Zjistili jsme tam rozsáhlou stavební činnost. Až za Drážďany jsme se pak rozjeli ještě rychleji než u nás.

V Berlíně jsme dorazili na nádraží Ostbahnhof. Odtud měl jet vlak na Malmö, ale zjišťujeme, že není uveden na cedulích a pozdější vlaky tam jsou. Chvilku čekáme, jestli se tato situace nezmění, ale nic se neděje. Zákaznické centrum je už zavřené, fungují jen informace u vchodu do stanice. Tam se také ptám, ale paní nehovoří anglicky a já zase německy. Nakonec ale ukazuje, že vlak Berlin Night Express odtud nejede, a navíc má v papírech název Scandinavian Express, ale číslo vlaku shodné s Berlin Night Expressem. Nicméně odjezd je z Berlína ve stejnou dobu jako máme na jízdence, ale z nádraží Lichtenberg. Ukazuje mi nástupiště 8 a S-Bahn. Naštěstí jsem v Berlíně už byl a tak se jakž takž orientuji a pro jistotu se Renata ptá místních jestli námi zvolený S-Bahn je správný. Jízdenku ovšem nemáme -máme jen Švédské koruny a 50 eurovku k tomu, a to nám nikdo nerozmění, nehledě že ani nemáme čas si ji kupovat.

Bohužel jsme postrádali více informací o tom, že tento vlak je veden z jiného nádraží. Jednalo se určitě o novinku - ptalo se více lidí a ve Wasteelsu při výdeji opravdu na počítači jako konečná stanice naskočil Ostbahnhof.

Nicméně na Lichtenberg dorážíme asi 10 minut před odjezdem vlaku a vlak je správný, což potvrdí i kontrola jízdenek.

Tento vlak se skládá jen z lehátkových a lůžkových vozů. Lehátka jsou po 6 lidech v kupé, ale lůžka jen ve formě Double. První třída má sprchu a záchod v oddíle, my sprchu nemáme a WC klasicky na chodbě. Složení bylo 2x lůžko a 4x lehátko. Od začátku nás táhla švédská lokomotiva.

Lůžko je velmi pěkné. I když vagóny budou již nějaký ten pátek pamatovat, vše je pečlivě udržováno. Na jedné straně jsou nad sebou postele, naproti pak umyvadlo a malá skříň na věci a nahoře odkládací prostor na baťohy. U postele rádio s 6 programy a 2 tlačítka - červené a zelené. Zelené je pro komunikaci s vlakovým personálem a červené slouží pro buzení. Toto se cca 30 minut před cílovou stanicí rozbliká a spustí se alarm a vy ho musíte zmáčknout a potvrdit tím své probuzení. Ihned potom se stejný proces děje na horní posteli. Kupé se zamyká děrovací kartou - jsou k dispozici dvě karty na kupé. Ti, co mají sprchu, mají ještě kartu na sprchu. U dolní postele můžete sklopit stoleček a vysunout opěrky zad a můžete tak i sedět. I když na celodenní cestu by to sezení asi nebylo.


Bůhví proč vyjíždíme o 40 minut později. Vlak jede nejprve do Sassnitz, kde se nalodí na trajekt, kterým překoná vodní hladinu mezi Německem a Švédskem. Tam připluje do Trelleborgu a po kolejích dojede až do Malmö. Cesta trajektem trvá asi 4 hodiny. Na trajektu lze samozřejmě z vlaku vystoupit a jít i na palubu, ale nic neuvidíte, protože je tma. Nicméně se tam pije, protože jsme v bezcelní zóně. Toho bohužel Švédové a Němci značně využívají a při cestě do oddílů si pletou dveře. Sice je neotevřou když nemají správnou kartu, ale snad 6x za noc se k nám někdo dobýval. Ještěže nemáme lehátko, tam bychom se nevyspali vůbec.

Pokud je moře více neklidné, pocítíte to. Jinak ale noc proběhla bez problémů.



2.den - neděle 17.4.2005
I přes značné zpoždění při výjezdu z Berlína se na švédskou půdu dostáváme včas. První, co je vidět, je obrovské překladiště zboží. Z lodi nás vytáhne posunovací lokomotiva. Všude kolem nás jsou kontejnery na vlacích, čekající na svůj trajekt. Jednoznačně tu dominuje společnost Green Cargo, její nápis je na téměř všech lokomotivách. Vlak pro cestující jsme vlastně jenom my, jinak se tu objevují jen a jen nákladní vlaky. Z přístavu Trelleborg zanedlouho dorazíme i do stejnojmenného nádraží a odtud už je to jen kousek do Malmö. Tam jsme na čas. Máme tu zhruba hodinu času a tak jdeme před nádraží,kde se najíme. Budeme pokračovat do Göteborgu za naším kamarádem a jeho rodinou.

Za chvíli se náš vlak objeví na ceduli odjezdů. Jdeme na avizovanou 7. kolej, kde stojí jednotka typická pro jih Švédska a Dánsko. Je to známá jednotka s gumovými čely. Tyto jednotky jsou i spřahovány do celků, ale dnes v neděli jede jen jedna. Oba krajní články jsou vyvýšené a uspořádání sedaček je 2+2. Ty jsou naproti sobě se stolkem nebo podobně jako v autobusu. Obě verze jsme viděli. Prostřední nejdelší článek je nízkopodlažní a nastupuje se do něj bez pomoci rovnou z nástupiště. Sedáky jsou tu umístěny podélně a vzniká tak poměrně dost místa pro invalidní vozíky v uličce. Invalidé jsou ve vlacích viděni opravdu častěji než u nás, ale nejvíce toto oceňují maminky s kočárky a cyklisté, kterých tu jezdí hodně. My máme místenky do zvýšené části.

Vlak se rozjede a my můžeme pozorovat krajinu západního pobřeží Švédska. Sem tam se přiblížíme moři, ale po většinu cesty není vidět. Teplota dosahuje až 16°C, ale podle místních je nezvyklé vedro - obvykle prý nebývá ani 10°C tuto dobu. Jediné, co kazí dojem z pěkného počasí, je chladný vítr od moře, který nás bude provázet téměř celou dovolenou.

Na displeji ve voze je vidět následující stanice + aktuální čas. Jednou za čas probíhají všechny stanice a časy příjezdů do nich. Před stanicí ji strojvedoucí vyhlásí, někdy toto opět ještě udělá průvodčí. Ten zejména oznamuje přípoje a dobu vyčkávání ve stanici. Ve vlaku se totiž vůbec nesmí kouřit a tyto přestávky kuřáci využívají. Dnes budou komplikace, a to výluka mezi Falkenbergem a Varbergem. To nám oznámí průvodčí, když kontroluje naše jízdenky. Činí tak v angličtině, protože vidí, že jsme cizinci. Pomalu i posloucháme první nefalšovanou švédštinu a je to síla. Rozumíme slovíčkům, nikoliv větám.

Výluka je zajišťována pro nás luxusními dálkovými autobusy, pro Švédy normálními linkovými busy. To uvidíme později, jaké autobusy se používají k meziměstské dopravě.

To ovšem nic nemění na tom,že určité zdržení vznikne a do Göteborgu přijíždíme o 10 minut později. Tam na nás přímo u nástupiště čeká Björn. On má naše fotky my zase jeho takže se potkáváme bez problémů. Úvodní seznámení ve švédštině a okamžitá reakce, ať mluví pomalu a spisovně.

Nejprve jedeme k němu domů odložit si věci. Bydlí s rodiči a bratrem v pětipokojovém bytě v centru a tudíž kousek od nádraží. Je to jednu stanici tramvají. Tam se seznamujeme i s jeho rodiči a dostáváme něco k pití a malé pohoštění.

Dnes pak máme v plánu navštívit vozovnu a projít se po městě. Vozovna Runtorget se nachází asi 3 minuty od jeho domu. Má dvě části - pro historické a smluvní vozy a tu klasickou dopravní. Dnes je neděle a tak si prohlédneme tu část s historickými vozy. Na rozdíl od nás, kde jsou všude kamery, se tady může areálem normálně procházet. V této části jsou všechny tramvaje, co kdy zasáhly do provozu ve městě. Nás zaujme tramvaj Tatra, typ bych předpokládal podobný T7. Je dovezena z Osla a zde bude plnit funkci prohlídkového vozu. Jsou na ní patrné české nápisy na ovládacím pultu pro řidiče. Tramvaj se předělává a bude mít pohodlnější sedačky a WC. Nyní je v neprovozním stavu.




Po prohlídce jdeme zpět domů,kde máme připravený oběd - Lasagne a salat. Jedná se o zapečené těstoviny a zeleninový salát. Lasagne jsou těstoviny určené právě na zapékání. Odpoledne nás otec Björna a on odvádí do garáží pod domem a pojedeme autem k pamětihodnostem. Městské pamětihodnosti jsou sice dosažitelné tramvají, ale my jedeme až za město. Celkem najezdíme asi 100 km a nás překvapuje jejich zájem. Na to že se známe jenom z Internetu je to pro nás zvláštní. Je nám vysvětlována historie města a ukazovány příslušná místa. Mluvíme švédsko-anglicky, naštěstí ve Skandinávii obecně platí,že s angličtinou si hravě vystačíte. Lidé ji tu nejen umí, ale jsou i ochotni používat.

Vracíme se navečer a máme připravenu další pochoutku typickou pro Švédsko. Je to platýz se špenátem politý sýrovou omáčkou a salát. Opět probíhá konverzace a trapná chvíle ticha rozhodně nenastává. Spát jdeme v 21 hodin, jednak jsme unaveni po cestě a jednak nás poměrně dost vysílilo mluvení v cizím jazyce, zvláště pokud ho neumíme nijak dobře.



3.den - pondělí 18.4.2005
Dnešní noc jsme strávili u Björna a jeho rodičů. Spalo se nám pěkně a nový den opět sliboval dobré počasí, ale naposledy. Přes den je pak až 15°C a normálně tu bývá jen okolo 5-8°C, jak říkají místní. Nicméně stromy mají jenom malé pupeny.

V 10 hodin máme sraz s šéfem vozovny, který nás provede po vozovně.



Pár slov k Göteborské MHD:
Dopravu zajišťují tramvaje, autobusy a lodě. Podobně jako v Praze je okolí města zaintegrováno, aby cestující mohl na jeden jízdní doklad i za město. Škála jízdních dokladů je velmi široká, podobně jako v Praze si jízdenky označujete po nástupu do vozidel. Občas chodí revizoři, ale daleko méně než u nás. Nicméně platební morálka je prostě lepší. Obecně v celém Švédsku platí, že regionální organizátoři (systémy integrované dopravy jsou velmi rozšířené) vyhlašují na každé výkony výběrová řízení. To znamená, že o každou linku nebo o soubor několika linek se ucházejí provozovatelé a ten kdo nabídne nejlepší cenu při splnění standardů kvality předepsaných organizátorem dostane smlouvu zpravidla na 3 - 5 let a pokud je dobrý, má do dalšího výběrového řízení obrovské plus. Prakticky ho totiž následně vyhraje. Zázemí jako vozovny nebo dopravní cesta ale patří městu. To se týká i tramvají nebo vozů metra a někde i u autobusů - u velkých měst. Ty vlastně město dá k dispozici provozovatelům, ale ti se o ně musí starat. Vcelku se mě tento systém velmi líbil, management pak nesmí usnout na vavřínech, ale musí se starat a starat, aby byl dobrý a dostal další smlouvu. V případě, že se tak nestane, přijde o práci. Na vozech se pak vozí logo místního DP nebo organizátora a vedle je nápis ve spolupráci s … a název příslušného dopravce, který tuto linku zajišťuje.

Nyní k tramvajím:
Ve městě jsou 3 typy: první je vůz podobný naší T3 a je spřahovatelný do dvojic. Vyráběn byl v 60. letech minulého století. Těchto vozů je asi třetina z celkového počtu. Vůz je ovládán pedály a nemá klimatizaci. Nicméně se pro zpříjemnění služby do kabin montuje rádio s CD přehrávačem.


Další typ bych přirovnal k našemu typu KT, ale střední článek je NP již z výroby. Tramvaj byla vyráběna v letech 1984 - 1992. Její design je na první pohled poněkud vyžilý, ale zázemí pro cestující a řidiče je super. Je ovládána rukou a řidič má k dispozici mimo rádia s CD přehrávačem i klimatizaci a systém kamer, jenž mu na obrazovce zobrazí dění ve voze nebo např. situaci u zadních dveří, kam je ve zpětném zrcátku při nastupování hůře vidět. Sedačka řidiče se může otočit o 90°, to pokud jde řidič z kabiny ven.



Nejnovější vozy jsou pouze dva a zatím se zkouší. Jsou to plně NP tramvaje od italského výrobce. Pokud budou testy úspěšné, objeví se jich v provozu 40 a o dalších 40ti se bude jednat. Budou nahrazovat nejstarší vozy, ale určitý problém nastane s linkami, co jezdí sólo. Tyto vozy jsou kloubové. Prostředí pro cestující i řidiče je na výši dnešní doby. Řidič má mimo dříve popsaných vymožeností k dispozici velmi pohodlný sedák, na jehož rukojetích je řadič a nejvíce používané ovládací prvky (dveře a výhybky). Sám tedy může být opřen a sedačku mít až vzadu a nohy může mít úplně natažené. Další novinkou je přenosná vysílačka, kterou si s sebou může brát pokud jde na konečné na WC apod., aby pořád věděl co se děje. Kabina nemá samostatné dveře z venku, protože by se to pletlo cestujícím. Nicméně takovéto pracovní prostředí bych si nechal líbit také.




V Göteborgu prodávají řidiči tramvají jízdenky. Mají k tomu specielní stroj, který jim je tiskne. Peníze si však musí nosit sebou. Nutno podotknout, že bezpečnostní situace je lepší než u nás - jízdní kola si většina místních nezamyká, totéž se děje s auty! Prodej jízdenek řidičem tramvaje se však chýlí ke konci. Ve 2 nových vozech už stroječek na tisk jízdenek není a v tramvajích běžně provozovaných jsou automaty, které jsou zatím zakryty plachtou a jsou nefunkční.

Došlo i na ekonomiku - firma Göteborgs Sparvägar v doslovném překladu Göteborské kolejové cesty zaměstnává asi 3 000 lidí, z toho polovina jsou řidiči. Kanceláře mají pouze v jednom patře budovy, která je ve vozovně. Provozují všechny tramvaje a necelou polovinu autobusů přímo ve městě. Mimo město nejezdí s ničím. Řidič tramvaje má plat podle odježděných hodin, nicméně přesčasy jsou ukázkou neschopnosti managementu, a tak prakticky nejsou. Nejdelší směna je 10 hodin. Řidič má přestávky střídáním na trati a nikoliv popojížděním na konečné. Na těchto bodech je zázemí pro řidiče, takže pokud nejde do restaurace, může jít tam. Je tam kuchyňka s vybavením a sprchy či odpočinková místnost. Řidič má příplatky za víkendy, práci v noci, dělené směny a přesčasy - těch má však okolo 5 hodin za měsíc. Navíc dostává poměrně výrazný příplatek za práci v turnusu. Celkem za měsíc vydělá okolo 18 až 20 000 SEK. V případě, že je u podniku déle, dostává příplatek za věrnost. Zajímavostí je, že řidič v kurzu už má stejný plat, jako kdyby jezdil sám. Nemá pouze příplatek za turnus, protože školní jízdy se dějí jen dopoledne. Toto je nové opatření, protože nebylo mnoho zájemců o tuto práci. Kdo má zájem o práci, musí umět švédsky a anglicky, musí mít dobrý zdravotní stav, projít psychotestem a vlastnit ŘP sk.B. Výhodou je praxe v řízení tramvaje jinde či v řízení autobusu. Můj český ŘP na auto a autobus by byl uznán ihned, na tramvaj mi to nikdo neuměl říci, ale pravděpodobně ano (!!!; v ČR si nemůžu jít zajezdit ani do Plzně), jen bych musel projít školením. Nicméně toto je informace zatím nejistá.

Po prohlídce depa se loučíme a příště se máme stavit a prý se i projedeme - dnes nebylo mnoho času.

Odpoledne jdeme za Tomym, což je řidič tramvaje, přímo na vůz. Střídá v centru - měl přestávku a střídá řidiče, co už půjde domů. Nicméně po přestávce se nevracíte na stejnou tramvaj a ani na stejnou linku. Tomy vystřídá a jedeme. Má nejstarší vůz ještě na pedály a šlape do nich pěkně. Na první konečné má jen 5 minut, ale na druhé už 16 minut bezpečnostní pauzy. Zasvěcuje nás do řízení. Prakticky všechny výhybky jsou ovládány radiově. Jen některé mají kontakt na koleji, kde mačkáte příslušný směr. Zejména se to týká výhybek v obratištích. Tomy po střídání zjišťuje, že mu nejde vysílačka - po střídání se musíte ozvat, že jste vystřídali. Na konečnou pak přijede mobilní četa údržby tramvají a vysílačku mění - do vozovny se pro poruchu prakticky nezatahuje, nejde-li o tak vážnou poruchu, že ji neodstraní na trati. Mobilní četa dnes také dostala nové terénní auto.

Navečer se vracíme k Björnovi domů. Dostáváme večeři a přichází chvíle loučení. Dokonce nám chtějí udělat i svačinu do vlaku, ale to, jak se o nás starali, je k nezaplacení.

Jedeme zpátky do Malmö a odtud nočním vlakem do Stockholmu. Vlak do Malmö (opět gumák) naštěstí už jede bez výluky. Tam v pohodě přesedáme do vlaku na Stockholm.



4.den - úterý 19.4.2005
Noční vlak z Malmö do Stockholmu byl úplně plný. Jednalo se o klasický noční vlak s vozy jenom na spaní. Lůžka byla po třech na kupé a lehátka po šesti na kupé. Nicméně spalo se poměrně dobře, až tak, že jsme zaspali Stockholm. Průvodce totiž před stanicí vůbec nechodil a nikoho nebudil, což nás překvapilo. Spousta lidí také ve vlaku po dosažení stanice zůstala a spala dále. Vlak však dále nejede a je možné, že nechávají lidi vyspat schválně déle. Jízdní doba je okolo 7 hodin a to vlak stojí, aby nebyla ještě kratší. My však raději vystupujeme.

Nádraží Centralen může být příkladem pěkného nádraží, kam lze chodit za nákupy a zábavou a odkud lze pak cestovat domů. Horší už je to u obrovského podchodu, který je pod nádražím. Ne že by byl špinavý nebo se v něm zdržovali bezdomovci,ale obrovské masy lidí a všeobecný ruch Vám hned po ránu zamotá hlavu. Nejprve jsme hledali WC a umývárnu, kde jsme se umyli a poté uschovali zavazadla.

S Veronikou - dcerou emigrantů - máme sraz až odpoledne, a tak máme čas na průzkum zdejší MHD. Bohužel nemáme žádného známého, co by tu pracoval, a tak tento den zaplní jen naše poznatky.

Ve Stockholmu jezdí metro, autobusy, tramvaje a lodě. Největší roli hraje bezesporu metro, které má 3 trasy označené zelenou, červenou a modrou barvou. Tyto trasy se ještě větví a tak jezdí vozy metra označené čísly a příslušnou konečnou. Metro je z velké části stavěno na povrchu, a to i přímo v centru. Celé je stavěno velmi úsporně a na některých stanicích je to vidět. Nicméně výzdoba některých je velmi zdařilá a ne nadarmo se metru a zejména modré trase říká nejdelší galerie světa. Přestupy jsou dlouhé, nicméně bezbariérové a často jsou k vidění jezdící chodníky ke zvýšení rychlosti chůze. Přestupů ale není tolik jako např. v Paříži, kde metro tvoří síťový charakter. V metru jezdí 2 typy vozů. Starší typ je asi ze 70. let a je z venku podobný starým ruským soupravám, uvnitř jsou ale polstrované sedáky a zářivky. Nové vozy Vagn 2000 pak postupně tento typ nahrazují. Ty už jsou na úrovni dnešní doby. Zajímavý je opět vlnitý plech na karoserii vozidla.


Stanice a vozy jsou vytápěné, ty venkovní ale mají vytápěnou jen jednu prosklenou část. Na každé stanici je ukazatel s číslem linky metra a čas který zbývá do příjezdu.

Autobusy tvoří jednak napáječe sídlišť k metru a některé linky jezdí i na střední vzdálenosti. Všechny vozy jsou nízkopodlažní, některé kloubové nízkopodlažní. V některých částech města mají svůj jízdní pruh,ale vyhrazených pruhů není tolik, co například v Amsterodamu. Bohužel zdejší doprava trpí zácpami, zejména v okolí Sergels Torg.

Tramvaje ve Stockholmu postupně ztratily svoji dominantní úlohu. Stávalo se tak zejména s růstem automobilismu v 60. a 70. letech ostatně jako všude v Evropě. Snahou bylo budovat metro. Vývoj útlumu je klasický jako v celé západní Evropě. Bohužel ve Švédsku byl tento ještě umocněn přechodem z levostranného provozu na pravostranný. Přechod byl v nejnevhodnější dobu, a to 3.9. 1967. Bohužel většina tramvají byla zrušena a to nejenom zde, ale v celém Švédsku.

Dnes jsou v provozu 3 oddělené tratě - Nockebybanan, Tvärbanan a Lindingöbanan. Zvláštností je trasa linky č. 7,což je historická tramvaj vedoucí po městě. Je to původní trasa jedné nezrušené linky. Tramvaj však jezdí jen o víkendech. Její část pozemní komunikace pak využívají autobusy, aby nemusely čekat v zácpách. Na Nockeby a Tväru jezdí nové moderní soupravy, které jsou plně nízkopodlažní. Trasa vede jak po samostatném tělese, tak i po silnici. Výhodou je vysoká preference v místech, kde jede po silnici. V tramvaji je i průvodčí, který kontroluje jízdenky. Zvláštní je severní tramvaj Lindigöbanan. Ta spojuje severní předměstí a končí u metra Robsten. Existují plány na propojení této tramvaje s metrem a nasazením obojživelných vozidel tak, aby cestující již nemuseli na Robstenu přestupovat. Na této dráze jezdí steré vozy. Nejstarší jsou z 50. let, ale díky perfektní údržbě jsou stále pěkné, ačkoliv zub času je pochopitelně znát. Vzhledem k plánům spojením s metrem jsme zde žádné nové vozy neviděli. Tramvaje jsme bohužel nijak výrazně nenafotili, ale uděláme tak určitě při příští návštěvě, kdy bychom se chtěli pokusit navštívit i depo.

Organizace MHD je podobná jako v Göteborgu. Vše řídí firma SL, ale opět si najímá dopravce na jednotlivé linky. Nejvíce tu jezdí Connex - má celé metro a autobusy a některé příměstské vlaky.

Městu je přezdíváno Benátky severu a toto je doslova pravda. Stockholm je na skálách a na 14 ostrovech. Ty jsou propojeny často jen úzkými kanály a mosty. Kdysi byl Stockholm nejvýznamnějším skandinávským městem a je to vidět zejména na pamětihodnostech. Svůj význam sice trochu ztratil, ale nadále je velmi významným městem i dnes. Staré město díky svým křivolakým uličkám může dokonce připomínat Prahu, jenom se připravte na neustálý vítr od moře. A ten je bohužel studený.

V poledne se tu setkáváme s Veronikou, jejíž rodiče sem emigrovali v roce 1968. Jdeme na oběd, ale setkání je jen na hodinu, neboť je Veronika pracovně vytížená. Na obědě jsme byli na Sergels Torg v Kulturním domě. Tato čtvrť je ve Stockholmu poměrně nová a dodnes budí velké rozpaky mezi místními a návštěvníky. Kdysi zde byla stařičká zástavba, ale v 70. letech vedení města napadlo skloubit starou zástavbu s tehdy naprosto moderním pojetím staveb. Nám osobně se to vůbec nelíbí, ale jsou i naprosto opačné názory. Další staré části města však už byly tohoto experimentu ušetřeny.

Navečer se přesouváme opět na centrální nádraží a hodláme cestovat na sever do Lulea. Vlak je sestaven jak z lůžkových, tak lehátkových vozů a má i vozy na sezení,což ovšem k délce cesty vůbec nedoporučujeme. Vlakovou osobní dopravu na sever zajišťuje Connex, který vyhrál minulou soutěž. Bývalá lokomotiva SJ (Švédké dráhy) je pouze přelepena symboly Connexu, tak jako všechny vagóny.

Vlak je zpočátku obsazen asi ze 30%. My máme zakoupeno lehátko v oddíle pro 6 lidí, ale budeme jenom 4. Naši spolucestující však odchází do restauračního vozu a nějaká konverzace se tedy nekoná. Cestou na sever se výrazněji projevuje delší a delší den (v zimě zase naopak) a tak ještě ve 21 hodin je světlo. Usínáme okolo 23. hodiny už za tmy.





5.den - středa 20.4.2005
Ráno se probouzím před Bodenem, kde se náš vlak bude rozpojovat na vozy dále na sever a na vozy jedoucí do Lulea. Všichni v kupé mají ještě noc a tak se jdu na chodbu podívat na přírodu. Ta se pochopitelně značně změnila. Vidím jen nekonečné lesy a místy mokřiny,ale z komárů mít pro tentokrát strach nemusíme, neboť je pod nulou a všude jsou zbytky sněhu. Malé vodní toky jsou ještě zamrzlé.

V Bodenu nás budí vlakový rozhlas a potom ještě průvodce. Ti tu nemají na starost jen jeden vůz, ale hned několik. Vlak nám rozpojí a my pokračujeme do cílové stanice. Oblékáme si na sebe veškeré zimní věci, co máme. I když je úplně jasno, bude zima a navíc se tu počasí velmi často mění, o čemž se brzo přesvědčíme.

Na nádraží v Lulea nejprve uschováváme baťohy. K tomu tu slouží občerstvení v nádražním domku, kde na to mají vyčleněnou místnost. Lze se tu najíst a koupit i pohledy a dostat informace o okolí. Opět se bez problémů domluvíte i anglicky. Hodně lidí tu navíc hovoří německy,protože v sezóně sem právě Němci jezdí hodně. Ostatně i některé nápisy jsou v němčině a na některých domech jsou i německé vlajky. Sezóna je zde jen od července do konce srpna.

My máme namířeno do Överkalixu, kde sídlí společnost Länstrafiken Norrbotten, která zajišťuje dopravu na severu země. Autobusové nádraží je od toho vlakového vidět a navíc je cesta k němu značená. Čeká na nás perfektní čekárna, ale to je tady normální ve všech městech i malých vesničkách. Uchvacuje nás tabule odjezdů, vůbec tady nepotřebujete auto, protože busy jezdí i do nevýznamných vesniček několikrát za dopoledne!!! V ČR by do takovýchto sídel jezdil bus jen 2x denně a o víkendech snad vůbec.

Busy zastavují i na rozcestích, odkud někteří pokračují ke svým samotám na kole, nebo pokračují jiným busem, ale malým - většinou dodávkovým autem. Busy jsou naprosto dokonalé a patrové jsme tady rozhodně nečekali. Nejsou na místenky a tak si sedáme nahoru hned dopředu. Místní tam ani ostatně sedět nechtějí - je tam pouze malá televize.


Busy jsou upraveny i na převoz nákladu. Poslední třetina není určena pro cestující,ale pro náklad. Nakládá se zezadu, kde se sklopí plošina a už se může nakládat. Prostor je využíván v našem případě k přepravě pneumatik a kočárků. Rovněž pracovní prostředí řidiče je pěkné. Na kratších linkách (do cca 300 km) jede jen řidič, na delších pak i průvodce, který nabízí nápoje nebo jídlo. To může být i teplé, protože je ve voze mikrovlnka. Takový komfort je v tuzemsku jen na vybraných linkách a na mezinárodních), tady jsme to opravdu nečekali. Hlášení zastávek je naprostou samozřejmostí a tam, kde je pauza do odjezdu, se hlásí i počet minut do odjezdu. Jízdenky se kupují u řidiče v neobsazených stanicích,jinak u pokladny ve stanici. U řidiče musíte mít alespoň rozumný obnos peněz, aby nemusel mnoho vracet. My jsme si koupili jízdenku u pokladny a vydali jsme se na nástupiště.

Cesta ubíhala velmi rychle - auto prakticky nepotkáte a navíc bylo pěkné jasné počasí. V zimě to ovšem může být zábava. Všude jsou zbytky sněhu a ledu, ale tam, kde slunce svítí celý den, už je tráva. Nicméně zelená nen

reagovat