uživatel eliminován | 3. 03. 2008, 10:13:58 |

Teď vám povím příběh, který se mi stal před dlohuými léty, byla to ta největší láska co jsem kdy zažil. Musíte si představit, že to všechno vydim v takovym oparu jako sen, v těch nejhezčích barvách, bylo léto sluníčko svítilo každej den, všechno kvetlo,po ranu a k večeru ste slyšeli kdákat holuby. Bylo to to nejhezčí léto, musím říct, že teď, když to pišu mám na krajíčku, skoro brečim , tak moc bych se chtěl vratit do dětských let. Téměř všechno se odehrálo kolem bystřičky a na Ulici u Bystřičky.


Když mi bylo 6, jel jsem o letních prádninách z České lípy za babičkou do Olomouce, jako každé léto. Nadruhy den po příjezdu jsme byli s babičkou u jeji známých o pár domů dál. Když jsme vešli dovnitř, tak se všichni pozdravili, babička mě představila, všichni si mě dlouho prohlíželi jako zvířátko, tahali mě za tvářičky a rozcuchávali mi vlasy. Ti lidé se mi velice líbili, byli starší než moje babička, ale vyzařovala z nich hřejivá energie(možná smažily!). Potom energická paní zavolala směrem ke schodum *Simonko pojď k nám dolů*. Uslyšel jsem to tiché klapaní na schodech, pozoroval jsem, viděl jsem nohy, panebože, najednou tam stála celá, roztomilá, červenající se, měla dlouhé kaštanovité vlásky až po lopatky, mírně zvlěné, velké zeleno-hnědé kukadla, jakoby řikala ahoj já jsem Simonka, budem si spolu hrát, a tu nejkrásnější tvářičku co jsem kdy viděl. Okamžitě sem se zamiloval a začal sem se červenat. Má láska si žmoulala v ruce vlasy, dávala si je na rty stydlivě se vlnila, možná zažívala stejne pocity jako já(hehe come on). *Nechcete si jít hrát na zahradu* přerušila energická paní náš myšlenkový rozhovor. Moje tělo se neslo za tím krásným stvořením přes chodbu a ven na dvorek.
Byla tady nějaká dílna, houpačka, pár jabloní na konci zahrádky.
-Co budem dělat? ...zeptala se..
-Máš nějaký hračky? ...řekl romeo..
Usmála se a začala se červenat.
Po pár minutách už jsme výváděli, rozbily houpačku, kutily v něco v dílně.
Dny ubíhaly, ráno v 9 jsem se vždycky pro Simonku stavoval a chodily jsme k nim na dvorek nebo ven k bystřičce, babičky nám dávali peníze a my jsme si chodily kupovat různý sladkosti, cukr s příchutí ovoce v malym plastovym obalu, třeba maliny, bananu, podle chuti určitě to někdo znáte), furt jsme se jen smáli, vyprávěli si příběhy, chodily po hodolanech, škádlili se, házeli jsme po sobě jablka u nich na dvorku :) (jo to byl fak ulet, jednou mě sundala jabkem u nich na zahradě ze stromu, smáli sme se jak dva lachtani).
Jednoho dne sme byli u nich v dílně a hráli jsme si na to, že ona je učitelka a já žák, měl jsem papír, tužku a musel jsem něco psát, fak mi to nešlo, protože sem měl jít teprv do druhé třídy. Naklonila se na mě přes pracovní stůl a řikala *Ty jsi, ale zlobivý žák*, měla na sobě brýle její babičky a v ruce držela proutek. Vypadala fakt sexy. Bouchla mě přes prsty, nebylo toříjemný, obešla stůl *Tak a ted ti naplácám na zadek,protože si zlobivec!* Ohnul jsem se a čekal, ŠVIH, docela mě to bolelo, ale po duševní stránce to bylo uspokojující, ona taky vypadala spokojeně.(už v té době se u mě projevovali tyto sklony, a myslim že jsme i předčasně vyspěl, jak se to vezme, ale to až v mé další diskuzi). Po chvilce rozkoše přišel do dílny její dědeček, že je oběd, tak sme se šli nadlábnout.
Zažívali jsme spolu zvláštní chvíle. No a léto pomalu končilo, když jsem odjížděl neměli jsme na nějaky bičování a intimnosti čas, dali sjme si jen pusu, po tvářích mi tekly slzy a mé drahé polovičce NE, říkal jsem si jak může být tak bezcitná, vůbec jsem to nechápal, nakonec sem jasně uviděl jak ji stéká kapka slzy, ha kapka, ulevilo se mi, dali jsme si sbohem.
Rok se táhnul jako odporný slizký hovno, celou dobu se byl uplně mimo, myslel jsem jen na NI, nijak jsme se nekontaktovali, ale čekal jsem, že příští rok tam bude, protože u babičky bydlela.
Když jsem o dalších prázdninách zazvonil na Simonku, otevřela její babička
-Dobrý den, je Simonka doma?
-Víš péťo, ona se odstěhovala s jejíma rodičema pryč.
-Aha, a přijede o prádninách?
-Myslim, že ne, maji dost práce se stěhováním a tak víš.
-Mhhm, naschledanou.
Taková podlost, mohla mi nechat aspoň vzkaz nebo něco, navíc nikdy mi nic o rodičích neříkala, nejvic sem byl naštvanej na babičku jaktože mi nic neřekla, dyt Simonka byla moje LÁSKA.
Už sem ji nikdy neviděl, ale vim, že ten její děda tam bydlí eště ted, ale bylo mi blbý tam TED v 17ti letech zazvonit, vylývatsi srdce a kde jako bydlí, ale aspoń sem se od babičky dozvěděl, že bydlí v jiný časti Olomouce.

hej žaludi nechci vidět žadný blby keci, neni to fake a skoro sem to ani nepřikrášloval!! už sem to založil a nic, tak podruhe!!

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 6 uživatelů