uživatel eliminován | 7. 04. 2008, 09:42:45 |

1. Snad každý se již v životě zamýšlel nad otázkami týkajícími se smyslu života a lidské existence.
2. A snad každému již někdo položil otázku "Věříš v Boha?"
3. Až s přibývajícími lety si člověk uvědomí, jak je tato otázka nesmyslně položená a zakrývá skutečnou podstatu života.
4. V reálném životě se setkáváme s mnoha jevy, které se nám nedaří objasnit na základě našich současných znalostí.
5. Jevy, které proto často odsunujeme do oblasti nadpřirozených jevů a zázraků, a proto je někteří odmítají jako výmysly a pověry a jiní na jejich základě staví neexistující fantazijní světy.
6. Málokdo si připustí, že jde o realitu, kterou zatím prostě neumíme popsat pomocí matematických a fyzikálních vzorců.
7. Vzpomeňme například telepatii, předvídání budoucnosti, intuici, zázračně šťastné náhody, vznik života.
8. Tyto jevy tu ale jsou a jsou součástí naší reality.
9. Našimi představami o reálném světě snad nejvíce v historii otřásla Einsteinova teorie relativity.
10. Pro málokoho je přijatelná představa, že čas pohybujících se objektů se zpomaluje či že gravitace zakřivuje časoprostor.
11. K obdobnému otřesu dospějeme při bližším pohledu do nitra hmoty.
12. Představíme-li si elektron jako kuličku obíhající kolem jádra atomu (fyzikové prominou tak silné zjednodušení), je zřejmé, že i u takového objektu dochází k deformaci časoprostoru.
13. Vlivem rotačního pohybu a nenulových rozměrů elektronu probíhá čas v různých částech elektronu různě.
14. Dochází k "rozpliznutí" elektronu v prostoru.
15. Na elektron již nemůžeme pohlížet jako na pevný objekt, u kterého bychom mohli v každý okamžik přesně vyjádřit jeho pozici.
16. Mluvíme zde proto o slupkách a pozici elektronu vyjadřujeme pomocí pravděpodobnosti výskytu.
17. Na pohledu do mikrosvěta tedy vidíme, že hmota se nevyskytuje v naší realitě v přesně daném okamžiku a místě.
18. Její chování mnohem lépe vystihuje popis pomocí pravděpodobnosti výskytu.
19. Tento jev se samozřejmě promítá i do makrosvěta a to ve formě současné existence více variant událostí, což popularizované nazýváme paralelní vesmíry.
20. Obdobné pozorování je i základem kvantové fyziky.
21. Necháme-li procházet elektron maskou se dvěma otvory a poté ho necháme dopadnout na stínítko, chová se takový elektron jako vlna - po dopadu na stínítko vzniknou interferenční obrazce.
22. Chceme-li však změřit, kterým z otvorů elektron prošel, zachová se jako částice, projde pouze jedním z otvorů a interferenční obrazce nevytvoří.
23. Tento jev kvantová fyzika vysvětluje tím, že naše vědomí ovlivňuje realitu - to co chceme měřit, to dostaneme.
24. Otázkou je - co když se nemění realita, ale naše vědomí?
25. Co když vědomí není přímo projevem hmoty (jako je počítačový program), ale je to substance vázaná na hmotu v daném prostoru a čase?
26. Takové vědomí vnímá realitu ne v přesném bodě, ale zabírá širší pásmo pravděpodobností reality.
27. Proto se elektron jeví v určité situaci jako vlna (vědomí vnímá současně určité pásmo pravděpodobností reality) a v jiné situaci jako částice (vědomí musí zaostřit na takové pásmo pravděpodobnosti, které je schopné pojmout jako platnou realitu).
28. Ať už naše vědomí ovlivňuje realitu zvýšením pravděpodobnosti určité reality nebo si naopak vybírá cestu v nekonečné variantě realit, důsledek je pro nás stejný - naše vědomí realitu dokáže ovlivňovat a také dokáže vnímat realitu v širším rozsahu prostoru i času než se na základě smyslů domníváme.
29. Tato schopnost se projevuje jako telepatie, intuice a předvídání budoucnosti a je přirozeným důsledkem rozprostření reality v širším prostoru i čase.
30. Hledáme-li další důsledky, uvědomíme si ještě i jiné souvislosti.
31. Stejně jako může naše vědomí vnímat budoucnost, ovlivňovat přítomnost, tak může i měnit minulost.
32. Jistě se vám také už nejednou stalo, že se ve vašem životě odehrála událost, kterou jste považovali za smůlu, ale po jisté době (třeba i mnoha letech) jste zjistili, jaké to bylo pro vás naopak štěstí.
33. Nebo se vám přihodila tak šťastná náhoda, že její pravděpodobnost byla až příliš nízká.
34. To vše lze vysvětlit na základě zpětného působení vědomí v čase.
35. Kladnou myšlenkou či pocitem štěstí můžeme zvýšit pravděpodobnost události, která k tomuto stavu vede.
36. A naopak nepříznivou událost odvrátíme tak, že naše vědomí z této varianty reality zpětně sníží pravděpodobnost výskytu takové události nebo dá signál vědomí v současnosti - máme zlé tušení, a proto se této události vyhneme.
37. Nepříznivé události jsou součástí našeho života stejně jako události příznivé.
38. Nejsou jen hrou náhody.
39. Svým přístupem tyto události ovlivňujeme.
40. Kupodivu platí rčení "Nevěřte v zázraky, spoléhejte na ně!"
41. Lidé s kladným postojem k životu, kteří věří v přízeň osudu, skutečně této přízně osudu dosáhnou.
42. Naopak kdo předpokládá neúspěch či smůlu, tohoto neúspěchu dosáhne, protože jde vnitřně o jeho přání a podvědomí se postará o splnění přání zpětným působením v čase.
43. Jakoby si naše podvědomí vytvářelo jakýsi plán událostí nutných pro náš vývoj směrem vpřed, událostí kladných i záporných, a tento plán pak plnilo ubíráním se vhodnou pravděpodobnostní cestou reality.
44. Proti cestám osudu se můžeme postavit aktivním působením našeho vědomí na štěstí.
45. Pokud si něco velmi silně přejeme, posuneme pravděpodobnostní váhy ve směru podle našeho přání.
46. Nemusíme přitom znát, na jakou událost konkrétně působit.
47. Postačí naše přání - a naše vědomí vcítěním se do budoucí reality, která této variantě odpovídá, natáhne zlatou nit tokem událostí tak, aby naše cesta k tomuto stavu vedla.
48. Toto poznání objevilo lidstvo už v pradávných dobách a odjakživa je praktikovalo ve formě modliteb.
49. Základem je opět silné přání.
50. Naši koncentraci zvýšíme pronášením modlitby v prostředí v silně pozitivních geopatogenních zónách (na kterých jsou stavěny kostely) a také sepjetím rukou k modlitbě, čímž se uzavře okruh proudící energie z rukou do hlavy.prokázání působení našeho vědomí na náhodu bylo prováděno mnoho pokusů.
51. Na jisté vysoké škole se studenti zúčastnili experimentu, při kterém se měli pokusit předvídat výsledek generátoru náhody.
52. Současně v dotazníku měli zaškrtnout, zda věří v příznivý výsledek či nikoliv.
53. Studenti věřící v příznivý výsledek prokázali vyšší úspěšnost než by odpovídala běžné náhodě, zatímco nevěřící studenti měli úspěšnost nejen odpovídající, ale dokonce nižší.
54. Tento výzkum má ještě jeden zajímavý výsledek.
55. Obdobný výzkum byl prováděn i na jiném místě, ovšem s negativními výsledky.
56. Experimentátorka prvního případu věřila v úspěch, zatímco experimentátor druhého výzkumu nikoliv.
57. Jak až daleko může vědomí v čase a prostoru zasahovat?
58. A jde jen o lidské vědomí nebo obecně o jakýkoliv živý organismus?
59. Jak můžeme pozorovat, obdobné ovlivňování reality se děje i všude kolem nás.
60. Nejen člověk, ale i každý živý organismus působí zpětně v čase na svůj vznik a zvyšuje šanci přízně pro svou existenci.
61. Už první organismy vznikly díky tomu, že zvýšily pravděpodobnost svého vzniku.
62. K Darwinovu výběru druhů přibývá tedy ještě zvýšení pravděpodobnosti zpětným působením v čase, takže odpadají tvrzení jako "šance na náhodný vznik prvního organismu je jako zatřepat pytlíkem koleček a čekat že se složí hodinky" či "...a Bůh stvořil život".
63. Druhé tvrzení není až tak scestné.
64. Záleží na tom, jakou představu v nás pojem "Bůh" vyvolává.
65. U většiny lidí jde o představu bytosti s nadpřirozenými schopnostmi, která řekne "staniž se" a ono se stane.
66. Mnohem přesnější naše představa bude, zbavíme-li se pohledu na Boha jako na bytost.
67. K tomuto pohledu nás svádí především Starý zákon.
68. Málokdo připouští představu, že Bohem ve Starém zákoně mohly být inteligentní bytosti z naší či jiné planety (a proč ne?), které nám přinesly mnoho nových poznatků a učení.
69. Mezi ně patří i požadavek "nezpodobnit obraz Boha svého".
70. Tyto bytosti dobře věděly, že tím by docházelo ke skrytí skutečné podstaty božství, jako životadárné substance neboli boží podstaty.
71. Druhým důvodem bylo jistě to, že zpodobením určité existující bytosti by se psychická energie všech věřících odesílala k této bytosti, a to by pro ni byla jistě neúnosná zátěž.
72. Sledujeme-li vývoj lidstva jako celku, můžeme lidstvo považovat za jeden živoucí organismus.
73. Podobným organismem je například roj včel či kolonie mravenců.
74. Komunikace mezi jednotlivci probíhá nejen na základě smyslů, ale i mimosmyslově.
75. Signály se přenáší mnohem rychleji než by odpovídalo použití běžných smyslů.
76. Stejně tak lidští jednotlivci přenáší mezi sebou signály a sdílejí cítění a vědomí.
77. Lidské společenství se vyvíjí neustále vpřed.
78. Nejde tedy jen o vývoj izolovaných jednotlivců.
79. Zátěží můžeme odhadnout, do jakých vyšších forem se může lidské společenství vyvinout.
80. Možná se bude jednat o jednolitý organismus sestávající z velmi vyspělého vědomí, možná nepotřebující hmotné tělo.
81. V každém případě tato budoucí vyšší forma zpětně v čase ovlivňuje svůj vývoj ve směru příznivém pro vznik této formy, to znamená, že ovlivňuje nás.
82. Tento pohled nám odpovídá na všechny otázky týkající se Boha a smyslu života.
83. Bůh je naše budoucnost.
84. Jedná se o vědomí na vysokém vývojovém stupni, které proniká skrze veškerý čas i prostor a působí na realitu tak, aby probíhal vývoj ve směru k této vyšší formě existence života.
85. Tím začínají dávat smysl slova "Bůh je věčný", "Bůh je všude, Bůh je v každém z nás".
86. Nejedná se tedy o bytost, která by řídila každý náš krok a se kterou bychom mohli diskutovat.
87. Jedná se o podstatu života vůbec, podstatu, která řídí naše životy tak, abychom dospěli k vyššímu vývojovému stupni.
88. Nejde přitom o jednotlivce ale o celou lidskou společnost.
89. Proto může někdy nastat i situace značně nepříznivá pro některého jednotlivce, ale příznivá pro ostatní.
90. Proto existují války, havárie, katastrofy.
91. Všechny tyto události způsobí krok lidstva jako celku směrem vpřed, projevují se jako výchova.
92. Na druhou stranu není správné ani zanedbání jednotlivce.
93. Každý jednotlivce je důležitý, protože se z jednotlivců skládá celek.
94. Proto je důležité, aby si každý jednotlivec vážil sám sebe, neponižoval se ani nesnižoval svou hodnotu, přitom ale, aby hleděl i na zájmy ostatních členů společnosti.
95. A také ostatních živočichů, protože každá živá forma je součástí vyššího božského vědomí.
!1!!2!!5!!11!!12!!11!!5!!2!!1!

reagovat