uživatel eliminován | 28. 11. 2009, 16:39:18

už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně jako bych byla někdo jinej......
ani kamarády kluky jsem moc neměla... bráška vlastní se nikomu nesvěřuje s tátou se vídám málo a na nevlastního bráchu jsem si zvykala dlouho ale pořád když vím že je to jako brácha i když to vlastně žádnej brácha není tak s ním mám pohodovej vztah a nestydim se...
ale horší je to v práci- bojím se podívat kolegům do očí, dokonce se stydim mluvit dlouho se šéfem v kanceláři nevím proč je to takovej stísněnej pocit.... no a když jdu někam po delší době s tátou tak si připadám zase jako nějaká lehká holka protože je vidět že on je starší a já mladá upravená a prostě mám pocit že já jsem ta ziskuchtivá co randí se starším chlápkem....
když jdu kolem skupinky chlapů tak se mi zadrhává dech nemůžu zvednout většinou oči od chodníku v metru si čtu knížku... když zjistim že se po mě třeba nějakej kluk kouká tak hledám chyby připadám si trapně a asi házím nechtěně blbej obličej protože hned pohled odvrací ale přitom bych o trošku pozornosti přesto stála...
poradíte mi něco???? už je to extrém...
naši jsou rozvedený nevím jestil to s tím souvisí nebo ne...
kluci se mi celou základku smály kromě jednoho ošklivýho chorvata ve 12 mě do 15 nikdo nechtěl až pak přišel přítel se kterým jsem doted... párkrát jsem se opila na diskotéce a pod vlivem alkoholu se chovala nenuceně, suverénně občas jsem si ráno připadala jak děvka i když v tom nebyl sex ale úplně nepochopitelně

uživatel eliminován | 28. 11. 2009, 16:37:46

ja se ne bojim chlapucj!1192!!1192!!1192!ten gdo jo tak sou blazni!664!!664!!664!tak se ne bojte !1055!!1055!

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 16:22:30

www.bandzone.cz/serega

m1c4a1 | 31. 10. 2009, 13:17:47 | více příspěvků | napsat uživateli

Nedostatek sebevědomí, možná nějakej druh sociální fóbie. S tím ti na libku nikdo neporadí, chce to odbornější pomoc. A hlavně trénovat a trénovat, přesvědčovat se rozumem a ne pocitama.

Adelmus | 31. 10. 2009, 13:10:41 | více příspěvků | napsat uživateli

> pan.nikdo můžeš se na to zeptat až tě za nim psycholog pošle. !1350!
ale sama říkáš že máš strach z opačnýho pohlaví - oproti zažitý představě není prací sexuologa jen studium sexuálníh poloh ale i takovýhle věci.každopádně to netvrdim.

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 13:07:58

vyhledej odbornou pomoc

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 13:06:58

ty jsi mi ale případ!271!!811!

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 13:04:36

Mozna, ze jsi jenom stydliva...

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 13:03:36

!1302!

Adelmus | 31. 10. 2009, 13:02:46 | více příspěvků | napsat uživateli

psychologa a možná i sexuologa.. oni si tě pošlou !1!

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 13:02:06

!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!!615!

uživatel eliminován | 31. 10. 2009, 13:00:00

A co já s tím vole. Nejsem psycholog!818!